REKTOVAGINÁLNÍ FISTULE, nejen o tom se dočtete v tomto článku. Diagnóza (z řeckého slova dia-gnósis, tedy rozpoznání, rozlišení, vyšetření) znamená v lékařství postup, jehož výsledkem je pojmenování nemoci pacienta. Jedině správná diagnóza umožňuje dobře zvolit vhodnou terapii. Často však tato diagnóza nemusí být úplná. Je ale eticky nepřípustné zatěžovat pacienta dalšími vyšetřeními pro zpřesnění diagnózy tam, kde je zřejmé, že to již nijak neovlivní ani terapii, ani informace o prognóze nemocného. Zbytečná diagnóza může dokonce pacienta spíše poškozovat.
Diagnóza N804
Diagnóza označená symbolem N804 znamená endometriózu rektovaginální přepážky a pochvy.
Endometrióza je stav, kdy se tkáň děložní sliznice (endometrium) začíná objevovat mimo dělohu. K tomuto výskytu nejčastěji dochází v myometriu, pánevních orgánech či v lymfatických uzlinách. Tato místa pak vlivem hormonů rovněž prodělávají menstruační cyklus, a to i s krvácením a bolestivými projevy. Endometrióza patří mezi nejčastější důvody neplodnosti ženy.
Podle místa rozlišujeme tyto druhy endometriózy:
endometrióza genitální – endometrium prorůstá děložní stěnou nebo dalšími pohlavními orgány;
endometrióza extragenitální – endometrium prorůstá břišní dutinou, a to střevem nebo močovým měchýřem; objevit se ale může i na vzdálených orgánech, jako jsou plíce, štítná žláza nebo mozek.
Rizikovými faktory ve vzniku tohoto onemocnění jsou především výskyt nemoci v rodině, kouření, obezita a požívání alkoholu a kofeinu. Menstruace je při endometrióze silná a především na konci periody velmi bolestivá. Přítomna je bolest v podbřišku a kříži. Tato bolest je znatelná hlavně před začátkem menstruace a znovu nastupuje po jejím skončení. Žena pociťuje nevolnost. Bolestivým pro ni může být také pohlavní styk. Je-li endometrióza lokalizována v dutině břišní, v moči a stolici bývá nalezena krev. Až jedna třetina případů postižených však nevykazuje navenek žádné vážnější symptomy. Samotné onemocnění je poté zjištěno až při laparoskopickém vyšetření.
Endometrióza se bohužel definitivně vyléčit nedá. Mírnit se dají pouze její projevy. Na silnou bolest při menstruaci mohou být tedy podávána analgetika či jiné doplňky stravy. Proti zánětu se užívají antibiotika. Pomocí hormonů se uměle navozuje menopauza, čímž se redukuje zduřování sliznice. V některých případech se přistupuje i k chirurgickému zákroku, při němž jsou endometriotická ložiska odstraněna laparoskopicky. Pokud žena už nechce otěhotnět, lékař může doporučit hysterektomii, tedy odstranění dělohy a dalších tkání poškozených endometriózou.
Diagnóza F
Pod označení F patří tato onemocnění:
F00 - Demence u Alzheimerovy nemoci
F000 - Demence u Alzheimerovy nemoci s časným začátkem
F001 - Demence u Alzheimerovy nemoci s pozdním začátkem
F002 - Demence u Alzheimerovy nemoci‚ atypického nebo smíšeného typu
F009 - Demence u Alzheimerovy nemoci NS
F01 - Vaskulární demence
F010 - Vaskulární demence s akutním začátkem
F011 - Multiinfarktová demence
F012 - Subkortikální vaskulární demence
F013 - Smíšená kortikální a subkortikální vaskulární demence
Pozdní změny jsou ireparabilní a mohou vznikat ve tkáních po různě dlouhé latenci – za několik týdnů až let. Někdy vznikají na podkladě akutní reakce, která přejde do chronicity, jindy bez předchozích klinicky rozpoznatelných změn. Obvykle se vyvíjejí plíživě a mají progresivní charakter. Příznaky pozdních změn mohou být zaměňovány s recidivou nádoru. Vývoj pozdních změn lze těžko ovlivnit a pozdní postradiační změny se velmi nesnadno léčí.
