Dystonie je neurologická porucha hybnosti, pro kterou jsou typické mimovolné svalové stahy. Dystonie je dědičné onemocnění. Svalové stahy mohou znepříjemňovat každodenní život postiženého jedince. Dystonií trpí více než 500 000 Evropanů, z nichž 80 000 trpí primární dystonií. Po esenciálním třesu a Parkinsonově nemoci je dystonie třetí nejčastější poruchou hybnosti.
Neurovegetativní systém
Autonomní nervová soustava (ANS) nebo také vegetativní soustava je součástí periferního nervového systému, jehož úlohou je udržovat optimální vnitřní podmínky organismu (homeostázu). Tato činnost je vykonávána bez vědomé činnosti jedince. Autonomní nervová soustava udržuje srdeční a dýchací frekvenci, vykonává proces trávení, pocení, močení, tvoří sliny, ovládá průměr zornice, má důležitou úlohu v pohlavním vzrušení. Ačkoliv je nejvíce činností nevědomých, některé, jako proces dýchání, pracují v součinnosti s vědomými procesy. Hlavními součástmi autonomní nervové soustavy jsou senzorický systém, motorický systém (sestávající z parasympatického a sympatického systému) a enterický nervový systém. Pojem autonomní nervový systém by se dal jednoduše definovat jako „organizované skupiny senzorických a motorických neuronů, které inervují útroby“. Tyto neurony tvoří reflexní oblouky, z nichž část zasahuje do mozkového kmene, konkrétně do jeho části zvané prodloužená mícha. Pokud je poškozen pouze centrální nervový systém (CNS), život je stále možný, neboť nejsou zasaženy jeho hierarchicky podřízené části řídící činnosti kardiovaskulární, trávicí a dýchací soustavy.
Sympatikus a parasympatikus obvykle pracují protichůdně. Jejich vztah však není absolutně antagonistický, neboť se často navzájem doplňují. Ne zcela platí představa, že sympatikus funguje jako „akcelerátor“ a parasympatikus jako „brzda“. Sympatikus se především účastní dějů vyžadujících okamžité reakce, zatímco parasympatikus dějů probíhajících v celkovém tělesném klidu. Z toho důvodu se k sympatiku pojí heslo: bojuj, nebo uteč; a k parasympatiku: odpočívej a zažívej. Celkově jsou tedy sympatikus a parasympatikus systémy, které (obvykle v protichůdném vztahu) regulují životní funkce jednotlivých orgánů za účelem dosažení homeostázy.
Sympatikus je zodpovědný za okamžité reakce organismu na hrozící nebezpečí:
mobilizuje zásoby energie a inhibuje proces trávení;
odvádí krev z trávicí soustavy a z kůže (mechanismem je vazokonstrikce);
zvyšuje perfuzi (průtok krve) kosterní a srdeční svalovinou a plícemi (perfuze kosterní svaloviny může být zvýšena až o 1 200 %);
dilatuje (rozšiřuje) bronchioly (průdušinky), což zvyšuje alveolární výměnu plynů;
zvyšuje srdeční frekvenci a kontraktilitu kardiomyocytů (srdečních svalových buněk), čímž zvyšuje celkový výkon srdce – především do kosterních svalů může proudit zvýšené množství krve;
dilatuje zornice, čímž zvyšuje množství světla vstupujícího do oka na sítnici;
mění akomodací dioptrickou mohutnost čočky tak, aby světelné paprsky dopadaly na sítnici, zaostřuje tak obraz při pohledu na objekty v různé vzdálenosti;
Imunitní a lymfatický systém jsou dva úzce související orgánové systémy, které sdílejí řadu orgánů a fyziologických funkcí. Imunitní systém je obranný systém našeho těla působící proti infekčním patogenním virům, bakteriím, houbám a parazitům. To znamená, že zabraňuje, aby tyto škodlivé látky vstoupily do organismu, a pokud se již tak stalo, tak proti nim útočí. Lymfatický systém je systém kapilár, cév, uzlin a dalších orgánů, které dopravují lymfu z tkání. Lymfatický systém slouží jako filtr, který zbavuje organismus od zbytků buněk nebo patogenů, přenáší také mastné kyseliny ze střeva do krevního oběhu. Lymfatická soustava (mízní soustava) je jednosměrná soustava lidského těla, vedoucí z mezibuněčných prostor do krve mízními cévami. Větší mízní cévy se označují jako mízovody (například hrudní mízovod, kde ústí míza do žil).
