Flegmóna cellulitis vzniká nejčastěji na podkladě již narušené kůže při jejím zánětu a také při zánětu podkoží. Původci flegmóny bývají streptokoky, stafylokoky, koliformní bakterie a tak dále. Bakterie se mohou do těla zanést i přes zdravou, avšak vnějším zásahem narušenou pokožku, například při bodnutí hmyzem, škrábnutí či říznutí. Může provázet i provedený chirurgický zákrok. Zánět může mít lehkou formu, kdy nemá flegmóna téměř žádné příznaky a sama odezní, ale bakterie mohou proniknout přes kůži a podkoží i do krevního řečiště, odkud se rozšíří po celém těle a může dojít k ohrožení života pacienta. Více citliví k rozvoji flegmóny jsou lidé s narušenou imunitou či diabetem. U tohoto onemocnění může dojít k záměně s onemocněním zvaným růže, což je akutní erytémové onemocnění kůže a vrchní vrstvy podkoží vyvolané většinou beta-hemolytickými streptokoky skupiny A. Onemocnění nezanechává imunitu.
Prognóza pacientů je většinou výborná, většina růží se po aplikaci antibiotik brzy vyléčí. Asi u dvaceti procent pacientů pak vzhledem k přetrvávání rizikových faktorů hrozí recidiva, návrat obtíží, kdy je nutná nová léčba. Komplikace jsou většinou vzácné, přesto se mohou vyskytnout a je třeba s nimi počítat a dávat si na ně pozor. Nebezpečnou komplikací, plynoucí ze schopnosti bakterií dostat se až do krevního oběhu, je vznik bakteriémie. V takovémto stavu streptokoky kolují v krvi a infekce se tak může šířit až na srdeční chlopně, kde působí bakteriální endokarditidy, dále do kloubů, či dokonce kostí. Další komplikací při extrémním přemnožení bakterií v celém světě je vznik celkové sepse a septického šoku, což je život ohrožující stav vznikající především ve velmi vážných a neléčených případech u lidí s oslabeným imunitním systémem. Streptokoky mohou zejména u dětí vyvolat nebezpečnou poststreptokokální glomerulonefritidu rozvojem vedoucím až k selhání ledvin. Může dojít i k trombóze sinus cavernosus (zasažen žilní splav v části mozku) a odtud se dál sraženiny mohou šířit krví do dalších oblastí a částí mozku. Výjimečně může dojít k streptokokálnímu syndromu, toxickému šoku nebo osteoartritickým potížím, to znamená vzniku zánětů šlach, zánětů kostí, tíhových váčků či celých kloubů.
Pokud je hodnota ASLO zvýšená (fyziologická norma je do 200), někde v organismu se nachází pravděpodobně streptokoky ve vysoké koncentraci a je nutné skutečnost řešit s praktickým lékařem nebo jiným specialistou, který zajistí adekvátní přeléčení antibiotiky.
Endiaron je vhodný i na léčbu střevní chřipky, a to z toho důvodu, že v něm obsažená účinná látka kloroxin má výrazné bakteriostatické, fungistatické a antiprotozoární vlastnosti. Spektrum jeho účinnosti zahrnuje streptokoky, stafylokoky, shigely, giardie, trichomonády, Proteus vulgaris, kvasinky a různé druhy plísní, vegetativní formy střevních améb. Nevyvolává rezistenci a normální střevní flóru neovlivňuje.
Každý bacil jenom zneužívá momentální slabosti naší imunity. Chodí okolo a číhá. Kdo má silnou imunitu, dokáže se hravě ubránit. Kdo si imunitu oslabí, což jsou většinou děti, nemá sílu, aby bacila bacil. Bacil se mu dostane na kobylku a je zle. Bacily jsou všude, ale podlehnou jim jen ti, kteří se oslabili.
Podle moderní medicíny je příčinou zvýšené hodnoty ASLO streptokoková infekce. Když náš organismus zjistí, že sliznice selhaly a propustily streptokoka dovnitř, začne celkem inteligentně tvořit protilátky. Na imunitním systému je, aby to správně korigoval. Streptokoky se snaží vypadat třeba jako buňky našeho srdce, ledvin nebo pouzder kloubů. To je od nich vysloveně sprosté, protože naše vlastní imunita se nesoustředí jenom na zlobivé streptokoky, ale omylem napadá i buňky našeho srdíčka, ledvin, kloubů. A máme tu autoimunitní onemocnění, kdy náš vlastní imunitní systém střílí do vlastních řad a ničí naše vlastní tkáně, což se děje převážně u dětí.
