TOXOCARA CATI je téma, které bylo inspirací k napsání tohoto článku. Přítomnost parazitů v těle oslabuje imunitní systém, způsobuje únavu a další závažné potíže. Parazitární onemocnění se však nemusí vždy projevit. Vyšetření na přítomnost cizopasníků v těle může mít tedy význam i v případě, že na sobě člověk žádné příznaky nepozoruje.
Škrkavky
Původcem onemocnění jsou škrkavky psů a koček, například škrkavka psí (Toxocara canis) a škrkavka kočičí (Toxocaracati). Vajíčka škrkavek se do vnějšího prostředí dostávají společně s trusem. Ve vajíčku se postupně vyvíjí infekční larva, která se do hostitele (pes, kočka, člověk) dostává pozřením. Larvy se dostávají do střeva, kde opět dochází k produkci vajíček. Larvy škrkavek mohou prostupovat přes placentu do plodu. Štěňata se tak mohou narodit již infikovaná. Nakazit se mohou i z mateřského mléka. Člověk se může nakazit polknutím vajíček. Nákaza nejčastěji postihuje děti, které přicházejí do kontaktu s infikovaným substrátem (písek, půda). Larvy škrkavek migrují v těle lidí a poškozují různé orgány, například plíce, ale mohou se dostat také do oka. U většiny infekcí se neprojeví žádné příznaky nebo jen mírné (bolesti břicha, nechutenství, malátnost). Vzácněji se objevuje kašel, horečka nebo alergické vyrážky. Příznaky obvykle samy odezní. Závažnější důsledky má oční forma toxokarózy, která může vést až k oslepnutí. V České republice má asi 25 % lidí protilátky proti škrkavkám. V rámci prevence je vhodné zamezit znečištění pískovišť psími výkaly a řádně odčervovat psy (hlavně štěňata) a kočky. Nemoc mohou přenášet i fretky.
Broadline na svrab pro kočky je spot-on, který ochrání kočku proti nákaze tasemnicemi, hlísticemi a ektoparazity po dobu jednoho měsíce. Pipeta Broadline spot-on obsahuje až 4 účinné látky, přičemž každá funguje na jiné spektrum parazitů.
Fipronil je insekticid a akaricid náležející do rodiny fenylpyrazolů. Fipronil a jeho metabolit fipronil sulfon působí na ligandem regulované chloridové kanály, zejména ty, které jsou regulované neurotransmiterem kyselinou gama-aminomáselnou (GABA), stejně jako na desenzibilující (D) a nondesenzibilizující (N) kanály regulované glutamátem (Glu, jedinečný ligandem regulovaný chloridový kanál bezobratlých), tak, že blokují pre- a post- synaptický přenos chloridových iontů přes buněčné membrány. To má za následek nekontrolovanou aktivitu centrálního nervového systému a smrt hmyzu nebo roztočů.
(S)-methopren je regulátor růstu hmyzu (IGR) ze skupiny látek známých jako analogy juvenilních hormonů, které inhibují vývoj nezralých stadií hmyzu. Tato sloučenina napodobuje působení juvenilních hormonů a způsobuje narušení vývoje a smrt vývojových stadií blech. Ovicidní aktivita (S)-methoprenu na zvířeti je výsledkem buď přímého pronikání přes obal nově nakladených vajíček, nebo absorpce pokožkou dospělých blech. (S)-methopren je také účinný v prevenci vývoje larev a kukel blech, což brání kontaminaci prostředí ošetřených zvířat vývojovými stadii blech.
Eprinomektin je členem třídy makrocyklických laktonů patřících do endektocidů. Sloučeniny této třídy se selektivně a s vysokou afinitou vážou na glutamátem regulované chloridové kanály, které se vyskytují v nervových a svalových buňkách bezobratlých. To vede ke zvýšení permeability buněčné membrány pro chloridové ionty s hyperpolarizací nervové nebo svalové buňky, což vede k paralýze a smrti parazita. Bylo prokázáno, že spektrum účinnosti eprinomektinu pokrývá gastrointestinální a extraintestinální hlístice.
