Rychlost tepu, někdy označovaná také jako srdeční pulz, udává, kolikrát za minutu lidské srdce uhodí, nebo přesněji, kolikrát se stáhne a vypudí do oběhu další dávku krve. Rychlost tepu se může u různých lidí značně lišit v závislosti na jejich fyzické kondici, ale často se velmi rychle mění i u téhož člověka v závislosti na daných okolnostech.
Jak zvýšit srdeční tep
Chcete-li zvýšit tepovou frekvenci, věnujte se fyzickým aktivitám, jako je rychlá chůze, běh, jízda na kole, plavání nebo sportování. Můžete také zařadit silové cviky, jako jsou dřepy a kliky, nebo upravit intenzitu tréninku nastavením sklonu na běžeckém pásu nebo kratšími přestávkami.
Cvičení
Kardiovaskulární cvičení
Aktivity jako rychlá chůze, běh, plavání a jízda na kole jsou vynikající pro zvýšení tepovéfrekvence a zlepšení kardiovaskulárního zdraví.
Intervalový trénink
Zařaďte dávky vysoce intenzivní aktivity následované obdobími nižší intenzity, což může být velmi účinné pro zvýšení tepovéfrekvence.
Silový trénink
Cvičení jako dřepy, kliky a vzpírání mohou také zvýšit tepovou frekvenci, zejména pokud se provádějí stylem kruhového tréninku.
Úprava tréninku
Sklon: Zvyšte sklon na běžeckém pásu nebo eliptickém trenažéru, abyste procvičili své tělo a zvýšili tepovou frekvenci.
Tempo: Změňte tempo chůze nebo běhu pro zvýšení intenzity a tepovéfrekvence.
Přestávky: Během tréninku si dělejte kratší přestávky, abyste si udrželi vyšší tepovou frekvenci.
Další způsoby
Emoce: Emoce jako stres, úzkost nebo vzrušení mohou způsobit dočasné zvýšení tepovéfrekvence.
Teplota: Zvýšení tělesné teploty může také vést k vyšší tepové frekvenci.
Kofein: Konzumace kofeinu může dočasně zvýšit tepovou frekvenci.
Léky: Některé léky mohou ovlivnit tepovou frekvenci; poraďte se s lékařem nebo lékárníkem o všech možných účincích.
Důležité informace
Cílová tepová frekvence
Snažte se během cvičení zůstat v cílové zóně tepovéfrekvence, abyste se ujistili, že vám trénink prospívá.
Test zátěže
Jednoduchým způsobem, jak měřit intenzitu, je test mluvení: pokud při cvičení můžete pohodlně mluvit, můžete intenzitu zvýšit.
Poraďte se s odborníky
Máte-li jakékoli obavy ohledně zdraví svého srdce nebo si nejste jisti, jak bezpečně zvýšit tepovou frekvenci, poraďte se s lékařem nebo certifikovaným fitness trenérem.
Tepová frekvence je ukazatelem trénovanosti a zdravotního stavu.
Klidovou tepovou frekvenci naměříme ráno v posteli po probuzení. U vrcholových sportovců mohou tyto hodnoty dosahovat pouze 30 úderů za minutu. Normální hodnoty se pohybují kolem 60 úderů za minutu.
Aktivní tepovou frekvenci naměříme během dne v klidovém režimu. Normální hodnoty tepovéfrekvence jsou kolem 70–80 úderů za minutu. U netrénovaných lidí pracuje srdce méně ekonomicky, údery jsou rychlejší a po mírném tělesném zatížení tepová frekvence prudce stoupá.
Maximální tepová frekvence se pohybuje kolem 170–210 úderů za minutu. U netrénovaného člověka dosahuje téměř stejné hodnoty jako u trénovaného závodníka a tréninkovým procesem bývá velmi málo ovlivněna. Proto je maximální tepová frekvence stěžejní pro určování dalších úrovní tepovéfrekvence.
Jestliže je maximální tepová frekvence pevně stanovená fyziologií člověka, nedá se zvýšit. Klidovou tepovou frekvenci lze snížit pravidelným tréninkem. Jde tedy o to, že pravidelným tréninkem (rychlá chůze, běh, plavání, cyklistika a podobně) se posiluje srdce, konkrétně jeho puls, jelikož srdce je také sval.
