Streptococcusagalactiae ze skupiny B je přítomen až u 40 % žen. Jedná se o neškodné bakterie, které kolonizují v genitáliích a anální oblasti, ale u žen samých nezpůsobují problémy. Tyto bakterie však mohou být škodlivé pro novorozence. Ženy v těhotenství jsou testovány na přítomnost streptokoka a případně zaléčeny antibiotiky, aby se eliminovalo nebezpečí nákazy novorozence při porodu.
Do pochvy žen může proniknout Streptococcusagalactiae z trávicího ústrojí, kde běžně přežívá. Ženu obvykle ke gynekologovi přivede obtížný výtok. Přítomnost streptokoka v pochvě prokáže laboratorní rozbor stěru z pochvy. Ženě jsou obvykle předepsány vaginální léky. Výskyt streptokoka v pochvě není podceňován v případě, že žena dosud neměla děti (a do budoucna je chce mít). V některých případech může být totiž streptokok v pochvě příčinou opakovaných samovolných potratů (infertilita).
Streptokok v pochvě těhotné ženy bývá obvykle zjištěn „náhodně“, a to při obvyklém stěru, který je součástí vyšetření na počátku těhotenství. I když těhotná žena nemá žádné potíže (nekrvácí, nemá silný výtok, nebolí ji ani jí netvrdne břicho), odevzdá vzorek moči ke kultivaci, aby byl vyloučen, nebo potvrzen výskyt streptokoka v močových cestách (který by lékaři začali léčit). V záznamech (zdravotní dokumentaci) ženy se však musí objevit připomínka, že je budoucí maminka „streptokokově pozitivní“. V posledních týdnech před porodem žena navštěvuje ambulanci porodnického oddělení, kde bude rodit. Ošetřující lékař obvykle provede kontrolní stěr a jeho vyšetření se zaměřením na výskyt bakterie Streptococcusagalactiae, která může novorozenci infikovanému při průchodu porodními cestami způsobit závažná onemocnění, například zánět mozkových blan či zápal plic, což by vážně ohrozilo jeho život. V současné době má medicína prostředky, jak dítě před nákazou při porodu ochránit.
Streptokok je kulovitého tvaru. Pro streptokoka je typické vytvářet řetízkovité útvary. Jde o grampozitivní koky, které jsou původci širokého spektra nemocí. Podle vlastností se streptokoky rozdělují do více než 20 skupin označujících se písmeny A–V. Některé z druhů streptokoků jsou neškodné, jiné způsobují rozvoj různých, většinou hnisavých zánětů v respiračních cestách, ale i na kůži. Mezi nejčastější patologické druhy streptokoků, se kterými je možné se setkat, patří:
streptokok skupiny A – Streptococcus pyogenes;
streptokok skupiny B – Streptococcusagalactiae;
pneumokok – Streptococcus pneumonie.
Nejčastěji pacienty napadají bakterie streptokoka skupiny A (Streptococcus pyogenes), nejvíce rizikovou skupinu přitom představují děti předškolního a mladšího školního věku. Streptokok skupiny A postihuje také dospělé, kteří se nejčastěji nakazí při kontaktu s dětskými kolektivy, například při vyzvedávání dítěte ve školce. Inkubační doba může být poměrně dlouhá, pohybuje se v intervalu od jednoho týdne do tří týdnů. Ne všichni pacienti nakažení streptokokem podlehnou streptokokovým infekcím a stávají se tak bezpříznakovými nositeli nákazy.
Streptokok v krku se přenáší kapénkovou infekcí, přičemž může způsobit vážné streptokokové infekce. Častým jevem při nákaze je angína, horečky i bolesti břicha. Hlavním projevem angíny je bolest v krku. Ta bývá zpočátku mírná, postupně zesiluje a při rozvinuté formě bolí i polykání naprázdno. Dalším častým příznakem je vysoká teplota v prvních dnech onemocnění, ačkoliv angína může proběhnout i bez zvýšené teploty. Mezi další příznaky patří celková únava, pocení, bolesti ve svalech a kloubech. Stav se může také zkomplikovat postupem infekce do tkání kolem mandle, kde vzniká takzvaná flegmóna, nebo se vytvoří dutina vyplněná hnisem (paratonsilární absces). Při každé angíně mohou být postiženy i spádové mízní uzliny na krku, které jsou pak zduřelé, bolestivé na pohmat i spontánně. Méně často než angína, ale přesto ne zřídka, se v krku může usadit streptokok způsobující spálovou angínu. Má podobné příznaky jako angína, ale navíc nemoc provází typická nápadná vyrážka napadající i dlaně rukou.
