Toxokaróza je onemocnění způsobené larvami zvířecích škrkavek, psích nebo kočičích. Zvířata vylučují vajíčka škrkavky v trusu. Definitivní hostitelé – pes a psovité šelmy – se mohou infikovat alimentární-orální cestou z vnějšího prostředí. Infekční larvy uvolněné z vajíček pronikají ze střeva do krevního oběhu. Krevním oběhem se dostanou do jater a plic, odtud se vracejí do střeva, kde pohlavně dospívají. Štěňata se mohou líhnout již nakažená nebo se mohou larvami nakazit z mléka feny při sání. Vyloučená vajíčka dlouhodobě přežívají a dítě se pak může nakazit na hřištích a pískovištích, kde se zvířata pohybovala a konala zde svou potřebu. Vajíčka mohou ulpět dítěti na rukou, za nehty a dítě je při jídle spolkne. Larvy vylíhlé z vajíček pronikají střevní stěnou do krve a do vnitřních orgánů. V lidském organismu nemůže tento parazit dokončit svůj vývoj, nedospívá a po určité době hyne. Larva může způsobit různé potíže podle toho, jak se krevní cestou šíří do různých orgánů (například plíce, oko, srdeční sval a podobně). Časté jsou bolesti břicha, kašel, oční záněty až po vzácný zánět srdečního svalu nebo mozku.
Léčba je zdlouhavá, terapie odstraní z těla larvy, ale změny na tkáních orgánů jsou nevratné. Je skutečně lepší nákaze předcházet. Důležité je oplocení dětských hřišť a zeleninových zahrad, zabránění kontaminaci pomocí geofólií.
Cicvárové semínko jsou usušené úbory pelyňku cicvárového (Artemisia cina), který obsahuje velké množství saponinů. V lékařské praxi se dříve i dnes využívá okvětí cicvárového pelyňku, který je silně protihlístový a vyhání roupy i škrkavky. Květy rostliny se usuší, roztlučou v hmoždíři a užívají se ve směsi s cukrem, zavařeninou, medem a sirupem. Dávkování pro dospělé: během dvou dnů se užívá pět gramů pelyňku třikrát denně půl druhé hodiny až hodinu před jídlem. Po příjmu poslední dávky se pacientovi na noc dává projímadlo. Rolníci v dávných dobách přidávali cicvárový pelyněk do košťat na zametání chalupy nebo jej kladli pod rohožku, aby odháněl štěnice a blechy.
Škrkavky psů a koček mohou postihnout i člověka, který může být příležitostným hostitelem. Nakazit se lze z prostředí nebo po konzumaci nedostatečně tepelně opracovaného masa (hospodářská zvířata mohou být rovněž příležitostnými hostiteli). Riziko po přímém kontaktu se psem a kočkou je minimální. Infekce se označuje jako larvální toxokaróza. U malých dětí do 5 let se vyskytuje jako viscerální forma, u dospělých a starších dětí hrozí oční forma onemocnění.
Velikost: 8–12 cm, vajíčka 0,5 mm, larvy několik mm
Larvy dlouhodobě putují tělem, podobně jako škrkavka dětská. Proto se jí říká larva migrans. Larvální toxokaróza má oční a útrobní formu. Přítomnost larev v oku vede k poruchám vidění a ke granulomatózním lézím na sítnici. Tyto léze mohou symptomaticky simulovat retinoblastom. Může dojít k vážnému poškození oka. Slepota způsobená larvální toxokarózou je nicméně vzácná, uvádí se jeden případ ročně. Larva vypouští enzymy, kterými si rozleptává tkáň před sebou a takto si uvolňuje cestu. Po průchodu larvy dochází k zajizvení tkáně. Migrace larvy je doprovázena zvýšenou teplotou, zvětšením jater, astmatickým kašlem. Jedná se o častou nákazu. Mnoho klientů chová kočky nebo psy, ale dítě se často nakazí na pískovišti, dospělí na zahrádce, vajíčka můžeme polknout s neomytou zeleninou. Také trus (i moč a sliny) štěňat je v prvních měsících infekční. Vajíčka mohou být přilepena na srsti. Postupným odčervováním se promořenost u dospělých psů snižuje. U koťat se předpokládá přenos sáním mateřského mléka. Vajíčka škrkavky jsou venku odolná, v hlíně nebo písku vydrží až dva roky. Tato nákaza se v nás nemnoží, při troše trpělivosti je možné se jí po čase zbavit. Majitelé zvířat musí své miláčky odčervovat souběžně se svou léčbou, aby nedocházelo k reinfekcím, a dodržovat hygienu při kontaktu se zvířetem.
