RUBEOLA je jedno z témat, o kterém se můžete dočíst v našem článku. Tento článek pojednává o onemocněních, která je obvykle lepší prodělat v dětství, protože v dospělosti mohou člověku způsobit různé problémy.
ZARDĚNKY
Zarděnky zvané také rubeola či růžovka je virové onemocnění, pro které je typická vyrážka na kůži.
Příznaky a průběh
Inkubační doba je zhruba 17 dní. Toto onemocnění se projevuje vyrážkou, která obvykle začíná v oblasti obličeje a šíří se na celé tělo, zároveň k ní patří i zduřování mízních uzlin. Součástí nemoci mohou být průjmy a zimnice.
Obrázek zarděnek
Příznaky této nemoci si můžete prohlédnout zde: zarděnky foto.
Léčba
Přesná léčba této nemoci neexistuje. Pokud se jedná o mírnou formu onemocnění, není ani výrazná léčba nutná. Pokud se ale objeví horečka či záněty kloubů, tak se tyto příznaky musí mírnit.
Zarděnky v těhotenství
Pokud se těhotná žena dostane do kontaktu s tímto onemocnění, je třeba, aby se podrobila testu, který ukáže, jestli je chráněná před touto nemocí, pokud by žena nebyla chráněná, hrozí infekce a postižení plodu.
Zarděnky u dospělých
I dospělí lidé mohou touto chorobou onemocnět, u nich je průběh této nemoci často komplikován právě průjmy a zimnicí.
Zarděnky bývají často zmiňovány v souvislosti s těhotenstvím, protože rubeola patří mezi onemocnění, která mohou velmi poškodit plod. Nejzávažnější je nákaza v prvních čtyřech měsících těhotenství. Plod je v tomto období velmi citlivý a v této době může dojít k potratu nebo k poškození plodu. U miminka s vrozenými zarděnkami se vyskytuje takzvaný Gregův syndrom. To je soubor příznaků, které se u těchto dětí objevují. Velmi častá bývá hluchota a vývojové vady oka až po slepotu. Závažné je poškození srdce – vývojové srdeční vady mohou být různé, od méně závažných až po neslučitelné se životem. Objevuje se také postižení mozku a míchy se všemi svými důsledky, jako jsou poruchy hybnosti a citlivosti a mentální retardace. Méně vážné jsou změny tvaru zubů. Na kůži bývají různé skvrny a podlitiny jako důsledek sníženého počtu krevních destiček, které jsou nezbytné pro krevní srážlivost. Mezi pozdní následky patří vznik cukrovky v dětském věku, hormonální poruchy a zánět mozku. U těhotné ženy, která se setká se zarděnkami a hrozí riziko, že by se mohla nakazit, je nutné provést odběr krve a zjistit přítomnost protilátek, popřípadě zvážit ukončení těhotenství.
V současné době jsou postiženi převážně dospělí jedinci, a to z toho důvodu, že od roku 1987 probíhá povinné očkování proti parotitidě, od roku 1995 pak ve společné vakcíně ještě proti zarděnkám (rubeola) a spalničkám (morbilli) v 15. měsíci věku dítěte a přeočkování se provádí mezi 21.–25. měsícem věku (tedy 6–10 měsíců po prvním očkování). Nakazí se převážně lidé, kteří nebyli očkováni, nicméně i očkovaní jedinci mohou ve výjimečných případech onemocnět. Onemocnění má sezónní výskyt, a to hlavně v zimních měsících a na jaře. Komplikující záležitostí u dospělých je zánět slinivky břišní. Ta se projeví nechutenstvím, bolestmi břicha, nevolností a zvracením. Většinou tato pankreatitida nezanechá následky, nicméně jsou zaznamenány i případy, kdy pankreatitida při příušnicích vedla k poškození slinivky (poškození Langerhansových ostrůvků, které obsahují buňky tvořící inzulin), a tedy ke vzniku cukrovky. Častou komplikací u dospělých mužů je zánět varlat. Zánět může postihnout buď jen jedno z varlat, nebo obě. Varle je výrazně zvětšené, bolestivé, kůže nad ním je zarudlá. Jedná se o stav, který pokud není léčen, může vést k neplodnosti.
Po potvrzení těhotenství následuje vstupní gynekologické vyšetření, které zahrnuje následující:
Pečlivé zjištění anamnézy – pacientka je dotázána na důležité údaje týkající se zdravotního stavu v období před tímto dotazováním.
Gynekologické vyšetření, většinou včetně odběrů kultivace z pochvy a moči.
