Téma: 

tubární katar


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

EUSTACHOVA TRUBICE

První popis Eustachovy trubice spojující nosohltan a středoušní dutinu se objevuje již ve starověkém Řecku kolem roku 400 před naším letopočtem. Roku 1562 poprvé detailně popsal průběh tuby, její strukturu a význam Bartolomeus Eustachius, profesor anatomie v Římě, a tak právě jeho jméno použil pro pojmenování tohoto útvaru v 18. století další významný anatom – Antonio Valsalva.

Zdroj: Eustachova trubice
Zveřejněno: 5.1.2017

ZALEHLÉ UCHO

Zalehlé ucho po zánětu

Zánět nosohltanu je onemocnění, které začíná typicky bolestí v krku, ta se dále přesouvá do nosu, kde se mění v rýmu – sliznice zánětem zduří a znemožňuje otvírání Eustachovy trubice. Další možností je zánět středního ucha, který je nebezpečný, protože hnis tvořený zánětem tlačí na ušní bubínek a může jej protrhnout, v tomto případě je nutné co nejdříve navštívit lékaře na ORL. Tubulární katar představuje specifický zánět Eustachovy trubice způsobující slepení jejích stěn a následně její neprůchodnost a pocit zalehlého ucha.

Detail odstavce: Zalehlé ucho po zánětu
Zdroj: Zalehlé ucho
Zveřejněno: 2.1.2015

KAŠEL A RÝMA

Pozor na viry

Starobylé civilizace znali rýmu jako katarrhein, podle řeckého slova stékat. V současnosti katar znamená zánět sliznice. Rýma se projeví zánětem sliznice nosu, hrdla a nejbližších dýchacích cest. Původcem rýmy jsou viry, a ne podchlazení nebo nachlazení organismu, jak si mnozí z nás představují. Viry, které rýmu vyvolávají, identifikovali vědci až v roce 1954. Na rýmu nemáme lék. Víme, že můžeme pouze zredukovat útrapy, které způsobuje, pokud na to máme správný recept a několik základních znalostí o tom, co vlastně viry jsou.

Detail odstavce: Pozor na viry
Zdroj: Kašel a rýma
Zveřejněno: 16.9.2012

ZALEHLÉ UCHO A TOČENÍ HLAVY

Jak se zbavit zalehlého ucha

Zalehlé uši vznikají na základě ucpání zevního zvukovodu mazovou (cerumenovou) zátkou, což je nejčastější příčina tohoto stavu. Ucho přitom nebolí. Potíže se řeší buď návštěvou ORL, kde zátku šetrně odstraní (propláchnutí uší), anebo ji můžete rozpustit sami pomocí kapek. Nejčastěji se pro tento účel používá ředěný peroxid vodíku z lékárny.

Další příčinou by mohl být tubární katar. To znamená slepení stěn trubice, která spojuje nosohltan se středním uchem ( Eustachova trubice). Tím se přestane při polykání vyrovnávat tlak středouší a okolí a uši jsou pak zalehlé. V tom případě by mohlo pomoci běžné dekongescens, které je obsaženo například v Paralenu plus, Coldrexu, Nurofenu a dalších produktech.

Méně pravděpodobná je příčina cévní nebo neurologická. Tu by odhalili specializovaní lékaři na ORL nebo v neurologické ambulanci. Tento stav se projevuje jako dlouhodobě zalehlé ucho. Zalehlé ucho od krční páteře je ojedinělým případem, ale může se vyskytnout.

Léčba je vždy individuální dle stanovené příčiny.

Detail odstavce: Jak se zbavit zalehlého ucha
Zdroj: Zalehlé ucho a točení hlavy
Zveřejněno: 17.11.2017

ČESNEK A ZDRAVÍ

Česnek při chřipce a nachlazení

Antimikrobiální a antimykotický účinek česneku hraje pozitivní roli při chřipkových onemocněních, u kterých zvyšuje pocení a zlepšuje odkašlávání. Proto je doporučován i jako doplněk léčby při onemocněních horních cest dýchacích, jako je chronický zánět průdušek či katar horních cest dýchacích. Takzvaná česneková mixáž by měla chřipku spolehlivě zahnat. Připravíte ji tak, že 2 až 3 stroužky česneku rozmixujete v 50 ml vody. Vypijete, zapijete 200 až 300 ml červeného vína ohřátého zhruba na 40 °C, okamžitě ulehnete do postele, zabalíte se a potíte. Zpravidla během jediného dne chřipka odezní. Toto však nelze aplikovat při citlivém žlučníku či nesnášenlivosti na česnek.

