V tomto článku se podíváme na naději pro slepé, kterou by mohly být kmenové buňky, geny a mikročipy. Podíváme se na příčiny slepoty a na trendy v jejím odstranění a navrácení ztraceného zraku.
Stupně slepoty
Klasifikace zrakového postižení podle Světové zdravotnické organizace (WHO).
Charakteristika a definice
Závažnost zrakového postižení se definuje pomocí zrakové ostrosti udané Snellenovým zlomkem. Například silná slabozrakost se definuje jako kvalita vidění udaná Snellenovým zlomkem 1/10 nebo méně (ve zdravějším oku, s nejlepší dostupnou korekcí). To značí, že silně slabozraký jednotlivec musí stát 6 metrů od objektu, aby ho viděl stejně jasně, jako normálně vidící osoba ze vzdálenosti asi 60 metrů.
1. Střední slabozrakost
zraková ostrost: maximum menší než 6/18 (0,30) – minimum rovné nebo lepší než 6/60 (0,10)
2. Silná slabozrakost
zraková ostrost: maximum menší než 6/60 (0,10) – minimum rovné nebo lepší než 3/60 (0,05)
3. Těžce slabý zrak
zraková ostrost: maximum menší než 3/60 (0,05) – minimum rovné nebo lepší než 1/50 (0,02)
koncentrické zúžení zorného pole obou očí pod 20 stupňů, nebo jediného funkčně zdatného oka pod 45 stupňů
4. Praktická nevidomost
zraková ostrost 1/50 (0,02) až světlocit nebo omezení zorného pole do 5 stupňů kolem centrální fixace, i když centrální ostrost není postižena
5. Úplná nevidomost
ztráta zraku zahrnující stavy od naprosté ztráty světlocitu až po zachování světlocitu s chybnou světelnou projekcí
Aerobní a anaerobní práh představují různé body v intenzitě cvičení, kde se energetické systémy těla mění. Aerobní práh je bod, kdy se tělo začíná více spoléhat na anaerobní produkci energie, přičemž stále primárně využívá aerobní dráhy. Anaerobní práh je bod, kdy produkce laktátu převyšuje schopnost těla jej vyloučit, což vede k rychlému zvýšení hladiny laktátu v krvi a únavě.
Aerobní práh (AeT)
Definice: Úroveň intenzity, kdy tělo přechází ze spoléhání se výhradně na aerobní produkci energie na začlenění určité anaerobní produkce energie.
Laktát: Hladina laktátu v krvi začíná stoupat nad klidovou úroveň, ale zůstává relativně nízká a stabilní.
Zdroje energie: Převážně využívá aerobní metabolismus (spalování tuků a sacharidů s kyslíkem), ale začínají přispívat i anaerobní dráhy (jako je glykolýza).
Zaměření tréninku: Zlepšení aerobní kapacity a vytrvalosti tréninkem na této nebo nižší intenzitě.
Tepová frekvence: Zhruba 65–85 % maximální tepové frekvence.
Dýchání: Můžete vést konverzaci, ale dýchání bude mírně zvýšené.
Příklad: Dlouhý, pomalý běh nebo jízda na kole.
Anaerobní práh (AnT)
Definice: Bod, kdy produkce laktátu výrazně převyšuje jeho clearance, což vede k rychlému zvýšení hladiny laktátu v krvi.
Laktát: Hladina laktátu v krvi prudce stoupá a stává se nestabilní.
Zdroje energie: Produkce energie se primárně spoléhá na anaerobní metabolismus, zejména glykolýzu.
Zaměření tréninku: Zlepšení anaerobní kapacity a rychlosti tréninkem na této nebo vyšší intenzitě.
Tepová frekvence: Přibližně 80–85 % maximální tepové frekvence.
Dýchání: Dýchání je namáhavé a můžete říct jen několik slov najednou.
Příklad: Vysokointenzivní intervalový trénink (HIIT) nebo rychlý běh.
Pochopení prahových hodnot
Tréninkové zóny
Znalost vašich prahových hodnot vám umožňuje vytvářet personalizované tréninkové zóny pro optimální zlepšení výkonu.
