ROSTENA NA HOUBACH a nejen to se dozvíte v tomto článku. Houby byly vždy důležitou součástí plnohodnotné stravy. Tuto vítanou pochoutku mimo lesních plodů a ořechů ocenili již naši předkové - pravěcí lovci a sběrači.
Rozmanitost hub je obrovská. Přibližně 300 hub z celkových 5 000 místních hub je považováno za jedlé. Dobrá znalost jednotlivých vlastností hub je při sběru bezpodmínečně nutná, aby se skutečně odcházelo domů jen s nejedovatými a jedlými odrůdami. Sbírejte proto pouze ty houby, které přesně a dobře znáte! Máte-li pochybnosti, raději houbu oželte a nechte ji být tam, kde je.
Máte dnu a chcete vědět, jak vám houby mohou pomoci nebo uškodit a kolik mají purinů? Přečtěte si celý náš článek, abyste se dozvěděli pravdu o houbách při dně.
Houby namísto masa
Houby jsou malé nutriční zázraky a oproti masu obsahují jen malé množství purinů. Houby neobsahují téměř žádné sacharidy, 93,6 procenta tvoří voda a neobsahují téměř žádný tuk. Přesto dokáží zasytit na dlouhou dobu, podobně jako maso. Jak to? Jejich bílkoviny a vláknina se o to postarají. S průměrem 3,3 g bílkovin na 100 g hub překonávají většinu čerstvé zeleniny, dokonce i hrášek a fazole bohaté na bílkoviny.
Vegani, ale nejen oni, proto v houbách nacházejí spolehlivý zdroj bílkovin namísto masa. Houbová bílkovina je podobná živočišné bílkovině, ale neobsahuje téměř žádné puriny. Každý, kdo má problémy s dnou, je proto na bezpečné straně s houbovým jídlem.
Souhrnný pojem houbový protein zahrnuje také různé proteiny, které mají blahodárný vliv na zdraví. Patří mezi ně osm esenciálních aminokyselin, které tělo potřebuje, ale neumí si je samo vyrobit. Jiné, tzv. imunomodulační proteiny (Fungal Immunomodulatory Proteins), působí na imunitní systém organismu regulačně, tedy podle situace stimulují nebo tlumí.
Podíl vlákniny v houbách je podobný jako v jiných druzích zeleniny. Z hlediska struktury se však zásadně liší. Skládají se převážně z chitinu. Chitin obklopující buňky hub je z velké části nestravitelný. Trvá tedy poměrně dlouho, než projde trávicím traktem, který vysílá signály sytosti. Pocity hladu, které rychle spouští lehce stravitelná jídla, nevznikají tak rychle.
Houby obsahují jen velmi málo tuku, kolem 0,3 g na 100 g hub. Ovšem tento tuk je pro tělo velmi cenný, protože třetinu tuků tvoří polynenasycené kyseliny linolová a linolenová, které musí být tělu dodávány jako základní (esenciální) živiny. Pomáhají kontrolovat zánětlivé procesy v těle a jsou součástí lidské kůže.
Množství sacharidů v houbách také nepřesahuje v průměru 0,3 g/100 g. Glykemický index, tedy míra, která určuje, jak sacharidy v potravině ovlivňují hladinu cukru v krvi, je podle toho téměř nulový, takže si na houbách mohou s klidným svědomím pochutnat i diabetici.
Vzhledem k nízkému obsahu tuků a sacharidů není divu, že 100 g hub obsahuje pouze kolem 100 kJoule nebo 25 kcal. Houbových jídel tedy můžete sníst o něco více, aniž by to bylo znát na vaší váze.
Houby jsou považovány za obtížněji stravitelné a při večerní konzumaci mohou způsobovat zažívací potíže, proto si je vychutnejte během oběda. Ve výjimečných případech může současná konzumace hub a alkoholu vést k gastrointestinálním potížím nebo alergickým reakcím (bolesti hlavy, zarudnutí kůže).
Hovězí na houbách je klasika, co ale zkusit pochoutku z hovězího a hub od Pohlreicha v této podobě:
Hovězí bourguignon
Ingredience: 1 kg hovězí kýty, cibule, mrkev, majoránka, bobkový list, červené víno, slanina, malé cibulky, žampiony, koňak, olivový olej, máslo, sůl, celý pepř, rozmarýn, tymián, petrželka
Postup: Den předem naložíme maso nakrájené na velké kusy do mísy spolu s nahrubo nakrájenou cibulí, mrkví, několika kuličkami černého pepře, rozmarýnem, tymiánem, majoránkou a bobkovým listem. Vše zalijeme červeným vínem a necháme v lednici.