Prazikvantel je syntetický derivát isochinolin-pyrazinu s aktivitou proti tasemnicím. Prazikvantel je rychle absorbován povrchem těla parazitů a ovlivňuje permeabilitu membrány u tasemnic, ovlivňuje toky dvojmocných kationtů, zejména homeostázu vápenatých iontů, které se podílejí na rychlé svalové kontrakci a vakuolizaci. To má za následek vážné poškození tělního pokryvu parazita, kontrakci a paralýzu, narušení metabolismu, což nakonec vede k smrti a vypuzení parazita. Rozpadlé a částečně natrávené fragmenty mohou být příležitostně pozorovány ve stolici.
Způsob použití
Použijte nůžky k ustřižení blistru podél tečkované čáry, pak odstraňte kryt obalu. Vyjměte aplikátor z obalu a držte ho ve svislé poloze. Mírně zpětně zatáhněte za píst, otočte a vytáhnět
Poprvé byla larvální toxokaróza popsána v roce 1950, kdy byla z granulomu na sítnici malého dítěte izolována larva hlístice neznámého původu. O rok později byl publikován nález larev Toxocara spp. V mozku malého chlapce, který umřel v důsledku akutního zánětu mozkových blan. Roku 1952 Beaver a kolektiv popsali sérii podobných klinických případů u dětských pacientů, kteří vykazovali výraznou eozinofilii a multisystémové onemocnění neznámého původu. Při histopatologickém vyšetření vzorků tkání od těchto pacientů byly diagnostikovány larvy škrkavek. Od té doby byly larvy Toxocara spp. nacházeny v různých lézích oka a mnoha dalších orgánů (játra, mozek, plíce) po celém světě.
Oční formou jsou postiženy spíše starší děti a dospělé osoby. Samice červa vyloučí do střeva hostitele denně až 200 tisíc vajíček. Čerstvě vyloučená vajíčka mají silné obaly. V půdě může larva přežívat až dva roky.
Onemocnění se projevuje poruchou vidění, postižení mozku, srdce, ledvin, chudokrevností a otoky kloubů. Závažnost onemocnění závisí na počtu pozřených vajíček, tedy i na počtu migrujících larev, a na imunitním stavu postiženého jedince. Většina nakažených osob netrpí vážnými zdravotními problémy; o tom, že jsou tito lidé infikováni, se mohou dozvědět náhodně při jiném vyšetření. Onemocnění je prokazováno na základě vyšetření krve u osob všech věkových kategorií. Možné jsou také opakované nákazy. Postižení bývá zpravidla jednostranné a poškození tkání, vznikající migrační aktivitou larev, vede k řadě patologických změn v oku. Který z klinických obrazů očního postižení se vyvine, závisí zřejmě na řadě faktorů, jako je místo, kudy larva pronikne z krevního řečiště do nitroočních tkání, zda jsou vstupní branou do oka retinální či chorioidální cévy a podobně. Vzácně může být larva viditelná oftalmoskopicky, většinou jsou ale nálezy larvy v oku ojedinělé.
Diagnostika oční formy larvální toxokarózy spočívala prakticky až do poloviny sedmdesátých let v nalezení a určení larvy či jejích fragmentů v tkáni. Sérologická diagnostika v té době nedávala uspokojující výsledky. Teprve příprava TES antigenů a zavedení citlivých reakcí ELISA a Western blotingu umožnilo zdokonalení diagnostiky oční formy l. t., a tím i snížení počtu zbytečných enukleací očního bulbu při podezření na přítomnost zhoubných projevů. Protože tkáně oka při samostatném postižení celkem neochotně imunologicky odpovídají, nalézáme při běžné sérodiagnostice oční formy častěji nízké hodnoty protilátek. Střední a vysoká hladina IgG globulinů při klinickém nálezu v oční tkáni by měla vést klinika k pátrání po současném postižení viscerálních orgánů, které se obvykle projeví i
Velikost: 8–12 cm, vajíčka 0,5 mm, larvy několik mm
Larvy dlouhodobě putují tělem, podobně jako škrkavka dětská. Proto se jí říká larva migrans. Larvální toxokaróza má oční a útrobní formu. Přítomnost larev v oku vede k poruchám vidění a ke granulomatózním lézím na sítnici. Tyto léze mohou symptomaticky simulovat retinoblastom. Může dojít k vážnému poškození oka. Slepota způsobená larvální toxokarózou je nicméně vzácná, uvádí se jeden případ ročně. Larva vypouští enzymy, kterými si rozleptává tkáň před sebou a takto si uvolňuje cestu. Po průchodu larvy dochází k zajizvení tkáně. Migrace larvy je doprovázena zvýšenou teplotou, zvětšením jater, astmatickým kašlem. Jedná se o častou nákazu. Mnoho klientů chová kočky nebo psy, ale dítě se často nakazí na pískovišti, dospělí na zahrádce, vajíčka můžeme polknout s neomytou zeleninou. Také trus (i moč a sliny) štěňat je v prvních měsících infekční. Vajíčka mohou být přilepena na srsti. Postupným odčervováním se promořenost u dospělých psů snižuje. U koťat se předpokládá přenos sáním mateřského mléka. Vajíčka škrkavky jsou venku odolná, v hlíně nebo písku vydrží až dva roky. Tato nákaza se v nás nemnoží, při troše trpělivosti je možné se jí po čase zbavit. Majitelé zvířat musí své miláčky odčervovat souběžně se svou léčbou, aby nedocházelo k reinfekcím, a dodržovat hygienu při kontaktu se zvířetem.