Optimalizace výkonu
Trénink se správnou intenzitou pro vaše cíle může zlepšit jak vytrvalost, tak rychlost.
Zvládání únavy
Pochopení přechodu mezi aerobním a anaerobním energetickým systémem vám může pomoci zvládat únavu během delšího cvičení.
Individualizovaný přístup
Sportovci mají různé prahové hodnoty a znalost těch vašich umožňuje vytvořit si přizpůsobenější tréninkový plán.
Zdravá hladina draslíku v krvi se obvykle pohybuje v rozmezí 3,5 až 5,2 milimolů na litr (mmol/l). Draslík je esenciální elektrolyt a nerovnováha, ať už příliš vysoká (hyperkalemie) nebo příliš nízká (hypokalemie), může vést k vážným zdravotním problémům, zejména k ovlivnění srdeční funkce.
Nízká hladina draslíku (hypokalemie)
Definice: Hladina draslíku v krvi pod 3,5 mmol/l je považována za nízkou.
Příznaky: Mohou zahrnovat svalovou slabost, křeče, únavu a nepravidelný srdeční tep.
Příčiny: Může být způsobeno některými léky (jako jsou diuretika), průjmem, zvracením, problémy s ledvinami nebo nadměrným pocením.
Závažnost: Hladiny pod 3,0 mmol/l jsou považovány za život ohrožující a vyžadují okamžitou lékařskou pomoc.
Vysoká hladina draslíku (hyperkalemie):
Definice: Hladina draslíku v krvi nad 5,2 mmol/l je považována za vysokou.
Příznaky: Může způsobit svalovou slabost, paralýzu a nepravidelný srdeční tep.
Příčiny: Může souviset s onemocněním ledvin, cukrovkou nebo některými léky.
Závažnost: Hladiny nad 6,5 mmol/l mohou způsobit vážné srdeční problémy.
Monitorování a léčba
K měření hladiny draslíku se používají krevní testy.
Léčba nerovnováhy draslíku závisí na závažnosti a základní příčině.
Mírné případy lze zvládnout změnami ve stravě (např. zvýšením konzumace potravin bohatých na draslík, jako jsou banány, špenát a sladké brambory) nebo doplňky draslíku.
Těžké případy mohou vyžadovat hospitalizaci a agresivnější léčbu, včetně intravenózní substituce draslíku nebo léků na snížení hladiny draslíku.
Je nezbytné poradit se s lékařem, aby bylo možné stanovit správnou diagnózu a léčit jakoukoli nerovnováhu draslíku.
To je velmi dobrá otázka, lékaři a výzkumy se zaobírali touto otázkou po celá desetiletí, ale přišli s jednoduchou odpovědí. Odborníci zjistili, že při narození má téměř polovina lidí nějakou oční vadu. Všichni známe slabozrakost a dalekozrakost, většina z nás však nikdy neslyšela o negativních účincích astigmatismu.
Albinismus je poměrně vzácná geneticky zděděná vada skupiny genů, která je příčinou snížení nebo úplného nedostatku pigmentu (barvy) kůže, vlasů a očí. To může mít za následek bledou pokožku, která se snadno na slunci spálí, téměř bílé vlasy, silnou slabozrakost a světloplachost (závažná přecitlivělost na světlo). Lidé, kteří jsou albíny, poznáme většinou na první pohled. Mají světlé až bílé vlasy, lehce narůžovělou pleť a světle modré nebo šedé oči. Je možné, že oči budou lehce načervenalé, protože pigment nezakrývá červené kapiláry a ty se stávají viditelnými. Ale nemusí to tak být pokaždé, záleží na míře zasažení a také na typu, který se u kterého člověka objeví. Co se kůže týče, je citlivější na slunce a snadno se spálí. Kůže albínů se opalovat nemůže. Rychleji stárne a je na částech více vystavených slunci náchylnější k tvorbě rakovinového bujení.
