Prognóza pacientů je většinou výborná, většina růží se po aplikaci antibiotik brzy vyléčí. Asi u dvaceti procent pacientů pak vzhledem k přetrvávání rizikových faktorů hrozí recidiva, návrat obtíží, kdy je nutná nová léčba. Komplikace jsou většinou vzácné, přesto se mohou vyskytnout a je třeba s nimi počítat a dávat si na ně pozor. Nebezpečnou komplikací, plynoucí ze schopnosti bakterií dostat se až do krevního oběhu, je vznik bakteriémie. V takovémto stavu streptokoky kolují v krvi a infekce se tak může šířit až na srdeční chlopně, kde působí bakteriální endokarditidy, dále do kloubů, či dokonce kostí. Další komplikací při extrémním přemnožení bakterií v celém světě je vznik celkové sepse a septického šoku, což je život ohrožující stav vznikající především ve velmi vážných a neléčených případech u lidí s oslabeným imunitním systémem. Streptokoky mohou zejména u dětí vyvolat nebezpečnou poststreptokokální glomerulonefritidu rozvojem vedoucím až k selhání ledvin. Může dojít i k trombóze sinus cavernosus (zasažen žilní splav v části mozku) a odtud se dál sraženiny mohou šířit krví do dalších oblastí a částí mozku. Výjimečně může dojít k streptokokálnímu syndromu, toxickému šoku nebo osteoartritickým potížím, to znamená vzniku zánětů šlach, zánětů kostí, tíhových váčků či celých kloubů.
Růže je bakteriální onemocnění, které je nezbytné začít co nejdříve léčit. Léčbu růže můžeme rozdělit na farmakologickou a doplňkovou.
Farmakologická léčba růže
Léčba růže probíhá zprvu v nemocnici, proto je nutné pacienta hospitalizovat. Prvním lékem, který se u pacientů s růží nasazuje, je antibiotikum penicilin. Na ten jsou streptokoky citlivé, což znamená, že na ně antibiotikum účinně působí a streptokoky začínají postupně hynout. Problém nastává u pacientů, kteří jsou na penicilin alergičtí. U nich je nutné zvolit některou z alternativních možností, například makrolidová antibiotika. Pokud není léčebný postup úspěšný, pravděpodobně nebude antibiotikum dostatečně účinné proti bakteriím. Pak lékaři obvykle nasazují takzvaná širokospektrá antibiotika, která fungují proti více typům a podtypům bakterií a mají na ně větší smrtící účinek. Širokospektrá antibiotika mají však tu nevýhodu, že doslova vyhubí i fyziologické bakterie ve střevech pacienta, což pak může působit další obtíže týkající se vyprazdňování.
Doplňková léčba
Kromě podávání léčivých přípravků, jejichž úkolem je zahubit škodlivé bakterie, je doporučována také doplňková léčba. Tato doplňková léčba růže urychluje hojení a ulevuje od doprovodných příznaků onemocnění, jako je svědění postiženého místa nebo vysoká horečka. Doporučuje se podávat studené obklady a protizánětlivé masti ke zklidnění kůže. Vysoké horečky lze snižovat takzvanými antipyretiky. Při léčbě růže je také velmi důležité dodržovat určitý režim, což znamená pít dostatek tekutin, dopřát si klid na lůžku a nevystavovat se zbytečně stresovým situacím.
Každý bacil jenom zneužívá momentální slabosti naší imunity. Chodí okolo a číhá. Kdo má silnou imunitu, dokáže se hravě ubránit. Kdo si imunitu oslabí, což jsou většinou děti, nemá sílu, aby bacila bacil. Bacil se mu dostane na kobylku a je zle. Bacily jsou všude, ale podlehnou jim jen ti, kteří se oslabili.
Podle moderní medicíny je příčinou zvýšené hodnoty ASLO streptokoková infekce. Když náš organismus zjistí, že sliznice selhaly a propustily streptokoka dovnitř, začne celkem inteligentně tvořit protilátky. Na imunitním systému je, aby to správně korigoval. Streptokoky se snaží vypadat třeba jako buňky našeho srdce, ledvin nebo pouzder kloubů. To je od nich vysloveně sprosté, protože naše vlastní imunita se nesoustředí jenom na zlobivé streptokoky, ale omylem napadá i buňky našeho srdíčka, ledvin, kloubů. A máme tu autoimunitní onemocnění, kdy náš vlastní imunitní systém střílí do vlastních řad a ničí naše vlastní tkáně, což se děje převážně u dětí.
