Generalizované otoky mohou být venostatické, hypalbuminotické, toxické a angioneurotické. Klinicky se rozlišují otoky kardiální, renální, jaterní, hypalbuminemické, alergické, otoky při preeklampsii a nepravý otok typu myxedému.
Kardiální otok: Jde o venostatický edém, jehož příčinou je selhávání srdce jako pumpy. Následkem je zvýšení hydrostatického tlaku na venózním konci kapiláry. Vzroste tak filtrace vody z kapiláry do tkáně a klesne zpětná resorpce. Tekutina uniká do intersticia tak dlouho, dokud se hydrostatické tlaky nevyrovnají. Snížením objemu intravaskulárního řečiště je přes baroreceptory aktivována smyčka R-A-A, která způsobí zadržování vody.
Klinický obraz: U pravostranného srdečního selhání je základním projevem vznik perimaleolárních symetrických otoků (u stojících či sedících pacientů, u ležících jsou oteklé zádové oblasti a genitál), které se šíří vzhůru. Dále zvýšená náplň krčních žil až s pulzací, hepatojugulární reflux, hepatomegalie, splenomegalie a ascites. U levostranného srdečního selhávání je to pak edém plic (nejprve intersticiální, překročí-li hydrostatický tlak tekutiny tlak alveolárního vzduchu, vzniká edém alveolární).
Diagnostika: Základem je ECHO. Změny jsou viditelné i na RTG (plicní edém) či EKG.
Jaterní otok: Jaterní otoky kombinují dva mechanismy: toxický a hypalbuminemický. Základem je stáza krve v portálním systému, do níž pronikají gramnegativní střevní bakterie, které běžně bývají eliminovány v játrech. Stázou se otevírají portokavální anastomózy, kterými se gramnegativní bakterie dostávají do systémového oběhu. Tato endotoxémie způsobí zvýšenou tvorbu oxidu dusnatého, jenž působí v periferii vazodilatačně. Následkem je otok, snížení cirkulujícího objemu krve a aktivace systému renin-angiotenzin-aldosteron. Poškozená syntetická funkce jater zároveň zapříčiňuje hypalbuminémii a pokles onkotického tlaku.
Příčina: Nejčastější příčinou je jaterní cirhóza jako následek etylismu.
Renální otok: Ten může být způsoben dvěma mechanismy: retencí sodíku a vody (oligurie/anurie) a hypalbuminémií (proteinurie).
Diagnostika: V diagnostice je kromě biochemického vyšetření důležitá sonografie ledvin.
Otoky u preeklampsie: Jde o uvolnění angiogenních faktorů z placenty následkem placentární hypoxie. Následkem je systémová endoteliální dysfunkce. Otoky zhoršuje proteinurie.
Polékové otoky: Jde o nežádoucí účinek léků. Časté jsou například otoky u blokátorů kalciových kanálů.
Cyklické otoky: Premenstruálně se u některých žen vyskytují otoky, jejichž
Hromadění krve v portální žíle: Portální žíla je velmi důležitá, vzniká spojením žil vedoucích krev ze sleziny a střev do jater. V játrech se portální žíla rozpadá na malé žilky – živiny i toxické produkty ze střev se v nich dostanou do blízkého kontaktu s jaterními buňkami, které detoxikují škodliviny a zpracovávají živiny. Následně je krev pomocí jaterních žil vyvedena do dolní duté žíly, která teče do pravé poloviny srdce. Existuje řada chorobných stavů, při nichž se krev v portální žíle hromadí pod tlakem (takzvaná portální hypertenze). Obvykle je důvodem narušení toku krve překážkou nebo špatnou pumpovací funkcí srdce. Hromadící se krev se může následně začít filtrovat z portální žíly do dutiny břišní a ascites je na světě. Nejčastějšími důvody portální hypertenze jsou:
cirhóza jater – cirhotická jaterní tkáň klade odpor tekoucí krvi a ta se hromadí v portální žíle;
srdeční selhání – selhává-li pravá polovina srdce, začne se před ní hromadit krev, což může vést k městnání krve v dolní duté žíle, v jaterní tkáni (kongesce jater) a nakonec i v portální žíle;
útlak nádorem – nádory nacházející se v blízkosti portální žíly mohou způsobit její útlak, může jít například o nádory jater, nádory slinivky, nádory žlučníku nebo nádory žlučových cest;
trombóza portální žíly – vznik krevní sraženiny (trombu) v portální žíle vytvoří překážku pro proudění krve a může vést ke vzniku přetlaku;
Budd-Chiariho syndrom – jde o velice vzácnou příčinu vzniku portální hypertenze, jedná se o uzávěr jaterních žil, které odvádějí krev do dolní duté žíly; medikové ho dobře znají z fakulty, ve skutečnosti je jeho výskyt asi jedna ku milionu.
