SARCOPTES SCABIEI bylo téma, které nás inspirovalo k vytvoření tohoto článku. Svrab je onemocnění způsobené zákožkou svrabovou, která patří mezi roztoče. Nemoc se projevuje nepříjemným a silným svěděním kůže. Svrabem se může nakazit každý. Vysokému riziku jsou vystaveni zdravotníci, často se objevuje ve formě menších epidemií, například v různých lůžkových zařízeních.
Svrab na Wiki
Wikipedie uvádí, že svrab (latinsky scabies, z latinského scabere = drbat se), též sarkoptóza, u zvířat lidově též prašivina, je infekční nemoc způsobená zákožkou svrabovou (latinsky Sarcoptes hominis) postihující člověka i zvířata.
U člověka je původcem zákožka Sarcoptesscabiei var. hominis (podle jiných autorů Sarcoptesscabiei). To, že je příčinou svrabu parazit, objevil vídeňský lékař moravského původu (rodák z Brna) Ferdinand von Hebra (1816–1880).
Přítomnost parazita se projevuje nepříjemným svěděním a kožními změnami v podobě oděrek (exkoriací), pupínků a skvrn. Onemocnění nesouvisí pouze s osobní hygienou, ale nedostatečná hygiena může způsobit horší průběh nemoci. Naopak přehnaná hygiena může způsobit problémy při zjišťování a ověřování, zda jde o svrab. V České republice je onemocnění v současné době (po roce 2000, statistika ÚZIS) dost rozšířené. Je nejrozšířenějším profesním onemocněním mezi zdravotníky.
Zákožka vyvrtává kanálky ve zrohovatělé vrstvě pokožky. Samička klade denně jedno až tři 0,3–0,4 mm dlouhá vajíčka ve slepých koncích chodbiček. Z vajíček se líhnou larvy, které žijí na povrchu těla. Z larev se během 18 až 23 dnů vyvinou nové samičky, které se opět zavrtávají nebo se mohou přenést na dalšího hostitele. Za tepla, obvykle v noci na lůžku, oživují paraziti svoji činnost, což nemocný pociťuje záchvatovitým svěděním. Onemocnění se přenáší nákazou, nejčastěji přímo od nemocného těsnějším nebo delší dobu trvajícím kontaktem, především společným užíváním textilií, a poté při dlouhodobém kontaktu (například v noclehárnách, táborech, avšak rozhodně ne podáním ruky). Častý je přenos na další členy rodiny. Po zjištění infekce je důležité veškeré matrace, gauče, křesla, polstrované židle, polštáře, peřiny, deky a podobně vyčistit od infekce například vynesením ven, vyžehlením napařovací žehličkou nebo vysátím vysavačem, který je schopen zlikvidovat roztoče. Ke zmírnění příznaků se doporučují pobyty na čerstvém vzduchu, zvláště pak ve večerních hodinách.
Jsou to velmi neobvyklé a vzácné případy, a dermatologové jsou schopni je rozpoznat. Správná diagnostika je zde velmi důležitá. Může být zaměněna se stavy, jako je ekzém, svrab nebo alergická reakce na léky. Jakmile je známa správná diagnóza, pak se lépe volí vhodná léčebná strategie.
Lidé se mohou nakazit psím svrabem u psů z přímého kontaktu se zvířaty, jako jsou kočky, psi, lišky, krávy, prasata a další savci.
U zvířat je tento stav známý jako sarkoptický svrab. Původcem je roztoč, zvaný Sarcoptesscabiei var canis, což v překladu znamená sarcoptes = rod bělavých roztočů, scabiei = svrab, var = druh, canis = psí.
Lidé nejsou pro tyto roztoče přirozeným hostitelem a po přenosu roztoči mohou přežít maximálně 21 dní. Naštěstí se psí svrab mezi lidmi nepřenáší a organismus se na člověku nemnoží.
Příznaky u psů
Vývoj zákožky od vajíčka až po pohlavně zralého jedince trvá u samečků dva týdny a u samiček tři týdny. K přenosu dochází většinou tělesným kontaktem, při němž se přenášejí larvy pohybující se po pokožce napadeného jedince. Zákožky přednostně osídlují řídce ochlupená místa na spodní straně těla, ale také ušní boltce, okolí loketního a hlezenního kloubu a oháňku. Při generalizovaném průběhu onemocnění se zákožkami vyvolané změny mohou vyskytovat po celém povrchu těla nemocného zvířete. V pokročilém stadiu dochází k plošnému prořídnutí až vypadávání srsti. Objevují se oděrky a dochází k povrchovému krvácení. Postupně dochází ke ztluštění kůže, zvýšení sekrece lymfy, vznikají zánětlivá ložiska (papuly) s následnou tvorbou strupů. Průvodním znakem onemocnění je vysoká svědivost, zvířata se snaží postižená místa škrabat, olizovat či vykusovat. Nemocní psi hubnou a po několika měsících hynou. Často bývá vidět, jak si pes vykusuje srst. Zde jsou vidět psi postižení psím svrabem.