Detail odstavce: Česnek při chřipce a nachlazení
Zdroj: Česnek a zdraví
Zveřejněno: 8.12.2014

CO ZNAMENÁ KREV VE STOLICI U PSA

Tmavá krev ve stolici psa

Tmavá krev ve stolici psa se značným zápachem může značit střevní nebo žaludeční katar. Ten je způsoben požitím závadné a nedostatečně rozkousané potraviny. U tohoto onemocnění je typická krev ve stolici, zápach stolice, průjem a zvracení. A tyto příznaky jsou nejčastější po požití potravy. Je potřeba okamžitě navštívit veterinárního lékaře, který psa vyšetří, stanoví diagnózu a zahájí léčbu.

Tmavá krev ve stolici psa může být ale i projevem rakovinotvorného onemocnění. Toto onemocnění je nejčastěji spojeno i s průjmem. Je potřeba okamžitě navštívit veterinárního lékaře, který psa vyšetří, stanoví diagnózu a zahájí léčbu.

Tmavá krev ve stolici psa může být rovněž důsledkem prasklého vředu v žaludku a dvanácterníku. Zde je také potřeba vyhledat veterinárního lékaře, který stanoví diagnózu na základě provedených vyšetření a zahájí léčbu.

Detail odstavce: Tmavá krev ve stolici psa
Zdroj: Co znamená krev ve stolici u psa
Zveřejněno: 2.2.2017

RÝMA U PSA

Ucpaný nos u psa

Pes může mít i úplně ucpaný nos, což je obvykle způsobeno chronickým zánětem a nedostatečným odtokem hlenu. Zpočátku vodnatý sekret po čase zhoustne a ulpívá na sliznici čenichu psa. Tyto zaschlé plošky se nesmějí strhávat, aby se nepoškodila jemná kůže na nose. Také dýchání psa je slyšitelně namáhavé. Psa držíme v teple, zkoušíme inhalovat heřmánek nad párou, aplikovat několik kapek heřmánkové tinktury do pelechu, nebo psa alespoň na noc přemístit do místnosti, kde je možnost nechat dlouhodobě odpařovat silný heřmánkový odvar. Tím, že se zvýší vlhkost vzduchu, zvlhčí se a prokrví i sliznice, psovi se lépe dýchá a urychlí se hojení a obranyschopnost organismu. Zvláštní péči vyžadují psi s krátkými hlavami, protože mívají sklony k chronickému průběhu kataru nosní sliznice. Katar pomine po několika dnech sám. Pro ucpaný nos je možné použít zvlhčovač vzduchu, pokud ani ten nezabere, je potřeba obrátit se na veterinárního lékaře, který po vyšetření zahájí léčbu.

Detail odstavce: Ucpaný nos u psa
Zdroj: Rýma u psa
Zveřejněno: 15.6.2017

VÝTOK Z UŠÍ

Kdy se objevuje výtok z ucha

Častou příčinou výtoku z ucha bývá hnisavý zánět středního ucha. K faktorům způsobujícím zánět středouší patří defekt Eustachovy trubice, která spojuje dutinu ústní se středním uchem. Trubice nemusí být dobře uzavíratelná, v důsledku čehož se bakterie šíří do středouší, kde pak vyvolávají zánět. Během zánětu se ve středním uchu hromadí hnis, u pacienta pozorujeme horečku, silnou bolest ucha, nachlazení. Jestliže se prostor středouší naplní hnisem, dojde k perforaci bubínku a hnis začne vytékat z ucha ven. Při zánětu středního ucha může lékař doporučit takzvanou paracentézu, tedy propíchnutí bubínku. I pak hnis vytéká z ucha, ovšem pacientovi se velmi uleví.