Larvární toxokaróza je onemocnění, které je vyvoláno parazity. Nemoc patří do skupiny takzvaných helmintóz. U psů se štěňata mohou nakazit již v děloze, koťata se naopak nakazí až pitím mateřského mléka. Ovšem nakazit se mohou tato zvířata v podstatě kdekoliv ve venkovním prostředí, stačí, aby pozřela infekční vajíčka (ta se dostávají do prostředí spolu s trusem). Navíc jsou tato vajíčka velmi odolná, dokážou přežívat a jsou schopné infekce i po dobu několika let. Všechna místa, kde venčíte své psí či kočičí miláčky, kteří nejsou odčervení, patří mezi riziková a jsou většinou také zamořena těmito škrkavkami.
Cesta přenosu na člověka je orální cestou, musíme pozřít nakažená vajíčka. Což v praxi, zvláště tedy pokud budeme mluvit o dětech, není zas až tak velký problém, například při hraní na pískovišti, kdy si děti jednak strkají ruce do pusy nebo i ochutnávají hlínu, písek a podobně. Ani dospělí nejsou vyjmuti z možnosti nakažení. Platí to v případech snížení hygienické péče, to znamená, pokud si neumyjeme ruce před jídlem po práci na zahradě, s hlínou, neomýváme zeleninu a ovoce a podobně. Rovněž déšť hraje svou roli při možnosti šíření – voda může spláchnout vajíčka škrkavek do studny, ze které čerpáme vodu, velkou „zásluhu“ může mít v podstatě v tomto směru jakákoliv činnost člověka, například i pokud se napijeme, byť nechtěně, při koupání v rybníce.
Toxokaróza se nejčastěji vyskytuje právě u dětí, a to v rozmezí 14–40 měsíců. Výskyt tohoto onemocnění je celosvětový, naštěstí jsou vcelku vzácné závažné formy. O něco větší procento nakažených se vyskytuje na venkově, zřejmě proto, že zde není věnována taková pozornost pravidelnému odčervení zvířat a také je zde větší kontakt s půdou a hlínou.
Podle toho, jaké orgány a tkáně jsou zasažené, se toxokaróza projevuje v různých formách. Forma viscerální neboli orgánová se vyznačuje zvětšením jater, bolestmi břicha, dochází k nevolnostem a zvracení, malátnosti, může být i teplota okolo 38 °C, dochází ke ztrátě chuti k jídlu, mohou bolet klouby a svaly. Pokud se jedná o postižení plic, pak je přítomen kašel, většinou sípavý a bolestivý. Toxokaróza se může projevit i alergickou reakcí – jsou přítomny kožní vyrážky především na trupu a končetinách. U formy viscerální se uvádí, že musí dojít k požití většího množství zralých vajíček najednou nebo naopak ke konzumaci v delším časovém úseku menšího množství. U oční formy však stačí daleko menší množství larev. Oční forma se projevuje většinou jednostranně a dochází k určitým patologickým změnám v oku, například poruchy vidění. Další forma je smíšená, uvádí se i forma skrytá, která se vyskytuje ve větší míře u dospělých a je objevena zcela náhodně. Bylo ale také popsáno postižení ledvin, srdce či centrálního nervového systému. Larvy, které člověk pozře, se dostávají střevní cestou a dále pak cestou krevní či lymfatickou k jednotlivým orgánům, nejčastěji tedy k játrům a plicím.