Streptokoky se přenášejí vzdušnou cestou, přímým i nepřímým kontaktem. V těle se pak při erysipelu šíří lymfatickými cestami nejčastěji z drobných poranění, prasklin vzniklých při plísňovém onemocnění prstů, z chronických ekzémů nebo z porušené kůže při chronické žilní nedostatečnosti, z dutiny nosní či zevního zvukovodu. Poměrně často bývá vstupní branou infekce otevřená rána při proleženinách, bércových vředech či diabetické noze. Když se nedodrží přísné sterilní podmínky při převazech, infekce může vniknout i operační ránou.
Zdrojem infekce je velmi často sám nemocný pacient, někdy i druhá osoba s jinou streptokokovou infekcí. Recidivy většinou vznikají opětovnou aktivací streptokoků již přítomných v organismu nebo na kůži. Až 20 % populace jsou totiž bezpříznakoví nosiči, jejichž kůže nebo nosohltan jsou kolonizovány streptokoky. Kolonizace kůže je častým důsledkem prodělané infekce, koncentrace bakterií je však mnohem nižší. Inkubační doba se pohybuje od několika hodin do 2 dnů.
Původcem angíny jsou nejčastěji streptokoky, méně často pak jiné bakterie nebo viry. Čepy na mandlích ne vždy musí představovat angínu, objevují se kupříkladu také u infekční mononukleózy anebo u kapavky. V některých případech se může jednat o zcela obyčejné odlučování sliznice po boji s bakteriemi. Angínu však rozhodně nepodceňujte, protože může vyvolat revmatické postižení srdce, deformace srdečních chlopní, náhlé postižení ledvin a je zde i riziko vzniku abscesu pod krčními mandlemi. Typ infekce odhalí krevní odběry a výtěr z krku. Na podkladě výsledků se pak lékař rozhodne pro adekvátní antibiotika.
Růže je bakteriální onemocnění, které je nezbytné začít co nejdříve léčit. Léčbu růže můžeme rozdělit na farmakologickou a doplňkovou.
Farmakologická léčba růže
Léčba růže probíhá zprvu v nemocnici, proto je nutné pacienta hospitalizovat. Prvním lékem, který se u pacientů s růží nasazuje, je antibiotikum penicilin. Na ten jsou streptokoky citlivé, což znamená, že na ně antibiotikum účinně působí a streptokoky začínají postupně hynout. Problém nastává u pacientů, kteří jsou na penicilin alergičtí. U nich je nutné zvolit některou z alternativních možností, například makrolidová antibiotika. Pokud není léčebný postup úspěšný, pravděpodobně nebude antibiotikum dostatečně účinné proti bakteriím. Pak lékaři obvykle nasazují takzvaná širokospektrá antibiotika, která fungují proti více typům a podtypům bakterií a mají na ně větší smrtící účinek. Širokospektrá antibiotika mají však tu nevýhodu, že doslova vyhubí i fyziologické bakterie ve střevech pacienta, což pak může působit další obtíže týkající se vyprazdňování.
Doplňková léčba
Kromě podávání léčivých přípravků, jejichž úkolem je zahubit škodlivé bakterie, je doporučována také doplňková léčba. Tato doplňková léčba růže urychluje hojení a ulevuje od doprovodných příznaků onemocnění, jako je svědění postiženého místa nebo vysoká horečka. Doporučuje se podávat studené obklady a protizánětlivé masti ke zklidnění kůže. Vysoké horečky lze snižovat takzvanými antipyretiky. Při léčbě růže je také velmi důležité dodržovat určitý režim, což znamená pít dostatek tekutin, dopřát si klid na lůžku a nevystavovat se zbytečně stresovým situacím.
Nežit na zadku je hnisavé kožní onemocnění (nazývané pyodermie), které vyvolávají různé bakterie. Nejčastěji se jedná o stafylokoky a o streptokoky.
Příčiny
Furunkl převážně vzniká na hýždích, kde se infekce zanesená třením do chlupového váčku (ale nejenom) začne postupně zvětšovat.
Příznaky
Třením postupně vzniká nehezký vřídek na kůži, který roste, mírně mění barvu a na vršku je nejčastěji zakončen malým žlutým stroupkem. Na omak bývá teplý a s postupem času se začíná vyplňovat hnisem. Nežit je dosti bolestivý, pokud se jich nahromadí více na jednom místě, odborně se jim začne říkat karbunkl. Po čase převážně praskne a vyteče a průběžně se zahojí, někdy se vstřebá sám od sebe i bez prasknutí. Není neobvyklé, když se spolu s tímto problémem objeví i zvýšená teplota.