Nádorová onemocnění dutiny břišní: Nádory v blízkém kontaktu s dutinou břišní do ní mohou začít sekretovat tekutinu. Typické je to u žen s rakovinou vaječníku, ostatní nádory orgánů dutiny břišní mohou mít stejný efekt.
Záněty dutiny břišní: Záněty dutiny břišní mohou být opět spojené s tvorbou vody v břiše. Aby byl ascites patrný, muselo by se jednat o rozsáhlé záněty, jako je například difuzní zánět pobřišnice.
Nedostatek bílkovin: Bílkoviny udržují krevní tekutinu v cévách pomocí onkotického tlaku. Je-li bílkovin nedostatek, vede to k prosakování krevní tekutiny mimo cévy a následkem jsou otoky včetně vzniku ascitu. Snížení hladiny bílkovin v krvi nalézáme u podvýživy (nafouklá břicha afrických dětí jsou ve skutečnosti plná vody) nebo u ztrát bílkovin (například ztráty bílkovin do moči u nefrotického syndromu).
Komplikace akutní pankreatitidy: Relativně vzácnou komplikací akutního zánětu slinivky může být vznik zánětlivých píštělí (kanálků), jimiž se do dutiny břišní dostane pankreatická šťáva obsahující řadu trávicích enzymů. V takovém případě je v ascitu vysoká hladina amylázy. Stav je nebezpečný, protože aktivované enzymy mohou pobřišnici začít doslova trávit zevnitř.
Projevy zavodnění jsou na těle patrné nejvíce ráno. A to jak v oblasti břicha, obličeje, tak třeba i prstů. Ne vždy je ale na vině jen a pouze nezdravý životní styl, tímto způsobem totiž na sebe může upozornit celá řada nemocí souvisejících se srdcem a ledvinami. Zavodnění podporují rovněž některá užívaná léčiva.
Zavodnění břicha je i projevem nemoci. Voda v břiše se odborně označuje jako ascites (ascítes). Prakticky vždy znamená přítomnost vážného onemocnění, a vznikne-li u dosud zdánlivě zdravého člověka, je to vždy velmi varovné znamení, které je nutno dovyšetřit.
Lékařský název pro hromadění tekutiny v břiše je ascites. Může se také nazývat maligní ascites.
Břicho obsahuje mnoho orgánů, včetně žaludku, střev, slinivky břišní, jater, sleziny a ledvin. Kolem těchto orgánů je vrstva tkáně (pobřišnice). Skládá se ze 2 vrstev. Jedna vrstva lemuje stěnu břicha. Druhá pokrývá orgány.
Vrstvy za normálního stavu produkují malé množství tekutiny, aby se orgány v břiše mohly plynule pohybovat. Někdy se mezi těmito 2 vrstvami nahromadí tekutina, která způsobí otoky břicha. To může být velmi nepříjemné.
Jednou z příčin hromadění vody v břiše je i rakovina jater. Tekutina se může hromadit, když rakovinné buňky dráždí výstelku břicha a způsobují, že produkuje příliš mnoho tekutiny. Rakovina jater zvyšuje tlak v blízkých krevních cévách a to z nich tlačí tekutinu ven. Také když játra zasažená rakovinou nedokážou vytvořit dostatek krevních bílkovin - albuminu, což má za následek, že tekutina vytéká z žil do břišní dutiny.
Počáteční dávka je 25 mg denně v jedné dávce v kombinaci s dalšími antihypertenzivy. Pokud není dosaženo po 4 týdnech léčby cílové hodnoty krevního tlaku, má být dávka zdvojnásobena.
Na srdeční selhání
Počáteční dávka je 25 mg denně. V závislosti na tom, jak pacient tuto dávku snáší, může být dávka zvýšena na 50 mg denně nebo snížena na 25 mg každý druhý den.
Na otoky z důvodu onemocnění srdce nebo ledvin
Dospělí: počáteční dávka je 100 mg (25 mg až 200 mg) denně v jedné dávce nebo rozděleně ve dvou dávkách. Pokud jsou podávány vysoké dávky, je možné přípravek Verospiron kombinovat s jinými diuretiky.
Na primární hyperaldosteronismus
Diagnóza:
Dlouhý test: 400 mg denně po dobu 3 až 4 týdnů.
Krátký text: 400 mg denně po dobu 4 dní.
Léčba:
100 až 400 mg denně při přípravě na operační výkon. Pokud není možné operační výkon provést, závisí dávkování na odpovědi na léčbu.