Doxyhexal obsahuje účinnou látku doxycyklin, který kromě obecných indikací pro všechny členy skupiny tetracyklinových antibiotik se často používá k léčbě lymské boreliózy, chronické prostatitidy, sinusitidy, zánětlivého onemocnění pánve, těžkého akné, rosacey a rickettsiových infekcí.
Doxycyklin je považován za léčbu první volby pro chlamydie a negonokokovou uretritidu a společně s cefiximem na nekomplikovanou kapavku.
Antibakteriální použití
Obecná antibakteriální indikace
Doxycyklin je širokospektrální antibiotikum, které se používá při léčbě řady bakteriálních infekcí. Je účinný proti bakteriím, jako je Moraxella catarrhalis, Brucella melitensis, Chlamydia pneumoniae a Mycoplasma pneumoniae. Kromě toho se doxycyklin používá při prevenci a léčbě závažných stavů, jako je antrax, leptospiróza, dýmějový mor a lymská borelióza. Některé bakterie, včetně Haemophilus spp., Mycoplasma hominis a Pseudomonas aeruginosa, však prokázaly rezistenci k doxycyklinu. Je také účinný proti Yersinia pestis (infekční agens dýmějového moru) a předepisuje se k léčbě lymské boreliózy, ehrlichiózy, a skvrnité horečce.
Konkrétně je doxycyklin indikován k léčbě následujících onemocnění:
Vzhledem k velkému množství vyvolavatelů pneumonie a především vzhledem k množství neovlivnitelných spolupůsobících faktorů (věk, jiná onemocnění) je prevence nemoci obtížná. Souvisí zejména se zdravým životním stylem, který by měl zahrnovat pestrou stravu, střídmost v požívání alkoholu a snahu o udržení fyzické kondice. Je důležité náležitě léčit i zdánlivě banální onemocnění dýchacích cest a nezapomínat přitom na základní léčebný prvek, kterým je odpočinek. U osob starších 60 let se doporučuje očkování proti chřipce. Je možné očkovat také proti pneumokokům, a to už od 2. měsíce věku dítěte. Stejně brzy lze očkovat i proti Haemophillu influenzae. Názory na vhodnost hemofilové a pneumokokové vakcíny se mezi odborníky liší, podrobnosti však přesahují rámec tohoto textu. Stejně jako u jiných bakteriálních onemocnění zde existuje problém vzrůstání rezistence bakteriálních kmenů na běžná antibiotika. Je-li takovým odolným kmenem pneumonie způsobena, pak onemocnění zprvu nereaguje na obecně doporučovaná antibiotika a doba trvání nemoci se prodlužuje. U těžké pneumonie může být toto až smrtelnou komplikací. Vzhledem k tomu, že je rezistence bakterií způsobena především nadužíváním antibiotik v populaci (jejich předepisováním na virová onemocnění, na která jsou neúčinná), je třeba, aby pacienti sami při lehkých onemocněních na antibiotické terapii netrvali. Nastávající matky se mohou poradit se svým gynekologem o provedení bakteriologického vyšetření pochvy se zaměřením na bakterie, které by během porodu mohly způsobit pneumonii novorozence (především Streptococcusagalactiae).
Bylo prokázáno, že nitrofurantoin má dobrou aktivitu proti:
E-coli;
Staphylococcus saprophyticus;
Koaguláza negativní stafylokoky;
Enterococcus faecalis;
Staphylococcus aureus;
Streptococcusagalactiae;
Druhy Citrobacter;
Druh Klebsiella;
Druh Bacillus subtilis.