Funkcí lymfatického systému je odvod tkáňového moku z tkání ve formě lymfy, odvod tuků ve formě kapének do horní duté žíly, obranný mechanismus (mízní uzliny), rovněž odvádí z těla produkty metabolismu (škodlivé, nepotřebné látky), vede do krve živiny, lymfa se podílí i na stálosti vnitřního prostředí (takzvaná homeostáze).
Trávicí soustava zahrnuje celé spektrum orgánů v našem těle, od dutiny ústní, přes žaludek, slinivku, jícen až po konečník. Přijímání potravy navíc patří mezi nejzákladnější potřeby a trávicí soustava určuje, jak se budeme cítit. Sníme-li něco těžkého, náš organizmus nám to dá patřičně najevo. Rovněž je nutné brát v potaz i skutečnost, že s věkem se trávení zpomaluje a již zdaleka nemůžeme sníst tolik, jako v době našeho mládí. Důležitým parametrem je i složení stravy. Věděli jste, že živočišnou potravu náš organizmu tráví i dva dny?
Kandidóza se může projevit snad kdekoliv na těle. Na povrchu těla však bývá registrována častěji. Projevy, u kterých bývá často hledána neúspěšně jejich příčina (na kandidózu se při hledání diagnózy často zapomíná), jsou bolesti hlavy a kloubů, alergie, chronické záněty, únava, deprese, bolesti nervů.
Na kůži se projevy kandidózy objevují především v kožních záhybech (za ušima, ústní koutky, podpaží, pod prsy, v oblasti třísel, na vnějších pohlavních orgánech). K projevům patří svědění, pálení, zarudnutí, ekzémy, tvorby puchýřků.
Nehty postižené kandidózou jsou typické pro cukrářky. Nehty získávají takovou barvu, jako má jejich přečnívající konec (bělavá, žlutavá), zespodu se stávají drolivé, jsou lámavější, může docházet k jejich uvolnění z lůžka.
Z trávicí soustavy bývají nejčastěji postiženy:
Dutina ústní – často dochází k tvorbě aft, jazyk má bílý povlak, z úst vychází zápach (který však pochází spíše ze žaludku), nepříjemná chuť v ústech, podle bílého povlaku v dutině ústní je tato nemoc nazývána také moučnivka.
Jícen, žaludek, střevo – říhání, potíže při polykání, nadýmání, střídání průjmu a zácpy, svědění či pálení konečníku, nevolnost.
Pohlavní orgány (pochva, děloha) – projevy kandidózy na pohlavních orgánech jsou velmi nepříjemné, ale bohužel velmi časté především u žen. Typické je svědění, tvarohovité výtoky, opakované záněty pochvy či dělohy jako následek kandidózy. U mužů se příznaky kandidózy (začervenalý penis, pálení předkožky, bolesti varlat) objevují později, často jsou jejich pohlavní orgány projevů kandidózy ušetřeny.
Močové cesty – obzvlášť u žen jsou časté opakované záněty močového měchýře při onemocnění kandidózou (napadeny mohou být také ledviny, močovody či močová trubice).
Vlasy – křehké suché vlasy (pokožka hlavy suchá, či naopak mastná), tvorba lupů, padání vlasů, nadměrné maštění vlasů.
Dýchací soustava – kandidózou mohou být postiženy všechny její části.
Lymfatická soustava – kandida může v horších případech vycestovat ze střev pomocí GALT (se střevem sdruženou lymfatickou tkání) do lymfatického systému; může tedy zasáhnout i lymfatické uzliny, což se projeví jejich zduřením.
Psychika – kandida může proniknout i k nervové soustavě; následkem bývají deprese, únava, poruchy koncentrace, zmatenost, nespavost.
Léčba nemoci musí být zaměřena na fakt, že onemocnění kandidózou se netýká pouze příslušného postiženého místa, nýbrž že je to onemocnění celého organismu, že nestačí vyléčit jeden samostatný projev. Léčba musí být vždy komplexní a obyčejně bývá dlouhodobá.
Základní terapie spočívá v podávání antimykotik. Zároveň je však nutné dodržovat dietu, aby byl útok na kandidu zahájen ze dvou stran: hubení + nedodávání vhodných podmínek pro množení.
