SOUSTAVA bylo téma, které nás inspirovalo k vytvoření tohoto článku. Dystonie je neurologická porucha hybnosti, pro kterou jsou typické mimovolné svalové stahy. Dystonie je dědičné onemocnění. Svalové stahy mohou znepříjemňovat každodenní život postiženého jedince. Dystonií trpí více než 500 000 Evropanů, z nichž 80 000 trpí primární dystonií. Po esenciálním třesu a Parkinsonově nemoci je dystonie třetí nejčastější poruchou hybnosti.
Neurovegetativní systém
Autonomní nervová soustava (ANS) nebo také vegetativní soustava je součástí periferního nervového systému, jehož úlohou je udržovat optimální vnitřní podmínky organismu (homeostázu). Tato činnost je vykonávána bez vědomé činnosti jedince. Autonomní nervová soustava udržuje srdeční a dýchací frekvenci, vykonává proces trávení, pocení, močení, tvoří sliny, ovládá průměr zornice, má důležitou úlohu v pohlavním vzrušení. Ačkoliv je nejvíce činností nevědomých, některé, jako proces dýchání, pracují v součinnosti s vědomými procesy. Hlavními součástmi autonomní nervové soustavy jsou senzorický systém, motorický systém (sestávající z parasympatického a sympatického systému) a enterický nervový systém. Pojem autonomní nervový systém by se dal jednoduše definovat jako „organizované skupiny senzorických a motorických neuronů, které inervují útroby“. Tyto neurony tvoří reflexní oblouky, z nichž část zasahuje do mozkového kmene, konkrétně do jeho části zvané prodloužená mícha. Pokud je poškozen pouze centrální nervový systém (CNS), život je stále možný, neboť nejsou zasaženy jeho hierarchicky podřízené části řídící činnosti kardiovaskulární, trávicí a dýchací soustavy.
Sympatikus a parasympatikus obvykle pracují protichůdně. Jejich vztah však není absolutně antagonistický, neboť se často navzájem doplňují. Ne zcela platí představa, že sympatikus funguje jako „akcelerátor“ a parasympatikus jako „brzda“. Sympatikus se především účastní dějů vyžadujících okamžité reakce, zatímco parasympatikus dějů probíhajících v celkovém tělesném klidu. Z toho důvodu se k sympatiku pojí heslo: bojuj, nebo uteč; a k parasympatiku: odpočívej a zažívej. Celkově jsou tedy sympatikus a parasympatikus systémy, které (obvykle v protichůdném vztahu) regulují životní funkce jednotlivých orgánů za účelem dosažení homeostázy.
Sympatikus je zodpovědný za okamžité reakce organismu na hrozící nebezpečí:
mobilizuje zásoby energie a inhibuje proces trávení;
odvádí krev z trávicí soustavy a z kůže (mechanismem je vazokonstrikce);
zvyšuje perfuzi (průtok krve) kosterní a srdeční svalovinou a plícemi (perfuze kosterní svaloviny může být zvýšena až o 1 200 %);
dilatuje (rozšiřuje) bronchioly (průdušinky), což zvyšuje alveolární výměnu plynů;
zvyšuje srdeční frekvenci a kontraktilitu kardiomyocytů (srdečních svalových buněk), čímž zvyšuje celkový výkon srdce – především do kosterních svalů může proudit zvýšené množství krve;
dilatuje zornice, čímž zvyšuje množství světla vstupujícího do oka na sítnici;
mění akomodací dioptrickou mohutnost čočky tak, aby světelné paprsky dopadaly na sítnici, zaostřuje tak obraz při pohledu na objekty v různé vzdálenosti;
Éterické oleje se ve vodě nerozpouští, ale potřebují tuk. Výborně se proto bude hodit například parafín (z lékárny) a z domácích surovin například mléko, med nebo krém.
Příprava koupele: Do mléka nebo medu nakapeme cca 5-8 kapek Oleje 31 bylin, směs pak vylijeme do vody. U malých dětí stačí 1-2 kapky.
Výplachy dutiny ústní a kloktání: Do 2 dcl vody dáme 2-4 kapky, případně nejdříve rozředit s trochou mléka.