Svrab je velmi nakažlivé kožní onemocnění. Je rozšířen po celém světě, postihuje všechny rasy i vrstvy obyvatelstva, nevyhýbá se dospělým ani dětem. Šíří se hlavně v komunitách, kde žijí lidé v těsném kontaktu (domovy důchodců, nemocnice, sociální ústavy, jesle). Nejčastější cesta přenosu je mezi sexuálními partnery. Přenáší se snadno mezi členy rodiny. Imunitně oslabení jedinci mohou být k nákaze náchylnější. Původcem svrabu je mikroskopický, maximálně 0,5 mm velký roztoč, který se jmenuje zákožka svrabová (Sarcoptesscabiei).
Příznaky
Nákaza se neprojeví hned, u člověka, který je nakažen poprvé, může uplynout i několik týdnů, než se objeví první kožní příznaky. U osob s opakovanou nákazou se příznaky objeví dříve. Pocity svědění, nejprve mírné, se stupňují zejména v noci na lůžku a při prohřátí těla, kdy zákožky zvyšují svou aktivitu. Chodbičky, které si vrtají, jsou na kůži viditelné jako několik milimetrů až několik centimetrů dlouhé, našedlé nebo narůžovělé, lehce vyvýšené nitkovité stopy s perleťově zbarvenou, 2–3 mm velkou kupkou na konci, kde se nachází samička. Zákožky se vyskytují zejména v místech s jemnou kůží, jako jsou meziprstní prostory, okolí genitálu, prsních bradavek, na hýždích, zápěstí, v záhybech loketního a kolenního kloubu, na podbřišku, v místech, kde přiléhá prádlo. Hlava, krk a krajina mezi lopatkami nejsou u dospělých osob postiženy. Kvůli intenzivnímu svědění se postižený škrábe, v místech porušené kůže se dělají strupy. Do rozškrábaných ran může být druhotně zanesena infekce a rány mohou hnisat.
Svrab je alergická reakce, která reaguje na kousnutí parazita známého jako „roztoč svědění“, neboli SarcoptesScabiei – zákožka svrabová. Po napadení roztočem zákožky svrabové se objeví svědivá vyrážka s malými puchýřky, které se mohou rozšířit po celém těle. Pro rychlou a efektivní léčbu svrabu se obvykle používá buď benzylbenzoát nebo neurotoxiny, které můžou mít i nepříjemné vedlejší účinky. Kdo nemůže z nějakého důvodu dostat mast Infectoscab, která je na rychlé vyléčení svrabu obecně nejlepší, tak může pro léčbu svrabu používat byliny, které se nacházejí přímo v kuchyni a vyhnout se tak nežádoucím účinkům, které Infectoscab má, někdy za cenu nižší účinnosti a delší doby léčby.
Původcem svrabu je samička zákožky svrabové (Sarcoptesscabiei), což je roztoč řádu Acarina, podřádu Astigmata a čeledi Sarcoptidae. Zákožka, která má velikost asi 300–500 mikrometrů, je obligátním lidským parazitem (obligátní parazit znamená, že je schopna napadnout pouze člověka). Zákožka pak v pokožce člověka vytváří chodbičky (přesně řečeno tvoří je v poslední vrstvě kůže, která se označuje jako vrstva rohová – stratum corneum). V těchto chodbičkách samička kálí a klade vajíčka. Na člověku samička přežívá asi 4–6 týdnů a v průměru naklade 40–50 vajíček, jen z desetiny se ale za dalších 14 dní vyvinou dospělí jedinci. Pro zákožku je charakteristické to, že je mimo organismus člověka velice citlivá na vyschnutí a vlhko. Při pokojové teplotě není schopna pohybu a umírá do tří dnů. Pokud vystavíme zákožku teplotám okolo 50 °C, zahyne do 10 minut.
Svědění kůže v noci může mít celou řadu různých příčin (alergie, primárně kožní onemocnění, dysfunkce štítné žlázy, některá jaterní onemocnění, neurologická onemocnění a jiné) a může být opravdu způsobena i psychogenně. Rozvahu o příčině stavu a příslušná vyšetření by měl provést především praktický lékař, který zná i ostatní detaily týkající se současného i předchozího zdravotního stavu.