Mezi nejčastější pozdní změny při ozařování oblasti pánve patří:
Terapeutický přístup při léčení je sekvenční, v první fázi je třeba léčit akutní onemocnění. Protože Crohnova nemoc je nemocí, kterou se často nedaří vyléčit absolutně, je ve fázi druhé potřeba rozsah onemocnění udržovat na minimální úrovni, v remisi. Při léčbě se nejprve nasazují protizánětlivé léky s cílem redukce zánětu. Běžně se používají aminosalicyláty (např. mesalazin), kortikosteroidy a imunosupresiva. Antibiotika se podávají jen v případě infekčních komplikací. V případě srůstů znemožňujících průchodnost střev, tvorby abscesů či pokud organismus v přiměřené době nereaguje na léky, je nutné podrobit se operačnímu zákroku. Poté, co se v průběhu léčby dosáhne stádia remise, je cílem udržet jej a zamezit opětovnému propuknutí nemoci. Vzhledem k vedlejším efektům léčby je potřeba vyvarovat se dlouhodobého užívání kortikosteroidů. I přesto, že je řada pacientů schopna udržet remisní stav nemoci pouze pomocí aminosalicylátů, mnozí potřebují užívat léky na potlačení funkce imunitního systému, tzv. imunosupresiva.
Chirurgická terapie: K operativnímu řešení dochází u komplikovaných stavů nebo tehdy, pokud organismus nereaguje na léky a nemoc je lokalizována v jedné oblasti, která může být odoperována. Často se jedná o tyto případy: striktura, fistule, ileus (neprůchodnost střeva), rakovina tlustého střeva, konečníku a apendixu či rakovina tenkého střeva. Při stenóze je provedeno rozšíření postiženého místa. V ostatních případech je třeba provést resekční zákrok, tedy odebrat postiženou část střeva a spojit ty zdravé. Toto sice vyřeší akutní problém, avšak nevyléčí Crohnovu nemoc, jež se obvykle později projeví v jiných, dříve nenapadených oblastech střev.
Helmintická terapie: Na základě objevu helmintické imunomodulace byl navržen nový alternativní způsob léčby pomocí kontrolované infekce pacientů tenkohlavcem prasečím (Trichuris suis). Úspěšná terapie červy T. suis byla zaznamenána již v několika klinických studiích. Tento neobvyklý způsob se jeví jako vhodná alternativa nejen v léčbě Crohnovy nemoci, ale i u dalších autoimunitních nemocí.
Crohnova nemoc se nikdy nedá zcela vyléčit. Nejprve se vždy lékař zaměří na léčbu akutního onemocnění, pak se společně s pacientem snaží o to, aby se nemoc projevovala v životě jedince minimálně. Obvykle se při léčbě nejprve nasadí protizánětlivé léky, jejichž úkolem je zredukovat zánět (obvykle se jim ho nepodaří zcela odstranit). Takovým lékem může být mesalazin, který působí lokálně (čípky, tablety). Dříve se používal více sulfasalazin, u něj se ale často objevovaly nežádoucí účinky. Pokud se ale jedná o těžší formu nemoci, může lékař předepisovat kortikoidy, ty ale nelze brát trvale. V případě, že je již zánět vyléčen a je třeba udržet nemoc v klidovém stavu, může lékař předepsat různá probiotika.
Pokud dochází k nějakým infekčním komplikacím, může lékař nasadit i antibiotika. Pokud by ale léky nezabíraly, řešením může být třeba chirurgická operace, kdy je nemocná část odoperována (například fistule, rakovina).
Důležitou součástí léčby lidí trpící Crohnovou nemocí je dodržování diety. Obvykle pacient sám vypozoruje, které potraviny mu onemocnění zhoršují a těmto potravinám se pak musí vyhýbat. Zpravidla je pacientům s Crohnovou nemocí doporučováno vyhýbat se potravinám obsahujícím laktózu. Naopak se u většiny pacientů doporučuje příjem nenasycených mastných kyselin (ryby). Strava by měla ale obsahat všechny nutriční složky. Pokud by nemoc vedla ke zúžení trávicí trubice, je důležité volit takovou stravu, která neobsahuje nestravitelné zbytky potraviny (zrníčka, slupky).
Kromě diety je důležité eliminovat v životě pacienta i stres. Tělesné aktivity by měly být voleny v závislosti na zdravotním stavu člověka, to znamená, že některým pacientům nebude vadit vyšší fyzická aktivita, pro jiné to ale bude problém.
Léčba této nemoci nemá žádné stoprocentní výsledky, u některých pacientů může dojít k úplnému vyléčení, jiní dokážou svou nemoc udržet v mírné formě, u jiných se ale třeba onemocnění neustále zhoršuje. Zatím neexistuje žádné stoprocentně úspěšné řešení.
Crohnova choroba zvaná také jako regionální enteritida je chronickým onemocněním, které je spojené s trávicím ústrojím. V trávicím ústrojí vzniká zánět (nejčastěji se jedná o zánět tenkého a tlustého střeva). Tento zánět může v lidském těle vyvolat zúžení střeva, a tedy i jeho neprůchodnost (úplnou i částečnou), nebo může naopak střevo spojit s ostatními orgány (fistule), případně nemusí dojít ani k zúžení střeva ani ke vzniku fistulí.