Larvy toxocary – škrkavky kočičí a psí – se často dostanou do mozku. Je to frekventovaná nákaza, protože mnoho lidí chová kočky nebo psy, a dítě se tak často nakazí na pískovišti, dospělí na zahrádce, vajíčka ale můžeme polknout i s neomytou zeleninou. Trus (ale i jejich moč a sliny) všech štěňat je v prvních měsících infekční. Vajíčka mohou být přilepena na srsti. Postupným odčervováním se zamořenost toxocarou u dospělých psů snižuje. Toxocara projde placentou feny, u koťat se předpokládá přenos sáním mateřského mléka. Vajíčka jsou venku odolná, v hlíně nebo písku vydrží až dva roky. Vzhledem k tomu, že je to nákaza, která se v nás nemnoží, při troše trpělivosti je možné se po čase toxocary zbavit. Majitelé zvířat musí své miláčky odčervovat souběžně se svou léčbou, aby nedocházelo k reinfekcím, a dodržovat hygienu při kontaktu se zvířetem.
Larvární toxokaróza je onemocnění, které je vyvoláno parazity. Nemoc patří do skupiny takzvaných helmintóz. U psů se štěňata mohou nakazit již v děloze, koťata se naopak nakazí až pitím mateřského mléka. Ovšem nakazit se mohou tato zvířata v podstatě kdekoliv ve venkovním prostředí, stačí, aby pozřela infekční vajíčka (ta se dostávají do prostředí spolu s trusem). Navíc jsou tato vajíčka velmi odolná, dokážou přežívat a jsou schopné infekce i po dobu několika let. Všechna místa, kde venčíte své psí či kočičí miláčky, kteří nejsou odčervení, patří mezi riziková a jsou většinou také zamořena těmito škrkavkami.
Cesta přenosu na člověka je orální cestou, musíme pozřít nakažená vajíčka. Což v praxi, zvláště tedy pokud budeme mluvit o dětech, není zas až tak velký problém, například při hraní na pískovišti, kdy si děti jednak strkají ruce do pusy nebo i ochutnávají hlínu, písek a podobně. Ani dospělí nejsou vyjmuti z možnosti nakažení. Platí to v případech snížení hygienické péče, to znamená, pokud si neumyjeme ruce před jídlem po práci na zahradě, s hlínou, neomýváme zeleninu a ovoce a podobně. Rovněž déšť hraje svou roli při možnosti šíření – voda může spláchnout vajíčka škrkavek do studny, ze které čerpáme vodu, velkou „zásluhu“ může mít v podstatě v tomto směru jakákoliv činnost člověka, například i pokud se napijeme, byť nechtěně, při koupání v rybníce.
Toxokaróza se nejčastěji vyskytuje právě u dětí, a to v rozmezí 14–40 měsíců. Výskyt tohoto onemocnění je celosvětový, naštěstí jsou vcelku vzácné závažné formy. O něco větší procento nakažených se vyskytuje na venkově, zřejmě proto, že zde není věnována taková pozornost pravidelnému odčervení zvířat a také je zde větší kontakt s půdou a hlínou.
