Pneumotorax je stav, kdy se v pohrudniční oblasti hromadí plyn, nejčastěji vzduch, a dochází zde ke zrušení podtlaku. Plíce mají tendenci kolabovat. Příčinou pneumotoraxu může být poranění hrudní stěny, tak zvaná díra v plicích. Pro pneumotorax je charakteristická silná bolest na hrudi a zhoršení dýchání, proto je nutné jej zavčas diagnostikovat a ihned zahájit léčbu, nejčastěji odsátím přebytečného vzduchu v pleurální dutině.
Recidiva pneumotoraxu
Po pneumotoraxu léčeném chirurgicky se obecně doporučuje rekonvalescence v trvání několika týdnů. Po uplynutí cca 2 až 3 měsíců se ale doporučuje obezřetnost jak v případě spontánního primárního pneumotoraxu, kdy není známá zjevná příčina, tak u spontánního sekundárního pneumotoraxu, kdy příčinou je nějaká patologie v plicích, například bulózní emfyzém, jelikož hrozí recidiva. Podle klinických studií dochází nejčastěji k recidivě pneumotoraxu v nejbližších 6 měsících až 3 letech. Potěšující ale je, že po chirurgickém zákroku, abrazi, tedy mechanickém poškození obalu plic, kdy následně sroste pohrudnice a poplicnice, je riziko recidivy nižší. U kuřáků jsou počty recidiv častější. Pneumotorax může být rovněž komplikován vznikem pleurálního výpotku. Existuje i možnost vzniku hemotoraxu a hrudního empyému. Pneumotoraxu někdy komplikuje vznik bronchopleurální píštěle a chronický únik vzduchu.
Nejúčinnějším lékem na popraskané koutky je udržet je suché a vláčné. Pokud jsou popraskané koutky doprovázeny i kvasinkovou infekcí, která se projevuje moučnými usazeninami v koutcích, tak je vhodné použít antimykotické masti například Clotrimazol mast. Vhodná je také zinková pasta anebo pro udržení vláčnosti rtů lékařská vazelína.
Jestliže jsou popraskané koutky úst způsobeny infekcí v ústech, tak i po jejich vyléčení bude probíhat častá recidiva, dokud se nevyléčí primární příčina, například stomatitida pod protézami. Ta se nejlépe vyléčí pomocí výplachů chlorhexidinem. V chlohexidinu můžeme nechat přes noc také vyčistit zubní protézu.
Pokud jsou popraskané koutky způsobeny přemírou alkoholu nebo nedostatkem vitamínů B, tak je velice účinným pomocníkem lék riboflavin, což je vitamín B2.
Prognóza pacientů je většinou výborná, většina růží se po aplikaci antibiotik brzy vyléčí. Asi u dvaceti procent pacientů pak vzhledem k přetrvávání rizikových faktorů hrozí recidiva, návrat obtíží, kdy je nutná nová léčba. Komplikace jsou většinou vzácné, přesto se mohou vyskytnout a je třeba s nimi počítat a dávat si na ně pozor. Nebezpečnou komplikací, plynoucí ze schopnosti bakterií dostat se až do krevního oběhu, je vznik bakteriémie. V takovémto stavu streptokoky kolují v krvi a infekce se tak může šířit až na srdeční chlopně, kde působí bakteriální endokarditidy, dále do kloubů, či dokonce kostí. Další komplikací při extrémním přemnožení bakterií v celém světě je vznik celkové sepse a septického šoku, což je život ohrožující stav vznikající především ve velmi vážných a neléčených případech u lidí s oslabeným imunitním systémem. Streptokoky mohou zejména u dětí vyvolat nebezpečnou poststreptokokální glomerulonefritidu rozvojem vedoucím až k selhání ledvin. Může dojít i k trombóze sinus cavernosus (zasažen žilní splav v části mozku) a odtud se dál sraženiny mohou šířit krví do dalších oblastí a částí mozku. Výjimečně může dojít k streptokokálnímu syndromu, toxickému šoku nebo osteoartritickým potížím, to znamená vzniku zánětů šlach, zánětů kostí, tíhových váčků či celých kloubů.
