RECIDIVA je téma, které bylo inspirací k napsání tohoto článku. Zarůstající nehty představují bolestivý a dlouhodobý problém, u kterého navíc platí, že co lékař, to jiná zkušenost a jiný názor na léčbu. Jedno je však jisté: sám si s ním člověk obvykle neporadí.
Možnosti léčby
Principy léčby se liší podle toho, zda se jedná o první výskyt onemocnění, nebo o takzvanou recidivu, tedy znovuobjevení se zarůstání. Velmi důležité je rovněž sdělení, zda již nehet byl v minulosti chirurgicky ošetřován. Nehet roste velmi pomalu, udává se hodnota 0,1 mm za týden, rychleji rostou nehty v létě a u mladých lidí, na ruce než na noze. Komplikace jakéhokoli zákroků se tedy může objevit i za 1/2–1 rok! Recidiva zarůstání po odborném ošetření je ve skutečnosti velmi vysoká, udává se až 80 %.
Při prvním výskytu akutní paronychie se můžete obrátit na svého praktického lékaře, chirurgickou nebo dermatologickou ambulanci. Stav lze většinou zvládnout pomocí místně působících léků s dezinfekčními a antibiotickými účinky v masti nebo roztoku, při prudším zánětu i celkově podávanými antibiotiky. Důležitá jsou režimová opatření – sprchování vlažnou vodou, koupele v odvaru z heřmánku nebo řepíku lékařském, nošení volné obuvi a prevenci zapářky. Opět je základním předpokladem nezastřihávat nehet dokulata, jen příčně zkracovat. Pokud jste si jej již zastřihli, nechte jej volně odrůst.
Pokud jde o opakovaný výskyt onemocnění, obraťte se nejlépe na chirurgickou ambulanci, zarůstání je třeba důkladně ošetřit. Operaci lze provést většinou při místním umrtvení, výjimečně v celkové narkóze, s přihlédnutím k věku a přidruženým onemocněním. Existují i metody léčby takzvaným dlahováním, vkládáním plastových podložek pod nehtové okraje, ošetření laserem, které vám může nabídnout dermatolog. Obecně tyto metody vyžadují velkou míru spolupráce ze strany pacienta, procento recidiv je větší.
Operativní odstranění zarůstajícího nehtu
Operací zarůstajícího nehtu je několik druhů. V zásadě je lze rozdělit na radikální a podpůrné. Volba typu operace záleží na lékaři. Podle situace lze jen snést zánětlivou granulaci, případně provést stržení celého nehtu nebo odstranění části zarůstající ploténky. Většinou opatření vedou k okamžité úlevě a zlepšení, velkým rizikem zůstává recidiva zarůstání nehtu, ke které bohužel dochází zpravidla s větším odstupem (1/2–1 rok), viz výše.
Radikální výkony bývají rozsáhlejší, odstraňuje se při nich i skrytá část zarostlého nehtu, případně zárodečná tkáň, ze které se nehet tvoří. V této fázi lze rovněž využít toxického působení některých chemikálií na buňky tvořící nehet. Ošetřovací doba po operaci je delší, podle rozsahu výkonu 1–4 týdny, lze ji zkrátit provedením plastiky nehtového valu, která ale většinou vyžaduje vynětí stehů.
Neoperační léčba zarůstajícího nehtu
Lze použít techniku zvanou tapování, jejím principem je odtažení nehtového valu tahem proužku náplasti. Tato velmi stará metoda ošetření
Po pneumotoraxu léčeném chirurgicky se obecně doporučuje rekonvalescence v trvání několika týdnů. Po uplynutí cca 2 až 3 měsíců se ale doporučuje obezřetnost jak v případě spontánního primárního pneumotoraxu, kdy není známá zjevná příčina, tak u spontánního sekundárního pneumotoraxu, kdy příčinou je nějaká patologie v plicích, například bulózní emfyzém, jelikož hrozí recidiva. Podle klinických studií dochází nejčastěji k recidivě pneumotoraxu v nejbližších 6 měsících až 3 letech. Potěšující ale je, že po chirurgickém zákroku, abrazi, tedy mechanickém poškození obalu plic, kdy následně sroste pohrudnice a poplicnice, je riziko recidivy nižší. U kuřáků jsou počty recidiv častější. Pneumotorax může být rovněž komplikován vznikem pleurálního výpotku. Existuje i možnost vzniku hemotoraxu a hrudního empyému. Pneumotoraxu někdy komplikuje vznik bronchopleurální píštěle a chronický únik vzduchu.