Možné příčiny
Kožní podmínky a vyrážky – mnoho kožních onemocnění vyvolává svědění kůže, včetně ekzému (dermatitidy), lupénky, svrabu, vší, planých neštovic, kopřivky a dermografismu. V těchto případech svědění obvykle postihuje konkrétní oblasti a je doprovázeno dalšími příznaky, jako je červená, podrážděná kůže nebo hrbolky a puchýře na pokožce.
Vnitřní nemoci – zahrnují onemocnění jater, malabsorpci pšenice (celiakii), selhání ledvin, anémii z nedostatku železa, problémy se štítnou žlázou a rakoviny, včetně leukémie a lymfomu. V těchto případech svědění obvykle postihuje spíše jednu konkrétní oblast, ne celé tělo. Kůže může vypadat jinak normálně s výjimkou opakovaně škrábané oblasti.
Nervové poruchy postihující nervový systém, jako je roztroušená skleróza, diabetes mellitus, skřípnutí nervů a pásový opar (herpes zoster), mohou rovněž vyvolávat svědění pokožky.
Podráždění a alergické reakce – vlna, chemikálie, mýdla a jiné látky mohou dráždit kůži a způsobit svědění. Někdy látka vyvolá alergické reakce, například materiál s obsahem škumpy jedovaté. Rovněž potravinové alergie mohou způsobit svědivé kožní reakce.
Drogy – reakce na léky, jako jsou antibiotika, antimykotika nebo omamné léky proti bolesti, mohou způsobit rozsáhlé vyrážky a svědění.
Svrab – způsoben roztočem Sarcoptesscabiei. Přítomnost tohoto roztoče vede k intenzivnímu svědění v oblasti nohou. Svrab je nakažlivý a může se rychle šířit prostřednictvím fyzického kontaktu.
Léčba
Jakmile je příčina identifikována, může léčba svědění kůže zahrnovat:
léky;
kortikosteroidní krémy používané zevně na postižené oblasti, nebo perorální antihistaminika;
světelná terapie (fototerapie) – zahrnuje vystavení pokožky určitým vlnovým délkám ultrafialového záření; více sezení je obvykle naplánováno, až když je svědění pod kontrolou;
masti;
lokální anestetika – lidokain nebo benzokain, dále masti a pleťové vody se používají k okamžité úlevě od svědění.
Infectoscab 5% krém je indikován pro léčbu svrabu (vyvolaného Sarcoptesscabiei) u dospělých a dětí starších 2 měsíců.
Dávkování a způsob podání
Dávkování
Není-li lékařem nařízeno jinak, doporučené dávkování je následující:
Dospělí a dospívající starší 12 let: aplikovat až 30 g krému (což odpovídá jedné 30g tubě nebo ½ 60g tuby).
Pediatrická populace
Děti ve věku 6 až 12 let: aplikovat až 15 g krému (což odpovídá ½ 30g tuby nebo ¼ 60g tuby).
Děti ve věku 2 měsíce až 5 let: aplikovat až 7,5 g krému (což odpovídá ¼ 30g tuby nebo ⅛ 60g tuby).
Bezpečnost a účinnost přípravku Infectoscab u dětí mladších dvou měsíců nebyla dosud stanovena. Nejsou dostupné žádné údaje. Výše uvedené dávkování je pouze orientační. Skutečné dávky mohou být upraveny podle potřeb jednotlivých pacientů a podle individuální plochy povrchu těla. Například někteří dospělí vyžadují větší množství krému.
Způsob podání
Pouze kožní podání. Tento léčivý přípravek se nesmí polykat. Na kůži je třeba pečlivě nanést tenkou vrstvu krému (kožní podání). Dospělí musí nanést krém souvisle na celé tělo včetně krku, dlaní a plosek nohou. Hlavu a obličej je možno vynechat, pokud zde nejsou přítomny skabietické eflorescence. Při nanášení je třeba zvláště pečlivě ošetřit meziprstní prostory na rukou a nohou (také pod nehty na rukou a nohou), zápěstí, lokty, podpažní jamky, zevní genitál a hýždě.
Pediatrická populace
Dětem je třeba nanést krém souvisle na celé tělo včetně dlaní a plosek nohou, krku, obličeje, uší a pokožky hlavy. Kůži okolo úst (jelikož by mohlo dojít k olíznutí krému) a očí je třeba vynechat. Dětem je třeba zabránit v olizování krému z rukou. Je-li to nezbytné, musí mít děti rukavice. U dětí ve věku 2 měsíců až 23 měsíců jsou pouze omezené zkušenosti s léčbou přípravkem Infectoscab. Proto je v této věkové skupině nutné aplikovat léčbu pouze pod pečlivým lékařským dohledem.
