SPAVOST je jedno z témat, které se týká tohoto článku. Největší nepřátelé usnutí a zdravého spánku jsou světlo, hluk a stres. Neléčené závažné poruchy spánku mohou způsobit i smrt. Problémy se spánkem u dětí, co dělat když dítě špatně spí. Říká se že, ideální délka spánku je sedm až osm hodin. To ale není tak docela pravda. Každý člověk potřebuje k regeneraci úplně jinou dobu. Příklad z historie: zatímco Isaac Newton nebo Napoleon Bonaparte spali jenom čtyři hodiny denně, Albert Einstein v posteli normálně trávil polovinu dne, téměř 11 hodin spal. Jak tedy vypadá zdravý spánek?
Nadměrná spavost
Nejen špatné usínání, ale i nadměrná spavost může představovat problém. Lidé, které takzvaná hypersomnie trápí, nedokáží odolat ospalosti. Usnou pětkrát šestkrát za den, někdo i dvacetkrát. Když jedou městskou hromadnou dopravou, usnou během jediné zastávky. Když někdo usne ve stoje, při diskusi s přáteli, nebo dokonce při rozhovoru s nadřízeným, tak je to rozhodně patologická spavost. O nemoci se začíná většinou mluvit, když spavost znamená pro člověka společenský handicap. Nemůže se věnovat přátelům nebo rodině. Kvůli nadměrné denní spavosti lidé často dokonce přicházejí o zaměstnání. Pacientům s nadměrnou spavostí nikdo nevěří, že je to choroba, nebo je nebere jako nemocné a nemá s nimi soucit, ale naopak to bere jako jejich negativní vlastnost, lenost, nechuť spolupracovat. Zvláštním typem nadměrné spavosti je „narkolepsie“, kdy nemocný upadá do spánku naprosto nečekaně, často v situacích, kdy je to pro něj nepříjemné i nebezpečné. Usínání nebo probouzení navíc provázejí nepříjemné stavy, které často nahánějí strach. Pacient vidí například cizí osoby v místnosti, které tam reálně nejsou, může slyšet zvuk telefonu nebo hovor, ale může se jednat i o pocity rotace, opuštění těla. Všechno má příčinu v tom, že lidé s „narkolepsií“ usínají rovnou REM fází spánku, do kterého se běžný člověk dostává po hodině nebo hodině a půl spaní. A pro REM fázi jsou typické sny. V těchto snových představách jde vlastně o prolínání REM spánku s bdělostí. S tím souvisí i spánková obrna. Přichází také během usínání nebo probouzení, i když jen na několik vteřin. Pacient při ní najednou nemůže hýbat ničím kromě očí, a to proto, že už při usínání přecházejí rovnou do REM spánku, kdy jsou svaly bez vlády, aby neprováděli to, o čem se spícímu zdá. Další porucha se odvíjí od obráceného principu. Svaly fungují, i když je pacient v REM spánku. Pohybuje se podle toho, jak se v tu chvíli chová ve snu. Když se jedná o nějaký prudký pohyb, sportovní aktivitu nebo o nějaký souboj, může takový člověk poškodit sám sebe anebo i svého partnera na lůžku. Může se dokonce stát, že vstane a vyrazí do prostoru, má zavřené oči a orientuje se jen podle snové představy. Takže většinou když se postaví, o první překážku zakopne nebo se utkává s prostředím, které tam není.
Potíže se spánkem nebo usínáním nemají jenom dospělí. Zažívá je také celá třetina dětí. Může přitom jít o stejně vážné situace, proto i pro ně existují speciální spánkové laboratoře. V této laboratoři se vystřídají za týden až 3 děti. Vyšetření není vůbec běžné, protože je náročné jak pro pacienta, pro personál a i vyhodnocení, takže na vyšetření se dostávají jen děti, které už prošly spánkovou ambulancí nebo ORL ambulancí a mají jasně zjištěnou „polysomnografii“. Polysomnografie je celonoční záznam kvality spánku. Při polysomnografii speciální elektrody a čidla snímají důležité funkce dítěte, především elektrickou aktivitu mozku EEG. Podobné elektrody se dávají i k očím a na bradu, kde se snímá svalové napětí brady a očí. Měkké hrudní a břišní pásy sledují dýchací pohyby, malý senzor před nosem a ústy kontroluje průtok vzduchu. EKG měří dvě elektrody přilepené na hrudníku, čidlo na prstu hlídá sycení krve kyslíkem. Videokamera u stropu kontroluje pohyby dítěte i ve tmě. Jak děti zvládají nebo snášejí toto vyšetření? V naprosté většině celkem dobře. Dokonce se monitorují i úplně malé děti, kojenci, pro ně je připravená postýlka, která je vyhřívaná. Nejhorší věk pro spánkovou laboratoř je starší kojenecký věk, kolem devíti měsíců až do roka a půl, kdy děti jsou už hodně bojovné a nechtějí si vyšetření nechat udělat. Dětské potíže jsou podobné jako problémy dospělých. Většinou ale mají jinou příčinu i léčbu.