Flegmóna cellulitis vzniká nejčastěji na podkladě již narušené kůže při jejím zánětu a také při zánětu podkoží. Původci flegmóny bývají streptokoky, stafylokoky, koliformní bakterie a tak dále. Bakterie se mohou do těla zanést i přes zdravou, avšak vnějším zásahem narušenou pokožku, například při bodnutí hmyzem, škrábnutí či říznutí. Může provázet i provedený chirurgický zákrok. Zánět může mít lehkou formu, kdy nemá flegmóna téměř žádné příznaky a sama odezní, ale bakterie mohou proniknout přes kůži a podkoží i do krevního řečiště, odkud se rozšíří po celém těle a může dojít k ohrožení života pacienta. Více citliví k rozvoji flegmóny jsou lidé s narušenou imunitou či diabetem. U tohoto onemocnění může dojít k záměně s onemocněním zvaným růže, což je akutní erytémové onemocnění kůže a vrchní vrstvy podkoží vyvolané většinou beta-hemolytickými streptokoky skupiny A. Onemocnění nezanechává imunitu.
Nežit je hnisavé bakteriální kožní onemocnění, které je nejčastěji způsobeno stafylokoky nebo streptokoky. Napadena může být kůže kdekoliv na těle, kde jsou vlasové váčky. Ohroženi jsou především jedinci s nedostatečnou hygienou kůže nebo poruchami imunity. Při splynutí několika furunklů dojde ke vzniku většího ložiska – karbunklu. Furunkly v oblasti obličeje mohou způsobit hnisavý zánět mozkových blan. Bakterie se při neodborné léčbě mohou dostat do krevního oběhu a způsobit celkovou infekci (sepsi).
Furunkl nejčastěji vzniká tak, že mikrob pronikne do vlasového (chlupového) míšku, odborně folikulu, nebo mazové žlázky, svou přítomností zde způsobí zánět, který se začne projevovat tak, že se na kůži v okolí chloupku (vlasu) vytvoří malý, červený boláček, který zpravidla bolí. Na dotek je postižené místo teplé. Jak se zánět šíří do okolí žlázky nebo vlasového míšku, začne se v centru tohoto původně tuhého červeného místa tvořit hnis. Na kůži můžeme toto pozorovat jako zbělení, popřípadě zežloutnutí obsahu. Zvětšování boláčku je způsobeno další tvorbou hnisu, který se postupně dostává k povrchu kůže. Udělá se hnisavá čepička, která praskne, takže hnis může volně odtékat. Někdy se stane, že furunkl postupně odezní i bez provalení hnisu. Furunkly se mohou vytvořit kdekoliv na kůži, ale často je najdeme na hýždích, stehnech, v podpaží a na šíji. K mnohočetnému výskytu furunklů po těle, takzvané furunkulóze, může dojít v případě, že je imunitní systém jedince oslabený a bakterie mají snadnější průnik do těla. To se může stát například při cukrovce nebo dalších chronických chorobách, které mají za následek snížení imunity. Pokud se v okolí furunklu zanítí další žlázky, mohou takovéto furunkly splynout do jednoho velkého bolestivého „uzlu“ – karbunklu. Karbunkly se vyskytují především na šíji.
Furunkl a karbunkl patří do skupiny onemocnění, jimž se společně říká pyodermie. Pyodermie jsou hnisavá onemocnění kůže nebo taky žlázek, které se v kůži nacházejí (například vlasový, chlupový míšek, potní žlázky, mazové žlázky). Jsou způsobena infekcí mikroby, a to nejčastěji stafylokoky (latinsky Staphylococcus) nebo méně často také streptokoky, latinsky Streptococcus. Bakterie se na lidské kůži normálně vyskytují. Protože lidská kůže, pokud je zdravá, představuje velmi dobrou ochranu/bariéru, tyto mikroby nás v podstatě neohrožují. Jestliže se jim ale podaří přes tuto přirozenou bariéru dostat, můžou pak způsobit infekci, která se projeví třeba jako hnisavý vřídek, nebo v horším případě mohou zapříčinit i celkové onemocnění organismu. Proto není radno i tak zdánlivě banální onemocnění přehlížet.