Masáže a mazání: Olej 31 bylin nakapejte (3 – 5 kapek) do masážního oleje nebo krému (čistý bez dalších bylinných přísad). Chcete-li použít Olej 31 bylin přímo na kůži neředěný, vyzkoušejte pouze 1 kapku na menší plochu kůže.
Aromalampa: Do vody nakapat 3-5 kapek. V případě inhalace použít do vody 1-3 kapky.
Použití éterických olejů vnitřně:
Olej rozpustíte v medu nebo nakapejte na kostku cukru. Aplikované množství je 1-2 kapky. Je však nutné připomenout, že aplikace éterických olejů vnitřně se obvykle nedoporučuje.
Aplikace oleje podle potíží:
Pohybová soustava, svaly, klouby:
Záněty a bolesti kloubů, páteře, šíje, šlach (ve formě masáží a potírání)
Imunitní a lymfatický systém jsou dva úzce související orgánové systémy, které sdílejí řadu orgánů a fyziologických funkcí. Imunitní systém je obranný systém našeho těla působící proti infekčním patogenním virům, bakteriím, houbám a parazitům. To znamená, že zabraňuje, aby tyto škodlivé látky vstoupily do organismu, a pokud se již tak stalo, tak proti nim útočí. Lymfatický systém je systém kapilár, cév, uzlin a dalších orgánů, které dopravují lymfu z tkání. Lymfatický systém slouží jako filtr, který zbavuje organismus od zbytků buněk nebo patogenů, přenáší také mastné kyseliny ze střeva do krevního oběhu. Lymfatická soustava (mízní soustava) je jednosměrná soustava lidského těla, vedoucí z mezibuněčných prostor do krve mízními cévami. Větší mízní cévy se označují jako mízovody (například hrudní mízovod, kde ústí míza do žil).
Funkcí lymfatického systému je odvod tkáňového moku z tkání ve formě lymfy, odvod tuků ve formě kapének do horní duté žíly, obranný mechanismus (mízní uzliny), rovněž odvádí z těla produkty metabolismu (škodlivé, nepotřebné látky), vede do krve živiny, lymfa se podílí i na stálosti vnitřního prostředí (takzvaná homeostáze).
Trávicí soustava zahrnuje celé spektrum orgánů v našem těle, od dutiny ústní, přes žaludek, slinivku, jícen až po konečník. Přijímání potravy navíc patří mezi nejzákladnější potřeby a trávicí soustava určuje, jak se budeme cítit. Sníme-li něco těžkého, náš organizmus nám to dá patřičně najevo. Rovněž je nutné brát v potaz i skutečnost, že s věkem se trávení zpomaluje a již zdaleka nemůžeme sníst tolik, jako v době našeho mládí. Důležitým parametrem je i složení stravy. Věděli jste, že živočišnou potravu náš organizmu tráví i dva dny?
Kandidóza se může projevit snad kdekoliv na těle. Na povrchu těla však bývá registrována častěji. Projevy, u kterých bývá často hledána neúspěšně jejich příčina (na kandidózu se při hledání diagnózy často zapomíná), jsou bolesti hlavy a kloubů, alergie, chronické záněty, únava, deprese, bolesti nervů.
Na kůži se projevy kandidózy objevují především v kožních záhybech (za ušima, ústní koutky, podpaží, pod prsy, v oblasti třísel, na vnějších pohlavních orgánech). K projevům patří svědění, pálení, zarudnutí, ekzémy, tvorby puchýřků.
Nehty postižené kandidózou jsou typické pro cukrářky. Nehty získávají takovou barvu, jako má jejich přečnívající konec (bělavá, žlutavá), zespodu se stávají drolivé, jsou lámavější, může docházet k jejich uvolnění z lůžka.
Z trávicí soustavy bývají nejčastěji postiženy:
Dutina ústní – často dochází k tvorbě aft, jazyk má bílý povlak, z úst vychází zápach (který však pochází spíše ze žaludku), nepříjemná chuť v ústech, podle bílého povlaku v dutině ústní je tato nemoc nazývána také moučnivka.
Jícen, žaludek, střevo – říhání, potíže při polykání, nadýmání, střídání průjmu a zácpy, svědění či pálení konečníku, nevolnost.
