RUČIČKY a mnoho dalšího se dozvíte v tomto článku. Jak všichni víme, tak se děti učí skrze dotek a dotýkají se ploch, na kterých může být i plíseň. Plíseň hlavně převládá v letních měsících, protože se vyskytuje na teplém a vlhkém povrchu. Nehty kojenců jsou měkké a mohou být mírně odděleny od nehtového lůžka, které je pak obzvlášť citlivé na vznik plísně. Proč trpí plísní nehtů ze všech dětí nejčastěji právě kojenci, se podíváme v našem článku.
Teplé prostředí
Rodiče nejčastěji umísťují děti v teplém prostředí, aby se tam cítili pohodlně, jenže toto prostředí může být skvělým místem pro bakterie a plísně. Děti si velice rády strkají prsty od rukou či nohou do úst, čímž na nich vzniká vlhké prostředí, které je ideální pro výskyt plísní. Plíseň přebývá v kůži, ale příznaky se tvoří pouze v teplém a vlhkém prostředí po dlouhou dobu. I když se snaží rodiče sebevíc udržovat kojence suchého, tak často zapomínají na oslintané ručičky a nožičky, což umožňuje plísni růst a zůstávat za nehty.
Osmý měsíc je ve vývoji miminka zlomový. Vleže na zádech nebo na bříšku již totiž mnoho času nestráví. Vyzkouší si, že se může opírat o jednu ruku, zároveň o jeden bok, respektive o jednu stranu pánve a o nožičku. Ručičky dítěte jsou teď už natolik šikovné, že dovedou uchopit i drobný předmět tak, že jej prakticky drží jen palec a ukazováček, popřípadě ještě prostředníček. Snadno si pak může vkládat například drobné lupínky do pusinky. Tím, že dítě dospívá k jednotlivým dovednostem samo, dochází i ke zpevnění trámčin v kostech, zesílení svalů a vazů. Pokud dítě již dokáže samo nějaké dovednosti dosáhnout, je to také známka toho, že jeho svalově-kostěný aparát je natolik silný, aby váhu dítěte unesl.
Kdysi snili lidé o nesmrtelnosti a hledali legendární elixír mládí. V současnosti se touto otázkou zabývají vědci na celém světě. Je známo, že v přírodě panuje nenarušitelný pořádek: rodíme se, rosteme, stárneme a nakonec umíráme. Přesto to příroda vytvořila troch jinak, každou sekundu vzniká v organismu člověka šest miliónů nových krvinek a šest miliónů starých odumírá. Tímto způsobem se organismus stále obnovuje. I přesto náš organismus stárne, a to proto, že my sami to podvědomě chceme. Vše závisí na naší psychice, na mozku, který programujeme k nevyhnutelnosti stárnutí a smrti.
Není důležité, kolik je nám let, ale to, že můžeme ručičky svých biologických hodin posunout. Do každého z nás vložila příroda individuální lékárnu – proces samoléčby. V knize naleznete návod, jak této mimořádné schopnosti využít v praxi.
U anorektiček/anorektiků dochází k razantním změnám v chování. Začínají trpět zkreslenou představou o svém těle. Může se jednat o nespokojenost s konkrétní partií těla nebo o nenávist celého těla. S tím souvisí časté postávání před zrcadlem, kde se přepečlivě „prozkoumávají‟. Jejich „věrnou‟ kamarádkou se stává váha. Pacienti se totiž váží poměrně často a každý posun ručičky nahoru považují za selhání.
Při jídle lidé trpící anorexií krájí každé sousto na velmi malé kousky, které posléze dlouho koušou. Ze zásady odmítají společná jídla a raději jedí o samotě. Často používají výmluvy typu: už jsem jedl/a, najím se později či na snídani není čas. Rovněž se u nich projevuje až přehnaný zájem o nízkokalorické diety (kolikrát sníží energetickou hodnotu přijímané potravy až pod hranici 1 000 kcal). Jejich veškeré emoce se většinou nějak pojí s dietami, jídlem, cvičením nebo jejich hmotností.
K jídlu samotnému pak mívají nepřátelský vztah, vnímají ho jen jako nutné zlo, jemuž se podřizují s odporem. Jejich snaha o jakýkoliv výdej energie se vymyká zdravému rozumu, cvičení se například věnují i v naprosto nepřirozenou denní dobu – v noci.
Dochází ke ztrátě menstruace, ovšem při používání hormonální antikoncepce toto pravidlo neplatí. S ní mají dívky a ženy menstruaci i ve velmi pokročilém stadiu poruchy. Pacienti rovněž často zneužívají léky na vyvolání průjmu (projímadla), na odvodnění organismu či snížení chuti k jídlu. Také mají tendence se po jídle vyzvracet. Dále je sužuje celá řada psychických problémů: jsou náladoví až popudliví, trpí pocity bezmoci a mívají nízké sebevědomí, což vede k izolaci od okolního světa.
Kromě uvedených příznaků je při stanovování diagnózy důležitým vodítkem i hmotnost postiženého. Ve chvíli, kdy hmotnost klesne o 15 % původní váhy či pod 17,5 BMI,zde je velké riziko, že se jedná právě o mentální anorexii.
Co umí čtyřměsíční kojenec? Zkoumavě si prohlíží své ručičky, otáčí jimi a cumlá si prstíčky (nejraději má svůj paleček). Vesele bouchá do hraček zavěšených nad postýlkou, ohrádkou nebo v kočárku. Ne vždy se mu podaří do hračky ručičkou trefit, proto se tolik raduje, když se mu to povede. Též vydává nejrůznější zvuky. Když miminko leží samo v postýlce, brouká si. Jakmile ho samota omrzí, začne vydávat nespokojené zvuky, které postupně přerostou v pláč, pokud mu nezačnete dělat společnost. Někdy to dokonce může vypadat, že se miminko lituje, poněvadž se cítí opuštěné. Když za ním přijdete, odmění vás krásným bezzubým úsměvem, neboť je rádo, že už není samo. Bude-li mít však pocit, že jste ho nechali čekat příliš dlouho, místo úsměvu vám pořádně „vynadá“. Utiší se ve chvíli, kdy ho vezmete do náruče a chvilku ho pochováte nebo mu dáte napít. Čtyřměsíční kojenec vám odpustí všechny prohřešky jako mávnutím kouzelného proutku. V budoucnu už to tak snadné nebude. Některá čtyřměsíční miminka mívají první zoubky, což znamená, že mohou začít konzumovat i jiný druh stravy, ne jen mateřské (případně umělé) mléko.
Čtyřměsíční miminko umí zvednout a držet hlavičku v poloze na bříšku. Zatím se ještě neumí přetáčet z bříška na záda. V poloze na zádech zvedá ruce i nohy nad podložku. Ruce a chodidla často spojuje. Často se také dotýká kolen, případně holení. Pro hračky je schopné se natáhnout takzvaně na kříž, tedy protilehlou rukou. Tento typ úchopu a zvedání nohou nad podložku jsou nezbytné dovednosti k tomu, aby se miminko přetočilo ze zad na bok a následně na bříško.
V tomto období začíná děťátko upřednostňovat maminku před cizími lidmi. V náruči člověka, který se děťátku nějakým způsobem nelíbí, může začít plakat a dožadovat se maminky. Ta by měla dítě chápat a zbytečně ho netrápit a nenechávat u dané osoby. Co se týče vzhledu dítěte, v této době vyrůstají nové vlásky a mění se barva očí (modré oči, které mají všechny děti po narození, mohou získat jinou barvu).