Inkubační doba se pohybuje v řádu několika týdnů až měsíců. Ovšem například u oční formy toto onemocnění trvá dokonce i 4–10 let. Toxokaróza není přenosná z jednoho člověka na druhého, rovněž v těle člověka nedosáhne tento parazit dospělosti, nedokončí svůj biologický cyklus (člověk je pro něj nespecifický hostitel).
Diagnostika spočívá v sérologickém vyšetření krve. V diagnostice se klade důraz zejména na klinický obraz podepřený laboratorními testy, zejména ELISA.
Podávají se specifické léky, takzvaná anthelmintika (například Mintezol, Zentel, Vermox). Tyto léky se mohou užívat také v kombinaci s kortikosteroidy. Pokud se jedná o závažnou oční formu, může se jednat i o speciální chirurgickou léčbu, která by měla zabránit trvalému zrakovému postižení.
Onemocnění toxokarózou podléhá povinnému hlášení. Toxokaróza postihuje jak děti, tak dospělé, ale například u dětí se skryté formy vyskytují v daleko menší míře. Psi a kočky by v žádném případě neměli navštěvovat místa, kde si hrají děti, tedy pískoviště a podobně. Tato místa by měla být pravidelně udržována, písek vyměňován, prováděna sanace. Psí či kočičí výkaly by se měly likvidovat, a to nejen na těchto dětem určených prostorech, ale výkaly po svých miláčcích by měli odstraňovat všichni majitelé, a to kdekoliv (chodníky, ulice, tráva, park...).
Poprvé byla larvální toxokaróza popsána v roce 1950, kdy byla z granulomu na sítnici malého dítěte izolována larva hlístice neznámého původu. O rok později byl publikován nález larev Toxocara spp. V mozku malého chlapce, který umřel v důsledku akutního zánětu mozkových blan. Roku 1952 Beaver a kolektiv popsali sérii podobných klinických případů u dětských pacientů, kteří vykazovali výraznou eozinofilii a multisystémové onemocnění neznámého původu. Při histopatologickém vyšetření vzorků tkání od těchto pacientů byly diagnostikovány larvy škrkavek. Od té doby byly larvy Toxocara spp. nacházeny v různých lézích oka a mnoha dalších orgánů (játra, mozek, plíce) po celém světě.
Oční formou jsou postiženy spíše starší děti a dospělé osoby. Samice červa vyloučí do střeva hostitele denně až 200 tisíc vajíček. Čerstvě vyloučená vajíčka mají silné obaly. V půdě může larva přežívat až dva roky.
Onemocnění se projevuje poruchou vidění, postižení mozku, srdce, ledvin, chudokrevností a otoky kloubů. Závažnost onemocnění závisí na počtu pozřených vajíček, tedy i na počtu migrujících larev, a na imunitním stavu postiženého jedince. Většina nakažených osob netrpí vážnými zdravotními problémy; o tom, že jsou tito lidé infikováni, se mohou dozvědět náhodně při jiném vyšetření. Onemocnění je prokazováno na základě vyšetření krve u osob všech věkových kategorií. Možné jsou také opakované nákazy. Postižení bývá zpravidla jednostranné a poškození tkání, vznikající migrační aktivitou larev, vede k řadě patologických změn v oku. Který z klinických obrazů očního postižení se vyvine, závisí zřejmě na řadě faktorů, jako je místo, kudy larva pronikne z krevního řečiště do nitroočních tkání, zda jsou vstupní branou do oka retinální či chorioidální cévy a podobně. Vzácně může být larva viditelná oftalmoskopicky, většinou jsou ale nálezy larvy v oku ojedinělé.
Diagnostika oční formy larvální toxokarózy spočívala prakticky až do poloviny sedmdesátých let v nalezení a určení larvy či jejích fragmentů v tkáni. Sérologická diagnostika v té době nedávala uspokojující výsledky. Teprve příprava TES antigenů a zavedení citlivých reakcí ELISA a Western blotingu umožnilo zdokonalení diagnostiky oční formy l. t., a tím i snížení počtu zbytečných enukleací očního bulbu při podezření na přítomnost zhoubných projevů. Protože tkáně oka při samostatném postižení celkem neochotně imunologicky odpovídají, nalézáme při běžné sérodiagnostice oční formy častěji nízké hodnoty protilátek. Střední a vysoká hladina IgG globulinů při klinickém nálezu v oční tkáni by měla vést klinika k pátrání po současném postižení viscerálních orgánů, které se obvykle projeví i zvýšeným počtem eozinofilních buněk v periferním krevním oběhu. Vyšetření očních tekutin, testovaných současně se sérem pacienta, které je podle některých autorů nepostradatelné pro definitivní diagnózu oční formy, je u nás vyžadováno velmi zřídka.