Pokud jsou postiženy prsty nohou, tak je nezbytná opakovaná desinfekce obuvi. Tu provedete buď speciálním sprejem proti plísni v obuvi, který koupíte v běžném supermarketu a nebo můžete použít i Savo proti plísni, to jen skutečně na boty, na kterých vám moc nezáleží. Na samotné prsty pak účinkuje potírání česnekem se solí. Takový česnekový roztok připravíte ze dvou velkých stroužků rozmačkaného česneku, jedné lžičky soli a dvou lžiček vody. Smícháte to dohromady, a mícháte dále, než začne česnek pouštět takový jakoby sliz. Tímto si pak postižené nehty potřete, především je třeba dostat česnek pod nehet, co to jde. Kdyby do jednoho měsíce toto léčení nemělo valný výsledek a plíseň se dále projevovala, tak doporučujeme navštívit lékaře, který vám dokáže pomoci rychleji.
V lékárně můžete dostat volně prodejný lék spray Clotrimazol, který je účinný při domácí léčbě plísně nehtů.
Nezbytnou součástí každé léčby plísně nehtů je důkladná manikura! Důsledná péče o nohy je předpokladem pro úspěšné vyléčení od nehtové plísně. Právě v letních měsících, kdy chodíme v otevřené obuvi anebo dokonce bosí, se pod nehet dostává mnoho prachu, který je pak živnou půdou pro znovunavrácení plísně nehtů. Mnohdy se stává, že lék na plíseň zabere, plíseň pod nehtem zničí, ale pacient nedbá o čistotu svých nohou a plíseň se mu do několika dní vrátí zpět. Tato recidiva (navrácení nemoci) je pak chybně připisována na vrub účinkům léku na plíseň.
Existují důkazy podporující názor, že aplikace thymolu dvakrát až třikrát denně v koncentrované formě, může odstranit určité druhy houbových nehtových infekcí. Pravidelná aplikace na postižený nehet po dobu tří měsíců odstranila potíže účinnou prevencí dalšího rozvoje onemocnění. Stříháním nehtu se pak odstraní veškerý infikovaný materiál. Thymol je účinnou látkou Tymiánu obecného, z něhož lze zakoupit kvalitní antiseptický Tymiánový olej.
Léčba mykózy nehtů bývá jednou z nejkomplikovanějších kožních nemocí a proto nepodceňujte její léčbu a neriskujte rozšíření plísně na jiné prsty nebo dokonce na vaše blízké osoby.
Nejúčinnějším lékem na popraskané koutky je udržet je suché a vláčné. Pokud jsou popraskané koutky doprovázeny i kvasinkovou infekcí, která se projevuje moučnými usazeninami v koutcích, tak je vhodné použít antimykotické masti například Clotrimazol mast. Vhodná je také zinková pasta anebo pro udržení vláčnosti rtů lékařská vazelína.
Jestliže jsou popraskané koutky úst způsobeny infekcí v ústech, tak i po jejich vyléčení bude probíhat častá recidiva, dokud se nevyléčí primární příčina, například stomatitida pod protézami. Ta se nejlépe vyléčí pomocí výplachů chlorhexidinem. V chlohexidinu můžeme nechat přes noc také vyčistit zubní protézu.
Pokud jsou popraskané koutky způsobeny přemírou alkoholu nebo nedostatkem vitamínů B, tak je velice účinným pomocníkem lék riboflavin, což je vitamín B2.