Srdeční činnost by se měla chápat jako celek, který ovlivňuje chod organismu, a nejde pouze o hodnoty aerobní zóny. To je důvod, proč lidé, kteří začnou s fyzickou aktivitou, s ní i brzo skončí. Neposilují totiž srdce a striktně se drží pouze v aerobní zóně. Po čase se nedostavují výsledky v nárůstu kondice. Z hlediska spalování tuků je nejdůležitější správná strava a posilování srdce (kardiozóna), protože posílením srdce se posílí i výdrž v aerobní zóně. Čím silnější bude srdce, tím více se rozšíří aerobní zóna.
Tepová frekvence u dětí je variabilní a je závislá na mnoha faktorech. Jedná se o fyzickou aktivitu, celkový zdravotní stav, vlivy životního prostředí i náladu dítěte.
Obvyklé hodnoty:
u kojenců (1 měsíc) – 140 tepů za minutu;
1. až 12. měsíc – 132 tepů za minutu;
1 až 2 roky – 124 tepů za minutu;
2 až 4 roky – 115 tepů za minutu;
4 až 6 let – 106 tepů za minutu;
6 až 8 let – 98 tepů za minutu;
8 až 10 let – 88 tepů za minutu;
10 až 12 let – 80 tepů za minutu;
12 až 15 let – 76 tepů za minutu.
Ve věku 15 až 50 let by průměrná tepová frekvence měla být kolem 70 tepů za minutu a po 50 letech:
50 až 60 let – 74 tepů za minutu;
60 až 80 let – 79 tepů za minutu.
Významná změna srdeční frekvence může znamenat možný vývoj nemoci.
tepová frekvence pro spalování tuků = 60 % až 80 % z MTF (nejlépe 70 % z MTF).
Jinou možností, jak zjistit, jakou máte maximální tepovou frekvenci, je zkusit to v praxi. Ideální je zvolit nějaký prudší kopec, na který budete běhat nahoru a dolů, optimálně by se mělo jednat o trasu alespoň 200 až 300 metrů do kopce. Pořiďte si nějaký měřič tepu. Tento kopec pak několikrát vyběhněte nahoru a dolů, a to 5x až 6x. Nejvyšší hodnota tepovéfrekvence, kterou za celou tu dobu naměříte, bude vaše maximální tepová frekvence, nebo se jí bude limitně blížit.
Pro začátek nepotřebujete žádné sofistikované měřiče, postačí, když si zpočátku čas od času během cvičení změříte tep na zápěstí. Poměrně brzy se naučíte sami poznat, jak rychle máte běhat nebo jak intenzivně cvičit.
Při cvičení z důvodu hubnutí nemá cenu překračovat hranici 75 % maximální tepovéfrekvence. Pak byste se už jen zbytečně unavovali bez výrazného efektu na vaše tukové zásoby. Obdobně je ale nutné, abyste cvičení moc neodbývali. Jinak sice spálíte nějaké kalorie, ale váš tuk to nepozná.
Jedná se o maximální počet tepů za minutu, které je vaše srdce schopné vyvinout, aniž by ohrozilo vaše zdraví. Maximální tepová frekvence klesá s narůstajícím věkem. Výsledek je pouze orientační. Ve skutečnosti tato hodnota záleží nejenom na věku, ale také na vaší sportovní minulosti a na dědičných faktorech.
Hodnoty maximální tepovéfrekvence odpovídají maximální intenzitě, kterou je organismus jedince schopen při zátěži dosáhnout a krátkodobě i udržet. Je to hodnota individuální a více než tréninkem je ovlivněna věkem. Její hodnota je různá i ve vztahu ke způsobu zatížení.
Optimální frekvence pro spalování tuků
Na ideální tepovou frekvenci pro spalování tuků jsou rozdílné názory, ale většina odborníků se přiklání k tomu, že by se počet tepů za minutu měl pohybovat mezi 60 a 70 procenty vaší maximální tepovéfrekvence.
Maximální tepová frekvence pro muže:
Odečtěte svůj věk od čísla 220. Výpočet je doporučován pro začínající sportovce, kteří doposud vedli sedavý způsob života.
Odečtěte polovinu věku od čísla 205. Výpočet je vhodnější pro ty, kteří jsou poměrně aktivní.
