PŮD je jedno z témat, o kterém bychom vás rádi informovali v tomto článku. S depresí se dozajista setkal každý z nás. Každý v životě alespoň jednou prožil období, kdy měl pokleslou náladu, kdy ztratil motivaci, kdy se mu do ničeho nechtělo. Období, kdy máte pocit, že nic neumíte, nic neznamená, že všechno špatně dopadne. Deprese, jako onemocnění, je označována tehdy, když je tento stav delšího trvání.
Umírá se na depresi?
Deprese, díky sebevražedným sklonům, které při ní vznikají, patří mezi onemocnění smrtelné. Toto riziko úmrtí na depresi je vyšší pro muže než pro ženy, neboť na celém světě umře sebevraždou dvakrát více mužů než žen. Naproti tomu jde fakt, že ženy se o sebevraždu pokusí častěji než muži, také o své sebevraždě častěji hovoří. Muži zase o sebevraždě méně mluví, ale častěji se jim skutečně povede se zabít. Depresívní člověk se ke smrti rozhodne naprosto racionálním přístupem, proč to tady dále prodlužovat, když to stejně nemá žádný smysl. Často si tito lidé před plánovanou sebevraždou uspořádají své osobní a majetkové věci, také si důkladně uklidí ve svém bytě. Prakticky je člověk mentálně připraven na svou smrt. V tomto okamžiku se ale začne tělo bránit přirozeným obranným mechanizmem, který známe jako pud sebezáchovy. Právě toto střetnutí s vlastním pudem sebezáchovy se stane pro mnohé nepřekročitelným úskalím, které mu nedovolí dokonat svou sebevraždu, protože jejich vlastní tělo se s nimi začne prát.
Mladý ječmen je k dostání ve formě instantního nápoje. Ten lze získat usušením a semletím výhonků mladého ječmene či lisováním výhonků na šťávu. Velmi kvalitní výhonky ječmene jsou získávány ze sopečných půd v Austrálii a USA. Užívání mladého ječmene není sezónní záležitostí. Vědci studují pozitivní účinky mladého ječmene více než 30 let. Mladý ječmen obsahuje široké spektrum živin, které přispívají k ozdravění organismu a k prevenci před nežádoucími vlivy prostředí. Je vhodný pro osoby každého věku a pohlaví. Neobsahuje lepek, a proto jej mohou užívat i celiatici. Pro vysoký obsah enzymů je oblíbený i u diabetiků.
Otázka bio či ne-bio je stejně tak kontroverzní téma jako samotné konopí. Dalo by se říci, že obě otázky rozdělují lidi na 3 skupiny. Jedni jak biopotraviny, tak konopí rezolutně odmítají – často jsou to ti neinformovaní. Druzí naopak nakupují výhradně biopotraviny a na konopí nedají dopustit. Ti třetí jsou tak někde mezi, občas si to či ono koupí, protože je to k dispozici nebo na to mají chuť, ale spíše tyto otázky jednoduše neřeší. Existuje nespočet různých odrůd a kříženin konopí. Každá produkce léčebného konopí by měla být analyzována na poměr kanabinoidů, především tetrahydrokanabinolu THC a kanabidiolu (CBD), ale také těch dalších. Dále se provádí rozbor na kontaminaci těžkými kovy, pesticidy a mikroby.
Konopí seté (Cannabis sativa L.) je teplomilná plodina náročná na vodu, půdu, živiny i agrotechniku. Patří do čeledi konopovitých (Cannabaceae), kam vedle konopí setého patří ještě chmel (Humulus). Potlačuje růst plevele, má rekultivační a protierozní schopnosti, odčerpává z půdy nečistoty, jedovaté látky a těžké kovy. Při jeho pěstování nejsou třeba ani pesticidy, ani herbicidy, které zatěžují životní prostředí. Obsahuje cca 23 % vlákna a cca 75 % dřevité hmoty.
