Plíce jsou párový orgán, který umožňuje výměnu plynů mezi krví a vzduchem. Plíce savců včetně člověka se skládají z miliónů tenkostěnných váčků, plicních sklípků, alveol, jež jsou opředeny krevními kapilárami. Do alveol se dostává vzduch, kyslík difunduje do krve v kapilárách, naopak oxid uhličitý se z alveol při výdechu dostává z těla ven.
Rakovina plic úmrtnost
Na základě dat, poskytnutých National Cancer Institute, je střední věk indikování karcinomu plic 70 let a střední věk úmrtí na karcinom plic je 71 let. Celosvětově je karcinom plic nejběžnější jak ve výskytu, tak i v úmrtnosti (1,35 milionů nových případů ročně a 1,18 milionů úmrtí), se svým nejvyšším výskytem v Evropě a Severní Americe. Segment populace, v němž se nejčastěji vyskytne karcinom plic, je u lidí nad 40 let, kteří kouří. Karcinom plic je druhou nejčastější formou rakoviny ve většině západních zemí, jež vede k úmrtí. V souvislosti s úmrtností u mužů, která začala za posledních 20 let neustále klesat, ženská úmrtnost v poslední dekádě stále vzrůstala a v současnosti se stabilizuje. Mezi celoživotními nekuřáky se muži dožívají vyššího věku – standardizovanou měrou úmrtí na karcinom plic než u žen.
Ne všechny případy karcinomu plic jsou kvůli kouření, avšak role pasivního kouření neustále narůstá a byla zjištěna jako rizikový faktor karcinomu plic – dochází k politickým zásahům vedoucím ke snížení nežádoucího vystavování nekuřáků tabákovému kouři od kuřáků. Emise z automobilů, továren a tepelných elektráren jsou také potencionálním rizikem. Výskyt karcinomu plic (podle zemí) inverzně koreluje se slunečním zářením a vystavením UVB zářením. Jedním z možných vysvětlení jsou preventivní účinky vitamínu D (který je vytvářen v kůži po vystavení se slunečnímu záření).
Tyto předběžné výsledky testu účinků vína na snížení hladiny cholesterolu jsou potvrzeny i z praxe, například u Francouzů, kteří pijí víno pravidelně a také mají menší úmrtnost na kardiovaskulární choroby. Dozajista k tomuto národovému nepoměru v hodnocení úmrtnosti na kardiovaskulární choroby je i fakt, že Češi mají jinou genetickou výbavu než Francouzi, která jim více předurčuje kardiovaskulární komplikace, ale také i fakt, že se český národ málo hýbe. Zařazení zdravého a hlavně pravidelného pohybu do svých životních stylů by nám, Čechům, určitě velice pomohlo výskyt kardiovaskulárních chorob snížit a jak se nyní ukazuje, tak za podpory našeho moravského vína to půjde ještě jednodušeji.
Závěrem lze tedy říci, chci-li snížit své riziko úmrtí na kardiovaskulární chorobu, tak se musím hýbat a po návratu k tomu vypít přiměřené množství oblíbeného vína a nejlépe s někým příjemným. To je dnes nejlepší prevence před vznikem kardiovaskulárních chorob.
Chronická obstrukční choroba bronchopulmonální je významnou příčinou invalidizace a smrti. Úmrtnost na toto onemocnění, částečně také v důsledku stárnutí populace, stále stoupá. V USA je na 2. místě mezi příčinami invalidity po srdečních onemocněních. Rozedma plic je častější u mužů, u žen však patrně v souvislosti s častějším kouřením stoupá. Chronická astmatická bronchitida se mezi starými osobami vyskytuje stále častěji a je hlavní příčinou plicní nedostatečnosti u starších žen.
Předpokládá se, že rozedma plic vzniká působením enzymů, uvolněných z bílých krvinek při zánětu, na stěnu plicních sklípků. A právě při kouření dochází k neustálému uvolňování těchto enzymů z bílých krvinek. Při dostatečném vystavení se vlivu dráždivých látek, zejména cigaretového kouře, se u většiny lidí vyvine určitý stupeň chronické bronchitidy. Ve většině případů je tento zánět průdušek přímým následkem dráždění průdušek. Existují velké rozdíly ve vnímavosti průdušinek vůči vdechovaným dráždivým látkám. Za faktory určující vnímavost jsou považovány infekce v raném dětství nebo imunologické mechanismy. Astmatici jsou na kouření mimořádně citliví.