Tepová frekvence je poměrně spolehlivý ukazatel intenzity cvičení a lze podle ní trénink efektivně řídit. Intenzita cvičení totiž určuje, v jakém tréninkovém pásmu se pohybujeme, a to je třeba přizpůsobovat stanoveným cílům, typu tréninku i aktuálnímu stavu. Výhodou tepovéfrekvence je, že se dá velmi jednoduše měřit, ať už za pomoci sporttesteru, jenž je v případě veslařského trenažéru integrovaný v jeho monitoru, anebo i odečtem tepu na zápěstí. Při stanovování úrovní tepu pro jednotlivá tréninková pásma je třeba počítat s tím, že hodnoty tepovéfrekvence jsou individuální, mění se s věkem a kromě kondice závisí také na mnoha dalších faktorech. Pro rekreační sport je dostačující metodou určení správné tepovéfrekvence pro konkrétní cvičení níže uvedený výpočet, pro kohokoliv, kdo to myslí s tréninkem vážněji, případně má jakékoliv pochybnosti o svém zdravotním stavu, doporučujeme absolvovat vyšetření ve sportovní laboratoři (například www.utl.lf1.cuni.cz, www.casri.cz aj.). Na jeho základě určí lékař Vaši maximální a klidovou tepovou frekvenci, ideální tréninkový tepový rozsah, zhodnotí vaši kondici atd.
Výchozí hodnotou pro výpočet tréninkových pásem je maximální srdeční frekvence. Tradičně se (se všemi oprávněnými výhradami k nepřesnosti této metody) počítá jako 220 – věk nebo v mírně upravené podobě jako 214 – (0,8 x věk) u mužů a 209 – (0,9 x věk) u žen (odchylka od skutečných hodnot ale může dosahovat až 10 tepů za minutu). Takto vypočítaná hodnota je maximální počet úderů srdečního svalu za minutu, kterého můžete v průběhu tréninku dosáhnout bez zdravotních rizik. Nejjednodušší dělení cvičení podle jeho intenzity je právě na aerobní a anaerobní. Aerobní je považováno na nejvýznamnější složku fitness díky příznivým zdravotním efektům, které jsou s ním spojené. Cvičíme-li aerobně, zlepšujeme celkovou účinnost našeho kardiovaskulárního systému (srdce, plic a oběhové soustavy). Mezi typické aerobní cvičení patří vytrvalostní běh, plavání, aj. – již byly zmíněny – zkrátka všechny sporty, které trvají delší dobu než 15 minut a probíhají za dostatečného přísunu kyslíku ke svalům. Obvyklé rozmezí je mezi 60–80 % MTF. Mezi 80–85 % MTF se nachází hranice, kdy již organismus není schopen dodávat potřebné množství kyslíku k aktivním svalovým partiím – mluvíme o anaerobním prahu. Cvičení těsně pod jeho úrovní je nejúčinnější pro zvyšování kondice. Nad touto hranicí má cvičení charakter anaerobní, kdy organismus pracuje na kyslíkový dluh a zvyšuje se koncentrace laktátu (kyseliny mléčné) v krvi. Takovou intenzitu není možné udržet po delší dobu, zhruba do dvou minut, poté musí následovat odpočinek, a cvičení má proto charakter intervalového tréninku.
Při sportu dosahujeme různé maximální tepovéfrekvence. Určité maximální tepovéfrekvence dosáhneme při běhu, nižší hodnoty pak dosáhneme při aerobiku či při cvičení podobného druhu a o trochu nižší pravděpodobně při jízdě na kole, plavání či chůzi.
Podstata je v tom, že pokud cvičíme na procentuální výpočet maximální tepovéfrekvence (MTF), je nutné brát jako 100% hodnotu maximální srdeční frekvenci dosaženou při tom konkrétním druhu sportu. Obecně řečeno, pokud bychom v bazénu chtěli dosáhnout maximální tepovky, které jsme dosáhli při běhu, tak by se mohla voda vařit, a stejně maximální tepovky z běhu nedosáhneme.
K budování rychlostní vytrvalosti musíme běhat s jinou srdeční frekvencí, než když chceme během pohybové aktivity hlavně hubnout.
K výpočtu můžeme použít vzoreček MTF = 220 – věk, což platí asi pro 50 % populace.
Tepová frekvence je jedním z nejdůležitějších ukazatelů při pohybové aktivitě. Každý, i rekreační sportovec, by měl vědět, jaká je jeho maximální tepová frekvence, a z té si potom odvodí, jaké jsou jeho hodnoty tepovéfrekvence při lehkém, středním či těžším zatížení.
