I když se štěnice mohou zdát jako neviditelná hrozba, zanechávají za sebou stopy své přítomnosti, hlavně v podobě trusu.
Štěnice se někdy mohou zdát jako neviditelná hrozba. Skrývají se celý den, krátce se objeví, aby se v hloubi noci nakrmili na svém hostiteli, a pak znovu zmizí. Jejich kousnutí může být obtížné identifikovat a v závislosti na vaší citlivosti se nemusí na vaší pokožce vůbec objevit žádné příznaky.
Štěnice však zanechávají známky své přítomnosti ve formě trusu. Schopnost je identifikovat je krok správným směrem k rozpoznání napadení štěnicemi.
Poté, co se štěnice nakrmí, zanechají na vás trus částečně strávené krve. Tyto výkaly by mohly naznačovat, že jste byli ve spánku kousnuti, i když v žádném případě neposkytují definitivní důkaz. Trus štěnice postelové se projevuje jako shluky drobných skvrn na prostěradle. Trus se skládá z natrávené krve, takže po zaschnutí již není červený. Skvrny budou tmavší, rezavě zbarvené nebo černé a budou mít přibližně velikost tečky od tužky.
Pokud si myslíte, že byste mohli mít štěnice, zkontrolujte, zda kolem rohů a okrajů postele není trus. Trus se může objevit i pod prostěradlem a v záhybech matrace. Trus štěnice není jenom u postele. V silně zamořené místnosti se může objevit na koberci za čelem postele, podél okrajů zdi a kdekoli jinde, kde je známo, že se tam schovávají štěnice. Pokud máte podezření na napadení, nezapomeňte důkladně zkontrolovat všechna tato místa, zda neobsahují skvrny od trusu.
Identifikace těchto výkalů vám také může pomoci zabránit v tom, abyste do vašeho domova nechtěně přinesli štěnice. Kdykoli si koupíte něco z druhé ruky, ať už jde o nábytek nebo oblečení, pečlivě zkontrolujte, zda v předmětu nejsou viditelné skvrny od trusu těchto brouků. Štěnice mohou na těchto předmětech i z nich cestovat, což jim umožňuje proniknout do vašeho domova. Pokud zjistíte jakékoli známky jejich přítomnosti, nenoste předmět dovnitř.
Ačkoli identifikace těchto skvrn je dobrou známkou toho, že můžete být napadeni štěnicemi, není to definitivní důkaz. Teprve nalezení živých štěnic je jediný způsob, jak si můžete být jisti. To je právě příležitost, kde může pomoci profesionál deratizér, při kontrole vašeho domova a při zjišťování, zda jsou přítomny štěnice.
Hned na začátku si musíme uvědomit, že stejně jako vši se i blechy vyskytují nejen na těle živočichů, ale i v jejich okolí. Pokud má náš domácí mazlíček blechy, je vysoce pravděpodobné, že zablešené budou i všechny textilie, s nimiž přišel do přímého i nepřímého kontaktu (pelíšek, deky, postele, oblečení, koberce, gauč, křeslo atd.).
Jakmile blechy objevíme nejen u zvířete ale i v jeho okolí, je potřeba uvážit, jestli se nevyplatí spíše odborná dezinsekce, protože zbavit se blech může být běh na dlouhou trať, obzvlášť jestli je zablešení již v pokročilém stádiu. Při prohledávání prostoru a hledání blech, je důležité likvidovat nalezené dospělé jedince (rozmáčknutím). Blechy se doporučuje počítat, jejich množství nám totiž napoví, jestli zvládneme zbavit se blech sami, nebo je třeba obrátit se na odborníka. Pokud jich je více než padesát, rozhodně situaci sami nezvládneme. Situace je těžko zvládnutelná, i pokud se blechy najdou ve více místnostech, v takovém případě se opět doporučuje vyhledat odborníka.