Streptokoky se přenášejí vzdušnou cestou, přímým i nepřímým kontaktem. V těle se pak při erysipelu šíří lymfatickými cestami nejčastěji z drobných poranění, prasklin vzniklých při plísňovém onemocnění prstů, z chronických ekzémů nebo z porušené kůže při chronické žilní nedostatečnosti, z dutiny nosní či zevního zvukovodu. Poměrně často bývá vstupní branou infekce otevřená rána při proleženinách, bércových vředech či diabetické noze. Když se nedodrží přísné sterilní podmínky při převazech, infekce může vniknout i operační ránou.
Zdrojem infekce je velmi často sám nemocný pacient, někdy i druhá osoba s jinou streptokokovou infekcí. Recidivy většinou vznikají opětovnou aktivací streptokoků již přítomných v organismu nebo na kůži. Až 20 % populace jsou totiž bezpříznakoví nosiči, jejichž kůže nebo nosohltan jsou kolonizovány streptokoky. Kolonizace kůže je častým důsledkem prodělané infekce, koncentrace bakterií je však mnohem nižší. Inkubační doba se pohybuje od několika hodin do 2 dnů.
Jednoznačná odpověď na otázku nakažlivosti a přenosu zní jednoznačně ANO. Nemoc je přenosná i nakažlivá. Streptokoky se přenášejí vzdušnou cestou, přímým i nepřímým kontaktem. V těle se pak šíří lymfatickými cestami nejčastěji z drobných poranění, prasklin vzniklých při plísňovém onemocnění prstů, z chronických ekzémů nebo z porušené kůže při chronické žilní nedostatečnosti, z dutiny nosní či zevního zvukovodu. Poměrně často bývá vstupní branou infekce otevřená rána při proleženinách, bércových vředech či diabetické noze. Když se nedodrží přísné sterilní podmínky při převazech, infekce může vniknout i operační ránou. Původcem infekce je velmi často sám pacient, někdy i druhá osoba s jinou streptokokovou infekcí. Recidivy většinou vznikají opětovnou aktivací streptokoků, kteří jsou v organismu nebo na kůži. 20 % populace jsou bezpříznakoví nosiči, jejichž kůže nebo nosohltan je osídlen streptokoky.
Rekapitulace:
Ano, růže je přenosná, jelikož je to infekční nemoc.
Ano, je možné se nakazit od druhého, ale pravděpodobnost je asi 7%, to by ten dotyčný musel postiženému nohu třeba olíznout! I takoví mezi námi jsou.
Ano, nemoc se přenáší krví a přímým stykem s postiženým místem.
Pozor: V žádném případě na postižené místo nesahejte, může dojít k přenosu infekce, je zapotřebí dodržovat důslednou hygienu!
Doporučení: Je dobré mít stále kůži mastnou, ne vysušenou, nejlepší je ji mazat obyčejným sádlem. Vhodná je celíková nebo lichořeřišnicová mast, v sádlovém základu. Doporučují se i obklady ze spařených listů podbělu nebo čerstvé mydlice. Na vyčištění organismu pijte dvousložkové čaje, a to šalvěj a majoránka (1 : 1), nebo saturejka a mateřídouška (1 : 1). Oba čaje se připravují stejně: čajovou lžičku z každé byliny přelijeme hrnkem horké vody a necháme 10 minut přikryté louhovat. Oba čaje se pijí 3x denně. Šalvěj před jídlem, saturejka mezi jídly. Čaje tělo pročistí a mast jen upraví vnější příznaky.