Prognóza pacientů je většinou výborná, většina růží se po aplikaci antibiotik brzy vyléčí. Asi u dvaceti procent pacientů pak vzhledem k přetrvávání rizikových faktorů hrozí recidiva, návrat obtíží, kdy je nutná nová léčba. Komplikace jsou většinou vzácné, přesto se mohou vyskytnout a je třeba s nimi počítat a dávat si na ně pozor. Nebezpečnou komplikací, plynoucí ze schopnosti bakterií dostat se až do krevního oběhu, je vznik bakteriémie. V takovémto stavu streptokoky kolují v krvi a infekce se tak může šířit až na srdeční chlopně, kde působí bakteriální endokarditidy, dále do kloubů, či dokonce kostí. Další komplikací při extrémním přemnožení bakterií v celém světě je vznik celkové sepse a septického šoku, což je život ohrožující stav vznikající především ve velmi vážných a neléčených případech u lidí s oslabeným imunitním systémem. Streptokoky mohou zejména u dětí vyvolat nebezpečnou poststreptokokální glomerulonefritidu rozvojem vedoucím až k selhání ledvin. Může dojít i k trombóze sinus cavernosus (zasažen žilní splav v části mozku) a odtud se dál sraženiny mohou šířit krví do dalších oblastí a částí mozku. Výjimečně může dojít k streptokokálnímu syndromu, toxickému šoku nebo osteoartritickým potížím, to znamená vzniku zánětů šlach, zánětů kostí, tíhových váčků či celých kloubů.
Ovariokela – u malých holčiček (do 1–2 let). Jde o stav, kdy jsou úpony vaječníků (ovaria) relativně dlouhé a pánev relativně malá. Ovarium může vyplavat tříselným kanálem. Není žádná klinická symptomatologie, žádné křeče, problém zjistí vyšetření pohmatem (má velikost fazole). Terapie spočívá v manuálním vrácení ovaria zpět, jinak by mohlo atrofovat. Plánovaná operace není urgentní, ovarium se při ní vrátí zpět do dutiny břišní, provede se plastika tříselného kanálu.
Hernia umbilicalis (pupeční kýla) – vyskytuje se poměrně často, ale ne v dětském věku. Je to jediná kýla, která se může spontánně uzavřít. Vyšetření pohmatem. Pokud se neuzavře do 6 let, operuje se a provádí se plastika kýlní branky. Pokud se kýla neoperuje, může se zvětšovat (po těhotenství). U dospělých se může uskřinout, nejčastěji u mužů při zvýšené fyzické námaze.
Hernia supraumbilicalis (nad pupkem) – malé defekty ve stěně břišní, může dojít k uskřinutí. Indikuje se k operačnímu výkonu.
Hernia unguinalis (tříselná) – objevuje se v dětském i dospělém věku. Velmi často dochází k uskřinutí, což znamená komplikace. Indikuje se tedy k plánovanému operačnímu výkonu, provádí se plastika tříselného kanálu.
Hernia skrotální (varlete) – kýlní vak svým obsahem zasahuje do skrota a skrotum deformuje. Může dojít k uskřinutí a zánětu. Léčba je tedy nutná a spočívá v návratu vaku zpět do dutiny břišní a provedení plastiky tříselného kanálu.
Hydrokela testis (vodní kýla varlete) – přítomnost tekutiny v obalech varlete, deformita skrota, při pohmatu tvrdé, tuhé, nebolestivé. V tomto případě se do dutiny břišní dostane voda, nejčastěji v dětském věku, kdy není zcela uzavřena komunikace mezi dutinou břišní a oblastí skrota, nebo u starých lidí. Léčba se provádí punkcí (kontraindikace v dětském věku), u dospělých může dojít k recidivám (znovu se naplní tekutinou). Operační výkon spočívá ve zrušení komunikace s dutinou břišní a částečném odstranění obalů varlete (recidiva by pak neměla nastat).
Variokela – je zmnožení cévní pleteně v okolí varlete a spermatického folikulu, což způsobí deformaci skrota, výsledkem je ohromné houbovité varle. Pacienti mají problémy s tvorbou spermií, tedy s plodností. Léčba spočívá v chirurgickém odstranění cévních pletení.
Brániční hernie na podkladě vývojové vady – defekt na bránici, kdy část bránice není vyvinuta (vzadu a laterálně). Nejsou časté, ale pokud nejsou u novorozence léčeny, umírá. Klinický průběh: plod se vyvíjí úplně normálně, po narození zhoršená respirační funkce (dušnost, cyanóza, smrt) – dítě polyká vzduch, střeva se proplynují, zvětšuje se bří
Klasifikace karcinomu je velmi důležitá pro volbu nejlepší terapie. Nádory prsu totiž představují poměrně širokou skupinu onemocnění různého biologického chování.