Existují dva typy albinismu, ten, který má vliv na kůži, vlasy a oči (oculo-kožní albinismus), a ten, který ovlivňuje jen oči (oční albinismus). Nejběžnějším typem je oculo-kožní albinismus. Existuje několik odlišných typů albinismu, které jsou spojeny s různými geny. To, do jaké míry jsou ti, kteří mají albinismus, postiženi, závisí na tom, jaká je jejich schopnost produkovat pigment melanin. Tělo produkuje melanin přes složitý chemický proces zahrnující mimo jiné chemické látky enzymu tyrosinázy. Pro ty, kteří mají oculo-kožní albinismus, tělo vyrábí jen malé množství enzymu, který je známý jako tyrosináza pozitivní, nebo OCA1B, ale u některých takto postižených tělo neprodukuje žádný enzym tyrosinázy, to pak mluvíme o tyrosináze negativní nebo OCA1A.
Lidé s negativní tyrosinázou mají bílé vlasy a pleť, zatímco ti s tyrosinázou pozitivní už mají tendenci být o něco tmavší, se slámově zbarvenými vlasy a jejich oční vada může být o něco mírnější.
Druhý hlavní typ je oční albinismus. Zde je kůže normálně pigmentovaná, ale všechny oční problémy jsou totožné s prvním typem.
Péče o oči začíná návštěvou očního lékaře. Pokud ten zjistí závažnější poruchu, odešle vás ke specialistovi na daný problém. Váš praktický lékař by měl být rovněž zapojen do celého procesu, aby mohl poskytnout další informace o vašem zdravotním stavu. Pokud odborný lékař zjistí, že vaše vidění nelze zlepšit ani léky, ani chirurgickým ošetřením, konstatuje celkové oslabení zraku (slabozrakost). Můžete být zapsáni do kurzu pro slabozraké, kde vám poradí, jaké pomůcky existují a hlavně jak se s takovouto situací psychicky vyrovnat.
Rozlišují se dvě formy pomočování, a to denní enuréza, k níž dochází během dne, a noční enuréza, to je pravidelné nebo epizodické pomočování v noci ve věku od pěti let (během dne nejsou problémy s ovládáním močového měchýře). Může docházet i ke kombinaci. Kromě toho se rozlišuje primární pomočování, kdy se dítě pomočuje v noci trvale od narození, a sekundární pomočování, které nastává až od určitého věku, obvykle po stresové situaci (úmrtí v rodině a podobně).
Píštěl je patologický kanálek, který propojuje dutý orgán nebo ložisko zánětu s povrchem těla. Pokud se jedná o oblast konečníku, mluvíme o řitní píštěli nebo také o rektální píštěli. Nejčastěji vzniká jako následek neléčeného nebo opakovaného zánětu v oblasti análních žlázek.
Rozdíl mezi píštělí a jinými onemocněními
Píštěl v konečníku je často zaměňována s hemoroidy nebo anální trhlinou. Na rozdíl od nich však vytváří trvalý kanálek, kterým může vytékat hnis nebo sekret a který se bez odborné léčby obvykle sám nezahojí.
Rána na kůži představuje porušení integrity kožního krytu, které může vzniknout úmyslně (například chirurgickým zákrokem) nebo neúmyslně v důsledku úrazu. Kůže jako ochranná bariéra chrání organismus před infekcí, ztrátou tekutin i mechanickým poškozením, proto její narušení vyžaduje správné ošetření.
Poranění kůže se liší rozsahem, hloubkou i rizikem komplikací. Z klinického hlediska je důležité posoudit nejen samotnou ránu, ale i celkový stav pacienta, přítomnost chronických onemocnění, výživu a prokrvení tkání.
Základní rozdělení ran
Povrchové rány – odřeniny, řezné a tržné rány, lehké popáleniny; hojí se většinou rychle a bez komplikací.
Hluboké rány – zasahují svaly, šlachy, nervy či cévy; vysoké riziko infekce a zpomaleného hojení.