Příčinou vodnatého sekretu je chronický katar středoušní dutiny. V takovém případě vytéká z ucha vodnatý sekret obsahující hlen a fibrin. Bubínek může být vtažen dovnitř.

Krvavý výtok z ucha může mít několik příčin: například poranění zevního zvukovodu, bubínku i středního ucha ostrým předmětem; okolní zánět, zvláště při chřipkovém zánětu středního ucha. Při úrazech s poraněním spodiny lebeční může z ucha vytékat i mozkomíšní mok.

Obecně výtok z uší způsobují zánětlivá onemocnění středoušní dutiny. Těchto zánětů je celá řada, a to jak akutních, tak i chronických. Pozoruje-li pacient výtok z ucha, měl by navštívit lékaře. U akutních hnisavých středoušních zánětů lékař obvykle provede paracentézu (propíchne ušní bubínek), čímž pacientovi velmi uleví. Proto je zbytečné snášet několik dní úpornou bolest ucha, než hnis bubínek protrhne a kdy navíc dojde k provalení na neurčeném místě a otvor má různou velikost.

Detail odstavce: Kdy se objevuje výtok z ucha
Zdroj: Výtok z uší
Zveřejněno: 27.12.2016

ZALÉHÁNÍ V UŠÍCH

Co se děje při zalehnutí ucha

Zalehnutí ucha vyvolává pocit tlaku a nepříjemného utlumení slyšitelnosti, případně šelesty. Zalehnutí v uších je způsobeno nerovnováhou mezi tlakem v ušní dutině a tlakem okolního prostředí, tedy tlakem atmosférickým. Tyto tlaky za normálních okolností reguluje Eustachova trubice, což je trubička spojující středoušní dutinu s nosohltanem a prostřednictvím nosu potom s okolním prostředím. Eustachova trubice musí být dobře průchodná a její ústí se musí správně otevírat, k čemuž dochází právě při polknutí. Polknutí proto snadno vyrovnává tlaky mezi oběma prostředími a zbavuje člověka krátkodobého zalehnutí uší, se kterým se setkáme třeba, když cestujeme letadlem nebo když se potápíme do větších hloubek. Pokud jsou uši zalehlé dlouhodoběji, svědčí to o zduření sliznice nosohltanu, které zamezuje Eustachově trubici se pravidelně otevírat (při každém polknutí).

Příčinami déletrvajícího pocitu zalehlého ucha mohou být:

  • Mazová zátka v uchu – ušní dutina produkuje ochranný ušní maz, který se může nadměrně nahromadit a „zašpuntovat“ tak ucho; nejlepším řešením je návštěva lékaře (viz léčba).
  • Zánět nosohltanu – jde o onemocnění začínající typicky bolestí v krku a přesouvající se postupně do nosu, kde se mění v rýmu; zánětem sliznice zduří a znemožňuje otvírání Eustachovy trubice.
  • Rýma – rýma je v podstatě také zánětem a je tudíž také provázena zduřením nosní sliznice; zalehnutí uší je při rýmě normální a většinou jej vyřeší vyléčení samotné rýmy.
  • Zánět středního ucha – je nebezpečný, protože hnis tvořený zánětem tlačí na ušní bubínek a může jej perforovat (protrhnout); je nutné co nejdříve navštívit lékaře na ORL.
  • Tubulární katar – specifický zánět Eustachovy trubice způsobující slepení jejích stěn a následně její neprůchodnost.
  • Alergie – při alergii také často vzniká rýma, která je příčinou zalehnutí v uších; nutná je léčba alergie na alergologii.

Ucho může být zalehlé i z neurologické příčiny, například při poškození sluchového nervu. To je už ale složitější diagnóza, která si vyžaduje zásah neurologa.