Furolin se úspěšně používá se při léčbě infekcí způsobených těmito organismy.
Rezistence vůči Furolinu
Mnoho nebo všechny kmeny následujících rodů jsou rezistentní vůči nitrofurantoinu:
Enterobacter;
Proteus;
Pseudomonas.
Vždy by mělo být provedeno testování citlivosti na antibiotika, aby se dále objasnil profil rezistence konkrétního kmene bakterií způsobujících infekci.
Gravidní ženy se často setkávají se zvýšenou kazivostí zubů a s hormonálně podmíněnými parodontopatiemi, jako jsou záněty dásní nebo výrůstky na dásni. Tyto jevy se mohou vyskytnout, ale nejsou pravidlem. Jsou totiž podmíněny jak hormonálně, tak změnami ve stravovacích a hygienických návycích. Každá těhotná žena by měla dvakrát v průběhu těhotenství absolvovat prohlídku u svého zubního lékaře. Kvůli dlouhým objednacím lhůtám se doporučuje objednat na zubní vyšetření co nejdříve po vydání těhotenského průkazu gynekologem. Druhá zubní prohlídka by měla proběhnout krátce před porodem. Zubař přizpůsobí vyšetření, léčebný plán i ošetření změněnému stavu ženy. Zaměří se na hygienu a její případné zlepšení, na léčbu zánětlivých změn závěsného aparátu zubu a na zubní kazy a jejich ošetření.
Důležitá je především kvalitní hygiena dutiny ústní, protože se od ní odvíjí zdraví zubů a jejich závěsného aparátu. Pokud nemá žena osvojenou správnou techniku čištění zubů, těhotenství by mělo být impulzem k návštěvě zubní hygienistky. V případě zvracení se důrazně nedoporučuje čistit si zuby ihned po něm, ale aspoň pět minut vyčkat. Bezprostředně po zvracení je dobré vypláchnout dutinu ústní obyčejnou vodou, ještě lépe mlékem nebo ústní vodou s obsahem fluoridů, a čištění zubů zahájit až po pětiminutovém intervalu. Povrch skloviny je totiž naleptán žaludečními kyselinami a kontaktem s potřebnými prvky se postupně opět zpevňuje. Pokud si člověk bezprostředně po zvracení vyčistí zuby, riskuje nevratné poškození skloviny. Některé ordinace nabízejí svým pacientům vyšetření slin na přítomnost bakterie Streptococcus mutans. V případě vyššího výskytu této bakterie způsobující zubní kaz zahájí zubní lékař příslušnou léčbu – ať již ošetřením zubních kazů, či terapií parodontopatií. Pokud je v ústní dutině gravidní ženy detekováno zvýšené množství bakterie Streptococcus mutans a není nutná žádná cílená léčba ložisek tohoto mikroorganismu, jeho výskyt se snižuje pomocí antibakteriálních výplachů dutiny ústní a aplikací xylitolu, což je umělé sladidlo, které není schopen tento streptokok metabolizovat. Při pravidelné konzumaci xylitolu a úpravě životosprávy dojde ke snížení výskytu této bakterie zubního kazu v dutině ústní.
Operace krčních mandlí se provádí v těchto případech:
opakované angíny 7x a více za jeden rok, 5x ročně dva roky po sobě nebo 3x ročně během tří let, přičemž jednotlivá akutní ataka angíny je přesně definovaná (teplota nad 38 stupňů Celsia, čepy na mandlích, zvětšené uzliny a další) a je většinou původu Streptococcus pyogenes;
trvalý (chronický) zánět v mandlích – opakovaná tvorba obtěžujících „čepů“, zápach z úst nebo špatná funkce mandlí;
velké krční mandle, které způsobují výrazné dechové potíže (chrápání, noční přestávky v dýchání – syndrom spánkové apnoe) – v těchto případech se mandle dají jenom zmenšit, část zůstane zachována a je dále normálně funkční;
trvalý (chronický) zánět v tonsilách s usídlením bakterie Streptococcus pyogenes, který způsobuje nebezpečné komplikace v různých částech těla – záněty ledvin, onemocnění srdce, bolesti kloubů, onemocnění kůže, očí;
peritonzilární absces – akutní silný zánět přechází mimo pouzdro mandle do okolí a vytvoří zde ohraničenou dutinu hnisu;
opakované krvácení z mandlí při zánětu;
poškození krční mandle úrazem;
nezhoubný či zhoubný nádor krční mandle;
vrozené vady přilehlých orgánů, které souvisí s mandlemi – krční píštěle.