Konopí dokáže velmi dobře absorbovat těžké kovy, ať už z půdy nebo vody. Pro tuto vlastnost se používá v oboru zvaném fytoremediace, který se zabývá čištěním půd pomocí rostlin. Je tedy důležité pěstovat konopí v ekologicky čistém prostředí a používat materiály, které neobsahují ani neuvolňují těžké kovy a další toxické látky. Tyto látky se totiž mohou skrze rostlinu dostat do těla, akumulovat se v tělních tekutinách a působit toxicky na organismus. Nekontrolované konopí může také obsahovat různé příměsi (olovo, želeno nebo písek), které zvyšují jeho váhu a tím i jeho cenu. Následné užití poté může vyvolat pro uživatele nepříznivé účinky. Toto je tedy jeden z hlavních důvodů, proč by konopí pro výrobu potravin mělo být pěstováno v ekologicky čisté produkci, prosté jakýkoliv kontaminantů.
Inulin je bílý prášek bez chuti a zápachu. Inulin prochází trávicím ústrojím v podstatě nezměněn. Odolává agresivním žaludečním kyselinám i trávicím enzymům. Prakticky bez povšimnutí se dostává až do tlustého střeva. A právě zde jeho úloha začíná. Inulin funguje v tlustém střevě jako zdroj živin pro některé mikroorganismy: vytváří ideální životní podmínky pro mnoho přátelských bakterií (například Bifidobacterium, dříve označovaná jako Lactobacillus bifidus). Podporuje jejich růst a dělení, čímž nepřímo brání nežádoucímu pomnožení ostatních (nepřátelských) bakterií. Pomáhá tak kromě jiného předcházet infekčním průjmům. Účinek v podobě podpory růstu přátelských střevních bakterií se nazývá probiotické působení. Díky němu dochází ke zlepšení činnosti střeva a k posílení imunitního systému. Inulin se tudíž nepřímo podílí na nepřetržitém boji těla proti střevním zánětům i nádorovým onemocněním tračníku (část tlustého střeva).
Inulin se nevstřebává do krevního oběhu, proto přímo nezasahuje do metabolických pochodů v našem těle. Výjimečně se může vyskytnout přecitlivělost, vzhledem k inertnosti (nečinnosti) látky se však jedná pouze o mírné zažívací obtíže (nevolnost, nadýmání nebo průjem). Inulin pomáhá též při úpravě vyprazdňování: dostatečný příjem inulinu upravuje konzistenci i pravidelnost stolice. Pomáhá tedy při léčbě průjmových onemocnění (zejména infekčních), účinný je i jako lék proti zácpě.
Doporučená denní dávka inulinu nebyla objektivně stanovena.
Jak již bylo řečeno, inulin podporuje růst přátelské bakterie Bifidobacterium. S její pomocí získává tělo odolnost vůči banálním i nebezpečným infekcím. Inulin tak nepřímo podporuje i naši imunitu, to jest odolnost organismu proti choroboplodným mikroorganismům nebo jejich jedům.
V potravinářství se inulin přidává do velkého množství potravinářských výrobků. Uplatňuje se například při výrobě pečiva, masných a mléčných výrobků, cukrovinek, ovocných šťáv nebo nealkoholických nápojů. Nejčastějším důvodem přidání inulinu do receptury je snížení celkové energetické hodnoty výrobku, navýšení rozpustné vlákniny a zlepšení textury výrobku. V mléčných výrobcích se inulin využívá jako náhrada cukru nebo tuku a rovněž snižuje celkovou energetickou hodnotu potraviny. V mražených krémech inulin brání vyvstávání krystalů na povrchu a zlepšuje tak strukturu výrobku.
Inulin má uplatnění také v biotechnologiích, farmacii a medicíně. Inulin slouží jako plnidlo a pojivo léčiv či doplňků stravy. V medicíně se inulin používá při vyšetření funkce ledvin, konkrétně k měření glomerulární filtrace (tvorba prvotní moči v glomerulech ledvin). Dále se přidává do enterální výživy (výživa podávaná formou roztoku s přesně definovaným nutričním složením do trávicího traktu), a to kvůli zlepšení střevní peristaltiky u pacientů. Inulin bývá také součástí živných půd v bakteriologii a v poslední době se rovněž zkoumají možnosti jeho využití při výrobě plastů.
