Sebevědomí je vědomí vlastní ceny, kvalit, schopností a víra v ně a v budoucí výkony. Pocit či vědomí vlastní hodnoty je komplexní charakteristika, která jde jen obtížně vysvětlovat z dílčích aspektů vlastního sebehodnocení. Je těsně provázána s morálními normami, celkovou hodnotovou orientací a se smyslem vlastního života. Na obecnější úrovni se sebehodnocení manifestuje jako globální vztah k sobě, či jako vědomí vlastní hodnoty.
Sebevědomí – citáty
Sebedůvěra je prvním tajemstvím úspěchu. Emerson
Kdo chce, aby se mu splnilo, co si přeje, musí být optimistou. Trioletová
Kdo nehrozí se činu, slov se nelekne. Sofokles
Co osud nedal, nemůže ani vzít. Seneca
Pochybuji, a tedy myslím, myslím, tedy jsem. Descartes
Optimismus je nejpříjemnější forma odvahy. France
Ještě nikdy nebylo, aby nějak nebylo. Hašek
Tolerance není lhostejnost, ale moudrá víra, že i ten druhý může mít svou pravdu. Menzel
Citáty se často volí v případě, kdy chcete vyjádřit hlubší myšlenku, víru nebo životní postoj zesnulého. Citát na smuteční stuhu by měl být srozumitelný, krátký a důstojný.
Inspirativní citáty vhodné na smuteční stuhy
A přišla dlouhá noc – a po ní žádné ráno...
Žít je tak složité a umřít tak prosté...
Po utrpení – klid.
Co vděkem za lásku a péči Tvou Ti můžem dát, hrst květů naposled a pak jen vzpomínat.
Nemáme moci, abychom Tě zdrželi, máme jen své slzy...
Vše zmizí, jen stopy Tvé práce a lásky zůstanou.
Kdo v srdcích žije – neumírá.
Život měříme skutky, a ne časem.
Žádná smrt nemůže být zlá, které předchází dobrý život.
Buď vůle Tvá...
A láska zůstala – ta smrti nezná.
Tvůj hlas se ztratil, Tvůj úsměv vítr vzal a nám jen bolest zanechal.
Každému z nás je souzen jen doušek z poháru věčnosti.
Nemůže být zapomenut, kdo kolem sebe tvořil krásu, která zůstává.
Netruchleme, že jsme ji ztratili, buďme vděční, že jsme ji měli.
Život je poznání, loučení a vzpomínání.
Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas.
Statečně bojoval, aby byl déle s těmi, co měl rád.
Smuteční básně k pohřbu a citáty mají v rozloučení nezastupitelné místo. Pomáhají pojmenovat emoce, které se často těžko vyjadřují běžnými slovy, a dávají proslovu hloubku, klid a důstojnost.
Vhodně zvolený verš dokáže vystihnout povahu otce, jeho životní hodnoty i vztah k rodině. Básně a citáty zároveň vytvářejí prostor pro tiché zamyšlení a společnou vzpomínku všech přítomných.
Smuteční řeč si každý může zhotovit sám, samozřejmě řeč profesionálů bude jistě znít jinak, než někoho, kdo nikdy nic takového netvořil. Každý dává přednost něčemu jinému. Někdy není nutné využívat mnoha vzletných slov, abyste vyjádřili svůj city k zesnulé osobě. Hlavní je, abyste vy jako řečník a pozůstalý řekl vše, co jste vyjádřit chtěl a aby vám to bylo přirozené. Samotná chvíle pohřbu je velmi těžká, není nutné si ji ještě dělat horší náročným proslovem, kterému příliš nerozumíte. Závěr smuteční řeči je v podstatě rozloučení jak se zesnulou osobou, tak i se smutečními hosty.
Na závěr smuteční řeči se jistě hodí říct něco, co nám zesnulého připomene, nebo co nám pomůže se s ním rozloučit. Často se například využívají různé slavné citáty (obzvlášť třeba když víme, že zemřelá osoba měla ráda nějakého spisovatele), také je možné využít slova písní. Někdy stačí jen závěrečná věty typu: Navždy budeš v našich srdcích; Nikdy na tebe nezapomeneme.