Každý, kdo má problémy se spánkem, by měl sledovat, která část spánku je u něj nejvíc ohrožena. Může se přitom orientovat nejčastějšími příznaky nespavosti:
obtížné usínání (trvá déle než 30 minut po ulehnutí);
časté probouzení (neschopnost udržet spánek a dlouhé pauzy mezi opětovným usnutím);
časné probouzení (probuzení dřív, než člověk musí nebo chce vstát, s neschopností opět usnout);
spánek je neosvěžující, nekvalitní (během dne se objevuje únava, poruchy soustředění a paměti, podrážděnost, narušení pracovních a společenských schopností, náladovost, denní spavost, úbytek energie, snížená motivace a průbojnost, psychické napětí, bolest hlavy a zejména strach z dalšího „nevyspání se“).
U menší části lidí s depresí se příznaky pravidelně objevují na podzim a ustupují na jaře. Souvisí to s nedostatkem světla v tomto období a této variantě deprese se říká sezónní afektivní porucha. Provázejí ji i některé atypické příznaky deprese jako zvýšený příjem potravy, především sladkých jídel, a zvýšená spavost.
Hlavním příznakem deprese je porucha nálady, ale kromě ní je ovlivněno také myšlení, chování i fungování organismu. Mezi typické příznaky deprese patří:
přetrvávající smutná, úzkostná nebo „nijaká“ nálada;
negativní pohled na sebe a sebepodceňující myšlenky;
pocity beznaděje, pesimismu nebo bezmoci;
sebeobviňování a ztráta smyslu života;
ztráta zájmu a radosti;
nespavost, předčasné ranní probouzení nebo nadměrná ospalost a spavost během dne;
ztráta chuti k jídlu, výrazné snížení váhy, nebo naopak přejídání se a přibývání na váze;
pokles energie, únava, ospalost, malátnost (jednoduché činnosti vyžadují nadměrnou námahu);
nezájem o sexuální život;
nadměrné polehávání nebo posedávání, neschopnost se přinutit k činnosti, odkládání činnosti;
myšlenky na smrt nebo sebevraždu;
neklid, nervozita, nadměrná podrážděnost;
potíže se soustředěním, zapamatováním si, rozpomínáním se a s pamětí vůbec (naštěstí přechodné) a problémy s rozhodováním.
Třepení nehtů je viditelné pouhým okem, jedná se o takzvané rozdvojené nehty, které se na povrchu odlamují. Mezi hlavní příčinu třepení nehtů patří špatná životospráva. Pokud člověk konzumuje samé „prázdné“ věci, neustále jí čokolády a další pamlsky, tak si zahrává se svým zdravím, protože tato špatná strava se projeví právě na nehtech. Velice prospěšné je dodržovat vyvážený jídelníček, který bude obsahovat bílkoviny, sacharidy, vlákninu, cukry a tuky. Jakmile dojde k vynechání některých těchto pro tělo důležitých prvků, samozřejmě se to projeví, a nejčastěji právě na nehtech.