Detail odstavce: Co se děje při zalehnutí ucha
Zdroj: Zaléhání v uších
Zveřejněno: 10.1.2016

HEŘMÁNEK NA OTOK OČÍ

Zdravotní účinky

Heřmánek pravý roste na polích, v hlinité půdě, na lesních lukách a na rolích mezi obilím, kukuřicí, jetelinou, brambory a řepou. Stále více se jeho výskyt potlačuje přehnaným umělým hnojením a chemickým ničením plevele. Najdeme ho ve velkém množství po zimě, když bylo hodně sněhu, a po vlhkém jaru. Na rozdíl od heřmánku římského, má květní lůžko duté, vůni kořenitou a příjemnou (rmen téměř nevoní).

Heřmánek napomáhá pocení, mírní křeče a kromě toho působí protizánětlivě a dezinfikuje, především sliznici.

Zevně se heřmánek používá na obklady a oplachy při zanícených očích při zánětu spojivek, při svrbění a mokvavých kožních vyrážkách, na kloktání při bolesti zubů a na umývání ran.

Rychle se zlepší i rýma a katar vedlejších dutin, budete-li vdechovat heřmánkové páry. Přirozeně, že po takové proceduře musíte setrvat v teplé místnosti.

Jste-li bez nálady a rozmrzelí, měli byste vždy vypít šálek heřmánkového čaje. Také se doporučuje polštářek ze suchých rostlinek heřmánku jako teplý obklad na bolavá místa.

Tišivě působí i koupele a umývání, neboť heřmánek má dobrý vliv na celý nervový systém. Při těžkých chorobách a stavech vyčerpanosti se budete velmi rychle cítit zdraví a vnitřně klidní.

Rovněž při pěstění krásy by se nemělo zapomínat na heřmánek. Když si jednou týdně umyjete tvář heřmánkovým nálevem, uvidíte, jak vám kůže doslova pokvete a tvář dostane zdravou barvu. Heřmánkový nálev by měl být používán i při umývání vlasů, zvláště máte-li je světlé. Takovým mytím se stanou vlasy vzdušnými a získají pěkný lesk.

V neposlední řadě působí tato bylina na trávení – ulehčuje stolici, přičemž nemá projímavé účinky. Proto je vhodná na vnitřní léčení hemoroidů, zevně je pak můžete potírat heřmánkovou mastí. Mast je vhodná i při léčení ran.

A jaké zkušenosti s heřmánkovým výluhem máte vy? Podělte se o své zkušenosti.

Detail odstavce: Zdravotní účinky
Zdroj: Heřmánek na otok očí
Zveřejněno: 12.10.2017

VÝCVIK ŠPICE POMERANIAN

Výchova štěněte ve věku 8–9 týdnů

Když se k vám štěňátko nastěhuje, nechte ho jeden nebo dva dny v klidu, teprve poté začněte pomalu a opatrně s výchovou. O malých psech se říká, že jsou uštěkaní. Tak to ale být nemusí, záleží jen na vás. Většina pomeranianů se chová zpočátku v novém prostředí klidně. Mnoho nových majitelů se proto snaží vyprovokovat je k aktivitě předstíraným štěkáním. Pomeranian si pak myslí, že každý nový přítel dělá totéž a přes pozdější hubování dává svou radost najevo zbytečným štěkáním. Malé štěňátko je jako malé dítě – často spí, často jí, často vyměšuje a často si hraje – psím způsobem. Níže si tedy přečtěte, co vás čeká a nemine v následujících týdnech a jakou péči a výchovu je třeba novému členovi domácnosti poskytnout.

Výchova k čistotnosti – pomeranian bydlí vždy s vámi v bytě, takže je nutné štěně učit, aby zachovávalo čistotu. Zcela určitě nejhorší jsou první týdny – malé štěně má velmi malý močový měchýř a často dělá loužičky. Proto je nejlépe vymezit mu prostor, kde je na podlaze položené linoleum – snadno se udržuje vytíráním. Zapamatujte si, že štěně loužičku udělá vždy, když se vzbudí nebo když se nakrmí. Když se vzbudí, vezměte jej do náruče a přeneste na místo, kde chcete, aby potřebu vykonalo (na trávník před domem). Umístěte jej na požadované místo, a pokud vykoná potřebu, velmi radostně jej pochvalte, můžete přidat i oblíbený pamlsek, například kousek piškotu (ne uzeniny nebo slaný sýr).