Tato metoda výpočtu cílových tréninkových zón při zátěži je označována jako jedna z nejúčinnějších. Pro většinu amatérských sportovců je tato metoda dostačující, nicméně chcete-li získat přesný údaj, měli byste absolvovat speciální laboratorní vyšetření.
Zjistěte si klidovou tepovou frekvenci (KTF) po probuzení. Předtím než vstanete z postele, si změřte tep, a to nejlépe na zapěstí, popřípadě na krční tepně. Měřte počet tepů během šedesáti sekund. Abyste vyrovnali náhodné výkyvy tepovéfrekvence, proveďte měření tři dny po sobě a spočítejte průměr.
Vzorec: 220 – věk = maximální tepová frekvence (MTF)
Podle tepovéfrekvence zjistíte, v jakém pásmu zatížení se pohybujete. Hodnoty jsou individuální a závisí na stupni vaší trénovanosti. Běží-li například dva rekreační běžci stejným tempem, pro jednoho je výkon středním (klidným) zatížením, druhý, méně trénovaný se už může dostávat do pásma vysokého zatížení.
Stupně intenzity zatížení:
nízký stupeň zatížení: 50–60 % (z maximální tep. frekvence MTF);
Klidová tepová frekvence se u většiny dospělých pohybuje přibližně mezi 65–75 tepy za minutu. U fyzicky trénovaných jedinců mohou být hodnoty výrazně nižší, aniž by to znamenalo zdravotní problém. Naopak vyšší klidový tep je typický pro osoby se slabší kondicí, vyšší mírou stresu nebo chronickým onemocněním.
Maximální tepová frekvence (MaxTF) představuje nejvyšší hodnotu, které může srdce dosáhnout při maximální fyzické zátěži. Tato hodnota je geneticky daná a s věkem klesá.
Zjednodušený výpočet maximální tepovéfrekvence:
Muži: 220 − věk
Ženy: 226 − věk
Například u 40letého muže je MaxTF přibližně 180 tepů za minutu. Tato hodnota slouží jako orientační vodítko pro sportovní zátěž i posouzení kardiovaskulního rizika.
Za bradykardii se považuje tep pod 60/min, za tachykardii naopak klidový tep nad 95/min. Obě situace mohou, ale nemusí znamenat onemocnění – vždy záleží na souvislostech a přidružených příznacích.
Aerobní a anaerobní práh představují různé body v intenzitě cvičení, kde se energetické systémy těla mění. Aerobní práh je bod, kdy se tělo začíná více spoléhat na anaerobní produkci energie, přičemž stále primárně využívá aerobní dráhy. Anaerobní práh je bod, kdy produkce laktátu převyšuje schopnost těla jej vyloučit, což vede k rychlému zvýšení hladiny laktátu v krvi a únavě.
Aerobní práh (AeT)
Definice: Úroveň intenzity, kdy tělo přechází ze spoléhání se výhradně na aerobní produkci energie na začlenění určité anaerobní produkce energie.
Laktát: Hladina laktátu v krvi začíná stoupat nad klidovou úroveň, ale zůstává relativně nízká a stabilní.
Zdroje energie: Převážně využívá aerobní metabolismus (spalování tuků a sacharidů s kyslíkem), ale začínají přispívat i anaerobní dráhy (jako je glykolýza).
Zaměření tréninku: Zlepšení aerobní kapacity a vytrvalosti tréninkem na této nebo nižší intenzitě.
Tepová frekvence: Zhruba 65–85 % maximální tepovéfrekvence.
Dýchání: Můžete vést konverzaci, ale dýchání bude mírně zvýšené.
Příklad: Dlouhý, pomalý běh nebo jízda na kole.
Anaerobní práh (AnT)
Definice: Bod, kdy produkce laktátu výrazně převyšuje jeho clearance, což vede k rychlému zvýšení hladiny laktátu v krvi.
Laktát: Hladina laktátu v krvi prudce stoupá a stává se nestabilní.
Zdroje energie: Produkce energie se primárně spoléhá na anaerobní metabolismus, zejména glykolýzu.
Zaměření tréninku: Zlepšení anaerobní kapacity a rychlosti tréninkem na této nebo vyšší intenzitě.
Tepová frekvence: Přibližně 80–85 % maximální tepovéfrekvence.
Dýchání: Dýchání je namáhavé a můžete říct jen několik slov najednou.
Příklad: Vysokointenzivní intervalový trénink (HIIT) nebo rychlý běh.