Flegmóna obličeje je akutní infekce difúzně se šířící v kůži, podkoží i podél fascie, šlach a svalů. Původcem je obvykle Staphylococcus aureus, ale může být vyvolána i streptokoky skupiny A nebo některými gramnegativními bakteriemi. Tato hluboká pyodermie vzniká nejčastěji jako komplikace poranění a odřenin nebo přestupem jiných ohraničených stafylokokových kožních infekcí do okolí v kůži a hluboko do podkoží. Může být i komplikací chirurgických zákroků, kdy postupuje do kůže z infikovaných operačních ran. Flegmóna se projevuje plošným, teplým, červeným až červenofialovým šířícím se edémem kůže a podkoží, který není tak ostře ohraničený jako u erysipelu a je mnohem bolestivější. V hlubších vrstvách může dojít k rozpadu tkání a tvorbě abscesů. Nemocný má horečku, a pokud není léčba včasná a dostatečně intenzivní, hrozí celková sepse.
Terapie
U pacientů s flegmónou se volí celková antibiotická léčba.
Jednoznačná odpověď na otázku nakažlivosti a přenosu zní jednoznačně ANO. Nemoc je přenosná i nakažlivá. Streptokoky se přenášejí vzdušnou cestou, přímým i nepřímým kontaktem. V těle se pak šíří lymfatickými cestami nejčastěji z drobných poranění, prasklin vzniklých při plísňovém onemocnění prstů, z chronických ekzémů nebo z porušené kůže při chronické žilní nedostatečnosti, z dutiny nosní či zevního zvukovodu. Poměrně často bývá vstupní branou infekce otevřená rána při proleženinách, bércových vředech či diabetické noze. Když se nedodrží přísné sterilní podmínky při převazech, infekce může vniknout i operační ránou. Původcem infekce je velmi často sám pacient, někdy i druhá osoba s jinou streptokokovou infekcí. Recidivy většinou vznikají opětovnou aktivací streptokoků, kteří jsou v organismu nebo na kůži. 20 % populace jsou bezpříznakoví nosiči, jejichž kůže nebo nosohltan je osídlen streptokoky.
Rekapitulace:
Ano, růže je přenosná, jelikož je to infekční nemoc.
Ano, je možné se nakazit od druhého, ale pravděpodobnost je asi 7%, to by ten dotyčný musel postiženému nohu třeba olíznout! I takoví mezi námi jsou.
Ano, nemoc se přenáší krví a přímým stykem s postiženým místem.
Pozor: V žádném případě na postižené místo nesahejte, může dojít k přenosu infekce, je zapotřebí dodržovat důslednou hygienu!
Doporučení: Je dobré mít stále kůži mastnou, ne vysušenou, nejlepší je ji mazat obyčejným sádlem. Vhodná je celíková nebo lichořeřišnicová mast, v sádlovém základu. Doporučují se i obklady ze spařených listů podbělu nebo čerstvé mydlice. Na vyčištění organismu pijte dvousložkové čaje, a to šalvěj a majoránka (1 : 1), nebo saturejka a mateřídouška (1 : 1). Oba čaje se připravují stejně: čajovou lžičku z každé byliny přelijeme hrnkem horké vody a necháme 10 minut přikryté louhovat. Oba čaje se pijí 3x denně. Šalvěj před jídlem, saturejka mezi jídly. Čaje tělo pročistí a mast jen upraví vnější příznaky.
Flegmóna nohy je zánět kůže a hlouběji uložených tkání včetně svalů. Původcem onemocnění jsou bakterie ze skupiny streptokoků. Zatímco u stafylokoků je větší šance na vznik ohraničené infekce, streptokoky mají tendenci se více šířit. Flegmóna může vzniknout po průniku streptokoků do zdravé kůže (například při poranění) nebo se rozvinout z jiné již přítomné streptokokové kožní infekce (například růže). K rozvoji flegmóny jsou náchylnější lidé s oslabenou imunitou.
Postižená část těla (typicky dolní končetina) je oteklá a zarudlá, pohmatově bývá teplá a výrazně bolestivá. V hloubce se mohou vytvářet ložiska s hnisem. Proces je doprovázen horečkou a celkovými projevy infekce. Flegmóna je stav velmi nebezpečný, který může lehce přejít do otravy krve a nemocného snadno usmrtit.
Léčba
Pacient s flegmónou by měl být hospitalizován, měla by mu být nasazena nitrožilně antibiotika a podávány infuze k udržení vnitřního prostředí. U vážnějších případů je nezřídka nutná chirurgická revize postižených tkání, vypuštění hromadícího se hnisu a zajištění drenáže (tedy odtoku hnisu). Nelze-li situaci vyřešit jinak, pak se musí flegmónou postižená tkáň zcela odstranit, v případě končetiny to znamená její amputaci.
Česnek má antibakteriální a antibiotické vlastnosti. Použití česneku pro jeho antibiotické vlastnosti je známé už po staletí, kdy byl používán k zastavení moru a sněti slezinné. To je přímo spojeno se sirným acillinem, který je znám díky této silné bylině.