Druhý den slijeme z marinády tekutinu do jiné misky. Maso osušíme v papírové utěrce, osolíme a opepříme. V pánvi rozehřejeme olivový olej a osmažíme na něm nakrájenou slaninu a malé oloupané cibulky, přidáme zeleninu z marinády a orestujeme. Po chvilce zeleninový základ přendáme do jiného hrnce a do pánve vhodíme maso (podle potřeby můžeme pánev zakápnout olivovým olejem), maso opečeme ze všech stran dohněda, moc s ním nemícháme, aby nám nevznikl guláš. Jakmile jsou všechny kousky masa opečené, přendáme je k zelenině a do pánve nalijeme marinádu, kterou spojíme s výpekem z masa. Vše poté nalijeme do hrnce k masu a zelenině a necháme vařit alespoň hodinu a půl.
V rendlíku na másle orestujeme pár žampionů se špetkou soli a pepře, stačí jen chvilka. Houby zalijeme asi 1 dl koňaku, necháme vyvařit alkohol (můžeme oflambovat). Do burgundské omáčky přidáme kousek másla a přimícháme žampiony. Hovězí bourguignon podáváme s nasekanou petrželkou.
Ingredience: 1 kg hovězího zadního nebo předního, 1 plechovka žampionů (600 g), 1 smetana ke šlehání, 1 hovězí bujon, 1 větší cibule, sůl, pepř, houbové koření, hladká mouka, voda
Postup: Oloupanou cibuli nakrájíme na malé kostičky a vložíme ji na dno pomalého hrnce. Omyté maso nakrájíme na plátky, osolíme a opepříme. Maso obalíme v hladké mouce a položíme ho na cibuli v pomalém hrnci. Přidáme žampiony, nadrobený bujon, posypeme houbovým kořením, podlijeme vodou tak, aby bylo maso z větší části ponořené. Pomalý hrnec zapneme na II. stupeň na 3-4 hodiny nebo na I. stupeň na 5-6 hodin. Zhruba půl hodiny před koncem vaření přidáme rozmíchanou mouku s vodou a ještě necháme trochu povařit. Kdo chce omáčku jemnější, místo ve vodě rozmíchá mouku ve smetaně. I bez smetany je ale jídlo výborné. Podáváme s těstovinami či rýží.
Je potřeba si uvědomit, že lidské tělo potřebuje jak kyselinotvorné, tak i zásadotvorné potraviny. Je třeba ale určit ideální množství obou typů potravin. Obvykle se doporučuje strava v poměru zhruba 4 : 1 samozřejmě ve prospěch těch zásadotvorných potravin.
K odkyselení organismu pomáhají potraviny, které jsou zásadotvorné, základem tedy je si uvědomit, která potravina patří do skupiny kyselinotvorných a která do zásadotvorných. U některých zdrojů se potraviny překrývají. Problém také může být při nesprávném stravování, kdy se ze zásadotvorné potraviny stává kyselinotvorná. To se může stát například při rychlém stravování, kdy člověk nemá čas potravu rozkousat, protože pospíchá a je ve stresu z toho, že nestíhá. Pak je jedno, že si k jídlu dá zásadotvorné ovoce, protože organismus takovou potravinu přemění na kyselinotvornou. A proto je jasné, že není jen důležité, co člověk jí, ale i jak to jí.
Mezi kyselinotvorné potraviny se řadí maso (divočina, hovězí, vepřové, kuřecí, králičí, mleté maso, karbanátky), ale i vnitřnosti a potraviny z nich vyrobené (játra, jelita, jitrnice, ledvinky atd.). Kyselinotvorné jsou také různé uzeniny (šunka, salám, klobása, párky) a ryby. Patří sem také mléko a mléčné výrobky (slazený jogurt, tavený sýr, různé druhy tvrdých sýrů nad 30 % atd.). Velmi kyselinotvorné je také bílé pečivo (chleba, housky, rohlíky) a sladké pečivo (koláče, koblihy atd.). Mezi kyselinotvorné potraviny patří také veškeré sladkosti (sušenky, čokolády, piškoty, atd.) a konzervované ovoce (obsahuje vysokou dávku cukru). Do této skupiny spadá stejně tak pivo, víno a veškerý tvrdý alkohol. Nevhodná jsou i různá dochucovadla (masox, kari, majonéza, tatarská omáčka, kečup, ad.)
Mezi zásadotvorné potraviny, tedy ty, které by měly tvořit většinu naší stravy, patří samozřejmě čerstvé ovoce a čerstvá zelenina, brambory, celozrnné těstoviny. Patří sem také celozrnné pečivo, různé druhy sýrů do 30 % (například cottage a camembert), tvaroh. Řadí se sem také některé druhy masa jako husí (jen prsa), krůtí, ale i hovězí (to se kryje s kyselinotvornými, do zásadotvorných patří jen libové hovězí), slepičí, srnčí, telecí. Z ryb se sem řadí treska. Zásady v těle také vytváří kuskus, jáhly kroupy, různé druhy luštěnin (ale ne čočka), sója, slunečnicový a olivový olej.