Doporučuje se úkon vykonávání potřeby doplnit i povelem (například „čurej“), po čase štěně bude i na hlasový povel chápat, co se po něm chce. Zapamatujte si, že štěně musíme velmi a hodně radostně pochválit a pohladit, když udělá, co po něm chceme. Pamlsek tento libý vjem ještě posílí. Při správné péči a vedení by se štěně mělo samo odebrat na stálé místo s novinami, nebo ještě lépe začíná nepokojně pobíhat za vstupními dveřmi, kterými se chodí ven, kňučet a někdy i škrábat na dveře, protože ví, že se má jít venčit ven. Měli byste vědět, že rozdíly mezi štěňaty jsou velké a nelze říci, za jak dlouho se to naučí. Některé se to naučí rychle a u některého to trvá i týdny. Na štěněti poznáte i během hry, že se mu chce venčit – přestane si hrát, je roztěkané, začíná očichávat podlahu. Postup je vždy stejný a byl již popsán. Je-li štěně dopoledne samo doma a v rodině jsou děti, mělo by se stát samozřejmostí, že když přijde dítě domů, mělo by ho vzít ven. Štěně se totiž při příchodu zpravidla samo vzbudí a určitě brzy udělá loužičku, proto by se mu dítě mělo okamžitě již popsaným způsobem věnovat. Čím větší úsilí budete věnovat výchově k hygienickým návykům, tím rychleji se dočkáte žádoucího výsledku.

Za udělanou loužičku nemá smysl štěně trestat – nepochopí, že je trestáno za loužičku nebo hromádku, kterou udělalo byť před deseti vteřinami. Nastane-li situace, že k tomu dojde a vy tomu již nestihnete zabránit, při močení štěně přísně pokárejte povelem „fuj“ a potom jej okamžitě přeneste na trávník a tam jej opět pochvalte a pohlaďte. Štěně si pak snadno vytvoří souvislost s tím, co se po něm chce.

Používání trestů – pamatujte si jednu důležitou věc, a to i pro další měsíce. Pokud je to jen trochu možné, vyvarujte se jakéhokoliv výrazného fyzického nátlaku a donucení, o bolestivých trestech nemluvě. Používáním trestů je hrubě narušováno vzájemné citové pouto, které se v této době utváří – naše štěně k nám lne, přišlo o maminku a sourozence a nová rodina pro něj představuje novou smečku – rodinu. Zážitky a vjemy z útlého věku si pes nese jako zkušenost po celý život, a jestliže je fyzický trest příliš silný nebo častý, štěně prožívá trest jako stres a začíná se vás bát. Na štěně se nemá křičet, bít je rukou nebo čímkoliv jiným v ruce – malé štěňátko se vůbec trestat nemá, ale když už to musíme udělat, popadneme jej za kůži na krku, zavelíme „fuj“ a zatřepeme s ním – s citem. Tento úkon provedeme v klidu, rázně a velmi krátce tak, aby stres byl co nejkratší. Všeobecně platí, že nejlepším působením na štěně je kladná a neustávající motivace, tedy co největší pochvala, pohlazení a pamlsek za to, co udělá správně.

Vítání – štěně má od přírody potřebu vyskočit a olíznout nám obličej. Proto se vždy k němu sehneme (nebo jej vezmeme do náruče) a podle psího rituálu se s ním přivítáme. Zároveň ho tímto učíme, aby na nás neskákalo.