Léčba larvální toxokarózy záleží na momentálním projevu nemoci. Pokud pacient nemá potíže a nemoc je zjištěna pouze náhodně, nemusí podstoupit žádnou léčbu. Pokud problémy má, jsou lékařem naordinovány léky. V obou případech je ale důležité pravidelné vyšetření pacientů kvůli možnému zhoršení průběhu nemoci. Při orgánové formě onemocnění je nutné také opakované oční vyšetření pro případné včasné zjištění výskytu larev škrkavek v oku. Jak již bylo napsáno, ustupuje od léčby klinicky bezpříznakových pacientů. Širokospektrá anthelmintika jsou užívána pouze u pacientů s klinicky manifestní formou nákazy, tedy tam, kde je předpoklad omezení migrace larev či jejich likvidace.
Dnešní parazité (ektoparazité i endoparazité) jsou čím dál častěji rezistentní na všeobecně užívané volně dostupné léky na odčervení (odčervovadlo pro lidi, léky na odčervení člověka). K dokonalému výsledku je tak třeba použít speciální přípravky s účinnou látkou, která míří přímo na určité druhy parazitů, tedy konkrétní „odčervovadlo“ pro lidi. Z tohoto důvodu je nutné laboratorní vyšetření, které určí konkrétní druh cizopasníka, a teprve potom lékař předepíše účinný lék s účinnou látkou.
Je rozdíl mezi preventivním odčervováním a léčebným. K preventivnímu odčervení lze zakoupit volně prodejné prostředky a k léčebným zákrokům je třeba prostředky na lékařský předpis. Jistotu odstranění parazitů budete mít pouze po koprologickém vyšetření a užívání účinného léku, který vám předepíše lékař.
ForBio
Studio ForBio nabízí kontroly pomocí špičkových zařízení, které včas odhalí všechna možná onemocnění, jimiž můžete trpět. V rámci prevence a diagnostických vyšetření provádí měření imunity, krevní testy i EKG. Patogeny jsou zjišťovány pomocí frekvenční analýzy, což se provádí švýcarským přístrojem F-SCAN Touch. Pro člověka je tato metoda zcela neškodná.
V tomto studiu dokáží nejenom odhalit příčinu obtíží, ale i navrhnout účinné řešení. Přístroj METATRON Clinical dokáže odhalit již raná stadia onemocnění. Jedná se o bezbolestné a neinvazivní vyšetření všech systémů lidského těla. METATRON Clinical je jediná NLS-diagnostika s certifikací pro lékařské účely, a to i pro Českou republiku. Toto studio můžete navštívit v Třemošné u Plzně.
Parazitex
Základem tohoto přípravku je kombinace speciálně vybraných rostlin. Obsažený vrcholák tříslovinný podporuje správné trávení a zažívání. Ořešák královský přispívá k obraně organismu proti externím agentům. Extrakt z kořene kurkumy vede k normální funkci jater a trávení.
Dávkování: Dospělí by měli užívat 2 kapsle denně, děti od 3 do 15 let 1 kapsli denně po jídle, zapít tekutinou.
Upozornění: Extrakty jsou plněny do speciálních kapslí s enterosolventní úpravou, která zajišťuje, že se účinné látky uvolňují přesně tam, kde mají, a to v tenkém střevě. Kapsle proto nelze vysypávat, ale je nutné je užívat vždy celé.
Doporučuje se užívat tento doplněk stravy minimálně 30 dní.
Parazitex, stejně jako různé bylinky (například česnek), jsou prostředky, které lze užívat preventivně nebo k případnému odstranění dospělých jedinců, ale zpravidla nefungují na všechna vývojová stadia parazita.
