SMETANKA bylo téma, které nás inspirovalo k vytvoření tohoto článku. Každý z nás určitě zná žluté hlavičky pampelišek, které vykukují z trávy. Většina dospělých však o ně asi ani okem nezavadí, někteří si možná vzpomenou, jak si z nich v dětství dělali píšťalky a věnečky. Botanický název pampelišky zní smetanka lékařská. Název rostliny mluví sám za sebe: léčebné účinky pampelišky jsou lidstvu známy už několik tisíciletí. Zužitkovat se dá úplně celá rostlina, tedy květ, list i kořen.
Smetanka lékařská
Smetanka lékařská je velmi rozšířená vytrvalá bylina s vřetenovitým mléčnatým kořenem a vícehlavým oddenkem. Z oddenku vyrůstá růžice přízemních listů, z jejíhož středu rostou lysé duté stvoly zakončené žlutými květními úbory. Listy, které se zvolna zužují v řapík, jsou jemně chloupkaté, podlouhle kopinaté, s okrajem hrubě kracovitým. Květní úbory na konci stvolu mají přibližně 200 jazykovitých obojakých květů, hustě směstnaných na květním lůžku. Pampeliška kvete od jara do podzimu. Plodem je nažka s chmýrem. Celou rostlinu prostupují mléčnice, proto při utrhnutí roní hořkou bílou šťávu. Smetanka obsahuje široký komplex účinných látek: hořčiny taraxin a taraxasterin; třísloviny; inulin jakožto zásobní látku; soli sodíku, draslíku, manganu, síry, kyseliny křemičité a fosforu; vitamíny A, B, C, D; fytosteroly; fruktózu. Hladina inulinu v kořeni kolísá (nejvyšší je na podzim), obsah taraxinu stoupá v červenci a v srpnu. Smetanku lékařskou najdeme na loukách, pastvinách, mezích či v zahradách. Prakticky lze říci, že roste téměř všude.
Smetanka se v léčitelství používala již v antických dobách. Staří Řekové používali mléko z pampelišek na pihy a žluté skvrny na kůži, k léčbě očních zánětů a ke zmírnění či odstranění únavy a slabosti. Dnes se smetanka užívá zejména vnitřně.
Vnější použití smetanky lékařské:
V současné době se smetanka zevně téměř nepoužívá. Její extrakt lze využít k léčbě ekzémů.
Vnitřní použití smetanky lékařské:
Smetanka povzbuzuje trávicí orgány a podporuje sekreci trávicích šťáv. Také působí močopudně a podporuje tvorbu a sekreci žluči a žaludečních kyselin. Rovněž příznivě ovlivňuje činnost jater a ledvin.
Smetanka se používá nejčastěji ve formě odvaru. Je součástí celé řady léčivých čajových směsí.
Užívá se při špatné kontrakci, při špatném vyprazdňování žlučníku, při zánětech žlučníku a žlučníkových kamenech, jako amarum při nedostatečné tvorbě žaludečních kyselin a trávicích šťáv, též při zánětech žaludeční sliznice, zánětech močových cest, při snížené tvorbě moči a při ledvinových kamenech, při špatném zažívání spojeném se zácpou a obecně při špatné funkci trávicího traktu. Podporuje celkovou látkovou výměnu organismu. Využívá se ke snížení hladiny cholesterolu a triglyceridů v krvi. Účinné látky ve smetance lékařské zabraňují degeneraci kloubů a chrupavek a posilují celý stavební aparát těla.
Někdy se používá i šťáva z čerstvého kořene, jež se užívá 4krát denně po 1–2 čajových lžičkách. Čerstvé listy se doporučuje užívat při chorobách látkové výměny.
Mladé pampeliškové listy, které ještě neobsahují hořké mléko, se hodí jako zelenina do salátů, neboť představují hodnotný zdroj vitamínu C. Pražené pampeliškové kořeny lze použít jako náhražku kávy (stejně jako kořeny čekanky). Z rozkvetlých pampeliškových úborů se dá připravit dobrý pampeliškový med.
Stovky různých druhů pampelišky rostou v mírných oblastech Evropy, Asie a Severní Ameriky. Pampeliška je otužilá trvalka, která může narůst až do výšky téměř 40 centimetrů. Listy pampelišky jsou sytě zelené, hluboce vrubované, zubaté a lesklé. Stonky pampelišky jsou uzavřeny jasnými žlutými květy. Rýhované listy rostou do trychtýře a svádí tak déšť z velké plochy do kořene. Květy pampelišky se otevírají ráno se sluncem a zavírají se večer nebo během pochmurného počasí. Tmavé hnědé kořeny jsou masité a křehké a jsou vyplněny s bílou mléčnou látkou, která je hořká a mírně páchnoucí.