Pokud je ale zablešení v počátečním stádiu, je možné se pokusit o vlastní dezinsekci. V takovém případě je nejprve potřeba zbavit se dospělých blech. To ale nestačí, pak přicházejí na řadu i jejich vajíčka a trus. Kromě likvidace dospělých blech je nutné vyhledat nejen na zvířatech, ale i v bytě veškerá jejich vajíčka a trus. Doporučuje se začít na místech, kde bylo nejvíce blech a postupovat pak dál. Je nutné vyhledat veškerá vajíčka a trus, protože jinak se blechy znovu objeví a člověk se dostane do nekončícího kolotoče odblešování. Vajíčka blech mají bílou barvu, jsou velmi malá (asi půl centimetru) a oválná. Trusu a vajíček na zvířeti se zbavíme pomocí zmiňované koupele s preparátem na likvidaci blech, pokud jsou ale vajíčka a trus v pelíšku nebo na textiliích a čalouněném nábytku, je potřeba veškeré oděvy vyprat na co nejvyšší teplotu. Pelíšek je lepší rovnou vyhodit, protože tam bude blech nejvíce. I koberce a čalouněný nábytek je potřeba vyčistit, existují nato různé přípravky anebo odborníci.
Stejně jako u vší, je potřeba pořádně vyprat veškeré textilie a vyčisti čalouněný nábytek. Vyčistit je potřeba veškeré prostory, kde se blechy objeví. V neposlední řadě je potřeba také nechat odčervit domácího mazlíčka. Kromě bytu je potřeba i odblešit domácího mazlíčka pomocí koupele, případně různých postřiků a preparátů proti blechám.
Po zbavení se dospělých blech, jejich trusu a vajíček se doporučuje udělat ještě preventivní dezinsekci napadených prostor, aby se zamezilo jejich návratu. K tomu může sloužit třeba přípravek Bio Kill, jehož výhodou je, že nezanechává fleky ani nijak nesmrdí. Tento přípravek se ale nedává na zvířata! A je určen jen do domácností se psy, pro kočky je jedovatý. V kočičích domácnostech se může použít třeba Menforsan.
Prevence před blechami
Před blechami je lepší se chránit ještě dříve než zvíře opravdu napadnout, proto se psům i kočkám pořizují třeba obojky proti blechám
Rozsáhlejší zablešení zjistíme snadno: srstí psa nebo kočky se čile prohánějí blechy. Tato situace nastává častěji u psů chovaných mimo dům (na dvorku), ale může jí být zaskočen i majitel psa chovaného v bytě, nebo kočky, která je běžně vypouštěna ven. Při menším zablešení ale jednotlivé blechy mohou naší pozornosti uniknout. Pokud blechu nevidíme, neznamená to, že ji pes nemá. Jestliže uvidíme na srsti drobné černé tečky, přilepené na chlupy, nejde o špínu, ale s největší pravděpodobností o bleší výkaly z vysáté krve.
O jejich pravosti se přesvědčíme snadno: několik těchto teček dáme na bílý papír a kápneme na ně trošku vody. Jde-li o bleší trus, brzy se ve vodě rozpustí a my uvidíme, jak se kapka vody barví do červena. Výskyt blech je tak úspěšně potvrzen.
Na rozdíl od psa má kočka hustější srst, takže se blecha u ní hledá hůř. Také trus blech se objeví až tehdy, když je blech více. Kočka je čistotnější a tohoto indikátoru blech se zbaví rychleji než pes. Jedna z možností je kočku postavit na tmavou podložku a pročesávat jí srst. Jestliže na podložku padají malinké bílé tečky, nejde pravděpodobně o lupy, ale o vajíčka blech. Nejlepším potvrzením pak je diagnostika léčbou. Podejte kočce přípravek proti blechám a pak ji dejte na několik hodin například do suché vany nebo na jinou výraznou podložku, ze které kočka neuteče (přepravka na kočky pokrytá bílým papírem). Možná budete zaskočeni, že se pod kočkou oproti vašemu očekávání nachází vyšší počet uhynulých blech. Na bílém podkladě je uvidíte opravdu snadno.
A jak je to s onou proslulou větou „To jsou blechy psí, ty na člověka nejdou.“? Pokud jsou to skutečně psí blechy a mají možnost si vybrat, pak dospělí jedinci dají přednost psu. Pokud ale nemají jiný zdroj potravy, mohou si (spíše výjimečně) vybrat i člověka. Je to ale individuální, různí lidé mohou mít mírně odlišné složení krve, a proto mají pro tento a podobný hmyz různou přitažlivost, takže někdo je tímto problémem obtěžován víc, někdo méně.
Zaváděcí zařízení je kompatibilní se 4mm, 30stupňovým, 30cm cystoskopickým objektivem Storz nebo Richard-Wolf. Objektiv poskytuje přímý obraz nebo videoobraz, aby pomohl lékaři umístit jehlu zaváděcího zařízení do prostatické uretry.