Krční mandle se odstraňují chirurgickým způsobem za celkové či lokální anestezie. Lokální anestezie má ty výhody, že se lépe snáší a nehrozí při ní silné krvácení. Po operaci je třeba dbát všech pokynů lékaře, aby se nedráždil krk, protože by hrozilo nebezpečí krvácení. Myslí se tím především strava, což ocení hlavně děti, protože velmi doporučovaná po odstranění krčních mandlí je zmrzlina.
Prevenar 13 je pneumokoková polysacharidová konjugovaná vakcína určená k očkování proti invazivním pneumokokovým infekcím u dětí ve věku od 6 týdnů do 17 let a dospělých osob starších 18 let. Prevenar pomáhá chránit proti takovým onemocněním, jako jsou meningitida (zánět mozkových blan), sepse nebo bakterie (bakterie v krevním oběhu), u dětí pak i pneumonie (zánět plic) a infekce ucha, způsobené 13 typy bakterie Streptococcus pneumoniae.
Vakcína obsahuje části z 13 různých typů (polysacharidových obalů) bakterií pneumokoka Streptococcus pneumoniae: 7 typů, které obsahoval původní Prevenar, a navíc šest dalších typů bakterie. Význam Prevenaru 13 tkví tedy v tom, že oproti původnímu Prevenaru sedmivalentnímu chrání proti dalším šesti typům pneumokoků. Prevenar 13 byl vyvinut na vědeckém základě vakcíny Prevenar. I proto mohou děti, které byly očkovány původním Prevenarem, být přeočkovány Prevenarem 13.
Podle výzkumů provedených v Evropě před zahájením očkování Prevenarem se ukazuje, že 13 různých typů bakterie obsažených v Prevenaru 13 (tedy typy 1, 3, 4, 5, 6A, 6B, 7F, 9V, 14, 18C, 19A, 23F) vyvolává v závislosti na konkrétní zemi 73–100 % případů závažných onemocnění u dětí mladších 5 let. I když se díky očkování výskyt pneumokokových infekcí v mnoha zemích snížil, objevily se závažné infekce způsobené novými typy pneumokoků. Jde především o typ 19A, který je oproti původnímu Prevenaru v Prevenaru 13 novinkou.
Prevenar 13 se doporučuje očkovat společně hexavakcínou podle následujícího schématu, někdo preferuje každé zvlášť:
Očkovací schéma
2 měsíce (od 9. týdne) věku dítěte: hexavakcína 1. dávka a Prevenar 13 1. dávka
3 měsíce věku dítěte: hexavakcína 2. dávka a Prevenar 13 2. dávka
4 měsíce věku dítěte: hexavakcína 3. dávka a Prevenar 13 3. dávka
Spektrum účinku minocyklinu zahrnuje grampozitivní a gramnegativní bakterie včetně anaerobních a sporulujících. Minocyklin je také účinný proti mykoplazmám, ricketsiím, chlamydiím, treponemám, letospirám a aktinomycetám. Minocyklin je zpravidla účinný proti následujícím druhům bakterií: Aeromonas spp., Branhamella catarrhalis a Branhamella pertussis, Brucella spp., Campylobacter spp., Citrobacter spp., Escherichia coli, Enterobacter spp (mimo E. aerogenes), Francisella tularensis, Haemophilus influenzae a Haemophilus ducreyi, Klebsiella spp., Neisseria gonorrhoeae a Neisseria meningitis, Listeria monocytogenes, Salmonella spp. Shigella spp., Staphylococcus aureus a koagulázové negativní stafylokoky, streptokoky skupiny A, B, C, G, Streptococcus pneumoniae, viridující streptokoky, Yersinia spp.
