Pokud se nepodaří pomocí hydrochinonu ani Alfa-Arbutinu stáhnout hnědou barvu stařeckých pigmentových skvrn, tak může pomoci látka retinoid. Je třeba zde poznamenat, že retinoidy kůži nebělí, ale opravují její poškození sluncem pomocí lepšího prokrvení. Retinoidy se takto úspěšně léčí melasma, akné a jizvy po akné. Retinoidy pomáhají snižovat množství nadměrného melaninu a pomáhají k rovnoměrné distribuci melaninu v kůži. Takže zajděte za svým praktickým lékařem nebo dermatologem a požádejte ho o recept na lokální retinoly. Retinolů je mnoho, ale tohle jsou dvě nejoblíbenější masti: Retin-A a Differin. Retin-A je krém, který k bělení kůže využívá tretinoin, což je čistá kyselina retinová. Lék Retin-A je velmi efektivní při léčbě akné, zmenšení vrásek a na snižování pigmentu. Retin-A má také hodně vedlejších účinků, například loupání kůže a vysušená pokožka jsou nejčastějšími nežádoucími účinky léku Retin-A. Při zesvětlování kůže těmito léky vždy postupujte podle pokynů svého dermatologa.
Zde jsou příbalové informace pro pacienty k těmto lékům:
Účinná léčba onemocnění lichen, která by působila cíleně přímo proti němu, v současné době bohužel neexistuje. Přesto se pomocí některých protizánětlivých přípravků daří projevy onemocnění tlumit, a někdy dokonce dosáhnout tzv. spícího stavu, ve kterém onemocnění setrvává ve stejném stadiu po určitou dobu a dále se nezhoršuje. Bez léčby je průběh onemocnění těžce odhadnutelný. V některých případech zcela odezní a už se znovu neobjeví, jindy se v různě dlouhých intervalech navrací v průběhu celého života pacienta. Obvykle přetrvává i několik let bez větších následků, ale může také způsobit rozsáhlé zjizvení sliznic i kůže, ztrátu vlasů a deformace nehtů, což pacientovi působí velké nepříjemnosti i po psychické stránce.
Ve většině případů se jedná o léčbu symptomatickou. Není pochyb o tom, že u závažných forem lichenu jsou indikovány kortikosteroidy. Týká se to generalizovaných forem, těžkého postižení sliznic vedoucího k ulceracím. Po vysazení hormonů často dochází k relapsům. Denní dávka prednisolonu nebo ekvivalentů prednisolonu se pohybuje kolem 20 mg/denně i více v počátečním stadiu léčby. Při zlepšení se dávka snižuje. Délka léčby je přibližně 6 týdnů. Místní léčba spočívá v aplikaci kortikosteroidů v krémech nebo mastech. Doporučují se spíše silnější varianty lokálních kortikosteroidů (clobetasol propionat 0,05%). Antihistaminika mírně tlumí svědění (promethazine hydrochloride). Hypertrofické projevy lze odstraňovat kortikosteroidy v okluzích (aplikace pod polythenovou okluzí). Slizniční projevy lze ovlivnit také lokálními kortikosteroidy. V některých případech byly s úspěchem aplikovány retinoidy (etretinát p.o.). Doporučuje se také PUVA terapie (psoraleny a UVA). Mezi moderní léky patří cyclosporin.
Aplikaci i indikaci těchto léků, jako jsou retinoidy a cyklosporin, provádí dermatologové. Generalizované formy onemocnění vyžadují většinou hospitalizaci. Mechanická práce u forem lokalizovaných na dlaních je nevhodná. Psychologicky nepříznivě působí svědění, které někdy zabraňuje ve výkonu povolání (učitelé, psychologové a podobně).
Tmavé skvrny na noze mohou být projevem hyperpigmentace.
Příčiny
Hyperpigmentace je běžný stav pokožky, při němž dochází k nadprodukci melaninu (přirozeného kožního pigmentu), následkem čehož se na pleti objevují tmavě hnědé až černé skvrny. Hyperpigmentace může ovlivnit barvu pleti osob jakéhokoli kožního typu, ačkoli je častější u osob s tmavším fototypem. A to ve stejné míře u obou pohlaví. Výskyt hyperpigmentace může mít u postižených osob negativní vliv na jejich sebevědomí, zvláště je-li spojena stárnutím.