Dalšími příčinami mohou být:
chemikálie (především odlakovače, některé laky), silná mýdla na ruce (vysušují nehty);
umělé nehty (oslabí naše nehty), tupé nůžky, špatné pilníky (vhodný je skleněný pilník);
plísňové infekce;
nedostatek vápníku (záškuby, bolest svalů, kloubů, poruchy nervů, vyrážka, svědění kůže, lámání nehtů, špatné hojení ran, bušení srdce, deprese, podrážděnost, nespavost, řídnutí kostí, osteoporóza);
nedostatek vitamínu A (únava, snížená imunita, častější nemocnost, zhoršené vidění, nemoci dýchacích cest, kožní potíže, špatné hojení ran, padání vlasů, záněty ucha, poruchy reprodukčních orgánů);
snížená funkce štítné žlázy (únava, zácpa, otoky, zpomalenost, spavost, zvýšení váhy, zimomřivost, bušení srdce, poruchy menstruace, suchá kůže, padání vlasů);
nadbytek selenu (zápach z úst po česneku, kovová pachuť, blednutí a padání vlasů, lámání nehtů, nažloutlá kůže, nechutenství, zpomalený tep, bolesti kloubů, poškození jater).
vysoký krevní tlak (bolest hlavy, na hrudi, bušení srdce, otoky končetin, poruchy ledvin, krvácení z nosu, dušnost, závratě, nespavost, šumění v uších, poruchy zraku);
nedostatek vitamínu B1 (únava, nechutenství, zácpa, hubnutí, deprese, podrážděnost, nesoustředění, bolest a úbytek svalů, brnění končetin, otoky nohou, bušení srdce až tachykardie, poruchy nervů);
zánět cév (únava, teplota, nechutenství, bolest kloubů, červené tečky na kůži, skvrny pod nehty, otoky nohou, krev v moči, až zánět ledvin);
zánět povrchových a hlubokých žil (zarudnutí a bolest žíly, bolestivé otoky, viditelné zarudlé žíly postižené končetiny);
nedostatečným vstřebáváním bílkovin se mění jejich množství v krvi a tím dochází k vylévání tekutiny do tkání: porucha vstřebávání živin (chronický průjem s nevstřebanými zbytky, objemná stolice, hubnutí, nedostatek vitamínu a minerálů), celiakie, alergie na lepek (bolest břicha, průjem, hubnutí, pocit plnosti, únava, krev ve stolici, kožní vyrážka);
srdeční selhání (bušení srdce, arytmie, obtížné dýchání, kašel, vykašlávání krve, zmodrání rtů a prstů, pocení, bolest na hrudi, otoky);
perikarditida (bolest na hrudi, nedostatek dechu, únava, teplota, kašel, špatné polykání, chrapot);
snížená funkce štítné žlázy nezpůsobuje obezitu, ale pouze nárůst hmotnosti, a to především zadržováním vody (únava, zácpa, otoky, zpomalenost, spavost, zvýšení váhy, zimomřivost, bušení srdce, poruchy menstruace, suchá kůže, padání vlasů);
Základním příznakem deprese je nejčastěji porucha nálady – chorobně smutná nálada. Ta často trvá po celý den a téměř každý den, a to po dobu nejméně 14 dnů. Kromě nálady je však depresí zasaženo také myšlení, chování i tělesné funkce organismu.
Hlavní příznaky deprese jsou:
přetrvávající smutná, úzkostná nebo „prázdná“ nálada;
podstatné snížení až vymizení obvyklých zájmů a koníčků;
ztráta zájmu o sexuální život;
ztráta chuti k jídlu, výrazné snížení hmotnosti, nebo naopak přejídání se a přibývání na hmotnosti;
nespavost, předčasné ranní probouzení, nebo naopak nadměrná spavost i během dne;
zpomalení pohybů, nebo naopak pohybový neklid u nemocných s úzkostí;
pokles energie, únava, ospalost, malátnost (jednoduché činnosti vyžadují nadměrnou námahu);
pocity vlastní méněcennosti a sebeobvinění;
potíže se soustředěním, zapamatováním si, rozpomínáním se, s pamětí vůbec, a problémy s rozhodováním, zpomalené myšlení;
myšlenky na smrt nebo sebevraždu, sebevražedné sklony.