Na ascites a otoky při jaterní cirhóze
Dávkování závisí na hladině sodík/draslík (Na/K) v moči. Pokud je poměr Na/K v moči vyšší než 1,0, dávkování je 100 mg denně. Pokud je poměr Na/K v moči nižší než 1,0, je dávkování 200 až 400 mg denně. Udržovací dávka je stanovena individuálně.
Na ascites při zhoubném onemocnění
Počáteční dávka je obvykle 100 až 200 mg denně. V závažných případech může být dávka postupně zvyšována až na 400 mg/den. Když je otok pod kontrolou, je udržovací dávka stanovována individuálně.
Na nízkou hladina draslíku v krvi
25 až 100 mg denně, pokud je náhrada draslíku nebo použití jiných draslík šetřících diuretik nedostačující.
Použití u dětí a dospívajících
Dávkování závisí na věku, tělesné hmotnosti a odpovědi na léčbu. Počáteční dávka je 1 až 3 mg/kg tělesné hmotnosti denně v jedné dávce nebo rozdělené na 2 až 4 dávky. V případě udržovací léčby nebo při kombinaci s jinými diuretiky je třeba dávkování snížit na 1 až 2 mg/kg tělesné hmotnosti.
Starší pacienti
Lékař začne Vaši léčbu nižší počáteční dávkou a tuto dávku bude postupně dle potřeby zvyšovat, až bude dosaženo požadovaného účinku.
Způsob podání
Verospiron se užívá orálně. Užívat se může kdykoliv během dne po jídle. Denní dávka se užívá najednou nebo rozdělená do dvou dávek, tablety se zapíjejí tekutinou (např. sklenicí vody), Užití denní dávky nebo první denní dávky je doporučeno ráno.
Při užívání Verospironu je třeba abstinovat a vyhnout se pití alkoholu.
Folikulitida je infekční zánět vlasového váčku. V místě postiženého folikulu dochází k zarudnutí. Vytvoří se malý hrbolek, který se může změnit ve vřídek naplněný hnisem. Většinou se toto ložisko šíří a vřídky se množí. Postižené místo je bolestivé. Folikulitida se většinou hojí bez jizvy, může však dojít ke vzniku takzvaného furunklu.
Podobnosti s opruzeninou jsou pouze v zarudnutí a bolesti. Léčba folikulitidy je založena na antibiotických mastech, které se aplikují přímo na postiženou oblast. Velmi důležité je dbát na hygienu zasaženého místa. Pouze při velmi rozsáhlých ložiscích folikulitidy a jejím těžkém průběhu jsou podávána antibiotika ve formě tablet.
Ekzém
Ekzém je chronický svědivý kožní zánět. V akutní fázi se projevuje výskytem svědivých, začervenalých ložisek, na kterých se později tvoří mokvající puchýřky (papulky a pustulky). Pro chronickou formu je typické zhrubnutí kůže (lichenifikace) a barevné změny kůže.
Podobnost s intertrigem spočívá v zarudnutí a lokalizaci v podobných partiích těla. Základem léčby ekzémů jsou antihistaminika k potlačení alergických reakcí, v těžších případech pak lokálně podávané kortikoidy.
Plíseň
Plíseň je nemoc vyvolaná kvasinkami. Vzniká v místech vlhké zapářky a jako profesionální onemocnění u osob, které pracují ve vlhku nebo máčejí dlouhodobě kůži bez patřičné ochrany. U nich se může vyvinout i zánět nehtových lůžek. Kožní kandidóza se projevuje jako ohraničená léze s erythemem a papulkami. Za okolností, jež jsou doprovázeny poklesem buněčné imunity, je infekce torpidní, vyskytuje se i na sliznicích. Většinou odolává terapii. U kojenců vzniká celkem neškodný povlak v dutině ústní (soor) a kožní kandidóza jako následek vlhčení kůže pod plenkou. Pro povrchové postižení sliznic je charakteristický bělavý povlak lpící k povrchu, nebolestivý. Vyskytuje se na sliznici dutiny ústní, na jazyku, na patře, v hrdle.
Projevy s intertrigem jsou téměř totožné, jelikož opruzeniny vznikají také v důsledku plísní. Tudíž i léčba je identická.