Pochopení prahových hodnot
Tréninkové zóny
Znalost vašich prahových hodnot vám umožňuje vytvářet personalizované tréninkové zóny pro optimální zlepšení výkonu.
Optimalizace výkonu
Trénink se správnou intenzitou pro vaše cíle může zlepšit jak vytrvalost, tak rychlost.
Zvládání únavy
Pochopení přechodu mezi aerobním a anaerobním energetickým systémem vám může pomoci zvládat únavu během delšího cvičení.
Individualizovaný přístup
Sportovci mají různé prahové hodnoty a znalost těch vašich umožňuje vytvořit si přizpůsobenější tréninkový plán.
Tento tep naměříme během dne v klidovém režimu. Normální hodnoty tepovéfrekvence jsou kolem 70 až 80 úderů za minutu. U netrénovaných lidí pracuje srdce méně ekonomicky, údery jsou rychlejší a po mírném tělesném zatížení tepová frekvence prudce stoupá.
Během samotného cvičení bychom se měli snažit udržovat tepovou frekvenci v rozmezí 60–75 % změřeného/vypočítaného tepového maxima, když pomineme úvodní rozcvičení a protahování a závěrečné vyklusávání.
Aerobní tepová frekvence, která zvyšuje srdeční frekvenci, zvyšuje i metabolismus, a to i na několik hodin, protože svaly musí spalovat kalorie při své regeneraci. Čím více svalů člověk má, tím větší je jeho bazální metabolický výdej a lépe se hubne. Nezapomínejte, že na hubnutí má ze 70 procent vliv stravovací režim! I když budete cvičit každý den jako blázen a udržovat zónu pro spalování, tak nezhubnete, pokud nezačnete zdravě a vyváženě jíst.
Dlouhodobě vysoká tepová frekvence v klidu představuje pro organismus významnou zátěž. Srdce pracuje méně efektivně, má kratší čas na naplnění a dochází ke snížení minutového srdečního výdeje.
Studie ukazují, že klidový tep nad 84 tepů za minutu, přetrvávající řadu let, může:
zvýšit celkové riziko úmrtí až o 79 %
zvýšit riziko kardiovaskulárních onemocnění o 55 %
zvýšit riziko infarktu a mrtvice s každými +10 tepy o dalších 16 %
Mezi nejčastější příčiny dlouhodobě zvýšeného tepu patří:
srdeční onemocnění a arytmie
chronický stres a úzkost
onemocnění štítné žlázy
anémie, horečka, infekce
obezita a nízká fyzická kondice
nadměrná konzumace kofeinu, alkoholu nebo nikotinu
Vysoký tep může být doprovázen dušností, bolestí na hrudi, závratěmi, slabostí nebo mdlobami. Tyto příznaky je vždy nutné konzultovat s lékařem.
Dechová arytmie je odchylka od normálního srdečního rytmu, při které dochází k pravidelným, cyklickým změnám srdeční frekvence v závislosti na dýchání. Srdeční rytmus vychází normálně ze sinoatriálního uzlu, jde tedy o sinusový rytmus. Příčinou je kolísání aktivity center bloudivého nervu, která jsou ovlivňovaná z dýchacího centra. Bloudivý nerv ovlivňuje činnost sinoatriálního uzlu a tím i srdeční frekvenci. Při nádechu se tak frekvence tvorby vzruchů zvyšuje a nejvyšší je na vrcholu nádechu, při výdechu naopak srdeční frekvence klesá. U většiny lidí se toto kolísání příliš neprojeví a při sinusovém rytmu je tak frekvence stálá. Respirační sinusovou arytmii nacházíme často u mladých lidí v klidu (při námaze převáží aktivace sympatiku a srdeční frekvence se zrychluje) nebo u lidí vegetativně labilních, například u neurotiků. Existuje i nerespirační sinusová arytmie, při níž dochází ke kolísání srdeční frekvence bez vazby na dýchání. Vyskytuje se u starších osob, zejména pokud užívají srdeční glykosidy.
Tato fáze cvičení umožňuje přechod z klidu do činnosti. Tento druh cvičení zmírňuje stres, který je kladen na srdce a svaly. Zároveň pomáhá s optimalizací dýchání, srdeční frekvence a tělesné teploty. Přispívá ke zlepšení flexibility a snížení bolesti svalů.
Warm-up představuje:
protahovací cvičení;
rozsah pohybové aktivity;
nízkou intenzitu při výkonnosti (chůze v klidovém tempu).