Rozlišujeme primární onemocnění, původem a rozsahem omezené na jeden prs, případně uzliny, lokální recidiva v dříve postižené oblasti včetně uzlin. Sekundární tumor původem z jiného orgánu zasahující prs – metastázy i přímé prorůstání do prsu jsou vzácné, metastatický rozsev nádoru mimo primárně postiženou oblast, nejčastěji se jedná o metastázy do kostí, metastázy v jiných orgánech (plíce, játra, mozek), které mají zpravidla nejhorší prognózu.
Důležitá kritéria se soustřeďují na velikost tumoru, počet ložisek a napadených uzlin, vzhled tumoru, ohraničení, diferenciaci struktury, ložiska nekrózy, věk pacientky a rodinnou anamnézu – dědičné tumory mají většinou vlastní specifika.
Dalším parametrem je histologický původ (tj. jaké tkáni je nádor podobný) – lobulární, duktální, bazální, výskyt receptorů ER (estrogen), PR (progesteron), AR (androgen), HER2neu, KI67. U receptorů ER je vyšší procento ER pozitivních buněk prognosticky příznivější, naopak u KI67 značí vyšší procento pozitivních buněk agresivnější tumor.
Plicní chlamydie (Chlamydia pneumoniae) jsou infekční bakterie. Šíří se podobně jako třeba chřipka, tedy kapénkovou infekcí, to znamená kašláním a kýcháním. Způsobují i podobné potíže jako chřipka, ovšem pokud se v těle rozšíří, jsou mnohem nepříjemnější. Mohou se z dýchacích cest dostat do dalších částí těla – do nervových tkání, do mozku, svalů, napadají i imunitní buňky. Bakterie infikují buňky zevnitř a parazitují na nich, okrádají je o energii, kterou pak používají k vlastnímu množení. Nestačí pouze klasická dvoutýdenní léčba antibiotiky, protože ta hubí pouze jednu z jejich tří životních fází a zbylé dvě pak snadno infekci obnoví. I když příznaky zmizí, v budoucnu může přijít recidiva (nové propuknutí nemoci).
Vývojový cyklus chlamydií je unikátní. Infekčním stadiem chlamydie je elementární tělísko, které se po vniknutí do buňky hostitele mění v retikulární tělísko (RB). To se v napadené buňce dělí a mění během 24–48 hodin opět v elementární tělíska, jejichž uvolněním z napadené buňky je vývojový cyklus chlamydie kompletní. Elementární tělíska se jednak uvolňují do prostředí (vysoká infekčnost) a jednak infikují další buňky napadeného jedince.
Nejběžnější léčbou rakoviny tlustého střeva je operace, při níž se nádor odoperuje spolu s několika mízními uzlinami. Zdravé části střeva se poté znovu spojí dohromady. Pokud se nádor nachází v konečníku, je postup o něco složitější. Konečník musí být odstraněn a pacientovi je vytvořen umělý vývod, takzvaná kolostomie. Pacientovi se udělá v břiše otvor, kterým může z těla odcházet pevný odpad. Specialisté potom pomáhají lidem s kolostomií vrátit se do běžného života. Pokud operace přijde dostatečně včas, což znamená, že se nádor pořád nachází pouze uvnitř tlustého střeva a ještě nenastal proces metastázy, existuje velká pravděpodobnost, že operace byl jediný zásah a pacient se úplně uzdraví. Radiační terapie se používá hlavně k léčbě rakoviny konečníku. Je důležitá, protože podstatně snižuje riziko návratu nádoru.
Nejhorší komplikací je, když se rakovina tlustého střeva neodhalí včas, pronikne za stěnu tlustého střeva a objeví se metastáze. Dnes není pro lékaře příliš složité odstranit nádor, který je lokalizován pouze v tlustém střevě, ale pokud se rozšíří, je nutné nasadit chemoterapii, kterou doprovází řada vedlejších a nechtěných účinků. Trvá velmi dlouho (běžně nejméně 6 měsíců) a vyžaduje si trpělivost a energii. Po absolvování všech léčebných procedur také není jisté, že nenastane recidiva. Proto je i po ukončení úspěšné léčení nutné docházet na pravidelné kontroly a kolonoskopie, aby se případný opětovný nádor co nejrychleji léčil.