Výraznou, zčásti získanou rezistenci, vykazují: Bacteroides fragilis, Haemophilus ifluenzae enterokoky, Streptococcus pneumoniae serologických skupin B a S. To samé platí pro stafylokoky. Minocyklin je účinný na Bacteroides spp., Clostridium perfringens a Clostridium tetani, fuzobakterie, Morganella morganii, peptokoky, peptostreptokoky a propionbakterie.
Minocyklin působí také na aktinomycety, spirochety, leptospiry, mykoplazmy, rickettsie a bedsonie. Citlivá je i část kmenů Stenotrphomonas maltophilia a Stenotrphomonas sepacea. Enterobacter aerogenes, Proteus spp., Providencia spp., Pseudomonas aeruginosa a Serratia spp. je nutno považovat za primárně rezistentní.
Ve skupině tetracyklinů existuje rozsáhlá zkřížená rezistence, výjimkou jsou některé kmeny Staphylococcus aureus, na které je minocyklin ještě účinný.
Farmakokinetické vlastnosti
Po orální aplikaci se minocyklin téměř zcela absorbuje z gastrointestinálního traktu. Existuje lineární vztah mezi dávkou a hladinou v séru. Relevantní plazmatická hladina je dosažena již za 30 minut.
Maximální plazmatická hladina při orální aplikaci je dosažena za 1–2 hodiny. Poločas v plazmě je 12–17 hodin, při omezené funkci ledvin (až do clearance kreatininu 20 ml/min) není podstatně prodloužen.
Vazba minocyklinu na plazmatické proteiny je asi 75%.
Distribuce do celého organismu probíhá rychle, přičemž zvlášť vysoké hladiny je dosaženo v játrech a žlučníku. Penetrace látky meningy je v porovnání s jinými tetracykliny dobrá: u zanícených meningů dosahuje koncentrace v likvoru asi 25–30% hodnot plazmatické hladiny.
Asi 50 % minocyklinu se metabolizuje na mikrobiologicky aktivní metabolity. Asi 10 % nezměněné látky se vylučuje ledvinami a zbytek nezměněné látky střevem.
Relativní biologická dostupnost minocyklinu je 99,32 %.
Preklinická data ve vztahu k bezpečnosti přípravku
Toxikologické studie na zvířatech neprokázaly žádnou zvláštní senzitivitu. Mutagenní a kancerogenní účinek dosud nebyl prokázán. Teratologické studie prováděné na řadě zvířat neprokázaly výskyt kongenitálních malformací. U plodu starších než čtyři měsíce může ukládání minocyklinu způsobovat diskoloraci zubů, poškození zubní skloviny a zpoždění v růstu kostí.
Léčba infekcí močových cest vyvolaných citlivými kmeny E. coli, Klebsiella sp., Enterobacter sp., Morganella morganii, Proteus mirabilis a Proteus vulgaris.
Léčba otitis media acuta vyvolané citlivými kmeny Streptococcus pneumoniae a H. influenzae.
Léčba exacerbace chronické bronchitidy vyvolané citlivými kmeny Streptococcus pneumoniae a H. influenzae.
Léčba pneumonie vyvolané Pneumocystis jiroveci (mikrobiologicky potvrzeno) a profylaxe infekce touto bakterií u pacientů s rizikovými faktory (např. s AIDS).
Léčba nokardiózy.
Přípravek se podává dospělým, dospívajícím a dětem od 3 let věku.
Je třeba vzít v úvahu oficiální doporučení, týkající se správného použití antibakteriálních látek.
Azithromycin je semisyntetické makrolidové antibiotikum a léčí se s ním tyto stavy:
Prevence a léčba akutních bakteriálních exacerbací chronické obstrukční plicní nemoci způsobené H. influenzae , M. catarrhalis nebo S. pneumoniae. Přínos dlouhodobé profylaxe musí být u každého pacienta zvážen oproti riziku kardiovaskulárních a jiných nežádoucích účinků.