Tradičně byly kořeny a listy pampelišky používané k léčbě onemocnění jater. Domorodí Američané pampelišku vařili ve vodě a užívali ji pak k léčbě onemocnění ledvin, otoků, na kožní problémy, při pálení žáhy a při žaludeční nevolnosti. V tradiční čínské medicíně se pampeliška používala k léčbě žaludečních potíží anebo slepého střeva. Číňané také pampeliškou léčili záněty v prsu anebo nedostatečný průtok mléka v době kojení. V Evropě se pampeliškou léčila horečka, pak také opařeniny, oční problémy, cukrovka a průjem.
Listy pampelišky působí jako diuretikum a zvyšují množství moči, kterou tělo produkuje. Listy se také používají ke stimulování chuti k jídlu a pomáhají trávení. Květ pampelišky má antioxidační vlastnosti. Pampeliška může také zlepšit imunitní systém. Bylinkáři používají kořen pampelišky k detoxikaci jater a žlučníku a listy pampelišky zase pro podporu funkce ledvin.
List pampelišky může působit jako diuretikum, které může urychlit vyloučení některých léků, které měly v těle ještě zůstat. Pokud užíváte léky na předpis, zeptejte se svého lékaře, než začnete list pampelišky užívat. Pokud jste v současné době léčeni některým z následujících léků, neměli byste používat pampelišku bez porady se svým lékařem:
Antacida
Pampeliška může zvýšit množství žaludeční kyseliny, takže antacida nemusí pak dobře fungovat.
Léky snižující srážlivost krve
Teoreticky může pampeliška zvýšit riziko krvácení, zvláště pokud již užíváte léky na ředění krve, jako je aspirin, warfarin (Coumadin), nebo klopidogrel (Plavix).
Diuretika (močopudné léky)
Pampeliška může působit jako diuretikum, zvyšuje množství moči a zbavuje tělo přebytečné tekutiny. Pokud si ještě k pampelišce vezmete diuretika na předpis nebo jiné byliny, které působí jako diuretikum, můžete tím výrazně zvýšit riziko elektrolytové nerovnováhy.
Lithium
Studie na zvířatech naznačují, že pampeliška může zhoršit nežádoucí účinky lithia. Lithium se používá k léčbě bipolární poruchy.
Ciproflaxin (Cipro)
Jeden druh pampelišky, Taraxacum mongolicum, také zvaná jako čínská pampeliška, může snížit absorpci antibiotik ciproflaxin z trávicího traktu. Ostatní druhy pampelišky nebyly dosud zkoumány, zda mají stejné účinky.
Léky na cukrovku
Teoreticky může pampeliška snižovat hladinu cukru v krvi. Pokud užíváte léky na cukrovku, může užívání pampelišky zvýšit riziko nízké hladiny cukru v krvi – hypoglykémie.
Rostliny pampelišky a kořeny jsou k dispozici čerstvé nebo sušené v různých formách, včetně tinktur, také jako tekutý extrakt, čaj, tablety anebo kapsle. Pampelišku lze nalézt v obchodě samostatně nebo v kombinaci s jinými doplňky stravy.
Užívání pampelišky
Sušené listy pampelišky odvar: 1 - 2 čajové lžičky suchých listů pampelišky se zalije horkou vodou a nechá se louhovat 5 - 10 minut. Pije se 3 krát denně.
Odvar ze sušeného kořene pampelišky: 1/2 - 2 čajové lžičky suchého kořene pampelišky se zalije vroucí vodou a nechá se louhovat 5 až 10 minut. Pije se 3 krát denně.
Tinktura z listů pampelišky naložených ve 30% alkoholu se užívá v množství 30 - 60 kapek 3 krát denně.
Standardizovaný práškový extrakt z listů pampelišky se užívá v množství 500 mg 1 až 3 krát denně.
Standardizovaný práškový extrakt z kořene pampelišky se užívá v množství 500 mg 1 až 3 krát denně.
Tinktura z čerstvého kořene pampelišky naloženého ve 45% alkoholu se užívá v množství 30 - 60 kapek 3 krát denně.