BEZPEČNOSTNÍ OPATŘENÍ: Zaváděcí zařízení je kompatibilní se 4mm, 30stupňovým, 30cm cystoskopickým objektivem Storz nebo Richard-Wolf. Použití jiných cystoskopických objektivů může ovlivnit funkčnost zaváděcího zařízení.
Zavádění pevných cystoskopických objektivů:
Zkontrolujte a zajistěte, aby čočky byly před použitím vyčištěny a připraveny podle pokynů výrobce.
Pokryjte tělo objektivu v blízkosti čoček lidocainovým gelem nebo vodou rozpustným lubrikantem k zajištění hladkého zavedení do zaváděcího zařízení. Nepokrývejte vlastní objektiv, protože to může znemožnit vizualizaci.
Opatrně vložte objektiv portu a zasuňte ho dále, až zacvakne na místě.
VÝSTRAHA: Během plnicího cyklu směrujte konec zaváděcího zařízení mimo tělo pacienta i mimo personál. Pára vystupující z hrotu je horká a může způsobit spáleninu kůže.
Naplňte zaváděcí zařízení pomocí následujícího postupu. Udržujte konec zaváděcího zařízení v nádobě na tekutý odpad.
POZNÁMKA: Zajistěte, aby konec zůstal sterilní.
Postup:
Zatáhněte za spouštěcí tlačítko 1 a tlačítko 2vysunutí jehly – jehla se vysune. Jakmile je jehla vysunuta, obě tlačítka uvolněte.
Zatáhněte za tlačítko aktivace páry 3 a držte k aktivaci páry, dokud se na displeji neobjeví, že je plnicí cyklus dokončen (přibližně 30 sekund).
Ke konci plnicího cyklu vizuálně ověřte, zda z hrotu jehly vychází pára.
Po dokončení plnicího cyklu uvolněte tlačítko pro aktivaci páry a jehlu zatáhněte stisknutím tlačítka pro zatažení jehly.
BEZPEČNOSTNÍ OPATŘENÍ: Pokud je před dokončením plnicího cyklu uvolněn prst z tlačítka pro aktivaci páry, pára se automaticky zastaví a kroky postupu plnění se budou muset opakovat.
Pokud je tlačítko pro aktivaci páry uvolněno před koncem plnicího cyklu, plnicí cyklus zopakujte (viz kroky výše). Pokud není plnicí cyklus úspěšně dokončen, zopakujte všechny kroky nebo vyměňte zaváděcí zařízení.
Provedení předběžného parního cyklu:
Aktivujte funkci nečinnosti tím, že spustíte předběžný parní cyklus. Funkce nečinnosti zahřívá cívku, aby udržovala vodu v připraveném stavu, takže dodávka páry je okamžitá. Není-li tento krok dokončen, může dojít ke kondenzaci mezi léčbou
Blecha je bezkřídlý hmyz hnědé až černé barvy. Blecha se nemusí vždy vyskytovat na zvířeti, přežije i mimo něj. Blecha má tělo pokryté trny, které směřují dozadu, díky těmto trnům se lehce prodírá srstí zvířat. Blecha má více párů končetin, a tak vcelku dobře skáče, klidně vyskočí i 20 cm, což je pěkný výkon, když vezmeme v úvahu její velikost.
Druhy blech
Není blecha jako blecha, dokonce na území České republiky se vyskytuje více než 90! druhů tohoto hmyzu. Nejčastějšími druhy u nás jsou: blecha obecná, psí blecha, kočičí blecha a slepičí blecha. To že je ale blecha kočičí neznamená, že se objevuje jen u koček, může také napadnou člověka i jiné zvíře, třeba psa. Tak je to u všech blech. Existují i blechy myší, blechy morové a třeba blechy králičí. Zablešení mohou být savci, ptáci, hlodavci, netopýři i lidé.