Výdutě mozkových cév jsou zrádné v tom, že většina pacientů o nich neví a do konce života se u nich onemocnění ani nemusí projevit. Vznik výdutí je podmíněn geneticky, podílí se na něm ale i ateroskleróza, vysoký krevní tlak nebo kouření. Výduť vzniká na zúženém místě cévy, a pokud praskne, krev se začne rozlévat kolem mozku. Aneurysma mozkových cév má přitom téměř každý dvacátý člověk, mnohdy aniž by o tom věděl a aniž by na tuto skutečnost upozorňovaly větší příznaky. Naštěstí se díky moderní diagnostice daří toto onemocnění včas odhalit a případně operativně zabránit prasknutí cévy.
Aneurysma
Pod slovem aneurysma rozumíme patologickou výduť na cévě. Její vznik je možný z několika příčin, mezi nimiž můžeme zmínit vrozené změny na cévní stěně, zejména její zeslabení, dále může být stěna narušena chorobným procesem ze svého okolí, například v důsledku tuberkulózy, zhoubného nádoru nebo velkého ložiska zánětu, nebo může být céva poškozena úrazem. Aneurysma se nejčastěji vyskytuje buď na největší tepně v těle, která přímo odstupuje ze srdce a jmenuje se aorta, nebo na mozkových tepnách.
Aneurysma mozkových tepen – v případě mozkových tepen aneurysmata nemají tak velké rozměry, jsou menší a často vícečetná. Jejich velikost je kolem 5–20 mm a najdeme jich obvykle větší počet. Vznikají na podkladě vrozené slabosti cévní stěny, ale pozor, nejsou vrozená! Vrozená je jen dispozice k jejich vzniku. Většinou se projeví, až když dojde k jejich prasknutí (ruptuře), a to náhle vzniklou a velmi prudkou bolestí hlavy, nebo krátkodobou ztrátou vědomí. Úmrtnost při první ruptuře aneurysmatu mozkové tepny je přibližně 50% a jedinci, kteří přežijí, jsou v nejbližších dnech ohroženi vznikem stažení mozkových cév a následným mozkovým infarktem.
Disekce
Disekce se jiným názvem dá pojmenovat jako disekující aneurysma aorty. Cévní stěna se skládá ze tří těsně k sobě přiléhajících vrstev. V případě, že vlivem patologického procesu dojde k porušení této celistvosti, může se stát, že se krev vlivem tlaku dostane mezi tyto vrstvy.
Vrstvy dále podélně rozštěpuje a šíří se na různou vzdálenost od místa prvního poškození. Tím mohou vzniknout vedle sebe dvě paralelní lumen cévy, jimiž proudí krev. Což je nebezpečné v tom, že stěna je velmi ztenčena a při změně tlaku opět může prasknout. Na rozdíl od pravého aneurysmatu ale nedochází k provalení a vypouknutí cévní stěny. Vyskytuje se nejčastěji v oblasti oblouku aorty.
Kašel je u dítěte tak běžný projev nemoci, že mu někdy ani nevěnujeme patřičnou pozornost. Zápal plic u dítěte vzniká šířením infekce z horních cest dýchacích. Jeho výskyt i u jinak zdravých dětí je celkem častý (každý rok jím onemocní cca 2,5 % dětí ročně). Úmrtnost na zápal plic je velmi malá, ale stoupá u rizikových pacientů, jako jsou děti s poruchami imunitního systému, s chronickým plicním onemocněním, vrozenými srdečními vadami či děti původně nedonošené. Zápal plic se začíná projevovat poměrně rychle. Hlavním symptomem je kašel, který může být tak záchvatovitý, že se z něj dítě může i pozvracet. Dalšími příznaky jsou horečka, zrychlené či namáhavé dýchání a u malých kojenců i porucha sání. Starší děti si mohou stěžovat na bolest na hrudníku či v rameni, na bolest břicha a bolest hlavy. U menšího procenta pacientů ale nemusí příznaky probíhat vůbec extrémně a nemoc může připomínat spíše chřipku.