Doposud nebyly zveřejněny žádné kvalitní vědecké studie ve prospěch pampelišky. V současnosti jsou používány hlavně kořeny pampelišky, které se používají jako aperitivum. Aperitiva jsou prostředky na podporu chuti k jídlu. Dále se kořen pampelišky dnes hojně používá k léčbě problémů jater a žlučníku. Z pampelišky dnes ještě využíváme listy, které se používají jako diuretikum. Diuretika jsou prostředky, které pomáhají tělu zbavit se přebytečné tekutiny.
Kopřiva dvoudomá – naše známá přítelkyně do nepohody. O čisticích účincích kopřivového čaje jsme již hovořili, víme, že kopřiva je v jarních měsících vhodná nejen ve formě čaje, ale skvěle se hodí také do polévek a lze z ní připravit výborný „kopřivový špenát“ nebo oblíbenou velikonoční nádivku. Kopřiva obsahuje vitamín C, beta-karoten a vitamín A, vápník a železo. Působí močopudně a rozpouští hleny v našem těle, zároveň je vhodná při chudokrevnosti, akné, ekzémech a revmatismu. Kopřivu bychom měli užívat v časově omezených, opakujících se kúrách o intervalu cca 2 týdny.
Pampeliška
Pampeliška – smetanka lékařská – je odedávna součástí jarních čisticích kúr. Její čerstvé mladé listy mají poměrně silné močopudné účinky, aktivují činnost ledvin a jater, čímž významně podporují detoxikaci organismu. Obsahují vitamíny C, A, B a beta-karoten, křemík, draslík a vápník. Pro svou nahořklou chuť jsou vhodné především do zeleninových salátů, například ve Francii je salát z pampeliškových listů vyhledávanou pochoutkou. Zkonzumované množství by nemělo překročit asi 1 větší hrst čerstvých listů na osobu, někteří citliví jedinci by po konzumaci většího množství mohli pocítit mírné zažívací potíže.
Sedmikráska
Sedmikráska chudobka – její listy i květy se často používají do salátu, vhodné jsou i do polévky. Můžeme je také ale vyzkoušet jíst pokladené na chléb s máslem, ač to možná někomu bude připadat neobvyklé, je to jeden ze starých používaných receptů. Listy i květy sedmikrásky mají téměř stejné účinky na náš organismus. Látky v nich obsažené působí močopudně, lehce podporují pocení a čistí krev, zároveň stimulují funkci žlučníku a jater. Pro své účinky jsou doporučovány při potížích, jako je akné, ekzémy, dna, artritida apod.
Šťovík
Šťovík kyselý – listy šťovíku jsou známé vysokým obsahem vitamínu C, beta-karotenu, vápníku a železa. Působí močopudně, pomáhají čistit krev a stimulují činnost jater. Pro jejich kyselou chuť je děti často žvýkají, a dobře dělají. Se šťovíkem se to ale nesmí přehánět, má vyšší obsah kyseliny šťavelové, která se při vysokých dávkách může usazovat v ledvinách, popřípadě u někoho může vyvolat alergickou reakci ve formě kopřivky a podobně. Ale pokud nemáme problémy s ledvinami nebo zmíněné alergické reakce, množství kolem 10–20 listů nám neublíží. Nejvhodnější je do salátu a jarních polévek, přidává se napřílad do špenátu nebo omáček či pomazánek, chutná ale i samotný na chlebu s máslem nebo sýrem.
Česnáček
Česnáček lékařský – podle názvu bychom ho mohli chybně dávat do spojitosti s česnekem, ve skutečnosti je to ale příbuzný hořčice. Svů
Rostlinná diuretika způsobují zvýšení průtoku krve ledvinami, zvyšují filtraci a tvorbu primární moče, ovlivňují vodní bilanci organismu. Proto jsou vhodná ke zvýšení tvorby moče a odvodnění organismu. Nejčastější formou užívání přírodních diuretik jsou čajové směsi a z nich připravené nálevy, odvary. Méně časté jsou rostlinné tinktury a používání čerstvých rostlin bez úpravy. Podle odborníků, kteří nezpochybňují odvodňovací účinky rostlinných přípravků, patří mezi nejpříjemnější diuretika arabská káva, přírodní čaje a kakao. Miřík celer (nať, bulva), bříza bradavičnatá (list), přeslička rolní (nať), sadec nachový, pýr plazivý (oddenek, kořen), jalovec obecný (podle doporučení lékaře), libeček lékařský (nať), kukuřice setá, řebříček obecný (květ a nať), jehlice trnitá, trubkovec tyčinkovitý, drnavec lékařský, fazol obecný, truskavec rdesno ptačí, rybíz černý, bez černý (květ, plod), zlatobýl obecný (nať s květem), maliník obecný (list), pampeliška (smetanka) lékařská, kopřiva dvoudomá, medvědice lékařská, klikva velkoplodá, brusinka obecná.