Důležité je, aby jídelníček obsahoval látky, které s odkyselením pomáhají. Pokud se tyto prvky nedostávají do těla v potravě, je možné dodávat je tělu i jako doplňky stravy.
Ve stravě podporující odkyselení organismu by se určitě měl objevit prvek chrom, který pomáhá při látkové výměně cukru, umožňuje usazování glukózy v buňkách a zároveň vytváří zásadité
Postup: Maso nakrájíme na 5-6 plátků, které jemně naklepeme, osolíme, opepříme a posypeme drceným kmínem. Na oleji zpěníme na kostičky nakrájenou velkou cibuli a vložíme okořeněné plátky, obalené z jedné strany v hladké mouce. Lehce osmahneme z obou stran. Podlijeme vývarem (pro umocnění chuti nejlépe houbovým), poprášíme houbovým kořením a přikryté pokličkou vložíme do trouby vyhřáté cca na 220 °C. Teplotu snížíme na 170-180 °C (dle vlastní trouby). A necháme maso pomalu péct. Mezitím na sádle osmahneme druhou, na kostičky nakrájenou cibuli. Vložíme čerstvé očištěné houby (můžou být i mražené), osolíme, přidáme krapet drceného kmínu a zlehka podusíme. Asi po 1 hodině pečení masa v troubě přidáme podušené houby a přibližně další půlhodinu necháme péct. Až je maso měkké, můžeme dosolit a rovnou podávat nejlépe s rýží.
Ingredience: 400 g zadního hovězího masa, 40 g sádla nebo oleje, 40 g cibule, 100 g čerstvých nebo sušených hub, případně nakládaných žampionů (z plechovky), 2 špetky soli, 1/2 lžičky drceného kmínu, 2 dl kyselé smetany (pokud nechceme dělat nakyselo, přidáme šlehačku a dochutíme na závěr citronovou šťávou nebo octem), 20 g hladké mouky
Postup: Maso nakrájíme na plátky a mírně naklepeme. Poté prudce opečeme na sádle nebo oleji, asi 2-3 minuty na každé straně. Zmírníme plamen, přidáme nastrouhanou cibuli a smažíme dalších 4-5 minut.
Houby pokrájíme, čerstvé ještě omyjeme, přidáme k masu, osolíme, přidáme kmín, podlijeme horkou vodou a dusíme pod pokličkou přes hodinu (nezapomínáme občas zamíchat a podlít); v papiňáku dusíme 40 minut. Udušené zalijeme smetanou, ve které jsme rozkvedlali mouku, a necháme převařit 5 až 6 minut. Citronovou šťávou nebo octem dochucujeme v obou případech omáček. Jako přílohu použijte houskový knedlík nebo brambory, zkusit můžete i špagety.
Ingredience: 4 plátky zadního hovězího, sůl, pepř, plnotučná hořčice, hladká mouka, cibule, 1 stroužek česneku, sušené houby, případně smetana na šlehání nebo zakysaná smetana
Postup: Maso trochu naklepeme, nařízneme na okrajích, osolíme, opepříme, na jedné straně potřeme hořčicí a obalíme v hladké mouce. V papiňáku rozehřejeme trochu tuku a osmahneme cibulku, jen ji zpěníme dobíla, poté vložíme maso a opečeme je z obou stran. Podlijeme a uvolníme přichycenou mouku, přidáme namočené houby a nasekaný česnek. Hrnec zavřeme a necháme dusit. Musíme zkontrolovat, jestli se mouka nepřipaluje. Když je maso měkké, ještě zahustíme, můžeme přidat smetanu, a provaříme. Jako příloha je vhodná rýže, knedlíky či špecle.
Ingredience: 500 g zadního hovězího nebo roštěnky, 2 cibule, 300 g sušených hub, dle chuti sůl, pepř, kmín, dle potřeby olej, sádlo, houbový bujon a houbové koření, hladká mouka
Postup: Maso nakrájíme na plátky, které jemně naklepeme, osolíme, opepříme a posypeme drceným kmínem. Na oleji zpěníme na kostičky nakrájenou cibuli a vložíme okořeněné plátky, obalené z jedné strany v hladké mouce. Lehce osmahneme z obou stran. Podlijeme nejlépe vývarem s houbovým bujonem, poprášíme houbovým kořením a přikryté pokličkou dusíme. Vložíme sušené, předem namočené houby, osolíme, přidáme krapet drceného kmínu a zlehka podusíme. Poté necháme vařit, dokud maso není měkké. Až maso změkne, vyjmeme ho. Omáčku můžeme zahustit a dochutit. Poté maso vložíme zpátky a prohřejeme. Podáváme s vařeným bramborem.