Příznaky onemocnění u dětí:
kašel, zprvu může být mírný, menší než při zánětu průdušek;
planoucí tváře;
výdechová dušnost;
únava a noční pocení;
teploty;
někdy jen zvýšené, zrychlené dýchání.
Hlavní část léčby spočívá v nasazení antibiotik. Kromě nich je také volena léčba pro ulehčení od příznaků nemoci – jsou tedy předepisovány léky proti horečce, nitrožilní infúze pro zavodnění a výživu, či kyslík v případě velkých dýchacích problémů. Obvyklá doba antibiotické léčby je 7–10 dní, ale v těžších případech se může vyšplhat až na 14 dní. V každém případě okamžitě navštivte s dítětem pediatra. Po zápalu plic je důležitá rekonvalescence. Její délka by měla být určena dle závažnosti průběhu nemoci. Neměla by být kratší než 14 dní, u těžších případů je vhodné alespoň 6 týdnů.
AULIN100 mg tablety granule pro přípravu perorálního roztoku
KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Jedna tableta obsahuje nimesulidum 100 mg. Jeden sáček obsahuje nimesulidum 100 mg. Tablety obsahují laktosu. Granule pro přípravu perorálního roztoku obsahují sacharosu, glukosu. Úplný seznam pomocných látek viz bod níže.
LÉKOVÁ FORMA
Tablety: světle žluté, kulaté, bikonvexní tablety. Granule pro přípravu perorálního roztoku: světle žlutý granulát s pomerančovou vůní.
KLINICKÉ ÚDAJE
Terapeutické indikace – Léčba akutní bolesti – Primární dysmenorea – Nimesulid by se měl předepisovat pouze jako lék druhé volby. Rozhodnutí předepsat nimesulid by mělo být založeno na zhodnocení celkových rizik jednotlivého pacienta.
Dávkování a způsob podání
Minimální účinná dávka má být použita po co nejkratší dobu, aby se snížil výskyt nežádoucích účinků. Maximální délka léčebného cyklu nimesulidem je 15 dní. AULIN by se měl užívat podle klinického stavu co nejkratší možnou dobu. Dospělí: 100 mg 2x denně po jídle. Starší pacienti: u starších pacientů není třeba redukovat denní dávku. Děti (< 12 let): AULIN je u těchto pacientů kontraindikován (viz kontraindikace). Mladiství (12–18 let): vzhledem k farmakokinetice u dospělých a farmakodynamickým vlastnostem nimesulidu nejsou u těchto pacientů nutné žádné úpravy dávkování.
Porucha renálních funkcí: u pacientů s mírným až středně těžkým postižením renálních funkcí (clearance kreatininu 30–80 ml/min) nejsou, vzhledem k farmakokinetice, nutné žádné úpravy dávkování, avšak v případě těžké poruchy renálních funkcí (clearance kreatininu < 30ml/min) je AULIN kontraindikován. Porucha jaterních funkcí: u pacientů s poruchou jaterních funkcí je AULIN kontraindikován.
Kontraindikace
Známá hypersensitivita na nimesulid nebo na kteroukoli pomocnou látku tohoto přípravku.
Projevy hypersensitivity (například bronchospasmus, rinitida, kopřivka) v anamnéze, jako reakce na podání acetylsalicylové kyseliny nebo jiných nesteroidních antiflogistik.
Hepatotoxické reakce na podání nimesulidu v anamnéze.
Současné užívání jiných potenciálně hepatotoxických látek.
Alkoholismus, toxikomanie.
Aktivní žaludeční či duodenální vředy, rekurentní ulcerace či krvácení do gastrointestinálního traktu v anamnéze, cerebrovaskulární krvácení nebo jiné aktivní krvácení či poruchy krvácivosti.
Těžké poruchy krevní srážlivosti.
Těžké srdeční selhání.
Těžká porucha renálních funkcí.
Porucha jaterních funkcí.
Pacienti s horečkou a/nebo s příznaky podobnými chřipce.
Děti do 12 let.