Pohlavní orgány (pochva, děloha) – projevy kandidózy na pohlavních orgánech jsou velmi nepříjemné, ale bohužel velmi časté především u žen. Typické je svědění, tvarohovité výtoky, opakované záněty pochvy či dělohy jako následek kandidózy. U mužů se příznaky kandidózy (začervenalý penis, pálení předkožky, bolesti varlat) objevují později, často jsou jejich pohlavní orgány projevů kandidózy ušetřeny.
Močové cesty – obzvlášť u žen jsou časté opakované záněty močového měchýře při onemocnění kandidózou (napadeny mohou být také ledviny, močovody či močová trubice).
Vlasy – křehké suché vlasy (pokožka hlavy suchá, či naopak mastná), tvorba lupů, padání vlasů, nadměrné maštění vlasů.
Dýchací soustava – kandidózou mohou být postiženy všechny její části.
Lymfatická soustava – kandida může v horších případech vycestovat ze střev pomocí GALT (se střevem sdruženou lymfatickou tkání) do lymfatického systému; může tedy zasáhnout i lymfatické uzliny, což se projeví jejich zduřením.
Psychika – kandida může proniknout i k nervové soustavě; následkem bývají deprese, únava, poruchy koncentrace, zmatenost, nespavost.
Léčba nemoci musí být zaměřena na fakt, že onemocnění kandidózou se netýká pouze příslušného postiženého místa, nýbrž že je to onemocnění celého organismu, že nestačí vyléčit jeden samostatný projev. Léčba musí být vždy komplexní a obyčejně bývá dlouhodobá.
Základní terapie spočívá v podávání antimykotik. Zároveň je však nutné dodržovat dietu, aby byl útok na kandidu zahájen ze dvou stran: hubení + nedodávání vhodných podmínek pro množení.
Základní vlastností diety je vyloučení cukrů a bílé mouky. Toto však stále ještě nestačí. Neboť vyhubíme-li kandidu pouze takto, je vysoce pravděpodobné, že se při první příležitosti v nás usídlí a pomnoží znovu, neboť máme sníženou imunitu a narušenou rovnováhu střevní mikroflóry. Proto je potřeba myslet při léčbě i na tento fakt. Tedy zvyšovat imunitu organismu (Echinaceovy kapky, enzymové preparáty, extrakt z grepových semen) a dávat do pořádku střevní mikroflóru (jogurty s živou kulturou, probiotické nápoje).
Kandidóza se může projevit snad kdekoliv na těle. Na povrchu těla však bývá registrována nejvíce. Projevy, u nichž bývá často hledána neúspěšně jejich příčina (na kandidózu se při hledání diagnózy zapomíná), jsou bolesti hlavy a kloubů, alergie, chronické záněty, únava, deprese, bolesti nervů.
Vnější projevy:
Na kůži – především v kožních záhybech (za ušima, ústní koutky, podpaží, pod prsy, v oblasti třísel, na vnějších pohlavních orgánech). K obvyklým projevům patří svědění, pálení, zarudnutí, ekzémy, tvorba puchýřků.
Nehty – jsou typické pro cukráře, získávají barvu, jako má jejich přečnívající konec (bělavá, žlutavá), zespodu se stávají drolivé, jsou lámavější, může docházet k jejich uvolnění z lůžka.
Z trávicí soustavy bývá nejčastěji postižena:
Dutina ústní – často dochází k tvorbě aft, jazyk je bíle povlečen, z úst vychází zápach (který však pochází spíše ze žaludku), nepříjemná chuť v ústech, podle bílého povlaku v dutině ústní je tato nemoc nazývána také moučnivka.
Jícen, žaludek, střevo – říhání, potíže při polykání, nadýmání, střídání průjmu a zácpy, svědění či pálení konečníku, nevolnost.
Další projevy:
Pohlavní orgány – projevy kandidózy na pohlavních orgánech jsou velmi nepříjemné, ale bohužel velmi časté. U mužů se příznaky kandidózy (začervenalý penis, pálení předkožky, bolesti varlat) objevují později, často jsou jejich pohlavní orgány projevů kandidózy ušetřeny.
Močové cesty – časté opakované záněty močového měchýře při onemocnění kandidózou (napadeny mohou být také ledviny, močovody či močová trubice).