Nežit
Nežit je z lékařského hlediska hnisavé kožní onemocnění, které vyvolávají různé bakterie. Vzniká na zádech, šíji či hýždích, kde se infekce zanesená třením do chlupového váčku (ale nejenom) začne zvětšovat. Tím postupně vzniká nehezký vřídek na kůži, který roste, mírně mění barvu a na vršku je nejčastěji zakončen malým žlutým stroupkem. Na omak bývá teplý a postupem času se začíná vyplňovat hnisem. Nežit je dosti bolestivý. Po čase převážně praskne a vyteče a průběžně se zahojí, někdy se vstřebá sám od sebe i bez prasknutí. Není neobvyklé,
Ve Františkových Lázních se léčí celé spektrum onemocnění pohybového aparátu, a to od revmatoidní artritidy, přes osteoporózu, mimokloubní revmatismus, funkční poruchy páteře až po pooperační stavy pohybového aparátu. Nejčastějšími, ale zdaleka ne jedinými indikacemi jsou osteoartróza a onemocnění páteře. Lázeňská léčba pomáhá jak pacientům před vznikem onemocnění, tak pacientům v různých stadiích nemocí. A především pomáhá nemoc stabilizovat.
K léčbě pohybového aparátu se využívá zejména františkolázeňská sirnoželezitá slatina, která ulevuje od bolesti pacientům s artrózou kolenních, kyčelních a jiných kloubů na dlouhou dobu, a to bez vedlejších účinků. Sirnaté sloučeniny a přírodní steroidy obsažené ve slatině příznivě ovlivňují chronický zánět a napomáhají regeneraci kloubů. Dlouhodobý léčebný účinek se dostavuje po absolvování dostatečného počtu zábalů, a to nejméně 10 až 12 aplikací v jedné kúře. Léčení je rovněž doplněné vhodnou pohybovou léčbou. Dále může být léčba doplněna řadou procedur fyzikální terapie, jako je magnetoterapie, laser, ultrazvuk, distanční magnetoterapie, které také významně snižují bolestivost velkých kloubů postižených osteoartrózou či revmatickým onemocněním malých kloubů a urychlují jejich regeneraci.
Pohybový aparát se léčí pomocí celkové nebo lokální kryoterapie (zvlášť placená služba), která při teplotě až minus 160 °C snižuje bolestivost kloubů, příznivě modifikuje zánětlivé procesy v postižených kloubech, zlepšuje imunitu a vyplavením endorfinů zlepšuje náladu u pacientů s artrózou.
Onemocnění srdce a cév
Františkovy Lázně patří svým zaměřením také mezi klasické kardiologické lázně. Léčí se zde pacienti po infarktu myokardu, s vysokým krevním tlakem, ischemickou chorobou srdeční, pacienti po operacích srdce, tedy po bypassech nebo náhradách srdečních chlopní. Léčí zde pacienty s onemocněním cévního systému, s ischemickou chorobou dolních končetin nebo po operaci varixů či flebotrombóze.
Základní léčebnou lázeňskou procedurou pro pacienty s onemocněním srdce a cév jsou uhličité koupele. Série koupelí příznivě ovlivňují regulaci krevního tlaku, práci srdce a celkový metabolismus správným nastavením autonomního nervového systému. Dále se využívá efektu přírodního oxidu uhličitého na cévy v podobě suchých uhličitých koupelí nebo aplikací ve formě plynových injekcí.
V rámci komplexního přístupu se doporučuje pacientům racionální nízkotučná dieta, případně redukce váhy, vhodná fyzická aktivita a opatření k ovlivnění rizikových faktorů aterosklerózy. Pro lázeňské hosty jsou k dispozici dle fyzické náročnosti značené srdíčkové trasy, které mohou absolvovat sami nebo v doprovodu školených instruktorů N
Léčení trávicího ústrojí probíhá pod dohledem odborných lékařů a sester, kteří tvoří zkušený a sehraný tým specialistů a profesionálů. Základem léčby je vhodně zvolená dieta a správný pitný režim minerálních pramenů. U akutních a komplikovanějších případů je stanovena nutriční terapeutkou individuální dieta ušitá na míru léčenému klientovi. Vlivem lázeňské léčby se obnovuje správná funkce trávicích orgánů, pacient je proškolen ke správné racionální stravě a nezanedbatelnou roli zde hraje doléčení pooperačních jizev a reflexních změn pohybového aparátu vhodným cvičením, koupelemi, slatinnými zábaly a dalšími lázeňskými procedurami.
Léčení obtíží spojených s trávicí soustavou je například ve Františkových Lázních umožněno hlavně díky rozsáhlému výskytu mimořádně bohatých přírodních léčivých zdrojů. Minerální prameny příznivě ovlivňují zejména chronické nemoci jícnu a žaludku, chronické nemoci tenkého a tlustého střeva, žlučníku a žlučových cest a stavy po operaci těchto orgánů. Nejsilnější síranový (Glauberův) pramen v Evropě se nachází právě ve Františkových Lázních. Díky svým nadmíru příznivým účinkům na funkci trávicí trubice, játra a žlučové cesty patří františkolázeňské minerální vody mezi nejužívanější vody k pitným kúrám obecně. Zejména prameny s vyšším obsahem Glauberovy soli (Glauber III a Glauber IV) jsou vyhledávané hosty s torpidní zácpou. Na doléčení onemocnění žlučníku a jater blahodárně působí Luční pramen. Pooperační anémii příznivě zkorigují prameny s vyšším obsahem železa – Železnatý a Nový pramen. Přebytek žaludečních kyselin a lehčí katary žaludku dobře zaléčí Františkův, Luční a Nový Kostelní pramen.
