ROŠTY

Co je propolis

Propolis je přírodní látka, kterou rostlina vylučuje a potahuje jí své zranitelné části (mladé výhonky, pupeny květů, listy), čímž se chrání před přírodními úkazy, jako je vítr, voda, vysušení, ale i před mechanickým poškozením a škůdci. Čerstvě nanesený propolis je tuhá masa. Barva je závislá na místě, kde byla tmelová pryskyřice sbírána, ale také na stáří. Může mít hnědou barvu, která přechází do červené, někdy až černé nebo zelenavé barvy. Chuť je terpentýnově hořká, vůně příjemně jemná, připomínající vanilin.

Včely propolis získávají z pupenů stromů a rostlin produkujících pryskyřičné látky, dále jej zpracovávají a přidávají k němu vlastní biologické látky (výměšky hlavových žláz). V úlech jej využívají jako stavební a ochranný materiál. Tmelem utěsňují vzniklé štěrbiny ve stěnách úlu, lepí rámky, vystýlají a vyztužují buňky plástů, upravují velikost česna (vletový otvor) a obalují jím cizorodé předměty (například těla uhynulých živočichů). Včely bohatě tmelí svá obydlí převážně na podzim, aby v zimním období snížily tepelné ztráty.

Získat propolis ze včelstev je poměrně pracné. Seškrabává se ze stropu úlu a z rámků. Propolis je významně obsažen i ve voskových víčkách, jimiž včely uzavírají medové buňky, a proto se med i přes dlouhé skladování nezkazí. Mnohem více propolisu je možné vytěžit pomocí speciálních pomůcek, proto se do úlu vkládají rošty nebo síta. Nejkvalitnější propolis se dá sklidit v létě, po skončení hlavní snůšky. Od jednoho včelstva lze získat 50–100 g propolisu za sezónu. Po zatmelení se rošty či síta zchladí nebo zmrazí. Tím, že propolis ztvrdne a zkřehne, je jeho oškrábání snadnější. Získaný surový propolis se musí očistit od nečistot a vosku. Propolis by se neměl čistit plavením ve vodě ani přetavovat, neboť dochází ke ztrátám látek v něm obsažených. Měl by se skladovat na chladném a tmavém místě v dobře uzavřených nádobách, mikroténových sáčcích a podobně. Pokud je správně skladován, udrží si svoji účinnost až 5 let. Nejvíce účinný je surový propolis, který je uchováván ve vzduchotěsném prostředí.

Použití propolisu vnitřně může u člověka alergického na propolis vyvolat krvácení z ledvin a močového měchýře. Dosud není známo, jak propolis v lidském těle účinkuje. Zevní použití propolisu je také spojené s rizikem alergie, i když takové případy jsou řídké, přesto jsou možné. Alergii na propolis zjistíte nanesením slabé vrstvy propolisu ve formě tinktury nebo masti na kůži (dlaňová strana zápěstí). Tento test opakujte po dva dny, a pokud nedojde k reakci – zčervenání kůže, pupínky, svědění, otok, můžou se výrobky z propolisu užívat.

Složení propolisu:

• pryskyřice 50–60 %;
• včelí vosk 30 %;
• tříslovina 12–40 %;
• makro- a mikroprvky z popela 18–20 %;
• balzámy a éterické oleje 10 %;
• mechanické příměsi a pyl 5 %;
• skořicový alkohol a kyselina skořicová;
• vitamín B1 (thiamin), vitamín PP (kyselina nikotinová), provitamín A;
• minerální látky jako železo, hliník, vápník, křemík, mangan a jiné;
• mohou se v něm vyskytovat i flavonoidy, které jsou zodpovědné za posílení imunity, právě díky nim je propolis účinný v boji s bakteriemi, plísněmi či viry;
• kyselina ferulová, která zajišťuje antibakteriální účinek propolisu.

Zdroj: článek Propolis a jeho využití

Plísňová infekce nehtů

Plíseň nehtů patří k nejčastějším onemocněním nehtů. Vyskytuje se čtyřikrát častěji na nehtech nohou než na nehtech rukou. Původci nemoci číhají doslova všude, dokonce i doma mezi čtyřmi zdmi. Mnoho lidí mívá tento problém, ale nemoc je často dlouho nerozpoznána. A bohužel ani ti s vážnou infekcí nehtů ne vždy vyhledají lékařskou pomoc. Přitom je plíseň nehtů více než pouhý kosmetický problém a nutně potřebuje odborné lékařské ošetření a léčbu.