Vlasy – křehké suché vlasy (pokožka hlavy suchá či naopak mastná), tvorba lupů, padání vlasů, nadměrné maštění vl
Akutní primární infekce (primoinfekce): v průběhu 2. až 6. týdne (nejčastěji 3. a 4. týden) po infikaci HIV se u 60–70 % infikovaných osob projeví příznaky připomínající chřipku nebo mononukleózu. Nebo nastává druhý případ: u infikovaných lidí se žádné příznaky neprojeví. Začnou se u nich vytvářet protilátky proti HIV, které bude možno prokázat sérologickým testem v průměru do 2 měsíců od infekce. Stanou se tedy HIV pozitivními.
Mezi časté příznaky primoinfekce HIV patří:
selektivně zvětšené mízní uzliny na více místech po těle – krk, třísla, podpaží (jsou-li zvětšené lymfatické uzliny například jen na krku, o primoinfekci HIV se nejedná);
horečka kolem 38 °C nebo vyšší (zvýšená teplota kolem 37 °C i mírně vyšší není příznakem primoinfekce);
noční pocení související zejména s vysokými horečkami (pocení za horkých letních nocí nemá s primoifekcí HIV nic společného);
zánět hltanu.
Mezi další (již méně časté) příznaky primoinfekce HIV patří:
vyrážka, která se objeví na dobu pouze několika hodin a pak zmizí (toto se může opakovat několik dní, nebo i dva týdny);
bolesti hlavy;
bolesti svalů;
pocit nevolnosti spojený s odporem k jídlu;
zvracení;
průjem;
bělavý povlak sliznice v ústech;
afty v ústech.
Pro primoinfekci svědčí souběh několika z výše uvedených příznaků. Téměř vždy je přítomna horečka kolem 38 °C nebo vyšší. Zároveň musí samozřejmě předcházet vystavení se riziku přenosu HIV infekce.
Akutní primární infekce (primoinfekce) trvá většinou 1 až 2 týdny, obvykle ne déle než 3 týdny, a odezní vždy spontánně. Vystaví-li se někdo riziku přenosu HIV a neprojeví-li se u něj žádné příznaky primoinfekce, neznamená to, že se HIV nenakazil. 30 až 40 % lidí infikovaných virem HIV neuvádí žádné příznaky akutní primární infekce (viz výše). Jediným spolehlivým prostředkem, jak zjistit, jestli nejsem HIV pozitivní, je test na HIV infekci.
Druhá fáze HIV infekce
Velká většina HIV pozitivních bez terapie (více než 80 %) má v této fázi pouze běžné (nebo mírně zvýšené) zdravotní komplikace. Proto se druhé fázi HIV infekce říká také asymptomatická (bezpříznaková) fáze a jedná se většinou o období mezi dvěma až deseti lety od nákazy HIV.
Ovšem již v této fázi HIV infekce se mohou časem projevit klinické příznaky (uvádí je necelých 20 % HIV pozitivních), jejichž hlavními projevy jsou:
zvětšení objemu lymfatických uzlin na několika místech, které trvá déle než tři měsíce;
úbytek tělesné hmotnosti přesahující 10 % celkové hmotnosti;
Kyseliny jsou odbourávány takzvanými zásadotvornými látkami, ty si ale naše buňky samy vytvořit neumí, jsme tedy odkázaní výhradně na jejich příjem v potravě. Správný poměr kyselinotvorných potravin vůči těm zásaditým by měl být 20 : 80. Především zpočátku je však velmi obtížné toto pravidlo dodržet, ale i poměr 40 : 60 lze brát jako velmi dobrý. Zvláště přihlédneme-li k faktu, že obvykle to na našich jídelníčcích vypadá přesně naopak.
Odkyselení organismu by se tedy mělo stát pravidelnou součástí zdravého životního stylu.
Kyselé látky si naše tělo umí vytvářet samo. Mají podobu odpadních produktů – mezi nejznámější patří například kyselina močová, solná nebo mléčná. Při normálním zdravém životním stylu si náš imunitní systém a oběhová soustava s těmito nečistotami snadno poradí. Pokud se však z jakéhokoli důvodu začnou v těle hromadit, může to mít nepříznivý dopad na naše zdraví.
Důležitá je tedy pestrá strava, dostatek zeleniny a ovoce, případně stravovací vitaminové doplňky.
Jednou z nejdůležitějších příčin překyselení je konzumace alkoholu, kofeinu, jednoduchých cukrů a kouření. Tyto faktory byste se proto měli snažit ve svém životě omezit.