Základní vlastností diety je vyloučení cukrů a bílé mouky. Toto však stále ještě nestačí. Neboť vyhubíme-li kandidu pouze takto, je vysoce pravděpodobné, že se při první příležitosti v nás usídlí a pomnoží znovu, neboť máme sníženou imunitu a narušenou rovnováhu střevní mikroflóry. Proto je potřeba myslet při léčbě i na tento fakt. Tedy zvyšovat imunitu organismu (Echinaceovy kapky, enzymové preparáty, extrakt z grepových semen) a dávat do pořádku střevní mikroflóru (jogurty s živou kulturou, probiotické nápoje).
Kandidóza se může projevit snad kdekoliv na těle. Na povrchu těla však bývá registrována nejvíce. Projevy, u nichž bývá často hledána neúspěšně jejich příčina (na kandidózu se při hledání diagnózy zapomíná), jsou bolesti hlavy a kloubů, alergie, chronické záněty, únava, deprese, bolesti nervů.
Vnější projevy:
Na kůži – především v kožních záhybech (za ušima, ústní koutky, podpaží, pod prsy, v oblasti třísel, na vnějších pohlavních orgánech). K obvyklým projevům patří svědění, pálení, zarudnutí, ekzémy, tvorba puchýřků.
Nehty – jsou typické pro cukráře, získávají barvu, jako má jejich přečnívající konec (bělavá, žlutavá), zespodu se stávají drolivé, jsou lámavější, může docházet k jejich uvolnění z lůžka.
Z trávicí soustavy bývá nejčastěji postižena:
Dutina ústní – často dochází k tvorbě aft, jazyk je bíle povlečen, z úst vychází zápach (který však pochází spíše ze žaludku), nepříjemná chuť v ústech, podle bílého povlaku v dutině ústní je tato nemoc nazývána také moučnivka.
Jícen, žaludek, střevo – říhání, potíže při polykání, nadýmání, střídání průjmu a zácpy, svědění či pálení konečníku, nevolnost.
Další projevy:
Pohlavní orgány – projevy kandidózy na pohlavních orgánech jsou velmi nepříjemné, ale bohužel velmi časté. U mužů se příznaky kandidózy (začervenalý penis, pálení předkožky, bolesti varlat) objevují později, často jsou jejich pohlavní orgány projevů kandidózy ušetřeny.
Močové cesty – časté opakované záněty močového měchýře při onemocnění kandidózou (napadeny mohou být také ledviny, močovody či močová trubice).
Vlasy – křehké suché vlasy (pokožka hlavy suchá či naopak mastná), tvorba lupů, padání vlasů, nadměrné maštění vl
Noční děsy jsou poměrně častou příčinou neklidného spaní. S léčbou zde neurologům pomáhají psychologové. Poruchy dýchání ve spánku zase může vyřešit chirurgické odstranění nosních a krčních mandlí. Lékaři ale zdůrazňují, že dětské problémy souvisejí s růstem, s tím, jak dozrává nervová soustava.
Pokud vezmeme v úvahu, že člověk má potřebu spát průměrně 7–8 hodin denně, znamená to, že každý z nás prospí asi jednu třetinu života. Spánek je velmi důležitý pro náš mozek. A to z mnoha důvodů. Během spánku mozek odpočívá. Pokud člověk spí, mozek nepřijímá z okolí impulsy. Během spánku si ale mozek „přehrává“ vše, co se během dne naučil. To znamená, že se v mozku vytvářejí paměťové stopy, spánek je tak velmi důležitý pro učení. Pokud se student učí na zkoušku a večer jde spát s hlavou plnou chaotických myšlenek a zmatku v nabytých vědomostech, ráno může zjistit, že si vše vybavuje velmi dobře a přehledně. Znamená to, že ve spánku došlo k upevnění nastudované látky, došlo k vytvoření paměťové stopy. Jak dlouho tyto vědomosti vydrží, je otázkou dlouhodobé a krátkodobé paměti, což je jiná kapitola. Proces vytváření a upevňování paměťových stop probíhá i v mozku novorozence, který se teprve seznamuje se světem. Význam novorozeneckého spánku spočívá patrně v tom, že během něj dochází k upevňování motorických vzorců, slouží tedy k trénování pohybových dovedností. Další význam spánku je, že rozlišuje informace podstatné od těch, které podstatné nejsou. Spánek je důležitý i pro další tělesné orgány. Velmi citlivě na něj reaguje hormonální soustava. Například prolaktin, melatonin a růstový hormon jsou vyplavovány právě v době spánku. Dostatek kvalitního spánku je důležitý i pro imunitní soustavu. Množství spánku závisí na mnoha faktorech, včetně věku.