Starší pacienti
Starší pacienti (nad 65 let) aplikují krém stejně jako dospělí, ale navíc je třeba ošetřit obličej, uši a pokožku hlavy. Je třeba vyvarovat se aplikace krému na kůži kolem očí.
Návod k použití
Krém se musí nechat na kůži po dobu minimálně osmi hodin, například přes noc. Aby nebyl ohrožen úspěch léčby, je třeba se v této době vyvarovat koupání, sprchování nebo mytí. Při nutném umytí rukou a ostatních částí ošetřené kůže (hýždě, zevní genitál) v průběhu této doby by se krém měl znovu aplikovat na omytou oblast. Nejméně po osmi hodinách by se měly zbytky krému odstranit osprchováním nebo omytím vodou a mýdlem. Za předpokladu, že léčba probíhá podle těchto pokynů, je jednoráz
Podle Wikipedie je Ivermektin, někdy nazývaný také invermektin, širokospektrální antiparazitikum používané v humánní i veterinární medicíně proti parazitickým hlísticím a některým ektoparazitům, jako jsou vši, střečci či zákožky. Z chemického hlediska patří mezi makrocyklické laktony.
Původně se věřilo, že ivermektin působí inhibici nervových impulzů u hlístic a hmyzu pouze uvolňováním γ-aminomáselné kyseliny, která se následně váže na její receptor komplexu chloridového kanálu postsynaptických neuronálních membrán. To způsobuje zvýšený průnik chloridových iontů, které silně polarizují tyto neuronální membrány, čímž snižují přenos nervových vzruchů. Novější teorie popisuje vztah mezi ivermektinem a glutamát-chloridovými kanály. Ivermektiny se váží na glutamát-chloridové kanály na postsynaptických membránách v nervových a svalových buňkách a způsobují nadměrný přísun chloridových iontů, který má za následek paralýzu a následnou smrt parazita. Tyto glutamát-chloridové receptory jsou pouze u hmyzu a hlístic. Ivermektiny proto působí selektivně jen na tyto dvě skupiny organismů.
Látku poprvé izoloval v roce 1975 William C. Campbell, biochemik z firmy Merck & Co., ze směsi skupiny látek odvozených od avermektinů, objevených ve vzorcích půdy odebraných na jednom golfovém hřišti pracovníky japonského výzkumného ústavu Kitasato. Extrakt z tohoto vzorku se projevil jako velmi účinný proti mnoha různým zvířecím vnějším i vnitřním parazitům (endoparazitům a ektoparazitům). Při dalším zkoumání se jako nejúčinnější projevil právě derivát ivermektin, odvozený od mateřské látky této skupiny organických látek, avermektinu. V roce 1978 dr. Campbell testoval tuto látku s úspěchem na koních jako léčebný prostředek proti mikroskopickému parazitu Onchocerca cervicalis. Protože si uvědomoval, že tento parazit je příbuzný původci onchocerciázy (říční slepoty), začala firma Merck na jeho podnět zkoumat možnost použití ivermektinu i v humánní medicíně. Jakmile byla prokázána neškodnost této látky pro člověka, začala v roce 1982 firma Merck ve spolupráci se Světovou zdravotnickou organizací (WHO) rozsáhlé testování ivermektinu na lidech, které se ukázalo jako velice úspěšné. Protože říční slepotou trpí především obyvatelé velmi chudých zemí v rovníkové Africe, vedení firmy Merck se v roce 1987 rozhodlo věnovat ivermektin všem potřebným v této oblasti zdarma po neomezeně dlouhou dobu. Distribuce ivermektinu probíhala ve spolupráci s WHO. Aby nedocházelo ke kupčení s tímto lékem, byla zřízena speciální komise (Mectizan Expert Committee) dohlížející na jeho distribuci. Později se do této práce zapojilo též Carterovo středisko v Atlantě, které založ
Svrab je parazitární onemocnění, které způsobuje několik druhů roztočů napadajících mnoho různých domácích i divokých druhů zvířat. Pro nás jsou důležití ti, kteří napadají psa, tedy zákožka svrabová způsobující takzvaný sarkoptový svrab, která je přenosná též na člověka. Zakořeněné mýty, že svrab či prašivina u psů vznikají také například kvůli tučnému jídlu či nečistotě srsti, jsou nepravdivé, neboť nemoc může vypuknout jedině po přítomnosti roztočů. Zákožka svrabová se řadí mezi roztoče a je velká sotva půl milimetru. Sarcoptesscabiei var. canis je původcem svrabu u psů, je však přenosná i na kočky a člověka. Oplodněné samičky vyvrtávají chodbičky ve vrchní vrstvě kůže, kde kladou vajíčka. Zákožky preferují místa s jemnější kůží, proto osídlují břicho, třísla, lokty, hlezna, okolí očí a uši. Celý vývojový cyklus zákožek trvá 17 až 21 dní a probíhá na psovi. Inkubační doba je variabilní, několik dní až týdnů, a závisí na množství přenesených roztočů.