Ovariokela – u malých holčiček (do 1–2 let). Jde o stav, kdy jsou úpony vaječníků (ovaria) relativně dlouhé a pánev relativně malá. Ovarium může vyplavat tříselným kanálem. Není žádná klinická symptomatologie, žádné křeče, problém zjistí vyšetření pohmatem (má velikost fazole). Terapie spočívá v manuálním vrácení ovaria zpět, jinak by mohlo atrofovat. Plánovaná operace není urgentní, ovarium se při ní vrátí zpět do dutiny břišní, provede se plastika tříselného kanálu.
Hernia umbilicalis (pupeční kýla) – vyskytuje se poměrně často, ale ne v dětském věku. Je to jediná kýla, která se může spontánně uzavřít. Vyšetření pohmatem. Pokud se neuzavře do 6 let, operuje se a provádí se plastika kýlní branky. Pokud se kýla neoperuje, může se zvětšovat (po těhotenství). U dospělých se může uskřinout, nejčastěji u mužů při zvýšené fyzické námaze.
Hernia supraumbilicalis (nad pupkem) – malé defekty ve stěně břišní, může dojít k uskřinutí. Indikuje se k operačnímu výkonu.
Hernia unguinalis (tříselná) – objevuje se v dětském i dospělém věku. Velmi často dochází k uskřinutí, což znamená komplikace. Indikuje se tedy k plánovanému operačnímu výkonu, provádí se plastika tříselného kanálu.
Hernia skrotální (varlete) – kýlní vak svým obsahem zasahuje do skrota a skrotum deformuje. Může dojít k uskřinutí a zánětu. Léčba je tedy nutná a spočívá v návratu vaku zpět do dutiny břišní a provedení plastiky tříselného kanálu.
Hydrokela testis (vodní kýla varlete) – přítomnost tekutiny v obalech varlete, deformita skrota, při pohmatu tvrdé, tuhé, nebolestivé. V tomto případě se do dutiny břišní dostane voda, nejčastěji v dětském věku, kdy není zcela uzavřena komunikace mezi dutinou břišní a oblastí skrota, nebo u starých lidí. Léčba se provádí punkcí (kontraindikace v dětském věku), u dospělých může dojít k recidivám (znovu se naplní tekutinou). Operační výkon spočívá ve zrušení komunikace s dutinou břišní a částečném odstranění obalů varlete (recidiva by pak neměla nastat).
Variokela – je zmnožení cévní pleteně v okolí varlete a spermatického folikulu, což způsobí deformaci skrota, výsledkem je ohromné houbovité varle. Pacienti mají problémy s tvorbou spermií, tedy s plodností. Léčba spočívá v chirurgickém odstranění cévních pletení.
Brániční hernie na podkladě vývojové vady – defekt na bránici, kdy část bránice není vyvinuta (vzadu a laterálně). Nejsou časté, ale pokud nejsou u novorozence léčeny, umírá. Klinický průběh: plod se vyvíjí úplně normálně, po narození zhoršená respirační funkce (dušnost, cyanóza, smrt) – dítě polyká vzduch, střeva se proplynují, zvětšuje se bří
Klasifikace karcinomu je velmi důležitá pro volbu nejlepší terapie. Nádory prsu totiž představují poměrně širokou skupinu onemocnění různého biologického chování.
Rozlišujeme primární onemocnění, původem a rozsahem omezené na jeden prs, případně uzliny, lokální recidiva v dříve postižené oblasti včetně uzlin. Sekundární tumor původem z jiného orgánu zasahující prs – metastázy i přímé prorůstání do prsu jsou vzácné, metastatický rozsev nádoru mimo primárně postiženou oblast, nejčastěji se jedná o metastázy do kostí, metastázy v jiných orgánech (plíce, játra, mozek), které mají zpravidla nejhorší prognózu.