Vývoj blechy
Hostitele blecha opouští ve chvíli, kdy jde klást vajíčka (může je naklást i do srsti a zvíře je pak ze srsti vyklepe kdekoliv po domě). Ty může naklást kdekoliv v bytě. Samička blechy potřebuje pro vytvoření vajíček mít dostatek bílkovin a ty dostává z krve, kterou se živí po páření. Vajíčka klade v několika snůškách (blecha naklade několik set vajíček během svého života). Jak rychle se budou vajíčka vyvíjet v dospělé jedince, závisí na teplotě. Při té pokojové to trvá zhruba 4 – 6 týdnů. Z vyvinutých vajíček se v období 5 – 16 dnů vylíhnou larvy s hlavou, tykadly, vyvinutým kousacím ústrojím a beznohou. Tyto larvy nepotřebují přímo krev z hostitele, stačí jim organické zbytky, třeba právě trus dospělých blech, který v sobě obsahuje zaschlou krev hostitelů (a to je ten důvod, proč je stejně důležité odstranit nejen larvy, ale i trus blech). Nakonec se larva zakuklí a po 10 dnech se z ní stává dospělá blecha. Blecha se dožívá zhruba jednoho roku. (život blechy ve zkratce: vajíčko 1 týden, larva 2 – 3 týdny, kukla 1 – 2 týdny, pak dospělost) Více než blecha lidská už jsou ale rozšířenější blechy psí a kočičí, i ty ale mohou zaútočit na člověka.
Jak dlouho trvá, než se z vajíček vyklubou larvy, není přesně dané, záleží na teplotě, může to být za deset dní ale klidně i za den. Larvy blechy nemají rády přímý sluneční svit a sucho, vlhkost je dokonce nezbytná pro jejich přežití. V dalším stádiu čeká larvu svlékání a to hned dvakrát během zhruba deseti dní. Nakonec se ještě zakuklí. V kukle může blecha přežít i několik měsíců, kuklu pak opouští, když má dostatek tepla a pohybu v okolí.
Samička blechy naklade klidně až 50 vajíček denně a může je klást klidně až 100 dní (za tu dobu naklade zhruba 1300 vajíček, což je počet nižší, protože se jejich počet postupně snižuje). Při kladení je pro blechu důležitá konzumace krve, té zkonzumuje zhruba 15 x více než je její hmotnost.
Blecha psí (Ctenocephalides canis) je druh blechy, která žije jako vnější parazit na široké škále savců, především však na domestikovaných psech a kočkách. Je blízce příbuzná bleše kočičí (Ctenophalides felis), která může žít na širokém okruhu zvířat a je více rozšířená.
Psí blecha je problematičtější, neboť může přenášet tasemnici psí (Dipylidium caninum). Blecha psí se obvykle živí krví psů a koček, občas pokouše i člověka. Může žít bez potravy mnoho měsíců, ale samičky potřebují konzumovat krev, aby mohly vytvářet vajíčka. Každá samice může umístit do srsti svého hostitele až 4 000 vajíček. Vajíčka procházejí při vývoji čtyřmi cykly: embryo, larva, kukla a dospělý jedinec. Celý životní cyklus od vajíčka po dospělého jedince trvá od dvou do tří týdnů v závislosti na okolní teplotě. Při nízkých teplotách může trvat i déle.
Prevence a zvládnutí zablešení je vícekrokový proces. Prevence při zablešení může být občas obtížná, ale je dost efektivních cest, jak dosáhnout toho, aby nedošlo znovu k zablešení psa. Zvládnutí zablešení však neznamená jenom zničení blech ve všech vývojových stadiích na psovi, ale i jejich odstranění z prostředí, kde pes žije. Blechy jdou nejlépe odstranit speciálními produkty určenými k odblešení, které se dají koupit. Každá samička blechy s oblibou klade vajíčka v prostředí, ve kterém žijí domácí mazlíčci. Potom efektivní likvidace spočívá v odblešení vnitřního i vnějšího prostředí a všech mazlíčků.
Odblešení vnitřního vybavení se většinou provádí mechanickým zničením. Toto může být uskutečněno prostřednictvím vysání, obzvláště na místech, kde se blechy obvykle nacházejí (například závěsy, psí pelíšky a prostory pod nábytkem). Vysavačem lze zlikvidovat přibližně 50 % blech. Po vysávání se doporučuje použít speciální přípravek proti blechám k usmrcení zbylých blech a k zabránění vývoji z vajíček. Dostupné produkty zahrnují prášek do koberce, spreje a rozprašovače, které obsahují insekticidy a růstové regulátory. Speciální péči je potřeba věnovat psímu pelíšku, který by měl být prán každý týden. Odblešení by potom mělo být provedenu souběžně ve vozidlech, garážích a všech dalších místech, kde je známo, že pes trávil svůj čas. Prevence zablešení musí zahrnovat odstranění blech ze dvora nebo chovatelské stanice. Dvě místa, kde s největší pravděpodobností budou blechy, jsou psí boudy a terasy či verandy, kde mohou psi odpočívat. Blechy se také mohou na psy přenést od divokých zvířat (například veverky). Je doporučováno odpudit tato zvířata od sídla lidí a hlavně je nekrmit.