Svrabem postižená zvířata jsou neklidná, intenzivně se drbou a mají zhrubělou kůži. Pruritus se zhoršuje typicky v teple. Tím, jak se pes intenzivně drbe, zanáší si do kůže infekci a kožní postižení se dále šíří. Silné svědění se časem stupňuje a zesiluje. Vypadává srst, objevuje se zarudnutí, krváceniny, strupy a drobné pupínky. U chronických případů je pak postižena kůže po celém těle, včetně hlavy a ocasu. Svrab často doprovází sekundární infekce, a to jak bakteriální, způsobená stafylokoky, tak celkové bakteriální přerůstání, a u psa kvasinková malasseziová dermatitida. Tyto nemoci dále zhoršují jednak svědění, jednak poškození kůže. Roztoči se snadno a rychle šíří přímým kontaktem mezi vnímavými hostiteli. Dokážou se ale šířit i nepřímo, tedy kontaminovanými pomůckami nebo celkově prostředím zvířat. Přežití zákožek ve vnějším prostředí mimo hostitele závisí na teplotě a vlhkosti. Při pokojové teplotě žijí dva až šest dní. Při deseti až patnácti stupních však při vhodné vlhkosti mohou vydržet bez hostitele až 21 dní. Průkaz onemocnění je někdy problematický a je zapotřebí provádět opakovaný kožní seškrab a následné mikroskopické vyšetření. Uvádí se, že i při dodržení vyšetřovacích postupů se nepodaří svrab přímo prokázat u 50 % případů.
Na léčbu svrabu u psů dnes naštěstí existují poměrně účinné léky – od koupelí v různých chemikáliích až po takzvané spoty (léky podávané ve formě kapek na kůži mezi lopatkami). Před nástupem celkových antiparazitik se svrab léčil ostříháním srsti, omytím strupů a příškvarů a koupelemi v amitrazu. Pro fandy koupelí a přírodní léčby fungují po ostříhání a změkčení kůže i opakované koupele v
Za svrabem stojí samička parazita jménem zákožka svrabová, latinsky Sarcoptesscabiei. V lidské pokožce vytváří chodbičky, ve kterých klade vajíčka a kálí. Svrab je přenosné onemocnění, které se rozvíjí v horších hygienických podmínkách. Parazit se přenáší kožním kontaktem, kontaktem s kontaminovaným předmětem, a dokonce pohlavním stykem. Nakažení se projeví během čtyř až šesti týdnů. V Čechách je svrab v současnosti nejčastějším parazitárním onemocněním. Postižený musí také počítat s tím, že svrab je dermatolog povinen nahlásit na hygienickou stanici.
Přibližně za čtyři až šest týdnů od nakažení se může objevit vyrážka mezi prsty, na hýždích, na prsou nebo v oblasti genitálií. Velmi výjimečně se objevuje na hlavě a v obličeji. Vyrážka se projevuje jako našedivělé nebo narůžovělé pupínky, které se podobají kousnutí komára, a také jako chodbičky. Toto onemocnění kůže navíc provází nepříjemné svědění, které je výsledkem imunitní reakce organismu na antigeny zákožky a které se objevuje nejčastěji v noci, kdy je člověk zachumlaný pod peřinou (teplo totiž zákožce dělá moc dobře). Pokud si nemocný postižená místa škrábe, což je obvyklá reakce na nepříjemné svědění, vznikají strupy. V horším případě rozškrábaná vyrážka začne hnisat. Jestliže má postižený sníženou imunitu (různá imunitní onemocnění, rakovinové zhoubné nádory nebo HIV), může se u něj objevit svrab norský, který vytváří silné krusty na kůži. Tyto krusty sice nesvrbí, ale obsahují mnoho tisícovek parazitů. Svrab norský je složitě léčitelný, protože léčivá mast špatně proniká právě přes silnou krustu.