Důležitá kritéria se soustřeďují na velikost tumoru, počet ložisek a napadených uzlin, vzhled tumoru, ohraničení, diferenciaci struktury, ložiska nekrózy, věk pacientky a rodinnou anamnézu – dědičné tumory mají většinou vlastní specifika.
Dalším parametrem je histologický původ (tj. jaké tkáni je nádor podobný) – lobulární, duktální, bazální, výskyt receptorů ER (estrogen), PR (progesteron), AR (androgen), HER2neu, KI67. U receptorů ER je vyšší procento ER pozitivních buněk prognosticky příznivější, naopak u KI67 značí vyšší procento pozitivních buněk agresivnější tumor.
Jsou plicní chlamydie nakažlivé? Ano, plicní chlamydie (Chlamydia pneumoniae) jsou infekční bakterie. Šíří se podobně jako třeba chřipka, tedy kapénkovou infekcí, to znamená kašláním a kýcháním. Způsobují i podobné potíže jako chřipka, ovšem pokud se v těle rozšíří, jsou mnohem nepříjemnější. Mohou se z dýchacích cest dostat do dalších částí těla – do nervových tkání, do mozku, svalů, napadají i imunitní buňky. Bakterie infikují buňky zevnitř a parazitují na nich, okrádají je o energii, kterou pak používají k vlastnímu množení. Nestačí pouze klasická dvoutýdenní léčba antibiotiky, protože ta hubí pouze jednu z jejich tří životních fází a zbylé dvě pak snadno infekci obnoví. I když příznaky zmizí, v budoucnu může přijít recidiva (nové propuknutí nemoci).
Vývojový cyklus chlamydií je unikátní. Infekčním stadiem chlamydie je elementární tělísko, které se po vniknutí do buňky hostitele mění v retikulární tělísko (RB). To se v napadené buňce dělí a mění během 24–48 hodin opět v elementární tělíska, jejichž uvolněním z napadené buňky je vývojový cyklus chlamydie kompletní. Elementární tělíska se jednak uvolňují do prostředí (vysoká infekčnost) a jednak infikují další buňky napadeného jedince.
Nejběžnější léčbou rakoviny tlustého střeva je operace, při níž se nádor odoperuje spolu s několika mízními uzlinami. Zdravé části střeva se poté znovu spojí dohromady. Pokud se nádor nachází v konečníku, je postup o něco složitější. Konečník musí být odstraněn a pacientovi je vytvořen umělý vývod, takzvaná kolostomie. Pacientovi se udělá v břiše otvor, kterým může z těla odcházet pevný odpad. Specialisté potom pomáhají lidem s kolostomií vrátit se do běžného života. Pokud operace přijde dostatečně včas, což znamená, že se nádor pořád nachází pouze uvnitř tlustého střeva a ještě nenastal proces metastázy, existuje velká pravděpodobnost, že operace byl jediný zásah a pacient se úplně uzdraví. Radiační terapie se používá hlavně k léčbě rakoviny konečníku. Je důležitá, protože podstatně snižuje riziko návratu nádoru.
Nejhorší komplikací je, když se rakovina tlustého střeva neodhalí včas, pronikne za stěnu tlustého střeva a objeví se metastáze. Dnes není pro lékaře příliš složité odstranit nádor, který je lokalizován pouze v tlustém střevě, ale pokud se rozšíří, je nutné nasadit chemoterapii, kterou doprovází řada vedlejších a nechtěných účinků. Trvá velmi dlouho (běžně nejméně 6 měsíců) a vyžaduje si trpělivost a energii. Po absolvování všech léčebných procedur také není jisté, že nenastane recidiva. Proto je i po ukončení úspěšné léčení nutné docházet na pravidelné kontroly a kolonoskopie, aby se případný opětovný nádor co nejrychleji léčil.