Indikace:
chronické onemocnění žaludku a střev;
stavy po střevních infekcích;
stavy po operaci žaludku, dvanácterníku, jícnu a střev s postsekčním syndromem endoskopicky ověřeným;
chronická onemocnění žlučníku a žlučového traktu s litiázou, pokud je operace kontraindikována, sklerotizující cholangoitis;
funkční poruchy žlučového traktu ;
stavy po komplikovaných operacích žlučníku a žlučového traktu po stenózu a litiázu žlučových cest
Součástí individuálního léčebného plánu jsou uvedené hlavní a doplňkové procedury. Ty se od sebe liší intenzitou přímého dopadu na zdraví léčeného a také úrovní zátěže pro tělo jako takové. Hlavní proceduru lze absolvovat maximálně jednou denně. Kombinaci a četnost procedur určuje lékař dle aktuálního zdravotního stavu pacienta na vstupní lékařské prohlídce. Zpravidla však léčebný plán obsahuje 18 procedur týdně.
Karcinom děložního hrdla nebo též karcinom děložního čípku je zhoubný nádor děložního hrdla. Jde o sedmé nejčastější zhoubné onemocnění a tvoří 4 % všech maligních onemocnění. Výskyt je nejčastější mezi 35.–45. a 60.–65. rokem života s tendencí poklesu do nižších věkových skupin. Celkově dochází k úbytku případů i úmrtnosti, v některých zemích až na 40 % v porovnání se 70. lety 20. století. Příčinou je cytologický screening, který zachycuje značné množství prekanceróz (přednádorových stavů), jež jsou následně léčeny a nepřejdou tak do stadia invazivního karcinomu. Prekancerózy přecházejí do stadia invazivního karcinomu zhruba po deseti letech; zároveň jsou vzniklé invazivní karcinomy u mladších žen všeobecně zhoubnější (agresivnější). Včasné odhalení tak znamená nižší stadium onemocnění, větší šanci na uzdravení a celkové snížení úmrtnosti. Průměrné přežití pěti let od diagnózy se v současnosti ve vyspělých zemích pohybuje na úrovni 65–70 %. Rané stadium karcinomu děložního hrdla nemá žádné klinické příznaky. Ty se objevují až později, když je nádor už často značně pokročilý. K nejtypičtějším patří krvácení mimo menstruační cyklus, výtok a bolest při souloži (dyspareunie). Bolesti pánve a kříže často svědčí o prorůstání rakoviny do okolí. Postihnutí lymfatických uzlin se může projevit jednostranným otokem nohy. Pokročilé formy provází často ascites, hubnutí a celkové snížení tělesné výkonnosti.
Rakovina děložního čípku je zhoubný nádor děložního hrdla. Jde o sedmé nejčastější zhoubné onemocnění a představuje 4 % všech maligních onemocnění. Výskyt je nejčastější mezi 35. až 45. a mezi 60. až 65. rokem života, s tendencí poklesu do nižších věkových skupin.
Příčiny
Příčiny rakoviny děložního čípku nejsou přesně známé. Bylo ale zjištěno, že mezi rakovinou dlaždicových buněk epitelu a určitými podtypy lidského papilomaviru (HPV) existují silné souvislosti. Vzhledem k tomu, že HPV viry jsou přenášeny pohlavním stykem, má tento typ rakoviny souvislost se sexuální aktivitou. Bylo prokázáno, že ženy, které nikdy neměly pohlavní styk, neonemocněly rakovinou dlaždicových buněk epitelu. Jsou však ohroženy rakovinou žlázového epitelu. Nakažení virem HPV, který způsobuje například genitální bradavice, je běžné, zatímco rakovina děložního čípku běžná není. HPV změny jsou často během screeningu zachyceny, ale nejsou důvodem ke znepokojení. Znepokojení je na místě v případě, že jsou diagnostikovány prekancerózní změny. Ty jsou však obvykle dobře léčitelné.