Odblešení je snazší díky antiparazitickým produktům, jako jsou obojky, spreje, dipy, prášky, šampóny, a dokonce i injekce. Blechy lze snadno zabít nebo paralyzovat v závislosti na účinné látce. Je velmi důležité vydržet s opatřeními proti blechám tak dlouho, jak je to jen možné, neboť životní cyklus blech se může prodloužit až na šest měsíců, a ačkoliv bylo odblešení úspěšné, tak se blechy v různých vývojových stadiích stále vyskytují kolem domu.
K přenosu viru opičích neštovic dochází, když člověk přijde do kontaktu s virem od zvířete, člověka nebo materiálů kontaminovaných virem. Virus se do lidského těla dostává přes porušenou kůži (i když není vidět), dýchací cesty nebo sliznice (oči, nos nebo ústa). K přenosu ze zvířete na člověka může dojít kousnutím nebo poškrábáním, přípravou masa z divokých zvířat, přímým kontaktem s tělními tekutinami nebo materiálem lézí nebo nepřímým kontaktem s materiálem lézí, například prostřednictvím kontaminované podestýlky. Předpokládá se, že k přenosu z člověka na člověka dochází především velkými respiračními kapénkami. Respirační kapky obecně nemohou cestovat více než 1,5 metru, takže je nutný dlouhodobý kontakt tváří v tvář. Mezi další způsoby přenosu z člověka na člověka patří přímý kontakt s tělesnými tekutinami nebo materiálem lézí a nepřímý kontakt s materiálem lézí.
Rezervoárový hostitel (hlavní přenašeč onemocnění) opičích neštovic je stále neznámý, ačkoli se předpokládá, že se na přenosu podílejí afričtí hlodavci. Virus, který způsobuje opičí neštovice, byl ze zvířete v přírodě získán (izolován) pouze dvakrát. V prvním případě (1985) byl virus získán od zjevně nemocného afrického hlodavce (provazové veverky) v oblasti Equateur v Demokratické republice Kongo. Ve druhém (2012) byl virus získán z mrtvého mláděte mangabey nalezeného v národním parku Tai na Pobřeží slonoviny.
Původcem je prvok Toxoplasma gondii. Styk s infekcí či infekce sama proběhnou většinou skrytě bez nápadných příznaků. Toxoplazmóza může postihnout mízní aparát, a to lymfatické uzliny, tkáně oka, centrálního nervstva, či způsobit gynekologická onemocnění. Toxoplazmóza může být například příčinou potratů, nedonošení plodů, jejich odumření nebo porodu defektních dětí stižených vrozenou toxoplazmózou.
Způsob nákazy:
Od kočky: Rozmnožování parazita probíhá pouze ve střevní sliznici kočky a příbuzných kočkovitých šelem. S trusem kočky pak odchází množství spór – oocyst. Oocysty jsou velmi odolné v zevním prostředí a dostávají se do těla zvířat (případně i člověka) potravou. Následně vyvolají buď onemocnění, nebo skrytou infekci v podobě klidových cyst v různých orgánech včetně svaloviny. Skryté infekce nejsou ušetřena ani zvířata hospodářská a jatečná. Ostatní zvířata, kromě kočky a člověka, jsou označována jako přechodný hostitel (mezihostitel), kočka a kočkovité šelmy pak jako takzvaný definitivní hostitel parazita. Kočka se nakazí pravděpodobně nejčastěji masem divokých nebo hospodářských zvířat. Vývojový koloběh parazita se v jejím střevě pak dokončuje. U jiných zvířat nebyla možnost rozmnožování parazita prokázána. Ani kočka však není označována jako významný zdroj přímého nakažení člověka, poněvadž vylučování zárodků toxoplazmózy trusem trvá krátce – jen při jejím prvním nakažení (2–3 týdny) – a kočka poté získává odolnost a při novém nakažení již zárodky nevylučuje. Proto se se zárodky v trusu setkáváme v praxi jen velmi zřídka a převážně u mladých koček, které jsou krmeny nepřemraženým syrovým masem nebo loví myši, ptáky a podobně.