Česneková tinktura má protivirové účinky.
Česnek je antimykotický.
Může být použit jako přírodní repelent proti komárům.
Je to silný antioxidant, který pomáhá v boji proti stárnutí a oxidaci v těle.
Česneková tinktura je velmi užitečná, protože snižuje krevní lipidy, jako je cholesterol a triglycerid v krvi.
Česnek je považován za účinnou bylinu v boji proti nemocem oběhové soustavy, jako je vysoký krevní tlak a ateroskleróza.
Česneková tinktura může být použita na akné, tedy pokud se bude používat lokálně.
Česneková tinktura může být použita k léčbě ušní bolesti a k léčbě ušních infekcí.
Česnek může být používán pro boj s mykotickou infekcí.
Antivirové vlastnosti česneku mohou pomoci k odstranění bradavic.
Česneková tinktura může být použita externě k léčbě virových infekcí kůže (na nohou), na rány nebo na vředy.
Česneková tinktura může být také použita jako přírodní lék na viry chřipky, streptokoky, na červy a roupy.
Česneková tinktura se dobře uplatní při respiračních onemocněních, také na vysoký krevní tlak, nachlazení, problémy s ledvinami a s močovým měchýřem.
Flegmonózní zánět můžeme poznat již při fyzikálním vyšetření, důležité je i vyšetření krve, které zjistí zvýšené množství bílých krvinek a výrazněji zvýšené CRP (C-reaktivní protein). Nejčastějším původcem flegmonózního zánětu kůže a hlouběji uložených tkání jsou bakterie ze skupiny streptokoků. Zatímco u stafylokoků je větší šance na vznik ohraničené infekce, streptokoky mají tendenci se více šířit. Flegmóna může vzniknout po průniku streptokoků do zdravé kůže (například při poranění) nebo se rozvinout z jiné již přítomné streptokokové kožní infekce. K rozvoji flegmóny jsou náchylnější lidé s oslabenou imunitou.
Postižená část těla (typicky dolní končetina) je oteklá a zarudlá, pohmatově bývá teplá a výrazně bolestivá. V hloubce se mohou vytvářet ložiska s hnisem. Proces je doprovázen horečkou a celkovými projevy infekce. Flegmóna je stav velmi nebezpečný, který může snadno přejít do otravy krve, jenž může nemocného snadno usmrtit.
Pacient s flegmónou by měl být hospitalizován, měla by mu být nasazena antibiotika nitrožilně a podávány infuze k udržení vnitřního prostředí. U vážnějších případů je nezřídka nutná chirurgická revize postižených tkání, vypuštění hromadícího se hnisu a zajištění drenáže (to je odtoku hnisu). Nelze-li situaci vyřešit jinak, pak se musí flegmónou postižená tkáň zcela odstranit, v případě končetiny to znamená její amputaci.
ASLO jsou protilátky proti streptolysinu O (SLO), který se nachází na povrchu streptokoků. Jedná se o látku tvořenou organismem při boji s těmito bakteriemi. Antistreptolysin (O) je protilátka proti streptolysinu O, produkovanému beta-hemolytickými streptokoky skupiny A, C a G. Streptolysin O je letální exocelulární protein, reverzibilně aktivovaný vzdušným kyslíkem; toxin rozpouští erytrocyty a mnoho dalších živočišných buněk porušením. Cytoplazmatickými membránami s následnou vazbou aktivovaného SLO na povrch buňky – hostitelem jsou produkovány protilátky Anti-Streptolyzin-O, aby neutralizovaly SLO. Stanovení ASLO slouží k diagnostice streptokokových infekcí, jako jsou revmatická horečka a glomerulonefritis, dále revmatická horečka, která vzniká při působení SLO na srdce – hlavní příznaky zahrnují horečku, zánět kloubů a srdce, srdeční arytmii, tachykardii a zvětšení srdce. Glomerulonefritis je onemocnění ledvin a předpokládá se, že je výsledkem alergické odpovědi na streptokokovou infekci horních cest dýchacích.
Hladiny ASLO v séru jsou závislé na věku pacienta, geografických okolnostech a místním výskytu streptokokové infekce. Může být sledována jako měřítko rozsahu a stupně infekce, streptokoková infekce je považována za jedinou, poklesne-li hladina ASLO oproti akutnímu stadiu na polovinu ve stádiu rekonvalescence, proto by se měl test zopakovat po 1–2 týdnech.
Hodnoty ASLO
Normální hodnota ASLO by měla být mezi 0–200.
Zvýšené hodnoty ASLO se vyskytují u těchto onemocnění:
revmatická horečka
spála
tonzilitis (streptokoková angína)
glomerulonefritis (zánět ledvin)
bakteriální endokarditis (zánět vnitřní blány vystýlající srdce)