Nebezpečí nákazy nehtů plísněmi je vysoké. Už i malé poškození nehtu nebo kůže kolem nehtu stačí k tomu, aby došlo k infekci. Plísně, obvykle skryté v šupinkách kůže, číhají skutečně téměř na každém kroku – především v teplém a zároveň vlhkém prostředí, jakými jsou například bazény, rošty ve sprchách, sauny, zahrada, kůže zvířat, setkat se s nimi můžeme i doma. Často plísni nehtů předchází plísňové onemocnění kůže nohou. Vývoj plísně podporuje nošení gumových rukavic nebo neprodyšných bot, například gumových holínek, lyžařských bot nebo jiné sportovní obuvi z plastických materiálů, neboť houbám (většinou dermatofytům nebo kvasinkám) se obzvlášť dobře daří ve vlhkém a teplém prostředí. Také kousání nehtů a nedostatečná péče o nehty jsou častými příčinami. Riziková jsou některá povolání (malíři, lakýrníci nebo kadeřníci), kteří pracují s rozpouštědly nebo jinými chemickými látkami, které poškozují kůži i nehty. Do skupiny silně ohrožených lidí patří také lidé trpící cukrovkou, osoby s onemocněními kůže nebo s oslabenou imunitou. U pacientů s cukrovkou se může vyvinout rovněž necitlivost na chodidlech. V tomto případě se jedná o poškození nervů (polyneuropatie).

Plíseň nehtů

Zde je článek, který podrobně rozebírá plíseň nehtů.

Plíseň nehtů – foto

Zde je několik fotografií, na kterých jsou vidět projevy plísně nehtů.

Zdroj: článek Kožní nemoci

Sušení

Po vyjmutí česneku ze země následuje proces sušení, kdy se suší česnek i s natí. Ideálním místem pro sušení je stinný kout nejlépe v průvanu. V žádném případě se nevyplácí snaha urychlit sušení česneku na přímém slunci. Dobrou volbou je česnek zavěsit nebo umístit do dřevěných beden či na sušicí rošty. Sušení by mělo probíhat po dobu nejméně jednoho měsíce. Po dokonalém usušení česnek zbavíme natě a zkracujeme kořeny. Pokud zpozorujeme nějaké poškozené, nahnilé nebo plesnivé palice, ihned je vytřídíme. Očištěný česnek skladujeme na suchém a dobře větraném místě.

Další možností je sušení česneku v sušičce. Sušený česnek patří mezi základní potraviny v mnoha kuchyních po celém světě a připravíte s ním mnoho velmi chutných jídel. Sušený česnek je přesně tím, co dodá tu pravou chuť každému vašemu jídlu. Sušení česneku v sušičce potravin není vůbec složité. Díky množství táců si pohodlně a velmi rychle usušíte potřebné množství a vytvoříte si tak zásoby na dlouhou dobu. Již nebudete muset složitě shánět česnek do připravovaného pokrmu. Poctivý česnek se dnes velmi těžko shání. Uchovejte si ho proto v sušené formě pro každý případ. Vaše pochutiny získají díky sušenému česneku naprosto novou chuť. Vyzkoušejte sami, co všechno dokáže přidání jedné poctivé suroviny do jídla. Ten rozdíl zaručeně poznáte!

Sušený česnek je výborný pomocník v kuchyni, který je stále po ruce. Nemusíte ho loupat ani drtit. Sušený česnek je nakrájený na plátky a nachystaný přímo k použití. Přitom si zachovává svou původní vůni, sílu a čerstvou chuť.

Zdroj: článek Uchování česneku

Krájení a zrání

Po 24 hodinách mýdlo můžete nakrájet, případně vyklopit ze silikonových forem a nechat jej na dobře větraném místě na dřevěných roštech (rošty nemusí být nutně dřevěné) odpočívat další cca 3–4 týdny (dle velikosti mýdla), dokud mýdlo zcela „neuzraje“ a nezmění své původně vysoké pH na pH okolo 7–9. Mýdlo se takto zbaví přebytečného a žíravého NaOH, který se v průběhu zrání z mýdla zcela vytratí.

Ingredience:

• 500 g olivového oleje (pro zjemnění možno přidat 50 g ricinového oleje namísto 50 g olivového – mýdlo se velmi zjemní)
• 310 g kokosového oleje
• 190 g palmového oleje
• 125 g hydroxidu sodného
• 380 ml destilované vody
• 1–3 % boraxu

SAP (saponifikačná hodnota) olejů určuje, kolik miligramů 100% hydroxidu draselného (KOH) je potřeba na zmýdelnění 1 gramu oleje. Každý olej má jinou hodnotu SAP.

Olivový olej: SAP KOH je 189,7; SAP NaOH je 135,3. Čisticí schopnost je dobrá a výživný efekt na pokožku je výborný.

Palmový olej: SAP KOH je 199,1; SAP NaOH je 142,0. Čisticí schopnost výborná a výživný efekt na pokožku je průměrný.

Kokosový olej: SAP KOH je 268,0; SAP NaOH je 191,1. Čisticí schopnost je výborná, pokožku však vysušuje.

Zdroj: článek Boraxové mýdlo