Rakovina
Přestože jsou pigmentové skvrny obvykle neškodné, určité formy mohou být nebezpečné, jako v případě melanomu. Proto je vhodné nechat si pokožku vyšetřit dermatologem. Pokud pigmentová skvrna mění svou velikost, tvar, barvu nebo svědí či krvácí, měli byste se obrátit na dermatologa, který vyloučí malignitu.
Odstranění
Dermatologové používají dva hlavní postupy: odstranění zbarvení pokožky a regulace skvrn. V případě odstranění – chemickým peelingem či laserovou terapií – může mít každý z těchto postupů vedlejší účinky, jako je podráždění, zánět, a dokonce i popálení, které mohou vyvolat pozánětlivou hyperpigmentaci, a to především u tmavších odstínů pokožky. Mohou být také drahé a invazivní.
Existuje řada lékařských nebo kosmetických výrobků pro místní aplikaci, které pigmentaci regulují. Většina využívá jednu nebo více z následujících klíčových složek k zesvětlení tmavých skvrn na pokožce tak, aby odpovídaly normálnímu zbarvení pokožky, anebo zpomalují tvorbu melaninu.
Látky způsobující zesvětlení pokožky:
Hydrochinon 2–4 % (pouze na lékařský předpis): Je účinná látka pro bělení pokožky, která byla k dostání pouze na předpis. Od roku 2001 je v rámci EU v kosmetických výrobcích zakázána kvůli svým potenciálním toxikologickým rizikům a pravděpodobnosti způsobení pozánětlivých hyperpigmentací. V nižších koncentracích (> 2 %) je k dostání v některých volně prodejných lécích v USA.
Kyselina kojová: Je přírodní látka a vedlejší produkt japonského rýžového vína saké. Je však považována za slabý inhibitor tvorby melaninu a v mnoha zemích je také zakázána.
Kyselina glykolová: Kromě využití v dermatologii při chemickém peelingu je účinnou složkou v mnoha hyperpigmentačních krémech pro místní aplikaci.
Deriváty vitamínu C: Používají se často ve spojení s dalšími aktivními látkami a ukázaly se účinné v boji proti hyperpigmentaci.
Existují i další způsoby, jak zabránit vzniku hyperpigmentace:
Sluneční ochrana: Chcete-li zabránit jakékoliv další hyperpigmentaci, je vhodné používat každý den širokospektrální sluneční ochranu s SPF jako součást každodenní kosmetic
Pro lokální terapii jsou vhodné gely nebo krémy s lokálními antibiotiky, zejména metronidazolem (přípravek Rosalox a Rozex) a makrolidy erytromycinem a clindamycinem. Účinná jsou i lokální antimykotika (ketokonazol) a kyselina azelaiová. Antibiotika a antimykotika ničí nebo potlačují množení mikrobiálního osídlení kůže. Současně mají protizánětlivý účinek.
U mírnějších forem a pro udržovací léčbu se volí pasta s 1–2% sírou a ichtyolem, který má protizánětlivý účinek a potlačuje množení osídlení kůže. Stejným způsobem funguje i Lindan, který se používá při průkazu Demodex folliculorum.
Zevní aplikace kortikoidových přípravků se nedoporučuje kvůli podpoře začervenání a zmnožení kožních cév. Po vysazení kortikoidů navíc následuje silné a terapeuticky těžce ovlivnitelné zhoršení projevů růžovky. Dalším nežádoucím účinkem je zeslabení kůže.
V místní léčbě je nutné vyloučit působení všech lokálních dráždivých látek, jako jsou mýdla a kosmetika obsahující alkohol, protože mohou provokovat nebo zhoršovat zarudnutí. Ochranu před UV zářením zajistí krémy s UVA a UVB filtrem.
U těžších případů se musí přistoupit k celkové léčbě antibiotiky. Opět se volí metronidazol (Entizol) nebo tetracyklin (Doxybene, Deoxymykoin, Doxyhexal). Podobně jako při akné se po dobu několika týdnů podávají nízké dávky antibiotik a podle odezvy lze postupně snižovat jejich dávku. Mechanismus účinku antibiotik není zcela jasný, nejspíše jde o protizánětlivý účinek.