Nejdůležitějšími potravinami pro vyčištění tlustého střeva je zelenina a strava s bohatým obsahem vlákniny. Stavební materiál, ze kterého sestává zelenina a ovoce, celulóza, má schopnost povzbudit a zintenzivnit funkci tlustého střeva. Vlákniny jsou nutné k urychlení procesu vyměšování. Pokud v jídelníčku chybí, obsah střeva stagnuje a proces onemocnění může začít. I strava bohatá na vodu je důležitá, rovněž jídla s neutrální nebo zásaditou hodnotou pH.
Ideálně by měl poměr kyselina a zásada v našem těle představovat dvacet ku osmdesáti, často je tomu bohužel naopak. Zelenina je výborná zásobárna zásad a měla by být ve vašem jídelníčku bohatě zastoupena, především máte-li problémy s tlustým střevem. Výjimkou jsou ovšem brambory, rajčata, lilky, feferonky a tabák, které patří k čeledi lilkovitých. Obsahují totiž jedovatou látku jménem solanin, na kterou reagují velmi citlivě především osoby trpící bolestmi a artritidou. Osoby, jejichž trávicí soustava nesnáší jídla příliš bohatá na kyseliny, by se měly vyhýbat citrusovým plodům.
Pokud již nejíte velké množství syrových potravin, začněte dietu konzumací syrového ovoce a zeleniny k vyčištění těla jen pomalu a mírně. Především syrové ovoce a med uvedou do chodu zvlášť „agresivní“ procesy čištění. I některé druhy zeleniny mají tyto vlastnosti, a proto by měly být během diety požívány jen s mírou: cibule, pórek, pažitka, pastinák.
Pro mnoho lidí nebude tou nejlepší metodou začít naráz s čisticí dietou, protože tak mohou tělu způsobit jistý druh šokového stavu. Jedovaté látky jsou v těle nahromaděny v hlubokých orgánech (játra a ledviny). Když sáhneme k extrémní dietě se syrovými potravinami, dostanou se odtud jedovaté látky do povrchového vylučovacího systému, v němž hrají důležitou roli útroby, kůže a lymfatický systém. Nejsou-li však tyto orgány na takové čištění připraveny, může je to příliš namáhat a vyvolat „léčebnou krizi“. Ta se dostaví, když jedovaté substance vystoupí rychleji z tělesných tkání, než je vyměšovací orgány mohou odstranit, což potom vede k otravě krve a mízní tekutiny.
Vhodná výživa
Fazole aduki, fermentované sójové boby (například pasta miso, k dostání v prodejnách zdravé výživy), květák, celer, čínské zelí, kukuřice, okurky, fíky, med, hlávkový salát a žluté sójové boby – to jsou některé z potravin, které doporučuje čínská medicína pro tlusté střevo.
Jezte více obilnin, a to zvláště rýži a proso (u nás většinou k mání loupané – jáhly). Proso neobsahuje lepek, je zásadité a nevyrábí v těle hlen. Může být však těžko stravitelné, pokud není správně připraveno. Namočte proso přes noc, dobře je propláchněte a&n
Divizna je známá léčivka. Pro léčebné účely se využívá výhradně květ divizny, případně listy, a to při průduškových onemocněních a nemocech z nachlazení. Léčí kašel a má protizánětlivé účinky. Čaj z květů divizny prospívá činnosti jater, sleziny a brzlíku, působí močopudně. Čaj se musí pečlivě cedit, protože květy jsou pokryty jemnými chloupky, které nepříjemně dráždí sliznici. Díky již zmíněným protizánětlivým účinkům se divizna využívá i zevně, a to jako obklad na případné oděrky, při revmatických bolestech, bércových vředech či hemoroidech. Pro plánovaný sběr se tato statná rostlina pěstuje. Květy (sbírá se pouze žlutá koruna květů, snadno oddělitelná od kalichu) se musí dobře usušit a pečlivě uchovávat, protože jsou velmi náchylné k hnědnutí a plesnivění. Divizna obsahuje zejména saponiny a sliz, malé množství silice, cukry, třísloviny a flavonoidy.