Abyste si uměli představit, jak vypadá svrab u člověka, prohlédněte si tuto fotogalerii.
Svrab mytých je varianta, která postihuje osoby s důkladnou péčí o tělo. Svrab lze v jejich případě diagnostikovat až v momentě, kdy je onemocnění v pokročilém stadiu. U této varianty, která se označuje jako skabies mytých, není natolik zřetelné kožní postižení, zato je přítomno úporné noční svědění. Určitou pomocí při diagnóze může být zjištění, že tímto nočním svěděním trpí více členů rodiny. Za všechno může malinký, stěží půlmilimetrový roztoč, zvaný zákožka svrabová (Sarcoptesscabiei). Samičky tohoto parazita se zavrtávají do svrchní zrohovatělé vrstvy kůže a v ní si vytvářejí chodbičky, do kterých ukládají svá vajíčka a výkaly. Jedna zákožka je schopna za svůj měsíc a půl dlouhý život naklást až 50 vajíček. Z nich se líhnou larvy, které žijí na povrchu kůže, a během 18 až 23 dnů je na světě nová zákožka, která se okamžitě opět zavrtá do kůže. Celý cyklus tak pokračuje dál. Z popsaného je zřejmé, že při kontaktu s nakaženou osobou je velmi pravděpodobné, že se onemocnění přenese na dalšího jedince. Lékaři mají povinnost každý nový případ nahlásit. Někteří lidé však své potíže tají, stydí se za ně. Léčí se podomácku a nevědomky tak nemoc šíří dál.
První zmínky o svrabu pocházejí již z Egypta a Blízkého východu 494 let před naším letopočtem. Odkazy na něj najdeme i v bibli a dost zmatený popis vyslovil i řecký filozof Aristoteles, který s odkazem na veš utíkající z malého pupínku nevědomky určil příčinu onemocnění. Přesnou charakteristiku a pojmenování Scabies, tedy svrab či prašivina, vyřkl římský lékař Celsus. S hypotézou, že je příčinou parazit, přišel sice již italský lékař Giovanni Cosimo Bonomo v roce 1687, avšak popis roztoče pojmenovaného Sarcoptesscabiei (zákožka svrabová) přinesl o několik let později italský biolog Diacinto Cestoni.
Infectoscab bohužel volně prodejný není a jeho výdej je vázán na lékařský předpis. Je to proto, že Infectoscab obsahuje velmi účinný jed Permethrin, který je při nesprávném použití velmi nebezpečný.
Infectoscab 5% krém je indikován pro léčbu svrabu (vyvolaného Sarcoptesscabiei) u dospělých a dětí starších 2 měsíců.
Nepoužívejte přípravek Infectoscab 5 % krém:
jestliže jste alergický(á) na permethrin, jiné pyrethriny nebo na kteroukoli další složku tohoto přípravku.
Upozornění a opatření
Před použitím přípravku Infectoscab se poraďte se svým lékařem nebo lékárníkem.
Pokud léčíte kojence, viz bod „Děti ve věku do 23 měsíců“.
Pokud máte alergii na chryzantémy nebo jinou složku přípravku – tento přípravek máte používat pouze po konzultaci se svým lékařem.
Dbejte, aby se krém nedostal do očí nebo do kontaktu se sliznicemi (nosní sliznice, krční sliznice, oblast genitálu – pohlavní ústrojí) nebo do otevřených ran.
Infectoscab je škodlivý pro všechny druhy hmyzu a také pro vodní živočichy, například ryby. Zajistěte, aby se Infectoscab 5% krém nedostal do akvárií a terárií.
Infectoscab obsahuje parafíny. Tyto pomocné látky v krému mohou snížit funkčnost, a tím i spolehlivost výrobků z latexu (například kondomy, pesary) používaných ve stejné době jako léčba krémem.
Infectoscab může zhoršit příznaky astmatu nebo ekzému.
Děti ve věku do 23 měsíců
Nepodávejte přípravek novorozencům a kojencům mladším 2 měsíců, pokud vám to nenařídil ošetřující lékař. U kojenců a batolat nejsou s použitím přípravku dostatečné zkušenosti. Léčba dětí ve věku do 23 měsíců se smí provádět pouze pod pečlivým lékařským dohledem.
Další léčivé přípravky a přípravek Infectoscab
Informujte svého lékaře nebo lékárníka o všech lécích, které užíváte, které jste v nedávné době užíval(a) nebo které budete používat.