Třetí trimestr těhotenství a kojení (viz body 4.6 a 5.3).
Nádor varlete je život ohrožující nemocí. Muži se ale často stydí o svém nálezu s lékařem promluvit, neboť jej před svým okolím tají. Nejrizikovější skupinou jsou muži mezi 15 až 45 lety věku, nejvíce nemocných se objevuje ve věkové skupině 25 až 35 let. U dětí je nádor výjimečný. Některé druhy nádorů se ovšem vyskytují spíše v mladším věku, některé naopak ve starším věku. Vhodné je provádět samovyšetřování varlat průběžně u každého muže. Frekvence samovyšetření není nijak stanovena.
Příčiny
Příčina rakoviny varlat není známa. Vznikem nádoru jsou více ohroženi muži s nedostatečným sestupem varlat do šourku. Riziko roste s tím, čím výše je varle uloženo.
Příznaky
Rakovina varlete je podle urologa specifická v tom, že obvykle nebolí. Proto mohou muži toto onemocnění podcenit. V tom případě hrozí, že rakovina bude metastazovat do jiných částí těla.
Prognóza
Tento nebezpečný nádor ale můžeme včas odhalit samovyšetřením a lékaři ho pak mohou úspěšně léčit. Protože u rakoviny varlat platí to samé, co u podobných nádorů: čím dříve se odhalí, tím vyšší je pravděpodobnost úplného vyléčení.
Léčba
Léčitelnost nádoru je ale poměrně vysoká a úmrtnost na toto onemocnění klesá, i přes jeho stoupající výskyt.
Rakovina ledvin vzniká tehdy, když buňky tohoto orgánu začnou nekontrolovaně růst. Nejčastějším typem rakoviny ledvin u dospělých je takzvaný adenokarcinom ledviny, ale mohou se objevit i méně obvyklé typy. U malých dětí je pravděpodobnější vznik Wilmsova tumoru, což je speciální typ nádoru ledvin. V poslední době se výskyt rakoviny ledvin zvyšuje. Jedním z důvodů může být skutečnost, že zobrazovací techniky, jako je například počítačová tomografie (CT), se dnes používají poměrně často a diagnostika je tím jednodušší, a tak se mnohdy rakovina ledvin odhalí ještě před nástupem prvních příznaků. Lze tedy konstatovat, že většina nádorů ledvin se najde náhodně při vyšetření kvůli jiné nemoci.
Rakovina ledvin patří ve vyspělých zemích mezi nejčastější urologické nádory a již několik let má nejvyšší výskyt na světě právě v České republice. Vedle trvale narůstajícího výskytu (incidence) v dnešní době přetrvává bohužel také vysoká úmrtnost na tuto nemoc.
Neštovice jsou virovým onemocněním, pro které je typická vyrážka a strupy na kůži. Nejznámější jsou dva typy neštovic a to pravé a plané. Pravé neštovice jsou v současnosti považovány za vymýcené, a proto se již proti nim neočkuje.
Příznaky a průběh
Plané neštovice zvané varicella jsou vysoce nakažlivé, pokud jimi člověk jednou onemocní, tak má zajištěnou doživotní imunitu. Nemoc se šíří vzdušnou cestou a přímým kontaktem. Příznaky jsou horečka, malátnost, bolest hlavy a charakteristické pupeny, které se postupně mění ve vodnaté svědivé puchýřky. Vyrážka se obvykle objevuje na hlavě, krku, zádech a končetinách. V těžších případech může být i na víčkách, v dutině ústní a na pohlavních orgánech. Akutní onemocnění trvá 4 až 8 týdnů. Neštovice se léčí různými mastmi a pudry na svědivou kůži.
Fotografie neštovic
Příznaky toto choroby si můžete prohlédnout zde: neštovice foto.
Léčba
Člověk nakažený neštovicemi by neměl chodit do kolektivu, dokud mu nezaschne poslední pupínek. Měl by se zcela vyhnout fyzické námaze. Protože tyto pupínky jsou velmi svědivé, doporučuje se je mazat například tekutým pudrem či jiným přípravkem, který vám doporučí v lékárně. Pacient by měl být v klidu a dodržovat pitný režim. Pokud se u něj objeví horečka, měl by užívat léky na její snížení, případně zábaly.