Podle toho, jaké orgány a tkáně jsou zasažené, se toxokaróza projevuje v různých formách. Forma viscerální neboli orgánová se vyznačuje zvětšením jater, bolestmi břicha, dochází k nevolnostem a zvracení, malátnosti, může být i teplota okolo 38 °C, dochází ke ztrátě chuti k jídlu, mohou bolet klouby a svaly. Pokud se jedná o postižení plic, pak je přítomen kašel, většinou sípavý a bolestivý. Toxokaróza se může projevit i alergickou reakcí – jsou přítomny kožní vyrážky především na trupu a končetinách. U formy viscerální se uvádí, že musí dojít k požití většího množství zralých vajíček najednou nebo naopak ke konzumaci v delším časovém úseku menšího množství. U oční formy však stačí daleko menší množství larev. Oční forma se projevuje většinou jednostranně a dochází k určitým patologickým změnám v oku, například poru
Sklivcové zákalky proplouvají zorným polem. Mohou se objevit jako černé nebo šedé skvrny nebo pavučiny, které se pohybují po každém pohybu vašich očí. Pokud se však pokusíte přímo podívat na ně, mají tendenci se odrazit. Sklivcové zákalky se objevují v různých formách většinou na periferii oka. Člověk, který má sklivcové zákalky, v podstatě vidí kolečka, trojúhelníčky, chuchvalce či jiné prapodivné tvary, které se pohybují. Někdy je to horší, jindy lepší. Nejlepší je tmavé prostředí a nejhorší bílá a modrá barva, jak uvádějí pacienti. V některých případech stačí odvést pozornost. Mozek zase tak chytrý není a dokážete ho zmást.
Příčiny:
změny spojené s věkem;
zánět;
krvácení;
poškození sítnice;
některé oční léky anebo operace;
zdravotní stavy, jako je diabetes mellitus, hypertenze a zranění;
krátkozrakost.
Typy sklivcových zákalků:
vláknité prameny: Pokud vidíte vláknité tvary ve svém zorném poli, mohlo by jít o důsledek rozpadu kolagenu. Vláknité prameny jsou nejčastějším a neškodným typem sklivcových zákalků, i když velmi nepříjemným.
mraky: Jsou rozptýlené a méně definovatelné tvary než vláknité prameny. Přirozený proces stárnutí vede k viditelnosti těchto zákalků.
kroužky: Jsou větší, mají kruhový tvar. Často se tvoří, když se tkáň obklopující optický nerv odděluje.
záblesky světla: Můžete vidět záblesky světla, když membrána stimuluje sítnici během jejího oddělení.
body: Pokud vidíte tečky nebo skvrny v zorném poli, mohlo by to být způsobeno slzou v sítnici, která způsobila, že krev (viditelné tečky) pronikla do membrány.
Léčba není jednoduchá. Většina lékařů tento problém ani neřeší. Pokud však změny obtěžují, existují přirozené způsoby, jak potlačit tyto symptomy.
Nejčastější patogeny:
bakterie – Chlamydia pneumonie, Borrelia;
paraziti – Toxocara, Toxoplasma;
viry – zejména Herpes simplex;
autoimunitní zánět – kdekoli, onemocnění štítné žlázy.
Prašivá kočka velmi pravděpodobně nebude trpět sarkoptovým svrabem. Častější je u koček svrab ušní (špinavé uši u koček), který se projevuje jako špinavé uši. Kožní změny na hlavě může způsobit také plíseň nebo hnisající poranění, případně se u koček vyskytuje takzvaný notoedrový svrab, což je druh prašiviny postihující převážně kočky. Sarkoptový svrab je u kočky opravdu vzácným nálezem, k jeho rozvoji je potřeba zhroucení imunity kočky, například při nemoci FIV. Projevuje se krustózním zánětem kůže na obličeji a na ušních boltcích a postižením tlapek, které může být doprovázené i ztrátou drápků. Na těle se objevují lupy. Kočka se z důvodu svědění nadměrně olizuje, takže si může vylízat lysiny. Inkubační doba svrabu u kočky může být dlouhá i několik měsíců.