Při odvodnění jsou hojně využívané také bylinné čaje a výtažky z bylin. Rostliny, které se nejčastěji využívají k odvodňování, jsou kopřiva dvoudomá, bříza bradavičnatá, smetanka lékařská, přeslička rolní, pýr plazivý, ale také černý rybíz, černý bez nebo brusinka obecná. Čaje z těchto bylin koupíte v každé lékárně.
omezení soli – nesolit při přípravě jídla a nedosolovat, kupované potraviny obsahují již dost soli
omezení kyselinotvorných potravin, místo toho konzumovat zásadotvorné potraviny
draslík vyskytující se v meruňkách, banánech, bramborách či datlích pomáhá proti zadržování vody v těle
omezení cukru – má také negativní účinek při zadržování vody
čaj na odvodnění těla – používat bylinkovou směs, která pomáhá vylučovat nadbytečnou vodu z těla
lymfatické masáže – pravidelné masáže také mohou pomoct
ovoce a zelenina – skvělým diuretikem je meloun nebo okurka, dále pak kořenová zelenina jako celer, petržel a pastinák, z ovoce jsou dobrým pomocníkem pro odvodnění i obyčejná jablka, která navíc pomáhají upravovat peristaltiku střev
pitný režim – je nutné dostatečně pít, i když chcete tělo odvodnit. Častou chybou je, že lidé přestanou pít, aby se zbavili zavodnění, což jim vůbec nepomůže; organismus bude ještě více šetřit a vy se zavodněného těla nezbavíte; vsaďte na čistou vodu a bylinkové čaje
bylinky – miřík celer (nať, bulva), bříza bradavičnatá (list), přeslička rolní (nať), sadec nachový, pýr plazivý (oddenek, kořen), jalovec obecný (podle doporučení lékaře), libeček lékařský (nať), kukuřice setá, řebříček obecný (květ a nať), jehlice trnitá, trubkovec tyčinkovitý, drnavec lékařský, fazol obecný, truskavec rdesno ptačí, rybíz černý, bez černý (květ, plod), zlatobýl obecný (nať s květem), maliník obecný (list), pampeliška (smetanka) lékařská, kopřiva dvoudomá, medvědice lékařská, klikva velkoplodá, brusinka obecná – ze všech těchto druhů bylin si jednotlivě můžete připravit odvar, který vám pomůže k odvodnění
hormonální antikoncepce – v případě zadržování vody je lepší vyměnit stávající za jinou
Hořká zelenina, bylinky či odvary s kořínky se objevovaly v jídlech podstatně častěji, než je tomu dnes. Hořká jídla by měla být nedílnou součástí pestré stravy. Blahodárně působí na trávicí ústrojí, a proto se řadí k přírodním spalovačům tuku! Nahořklá chuť bývá bohužel v moderním zemědělství často vytlačována, zjemňována. Hořkou chuť má čekanka, rukola, smetanka, artyčoky, ledový salát, hořké okurky, řeřicha, urologický čaj, grep, pomelo, bílá slupka na citrusových plodech, mandle. Z ovoce se nevyhýbejte bílým grepům, jídla kořeňte často hojně bylinkami, jako je majoránka, rozmarýn, tymián, zázvor, kerblík, kurkuma, meduňka lékařská. Tyto potraviny ve větším množství zanechávají hořký pocit na jazyku. Ovšem jsou pro náš organismus nepostradatelné. Při konzumaci těchto potravin můžete docílit i redukce váhy, protože receptory v ústech po vyhodnocení hořké chuti jednoduše zabrzdí náš apetit. Dále tyto potraviny působí zázračným způsobem na zažívání, zlepšují funkce jater a žlučníku, čímž zrychlují celý metabolismus. Rychleji trávíte i spalujete!
Právě na pocitu hořkosti v ústech byla založena takzvaná hořká dieta – hořké potraviny odbourávají tuky v těle a vyvolávají pocit sytosti. Jejich složení lehce nahořklé chuti způsobuje, že jich sníme méně, aniž bychom se museli hlídat.
Rovněž bylinné léky a přípravek Warfarin na sebe vzájemně působí, tudíž zcela přírodní bylinný výrobek nemusí být ve spojení s Warfarinem bezpečný. Níže je uveden seznam některých interaktivních látek, rostlin, plodů a podobně. Jestliže se rozhodnete nějaký bylinný doplněk užívat, vždy se předtím poraďte s poskytovatelem zdravotní péče.