Vermox
Vermox je určen k léčbě gastrointestinální infestace jedním nebo několika ze jmenovaných střevních parazitů: Enterobius vermicularis (roup dětský); Trichuris trichiura (tenkohlavec bičíkový); Ascaris lumbricoides (škrkavka dětská); Ancylostoma duodenale, Necator americanus (měchovci); Strongyloides stercoralis (hádě střevní); Taenia spp. (tasemnice).
Působí na většinu parazitů ve střevech. Problémem je, že se například škrkavka ve střevech jen namnoží a její larvy následně proniknou skrz střevní stěnu do celého těla. Napadají pak plíce, játra, mozek, oči. Na takovéto larvy je třeba použít látku albendazol, respektive lék Zentel. Jenom ten působí v celém těle, ne jen ve střevech.
Začervení škrkavkami se nazývá toxokaróza, správně larvární toxokaróza, a rozlišuje se na kočičí a psí. V laboratoři jsou schopni toto rozeznat.
Na roupy je v ČR k dispozici pouze přípravek Vermox. U dětí lze dávku po poradě s lékařem navýšit. Je nutno léčit všechny, kdo mohli s postiženým přijít do kontaktu, a to 2x po 2 týdnech. Možno zvýšit dávku Vermoxu podle hmotnosti.
Praziquantel pro lidi
Praziquantel je anthelmintikum ze skupiny chinolinových derivátů, působící proti tasemnicím a motolicím. Vyrábí se jako léčivo pro humánní i veterinární použití. Je znám především jako lék volby proti schistosomóze. Pro lidské použití není Praziquantel v ČR registrován. Ve veterinární oblasti se často vyrábí v kombinaci s jiným anthelmintikem, jako jsou například benzimidazoly, ivermektin či tetrahydropirimidiny, k docílení kompletního odčervení proti všem vnitřním červům. Řada přípravků obsahujících praziquantel je dostupných na českém trhu pro psy, kočky a koně.
Dospělý pes by měl být odčerven alespoň jednou za 3–6 měsíců, a to nejen, když jsou u něj objeveni parazité. Ty lze vypozorovat ve stolici v podobě vajíček či jiných stadií vývoje. Veterinář provádí takzvané koprologické vyšetření, tedy vyšetření trusu, kdy zjistí daného parazita a jak s ním nejlépe bojovat. Nejedná se o povinné vyšetření, ale chovatelé, kteří myslí na prevenci, běžně dodržují alespoň 6měsíční pravidelnost kontrol i bez náznaků potíží.
Frekvenci odčervování určuje veterinární lékař také na základě plemene, velikosti a věku psa, jeho zařazení a využití, rozhodující může být rovněž styk s hospodářskými zvířaty, u nichž se běžně vyvíjí cizopasníci přenosní na psy. Optimální frekvence odčervení psa může být 3x za rok, tedy každé 4 měsíce. Chovná fena by měla být odčervena během krytí a poté až společně se štěňaty. Během březosti bychom se měli odčervování raději vyhnout, některé přípravky mají totiž prokazatelně teratogenní efekt (Drontal). Jediným přípravkem schváleným pro použití během březosti je preparát Stronghold.
V praxi se psi většinou odčervují preventivně bez koprologického vyšetření, a to v rozmezí 3 až 6 měsíců. Pokud jsou přímo v trusu viditelní parazité nebo jejich články, je nutné po 14 dnech odčervení zopakovat. Při stanovení frekvence odčervování je nutné přihlédnout k využití psa (pracovní, lovečtí psi), zda je trvale doma či venku, v blízkosti hospodářských či jiných zvířat, jaký je počet psů v domácnosti, zda je v domácnosti malé dítě a podobně.