Důležitou součástí prevence je vyšetření stolice na takzvané okultní krvácení. To je příměs krve ve stolici, která není vidět pouhým okem. Test je velmi jednoduchý a spočívá v tom, že tři dny po sobě dáváte vzorek stolice na malá papírová psaníčka. Princip testu vychází z toho, že většina nádorů ztrácí malé množství krve do stolice. Test samozřejmě neodliší krvácení z nádoru a například z nějaké banality, jako jsou hemoroidy nebo nějaká prasklá žilka. Test je pro osoby nad 50 let věku a toto vyšetření stolice je součástí preventivní prohlídky u praktického lékaře. Test je hrazen jedenkrát za 2 roky zdravotní pojišťovnou. V době provádění testu se doporučuje jíst hodně zeleniny, luštěnin a tmavého chleba. Naopak se nedoporučuje jíst jelita, prejt, prejtovou polévku, syrové maso a zvěřinu. Nemají se užívat léky, jako jsou vitamín C, Acylpyrin, léky od bolesti hlavy, Ascorutin, Pelentan, Warfarin a léky snižující srážlivost krve, protože test by mohl být falešně pozitivní.
Bolest ledvin v těhotenství může mít více příčin. Nejčastěji se vyskytuje bakteriurie. U těhotných s významnou bakteriurií se později může vyvinout zánět ledvinné pánvičky, v polovině případů bez zjevných příznaků. Ty ohrožují těhotnou vznikem pozdní gestózy, předčasnými porody, plod je hypotrofický z placentární nedostatečnosti.
Akutní zánět ledvin je v těhotenství vzácný, častěji bývá diagnostikována chronická forma. Ta má v těhotenství dobrou prognózu, pokud se projevuje jen jedním symptomem – bílkovinou v moči. Kombinuje-li se však s hypertenzí, a to zejména před 28. týdnem gravidity, je prognóza pro plod nepříznivá: značná část plodů odumře v děloze (25 %), přežívající se rodí předčasně a jsou hypotrofické. U 70 % těhotných s chronickým zánětem ledvin se vyvíjí pozdní gestóza. Pokud má těhotná na začátku gravidity snížené ledvinové funkce, je další prognóza závažná nejen pro matku, ale i pro plod, a proto se těhotenství obvykle uměle ukončuje.
Pyelonefritida (zánět ledvinných pánviček) je u těhotných poměrně častým onemocněním; zjevně probíhající zánět je diagnostikován u 2 % gravidních, další probíhají bezpříznakově. Častěji bývají pravostranné, neboť těhotná děloha tlakem na pravý močovod ztěžuje odtok moče, častější jsou u těhotných s významnou bakteriurií a s vývojovými odchylkami odvodných močových cest. Akutní onemocnění začíná vysokými teplotami, někdy s třesavkami, bolestmi v krajině ledviny vystřelujícími do tříselné krajiny. Je-li zároveň zánětem postižen i močový měchýř, bývá časté nucení k močení a pálení při močení. Krajina postižené ledviny je velmi bolestivá na poklep a otřesy. Chronicky probíhající forma onemocnění se projevuje mírnějšími teplotami nebo zvýšení teploty chybí, bolest v krajině ledviny je občasná, zvětšuje se při pohybech. Krajina ledvin reaguje bolestí na hlubokou palpaci a na otřesy (poklep). Léčení se provádí na lůžkových odděleních, jednak klidem, dietou, ale také léky, které je nutno vybírat podle pokročilosti gravidity. Po odeznění choroby je nezbytná pravidelná kontrola, poněvadž je možná recidiva – nové vzplanutí choroby.
Záněty močového měchýře a močové trubice jsou v těhotenství časté. Probíhají obvykle společně. Projevují se častým nucením k močení, pálením a řezáním při močení (takzvanou řezavkou). Vždy se musí vyloučit kapavčité onemocnění. Při zánětu močového měchýře existuje reálné riziko vzestupu infekce močovodem k ledvinné pánvičce a ledvinám, proto je třeba ho léčit. Druh léčby s ohledem na pokročilost těhotenství ordinuje vždy lékař.