Návyk na obojek a vodítko – nácvik zahájíme velmi brzy. Štěněti nasadíme neškrtící obojek, pokud se brání, rozptýlíme jej pamlskem nebo hračkou – v momentě, kdy se přestane bránit, jej pochválíme popsaným způsobem a obojek okamžitě sundáme. Několikrát denně můžeme zopakovat, ne ihned za sebou, dobu obojku na krku prodlužujeme. Když později snáší dobře obojek, připneme vodítko a zkusíme se s ním projít. Snáší-li to dobře, můžeme ho začít jemným tahem usměrňovat, aby nás následovalo. Brání-li se a couvá a snaží se vysmeknout z obojku, okamžitě povolíme vodítko (zároveň tím eliminujeme další zkušenost pro celý další život, a totiž to, že tímto způsobem se dá velmi snadno vyvléci z obojku). Současně se snažíme upoutat pozornost štěněte pamlskem nebo hračkou tak, aby nás následovalo, podaří-li se, musí přijít veliká pochvala a obvyklá odměna pohlazením s pamlskem. Poté dáme štěňátku pokoj a později opatrně opakujeme. S vodítkem nikdy neděláme trhavé pohyby – vždy jen mírný tah. Při správném postupu se obvykle štěně velmi rychle naučí chodit s obojkem a na vodítku.

Děti a štěně – jestliže jsou v rodině děti, je třeba jim vysvětlit, že štěně je normální živý tvor jako ony a že není na hraní, proto by neměly štěně tahat jako hračku, a když se mu chce spát, tak ať ho nechají v klidu. Dále musí dávat pozor, aby na něj nešláply, že by neměly vedle něj příliš křičet ani běhat, aby se něco nepřihodilo. Je-li potřeba štěně zvednout, nedělá se to taháním za přední nožičky nebo za bříško, mohlo by mu to ublížit. Štěně se bere za hrudník oběma rukama, nebo jednou rukou za předhrudí, nebo rukou pod hrudník mezi předníma nohama a druhou rukou za nohu pod zadečkem. Pokud dojde k tomu, že na štěně kdokoliv nechtěně šlápne, okamžitě se k němu skloníme a omluvným tónem ho pohladíme – i tak malý pes pochopí, že to bolestivé, co se mu přihodilo, nebylo úmyslné. V žádném případě by neměly děti během hry a ani v náznaku na štěně cokoliv házet, napřahovat ruku, a už vůbec ne s žádným předmětem nebo klackem.

Štěně si hraje – čím je starší, tím jeho hry nabírají na temperamentu a divokosti. Štěněti opatříme dostatek hraček, nejlépe gumových, a nepoužíváme takové, u kterých hrozí spolknutí utrženého kousku, ze stejného důvodu nepoužíváme také hračky příliš malé. A protože se štěně seznamuje se svým okolím pomocí ostrých mléčných zubů, necháme je bydlet v místnosti, kde toho může zničit co nejméně, a dáme mu dostatek hraček. V době, kdy jste doma, jej vezměte ven, aby se proběhlo a unavilo. Únava je individuální, vyzkoušejte si to a neunavujte štěně vycházkou až do naprostého vyčerpání. Pokud štěně cílí svou hru na nežádoucí předměty, také na vaše ruce a nohy, snažte se ho vždy zaujmout jeho vlastní hračkou, a pokud se jí chopí, pochvalte ho. Nepropadejte iluzím – když už štěně dobře hračky zná, láká ho hlavně to, co ještě nezná. Pokud odcházíte a štěně zůstává samo doma, odstraňte vždy z místnosti veškeré pro něj nebezpečné věci, například elektrické přívodní šňůry, jedovaté pokojové rostliny, a také vše, co by mohlo zničit, například obuv, oblečení, koberečky a podobně (zpočátku se snažíme nechávat štěňátko samotné co nejméně a dobu, na kterou odcházíme, postupně prodlužujeme, aby si postupně zvyklo a vědělo, že se zase vrátíme).

Styk s lidmi a jinými psy – štěně potřebuje styk s jinými psy a lidmi. Malé štěně je krásné a poutá pozornost okolí, lidé jej chtějí hladit, je však lepší to nepřehánět. Úplně nejlepší je, aby si štěně cizí osoby jen očichalo a seznámilo se s nimi – naučí se tak styku s lidmi, nebude se jich bát, ale zároveň si vytvoří určitou zkušenost pro život. Pokud necháme kdekoho, aby štěně hladil, bude si myslet, že všichni lidé jsou dobří (a to není pravda), a později, až bude starší, se bude na kdekoho sápat a skákat a bude na obtíž svému okolí. Styk s jinými psy je také žádoucí, ale pouze se štěňaty podobného věku, dospělými neagresivními a psy tolerantními ke štěňatům, v neposlední řadě se psy zdravými. Pečlivě dbáme na to, aby žádný pes štěně nenapadl a neublížil mu.