Bohužel přežívá mylná představa, že odčervení chrání zvíře proti vnitřním parazitům po dobu několika týdnů, nebo dokonce měsíců. Mnoho chovatelů nechává dospělého pejska odčervit jednou za půl roku, udělá si poznámku v kalendáři a dalších šest měsíců si s pocitem čistého svědomí užívá klid. Jenže díky nedostatečnému poučení se zatím scénář souboje s parazity může vyvíjet ve prospěch škodné škrkavky. Jejími vajíčky, kterých denně vyprodukuje několik set tisíc, jsou následně zamořeny prakticky všechny lokality, kde domácí mazlíčci kálejí. Stačí vzít psa vyvenčit do nejbližšího parku a vzhledem ke zvyku očichávat či olizovat pachové stopy máte slušnou šanci, že se již pár hodin po podání antiparazitik pozřením vajíček přítomných v kontaminované trávě znovu nakazí. Jelikož škrkavky ve střevě dospívají čtyři týdny, zbývá jim do dalšího termínu dehelmintizace spokojených pět měsíců přiživování.
Odčervování je ve skutečnosti jednorázový úkon a s očkováním, za které jej mnoho lidí zaměňuje, nemá absolutně nic společného. Zatímco očkovací látka působí jako prevence chránící psa dlouhodobě proti infekcím, konkrétním virům a bakteriím na principu stimulace imunitního systému, odčervovadlo v těle zvířete účinkuje maximálně čtyřiadvacet hodin (kromě spot-on preparátů, které působí v těle měsíc). Většina antihelmintik navíc dokáže zahubit pouze dospělé červy a výhradně ty, kteří žijí ve střevech. Na vajíčka či jiná vývojová stadia preparáty nepůsobí, proto je potřeba při pozitivním nálezu odčervení jednorázově působícími preparáty opakovat znovu po 14 dnech. Taktéž s larvami hnízdícími v jiných orgánech si nedokážou poradit. Akt odčervení nelze tedy charakterizovat jako účinnou ochranu, ale pouze coby léčebnou proceduru. Zda ji aplikovat pravidelně, jak často, jestli i bez předchozího vyšetření u psa, který nejeví známky nákazy, jsou otázky, k nimž vám každý odborník nabízí jinou odpověď.
Na straně odpůrců odčervování naslepo stojí i fakt, že běžně užívané odčervovací preparáty svým chemickým složením údajně negativně ovlivňují organismus pejska. Mírně zatěžují funkce vylučovacích orgánů (játra, ledviny), mohou mít vedlejší účinky (malátnost, průjem, zvracení, nechutenství) a k tomu opakované podávání stejné látky podporuje vytvoření rezistenční schopnosti. Tak kde je pravda? Ať už preferujete bylinná léčiva nebo běžná farmaka, stojíte v podstatě před volbou odčervovat pravidelně (navrhovaná frekvence každý třetí až šestý měsíc) nebo pouze na základě pozitivního parazitologického nálezu (znamená opětovaně shromažďovat fekálie a předávat je k vyšetření pod mikroskop). Za zvážení stojí stáří a zdravotní stav psa i typ prostředí, v němž se pohybuje. Důležitým faktorem v rozhodování je také soužití nebo styk s jinými domácími, hospodářskými a divokými zvířaty. Finální slovo by však mělo padnout především s ohledem na rodinu, zejména na děti.
Mnoho vnitřních parazitů je totiž přenosných ze zvířete na člověka, mají takzvaný zoonotický potenciál. Larvy škrkavek mohou například u lidí způsobit vážné onemocnění zvané larvální toxokaróza. Rozlišuje se forma oční, orgánová a smíšená, podle toho, kde se larva uhnízdí a vyvolá zánět. Možnost, že se usadí na mozku, zní hrůzostrašně a také má otřesné následky. K nakažení dochází pozřením infekčních vajíček během hry dětí na pískovišti, zahradě nebo v parku, při nedostatečné hygieně či laskání a mazlení s psíčkem. Nepřehánějte to tedy s polibky na čumáček a ruce si pořádně myjte!
Dobrý den,
Byla u mne zjištěna toxokaróza před několika lety, byl mi předepsán Vermox, ale příznaky neodeznely, jsou stále stejné. Můžete mi prosím poradit, na koho se můžu v další léčbě této nemoci obrátit?
Děkuji,
S pozdravem
M.Zlatnik
723611905
