Pěstování majoránky
Majoránka pochází z Asie a dnes je možné ji vypěstovat v mírném až teplém podnebném pásmu skoro všude. Majoránka dorůstá do výšky kolem 25–30 centimetrů. Tato bylinka potřebuje stálou teplotu nad 19 stupňů. Majoránka v našich podmínkách vymrzá, a proto u nás nedává semena. Když ji vysejete, tak kvete nejdříve v červenci, ale většinou i déle, takže nestihne dozrát. Bohužel i pozdní mrazík ji zničí. V teplejších krajích, kde neznají mrazy, vyroste majoránka v keřík do podkolení výšky a má vlivem tepla a slunce i více silice.
Pro vlastní pěstování se doporučuje lehká půda rok nehnojená, případně jen kompostem. Ideální je ji sít či ze sazenic sázet po některé zelenině. Nejlépe se jí bude dařit na teplém stanovišti, které bude zároveň chráněno před větrem. Semínka zasejte na záhon koncem dubna na povrch půdy. Jemně je zasypte zeminou. V půlce května můžete vysadit předpěstované sazeničky po dvou až třech rostlinkách. Záhon okopávejte a udržujte ho bez plevele. Na podzim pak majoránku klidně přesaďte do truhlíku. Kdo nemá zahradu, může pěstovat majoránku rovnou v truhlících nebo v bylinkových nádobách na balkóně. Vysévejte ji klidně již koncem ledna do půdy bohaté na živiny. Je zapotřebí ji často hnojit a udržovat přiměřenou zálivku. Majoránku je možné pěstovat také v truhlíku za oknem, kde vám vydrží až do jara.
Pro pěstování majoránky je třeba volit místo, které se vyznačuje zejména tím, že je teplé. Optimální volbou jsou místa, která jsou velmi dobře chráněna před severními větry. Půda pro pěstování majoránky musí být hodně hnojená, jelikož tato rostlinka si vyžaduje velké množství živin. Co se týká zálivky, tak ta by měla být přiměřená. Pozor je třeba si dát na zbytečné přelévání majoránky. Hnojit je třeba organickými hnojivy. Sklízí se až 3x ročně odstřižením kousek nad zemí, jakmile uschne dopoledne v hezkém počasí ranní rosa. Majoránka nati se suší ve svazcích ve stínu při teplotě do 35 °C, aby nevyprchala důležitá silice.
Pokud budete chtít sehnat semínka majoránky, určitě to nebude problém. Jsou k dispozici prakticky ve všech obchodech se zahradním sortimentem. Setí majoránky je také jednoduché. Semínka by se měla vysadit někdy koncem měsíce dubna či na počátku května. Až vyrostou v menší rostlinky, je třeba je přesadit. Dít by se tak mělo v trojsponu s mezerami zhruba o 15 centimetrech. Rostlinky se totiž záhy rozrostou do šířky. Záhon je potřebné pravidelně zbavovat plevele a také čas od času okopat. Majoránka se řadí mezi jednoletky. Na podzim není problém ji přesadit do truhlíku a mít ji přes zimu v čerstvém stavu.
Zdroj: článek Majoránkový čaj
Hypermangan jako prevence před škůdci a chorobami
Málokdo ví, že ve skutečnosti lze manganistan draselný použít také k prevenci a kontrole škůdců a chorob plodin. V 80. letech minulého století se v některých regionech používalo namáčení semen rýže manganistanem draselným, který byl velmi účinný při prevenci plísně na rýži. Později popularita chemických hnojiv a pesticidů postupně hypermangan téměř vytlačila ze zemědělského využití.
V posledních letech začali zemědělci opět vracet k použití manganistanu draselného k prevenci škůdců a chorob, zejména proto, že ošetření hypermanganem je vnímáno jako organic friendly, tedy v souladu s organickým zemědělstvím.
Co je velmi podstatné na účincích hypermanganu, že může zabránit onemocnění náhlého vadnutí a onemocnění Verticillium wilt na lilku a ovoci. Nejčastěji se vyskytuje na plodinách, jako je lilek, paprika a rajčata.
Vezměme si jako příklad rajčata, semena rajčat lze před výsevem namočit na 3-4 hodiny do teplé vody a poté vložit na 15 minut do roztoku manganistanu draselného a vody v poměru 1:500, opláchnout vodou, umístit do stínu, aby přirozeně oschla a poté zasít. Po zasetí se substrát ošetřuje roztokem 1:800 hypermanganu a vody. Zálivka se provádí 3krát každých 7 až 10 dní po vzejití semenáčků. Výskyt onemocnění lze tímto omezit až na pouhá 2 %.
Kromě toho může roztok manganistanu draselného také zabránit padlí melounu a plísni melounu, preventivní účinek je také velmi dobrý. Například plíseň vodního melounu, což je ničivé houbové onemocnění přenášené půdou. Mnoho melounářů mu říká „rakovina“ melounu. Příznaky plísně vodního melounu spočívají v tom, že jsou postižena mladé pupeny melounu, která můžou hnít a odumírat již v půdě a nemůžou vylézt ze sazenic. Poté, co se vyvinou i sazenice, listy se objeví zvadlé, stonková pokožka má podélné praskliny, často doprovázené přetečením pryskyřice, které po zaschnutí na vzduchu se jeví červenočerně. Když je vlhké počasí, je na nemocných částech běžně vidět červená plíseň.
Podle testu na pozemcích s náhlým vadnutím, respektive ve třech fázích setí melounu, semenáčků a vinné révy, s postřikem roztokem manganistanu draselného a zavlažováním kořenů hypermanganem, lze obecně omezit výskyt náhlého vadnutí vodního melounu na méně než 0,5 %. Když rostlina vadne na začátku období růstu, můžete také použít manganistan draselný 1:500 k zavlažování kořenů, rychlost vyléčení může dosáhnout 80% až 90%.
Při prevenci škůdců a chorob může manganistan draselný také doplnit zeleninu o dvě živiny potřebné pro její růst, a to mangan a draslík, čímž účinně zlepšuje výnosy zeleniny s dvojí rolí hnojiva a pesticidu. Kromě těchto zeleninových plodin může manganistan draselný také pomoci odstranit škůdce v květinách, které se běžně pěstují v domácnostech.
Zdroj: článek Desinfekce půdy hypermanganem