Zdraví – štěně potřebuje styk s ostatními psy, aby si vytvořilo žádoucí vztahy, které se v této době utvářejí společně se vztahy k lidem. Nechejme jej stýkat jen se psy, které dobře známe a kteří jsou zdraví. V dnešní moderní době, kdy jsou psi očkovaní, je procento psů přenášejících infekční nemoci (hlavně psinku a parvovirózu) naštěstí malé. Ale i když je vaše štěně očkované, dávejte si opravdu pozor. Jednou z věcí, o které se obecně velmi málo ví je to, že i u malého očkovaného štěněte je určitá možnost propuknutí některé uvedené nemoci. Malé štěně má určitou hladinu protilátek v krvi z mateřského mléka matky, pak po očkování, ale plnou imunitu si dokáže samo vytvořit až ve třech měsících. Tehdy se provádí další očkování – organismus štěněte je teprve v této době schopen vytvořit dostatečnou hladinu protilátek v krvi proti nemocím, a to na dalších dvanáct měsíců, tedy 1 rok. A v neposlední řadě nenecháme štěně na vycházce nic olizovat a už vůbec ne něco sbírat a polykat.

Výživa – od chovatele byste měli vědět, jakou potravou a jak často štěně krmit. Obecně platí, že prudce rostoucí štěně se krmí nejméně 4x denně, lépe 5x. Poměr bílkovin živočišného původu (hodnotné libové maso – svalovina, vajíčko, sýry, pribináčky) k příkrmům, jako je zelenina, dále vločky (v menším množství spařené, syrové opatrně – nadýmají), nudle, rýže a podobně, je v poměru 2 : 1. Příliš studené nebo příliš teplé krmení je nevhodné – ideální teplota je pokojová nebo taková, která nepřesahuje teplotu těla, protože štěně může potkat akutní střevní katar. Takže nejen sníh, ale i zmrzlá potrava jsou pro štěně nebezpečné. V dnešní době je na trhu dostatek granulovaných krmiv pro štěňata. Na granule pozor, krmte ve velmi malých dávkách. V žaludku nabírají potom až 4x svůj objem, a podáváme-li je suché, musí mít štěně neustálý přístup k čerstvé pitné vodě. Vyzkoušejte si, jestli by štěněti nechutnaly granulky hodinu předtím namočené do teplé vody – během této doby naberou svůj objem a rozhodně jsou pro jeho žaludek lepší, navíc tvrdé granule se špatně rozkousávají, malé štěně s mléčným chrupem nemá granule čím chroupat. Namočené granule ovšem nikdy neskladujte. Když je kupujete v pytli v obchodě, doporučuje se koupit naprosto nejčerstvější podle data výroby na obalu. Dále si pamatujte, že sůl potřebuje pes jen ve velmi nepatrných dávkách a ve větším množství mu škodí, ve velikém množství pak působí doslova jako jed. Koření, hlavně ta ostrá, jsou také škodlivá, nepodáváme uzeniny, které pochopitelně psům velmi chutnají, u dospělých je podáváme v rozumných malých dávkách, a to jen občas, u malých štěňat to neděláme vůbec.

Odčervení – štěně by mohlo mít především škrkavku psí. Chovatelé zpravidla odčervují feny před porodem a štěňata několikrát, než přejdou k novému majiteli. Informujte se u chovatele, zda odčervení bylo provedeno a jak, a v případě podezření na přítomnost škrkavek (případně jiných střevních cizopasníků) se poraďte s veterinárním lékařem.

Detail odstavce: Výchova štěněte ve věku 8–9 týdnů
Zdroj: Výcvik špice pomeranian
Zveřejněno: 14.8.2018