Pěstování je snadné, jinan totiž prospívá ve většině druhů půd, ačkoli nejraději má propustnou, sušší jílovitou hlínu a pozici chráněnou před větrem. Dobře zakořeněné rostliny jsou odolné proti suchu a zvládají i městský znečištěný vzduch. Snášejí také půdu upěchovanou a chudou na živiny – další důvod k jejich výsadbě v ulicích. Tyto stromy jsou buď samčí, nebo samičí, ale jen samčí rostliny jsou vhodné do ulic a blízkosti domů, protože plody samičích stromů mohou nepříjemně zapáchat. Dalo by se říct, že za miliony let existence tento strom získal jistý nadhled, proto se nenechá obtěžovat žádnými škůdci ani chorobami – má naprostou imunitu. Ginkgo biloba roste většinou pomalu, průměrně méně než 30 cm za rok, a to v období od konce května do konce srpna. Strom začíná plodit ve věku 35 let, jeden samčí strom stačí pro opylování pěti samičích. Plody nejsou tak důležité jako listy. Pohlaví stromu lze někdy ještě před dospělostí určit, protože samičí mají téměř horizontální větve a hluboce vykrajované listy, zatímco samčí větve svírají s kmenem ostřejší úhel a listy jsou vykrajované méně. Větve samčích mohou být naroubovány na samičí strom a obráceně, čímž lze zajistit oplodnění. Tyto stromy se mohou dožít až dvou tisíc let. Semena jsou zralá na podzim. Výsev je nejlepší do studeného pařeniště nebo skleníku hned po dozrání, nebo i v zimě, ale nesmí se do té doby nechat vyschnout. Jinan dvoulaločný se profesionálně množí řízky.
Včely jsou snad jako jediný bodavý hmyz považovány za užitečné. Pro včely je typický velmi silný obranný pud. Včely si svůj úl velmi chrání, pokud se k jejich úlu přiblížíme zhruba na pět metrů, hrozí, že včely zaútočí. Pokud bychom manipulovali s jejich úlem bez ochranných pomůcek, musíme se připravit na obrovské množství útoků. Útok má jasně daná pravidla. Včely nejprve začnou nalétávat, výstražně bzučet a nakonec bodají. Agresivitu včel může ale vyprovokovat více věcí, třeba i těžba dřeva a sečení trávy.
Nebezpečí jejího bodnutí
Pokud nás včela opravdu bodne, problémem se stává její žihadlo. Neboť to ve většině případů zůstává v ráně a bodla žihadla se přibližně ještě minutu zavrtávají stále více do místa vbodnutí. Zároveň se jed z jedového váčku přenáší do rány. Čím déle je žihadlo v ráně, tím mohou být následky větší. Vždy se doporučuje okamžitě žihadlo z rány odstranit (například nehtem nebo pinzetou) a dát u toho pozor, abychom nezmáčkli jedový váček na konci žihadla.
Průběh a léčba
V okamžiku, kdy jsme z rány dostali žihadlo, je vhodné ránu chladit studenou vodou, případně použít některý z přípravků k tomu určených. Z volně dostupných léků se osvědčil přípravek Fenistil gel, který zmírňuje svědění i tvorbu otoku. Po vpichu včelího žihadla je také třeba vypít dostatek tekutin a zůstávat pro jistotu ve stínu. Je důležité zároveň místo vpichu kontrolovat, jestli nedochází k otoku, který by ohrozil dýchání. Pokud by k něčemu takovému došlo, je nutné zavolat rychlou lékařskou pomoc. U většiny lidí ale dojde jen k zarudnutí kůže, svědění a otoku místa bodnutí. Neměli bychom se děsit, pokud by se otok zvětšoval, všeobecně se tvrdí, že otok může dosáhnout rozměrů až dvou mužských dlaní. Ve výjimečných případech může dojít ke zhoršenému zdravotnímu stavu i u lidí, kteří nejsou alergici. Většinou se taková situace projevuje například kopřivkou, závratěmi, nevolností. V takovém případě bychom měli navštívit lékárnu, kde nám poradí, která antihistaminika pomohou. Pokud by se ale stav výrazně zhoršoval, vždy je lepší navštívit lékaře, nebo zavolat rychlou lékařkou pomoc.