Důležitou součástí prevence je vyšetření stolice na takzvané okultní krvácení. To je příměs krve ve stolici, která není vidět pouhým okem. Test je velmi jednoduchý a spočívá v tom, že tři dny po sobě dáváte vzorek stolice na malá papírová psaníčka. Princip testu vychází z toho, že většina nádorů ztrácí malé množství krve do stolice. Test samozřejmě neodliší krvácení z nádoru a například z nějaké banality, jako jsou hemoroidy nebo nějaká prasklá žilka. Test je pro osoby nad 50 let věku a toto vyšetření stolice je součástí preventivní prohlídky u praktického lékaře. Test je hrazen jedenkrát za 2 roky zdravotní pojišťovnou. V době provádění testu se doporučuje jíst hodně zeleniny, luštěnin a tmavého chleba. Naopak se nedoporučuje jíst jelita, prejt, prejtovou polévku, syrové maso a zvěřinu. Nemají se užívat léky, jako jsou vitamín C, Acylpyrin, léky od bolesti hlavy, Ascorutin, Pelentan, Warfarin a léky snižující srážlivost krve, protože test by mohl být falešně pozitivní.
Výrůstek na kloubu může značit hallux. Hallux valgus, což je přesný latinský název tohoto onemocnění, postihuje klouby na chodidle. Palec na noze je vybočený směrem od středu těla k ostatním prstům a na kloubu palce vyrůstá kostní výrůstek, kvůli kterému mají postižení lidé problém s nošením obuvi. Jde vlastně o strukturální deformitu kloubu palce na noze a často je součástí rozsáhlejší deformace celého přednoží, která může být spojena například i s takzvanými kladívkovými prsty, s prodloužením, respektive zkrácením šlach a vazů na palci, či dokonce vykloubením drobných kůstek pod první záprstní kostí.
Příčiny
Onemocnění je podmíněno zejména geneticky. Pokud ho měli vaši předkové, je až 90% pravděpodobnost, že jím budete trpět i vy. Hallux ovšem může vzniknout i postupně bez rodinné anamnézy. Jeho vznik může zhoršovat také nevhodná obuv, úrazy či nedostatek vitamínů a minerálů. Vyhnout byste se tedy měli úzkým botám, častému a dlouhému nošení bot na podpatcích a ohroženější jsou i lidé, kteří tráví celé dny na nohou. Velkou roli však opravdu hraje genetika, takže halluxem může trpět i člověk, který celý život chodil jen ve vhodné ortopedické obuvi.
Léčba
Hallux je nemoc, která probíhá na základě vrozené predispozice a více méně se dá její průběh pouze zmírnit či zpomalit, často se tím operace, nutná pro návrat do normálního života, jen oddálí. Jsou lidé, kteří se pro operaci rozhodnou hned na začátku, jiní jsou zase ochotni kvůli strachu z operace trpět až do konce života a nikdy se ji nakonec neodhodlají podstoupit. Klasických typů operací je několik, protože existují různé fáze, věkové skupiny a kombinace poškození. Při některých operacích se seká do kosti a vkládá se do ní na pár týdnů drát, u jiných se zas prořezává pouzdro palce a posouvá se na správné místo. Po operaci je nutná čtyřtýdenní fixace nohy sádrou, poté následuje rehabilitace. Pacienti, kteří zákrok již podstoupili, si však často stěžují na bolestivost a problémem je rovněž častá recidiva, tedy návratnost problému.
Konzervativní léčba spočívá v prevenci, a to v nošení vhodné obuvi. U lehčích případů se někdy doporučují silikonové nebo gumové korektory palce, které se vkládají mezi palec a druhý prst. Korektor může zpomalit progresi vady, nápravu deformity však nelze očekávat. Jeho přínos spočívá tedy hlavně v pooperačním období, kdy drží palec a napomáhá hojení ve správném postavení. Součástí prevence je i vhodná a pohodlná obuv s dostatečným prostorem pro prsty, měkkou a tvarovanou ortopedickou podrážkou. Někdy se doporučuje i fyzioterapie a především kvalitní pedikúra, korekce, tejpování. Operačních řešení halluxu je popsána celá řada (desítky druhů operací). Ortoped vždy musí typ výkonu přizpůsobit věku pacienta a stavu samotného kloubu a vyloučit přítomnost artrózy.