Pravé versus plané neštovice
Pravé neštovice, jak již bylo zmíněno, se dnes již nevyskytují, a proto se proti nim neočkuje. Původně to bylo velmi nakažlivé onemocnění, které mělo i velmi vysokou úmrtnost. Pravé neštovice se přenášely jen mezi lidmi, proto řešením této nemoci bylo nemocné izolovat a jejich blízké naočkovat.
Plané neštovice jsou v současnosti jedním z nejčastějších infekčních onemocnění. I proti planým neštovicím existuje vakcína. Tato vakcína je dobrovolná.
Neštovice u dospělých
U dospělých osob je toto onemocnění těžší. Objevují se různé komplikace, například meningitida, encefalitida, pneumonie a další.
Neštovice v těhotenství
Pro těhotnou ženu může být toto onemocnění velmi nebezpečné, obzvlášť pokud je již v pokročilém stupni těhotenství. Obzvlášť proto, že placenta virus nezastaví a plod může být infikován, což by vedlo k různým vrozeným vadám, může být i postižen centrální nervový systém.
Další informace o neštovicích jsou vidět zde: plané neštovice.
Výskyt genitálních bradavic v ČR za posledních deset let dramaticky vzrostl zvláště u mladých lidí. Problémem je pak častý návrat nemoci, i pokud se podaří kondylomata odstranit (leptání, laser, operace). Po odstranění rozsáhlejších kondylomat zůstávají jizvy. Samotná kondylomata ovlivňují významně sexualitu, často výrazně limitují sexuální aktivitu a jsou velmi frustrující. V české populaci je výskyt malignit čípku 20 případů na 100 000 žen ročně a úmrtnost je 7 na 100 000. Pouze necelých 50 % žen přichází k lékaři s karcinomem v operabilním stadiu (většina žen s karcinomem čípku totiž nechodí na pravidelné prohlídky).
Rozdíly ve výskytu onemocnění u obou pohlaví nejsou ve skutečnosti tak velké, jde pouze o rozdílné projevy deprese u mužů a u žen. Projevy depresivní poruchy u muže se totiž mohou lišit od příznaků ženy. U mužů bývá spíše v popředí podrážděnost, agresivita, antisociální chování, zneužívání alkoholu, snížená kontrola impulsivity a snížená tolerance stresu. Tento „mužský“ depresivní syndrom se často těžko rozpozná a léčí. Některé studie poukazují na možnou souvislost úbytku testosteronu s depresí u mužů. Depresivní starší muži mohou mít nízké hladiny testosteronu v souvislosti s aktuálním psychickým stavem a někteří depresivní muži se mohou zlepšit při léčbě androgeny. Depresivní porucha u mužů s sebou často přináší utrpení, bolest, ekonomickou ztrátu a bohužel i zvýšenou úmrtnost. Lékař má povinnost co nejlépe diagnostikovat a léčit, a proto i rozdíly mezi depresí mužů a depresí žen, které zákonitě existují, by měly být zkoumány a měly by se promítnout do klinické praxe.
Každý týden kolem 10 000 lidí umírá na rakovinu. Úmrtnost na rakovinu se nezměnila za posledních 10 let. Chemoterapie a radiační terapie jsou účinné pouze u 10 % léčených pacientů. Uvědomte si, že kořen pampelišky není všelék. Není lékem na rakovinu kůže a na mozkové nádory. Kořen pampelišky je však účinný na rakovinu prostaty, tlustého střeva, prsu, jater a nejlépe ze všeho zabírá na rakovinu plic.
Imunitní systém má rakovinné buňky v těle pod kontrolou. Pokud je imunitní systém zdravý, tak obvykle nejsou problémy s rakovinou. Jestliže je však imunitní systém oslabený, může dojít ke vzniku rakovinového bujení. Pampelišková kúra nebude fungovat u lidí, kteří podstupují chemoterapii, jelikož je jejich imunitní systém zničený a ani nemají chuť k jídlu. To jsou nejdůležitější věci, které tělo potřebuje, aby porazilo rakovinu.
