SUBCHONDRALNI je jedno z témat, o kterém se můžete dočíst v našem článku. Koxartróza je chronické degenerativní onemocnění kloubů. Nejčastěji se jedná o velké nosné klouby nohou a menší klouby na rukou. V dnešní době představuje koxartróza nejčastější kloubní onemocnění a postihuje především starší jedince. Tímto onemocněním trpí až 70 % lidí starších 65 let, avšak z celkového hlediska jím trpí častěji ženy.
Koxartróza stupně
Podle příčin vzniku můžeme koxartrózu rozdělit na primární, kdy není známá příčina vzniku a uvažuje se o genetických (vrozených) příčinách, a na sekundární, kdy se artrózy kyčelního kloubu rozvíjejí v důsledku jiného onemocnění. Z nemocí dětského věku (preartrotické stavy) mají na rozvoj koxartrózy vliv vývojová dysplazie kyčelního kloubu, morbus Perthes či coxa vara adolescentium, kdy může dojít ke vzniku deformity hlavice, což vede k rozvoji degenerativních změn. V dospělém věku může mít na rozvoj artrózy vliv prodělaný infekční zánět kyčelního kloubu nebo stav po zlomenině v oblasti hlavice kosti stehenní či acetabula (jamky kyčelního kloubu). Na rozvoj koxartrózy má vliv přetěžování v důsledku nadváhy.
Rozdělení koxartrózy stojí na základě radiologického vyšetření, podle něhož rozdělujeme artrózu do 4 stupňů, přičemž 1. stupeň je nejmírnější a 4. nejrozvinutější.
Stupeň 1.: zúžení kloubní štěrbiny (v důsledku ztenčování chrupavky).
Stupeň 3: progrese zúžení kloubní štěrbiny, tvorba marginálních osteofytů, osteoporóza, pseudocysty, osteoskleróza.
Stupeň 4.: vymizení kloubní štěrbiny, deformace kloubních konců kostí, splývání pseudocyst, osteonekrotické změny, patologické postavení kloubní (takzvaná těžká artróza). Právě při tomto stupni onemocnění je již indikována kloubní náhrada (endoprotéza).
IIA znamená druhý stupeň degenerativních změn. Při artróze dochází k postupnému zužování, zmenšování kloubní štěrbiny, vznikají nejrůznější výrůstky na přilehlých kostech – to vše vede k bolestem při pohybu a ke zhoršené funkci kloubu. Subchondrální osteoskleróza znamená degenerativní postižení kosti, která těsně přiléhá ke kloubu.
Ze začátku se nemusí artróza kolene projevovat vůbec nijak. Čas od času pacient registruje bolest kloubů, ale nevěnuje tomu žádnou pozornost. To je ale obrovská chyba. Pamatujte si, že pokud se bolesti vrací, je dobré navštívit lékaře. Postupem času dochází k výskytu bolesti kloubů často – až při každém pohybu. Snižuje se také pohyblivost kloubů, lidé mají pocit, jako by byl kloub vysušený, objevit se může zarudlá kůže nad kloubem či otok kloubů. Tyto příznaky se postupem času zhoršují, nakonec může dojít k tomu, že osoba není schopná pohybu.
Stadií vývoje artrózy je několik a záleží na tom, v jakém systému je hodnotíme. Nejčastější rozdělení je na základě radiologického vyšetření, kdy se artróza dělí na 4 stupně, přičemž 1. stupeň je nejmírnější, artróza kolene 3. stupně a 4. stupně je nejrozvinutější.
Stadium I: zúžení kloubní štěrbiny (v důsledku ztenčování chrupavky).
Stadium IV: vymizení kloubní štěrbiny, deformace kloubních konců kostí, splývání pseudocyst, osteonekrotické změny, patologické postavení kloubní (takzvaná těžká artróza). Právě při tomto stupni onemocnění je již indikována kloubní náhrada (endoprotéza).
Osteochondróza je vývojová porucha kostí a chrupavek, která postihuje zejména oblasti, kde dochází k růstu kostí. Předpona poly znamená, že se tato porucha objevuje vícekrát na více místech. Zahrnuje narušení endochondrální osifikace, procesu, při kterém se chrupavka mění v kost, což vede k potenciálním problémům, jako jsou chrupavčité laloky, uvolněné kostní fragmenty nebo cysty v kosti. Osteochondróza se často vyskytuje u dětí, dospívajících.
Narušení endochondrální osifikace
Hlavním problémem je, že je přerušen normální proces přeměny chrupavky v kost, což se může stát v různých oblastech kostry.
Fokální nekróza
V kloubu může dojít k odumření (nekróze) určité oblasti kostní tkáně.
Regenerace a opětovný růst
Tělo se může pokusit opravit poškozenou oblast, což vede k opětovnému růstu kosti.
Poškození chrupavky
Tento proces může vést k poškození nebo oddělení chrupavky, což může způsobit bolest, otok a omezený pohyb kloubu.