Vyšetření čípku – odběry onkologické cytologie (není-li k dispozici výsledek vyšetření starší méně než jeden rok) a kolposkopie.
Zevní měření pánevních rozměrů s rozvahou pozdějšího možného přirozeného porodu.
Kontrola prsů ženy, kdy se lékař snaží vyloučit nádorový proces, eventuálně poučí ženu o péči v případě plochých či vpáčených bradavek (je možné koncem těhotenství masáží bradavek, použitím formovačů bradavek docílit bradavek schopných normálního kojení).
Krevní testy na zjištění krevní skupiny, protilátek proti červeným krvinkám, infekce typu syfilis, HIV, hepatitida typu B a základní biochemické vyšetření včetně moči.
Výběrová vyšetření u rizikových pacientek – míru rizika stanoví lékař na základě informací z předchorobí pacientky – jsou provedeny krevní testy na další možné infekce (toxoplazmóza, rubeola, cytomegalovirus, herpetické viry).
Vyšetření k vyloučení těhotenské cukrovky – provádí se screeningově z krve u všech těhotných žen nad 25 let mezi 24. a 28. týdnem těhotenství. U těhotných s vysokým rizikem (obezita, užívání léků, například steroidů) se krevní testy k vyloučení těhotenské cukrovky provádějí ihned.
Vyšetření pomocí ultrazvuku
Ultrazvuk je prováděn na začátku těhotenství k ověření gravidity, umístění oplodněného vajíčka v děloze a zjištění jeho životaschopnosti. Další vyšetření ultrazvukem se provádí za účelem screeningu vývojových vad a provádí se trojstupňově.
První stupeň probíhá mezi 11.–14. týdnem těhotenství se zaměřením na časný záchyt možných vývojových vad plodu. Při tomto ultrazvukovém vyšetření se stanovuje velikost plodu a provádí takzvaná datace gravidity, kdy se určí předpokládaný termín porodu. Ten je přesnější než termín podle poslední menstruace nebo podle prvních pohybů plodu. Určuje se počet plodů a jejich vzájemný vztah (dvouvaječná, případně jednovaječná dvojčata, vícerčata). Jak již bylo zmíněno, zaměřujeme se na vývojové vady plodu. Některé závažné vývojové vady lze již v tomto termínu odhalit, a to buď přímo, nebo nepřímo, podle některých ultrazvukových známek (ztluštění šíjového projasnění plodu, chybění nosní kůstky), lze i stanovit větší míru rizika vývojové vady a doporučit provedení podrobného vyšetření plodu. To zahrnuje odběr plodové vody, odběr vzorků choriové tkáně (část placenty) ke&n
Častou chybou při identifikaci nemoci bývá zaměnění se zarděnkami, které jsou závažnější.
Zarděnky jsou přenášeny virem rubeola. Šíří se kapénkovou nákazou, a to nejsnadněji a nejčastěji v dětských kolektivech (školky, školy, družiny, divadlo aj.). Onemocnění se projevuje typickou vyrážkou na povrchu těla. Zarudlá „krupička“ se objeví nejprve na obličeji, pak se vyseje i na trupu a končetinách. Inkubační doba je dva až tři týdny. Jestliže dítě nebo dospělý zarděnky prodělá, jeho tělo vytvoří dostatek protilátek, takže se proti nim stává navždy imunní. Zarděnky u dětí nejsou považovány za těžkou chorobu. Protože však existuje závažné riziko v případě, že by zarděnkami onemocněla těhotná žena, jsou proti nim děti v naší republice od 80. let 20. století očkovány. Očkování se provádí po 15. měsíci věku a podává se ve dvou dávkách.
Spalničky a onemocnění jim podobná se objevují už v záznamech pocházejících ze 7. století po Kristu. Přesto se jeho původce podařilo najít až roku 1954. V následujícím desetiletí byla objevena první účinná očkovací vakcína, která znamenala velký průlom, jelikož před zavedením očkování všeho obyvatelstva byly spalničky jedním z nejčastějších dětských onemocnění. Ještě v nedávné minulosti se projevovalo jako epidemie a přicházelo ve dvouletých intervalech. Každoročně zanechávaly po sobě nejen tisíce dětí stižených encefalitidou a dalšími komplikacemi, ale také spoustu úmrtí. Očkováním se naštěstí podařilo spalničky téměř vymýtit a dnes už nepředstavují díky moderním lékům tak závažné onemocnění jako v minulosti. Přesto je nelze brát na lehkou váhu.