Alternativní metodou je endovaskulární přístup. Výkon provádí intervenční radiolog, kdy z třísla, eventuálně podpaždí, v místním znecitlivění zavede do tepny vodič, po kterém za pomoci balonku rozšíří zúžené místo, nebo zavede vnitřní výztuž. Tato metoda je možná pouze u krátkých zúžení či krátkých uzávěrů tepny, je indikována zejména u starších polymorbidních pacientů, pro které je riziko operačního výkonu vysoké. Oproti operačnímu výkonu však hrozí časnější recidiva.
U rakoviny prostaty je v případě nádoru bez metastází pětileté přežití téměř 100%, karcinom prostaty je tak velmi dobře léčitelný a vyléčitelný. V případě metastází je přežití v pěti letech bohužel pouze přibližně 30%, ale zde již o radikální prostatektomii nelze uvažovat. Problémem je fakt, že operaci často podstupují pacienti ve věku padesát nebo šedesát let, tedy jejich očekávaná délka života je více než dvacet let. Případná recidiva onemocnění tak může ještě dlouho pracovat a vyžadovat další léčebné zásahy, například ozařování nebo hormonální léčbu. Obecně ale platí, že operace rakoviny prostaty prodlužuje pacientům život, zvláště pokud ji podstoupí v relativně mladém věku. Je ale také nutné vzít na vědomí možné komplikace radikální léčby. Nejdůležitější je dodržovat stanovené kontroly po operaci, které by měly proběhnout každé tři měsíce v prvním roce, po šesti měsících ve druhém a třetím roce a poté celoživotně jednou za rok. Na každé kontrole je odebrána krev na PSA a obvykle i provedeno vyšetření přes konečník. Na kontrolách je rovněž možné řešit všechny pooperační komplikace.
Protonová terapie je nejmodernější a nejšetrnější léčba rakoviny s minimem vedlejších účinků. Prokazatelná úspěšnost protonové léčby je 97%. Oproti běžné léčbě pacienty netrápí problémy s impotencí a inkontinencí. Takových výsledků nedosahuje žádná jiná léčba. Pojišťovny protonovou léčbu hradí, pokud je součástí indikace z PTC nebo doporučení z Komplexního onkologického centra (KOC).
Ve srovnání s běžným fotonovým ozařováním je protonová léčba bezpečnější a účinnější. Cílem ozařování je zničení nádoru za současné ochrany zdravých tkání, což protonová léčba na rozdíl od běžně používaného ozařování dokáže. Běžné ozařování vždy zasáhne i část zdravé tkáně v okolí nádoru, kde není ozáření žádoucí. Proton ovšem dokáže ozářit nádor tak, že do příslušného kritického orgánu není dodána dávka ozáření, čímž je i eliminováno riziko vzniku nežádoucího účinku. Protonový paprsek se díky svým fyzikálním vlastnostem může zastavit přímo v nádoru, tudíž významně snižuje nežádoucí ozáření zdravých tkání a orgánů. Pro bezpečnost ozáření byly stanoveny takzvané limitní dávky na okolní (kritické orgány). I dodržení limitních dávek ale může být spojeno s rizikem vzniku nežádoucích účinků. Příslušné riziko roste s časem, tedy čím déle pacient po ozáření žije, tím je vyšší i pravděpodobnost vzniku nežádoucích účinků. Limitní dávka v těchto případech již bezpečnou být nemusí.