Rostlina vyžaduje slunné stanoviště. Půda je nejvhodnější lehčí, písčitá, propustná a bohatá na vápník. Uspokojivě však roste i na vlhčím a třeba i slaném stanovišti. V našich podmínkách je rakytník otužilý; pouze ve zvláště tuhých zimách, pod -50 °C, a na vlhčích stanovištích namrzá. Dobře snáší i přísušek či zakouřené ovzduší. Z důvodu zajištění násady krásných a dekorativních plodů se vysazují samčí i samičí rostliny, a to v poměru 1 : 6. Pohlaví se pozná i na tříletých semenáčích - samčí rostliny mají větší a hustší pupeny. Rakytník se hodí pro solitérní i skupinovou výsadbu. Je nenáročnou dřevinou pro osazování neplodných a devastovaných půd nebo náspů. Stejně dobře se uplatní na exponovaných svazích nebo na březích vodních ploch.
Než začnete praktikovat přerušovaný půst, ujistěte se, že splňujete následující kritéria:
Máte dostatečný příjem živin: IF není vhodný první krok pro lidi, kteří dosud jedli převážně jídlo s nízkou nutriční hodnotou (fast food, vysoce zpracované potraviny a polotovary, sladkosti, bílá mouka a podobně) a jejich hlavním cílem je zhubnout. Naopak může být přínosný pro lidi, kteří mají dobrou a vyváženou životosprávu, ale přesto cítí, že jejich zdraví by prospěla nějaká změna.
Máte dostatek spánku a odpočinku: Nedostatek spánku je zdrojem stresu pro vaše tělo. Zavádění dalšího stresujícího faktoru v podobě omezování příjmu potravy může způsobit překročení meze tolerance vašeho těla a spuštění „laviny“ negativních reakcí.
Dokážete správně vnímat signály svého těla a reagovat na ně: Snížená citlivost k tělesným symptomům zvyšuje riziko komplikací při praktikování IF – zvyšuje se pravděpodobnost, že přehlédnete varovné signály svého těla a zaděláte si na zdravotní problémy.
Máte zdravý pud sebezáchovy a máte se rádi: Nehrozí, že byste se prostřednictvím hladovění snažili své tělo ovládat nebo vytrestat za nějakou neposlušnost.
Máte dostatek informací o správném aplikování IF a potenciálních rizicích: Přerušované hladovění je výborný nástroj ke zlepšení zdraví, ale je třeba ho umět správně používat.
Doporučení pro minimalizaci možných komplikací při IF:
V době půstu přijímejte dostatek tekutin. Ráno po probuzení vypijte 500 až 700 ml vlažné vody s citronovou šťávou.
Důležité je nejíst alespoň 2–3 hodiny před spaním – okno příjmu potravy tedy podle potřeby nastavte tak, aby bylo v souladu s tímto pravidlem.
Jakmile pocítíte opravdu silný hlad, nervozitu a slabost, měli byste se najíst, i když to není v souladu s aktuálním postním plánem.
Pokud se vám opakovaně stává, že pocítíte silný hlad v době, kdy byste se měli postit, upravte si režim tak, aby období příjmu potravy bylo delší, nebo abyste během „okna pro konzumaci“ přijali více plnohodnotné, glykemicky vyvážené potravy.
Pokud vás přepadne nezvladatelný hlad krátce před spaním, snězte něco malého, lehce stravitelného a glykemický vyváženého (lžíce kokosového oleje, ořechy, semínka). V dalších dnech přehodnoťte svůj stravovací režim tak, aby k záchvatům hladu před spaním nedocházelo.
V době jídla konzumujte plnohodnotnou stravu bohatou na živiny, abyste dodali svému tělu vše, co potřebuje. Nezanedbávejte příjem bílkovin a zdravých tuků.
Při metodách Crescendo a 16/8 se nesnažte cíleně omezovat příjem kalorií – během „okna k jídlu“ jezte tolik plnohodnotné stravy, kolik potřebujete pro pocit příjemného zasycení (ne přejedení).
Přerušovaný půst nedokáže kompenzovat negativní vliv nedostatku pohybu, přejídání nebo konzumace nevhodných jídel. Je to jen doplňková metoda pro zvýšení schopnosti regenerace našeho těla.
V období půstu lze užívat některé bylinky a výživové doplňky, které nenarušují půst – zelené potraviny, enzymy (Senzycol, Wobenzym), bylinky.