Další příčinou překyselení žaludku je přílišná konzumace masa a mléčných výrobků. Dále pak uzenin, bílé rýže, těstovin, výrobků z bílé mouky, vína, vajec, ryb, čokolády, černého čaje, perlivých nápojů, čočky a podobně. Vyhýbejte se i pomerančům, ananasu, jablkům, kynutému pečivu. Ananas a citrusy sice působí zásadotvorně, ale až po strávení v žaludku. Do té doby tyto potraviny zvyšují kyselost žaludku. Omezte rovněž výše uvedené mléko, máslo a sýry. Mlsat byste při potížích s překyselením neměli ani para ořechy, kešu či arašídy. Nutné je vyloučit veškerý alkohol, kávu a další kofeinové nápoje, ovocné džusy a ovocné čaje. Obtíže zhoršují veškeré sladkosti, smažená jídla a tmavé druhy masa.
Noční děsy jsou poměrně častou příčinou neklidného spaní. S léčbou zde neurologům pomáhají psychologové. Poruchy dýchání ve spánku zase může vyřešit chirurgické odstranění nosních a krčních mandlí. Lékaři ale zdůrazňují, že dětské problémy souvisejí s růstem, s tím, jak dozrává nervová soustava.
Pokud vezmeme v úvahu, že člověk má potřebu spát průměrně 7–8 hodin denně, znamená to, že každý z nás prospí asi jednu třetinu života. Spánek je velmi důležitý pro náš mozek. A to z mnoha důvodů. Během spánku mozek odpočívá. Pokud člověk spí, mozek nepřijímá z okolí impulsy. Během spánku si ale mozek „přehrává“ vše, co se během dne naučil. To znamená, že se v mozku vytvářejí paměťové stopy, spánek je tak velmi důležitý pro učení. Pokud se student učí na zkoušku a večer jde spát s hlavou plnou chaotických myšlenek a zmatku v nabytých vědomostech, ráno může zjistit, že si vše vybavuje velmi dobře a přehledně. Znamená to, že ve spánku došlo k upevnění nastudované látky, došlo k vytvoření paměťové stopy. Jak dlouho tyto vědomosti vydrží, je otázkou dlouhodobé a krátkodobé paměti, což je jiná kapitola. Proces vytváření a upevňování paměťových stop probíhá i v mozku novorozence, který se teprve seznamuje se světem. Význam novorozeneckého spánku spočívá patrně v tom, že během něj dochází k upevňování motorických vzorců, slouží tedy k trénování pohybových dovedností. Další význam spánku je, že rozlišuje informace podstatné od těch, které podstatné nejsou. Spánek je důležitý i pro další tělesné orgány. Velmi citlivě na něj reaguje hormonální soustava. Například prolaktin, melatonin a růstový hormon jsou vyplavovány právě v době spánku. Dostatek kvalitního spánku je důležitý i pro imunitní soustavu. Množství spánku závisí na mnoha faktorech, včetně věku.
Nejdůležitějšími potravinami pro vyčištění tlustého střeva je zelenina a strava s bohatým obsahem vlákniny. Stavební materiál, ze kterého sestává zelenina a ovoce, celulóza, má schopnost povzbudit a zintenzivnit funkci tlustého střeva. Vlákniny jsou nutné k urychlení procesu vyměšování. Pokud v jídelníčku chybí, obsah střeva stagnuje a proces onemocnění může začít. I strava bohatá na vodu je důležitá, rovněž jídla s neutrální nebo zásaditou hodnotou pH.
Ideálně by měl poměr kyselina a zásada v našem těle představovat dvacet ku osmdesáti, často je tomu bohužel naopak. Zelenina je výborná zásobárna zásad a měla by být ve vašem jídelníčku bohatě zastoupena, především máte-li problémy s tlustým střevem. Výjimkou jsou ovšem brambory, rajčata, lilky, feferonky a tabák, které patří k čeledi lilkovitých. Obsahují totiž jedovatou látku jménem solanin, na kterou reagují velmi citlivě především osoby trpící bolestmi a artritidou. Osoby, jejichž trávicí soustava nesnáší jídla příliš bohatá na kyseliny, by se měly vyhýbat citrusovým plodům.