Toto onemocnění může tedy postihnout tenké i tlusté střevo (50 % případů), případně jen tlusté střevo (30 % případů), kyčelník, konečník a řitní otvor, v některých případech ale může zasáhnout i třeba žaludek, jícen a dutinu ústní (5 % případů).
Klasickými komplikacemi Crohnovy choroby jsou zde již zmiňované fistule a neprůchodnosti střeva. Problémem můžou být i abscesy, nebo vznik rakoviny. U některých pacientů se projevuje i nedostatečný příjem potravin (tím pádem i vitamínů a dalších nutných živin).
Crohnova choroba a sport
Diagnóza Crohnovy choroby vždy neznamená konec se sportem, než se pacient rozhodne se sportem „seknout“ měl by se poradit s lékařem. Ten mu nejlépe poradí, jestli daný sport může nadále provozovat a v jaké míře, případně jestli se má přeorientovat na jinou fyzickou aktivitu.
Hlavní je, že všichni odborníci se shodují, že úplné vynechání sportu není pro pacienta žádoucí. Sport má totiž nejen příznivý vliv na zdravotní stav pacienta, ale také i na jeho psychiku. Je třeba si také uvědomit, že dnes řada vrcholových sportovců trpí tímto onemocněním, ať už se jedná o hokejisty, nebo o triatlonisty. A nijak výrazně je to ve sportu neomezuje.
Důležité je při každé fyzické aktivitě si neustále hlídat pitný režim, aby nedošlo k narušení rovnováhy tekutin a elektrolytů, což se lidem se sníženou schopností přijímat dostatek živin může stát. Vesměs tedy platí, že fyzická aktivita se doporučuje, jaká a v jaké míře ale závisí na stavu onemocnění.
Crohnova choroba alkohol
Pacienti trpící Crohnovou chorobou by se měli raději konzumaci jakéhokoliv alkoholu (to i piva a vína) vyvarovat. U řady z nich totiž pak dochází ke zhoršení příznaků. Pokud se tedy nacházejí v mírnější fázi onemocnění, může konzumace alkoholu u nich vyvolat těžší fázi. Zároveň konzumace alkoholu obvykle u pacientů zhoršuje všechny příznaky tohoto onemocnění, ať už se jedná o průjmy, zvracení, vředy, podvýživu, záněty a onemocnění jater.
Další nevýhodou konzumace alkoholu u tohoto onemocnění je, že u některých léků na Crohnovu nemoc dochází ke kontraindikaci.
Samozřejmě není vždy nutné alkohol zcela vynechat. Výjimečné symbolické přiťuknutí na oslavě by nemělo způsobit až takové problémy. Je ale důležité si uvědomit, že každý člověk je jiný a u každého člověka se nemoc projevuje jinak, stejně tak jí zhoršují různé potraviny, stejně tak je to i s množstvím alkoholu. A proto obvykle lékaři radí raději konzumaci alkoholu neriskovat.
Biologická léčba Crohnovy nemoci se objevila koncem 90. let minulého století. Biologická léčba se snaží potlačovat zánět v místě jeho vzniku. Jako každá léčba má své výhody i nevýhody. Tato biologická léčba může u pacienta vyvolat zvýšené riziko infekcí, protože její přípravky potlačují funkci imunitního systému. Zároveň pokud pacient trpí současně i jiným onemocněním, tak biologická léčba může způsobit zhoršení této nemoci (například tuberkulózy). Biologická léčba může ve výjimečných případech vyvolat i vznik nádorů a alergických reakcí. Biologická léčba má tedy řadu rizik, ale ve většině případů účinkuje dobře a pomáhá chránit trávicí akt před zjizvením a zúžením.
Odborníci doufají, že nadějí pro pacienty s Crohnovou nemocí může být právě biologická léčba. U některých pacientů již pomohla protilátka proti faktoru nekrotizujíc tumor. Bohužel ale nezabrala u všech pacientů. V české republice se využívají přípravky infliximab (nitrožilní infuze) a adalimumab (injekce).
Rozdíl mezi normální a biologickou léčbou je v tom, že běžné léky působí na celý imunitní systém, zatímco biologické přípravky působí na konkrétní místa zánětu. Jedná se tedy o cílenou léčbu, která je účinnější protože působí přímo na postižené buňky.
Biologická léčba se obvykle doporučuje pacientům se střední až vysokou závažností nemoci, v případě že vznikají fistule v oblasti konečníku, anebo v případě, že pacienti špatně reagují na léčbu kortikoidy. Zpočátku se biologická léčba využívala opravdu jen u pacientů, kde běžná léčba nezabírala, dnes lékaři biologickou léčbu doporučují i pacientům, u nichž došlo k včasné diagnóze a kteří mají dobrou prognózu.
Léčba probíhá tedy většinou infuzí, kdy aplikace trvá asi dvě hodiny. Léčbu je samozřejmě nutné opakovat (zhruba za dva měsíce).