Další příznaky deprese jsou:
negativní pohled na sebe a sebepodceňující myšlenky;
pocity beznaděje, pesimismu nebo bezmoci;
nadměrné polehávání nebo posedávání, neschopnost přinutit se k činnosti, odkládání činnosti;
neklid, nervozita, nadměrná podrážděnost;
přetrvávající tělesné příznaky, jako je bolest hlavy, poruchy trávení, zácpa, suchost v ústech, dlouhodobé bolesti (zad), u žen nepravidelnosti v menstruačním cyklu;
tíha na hrudi, ztuhlost nebo ochablost svalstva, snadná unavitelnost;
Dá se říci, že normální krevní tlak je 120/80 mm Hg, nízký krevní 105/65 mm Hg. Pokud se cítíte trvale unavení a máte problémy s chůzí do schodů, máte sníženou schopnost koncentrace a málo energie, případně při ranním vstávání máte černo před očima, může být příčinou těchto problémů nízký krevní tlak v cévách. Nízký tlak není nemoc v pravém slova smyslu. Naměřená nižší hodnota krevního tlaku pro mnoho lidí neznamená žádné omezení a lidé se i při nižším tlaku cítí dobře. Rozlišujeme primární a sekundární nízký tlak.
Primární nízký krevní tlak
Primární nízký krevní tlak vzniká z neznámé příčiny. Touto formou trpí především mladé a zdravé ženy. Tyto příznaky se vysvětlují možnými odchylkami v nervovém a hormonálním ovlivnění krevního tlaku. Primární nízký krevní tlak se objevuje rovněž u sportovců, kteří jsou schopni se tréninkem přizpůsobovat zátěži. Primární nízký krevní tlak nemusí jedince nikterak obtěžovat a může být ochranným faktorem řady nebezpečných chorob, které jsou spojeny s vysokým krevním tlakem.
Možné příčiny primárního nízkého krevního tlaku: genetické předpoklady, vysoký, hubený vzrůst, častěji u žen, nedostatek sodíku (dehydratace, trávicí potíže, bolest břicha, ztráta hmotnosti, poškození nervů, bolest hlavy, nízký krevní tlak, bušení srdce, poruchy nervů, deprese), Addisonova choroba (únava, nízký krevní tlak, ztráta hmotnosti, průjem, pocit na zvracení až zvracení, ztmavnutí kůže).
Sekundární nízký krevní tlak
Sekundární nízký tlak má rovněž neznámou příčinu. Za sekundárně nízký krevní tlak se považuje stav, který se nazývá ortostatická hypotenze. Ortostatická hypotenze je stav, který může být i zcela přirozený a nedoprovází žádné nemoci. Jedná se o nízký tlak vzniklý při rychlé změně polohy ze sedu či lehu do stoje. Časté to bývá u mladší části populace. S ortostatickou hypotenzí se setkáváme ovšem i u starší populace ve věku nad 65 let a nezřídka se projevuje pády a zvýšenou nemocností. Zde může být příčinou příliš intenzivní medikamentózní léčba vysokého krevního tlaku, zhoršení reakce samotného organismu na změny tlaku díky postižení stěny samotných cév tukovými a vápenatými pláty, poškození nervové soustavy jinými onemocněními, jako je parkinsonismus nebo cukrovka a alkoholismus. U některých lidí poklesne krevní tlak po jídle a přirozeně také klesá ve spánku.
Dále nízký krevní tlak způsobují nemoci postihující srdce, cévy a také endokrinní systém, tedy systém žláz s vnitřní sekrecí, kam patří například slinivka břišní, štítná žláza, nadledviny či podvěsek mozkový. Žlázy s vnitřní sekrecí produkují hormony ovlivňující krevní tlak. Štítná žláza vytváří hormon, který působí na&nb
Anémie má ve většině případů pozvolný nástup. Hlavními symptomy, vedoucími ke správné diagnóze, jsou příznaky nápadné bledosti a snížená výkonnost. Objevuje se spavost (letargie), mdloby, dušnost, zvýšená srdeční frekvence (tachykardie), bledost kůže a sliznic. Může dojít k vyvolání anginy pectoris (palčivá, svíravá bolest za hrudní kostí), hlavně pokud pacient zároveň trpí aterosklerózou (zúžení cév) srdečních (koronárních) tepen. U starších osob se projevuje zmatenost. U lidí trpících srdečním onemocněním a starších pacientů může dojít až k srdečnímu selhání. Anémii můžeme rozdělit do osmi skupin dle příčiny jejího vzniku. Každá skupina má své specifické příznaky, příčiny a léčbu. Hlavní dělení je podle velikosti krvinek na makrocytární (velké krvinky), mikrocytární (malé krvinky) a normocytární (krvinky běžné velikosti).