Pro nákazu od koček tedy platí: člověk, který už někdy s toxoplazmózou přišel do styku, získává odolnost stejně jako kočka, a nemůže se tedy již podruhé nakazit. Pravděpodobnost nakažení člověka od kočky je velmi malá – kočka může vylučovat oocysty trusem v případě nakažení pouze 2–3 týdny, nakazit se může konzumací nepřemraženého syrového masa či lovením drobných hlodavců a ptáků. Nakazit se můžeme pouze z trusu kočky. Při čištění kočičího WC je tedy vhodné používat rukavice, navíc trus začíná být nakažlivý až druhý den, pokud ho odstraňujeme denně, tak nebezpečí nehrozí. Kočka chovaná v bytě a krmená vhodnou stravou se nemůže nakazit. Je však třeba pamatovat na schopnost dlouhého přežívání zárodků (přes 1 rok) v půdě záhonů a&nbs
Kočičí svrab způsobuje roztoč svrabovka kočičí (kožní nemoci koček). Jedná se o rozšířené kožní onemocnění koček. Pozor, nezaměňujte s Psoroptes cuniculi, což je prašivka králičí. Na rozdíl od blech není parazit viditelný pouhým okem. Zato si lze všimnout změn na kočičí kůži. Místa postižená parazitem kočku velmi svědí a rány si stále dokola rozškrabává. Svrab u koček začíná nejprve v oblasti ušních boltců – ušní svrab, který vypadá jako špinavé uši –, odkud se pak šíří na krk a hlavu. Kočka si škrábáním parazita roznáší dál po těle, například na končetiny. Kočky se většinou nakazí jedna od druhé. Proto je kočičí svrab v uších častější u koček venkovních než domácích.
Parazit svrabovky kočičí, jinak také Notoedres cati, má velikost pouhých 0,3 milimetru. Dokonce ho nemůžeme vidět ani pod lupou. V povrchové vrstvě kůže si vytváří chodbičky. V nich pak zanechává trus a klade do nich i vajíčka. Vylíhlé larvy se dostávají na povrch kůže, kterou se také živí. Z nymfy se dospělý jedinec stává za pouhé tři týdny. Svrab u koček způsobí, že se kočičí kůže zanítí. Infekce se může rozšířit dále do těla. Zvíře je malátné, unavené a nemá zájem o oblíbené aktivity. Dokonce může odmítat krmivo. Neléčený svrab obvykle končí úmrtím kočky na vyčerpání a sepsi.
Příznaky:
Kočka má postižená místa rozškrábaná a přehnaně si je čistí.
Kromě škrábanců si lze všimnout odlupující se kůže a šupin.
V ranách jsou viditelné i šedé strupy.
V místech, kde žijí parazité, začíná kočce vypadávat srst.
Kůže na postižených místech začíná zesilovat a skládat se do záhybů, které mohou zvířeti zakrývat oči. Kočka pak hůře vidí a má špatnou orientaci.
Kočičí svrab v uších způsobuje strupovka ušní. Strupovka ušní, latinsky Otodectes cynotis, je parazit žijící v zevním zvukovodu. Je velký až půl centimetru a dospělým se stane za tři týdny. Onemocnění se říká také ušní prašivina a napadá i psy a fretky. Na rozdíl od svrabovky kočičí si strupovky můžeme všimnout i pouhým okem. Způsobuje zánět zvukovodu. Kočce může v ušním boltci prasknout céva, krev se pak vylévá mezi chrupavku a kůži a vznikne hematom. Ten poznáme podle velké boule za uchem, řeší se operací.
Roztoči jsou tak malincí, že není možné je vidět pouhým okem. Proto je nutné všímat si několika věcí okolo a důkladně pečovat zvláště o svou postel. I když se každý den umyjete od hlavy až k patě a uleháte s pocitem absolutní čistoty, může vás časem překvapit nepříjemná vyrážka. Pokud se dokonale nestaráte také o své lůžko, na vině jsou roztoči, kterých máte nejspíš plnou postel (štípance z postele).
Celá postel je při nedostatečné péči doslova smetištěm biologického odpadu, které denně zásobujeme slušnou dávkou odumřelé kůže, lupů, potu, mazu, slin, chlupů a vlasů, ale i zbytkem krémů. Na takovémto místě často nespíte sami. Pro roztoče je to ideální hostina, a tak s vámi lože v hojném počtu sdílí. Povlečení by se mělo dle odborníků měnit alespoň jednou týdně, ale v letních dnech, nebo pokud se v noci hodně potíte, je ideální obměňovat ho každé tři dny.