Protonová léčba je ambulantní, bezbolestná a bez nutnosti hospitalizace na rozdíl od operace. U pacientů s časným stadiem rakoviny prostaty trvá pouhých 5 dní. Léčba ostatních pacientů zabere maximálně 21 dní. Protonová léčba má minimum vedlejších účinků a není bolestivá. Samotné ozařování trvá několik málo minut, zpravidla dvě až tři. Během dne můžete dělat vše, jak jste zvyklí - nejste ničím omezeni, můžete pracovat, chodit na procházky, za kulturou, věnovat se dětem nebo vnoučatům. Občas se můžete cítit trochu unavení, jako třeba po lehkém cvičení, nebo pocítíte větší potřebu močení.
Hladiny CRP v krvi, které měří pouze rozpustnou pentamerní izoformu p CRP, by měly být interpretovány spíše jako diagnostický index ukazující na zdraví tkání a homeostázy, než na zánět.
Hladiny CRP nižší než 10 ukazují na zdraví, onemocnění pod kontrolou nebo na remisi - vyléčení z onemocnění. Hladiny blížící se 1 až 3 μg/ml jsou indikátory dobrého zdraví a zvládnutí onemocnění.
Jak se tkáně zapojí do rychle rostoucích rakovin, jaterní produkce a uvolňování pCRP se zvyšuje úměrně úrovni, kterou jsou tkáně ovlivněny a nebo poškozeny rostoucími nádory.
I když jsou zásoby CRP okamžitě uvolněny, dochází ke zpoždění při kvantifikaci pCRP v krvi, protože prochází konformačním přeskupením a vstupuje do membránových lipidových raftů a aktivuje silné prozánětlivé signální dráhy.
Konformačně změněný CRP se rychle spotřebovává (proteolyzuje). Uvolňované peptidy regulují biologickou zpětnou vazbu a snižují tak akutní zánětlivou odpověď.
Když se rychlost konformačního přeskupení zpomalí, hladiny pCRP měřené v krvi se zvýší.
Pokud tkáně zůstanou poškozeny nevyřešeným onemocněním, hladiny pCRP v krvi zůstanou zvýšené.
Zvýšené hladiny pCRP v krvi ukazují, že přetrvává oslabená zánětlivá reakce, která nemusí stačit k odstranění rakovinných buněk a obnovení tkáňové homeostázy.
Hladiny pCRP nad 10 μg/ml šplhající nad 50–100 μg/ml jsou indexem stupně probíhajícího poškození tkáně.
Hladiny pCRP mohou také naznačovat komplikující patologie například infekce.
Hodnoty pCRP nad 100 μg/ml ukazují na rozsáhlé pokračující poškození tkáně a jsou v souladu se špatnou prognózou odpovědi na léčbu a přežití.
Hladiny pCRP by měly být měřeny v různých časech (týdně až měsíčně), aby se na počátku diagnostikovala přítomnost a závažnost primárního onemocnění, aby se vyhodnotila odpověď na léčbu (v průběhu času) a aby se vyhodnotila recidiva onemocnění a prognóza.
Hladiny pCRP odebrané před a po chirurgickém zákroku mohou pomoci diagnostikovat odpověď na operaci a obnovení tkáňové homeostázy.
Význam hladin hsCRP (tj. hladiny CRP < 10 μg/ml) není v současnosti znám.
Jedním z nejčastějších problémů je opakovaný výskyt kožních výrůstků. Návrat není selháním léčby, ale důsledkem přetrvávající HPV infekce v organismu.
Podle zkušeností lékařů se recidiva objeví přibližně u třetiny pacientek, zejména během prvních měsíců po odstranění.
Faktory podporující návrat
oslabená imunita
kouření
stres a nedostatek spánku
opakovaný kontakt s infikovaným partnerem
Doporučení lékařů
Lékaři doporučují pravidelné kontroly, posilování imunity a dodržování bezpečného sexuálního chování. V některých případech je vhodné doplnit léčbu o imunomodulační přípravky.