Příznaky
Rané stadium karcinomu děložního hrdla nemá žádné klinické příznaky. Ty se objevují až později, když je nádor už často značně pokročilý. K nejtypičtějším patří krvácení mimo menstruační cyklus, výtok a bolest při souloži (dyspareunie). Bolesti pánve a kříže už často svědčí o prorůstání rakoviny do okolí. Postižení lymfatických uzlin se může projevit jednostranným otokem nohy. Pokročilé formy provází často ascites, hubnutí a celkové snížení tělesné výkonnosti.
Prognóza
Nejdůležitějším prognostickým faktorem je velikost nádoru a přítomnost metastáz v lymfatických uzlinách. Gynekologické vyšetření má sklon skutečnou velikost podcenit. MRI dokáže identifikovat nádory od velikosti 1 cm a objektivně stanovit jeho velikost (objem); v případě vnějšího edému naopak skutečnou velikost spíše přeceňuje. Nepříznivými prognostickými faktory (faktory svědčícími pro horší průběh onemocnění) jsou invaze nádorových buněk do cévního systému, pokročilé stadium onemocnění, postižení lymfatických uzlin, nádor větší než 4 cm a v neposlední řadě výskyt v mladém věku. Ve stadiu IA přežívá 5 let celkem 95 % pacientek, ve stadiu IIB už jen 73 % a při vzdálených metastázích je to pouze 20 %. Rozšíření nádoru a paraaortálních lymfatických uzlin snižuje dobu přežití na polovinu. Prognóza recidivujícího karcinomu je velmi variabilní, od 10 až po 70 %, podle způsob léčby a charakteru recidivy.
Léčba
Onemocnění je možné řešit konizací nebo jednoduchou hysterektomií. U vyšších stadií onemocnění (IB a IIA) se přistupuje k radikální hysterektomii s odstraněním dělohy, parametria a horní části pochvy, včetně parak
Pro průběh jaterní cirhózy, její prognózu i možnosti léčby je důležité, v jakém stadiu je onemocnění diagnostikováno. Cirhóza jater stále patří mezi onemocnění, která podstatně zkracují věk nemocného, a to o více než 10 let proti běžné populaci. Ve všech statistikách je nejvíc úmrtí na jaterní cirhózu v šestém decenniu (u žen dříve). Alkoholická cirhóza má průběh příznivější, pokud nemocný abstinuje, i tak se přežití liší od méně příznivé cirhózy posthepatitické jen asi o 4–5 let.
K odhadu stadia jaterní cirhózy se nejčastěji používá Childova-Pughova klasifikace, která hodnotí jednoduché, snadno zjistitelné příznaky klinické (ascites, encefalopatii, otoky, stav výživy), a běžně dostupná vyšetření laboratorní, zjišťující hladinu sérového bilirubinu a albuminu. Novější kritéria zařazují ještě především nálezy hodnotící spoluúčast změn renálních – hladinu sérového kreatininu. Lékař sledující stav nemocného musí vědět, že velkou prognostickou cenu má objevení se ascitu. Jediný rok po objevení se ascitu přežívá jen polovina postižených, přežití pěti let je spíše výjimkou. Stejně závažným příznakem je stoupající hladina sérového bilirubinu. Velice vážnou prognózu má také jaterní encefalopatie. Prognóza onemocnění může být náhle zcela změněna krvácením do trávicího traktu. To je pro nemocného vždy katastrofou, která ho jednak bezprostředně ohrožuje na životě (vykrvácením nebo nasedajícím jaterním selháním), jednak se obvykle záhy opakuje. Určitou prognostickou cenu může mít i velikost jater. Malá, svraštělá játra mají obvykle mnohem horší prognózu než játra velká. Jak už ale bylo uvedeno, atrofických cirhóz je v současnosti naštěstí velice málo.
Kompenzovaná jaterní cirhóza probíhá obvykle příznivě i po celou řadu let. Dekompenzovaná u alkoholika závisí především na spolupráci s nemocným. Absolutní abstinence je podmínkou úspěchu.
Nejčastější bezprostřední příčinou úmrtí je jaterní selhání (kóma) a krvácení z jícnových varixů. Narůstající příčinou se stává vznik hepatocelulárního karcinomu v cirhóze (až u 40 %).
Mezi příznaky typické pro toto onemocnění v pokročilé fázi patří následující: trávicí potíže, nesnášenlivost některých jídel, tlak v pravém podžebří, plynatost, vyrážka břicha hrudníku (takzvané pavoučkové névy), zežloutnutí kůže. V posledních stadiích nemoci pak krvácení z jícnu (vychází ústy jako chrlení či zvracení velkého množství krve), projevy encefalopatie (snížení mozkové kapacity), konstrukční apraxie (porucha prostorového vnímání – nemocný není schopen sestavit jednoduchý obrazec ze sirek), třes končetin, zvětšení sleziny (splenomegalie), portální hypertenze (vysoký tlak krve v žilním systému jater – porta neboli vrátnice je hlavní žilou jater), vodnatelnost břišní (ascites), jaterní kóma (náhlé zhoršení cirhózy vedoucí k bezvědomí často končícímu smrtí).