Zánět je velmi složitá reakce živého organismu na poškození, zahrnující komplex biochemických a imunologických změn, ve většině případů infekce. Zánět je základním nástrojem vrozené imunity, to znamená reakcí na poškození. Je výrazem ochranné přizpůsobivosti a jedním z regulačních mechanismů homeostázy. Zároveň je nejvýznamnější obranou a také sebepoškozující reakcí organismu. Většinou nejde odlišit, kdy je zánětlivá reakce mobilizovaná k obraně a kdy je organismus zbytečně poškozován. Zánětlivá reakce na infekci probíhá ve vaskularizované pojivové tkáni a účastní se jí krevní plazma, všechny cirkulující krevní buňky, krevní cévy a buněčné a mezibuněčné složky pojivové tkáně.
Hlavní složkou autoimunitních a chronických onemocnění jsou takzvané molekuly emocí. Jedná se o molekuly, které se nacházejí na povrchu buněk v těle a mozku a jsou hlavním spouštěčem mnoha nemocí.
Je známo, že imunitní systém je stejně jako centrální nervový systém opatřen pamětí a schopností se učit. Tudíž inteligence nesídlí pouze v mozku, ale v buňkách celého těla. Život buňky je tedy řízen receptory, které se nacházejí na jejím povrchu, a tím, jak moc je prostoupena ligandy. Na globální úrovni se tyto neskutečně malé fyziologické jevy, které se odehrávají na buněčné úrovni, viditelně odrážejí na chování, fyzické aktivitě, ale i na náladě. Obecně jsou ligandy mnohem menší molekuly než receptory a dělí se na tři chemické typy.
Typ zahrnuje klasické neurotransmitery (acetylcholin, norepinefrin, dopamin, histamin, glycin, serotonin a kyselina gama-aminomáselná). To jsou nejmenší a nejjednodušší molekuly produkované mozkem pro přenos informací přes synapse neuronu a další úkoly.
Kategorie je sestavená ze steroidů. Patří sem pohlavní hormony testosteron, progesteron a estrogen (všechny tyto hormony vycházejí z počátečního stadia cholesterolu a později jsou organismem upraveny).
Nejpočetnější skupina se skládá z peptidů. Patří sem 95 % ligandů a řídí prakticky všechny životní činnosti organismu. Bývají také nazývány jako „informační molekuly“.
První objevená molekula nesoucí informace o lidských emocích byla klasifikována jako hormon. Působila v tenkém střevě, přičemž podporovala sekreci slinivkové šťávy. Vědci ji tedy pojmenovali jako secretin. Jeho objevení bylo pro fyziology velkým překvapením, protože až do této chvíle byli přesvědčeni, že fyziologické funkce jsou ovládány elektrickými impulzy přenášenými nervy. O pár let později byl objeven další hormon působící ve střevech, pojmenovaný gastrin, který slouží k přenosu zpráv mezi slinivkou břišní a žlučníkem. Díky novým výzkumům již tedy nemůžeme dále tvrdit, že emoce se omezují jen na klasická centra mozku. Byla objevena další anatomická centra, v nichž se koncentruje velké množství téměř všech existujících receptorů molekul emocí. Jde například o páteř. Její zadní část je první bránou vnitřního nervového systému, kde se zpracovávají informace o pocitech těla. Například když jsme ve stresu, krk nebo bederní páteř se zablokují. Množství a kvalita těchto receptorů je dále ovlivněna mnoha faktory, mezi které patří prožitá zkušenost v minulosti a během dětství nebo i ta každodenní. Tyto nedávné objevy jsou velmi důležité pro určení, jak jsou vzpomínky uchovávány nejen v mozku, ale i v „psychosomatické síti“ po celém těle, hlavně ve všudypřítomných receptorech v
Biomodulace je proces ovlivnění života organismu na úrovni buňky. A právě takový proces umožňuje zcela nový pohled na léčbu chronických a autoimunních onemocnění, včetně rakoviny jakožto nejvyššího stupně poruchy imunity. Mezi metody, které se označují jako biomodulační, patří všechny přírodní léčitelské postupy, jako jsou bylinkářství, dietoterapie, ajurvéda, akupunktura, meditace, kraniosakrální terapie, psychoterapie, regresivní terapie a další. Jsou to tedy všechny postupy, při nichž se použije jen to, co nám dala sama příroda, a změníme tím pouze formu, nikoli molekulární strukturu.