Pokud již nejíte velké množství syrových potravin, začněte dietu konzumací syrového ovoce a zeleniny k vyčištění těla jen pomalu a mírně. Především syrové ovoce a med uvedou do chodu zvlášť „agresivní“ procesy čištění. I některé druhy zeleniny mají tyto vlastnosti, a proto by měly být během diety požívány jen s mírou: cibule, pórek, pažitka, pastinák.
Pro mnoho lidí nebude tou nejlepší metodou začít naráz s čisticí dietou, protože tak mohou tělu způsobit jistý druh šokového stavu. Jedovaté látky jsou v těle nahromaděny v hlubokých orgánech (játra a ledviny). Když sáhneme k extrémní dietě se syrovými potravinami, dostanou se odtud jedovaté látky do povrchového vylučovacího systému, v němž hrají důležitou roli útroby, kůže a lymfatický systém. Nejsou-li však tyto orgány na takové čištění připraveny, může je to příliš namáhat a vyvolat „léčebnou krizi“. Ta se dostaví, když jedovaté substance vystoupí rychleji z tělesných tkání, než je vyměšovací orgány mohou odstranit, což potom vede k otravě krve a mízní tekutiny.
Vhodná výživa
Fazole aduki, fermentované sójové boby (například pasta miso, k dostání v prodejnách zdravé výživy), květák, celer, čínské zelí, kukuřice, okurky, fíky, med, hlávkový salát a žluté sójové boby – to jsou některé z potravin, které doporučuje čínská medicína pro tlusté střevo.
Jezte více obilnin, a to zvláště rýži a proso (u nás většinou k mání loupané – jáhly). Proso neobsahuje lepek, je zásadité a nevyrábí v těle hlen. Může být však těžko stravitelné, pokud není správně připraveno. Namočte proso přes noc, dobře je propláchněte a&n
Dá se říci, že normální krevní tlak je 120/80 mm Hg, nízký krevní 105/65 mm Hg. Pokud se cítíte trvale unavení a máte problémy s chůzí do schodů, máte sníženou schopnost koncentrace a málo energie, případně při ranním vstávání máte černo před očima, může být příčinou těchto problémů nízký krevní tlak v cévách. Nízký tlak není nemoc v pravém slova smyslu. Naměřená nižší hodnota krevního tlaku pro mnoho lidí neznamená žádné omezení a lidé se i při nižším tlaku cítí dobře. Rozlišujeme primární a sekundární nízký tlak.
Primární nízký krevní tlak
Primární nízký krevní tlak vzniká z neznámé příčiny. Touto formou trpí především mladé a zdravé ženy. Tyto příznaky se vysvětlují možnými odchylkami v nervovém a hormonálním ovlivnění krevního tlaku. Primární nízký krevní tlak se objevuje rovněž u sportovců, kteří jsou schopni se tréninkem přizpůsobovat zátěži. Primární nízký krevní tlak nemusí jedince nikterak obtěžovat a může být ochranným faktorem řady nebezpečných chorob, které jsou spojeny s vysokým krevním tlakem.
Možné příčiny primárního nízkého krevního tlaku: genetické předpoklady, vysoký, hubený vzrůst, častěji u žen, nedostatek sodíku (dehydratace, trávicí potíže, bolest břicha, ztráta hmotnosti, poškození nervů, bolest hlavy, nízký krevní tlak, bušení srdce, poruchy nervů, deprese), Addisonova choroba (únava, nízký krevní tlak, ztráta hmotnosti, průjem, pocit na zvracení až zvracení, ztmavnutí kůže).
Sekundární nízký krevní tlak
Sekundární nízký tlak má rovněž neznámou příčinu. Za sekundárně nízký krevní tlak se považuje stav, který se nazývá ortostatická hypotenze. Ortostatická hypotenze je stav, který může být i zcela přirozený a nedoprovází žádné nemoci. Jedná se o nízký tlak vzniklý při rychlé změně polohy ze sedu či lehu do stoje. Časté to bývá u mladší části populace. S ortostatickou hypotenzí se setkáváme ovšem i u starší populace ve věku nad 65 let a nezřídka se projevuje pády a zvýšenou nemocností. Zde může být příčinou příliš intenzivní medikamentózní léčba vysokého krevního tlaku, zhoršení reakce samotného organismu na změny tlaku díky postižení stěny samotných cév tukovými a vápenatými pláty, poškození nervové soustavy jinými onemocněními, jako je parkinsonismus nebo cukrovka a alkoholismus. U některých lidí poklesne krevní tlak po jídle a přirozeně také klesá ve spánku.