Punkce ascitu je ordinována, když se volná tekutina (ascites) nahromadí v dutině břišní. Účelem je uvolnit tlak na břišní orgány. Místo vpichu se obvykle nachází 3 cm pod pupkem vlevo nebo vpravo v krajině mezi pupkem a hřebenem kosti kyčelní.
Pacient je informován o důvodu provedení punkce a o tom, že musí být před zákrokem vymočen, vyprázdněn (klyzma při zácpě), a rovněž o nutnosti zachovat při punkci klid.
Speciální pomůcky: punkční jehly, sterilní hadička s kónusem, peány, trojcestný kohout, sběrná nádoba na punktát, břišní pás.
Dokumentace obsahuje datum, čas punkce, barvu, čirost, zápach výpotku, množství, hustotu, vitální funkce, sledování nemocného a jeho problémy. Zaznamenává se hmotnost a objem břicha před a po punkci. Pacient by měl být po výkonu klinicky sledován, zvláště jeho oběhová situace a lokální nález na břiše.
Cítíte-li bolest v oblasti jater v těhotenství, je to nejčastěji při napínání pouzdra, což je spojeno se zduřením či zvětšením jater. Bolest to bývá většinou neurčitá, tupá, s typickou lokalizací. Když cítíte játra, jedná se o bolest vyskytující se v pravém horním kvadrantu břicha, což znamená na pravé straně těsně pod úrovní žeberního oblouku. Bolesti ve zmíněné lokalizaci mohou být ale způsobeny i jinými onemocněními. Jedná se o poruchy spojené s orgány, které se nacházejí v těsné blízkosti jater, nebo se může jednat o záměnu se spíše celkovou bolestí břicha. Proto potíže s pravým horním kvadrantem břicha mohou způsobovat i další příčiny: žlučníkové kameny, gastritida (zánět žaludku), zápal plic lokalizovaný v dolní části pravé plíce, pankreatitida (zánět slinivky břišní), střevní poruchy, ascites (označení pro volnou tekutinu v dutině břišní).
Problémy s játry mohou být spojeny s dalšími příznaky, které nemusí být vždy na první pohled rozpoznány, ale mohou napovědět při určování diagnózy. Může se jednat o: zežloutnutí kůže a očního bělma, nadměrné pocení, ztrátu chuti k jídlu, ubývání tělesné hmotnosti, nadýmání, nevolnost a zvracení, tmavou barvu moči, zvýšenou tělesnou teplotu, bolest kloubů a další.
Je zřejmé, že bolest jater není nic jasného a jednoznačného. Proto je jistě namístě dle naléhavosti příznaků vyhledat lékaře, který je schopen díky různým laboratorním a zobrazovacím vyšetřením zjistit pravou příčinu a na tu pak následně zaměřit léčbu.
Cirhóza je chronické jaterní onemocnění, při kterém postupně dochází k přestavbě jaterní tkáně a cévního řečiště jater. Jaterní cirhóza je chronický proces, při kterém dochází k nekróze jater a následně ke zvýšené tvorbě vaziva (fibrotizace) a k uzlovité přestavbě jaterních buněk. Toto onemocnění není v Česku vzácné a stále ho přibývá. Cirhotici umírají v průměru o deset let dříve, než je celkový věkový průměr, ženy ještě mnohem dříve. Mezi postižené patří nejčastěji sociálně slabší vrstvy obyvatelstva, a naopak také dobře zajištěné ženy středního věku, u kterých se rozvíjí takzvaný syndrom opuštěného hnízda po odchodu dětí z rodiny a všude dostupný alkohol má pomoci zvládat jejich depresivní ladění. Při vzniku jaterní cirhózy se uplatňují nejrůznější vlivy. V ČR jsou nejčastějšími příčinami virové infekce jater a nadměrné užívání alkoholu. K jaterní cirhóze může vést také obstrukce žlučových cest (biliární cirhóza) a chronické srdeční městnání (kardiální cirhóza).
Příčinou úmrtí cirhotiků jsou častěji následné komplikace onemocnění než vlastní poškození jater. Jedná se především o krvácení z jícnových varixů, hepatocelulární karcinom, zánětlivé komplikace (hlavně plicní) a selhání ledvin.
Podle charakteru příznaků se rozlišuje kompenzovaná a dekompenzovaná forma jaterní cirhózy.