Ingredience: 600 g hovězí kližky nebo zadního masa, 80 g uzeného špeku, 3 cibule, 1 lžíce oleje, 100 g celeru, 150 g mrkve, 50 g petržele, 10 ks kuliček nového koření, 2 bobkové listy, 300 g čerstvých hub (směs), sůl, pepř, vepřový vývar (nebo z kostky bujonu), hladká mouka na zahuštění, 1 lžíce rajského protlaku
Postup: Na lžíci oleje necháme orestovat cibuli společně s drobně pokrájeným špekem. Pak přidáme osolené a opepřené maso pokrájené na kostky. K masu dáme následně orestovat pokrájenou zeleninu, poté ještě protlak, přidáme nové koření, bobkový list, předvařené houby, podlijeme vývarem a pod poklicí dusíme do změknutí masa. Občas zamícháme a dle potřeby podléváme vývarem. Nakonec z omáčky vyjmeme koření, v malém množství studené vody nebo vývaru rozmícháme trošku hladké mouky a za stálého míchání podle potřeby (hustoty) vlijeme do hrnce, ještě krátce povaříme, a je-li třeba, dochutíme solí a pepřem. Podáváme s těstovinami.
Nejjednodušší rozdělení zeleniny podle obsahu vitaminu K je na zeleninu listovou, která obsahuje většinou vysoké množství vitaminu K, a na zeleninu kořenovou, která obsahuje nízké množství vitaminu K. Důležité je uvědomit si skutečnost, že obsah vitaminu K v listové zelenině zásadně kolísá podle faktorů, které nelze ovlivnit a prakticky ani zjistit (to znamená například podle zralosti dané zeleniny, podle toho, zda se jedná o povrchový či vnitřní list, například u zelí, kapusty či hlávkového salátu, podle způsobu skladování po sklizni a podobně). Také způsoby, jimiž se listová zelenina většinou upravuje, fixují množství vitaminu K, případně ho ještě zvětšují, například kvasný proces (užívaný u kysané zeleniny) zvyšuje množství vitaminu K v dané potravině.
Listová zelenina obecně není vhodná a patří do kategorie potravin rizikových. Pokud je to možné, je vhodné nahradit ji ovocem nebo kořenovou zeleninou.
Kysaná listová zelenina obsahuje vysoké množství vitaminu K, typickým produktem je kysané zelí. Problémem je, že kolísání hladiny vitaminu K v tomto produktu a jeho vysoký obsah v něm, vede k riziku kolísání hladiny INR. Proto je větší množství kysaného zelí nebo jiné kysané listové zeleniny nevhodné. Pro pacienty s touto dietou tak nejsou vhodným jídlem například knedlíky s vepřovým masem a kyselým zelím vařeným („vepřo-knedlo-zelo“), ale ani nevařené kysané zelí, respektive salát z něj v běžném množství. Malé množství kysané zeleniny je možné použít do polévky nebo na ozdobení jídla. I toto malé množství je však nutné bezpodmínečně zanést do denní kalkulace potravin s vitaminem K.
Stejný postup je třeba zvolit u dalších druhů listové zeleniny, které jsou významným zdrojem vitaminu K, a to především u kapusty, špenátu, čínského zelí, hlávkového salátu i zelí hlávkového (čerstvého), podobně i u salátů z polníčku, rukoly, smetánky a dalších. I zde platí podobný přístup – v běžném množství jako příloha nebo jako salát není jejich příjem vhodný, lze povolit jen malé množství (v dávce okolo 10–20 gramů) jako například součást polévky (růžičková kapusta) nebo přídavek do masových karbanátků (kapusta), případně jako ozdobu (čínské zelí, hlávkový salát). Náhradní zeleninou může být kedlubnové zelí nebo dušená mrkev jako alternativní příloha k masu. Špenát listový ani špenátový protlak nejsou vhodným pokrmem ze stejného důvodu. Stejnými pravidly se řídíme i v případě brokolice a květáku, které není vhodné používat jako výchozí surovinu pro hlavní chod jídla, použít by je bylo možné maximálně k dozdobení a zařadit je následně jako zdroj vitaminu K do denní kalkulace.
Petrželová nať, kopr a řeřicha obsahují rovněž velké množství vitaminu K, ale jejich zelené natě se&nbs
Maso na tuto omáčku se nemusí pouze vařit, ale je možné jej péct v troubě, což má zase trochu jinou chuť a přidá to na celkovém výrazu tohoto pokrmu.
Vhodnou obměnou za hříbky nebo směs hub jsou lišky. Takto připravené maso na liškách je velmi lahodné.
Pokud nemáte hovězí maso, je možné jej nahradit jiným masem, například vepřovým.
Pro pečení je nejvhodnější použít zadní hovězí maso, kdežto pro vaření se používá přední hovězí, ale to vždy záleží na kuchaři, který pokrm připravuje.