Výrůstek na kloubu může značit hallux. Hallux valgus, což je přesný latinský název tohoto onemocnění, postihuje klouby na chodidle. Palec na noze je vybočený směrem od středu těla k ostatním prstům a na kloubu palce vyrůstá kostní výrůstek, kvůli kterému mají postižení lidé problém s nošením obuvi. Jde vlastně o strukturální deformitu kloubu palce na noze a často je součástí rozsáhlejší deformace celého přednoží, která může být spojena například i s takzvanými kladívkovými prsty, s prodloužením, respektive zkrácením šlach a vazů na palci, či dokonce vykloubením drobných kůstek pod první záprstní kostí.
Příčiny
Onemocnění je podmíněno zejména geneticky. Pokud ho měli vaši předkové, je až 90% pravděpodobnost, že jím budete trpět i vy. Hallux ovšem může vzniknout i postupně bez rodinné anamnézy. Jeho vznik může zhoršovat také nevhodná obuv, úrazy či nedostatek vitamínů a minerálů. Vyhnout byste se tedy měli úzkým botám, častému a dlouhému nošení bot na podpatcích a ohroženější jsou i lidé, kteří tráví celé dny na nohou. Velkou roli však opravdu hraje genetika, takže halluxem může trpět i člověk, který celý život chodil jen ve vhodné ortopedické obuvi.
Léčba
Hallux je nemoc, která probíhá na základě vrozené predispozice a více méně se dá její průběh pouze zmírnit či zpomalit, často se tím operace, nutná pro návrat do normálního života, jen oddálí. Jsou lidé, kteří se pro operaci rozhodnou hned na začátku, jiní jsou zase ochotni kvůli strachu z operace trpět až do konce života a nikdy se ji nakonec neodhodlají podstoupit. Klasických typů operací je několik, protože existují různé fáze, věkové skupiny a kombinace poškození. Při některých operacích se seká do kosti a vkládá se do ní na pár týdnů drát, u jiných se zas prořezává pouzdro palce a posouvá se na správné místo. Po operaci je nutná čtyřtýdenní fixace nohy sádrou, poté následuje rehabilitace. Pacienti, kteří zákrok již podstoupili, si však často stěžují na bolestivost a problémem je rovněž častá recidiva, tedy návratnost problému.
Konzervativní léčba spočívá v prevenci, a to v nošení vhodné obuvi. U lehčích případů se někdy doporučují silikonové nebo gumové korektory palce, které se vkládají mezi palec a druhý prst. Korektor může zpomalit progresi vady, nápravu deformity však nelze očekávat. Jeho přínos spočívá tedy hlavně v pooperačním období, kdy drží palec a napomáhá hojení ve správném postavení. Součástí prevence je i vhodná a pohodlná obuv s dostatečným prostorem pro prsty, měkkou a tvarovanou ortopedickou podrážkou. Někdy se doporučuje i fyzioterapie a především kvalitní pedikúra, korekce, tejpování. Operačních řešení halluxu je popsána celá řada (desítky druhů operací). Ortoped vždy musí typ výkonu přizpůsobit věku pacienta a stavu samotného kloubu a vyloučit přítomnost artrózy.
Alternativní metodou je endovaskulární přístup. Výkon provádí intervenční radiolog, kdy z třísla, eventuálně podpaždí, v místním znecitlivění zavede do tepny vodič, po kterém za pomoci balonku rozšíří zúžené místo, nebo zavede vnitřní výztuž. Tato metoda je možná pouze u krátkých zúžení či krátkých uzávěrů tepny, je indikována zejména u starších polymorbidních pacientů, pro které je riziko operačního výkonu vysoké. Oproti operačnímu výkonu však hrozí časnější recidiva.
Karcinom štítné žlázy je zhoubný nádor. Vzniká tak, že se některé buňky ve štítné žláze začnou nekontrolovaně množit a vytvoří uzel, který roste. Ve velké většině případů se nádor zachytí dříve, než začne metastazovat. Ve srovnání s jinými zhoubnými nádory rostou karcinomy štítné žlázy velmi pomalu a dají se dobře léčit, čímž se na základě úspěšnosti léčby snižuje úmrtnost. I když jde o relativně vzácné onemocnění (představuje pouhé 1 % všech malignit), je nejčastějším zhoubným nádorem v endokrinologii (90 % endokrinologických malignit). V České republice je popisováno až 600 nově zachycených případů karcinomu štítné žlázy ročně a jeho výskyt stoupá, dílem také díky zlepšené diagnostice.