Spektrum účinku minocyklinu zahrnuje grampozitivní a gramnegativní bakterie včetně anaerobních a sporulujících. Minocyklin je také účinný proti mykoplazmám, ricketsiím, chlamydiím, treponemám, letospirám a aktinomycetám. Minocyklin je zpravidla účinný proti následujícím druhům bakterií: Aeromonas spp., Branhamella catarrhalis a Branhamella pertussis, Brucella spp., Campylobacter spp., Citrobacter spp., Escherichia coli, Enterobacter spp (mimo E. aerogenes), Francisella tularensis, Haemophilus influenzae a Haemophilus ducreyi, Klebsiella spp., Neisseria gonorrhoeae a Neisseria meningitis, Listeria monocytogenes, Salmonella spp. Shigella spp., Staphylococcus aureus a koagulázové negativní stafylokoky, streptokoky skupiny A, B, C, G, Streptococcus pneumoniae, viridující streptokoky, Yersinia spp.
Výraznou, zčásti získanou rezistenci, vykazují: Bacteroides fragilis, Haemophilus ifluenzae enterokoky, Streptococcus pneumoniae serologických skupin B a S. To samé platí pro stafylokoky. Minocyklin je účinný na Bacteroides spp., Clostridium perfringens a Clostridium tetani, fuzobakterie, Morganella morganii, peptokoky, peptostreptokoky a propionbakterie.
Minocyklin působí také na aktinomycety, spirochety, leptospiry, mykoplazmy, rickettsie a bedsonie. Citlivá je i část kmenů Stenotrphomonas maltophilia a Stenotrphomonas sepacea. Enterobacter aerogenes, Proteus spp., Providencia spp., Pseudomonas aeruginosa a Serratia spp. je nutno považovat za primárně rezistentní.
Ve skupině tetracyklinů existuje rozsáhlá zkřížená rezistence, výjimkou jsou některé kmeny Staphylococcus aureus, na které je minocyklin ještě účinný.
Farmakokinetické vlastnosti
Po orální aplikaci se minocyklin téměř zcela absorbuje z gastrointestinálního traktu. Existuje lineární vztah mezi dávkou a hladinou v séru. Relevantní plazmatická hladina je dosažena již za 30 minut.
Maximální plazmatická hladina při orální aplikaci je dosažena za 1–2 hodiny. Poločas v plazmě je 12–17 hodin, při omezené funkci ledvin (až do clearance kreatininu 20 ml/min) není podstatně prodloužen.
Vazba minocyklinu na plazmatické proteiny je asi 75%.
Distribuce do celého organismu probíhá rychle, přičemž zvlášť vysoké hladiny je dosaženo v játrech a žlučníku. Penetrace látky meningy je v porovnání s jinými tetracykliny dobrá: u zanícených meningů dosahuje koncentrace v likvoru asi 25–30% hodnot plazmatické hladiny.
Asi 50 % minocyklinu se metabolizuje na mikrobiologicky aktivní metabolity. Asi 10 % nezměněné látky se vylučuje ledvinami a zbytek nezměněné látky střevem.
Relativní biologická dostupnost minocyklinu je 99,32 %.
Preklinická data ve vztahu k bezpečnosti přípravku
Toxikologické studie na zvířatech neprokázaly žádnou zvláštní senzitivitu. Mutagenní a kancerogenní účinek dosud nebyl prokázán. Teratologické studie prováděné na řadě zvířat neprokázaly výskyt kongenitálních malformací. U plodu starších než čtyři měsíce může ukládání minocyklinu způsobovat diskoloraci zubů, poškození zubní skloviny a zpoždění v růstu kostí.
Uretritida neboli zánět močové trubice je jednou z interdisciplinárních diagnóz, se kterou se ve své praxi setkává nejen dermatovenerolog, ale též praktický lékař, urolog a gynekolog. Uretritidy dělíme na infekční a neinfekční, akutní a chronické, primární a sekundární. Na dermatovenerologických ambulancích se však téměř výhradně setkáváme s uretritidami infekčními. Ty se dále dělí na uretritidy gonokokové, způsobené bakterií Neisseria gonorrhoeae, a uretritidy negonokokové, též nazývané nespecifické. Nespecifické uretritidy způsobují Chlamydia trachomatis, Ureaplasma urealyticum, Mycoplasma hominis, streptokoky, stafylokoky a další bakterie, dále protozoa Trichomonas vaginalis, ale mohou je vyvolat i viry Herpes simplex nebo kvasinky. Neinfekční uretritidy vznikají často v souvislosti s traumatem či sexuálními praktikami spojenými se zaváděním cizích těles do uretry, zejména u mužů, na vzniku se může podílet i špatná hygiena. K sekundárním uretritidám dochází nejčastěji po instrumentálních výkonech.