Dále nízký krevní tlak způsobují nemoci postihující srdce, cévy a také endokrinní systém, tedy systém žláz s vnitřní sekrecí, kam patří například slinivka břišní, štítná žláza, nadledviny či podvěsek mozkový. Žlázy s vnitřní sekrecí produkují hormony ovlivňující krevní tlak. Štítná žláza vytváří hormon, který působí na&nb
Divizna je známá léčivka. Pro léčebné účely se využívá výhradně květ divizny, případně listy, a to při průduškových onemocněních a nemocech z nachlazení. Léčí kašel a má protizánětlivé účinky. Čaj z květů divizny prospívá činnosti jater, sleziny a brzlíku, působí močopudně. Čaj se musí pečlivě cedit, protože květy jsou pokryty jemnými chloupky, které nepříjemně dráždí sliznici. Díky již zmíněným protizánětlivým účinkům se divizna využívá i zevně, a to jako obklad na případné oděrky, při revmatických bolestech, bércových vředech či hemoroidech. Pro plánovaný sběr se tato statná rostlina pěstuje. Květy (sbírá se pouze žlutá koruna květů, snadno oddělitelná od kalichu) se musí dobře usušit a pečlivě uchovávat, protože jsou velmi náchylné k hnědnutí a plesnivění. Divizna obsahuje zejména saponiny a sliz, malé množství silice, cukry, třísloviny a flavonoidy.
Dýchací soustava
Divizna se používá pro zlepšení respiračních potíží, ale její použití je mnohem širší. Pro zlepšení funkce dýchací soustavy se používají listy. Je ideální proti sípavému kašli. Zároveň se používá ke zlepšení vykašlávání, ale také ji lze využít proti infekcím dýchacích cest.
Lymfatický a imunitní systém
Diviznu lez použít perorálně nebo externě (obklady). Velmi účinná je na lymfatické stagnace. Postačí, když dojde k máčení listů ve vroucí vodě a poté k jejich aplikaci na postižená místa. Divizna může být konzumována při dlouhodobé bolesti krku.
Maskuloskeletální systém
Divizna snižuje zánět a bolest, což z ní činí ideální bylinu, kterou je možno použít na místa s jemnou nebo komplexní bolestí kostí. Nejčastěji se používá na rukou nebo nohou. Taktéž je účinná při léčbě poranění. Pomáhá na všechny nemoci, které jsou spojené s bolestí kloubů, kostí nebo tkání. Díky této rostlině dochází ke skvělému hojení a úlevě od bolesti.
Nervový systém
Často se používá proti chronické bolesti, která se vyskytuje v kloubech nebo páteři. Květy divizny poskytují pocit klidu, pohody a je zvláště vhodná tam, kde silná bolest způsobuje pocity deprese a beznaděje. Kořen divizny je účinný při léčbě chronické bolesti kloubů nebo starých poranění. Květ a kořen se používá při léčbě poškozených nervů nebo při bolesti.
Močový systém
Divizna je účinná při léčbě chronické cystitidy. Pomáhá i proti zánětu prostaty, také je vhodná proti pomočování u dětí. Často se používá při infekci močových cest nebo podráždění.
Lidé různých krevních skupin se liší i svým zažívacím traktem. Typ 0 je ohrožen onemocněním žaludku. Lidé s krevní skupinou 0 jsou náchylní ke zvýšené koncentraci kyselin v žaludku. Toto překyselení může vést ke vzniku žaludečních vředů. Navíc bakterie Helicobacter pylori se usazuje v žaludeční sliznici především u lidí s krevní skupinou 0 a způsobuje záněty.
Lidé různých krevních skupin se liší i svým zažívacím traktem. Lidé s krevní skupinou A mají sklon k malé koncentraci kyselin v žaludku, což může vést k zánětu žaludku. Chronické záněty žaludečních sliznic vyvolávají bakterie, které se usídlily ve sliznici. U krevního typu A také častěji dochází k poruchám látkové výměny, které blokují příjem vitamínu B12. U typu A je hrozí nebezpečí při nedostatku vitamínu B.