Terapie celkovými retinoidy (deriváty vitaminu A) se volí u nejzávažnějších případů či neúčinnosti celkové léčby. Po dobu 3–4 měsíců se podává izotretinoin (Roaccutane). Retinoidy mají protizánětlivé účinky, pomáhají k normální obnově kůže.
U květákovitého zduření nosu připadá v úvahu chirurgická terapie. Při dermabrazi se pomocí vysokoobrátkové frézy vyhladí kožní povrch zbroušením. Povrchové kožní výrůstky se dají odstranit i pomocí CO2 laseru nebo běžným skalpelem. Před operačním zásahem a po něm se doporučuje podávání celkových retinoidů.
Různých typů laseru se využívá i při odstraňování rozšířených kožních cévek (teleangiektázií). Tyto kosmetické projevy je možné také odstranit elektrokoagulací pomocí tepelné elektřiny produkované platinovou kličkou.
Před začátkem vlastní terapie je nutné pokožku nejprve připravit. Přes silné nánosy šupin by totiž účinné látky nepronikly. Jak na to?
Pomůže kyselina acetylsalicylová, urea (močovina v některých přípravcích z lékárny) nebo fenol.
Pokud i po umytí šupiny přetrvávají, aplikujte mastné krémy, ty kůži zvlhčí a s dalším umytím půjdou šupinky lépe odstranit.
Zbylé šupiny jemně vykartáčujte z vlasů.
Lokální léčba
Pokud jsou vaše potíže jen mírné, může vám pomoci některý z lokálních prostředků proti psoriáze:
Dehtové produkty – šampony, krémy, gely a mýdla působí i proti nepříjemnému svědění. Šampon jemně vmasírujte do vlasů a před opláchnutím počkejte 5 minut. Nevýhodou dehtu je jeho odér, který ale můžete zamaskovat některým z volně prodejných kondicionérů.
Kyselina salicylová – pomáhá nejen s počátečním odstraněním šupin, ale i při boji proti zánětu.
Kortikosteroidy – u malých ložisek psoriázy je možné injekčně aplikovat menší množství steroidů do postiženého místa.
Fotoléčba
V případě závažnějších projevů vlasové psoriázy přichází na řadu UV paprsky a systémová léčba:
Metotrexát – zabraňuje tvorbě enzymu, který je zodpovědný za zrychlený růst kožních buněk.
Retinoidy – kontrolují rychlost množení buněk.
Cyclosporine – působí proti hlavním imunitním mechanismům.
Biologická léčba – zaměřuje se na specifické části imunitního systému.
Může trvat i několik měsíců, než dostanete vlasovou psoriázu pod kontrolu. Jakmile se vám to ale jednou podaří, stačí udržovací léčba speciálními šampony a nikdo se o vašem problému nedozví.
Akné patří mezi nejčastější kožní choroby a kromě nepříjemných fyzických projevů může přivodit i psychické potíže. Akné nevzniká jen v důsledku toho, že máte mastnou pleť. Příčiny jeho vzniku jsou úplně jinde. Mnozí odborníci věří, že akné může odrážet zdravotní problémy. Podle toho, kde se na obličeji pupínky objeví, můžete rozpoznat, která část těla není v pořádku. Stres, špatné stravování nebo třeba alergie, to všechno může vést ke vzniku akné. Trápí vás akné na čele, bude to nejspíš tím, že jíte příliš tučných jídel. Pupínky na tvářích zase upozorňují na to, že se příliš stresujete. Tělo dokáže na problémy upozornit.