Rozdělení:
karcinomy,
méně často lymfomy,
velmi vzácné sarkomy.
Karcinomy se dále dělí na:
papilární (44–81 %),
folikulární (18–40 %),
anaplastický (3–15 %),
medulární (3–12 %).
Ve štítné žláze lze diagnostikovat i metastáze karcinomu plic, prsu, ledvin.
Příznaky
Onemocnění se projeví jako náhodný nález hmatného, většinou nebolestivého uzlu na krku nebo náhodný nález uzlu na ultrazvuku. Uzly ve štítné žláze jsou však časté (vyskytují se u 19–76 % obyvatelstva, především u žen a ve vyšším věku) a zdaleka ne každý uzel představuje karcinom. Naopak, naprostá většina uzlů (90–95 %) je nezhoubných (jde o takzvané pseudocysty, koloidní hyperplastické uzly nebo nezhoubné nádory – adenomy).
Vyšetřovací metody
Palpační vyšetření: Je základní vyšetřovací metodou při podezření na karcinom štítné žlázy a krku.
Ultrazvuk: Je další metodou vyšetření této oblasti, včetně vyšetření krčních lymfatických uzlin. Ultrazvuk je metoda široce dostupná, a proto by každý hmatný uzel ve štítné žláze měl být ultrazvukem vyšetřen.
FNAB: Ultrazvuk také rozhodne, zda stačí uzel zkontrolovat s časovým odstupem, nebo zda je nutné provést punkci uzlu pod ultrazvukovou kontrolou (FNAB – fine needle aspiration biopsy). FNAB je jednoduché vyšetření, jehož bolestivost je srovnatelná s běžným odběrem krve. Provádí se po lokální dezinfekci krku dvěma vpichy tenkou jehlou do uzlu pod ultrazvukovou kontrolou.
Cytologie: Tím je získán materiál na cytologické vyšetření (vyšetření shluků buněk pod mikroskopem). Je-li výsledek FNAB pozitivní nebo podezřelý, je nutná operace (odstranění jednoho nebo obou laloků štítné žlázy). V případě negativního nálezu lze s velmi vysokou pravděpodobností (více než 95 %) zhoubný nádor vyloučit. I v těchto případech však má být velikost uzlu pravidelně kontrolována ultrazvukem a při zvětšování či jiném podezření z malignity je indikována kontrolní FNAB či o
U rakoviny prostaty je v případě nádoru bez metastází pětileté přežití téměř 100%, karcinom prostaty je tak velmi dobře léčitelný a vyléčitelný. V případě metastází je přežití v pěti letech bohužel pouze přibližně 30%, ale zde již o radikální prostatektomii nelze uvažovat. Problémem je fakt, že operaci často podstupují pacienti ve věku padesát nebo šedesát let, tedy jejich očekávaná délka života je více než dvacet let. Případná recidiva onemocnění tak může ještě dlouho pracovat a vyžadovat další léčebné zásahy, například ozařování nebo hormonální léčbu. Obecně ale platí, že operace rakoviny prostaty prodlužuje pacientům život, zvláště pokud ji podstoupí v relativně mladém věku. Je ale také nutné vzít na vědomí možné komplikace radikální léčby. Nejdůležitější je dodržovat stanovené kontroly po operaci, které by měly proběhnout každé tři měsíce v prvním roce, po šesti měsících ve druhém a třetím roce a poté celoživotně jednou za rok. Na každé kontrole je odebrána krev na PSA a obvykle i provedeno vyšetření přes konečník. Na kontrolách je rovněž možné řešit všechny pooperační komplikace.
Protonová terapie je nejmodernější a nejšetrnější léčba rakoviny s minimem vedlejších účinků. Prokazatelná úspěšnost protonové léčby je 97%. Oproti běžné léčbě pacienty netrápí problémy s impotencí a inkontinencí. Takových výsledků nedosahuje žádná jiná léčba. Pojišťovny protonovou léčbu hradí, pokud je součástí indikace z PTC nebo doporučení z Komplexního onkologického centra (KOC).