Komunitní pneumonie způsobená C. pneumoniae, H. influenzae, M. pneumoniae nebo S. pneumoniae.
Nekomplikované kožní infekce způsobené S. aureus, S. pyogenes nebo S. agalactiae.
Uretritida a cervicitida způsobená C. trachomatis nebo N. gonorrhoeae. V kombinaci s Ceftriaxonem je Azithromycin součástí doporučeného režimu pro léčbu kapavky. Azithromycin je ve většině případů účinný jako monoterapie, ale vzhledem k relativně nízké bariéře vzniku rezistence u gonokoků a časté koinfekci C. trachomatis a N. gonorrhoeae se doporučuje kombinace s Ceftriaxonem.
Trachom způsobený C. trachomatis.
Genitální vředová choroba (chancroid) u mužů způsobená H. ducrey.
Akutní bakteriální sinusitida způsobená H. influenzae, M. catarrhalis nebo S. pneumoniae. Obecně jsou však preferovány jiné léky, jako je Amoxicilin / Klavulanát.
Akutní zánět středního ucha způsobený H. influenzae, M. catarrhalis nebo S. pneumoniae. Azithromycin však není lékem první volby pro tento stav. Obecně je výhodný Amoxicilin nebo jiné beta-laktamové antibiotikum.
Faryngitida nebo tonzilitida způsobená S. pyogenes jako alternativa k terapii první volby u jedinců, kteří nemohou použít terapii první volby.
Azithromycin je dostupný v lékárně na lékařský předpis. V některých zemích světa se dá volně koupit v lékárně. Nám známá místa volného prodeje tohoto antibiotika bez receptu jsou Argentina, Peru a Kolumbie.
Ke snížení rozvoje bakterií rezistentních vůči lékům by měl být Azithromycin používán pouze k léčbě infekcí, u kterých je prokázáno nebo existuje silné podezření, že jsou způsobeny citlivými bakteriemi na toto antibiotikum.
Infekce močových cest se musí léčit okamžitě (jednak z důvodu velkých bolestí, druhak z důvodu možnosti rozšíření infekce na ledviny) a většinou je zapotřebí nasazení antibiotik, které předepíše praktický lékař. Odbornou pomoc je potřeba vyhledat vždy, pokud se objeví horečka, bolesti v zádech nebo krev v moči, což jsou příznaky onemocnění vyžadující nasazení antibiotik. Podceňování a nedoléčení těchto zánětlivých onemocnění pak přechází v chronická stádia a časté recidivy mohou vést k vážným onemocněním ledvin. Při léčbě antibiotik je vhodné dodržovat určitá pravidla, mezi která patří zvýšený pitný režim (urologické čaje, čistá neslazená voda), zvýšená hygiena, teplo a odpočinek.
Léčbu antibiotiky je však vhodné doplnit o užívání doplňku stravy s obsahem brusinek. Brusinky jsou malé tmavě červené plody, které pro jejich léčebné účinky používaly už i naši předkové. V brusinkách obsažené látky však mají mnohem širší pozitivní přínos na organismus - od silných antioxidačních a regeneračních vlastností až po ochranu vůči virovým onemocněním. Přesto se pozornost odborníků soustřeďuje hlavně kolem jejich terapeutického účinku na záněty močového ústrojí a ledviny. Jsou velmi účinné při akutních či chronických zánětech močových cest a uplatňují se i při prevenci, dále při zánětech ledvin, inkontinenci či zánětech prostaty. Za tyto schopnosti vděčí obsahu účinných látek, jakými jsou antioxidanty, D - mannosa a hippurová a ellagiková kyselina. Tyto látky vytvářejí ochranný film na stěnách močového měchýře a zabraňují přilnutí infekčních patogenů, jakými jsou bakterie Streptococcus či Escherichia coli.