Projevy onemocnění
Mezi časté projevy patří Osteochondritis dissecans (OCD), což je závažná forma, kdy se kus kosti a chrupavky oddělí a může se potenciálně uvolnit v kloubu. Osteochondróza se může také projevit jako chrupavčité laloky, subchondrální kostní cysty a další problémy ovlivňující růstové ploténky kostí.
Často postihuje děti a dospívající, přičemž častým místem je právě koleno.
Možné příčiny
Neexistuje jediná příčina, ale roli mohou hrát faktory jako genetika, rychlý růst, výživa, trauma a biomechanika.
Příznaky
Bolest: Bolest kloubů je častým příznakem, který může být přerušovaný nebo přetrvávající.
Otok: Zánět a otok v postižené oblasti kloubu.
Omezený rozsah pohybu: Obtíže s plynulým pohybem kloubu.
Kulhání: U zvířat se často pozoruje kulhání.
Léčba
Záleží na závažnosti: Léčebné přístupy se liší v závislosti na závažnosti onemocnění a postižené oblasti.
Modifikace odpočinku a aktivity: Může být doporučena ke snížení zátěže kloubu.
Fyzioterapie: Může pomoci posílit svaly a zlepšit stabilitu kloubu.
Chirurgický zákrok: V některých případech může být nutný chirurgický zákrok k odstranění uvolněných fragmentů, opravě chrupavky nebo řešení jiných problémů.
Příčiny vzniku hyperurikémie jsou značně různorodé, v 90 % případů je způsobena nadměrným příjmem purinů v potravě, sníženým vylučováním kyseliny močové ledvinami nebo kombinací těchto faktorů. Ve zbylých případech se jedná o endogenní nadprodukci kyseliny močové. Pokud dosáhne zvýšení hladiny v tělních tekutinách nasycení nad určitý limit, může docházet k formování krystalů natriumurátu, které se převážně ukládají v periferních kloubech. Během asymptomatického období se krystaly formují především ve vnějších vrstvách kloubní chrupavky, v subchondrální kosti a fibrózní periartikulární tkáni, mohou být ale také klinicky detekovatelné jako subkutánní tofy, které se nalézají nejčastěji v oblasti drobných ručních kloubů, olekranu, ušních boltců nebo Achillovy šlachy.
Mezi rizikové faktory vedoucí k formování krystalů patří: mužské pohlaví, věk nad 40 let, zvýšený příjem potravy bohaté na puriny, obezita, genetické faktory, metabolický syndrom, hypertenze, poškození ledvin nebo léky snižující funkci ledvin. Za určité situace pak dojde u některých pacientů k uvolnění krystalů do kloubního prostoru s následným rozvojem zánětlivé odpovědi, klinicky se manifestující jako akutní dnavá artritida.
Onemocnění dna má několik klinických obrazů a s tím jsou spojeny i různé projevy.
Dělení:
asymptomatická hyperurikemie
akutní dnavý záchvat
období interkritické dny
chronická tofózní dna
Asymptomatická hyperurikemie: Riziko vzniku dnavé artritidy se zvyšuje s hladinou urikemie, při vysoké urikosurii roste riziko litiázy (tvorby kamenů).
Zvláště vysoké riziko záchvatu je při urikemii nad 540 µmol/l.
Akutní dnavý záchvat: Objeví se prudká, nesnesitelná, narůstající bolest v kloubu, vzniklá nejčastěji v noci. Kůže nad kloubem je horká, lividní, napjatá a lesklá. Po odeznění záchvatu se často olupuje. Nejčastěji je postižen kořenový kloub palce nohy, dále je častý výskyt dnavé artritidy v TC kloubu a v kolenním kloubu. Obvykle se jedná o postižení monoartrikulární. Akutní záchvat trvá několik dní až 6 týdnů.
Období interkritické dny: Jedná se o období mezi záchvaty. Zpravidla platí, že čím mladší je pacient při první atace, tím těžší je průběh onemocnění (vyšší frekvence záchvatů, polyartrikulární postižení). Frekvence záchvatů je u jednotlivců velmi rozdílná.
Chronická tofózní dna: Je charakterizována přítomností tofů obsahujících depozita natrium urátu. Tofy mohou být lokalizovány v měkkých tkáních (ušní boltec, kořenový kloub palce nohy, ulnární okraj předloktí, lokty, v okolí drobných ručních kloubů, Achillovy šlachy). V kostech jsou lokalizovány v subchondrální kosti a jsou průkazné na rentgenovém snímku (vytvářejí typická cystická projasnění). Tofy mohou být přítomny i v kloubní chrupavce a synoviálním pouzdře, poté dochází ke chronické synovitidě a destruktivní artropatii. Sekundárně vzniká osteoartróza. Tyto změny mohou vést k rozvoji těžkých deformit. Někdy se tofy mohou provalit ven a vyprazdňují se křídovité hmoty, sekundárně se tofy mohou infikovat.