Dýchací soustava
Divizna se používá pro zlepšení respiračních potíží, ale její použití je mnohem širší. Pro zlepšení funkce dýchací soustavy se používají listy. Je ideální proti sípavému kašli. Zároveň se používá ke zlepšení vykašlávání, ale také ji lze využít proti infekcím dýchacích cest.
Lymfatický a imunitní systém
Diviznu lez použít perorálně nebo externě (obklady). Velmi účinná je na lymfatické stagnace. Postačí, když dojde k máčení listů ve vroucí vodě a poté k jejich aplikaci na postižená místa. Divizna může být konzumována při dlouhodobé bolesti krku.
Maskuloskeletální systém
Divizna snižuje zánět a bolest, což z ní činí ideální bylinu, kterou je možno použít na místa s jemnou nebo komplexní bolestí kostí. Nejčastěji se používá na rukou nebo nohou. Taktéž je účinná při léčbě poranění. Pomáhá na všechny nemoci, které jsou spojené s bolestí kloubů, kostí nebo tkání. Díky této rostlině dochází ke skvělému hojení a úlevě od bolesti.
Nervový systém
Často se používá proti chronické bolesti, která se vyskytuje v kloubech nebo páteři. Květy divizny poskytují pocit klidu, pohody a je zvláště vhodná tam, kde silná bolest způsobuje pocity deprese a beznaděje. Kořen divizny je účinný při léčbě chronické bolesti kloubů nebo starých poranění. Květ a kořen se používá při léčbě poškozených nervů nebo při bolesti.
Močový systém
Divizna je účinná při léčbě chronické cystitidy. Pomáhá i proti zánětu prostaty, také je vhodná proti pomočování u dětí. Často se používá při infekci močových cest nebo podráždění.
Lidé různých krevních skupin se liší i svým zažívacím traktem. Typ 0 je ohrožen onemocněním žaludku. Lidé s krevní skupinou 0 jsou náchylní ke zvýšené koncentraci kyselin v žaludku. Toto překyselení může vést ke vzniku žaludečních vředů. Navíc bakterie Helicobacter pylori se usazuje v žaludeční sliznici především u lidí s krevní skupinou 0 a způsobuje záněty.
Lidé různých krevních skupin se liší i svým zažívacím traktem. Lidé s krevní skupinou A mají sklon k malé koncentraci kyselin v žaludku, což může vést k zánětu žaludku. Chronické záněty žaludečních sliznic vyvolávají bakterie, které se usídlily ve sliznici. U krevního typu A také častěji dochází k poruchám látkové výměny, které blokují příjem vitamínu B12. U typu A je hrozí nebezpečí při nedostatku vitamínu B.
Hlen (mukus, též sliz) je hustá tělní tekutina vylučovaná sliznicemi (takzvanou mukózní membránou). Jeho funkcí je zvlhčovat a chránit určité partie těla, jako je trávicí, dýchací a rozmnožovací soustava. Na druhou stranu je hlen průvodním znakem určitého onemocnění. Zahlenění obvykle doprovází zejména infekční choroby dýchacích cest nebo onemocnění spojená s neinfekčním podrážděním průdušek a plicní tkáně.
Infekce horních cest dýchacích: Vykašlávané hleny se nacházejí u akutní laryngitidy (zánět hrtanu). Kromě toho se může vysmrkávání a vykašlávání hlenů objevit u zánětu vedlejších dutin nosních. Produkovaný hlen a hnis následně zatékají do dýchacích cest, dále je dráždí a vedou k vlhkému kašli. Typické je to v noci, kdy je v horizontální poloze zatékání hlenu do dýchacích cest snazší.
Infekce dolních cest dýchacích: Záněty průdušek a zápaly plic jsou obvykle doprovázeny tvorbou hlenu, který pak nemocný vykašlává. Stavy bývají spojeny s horečkami, schváceností a dušností. Speciální a vzácnou infekční příčinou vykašlávání hlenů je tuberkulóza. Pro ni je typická příměs krve v hlenu.