Poruch menstruace je celá řada: menstruační cyklus může trvat déle než 28 dní (oligomenorea), menstruační krvácení může být slabé a trvat jen 2 dny (hypomenorea), nebo bývá naopak silné a trvající více než 8 dní (hypermenorea), žena může krvácet častěji než jednou za cyklus (například uprostřed cyklu – ovulační krvácení), menstruace se nedostaví (amenorea), menstruaci mohou předcházet nebo ji doprovázet silné bolesti.
Důvodů a příčin menstruační poruchy může být mnoho. Zjednodušeně můžeme říci, že problematická může být hormonální nerovnováha, počátek těhotenství (například i mimoděložní) nebo přítomnost něčeho, co v pohlavních orgánech nemá být (záněty, polypy, myomy, nádory).
Nejčastější příčiny menstruačních poruch:
začátek menstruačního cyklu při dospívání nebo menopauza, klimakterium
rakovina dělohy a děložního čípku (zakrvácený výtok, únava, noční pocení, teplota, nechutenství, hubnutí, bolest břicha, podbřišku, bolesti, poruchy menstruace, krvácení mimo menstruaci, bolest při a po sexuálním styku)
rakovina vaječníků (zpočátku bez příznaků, bolest břicha, poruchy menstruace, únava, noční pocení, teplota, nechutenství, hubnutí, potíže s trávením, nadýmání, pocit plnosti, výtok z pochvy, zvracení)
Další možné příčiny:
zvýšená funkce štítné žlázy (snadná unavitelnost, průjmy, návaly horka, noční pocení, nadměrná aktivita až nervozita, bušení srdce, nespavost, zrychlená řeč, třes rukou, vystouplé lesklé oči, zvýšená chuť k jídlu, ale hubnutí)
snížená funkce štítné žlázy (únava, zácpa, otoky, zpomalenost, spavost, zvýšení váhy, zimomřivost, bušení srdce, poruchy menstruace, suchá kůže, padání vl
V počátcích alkoholického opojení vzniká u člověka stav spokojeného a sdílného rozpoložení mysli. Obvykle se to projevuje i navenek veselým výrazem v obličeji, svítivýma očima, živou mimikou, výřečností a smíchem. Člověk je rozpustilý, snadno a rád uzavírá přátelství, dostavuje se u něho zvýšený pocit sebevědomí, dojem, že by snadno překonal všechny životní těžkosti. Právě tento stav je často nejsilnějším popudem, proč člověk sahá po alkoholu a považuje jej za společníka ve štěstí a útěchu v neštěstí.
V dalším průběhu opilosti alkohol postihuje i činnost podkoří a mozečku. Pijící člověk se stává nekritický, netaktní, začíná křičet, zpívat, nedbá na své okolí. Jeho chování a jednání je impulzivní, nepromyšlené. Takoví lidé už postrádají schopnost naslouchat druhým, neumějí kontrolovat svou řeč, jejich obličej rudne, puls stoupá nad 100/min. Pohyby jsou neuspořádané, opilý snadno porazí sklenici, má závratě, při chůzi vrávorá a vidí dvojitě.
Při těžké akutní otravě alkoholem se již dostavuje únava, spavost, často zvracení. Obličej ztratí svou červeň a zbledne. Při velkých dávkách alkoholu se opilost podobá narkóze: dochází k úplnému bezvědomí, necitlivosti a mimovolnému močení a pokálení. Svalstvo je uvolněné, puls mělký, dýchání pomalé, zornice normální nebo rozšířené a nereagující na světlo. Někdy je otrávený zmatený, blouzní, zmítá sebou a tropí povyk. V těžkých případech a při nedostatečné pomoci může i zemřít následkem ochrnutí takzvaného dýchacího centra v prodloužené míše.
Stupeň opilosti je tedy charakterizován jednak vnějšími projevy, jako je porucha chůze, rovnováhy, jednak obsahem alkoholu v krvi.