Rozdíl od vyrážky
Nevzhledné pupínky, zarudlá a mnohdy bolestivá místa, po kterých často zůstanou jizvy, tak to je akné. Hnisavé a zánětlivé uhry nebo jen rozšířené a zanesené póry. Akné je zánětlivý proces probíhající v ucpaném vývodu mazové žlázky na rozdíl od vyrážky. Vývody mazových žlázek na obličeji, ale mnohdy i na zádech nebo na jiných částech těla se začnou ucpávat působením hormonů androgenů. Androgeny se tvoří v nadledvinkách a v mužských pohlavních žlázách, proto se akné sice objevuje u obou pohlaví, ale u mužů je častější těžší průběh. Vlivem těchto hormonů začne mazová žlázka nadměrně produkovat maz, odkud se také více mastí pleť. Dále se začnou nepřiměřeně množit buňky vývodného kanálku mazové žlázky. Mazový kanálek se odumřelými zrohovatělými buňkami postupně ucpe a vytvoří perfektní prostředí pro množení bakterií. Nejznámější bakterií způsobující akné je bakterie rodu Propionibacterium acnes. Na přítomnost cizích mikroorganismů reaguje imunitní systém prudkou ochrannou, zánětlivou reakcí. Takto se v ucpaném póru utvoří zánět, který je už známým bolavým nebo hnisavým uhříkem.
Akné není infekční, proto nelze přenést na jinou osobu. Škrábáním nebo neodborným ošetřováním se ale může roznést například na jiná místa na obličeji, protože rozneseme bakterie i do jiných, zatím nenakažených mazových kanálků.
Akné na čele je nejčastěji způsobeno špatným stravováním. Na svědomí ho má konzumace příliš tučných jídel. Nevhodné je také časté jedení předpřipravených a instantních jídel, stejně jako konzerv nebo mražených potravin. Dejte si raději něco čerstvého, prospěje to vašemu zažívání. Důležité je také pít velké množství vody. Na kvalitu pleti na čele má vliv i spánek. Jeho nedostatek vede k nedokonalostem. Každý den byste měli spát minimálně sedm až devět hodin, aby mělo tělo čas zklidnit váš trávicí systém.
Hlavní příčinou pupínků na tvářích je stres. Kromě toho se na nich podílí také problémy s dýchacím ústrojím, které mohou být způsobeny a
Léčba Kaposiho sarkomu je v současné době mnohem efektivnější, než tomu bylo před několika desetiletími, jelikož výzkum stále pokračuje a dnes již lépe známe příčiny vzniku tohoto onemocnění. Existuje několik možností léčby a je na ošetřujícím lékaři, aby zvážil, která bude pro konkrétního pacienta nejprospěšnější. Je nutné brát v úvahu především stav pacientova imunitního systému, vzhled, velikost a rozsah lézí a další jiná současně probíhající onemocnění. Nejdůležitější pro léčbu je zajistit lepší chod imunitního systému, to znamená, že se u pacientů s AIDS musí současně podávat léky proti HIV, jde o takzvanou vysoce aktivní antiretrovirovou terapii (HIV je retrovirus). Aby se předcházelo vytvoření nových a nových lézí, je vhodné nasadit léky ze skupiny antivirotik, jako je například ganciklovir; ty ale nenapomáhají hojení již existujících lézí, „pouze“ brání vytvoření nových. Jelikož se pacientův stav zhoršuje s nastupující bakteriální infekcí, je třeba na ni dávat pozor a dostatečně proti ní pacienta – třeba i farmakologicky – chránit.
Místní, lokální léčba se nedá použít v každém případě, je účinná pouze na určité typy lézí. Tato terapie se využívá především k vylepšení vzhledu pacienta a aplikuje se většinou hlavně na velice dobře viditelná poškození, například v oblasti obličeje. Tato terapie nebrání vniku nových defektů. K lokální terapii se používají hlavně retinoidy, deriváty vitamínů A, které se nanášejí přímo na léze několikrát denně. Dále se může použít kryoterapie, kdy se defekty mrazí tekutým dusíkem s poměrně velkou úspěšností.
Další možností místního léčení je vstříknutí velmi malého množství léku přímo do lézí, čímž je zaručena velmi nízká spotřeba a to, že se do organismu dostane celkově jen minimum látky. Pacienti také mohou být ozařováni. Záření o velmi vysoké energii se používá k zabití nádorových buněk, používá se místně hlavně na defekty v obličeji, přičemž redukuje bolest a otoky. Radiace se používá i na léze v ústní dutině či krku. Ozařování má samozřejmě řadu nepříznivých vedlejších účinků, jako je nevolnost, zvracení, změny na kůži, únava, může dojít k chudokrevnosti (anémii) a snížení počtu bílých krvinek, což ohrožuje pacienta v případě infekce. V ústech po ozáření může dojít k bolestivosti a vzniku bolestivých vředů. Malé a nečetné defekty se mohou chirurgicky odstranit, vyříznout.