Kompenzovaná cirhóza svými projevy připomíná chronický zánět jater. Nemocní si stěžují na nespecifické příznaky, jako jsou pocity plnosti po jídle, změny stolice, lehké otoky v oblasti kotníků a noční močení. U žen se mohou objevit poruchy menstruačního cyklu ve smyslu vynechání menstruace, nebo úplného vymizení. Lékařské vyšetření prokáže zvětšení jater a postupně také zvětšení sleziny. Onemocnění pozvolna přechází ve fázi dekompenzace.
Dekompenzovaná cirhóza má poměrně pestré příznaky. Někdy převažují projevy poškození jaterní tkáně (ikterus, krvácivé projevy, hypoalbuminémie se zadržováním tekutin, ascitem a otoky), jindy naopak projevy poškození cévního řečiště (ascites, jícnové varixy, portosystémová encefalopatie). Nemocní si stěžují na nepřekonatelnou únavu, slabost, vyčerpanost, nechutenství, úbytek svalové hmoty, zvětšování břicha a otoky. U žen jsou časté poruchy menstruačního cyklu, muži si stěžují na pokles libida a potence. Časté jsou bolesti kloubů a páteře.
Typický cirhotik mívá velké břicho, tenké končetiny, vypadá unaveně a má zpomalené reakce. Jeho kůže je bledá až ikterická s četnými pavoučkovými névy. Rty a jazyk jsou červené („lakované“), na dlaních bývá erytém. Typické jsou projevy sklonu ke zvýšené krvácivosti (hemoragické diatézy) – petechie (drobné tečkovité krvácení do kůže či sliznic), podlitiny, krvácení z dásní, nosu a podobně. U&
Jaterní selhání lze považovat za smrtelně nebezpečný stav, který se ani při nejlepší možné léčbě nemusí podařit zvládnout a nemocný na něj zemře.
Jaterní encefalopatie je soubor obvykle reverzibilních neurologických a psychiatrických příznaků, které vznikají:
v souvislosti s pokročilým chronickým onemocněním jater – jaterní insuficiencí a portosystémovými zkraty, nejčastěji při jaterní cirhóze;
nebo při akutním jaterním selhání.
Jaterní encefalopatie je metabolická encefalopatie multifaktoriální etiologie s plnou reverzibilitou. Jedním z hlavních mechanismů odpovědných za klinický obraz je převaha inhibice neuronů CNS(2). Nutnými předpoklady jejího vzniku jsou buď portosystémové zkraty, nebo významná porucha funkce jaterní buňky. Většinou se jedná o kombinaci obou faktorů.
Příznaky
Akutní selhání se projeví zejména neschopností jater zbavovat tělo škodlivin a odpadních látek a jejich následným hromaděním v organismu. Mezi tyto škodliviny patří amoniak a jemu podobné dusíkaté látky. Nejcitlivějším orgánem na tyto odpadní látky je mozek. U akutního jaterního selhání tak může poměrně rychle dojít k těžkým příznakům, jako je porucha vědomí, kóma a smrt. Dalším důležitým projevem akutního selhání jater je žloutenka jako důsledek poruchy zpracování odpadní látky bilirubinu. Na rozdíl od dusíkatých zplodin nepředstavuje vysoký bilirubin zásadní ohrožení organismu, je jen dobře viditelným průvodním znakem.
U chronického selhání se projevují nejen důsledky narušené schopnosti odbourávat škodliviny, ale více se uplatňuje i porucha tvorby sloučenin nutných ke správnému chodu organismu. Jedná se o projevy jaterní cirhózy a s ní související portální hypertenze (jícnové varixy, ascites, zvýšená krvácivost a vznik klubíček rozšířených cév na kůži, takzvaných pavoučkových névů) – detaily si přečtěte v článku o cirhóze. Přítomna může být žloutenka různého stupně a objevit se může i jaterní encefalopatie, ale ta má v tomto případě pomalejší a nenápadnější průběh. Obvykle začíná spánkovou inverzí (spánek ve dne, bdělost v noci), objevuje se třes rukou označovaný v tomto případě jako flapping tremor a porucha dále postupuje přes poruchy emocí, změny osobnosti a setřelou řeč k demenci, poruchám vědomí, kómatu a ke smrti. K méně vážným příznakům se řadí i nepříjemný zápach z úst (foetor hepaticus).
Velice nebezpečnou komplikací selhání jater je takzvaný hepatorenální syndrom. Jde o to, že se při vážnějším selhání jater zhorší průtok krve ledvinami a následně se může objevit i jejich akutní selhání nebo zhoršení selhávání chronického. Výsledné selhání dvou životně důležitých orgánů je pro dotyčného velmi často osudné.