Vysoký blahodárný přínos představují přirozeně brusinky čerstvé či sušené. Tepelně zpracované výrobky (šťávy, marmelády) jsou o něco méně účinné. Nejvhodnějším řešením však je užívání doplňku stravy s vysokou standardizovanou koncentrací účinných látek v denní dávce. Kapsle Barny´s SuperCranberry™ pocházející z kanadských brusinek s vysokým obsahem proanthokyanidinů - PAC (velmi silných antioxidantů) a patří mezi nejsilnější brusinky na trhu. Jedna kapsle obsahuje nejméně 22,5 mg proanthokyanidinů, přičemž doporučená efektivní denní dávka je stanovena na minimálně 36 mg, ve dvou kapslích tak přijmete minimálně 45 mg PAC. Vyšší dávkování - 4 kapsle (v prvních třech dnech) s obsahem až 90 mg proanthokyanidinů a má prodloužený efekt i v době spánku. Tento doplněk stravy je vhodný při akutních i chronických zánětech močového ústrojí, inkontinenci, u osob s oslabenou imunitou a s dispozicí k zánětům močových cest.
TIP:
V lékárnách je k dostání mnoho preparátů s obsahem brusinek anebo dalších účinných látek. Výborný je též volně prodejný lék Rowatinex kapky anebo tablety, který působí močopudně a lze ho použít při akutních i chronických zánětech močového ústrojí.
Doplněk stravy SuperCranberryTM je vhodné užívat jako součást konzervativní léčby anebo i preventivně pro dlouhodobou harmonizaci močového ústrojí.
Tak jak vy uvádíte, že se jedná o mokvavé projevy na dolních končetinách, tak to není projev růže. Růže (Erysipelas) je bakteriální onemocnění, které vlastně způsobuje bakterie z rodu streptokoků Streptococcus pyogenes, která může způsobovat i angínu, revmatickou horečku či impetigo. Tento streptokok je schopen proniknout narušenou kožní bariérou a v podstatě dochází k tomu, že tato bakterie vyvolává zánět podkoží.
Impetigo je způsobeno jednou ze dvou bakterií druhu streptococcus nebo stafylokoky. Tyto bakterie se dostávají do těla, pokud je pokožka podrážděná nebo poškozená v důsledku jiných kožních problémů, jako jsou ekzémy, bodnutí hmyzem, plané neštovice, popálení nebo řezné rány. U dětí bývá impetigo způsobeno rýmou nebo alergií v důsledku poškození kůže pod nosem. Impetigo se objevuje i na zcela zdravé kůži.
Zánět močových cest způsobuje přítomnost škodlivých bakterií ve sliznicích dolních močových cest a měchýře. V 80 % jde o bakterie Escherichia coli, v 5–15 % pak o Staphylococcus epidermidis a Enterococcus faecalis či Streptococcus viridans. Opakované infekce nemocných po předchozí časté léčbě antibiotiky způsobují v 5–10 % již vyselektované odolné bakterie, jako je Pseudomonas sp., Klebsiella sp. a Proteus sp. Všechny tyto bakterie jsou velmi důležitými obyvatelkami střevní mikroflóry, kde některé z nich hrají velmi důležitou roli při trávení. Problém však může přijít ve chvíli, kdy tyto bakterie opustí své přirozené prostředí a z konečníku „vycestují“ do močové trubice a dále do močového měchýře. Tady se totiž z přátelských bakterií rázem stávají nechtěnými a škodlivými vetřelci.
Růže nemoc je nebezpečné akutní infekční povrchové onemocnění kůže, jehož původci jsou v drtivé většině případů bakterie z rodu streptokoků (Streptococcus pyogenes, který může způsobovat i angínu, revmatickou horečku či impetigo), výjimečně i stafylokoků (Staphylococcus aureus, původce mnoha jiných onemocnění po celém těle). Ve velmi vzácných případech mohou onemocnění způsobit i jiné druhy bakterií, jako je Klebsiella pneumonie, normálně způsobující zápal plic, Hemophillus influenzae (způsobuje většinou epiglottitidu či meningitidu u dětí) či enterobakterie. Historie růže sahá až do středověku, kdy se jí říkalo lidově „oheň svatého Antonína“ podle egyptského léčitele, který byl údajně schopen tyto obtíže léčit. Onemocnění postihuje častěji ženy, ale u mužů se většinou projeví dříve.