Gonokoková uretritida
Je bakteriální infekce, která je původcem kapavky.
Negonokoková uretritida
Je známá též jako nekapavčitá uretritida či nespecifická uretritida. Jedná se o zánět močové trubice, který není způsoben bakterií vyvolávající kapavku. Mezi příčiny negonokokové uretritidy patří bakterie, virové infekce, parazitické infekce a neinfekční příčiny.
Symptomy mohou zahrnovat dysurii (bolest a pálení při močení), bílý či zakalený výtok z močové trubice (uretry) a časté nutkání k močení. U mužů jsou symptomy výtok z penisu, pálení či bolest při močení, svědění, podráždění či citlivost a skvrny na spodním prádle. U žen jsou to výtoky z pochvy, pálení či bolest při močení, anální či orální infekce. Bolesti břicha nebo abnormální vaginální krvácení mohou být známkou pokročení infekce na hluboký pánevní zánět.
Před jakoukoliv domácí léčbou je nejlepší určit, o kterou chorobu se nejpravděpodobněji při našem bolení v krku jedná. Sice je dobré navštívit lékaře, ale velmi často podle některých příznaků můžeme to nejdůležitější zjistit sami, vyrážky a pupínky jsou docela jasným znakem, ale u dalších nemocí to nemusí být na první pohled úplně samozřejmé. Pokud máme teplotu kolem 38 stupňů (i když jsou lidé, kteří mají nad 37, a už je to problém) a rýmu, kašel, bolest hlavy či svalů (měly by se objevit souběžně alespoň dva tyto znaky), tak jde nejpravděpodobněji o nějaké klasické virové nachlazení. Zvýšená teplota a oteklý a bolestivý krk mezi koncem čelistí a ušima nejpravděpodobněji znamená příušnice. Teplota převážně normální, ale pro změnu pocit sucha a bolest při polykání jsou převážně prvními příznaky zánětu hrtanu. No, a pokud má člověk s bolestí v krku navíc ještě zarudlé a zvětšené mandle, na kterých se může objevit bílý povlak či bělavé skvrnky, tak jde nejpravděpodobněji o nějakou angínu, případně jiné onemocnění způsobené streptokoky. Na virová onemocnění, jejichž jedním z průvodních jevů je i bolest v krku, převážně přírodní léky neexistují a organismus se s nimi musí poprat sám (i když eliminace choroby s asistencí lékaře a případně i moderních léčiv nemusí být tak úplně nesmyslným přístupem, vše záleží od síly onemocnění). Ale to neznamená, že by člověk měl být úplně pasivní nebo že by musel polykat chemikálie i na zjemnění problémů přímo s krkem. Tady totiž může pomoci přírodní léčba a podpořit vaše zdraví docela úspěšně. Při bolesti v krku bychom také neměli zapomínat na udržování přirozené vlhkosti vzduchu v místnosti, protože příliš suché ovzduší může bolest v krku vyvolat anebo zesílit.
Pokud je hodnota ASLO zvýšená (fyziologická norma je do 200), někde v organismu se nachází pravděpodobně streptokoky ve vysoké koncentraci a je nutné skutečnost řešit s praktickým lékařem nebo jiným specialistou, který zajistí adekvátní přeléčení antibiotiky.