Některé kočky jsou proti svrabu přirozeně odolné, takže i když žijí v promořeném prostředí, neonemocní. Je to ale spíše výjimka a nelze na ni spoléhat. To platí nejen pro nakažení strupovkou kočičí (Notoedres cati), ale také pro mnohem častější ušní prašivinu, kterou způsobuje strupovka ušní (Otodectes cynotis). Ta vyvolává velmi časté onemocnění zevního zvukovodu. Žije na povrchu kůže zvukovodu, a protože může být až 0,5 mm velká, lze ji občas rozeznat pouhým okem nebo lupou. Diagnóza se potvrdí mikroskopickým vyšetřením ušního výtěru, ve kterém se nacházejí živé i mrtvé zákožky. Dráždivým působením parazita vzniká zánět zvukovodu s nadměrnou tvorbou ušního mazu. Ten bývá tmavě hnědý až černý, drobivý a připomíná kávovou sedlinu. Ušní boltce jsou bolestivé, zarudlé a kočka se škrábe.
Onemocnění je velmi nakažlivé, šíří se přímým kontaktem z kočky na kočku při větší koncentraci koček, zvláště v horších hygienických podmínkách. Parazit je rozšířený celosvětově, může působit záněty zvukovodů u psů i jiných masožravců. Na člověka není přenosný.
Kočičí svrab způsobuje roztoč svrabovka kočičí (kožní nemoci koček). Jedná se o rozšířené kožní onemocnění koček. Pozor, nezaměňujte s Psoroptes cuniculi, což je prašivka králičí. Na rozdíl od blech není parazit viditelný pouhým okem. Zato si lze všimnout změn na kočičí kůži. Místa postižená parazitem kočku velmi svědí a rány si stále dokola rozškrabává. Svrab u koček začíná nejprve v oblasti ušních boltců – ušní svrab, který vypadá jako špinavé uši –, odkud se pak šíří na krk a hlavu. Kočka si škrábáním parazita roznáší dál po těle, například na končetiny. Kočky se většinou nakazí jedna od druhé. Proto je kočičí svrab v uších častější u koček venkovních než domácích.
Parazit svrabovky kočičí, jinak také Notoedres cati, má velikost pouhých 0,3 milimetru. Dokonce ho nemůžeme vidět ani pod lupou. V povrchové vrstvě kůže si vytváří chodbičky. V nich pak zanechává trus a klade do nich i vajíčka. Vylíhlé larvy se dostávají na povrch kůže, kterou se také živí. Z nymfy se dospělý jedinec stává za pouhé tři týdny. Svrab u koček způsobí, že se kočičí kůže zanítí. Infekce se může rozšířit dále do těla. Zvíře je malátné, unavené a nemá zájem o oblíbené aktivity. Dokonce může odmítat krmivo. Neléčený svrab obvykle končí úmrtím kočky na vyčerpání a sepsi.
Příznaky:
Kočka má postižená místa rozškrábaná a přehnaně si je čistí.
Kromě škrábanců si lze všimnout odlupující se kůže a šupin.
V ranách jsou viditelné i šedé strupy.
V místech, kde žijí parazité, začíná kočce vypadávat srst.
Kůže na postižených místech začíná zesilovat a skládat se do záhybů, které mohou zvířeti zakrývat oči. Kočka pak hůře vidí a má špatnou orientaci.
Kočičí svrab v uších způsobuje strupovka ušní. Strupovka ušní, latinsky Otodectes cynotis, je parazit žijící v zevním zvukovodu. Je velký až půl centimetru a dospělým se stane za tři týdny. Onemocnění se říká také ušní prašivina a napadá i psy a fretky. Na rozdíl od svrabovky kočičí si strupovky můžeme všimnout i pouhým okem. Způsobuje zánět zvukovodu. Kočce může v ušním boltci prasknout céva, krev se pak vylévá mezi chrupavku a kůži a vznikne hematom. Ten poznáme podle velké boule za uchem, řeší se operací.
Příznaky:
Kočka má zarudlé ušní boltce, které ji bolí.
Často se v okolí uší škrábe.
Třepe hlavou.
Začíná se jí nadměrně tvořit drolivý ušní maz, který má hnědou až černou barvu.
S kočkou navštivte veterináře. Ten jí odebere ušní maz a stanoví diagnózu. Kočičí svrab v uších se může řešit několika způsoby. Mohou se podávat ušní kapky, to je ale většině koček velmi nepří