Těhotenství a kojení
Pokud jste těhotná nebo kojíte, domníváte se, že můžete být těhotná, nebo plánujete otěhotnět, poraďte se se svým lékařem dříve, než začnete tento přípravek používat. Údaje získané ze středně velkého souboru těhotných žen používajících permethrin nenaznačují žádné škodlivé účinky. Nicméně z preventivních důvodů nemáte během těhotenství přípravek Infectoscab používat, pokud vám to lékař nedoporučí.
Permethrin, léčivá látka přípravku Infectoscab, se může vylučovat do lidského mateřského mléka. Z bezpečnostních důvodů nemají kojící ženy kojit pět dní po použití přípravku Infectoscab.
Infectoscab obsahuje cetylstearylalkohol a kyselinu sorbovou, které mohou způsobit lokální místní podráždění kůže (například kontaktní dermatitidu).
Roztoči jsou nejrozmanitějším a druhově nejbohatším řádem pavoukovců. Jsou velmi malí. Zatímco všechny ostatní řády pavoukovců se živí dravě, mezi roztoči nalezneme i saprofágy nebo parazity. Roztoči bytového prachu jsou považováni za jednu z nejčastějších příčin astmatu a alergií. Zdravotní komplikace způsobují roztočové alergeny, které jsou obsaženy hlavně ve výkalech roztočů. A za svůj život vyprodukují tito tvorové množství exkrementů odpovídající 200násobku jejich váhy. Mají rádi teplo, vlhko a tmu. Jejich oblíbeným stanovištěm jsou proto naše ložnice, zvláště lůžka. Živí se lidskými lupy (roztoči ve vlasech), kožním odpadem, textilními vlákny, plísněmi, bakteriemi a drobečky potravin.
Roztoči se vyznačují nečlánkovaným tělem nepatrných rozměrů. Typicky dosahují velikosti od 0,1 do 20 mm. Jejich chelicery jsou tříčlánkové a klepítkovitě zakončené, nebo pouze jehlicovité. Často u nich dochází k redukci nohou, takže neplatí, že jich musí mít striktně osm (existují i druhy roztočů, které mají jen dva páry nohou, například vlnovníkovci).
Jeden gram prachu obsahuje 1 500–5 000 roztočů, na jedno lůžko pak tedy připadají až 2 miliony roztočů. Množí se zejména v dubnu a od srpna do září, kdy se také zhoršují alergické projevy. Alergie na roztoče se projevuje po celý rok, potíže vznikají v noci, mohou kulminovat v teplém a vlhkém počasí. Postižený kýchá, má pocit ucpaného nosu, rýmu, pálení a otoky očí, kašel, který může přecházet v astma.
Mezi roztoče patří řada obtížných parazitů živočichů, rostlin i člověka. Roztoči způsobují parazitární onemocnění (parazitózy), jako je například sarkoptóza, cheyletielóza, demodikóza. Mnoho druhů žije synantropně, mnoho druhů dravě či saprofágně. Někteří roztoči mohou být mezihostiteli cizopasníků hospodářských zvířat, jiné druhy jsou užitečné, protože jsou půdotvorné – jedná se o půdotvorce nebo dravce – přirozené bioregulátory. Roztoči vyskytující se v obytných prostorách a jejich výkaly jsou častým původcem alergií (alergenem).
Na našem území se vyskytují čtyři podřády:
Čmelíkovci (Mesostigmata): Mají stigmata při kyčlích druhého páru nohou, nebo při předním okraji druhého páru nohou. Většinou jsou vybaveni klepítkovitými chelicerami a mají pohyblivé kyčle nohou.
Klíšťatovci (Metastigmata): Stigmata jsou za čtvrtým párem nohou, kyčle jsou nepohyblivé. Ústní ústrojí je přizpůsobeno parazitickému způsobu života – sestává z hypostomu se zpětně postavenými zoubky a z chelicer, jež jsou rovněž v koncové části ozubené.
Svrab je kožní onemocnění způsobené roztočem zákožky svrabové (Sarcoptesscabiei), který žije v kůži člověka. Hlavními příznaky této nemoci jsou zarudlé nebo bělošedé linky na kůži a svědění, především pak v noci. K přenosu dochází blízkým kontaktem s nakaženou osobou, ne však běžným denním stykem, jako je podání ruky či obyčejný dotyk.