Hlavním spouštěčem autoimunitních a chronických onemocnění jsou takzvané „molekuly emocí“. Jedná se o molekuly, které se nacházejí na povrchu buněk v těle a v mozku. Dnes už se ví, že imunitní systém je stejně jako centrální nervový systém opatřen pamětí a schopností učit se. Dá se tedy říct, že inteligence nesídlí pouze v mozku, ale v buňkách celého těla. Život buňky je řízen receptory, které se nacházejí na jejím povrchu, a tím, jak moc je prostoupena ligandy. Na globální úrovni se tyto neskutečně malé fyziologické jevy, které se odehrávají na buněčné úrovni, viditelně odrážejí na chování, fyzické aktivitě, ale i na náladě. Obecně jsou ligandy mnohem menší molekuly než receptory a dělí se na tři chemické typy: neurotransmitery, steroidy a peptidy.
NEUROTRANSMITERY (acetylcholin, norepinefrin, dopamin, histamin, glycin, serotonin a kyselina gama-aminomáselná) jsou nejmenší a nejjednodušší molekuly produkované mozkem pro přenos informací přes synapse neuronu a další úkoly.
STEROIDY jsou pohlavní hormony jako testosteron, progesteron a estrogen (všechny tyto hormony vycházejí z počátečního stadia cholesterolu a později jsou organismem upraveny).
PEPTIDY bývají nazývány „informační molekuly“, řídí prakticky všechny životní činnosti organismu a patří mezi ně 95 % ligandů.
První objevená molekula nesoucí informace o lidských emocích byla klasifikována jako hormon. Působila v tenkém střevě, přičemž podporovala sekreci slinivkové šťávy. Vědci ji tedy pojmenovali jako secretin. Jeho objevení bylo pro fyziology velkým překvapením, protože až do této chvíle byli přesvědčeni, že fyziologické funkce jsou ovládány elektrickými impulzy přenášenými nervy. O pár let později byl objeven další hormon působící ve střevech, pojmenovaný gastrin, který slouží k přenosu zpráv mezi slinivkou břišní a žlučníkem. Díky novým výzkumům již tedy nemůžeme dále tvrdit, že se emoce omezují jen na klasická centra mozku. Byla objevena další anatomická centra, v nichž se koncentruje velké množství téměř všech existujících receptorů molekul emocí. Jde například o páteř. Její zadní část je
Molice (Plectranthus), nazývaná česky též moud, patří do rodu teplomilných bylin z čeledi hluchavkovité. Vyskytuje se v subsaharské Africe, na Madagaskaru, v jižní Asii a na ostrovech v Pacifiku. Charakteristickými znaky jsou výška okolo jednoho metru, lodyha s čtvercovým průřezem, oválné zoubkované listy a bleděmodrá nebo nafialovělá barva květů. Rozeznává se až tři sta padesát druhů.
V pojmu zácpa je vždy ukryt i subjektivní pocit nemocného. Proto neexistuje jednotná definice zácpy. Nejčastěji je chronická zácpa (latinsky obstipace) obvykle definována jako dlouhodobě obtížné vyprazdňování stolice v intervalu delším než 3 dny a o objemu menším než 80 g. Chronická zácpa v naší populaci tak postihuje přibližně každého pátého z nás.
Rybí olej je forma mastné kyseliny, která je extrahována z tkání tučných ryb. Obsahuje omega-3 nenasycené mastné kyseliny včetně eikosapentaenové kyseliny (EPA) a dokosahexaenové kyseliny (DHA). Vysoce purifikovaný rybí olej je vynikajícím přírodním zdrojem vitamínů A a D a omega-3 mastných kyselin. Olej je vhodný k užívání zvláště během zimního období, kdy se nevytváří dostatek vitamínu D v pokožce působením slunce.
Umělá sladidla sama o sobě by neměla být příčinou rakoviny. Ale existují jiné potvrzené zdravotní problémy – může dojít k onemocnění aterosklerózou, metabolickým syndromem, diabetem druhého typu.