ASLO jsou protilátky proti streptolysinu O (SLO), který se nachází na povrchu streptokoků. Jedná se o látku tvořenou organismem při boji s těmito bakteriemi. Antistreptolysin (O) je protilátka proti streptolysinu O, produkovanému beta-hemolytickými streptokoky skupiny A, C a G. Streptolysin O je letální exocelulární protein, reverzibilně aktivovaný vzdušným kyslíkem; toxin rozpouští erytrocyty a mnoho dalších živočišných buněk porušením. Cytoplazmatickými membránami s následnou vazbou aktivovaného SLO na povrch buňky – hostitelem jsou produkovány protilátky Anti-Streptolyzin-O, aby neutralizovaly SLO. Stanovení ASLO slouží k diagnostice streptokokových infekcí, jako jsou revmatická horečka a glomerulonefritis, dále revmatická horečka, která vzniká při působení SLO na srdce – hlavní příznaky zahrnují horečku, zánět kloubů a srdce, srdeční arytmii, tachykardii a zvětšení srdce. Glomerulonefritis je onemocnění ledvin a předpokládá se, že je výsledkem alergické odpovědi na streptokokovou infekci horních cest dýchacích.
Hladiny ASLO v séru jsou závislé na věku pacienta, geografických okolnostech a místním výskytu streptokokové infekce. Může být sledována jako měřítko rozsahu a stupně infekce, streptokoková infekce je považována za jedinou, poklesne-li hladina ASLO oproti akutnímu stadiu na polovinu ve stádiu rekonvalescence, proto by se měl test zopakovat po 1–2 týdnech.
Hodnoty ASLO
Normální hodnota ASLO by měla být mezi 0–200.
Zvýšené hodnoty ASLO se vyskytují u těchto onemocnění:
revmatická horečka
spála
tonzilitis (streptokoková angína)
glomerulonefritis (zánět ledvin)
bakteriální endokarditis (zánět vnitřní blány vystýlající srdce)
Pendepon je směs málo a velmi málo rozpustné soli benzylpenicilinu, vhodné především k prevenci streptokokové infekce u pacientů ohrožených revmatickou horečkou. Antimikrobiální spektrum je shodné se spektrem benzylpenicilinu. Velmi dobře působí na pyogenní a ostatní hemolytické streptokoky, pneumokoky, gonokoky a meningokoky, korynebakterie, listerie, Erysipelothrix rhusiopathiae, Bacillus anthracis, aktinomycety, Clostridium tetani i anaerobní traumatozy, moraxely, Treponema pallidum a na většinu kmenů leptospir.
Pendepon se používá při prevenci streptokokových nákaz osob ohrožených revmatickou horečkou. Sanace bacilonosičů betahemolytického streptokoka. Lues. K prevenci streptokokových nákaz a recidiv revmatické horečky se aplikuje vždy po 14–18 dnech dávka 1 500 000 m. j. Pokud v průběhu dlouhodobé prevence propukne akutní streptokokové onemocnění, je nutné okamžitě nasadit léčbu penicilinem trvající 7 dnů. Při sanaci bacilonosičů beta-hemolytického streptokoka je podávána jedna injekce přípravku každých 14 dnů.
Způsob podání
Přípravek se před podáním musí rozpustit. Obsah injekční lahvičky se sklepe na boční stěnu lahvičky, poté se vstříkne do lahvičky 4,5 ml vody na injekci a mírným kruhovým pohybem se připraví suspenze, která obsahuje v 1 ml přibližně 300 000 m. j. Homogenity se dosáhne za 2–3 minuty. Lahvičkou se nemá třepat, protože zpěněná suspenze se těžko aplikuje. Připravená dávka se podává silnější nitrosvalovou jehlou hluboko intragluteálně do vnějšího horního kvadrantu m. glutei maximi. Dětem se podává do m. femoris lateralis. Před injekcí je zapotřebí aspirací prověřit správné umístění kanyly ve svalstvu.
Upozornění
Opatrnost je potřebná při podávání přípravku pacientům s jakoukoliv alergií, sennou rýmou, kopřivkou a při bronchiálním astmatu i v anamnéze. Při vzniku anafylaktického šoku je nutné především zvládnout selhání oběhu a případné poruchy dýchání dopaminem, adrenalinem, noradrenalinem, hydrokortizonem, podat antihistaminika a kalcium. Přípravek se nehodí k léčbě akutních infekcí.