Charakteristickým projevem svrabu je intenzivní svědění celého těla, a to zejména v noci, kdy je člověk přikrytý peřinou a je více zahřátý, což umožňuje zákožce lepší vitalitu. Na pokožce se objevují chodbičky esovitého tvaru o délce 0,5–1 cm, které jsou zakončené drobným puchýřem nebo pupínkem. Nejčastěji se vyskytují na místech s jemnou kůží, jako jsou:
meziprstní prostory rukou
zápěstí
lokty
podpaží
kůže kolem pupíku
kůže kolem prsních bradavek
genitálie
hýždě
klenba nohou
Svědění bývá obvykle zcela nesnesitelné a dochází ke škrábání, čímž si pacient stav ještě zhorší. Někdy dochází ke změně pigmentace kůže a objevují se také sekundární příznaky svrabu, které zahrnují různé oděrky a zhrubění kůže.
Opruzenina (intertrigo) je onemocnění, které vzniká většinou v místech, kde se dotýkají nebo třou o sebe dvě plochy pokožky. Na tomto místě se pak zadržuje teplo a vlhko, a jestliže je navíc chráněné těsným oblečením, které brání přísunu vzduchu, dochází k hromadění kožního potu a mazu, což způsobuje podráždění pokožky, která reaguje svěděním, zarudnutím či pálením. Opruzeniny také velmi často vznikají díky bakteriím a kvasinkám Candida albicans (plísňové infekce), které se na lidském těle zcela běžně vyskytují. Také vláknité houby, které vyvolávají plísně na ploskách nebo nehtech nohou, mohou být původcem opruzenin. K přenesení kamkoliv po těle postačí běžné otírání ručníkem nebo oblékání spodního prádla. Živnou půdou pro bakterie a kvasinky je zejména vlhké a teplé prostředí.
Základem léčby svrabu je důsledná likvidace zákožky svrabové, identifikace kontaktů s jejich následným přeléčením, hygienická opatření proti dalšímu šíření nákazy a reinfestaci.
Aplikace dermatologika k terapii svrabu se provádí vetřením od brady po špičky prstů se zaměřením na meziprstní prostory rukou i nohou a periunguální oblast (ležící kolem nehtů). Zvláště pečlivě se ošetřuje oblast distálních článků prstů, nehtové valy a subunguální prostory (pod nehty). Při špatném ošetření nebo vynechání těchto prostor hrozí vyšší riziko reinfekce. U malých dětí je důležité ošetřit také obličej a kštici.
Terapie se dělí na: lokální, systémovou a symptomatickou.
Symptomatická terapie svrabu je zaměřená především na tlumení pruritu antihistaminiky, topickými kortikosteroidy v krému nebo lotiu. Při bakteriální superinfekci se volí terapie topickými antibiotiky (kyselina fusidová, mupirocin, retapamulin, chloramfenikol).
Léčba svrabu
Permethrin 5% krém
Způsob použití: natřít od krku dolů, u dětí ošetřit také obličej, uši, kůži kštice, vynechat partie kolem očí a úst. Krém nechat působit 8–14 hodin, pak provést očistnou koupel.
děti od 2 měsíců do 5 let: 7,5 g krému jednorázově
děti od 6 do 12 let: 15 g krému jednorázově
děti nad 12 let a dospělí: 30 g krému jednorázově
Postačí jednorázová aplikace, ale při přetrvávajícím svědění či opakované infekci přeléčit znovu za 14 dní. Přípravek by neměl být používán v těhotenství, pokud to není nezbytně nutné. Pokud je nezbytná léčba u kojící ženy, kojení je třeba na 5 dní po použití přípravku přerušit. Infectoscab 5% krém je jediný dostupný hromadně vyráběný lék na léčbu svrabu v ČR a SR. Permethrin je syntetický pyretroid, který účinkuje jako neurotoxin a excelentní skabicid s nízkým toxickým potenciálem.
Lindan 1% lotio
Způsob použití: natřít od krku dolů, nechat působit 8–12 hodin.
Jedná se o chlorovaný cyklický uhlovodík, který se používá jako pesticid. Není první linií léčby svrabu, ne pro kojence a malé děti. Je toxický, v ČR nedostupný.
Crotamiton krém
Způsob použití: natřít od krku dolů po 2 následující noci, umýt za 48 hodin. Vysoké riziko selhání terapie, vyžaduje delší než 5denní aplikaci. V ČR nedostupný.
Benzylbenzoát
Způsob použití: natřít večer, 3 noci po sobě. Není dostupný v ČR ani USA.
Síra (sulphur) Magistraliter preskripce
Rp.
Sulphuris praecipitati 10,00–20,00
Vaselini albi ad 100,00
M.f.ung.
D. ad oll.
Způsob použití: 2x denně po 5 dní vtírat do kůže celého těla (od brady po špičky prstů), pak následuje očistná koupel a výměna