Při léčbě se rovněž využívá chemoterapie podávaná systémově, která se dostává do krevního oběhu a hodí se především pro pokročilá stadia sarkomu. Většinou je tato léčba úspěšná, všechny příznaky však často zcela nezmizí. Chemoterapie zabíjí jak nádorové, tak i zdravé buňky, proto je
Existují určité typy léků, které mohou způsobit citlivost na slunce. Ne všichni lidé, kteří užívají uvedené léky, budou mít reakci. Také, pokud zaznamenáte reakci při jedné příležitosti, neznamená to, že je zaručeno, že budete mít reakci, pokud produkt použijete znovu.
Psoriáza je dlouhodobé, nenakažlivé autoimunitní onemocnění charakterizované vyvýšenými oblastmi abnormální kůže. Tyto oblasti jsou červené, růžové nebo fialové, suché, svědivé a šupinaté. Psoriáza se liší v závažnosti od malých, lokalizovaných skvrn až po kompletní pokrytí těla. Poranění kůže může v tomto místě vyvolat psoriatické kožní změny, které jsou známé jako Koebnerův fenomén. Právě Koebnerův fenomén je velmi podobný příznakům onemocnění svrabem. Další podobnost psoriázy a svrabu je svědění a malé lokalizované červené skvrny.
Vodítkem k rozpoznání můžou být charakteristické znaky psoriázy a svrabu:
Nejčastěji postiženými oblastmi těla u psoriázy jsou zadní strana předloktí, holeně, oblast pupku a pokožka hlavy. Zatímco u svrabu je to mezi prsty na rukou a nohou, v podpaží, kolem pasu, po vnitřní straně zápěstí, na přední straně předloktí, na ploskách nohou, na hrudi a kolem bradavek.
U většiny lidí s psoriázou jsou v určitém okamžiku postiženy jejich nehty na rukou i na nohou. Postižení může vypadat jako důlky v nehtech nebo změny barvy nehtů. Svrab žádné takové příznaky nemá.
Psoriáza je obecně považována za genetické onemocnění, které je vyvoláno faktory prostředí. Jestliže jedno dvojče má psoriázu, druhé dvojče je třikrát více pravděpodobně ohroženo, pokud jsou dvojčata identická, než když jsou neidentická. To naznačuje, že genetické faktory predisponují k psoriáze. Příznaky se často zhoršují během zimy a při užívání určitých léků, jako jsou betablokátory nebo volně prodejné léky proti bolesti NSAID. Svou roli mohou hrát i infekce a psychický stres. Základní mechanismus nemoci je nevysvětlitelná obranná reakce imunitního sytému proti vlastním kožním buňkám.
Léčba
Pro psoriázu jsou k dispozici různé možnosti léčby v závislosti na typu přítomné psoriázy a její závažnosti.
Lokální léčba je první linií léčby mírné psoriázy. Studie z roku 2020 zjistila, že lokální léčba zůstává účinná při léčbě mírné psoriázy.
Místní léčba zahrnuje:
Změkčovadla: Patří sem hydratační krémy a krémy proti svědění.
Uhelný dehet: Uhelný dehet může pomoci snížit svědění a šupinatost psoriázy, stejně jako snížit zarudnutí a otoky a zpomalit rostoucí kožní buňky.
Lokální kortikosteroidy: Patří sem krémy, jako je hydrokortison. Ty pomáhají snižovat svědění a zánět.
Kyselina salicylová: Kyselina salicylová může pomoci změkčit šupiny a snížit otoky.
Lokální retinoidy: Jedná se o syntetickou formu vitaminu A. Retinoid, který může léčit lupénku, se nazývá tazaroten.
U středně těžké až těžké psoriázy může zlepšení stavu vyžadovat fototerapii, systémovou terapii a biologické léky.