Chronické záněty průdušek a CHOPN: Tyto nemoci jsou spojené s dlouhodobým vystavováním se škodlivinám, které dráždí průdušky. Typicky se jedná o cigaretový kouř, a tak jsou chronické záněty průdušek běžným onemocněním kuřáků. Ranní zahlenění, odkašlávání hlenů a záchvaty dušnosti pak provázejí kuřáka celý jeho život. Vzhledem k tomu, že chronické onemocnění průdušek a plic vede k přetěžování srdce, jsou tito lidé ohroženi častějšími srdečními příhodami a srdečním selháním.
Rakovina plic: Rozsáhlejší nádorové ložisko komunikující s některou z průdušek může drážděním způsobovat záchvaty kašle a nadprodukci hlenu v postižené části plíce. Letitého kuřáka nemusí tyto příznaky nijak znepokojit, protože se podobají projevům zánětu průdušek. Velmi varovným příznakem je však vykašlání hlenu s příměsí krve.
Cystická fibróza: Jde o vzácné onemocnění, které je vrozené a nevyléčitelné. Jeho podstatou je geneticky daná porucha transportu některých iontů v těle, což vede mimo jiné k poruše tvorby sekretu v dýchacích cestách. Ten se tvoří u všech lidí a pomáhá zvlhčovat dýchací cesty. U nemocných s cystickou fibrózou ovšem vzniká abnormálně hustý a lepivý hlen, který ucpává dýchací trubice a hromadí se v nich.
Omnic TOCAS 0,4 jsou tablety s prodlouženým uvolňováním.
KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Jedna tableta s prodlouženým uvolňováním obsahuje tamsulosini hydrochloridum v množství 0,4 mg, odp. tamsulosini 0,367 mg. Úplný seznam pomocných látek viz dále (FARMACEUTICKÉ ÚDAJE).
LÉKOVÁ FORMA
Tablety s prodlouženým uvolňováním. Popis přípravku: kulaté žluté bikonvexní potahované tablety, z jedné strany vyraženo „04“.
KLINICKÉ ÚDAJE
Terapeutické indikace: symptomy dolních močových cest (LUTS) na podkladě benigní hyperplazie prostaty (BPH).
Dávkování a způsob podání: Jedna tableta denně. Omnic TOCAS 0,4 lze užívat nezávisle na jídle. Tableta se polyká celá a nesmí se rozdrtit nebo žvýkat, protože by se tak narušilo prodloužené uvolňování léčivé látky. V případě poškození ledvin není snížení dávek tamsulosinu opodstatněné. Úprava dávek u mírné až středně těžké insuficience jater není opodstatněná. Omnic TOCAS 0,4 není určen pro podání dětem.
Kontraindikace: hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku, ortostatická hypotenze v anamnéze, těžká jaterní insuficience. Tamsulosin hydrochlorid se nemá podávat současně se silnými inhibitory CYP3A4, např. ketokonazolem.
Zvláštní upozornění a opatření pro použití: Stejně jako u ostatních alfa1 blokátorů může při léčbě přípravkem Omnic TOCAS 0,4 v jednotlivých případech dojít k poklesu krevního tlaku a v důsledku toho, i když jen zřídka, k mdlobám. Při prvních příznacích ortostatické hypotenze (závrať, slabost) si má pacient sednout nebo lehnout, dokud tyto příznaky nevymizí. Před zahájením terapie přípravkem Omnic TOCAS 0,4 má být pacient pečlivě vyšetřen s cílem vyloučit ostatní onemocnění, jejichž symptomy mohou být shodné s příznaky benigní hyperplazie prostaty. Před zahájením léčby a poté v pravidelných intervalech má být provedeno digitální vyšetření per rektum, a pokud je zapotřebí, má být stanovena hladina prostatického specifického antigenu (PSA). K léčbě pacientů s těžkým poškozením ledvin (clearance kreatininu 10 ml/min.) je třeba přistupovat s velkou opatrností, neboť pro tyto pacienty nejsou k dispozici údaje z klinických studií. Peroperační syndrom plovoucí duhovky (IFIS – Intraoperative Floppy Iris Syndrome, varianta syndromu malé zornice) byl pozorován během operací katarakty u některých pacientů současně či v minulosti léčených tamsulosin hydrochloridem. IFIS zvyšuje riziko peroperačních komplikací. Přerušení léčby tamsulosin hydrochloridem 1–2 týdny před operací katarakty je považováno za užitečné, nicméně přínos tohoto přerušení není zcela jednoznačný. IFIS byl zaznamenán i u pacientů, kteří přerušili užívání tamsulosinu před dobou delší. Z