Víte, že podle některých průzkumů tvoří desetinu váhy používaného polštáře nejen zbytky odumřelé kůže, ale také kolonie roztočů a jejich trus? Polštář byste měli alespoň jednou za tři měsíce vyprat na 60 °C, při kterých roztoči umírají, a potah na něj měnit dvakrát týdně. Vždyť na polštáři ulpívá nejvíce nečistot – kožní maz, pot, sliny, nebo zbytky kosmetických přípravků, které po čase mohou žluknout. Nejen tedy roztoči, ale i vaše vlastní biologické skvrny nebo kosmetické přípravky mohou být důvodem vašich nemizících kožních problémů a akné. Také byste měli pečovat o svou peřinu. Nejen povlečení je nutné vyprat. Většina potu a dalších zbytků kůže se totiž hromadí právě tady. Všimli jste si někdy, jak jsou peřiny zažloutlé? To je přesně ono. Společně se zbytky kůže se v peřině nachází také obrovské množství jak živých, tak mrtvých roztočů. Peřiny perte alespoň čtyřikrát ročně.
Udělejte si test na přítomnost roztočů:
Máte vyrážku?
Objevily se u vás svědivé pupínky?
Měníte povlečení jednou měsíčně?
Polštáře a peřiny neperete, nebo je perete jednou ročně?
O matraci se nijak zvlášť nestaráte?
Pokud jste alespoň třikrát odpověděli, že ano, s největší pravděpodobností máte ve své posteli roztočové nocležníky!
Tato bakterie způsobuje pohlavní infekci, která ročně postihne 90 milionů mužů a žen, nejčastěji ve věku od 15 do 30 let. Přenáší se zejména nechráněným pohlavním stykem, může se ale šířit i dotykem nebo přes kontaminované předměty (například spodní prádlo). Vždy ale potřebuje k šíření vlhké prostředí (přenos je možný i v sauně či na plovárně). Chlamydie trachomatis napadá pohlavní a močové cesty, ale i konečník (zejména při análním sexu). Způsobuje zánět močové trubice, nadvarlat, prostaty, děložního hrdla nebo některých kloubů. Chlamydióza může vést až k neplodnosti, a to u obou pohlaví: u žen způsobují chlamydie srůsty, u mužů vnikají do spermií, kterým spotřebovávají energii. U těhotných žen může chlamydióza vést až k potratu nebo způsobit poškození plodu. Při náhodném kontaktu s okem, dokáže Chlamydie trachomatis napadnout i oční spojivku a vyvolat v ní zánět či vážnější problémy.
Chlamydia pneumonie
Je nejrozšířenější chlamydiovou nákazou. Bakterie nejčastěji napadá dýchací cesty kapénkovým přenosem (kýcháním, kašláním a podobně). Dokáže vyvolat nejrůznější potíže počínaje infekcemi horních cest dýchacích přes záněty plic, bronchitidy a katary až po astma. Vědci spekulují i o možném podílu této bakterie na rozvoji arterosklerózy, vzniku nebezpečných krevních sraženin a na spuštění nebo zhoršení roztroušené sklerózy či Alzheimerovy choroby.
Chlamydia psittaci
Primárně způsobuje infekční onemocnění zvířat, zvláště ptáků a savců, může se ale přenést i na člověka. Nejčastěji se tak děje přes kontaminovaný trus či peří, k nákaze dojde vdechnutím spor. Tato forma chlamydiózy je ale ještě málo prozkoumaná. Podle všeho působí nepříznivě na nervový systém a může zhoršovat bolestivé stavy.
Astmatický kašel může vyvolat jakýkoliv alergen, například trus roztočů či některého hmyzu, pyl, chlupy a šupiny domácích zvířat, některé léky (aspirin), některé potraviny (arašídy, sója, vejce, korýši), roztoči v potravinách (mouka, obilniny a jiné suché potraviny), plísňové spory, infekce dýchacích cest, tabákový kouř, výfukové plyny, výpary „osvěžovačů“ vzduchu, parfémy, čisticí prostředky, barvy, laky, spreje všeho druhu, klih, pesticidy a chemikálie v nových oděvech, sloučeniny dusíku ve spalovaných plynech různých spotřebičů, průmyslové chemikálie (prach z papíru, dřeva, mouky, izolačních materiálů, lepidel, kouř ze sváření), chladný vzduch a náhlé změny teploty, pohyb a cvičení, citové emoce.
Jakmile cítíte, že se blíží záchvat, vzdalte se pokud možno od všeho, co jej mohlo vyvolat, zůstaňte v teplé místnosti a přivolejte pomoc.