Flegmonózní zánět můžeme poznat již při fyzikálním vyšetření, důležité je i vyšetření krve, které zjistí zvýšené množství bílých krvinek a výrazněji zvýšené CRP (C-reaktivní protein). Nejčastějším původcem flegmonózního zánětu kůže a hlouběji uložených tkání jsou bakterie ze skupiny streptokoků. Zatímco u stafylokoků je větší šance na vznik ohraničené infekce, streptokoky mají tendenci se více šířit. Flegmóna může vzniknout po průniku streptokoků do zdravé kůže (například při poranění) nebo se rozvinout z jiné již přítomné streptokokové kožní infekce. K rozvoji flegmóny jsou náchylnější lidé s oslabenou imunitou.
Postižená část těla (typicky dolní končetina) je oteklá a zarudlá, pohmatově bývá teplá a výrazně bolestivá. V hloubce se mohou vytvářet ložiska s hnisem. Proces je doprovázen horečkou a celkovými projevy infekce. Flegmóna je stav velmi nebezpečný, který může snadno přejít do otravy krve, jenž může nemocného snadno usmrtit.
Pacient s flegmónou by měl být hospitalizován, měla by mu být nasazena antibiotika nitrožilně a podávány infuze k udržení vnitřního prostředí. U vážnějších případů je nezřídka nutná chirurgická revize postižených tkání, vypuštění hromadícího se hnisu a zajištění drenáže (to je odtoku hnisu). Nelze-li situaci vyřešit jinak, pak se musí flegmónou postižená tkáň zcela odstranit, v případě končetiny to znamená její amputaci.
Hlavním rizikem zánětu šlach je nadměrné zatěžování svalů bez adekvátního odpočinku. Příkladem mohou být běžné činnosti, jako je třeba práce na počítači. Při sportování je nebezpečné začít bez zahřátí a protažení namáhaných svalových skupin. Rizikové je i náhlé zvýšení svalové činnosti, jíž jsme se v předchozí době nevěnovali.
Rozlišujeme několik typů zánětu šlach
Hnisavý zánět šlach: Je způsoben pyrogenními bakteriemi, které působí jinde v těle trauma a na šlachu přešly z okolí. Tento zánět se může rozšířit na další místa a může způsobit až odumření postižené šlachy.
Revmatický zánět šlach:
Revmatický zánět se podobá revmatické artritidě, což je onemocnění postihující hlavně větší klouby. Vzniká jako následek nákazy, která je způsobena bakteriemi – streptokoky. Klouby jsou pak bolestivé, omezeně pohyblivé a zduřelé.
Tenisový loket:
Jedná se o zánět nacházející se obvykle na přední straně předloktí. Je způsoben nadměrným zatížením těchto svalů nejen při sportu, ale často se vyskytuje i u manuálně pracujících lidí, kteří vykonávají neustále jeden pohyb bez možnosti odpočinku svalů. Nemusí se ale jednat pouze o těžce pracující. Objevuje se často u lidí, kteří pracují na počítači s rukama stále v jedné poloze. Podrobně v samostatném článku tenisový loket.
Lupavý prst:
Postihuje nejvíce prsty na rukou, nejčastěji pak šlachy palců. Když se v nich vytvoří zánět, není pohyb palcem plynulý, ale trhavý až skákavý.
Příznaky a projevy zánětu šlach
Zánět šlach nepatří mezi onemocnění, které by na nás z ničeho nic udeřilo, obvykle se příznaky začínají projevovat postupně. Místo, kde se zánět nachází, je ze začátku onemocnění citlivější a svědí. Postupně začíná být zarudlé, teplé a bolestivé. Bolest se projevuje zejména při pohybu, při němž je zanícená šlacha používána, a může se v dalších fázích onemocnění promítat i do blízkého kloubu.
Endiaron je vhodný i na léčbu střevní chřipky, a to z toho důvodu, že v něm obsažená účinná látka kloroxin má výrazné bakteriostatické, fungistatické a antiprotozoární vlastnosti. Spektrum jeho účinnosti zahrnuje streptokoky, stafylokoky, shigely, giardie, trichomonády, Proteus vulgaris, kvasinky a různé druhy plísní, vegetativní formy střevních améb. Nevyvolává rezistenci a normální střevní flóru neovlivňuje.