Onemocnění žaludečními vředy může probíhat mírnou formou s malými obtížemi, nebo je naopak provázeno velmi nepříjemnými a bolestivými projevy:
Pálivá, bodavá nebo tupá bolest. Bývá obvykle v oblasti nadbřišku nebo vpravo od střední břišní čáry pod hrudní kostí, může se šířit až pod pravý žeberní oblouk. Bolest se hlásí zejména při jídle.
Žaludeční vředy se mohou projevovat také pálením v jícnu, pocitem návratu kyselého a pálivého zpět do jícnu, častou potřebou ke zvracení nebo přetrvávajícími bolestmi břicha. Bolest se objeví a zase mizí, zejména po jídle. Někdy trvá několik dní a budí pacienta ze spaní.
Nemocný ztrácí chuť k jídlu.
Dalším symptomem je, že pacient hubne, ale někdy i tloustne, když zahání bolest jídlem.
Ve stolici se může objevit krev, bývá často zčernalá. Zvlášť pokud vřed praskne.
Nemocný trpí nevolnostmi, někdy zvrací. Známkou této nemoci je rovněž spavost a únava.
Obtíže jsou často sezónní a zhoršují se zvláště na jaře a na podzim. Vředy se mohou dále komplikovat buď krvácením, anebo prasknutím. V obou případech je třeba urgentní zákrok lékaře.
Alergie – věk: neomezeně: Když se dítě začne ošívat – může to být miminko i osmnáctiletý „chlap“ – buďte si jisti, že něco není, jak by mělo být. Čichalo dítě k nějaké květince, vyprali jste v novém, zaručeně hypoalergenním prášku? Dostalo k obědu lívance s úžasnou marmeládou? Jestliže vašeho potomka po některé z těchto změn popadla do svých spárů alergie, může mít na těle několik droboučkých pupínků, ale také rozsáhlé splývající fleky. Přidat se může i horečka. Alergie může vašeho potomka přepadnout na pár hodin, ale také se ho jako klíště držet několik dní. Pomoci mohou protialergické léky, jako je Dithiaden, Claritine, Zyrtec. K lékaři zajděte, pokud vyrážku provázejí i jiné alergické projevy, a to ihned. Navštivte ho i v případě, že vyrážka nezmizí do tří dnů, nebo se prudce zhoršuje.
Atopický ekzém – věk: od 3 měsíců: Je to vskutku nepěkný pohled, když se hedvábná pokožka tříměsíčního, ale klidně i staršího potomka změní místy v zarudlé mokvající plochy pokryté žlutavými krustami, zejména na tvářičkách a ve vlasaté části hlavičky. Navíc dítě postižená místa velmi svědí. Horečka při atopickém ekzému běžná nebývá, ale připravte se na ni při komplikacích nebo bakteriální kontaminaci. K nebezpečí rozšíření na další části těla se přidávají nepříjemnosti v podobě bakteriálních či kvasinkových infekcí. Batolátkům a starším dětem se atopický ekzém většinou usadí na krku a v ohybových rýhách kloubů. Atopický ekzém je bohužel velmi vytrvalý. Některé děti se ho zbaví do dvou, jiná do šesti let, další si ho ponesou celý život. Při podezření na atopický ekzém zajděte k lékaři a domluvte se s ním na vyšetření na alergologii. Kromě léčby bude možná dítě muset dodržovat dietní režim – to v případě, že by mělo alergii na nějaké potraviny. A vy si připravte pevné nervy a hodně trpělivosti, abyste to věčné mazání a hlídání přežili ve zdraví (duševním). Soustavná péče je totiž naprosto nezbytná. Mokvavé plochy zklidňují obklady z Jarischova roztoku či z heřmánku nebo také mastičky, případně vám lékař předepíše antibiotika.
Impetigo – věk: kojenci, batolata, méně předškoláci: Dítě si často samo může špinavými prstíky zavléct do ranky infekci. Získají-li vládu stafylokoky, puchýřky se naplní tekutinou, praskají a pokrývají se krustou medové barvy. Je-li viníkem streptokok, mohou chybět puchýřky, ale tvoří se krusty. Impetigo se může rozšířit i na jiné části těla, „označkovat“ může – není-li léčeno antibiotiky – celou rodinu. Je velmi nakažlivé, zejména při kontaktu dětí nebo špatné hygieně. Horečka běžná nebývá, zato zduří lymfatické uzliny blízko původního ložiska. Ložiska mohou spl