Rostlinná léčba:
echinacea, podběl, oman, lékořice, yzop nebo tymián – zklidňují dýchací cesty a uvolňují hlen
heřmánek a sporýš lékařský – bylinky účinné v období psychického napětí
Pijte denně 1 až 2 šálky těchto čajů.
Homeopatická léčba:
Arsenicum – když záchvaty přicházejí častěji v noci a vyvolávají neklid a strach
Ipecacuanha – cítíte-li, že vaše plíce jsou ucpané hlenem a kašel je provázen nevolností s návaly na zvracení
Natrium sulphuricum – vzniká-li záchvat ve vlhkém prostředí
Pulsatilla – cítíte-li se lépe na čerstvém vzduchu
Uvedené léky pouze zmírní lehčí astmatický záchvat.
Nejprve si přiblížíme co přesně svrab u člověka znamená. Svrab je infekční nemoc způsobená zákožkou svrabovou. Zákožka svrabová se projevuje nepříjemným svěděním a kožními změnami v podobě oděrek takzvanou exkoriací. Nemoc probíhá tak, že nejprve dojde k nákaze - přenosu zákožky svrabové na kůži člověka. Ta si pak vyvrtává kanálky ve zrohovatělé vrstvě pokožky, nejraději na nohách nebo rukách. Vytváření těchto chodbiček nebolí. Do slepých chodbiček pak klade vajíčka, ze kterých se do třech týdnů vyvinou další zákožky, které se takto dále množí. Mimo vajíček ještě zákožka svrabová nechává ve svých chodbičkách také svůj trus, který zde způsobí drobné záněty, které mimořádně silně svědí.
Mnoho lidí se domnívá, že po použití masti InfectoScab se jim svrab do několika dnů vrátil, ale ve většině případů tomu tak není. Je normální, že se po namazání InfectoScabem objeví další nové červené pupínky, které svědí jako svrab. Jsou to rozkládající se vajíčka a těla mrtvé zákožky svrabové, které zabil InfektoScab a které zůstaly pod kůží. Pokožka se snaží jejich zbytky odbourat, a proto reaguje dočervena a svědí, jako když se snažila zlikvidovat trus po zákožce. Proto ty podobné příznaky svrabu. Na toto svědění je nejvhodnější kalciová mast nebo omývání borovou vodou nebo octanové obklady. Svědění a červené pupínky by měly zmizet do jednoho až dvou týdnů.
Larvy toxocary – škrkavky kočičí a psí – se často dostanou do mozku. Je to frekventovaná nákaza, protože mnoho lidí chová kočky nebo psy, a dítě se tak často nakazí na pískovišti, dospělí na zahrádce, vajíčka ale můžeme polknout i s neomytou zeleninou. Trus (ale i jejich moč a sliny) všech štěňat je v prvních měsících infekční. Vajíčka mohou být přilepena na srsti. Postupným odčervováním se zamořenost toxocarou u dospělých psů snižuje. Toxocara projde placentou feny, u koťat se předpokládá přenos sáním mateřského mléka. Vajíčka jsou venku odolná, v hlíně nebo písku vydrží až dva roky. Vzhledem k tomu, že je to nákaza, která se v nás nemnoží, při troše trpělivosti je možné se po čase toxocary zbavit. Majitelé zvířat musí své miláčky odčervovat souběžně se svou léčbou, aby nedocházelo k reinfekcím, a dodržovat hygienu při kontaktu se zvířetem.
Léčba je individuální a svrab dokáže správně identifikovat pouze veterinář, který by měl provést kožní stěr nebo mikroskopické vyšetření a například z ušního mazu zjistit, zda se opravdu jedná o svrab. Následně by měl předepsat vhodná léčiva. Často se podává účinná látka ivermectin nebo doramectin. Dávkuje se vnitřně a postižená místa se mohou i potírat. Ošetření je možné provést i v několika vlnách, pokud je postižení svrabem příliš silné (viz výše).
Pokud neodstraníte příčinu vzniku, riskujete, že se svrab objeví za pár dní znovu. Kotec morčete je tedy potřeba řádně vydezinfikovat a podestýlku během léčby nahradit papírovými utěrkami, které morče nebudou dráždit. Je zde ale potřeba dodržovat důslednější hygienu a utěrky každý den vyměňovat, jelikož v porovnání s hoblinami tolik nevstřebávají trus morčete.