Pro dosažení nejlepšího účinku na svaly a kardiovaskulární systém by měla být výdrž u těchto cvičení alespoň 5 minut.
Kondiční fáze
Tato fáze následuje po warm-upu a znamená v podstatě cvičení samo. Pro nejlepší výsledky si zapamatujte tři následující body kondiční fáze:
frekvence – jak často budeme cvičit, kolikrát v týdnu;
intenzita – jak silná by měla být, aby došlo ke zvýšení tepovéfrekvence a dýchání;
trvání – jak dlouho budeme cvičení vykonávat – doporučuje se 30 až 40 minut nepřetržitého cvičení.
Pro začátečníky se doporučuje kratší cvičení, které by mělo trvat 15 minut. Opakování by mělo být každý druhý den. U pokročilejších je vhodné cvičit 30 až 40 minut. Při cvičení by měly být zapojeny velké svalové skupiny. Pro zapojení velkých svalových skupin se doporučují tyto aktivity:
chůze;
plavání;
cyklistika.
Regenerace/kompenzace
Regenerace umožňuje tělu, aby se zotavilo z předešlých fází. Srdeční frekvence a krevní tlak se vrátí do klidových hodnot. Při regeneraci by se nemělo sedět a nic nedělat. Doporučuje se uvolnění a lehké protažení či strečink. Náhlé sednutí či lehnutí může způsobit závratě, točení hlavy nebo menší srdeční slabost.
Ano, je. Při menší zátěži se tuky spalují méně, při přehnané zátěži dokonce vůbec. Jak tedy správně a efektivně cvičit? Vhodným ukazatelem pro vás může být měření tepovéfrekvence.
Markéta Brodová, cvičitelka aerobiku radí: „Při spalování tuků by se měla tepová frekvence pohybovat v tak zvané „fat-burning zóně“, což znamená, že cvičíme s takovou intenzitou, při které mají buňky dostatek kyslíku.“ Sval tedy potřebuje dostatek kyslíku, aby se tuk mohl spalovat. Jak to ale poznáte? „Já osobně používám „talk test“, kdy cvičící musí subjektivně pociťovat dostatečnost dechu a nesmí dojít k jeho popadání“, říká cvičitelka Markéta Brodová.
Svou zónu zjistíte jednoduchým výpočtem: (226 - věk) x 0.7 nebo 0.8. Vyjde vám nejnižší a nejvyšší tepová frekvence, při jejímž dosažení bude zachována aerobní zóna cvičení.
Pro osoby středního věku se hrubá orientační hodnota pohybuje kolem 120 tepů za minutu (80% úrovně maximální intenzity).
Jediný osvědčený způsob hubnutí říká, že se musí spálit více kalorií, než se přijme. Začátečníkům stačí 30–40 minut běhu. Za tuto dobu se však značně zvýší tepová frekvence, což je správně, po 20 minutách tepovéfrekvence nad 65 % z maximální TF dochází ke spalování tukových zásob. Takže 30–40 min bohatě ze začátku stačí a zbylou doporučenou „denní dávku fyzické aktivity“ můžete vyplnit procházkou se psem, prací na zahrádce atd.
Vidíte, je to opravdu jednoduché, není třeba lekat se při pomyšlení na hodinu pohybu denně. V případě, že jste již začali běhat, můžete si s klidem říct, že pokud dodržíte tato doporučení a s běháním vydržíte, tak zhubnete. V zásadě platí, že každou uběhnutou mílí spálíte až 110 kalorií, můžete si tak udělat kontrolu v poměru výdej/příjem. Ještě jedna poznámka, nesnažte se zbytečně a nadměrně navyšovat vaši kilometráž (začátečníci) kvůli posedlosti spalováním energie, protože následek může být takový, že postupem času spálíte méně než 110 kalorií za 1 míli (kvůli malé rychlosti a malé tepové frekvenci apod.). To povede sice k většímu naběhanému objemu, ale účinek nebude takový, jaký jste chtěli. Navíc při vyšších tréninkových objemech hrozí větší riziko zranění (začátečníci). Co tedy dělat? Zkuste postupně zařazovat „kvalitnější“ a různorodější typy tréninků, na nichž se budete soustředit na rychlost nebo sílu – běh do kopce nebo tempové běhy (4 x 800 metrů v určitém čase s meziklusem, stupňovaný běh aj.). Takové typy tréninků jsou perfektní, výdej kalorií je o dost vyšší a hodí se jako příprava na závody.