Ve srovnání s běžným fotonovým ozařováním je protonová léčba bezpečnější a účinnější. Cílem ozařování je zničení nádoru za současné ochrany zdravých tkání, což protonová léčba na rozdíl od běžně používaného ozařování dokáže. Běžné ozařování vždy zasáhne i část zdravé tkáně v okolí nádoru, kde není ozáření žádoucí. Proton ovšem dokáže ozářit nádor tak, že do příslušného kritického orgánu není dodána dávka ozáření, čímž je i eliminováno riziko vzniku nežádoucího účinku. Protonový paprsek se díky svým fyzikálním vlastnostem může zastavit přímo v nádoru, tudíž významně snižuje nežádoucí ozáření zdravých tkání a orgánů. Pro bezpečnost ozáření byly stanoveny takzvané limitní dávky na okolní (kritické orgány). I dodržení limitních dávek ale může být spojeno s rizikem vzniku nežádoucích účinků. Příslušné riziko roste s časem, tedy čím déle pacient po ozáření žije, tím je vyšší i pravděpodobnost vzniku nežádoucích účinků. Limitní dávka v těchto případech již bezpečnou být nemusí.
Protonová léčba je ambulantní, bezbolestná a bez nutnosti hospitalizace na rozdíl od operace. U pacientů s časným stadiem rakoviny prostaty trvá pouhých 5 dní. Léčba ostatních pacientů zabere maximálně 21 dní. Protonová léčba má minimum vedlejších účinků a není bolestivá. Samotné ozařování trvá několik málo minut, zpravidla dvě až tři. Během dne můžete dělat vše, jak jste zvyklí - nejste ničím omezeni, můžete pracovat, chodit na procházky, za kulturou, věnovat se dětem nebo vnoučatům. Občas se můžete cítit trochu unavení, jako třeba po lehkém cvičení, nebo pocítíte větší potřebu močení.
Hladiny CRP v krvi, které měří pouze rozpustnou pentamerní izoformu p CRP, by měly být interpretovány spíše jako diagnostický index ukazující na zdraví tkání a homeostázy, než na zánět.
Hladiny CRP nižší než 10 ukazují na zdraví, onemocnění pod kontrolou nebo na remisi - vyléčení z onemocnění. Hladiny blížící se 1 až 3 μg/ml jsou indikátory dobrého zdraví a zvládnutí onemocnění.
Jak se tkáně zapojí do rychle rostoucích rakovin, jaterní produkce a uvolňování pCRP se zvyšuje úměrně úrovni, kterou jsou tkáně ovlivněny a nebo poškozeny rostoucími nádory.
I když jsou zásoby CRP okamžitě uvolněny, dochází ke zpoždění při kvantifikaci pCRP v krvi, protože prochází konformačním přeskupením a vstupuje do membránových lipidových raftů a aktivuje silné prozánětlivé signální dráhy.
Konformačně změněný CRP se rychle spotřebovává (proteolyzuje). Uvolňované peptidy regulují biologickou zpětnou vazbu a snižují tak akutní zánětlivou odpověď.
Když se rychlost konformačního přeskupení zpomalí, hladiny pCRP měřené v krvi se zvýší.
Pokud tkáně zůstanou poškozeny nevyřešeným onemocněním, hladiny pCRP v krvi zůstanou zvýšené.
Zvýšené hladiny pCRP v krvi ukazují, že přetrvává oslabená zánětlivá reakce, která nemusí stačit k odstranění rakovinných buněk a obnovení tkáňové homeostázy.
Hladiny pCRP nad 10 μg/ml šplhající nad 50–100 μg/ml jsou indexem stupně probíhajícího poškození tkáně.
Hladiny pCRP mohou také naznačovat komplikující patologie například infekce.
Hodnoty pCRP nad 100 μg/ml ukazují na rozsáhlé pokračující poškození tkáně a jsou v souladu se špatnou prognózou odpovědi na léčbu a přežití.
Hladiny pCRP by měly být měřeny v různých časech (týdně až měsíčně), aby se na počátku diagnostikovala přítomnost a závažnost primárního onemocnění, aby se vyhodnotila odpověď na léčbu (v průběhu času) a aby se vyhodnotila recidiva onemocnění a prognóza.
Hladiny pCRP odebrané před a po chirurgickém zákroku mohou pomoci diagnostikovat odpověď na operaci a obnovení tkáňové homeostázy.
Význam hladin hsCRP (tj. hladiny CRP < 10 μg/ml) není v současnosti znám.