Na léčbu pomocí kořene pampelišky vždy používejte čerstvé byliny, které si sami natrháte a připravíte. Nikdy totiž nevíte, co si kupujete. Kořen pampelišky můžete sbírat celoročně. Nemyjte ho vodou, pouze ho důkladně očistěte rukama. Poté kořeny pampelišky usušte. Kořen musí být důkladně suchý, abyste ho pomocí kladiva mohli rozmělnit na prášek. Prášek se pak dávkuje tak, že užíváte ¾ kávové lžičky jednou denně. Prášek lze smíchat s vodou nebo pomerančovým džusem. Nepoužívejte alkoholické nápoje nebo horkou tekutinu. Pokud se obáváte nečistoty, která zůstane na kořenech, nemusíte, i toto posílí váš imunitní systém. Připravený prášek uchovávejte v temnu a suchu. Léčebná kúra by měla trvat cca 8 měsíců.
Bohužel v našich končinách roste pampeliška pouze sezónně. Pokud chcete mít čerstvou rostlinu celoročně k dispozici, sesbírejte si po odkvětu rostliny semínka a ta si zamrazte. Poté stačí semínka zasadit do hlíny v domácím prostředí a ony vám vyrostou.
Úspěšnost léčby závisí na stadiu a typu nádoru. Celkově však prognóza nemoci nebývá pozitivní, léčba se proto nejčastěji soustředí na úlevu a prodloužení délky života pacienta. Nejkomplikovanější situace nastává, pokud došlo k rozšíření metastází (nádorových ložisek) do okolních orgánů.
Spalničky nejčastěji postihují děti ve věku 3 – 5 let. Spalničky ale mohou postihnout i mladší děti, obzvláště pokud nejsou očkovány, trpí nedostatek vitamínu A a podvýživou.
Protože toto onemocnění dříve způsobovalo vysokou úmrtnost právě kojenců, tak již v tomto věku jsou děti proti spalničkám očkovány. Očkování probíhá na 15. měsíci věku dítěte. Je to proto, že do té doby by dítě mělo být proti spalničkám chráněno matčinými protilátkami (prostřednictvím kojení mateřským mlékem). V tomto věku matčiny protilátky již přestávají být účinné, a tak musí být dítě očkováno. Další očkování následuje obvykle 6. měsíc a 10. měsíc po první vakcíně. Kojenci matek, které tedy byly očkovány, nebo spalničky prodělaly, jsou tedy před spalničkami chráněny (minimálně do 6. měsíce věku dítěte).
Právě v tomto věku někteří rodiče řeší, jestli své dítě dají očkovat touto vakcínou MMR, obávají se možných vedlejších účinků. V takovém případě si je ale třeba uvědomit, co způsobí, když dítě očkovat nedají. Vakcína samozřejmě nedokáže dítě ochránit stoprocentně proti tomuto onemocnění, ale může jeho průběh velmi ulehčit. Neočkovanému dítěti hrozí obrovské komplikace a v řadě případů pak dítě na toto onemocnění i umírá.
Pokud by se mladší dítě dostalo do kontaktu s nakaženým spalničkami, je dobré vyhledat co nejdříve lékaře, který se může pokusit naočkovat dítě o něco dříve, aby tak u něj zabránil propuknutí nemoci.
Příznaky spalniček u dítěte
Spalničky se dostanou do organismu dítěte nejprve dýchacími cestami, kde se také množí. Postupně se u dítěte začne objevovat vysoká horečka, kašel, rýma a specifická vyrážka (červenohnědé skvrny po celém těle) na kůži, ale i v dutině ústní (skvrny na vnitřní straně tváří s bílými středy). Vyrážka v dutině ústní často předchází kožní vyrážce. Kožní vyrážka se u dítěte obvykle objeví nejprve za ušima, postupuje k obličeji, krku, břichu, k rukám a nohám. Vyrážka v prvních dnech postupně tmavne a skvrny se mohou i zvětšovat, nakonec se ale začne společně s poklesem teploty vyrážka zmenšovat a zesvětlovat.
Obrázky
Zde jsou fotografie, na který jsou vidět příznaky spalniček u dětí: spalničky foto.
Léčba spalniček u dítěte
Při podezření na toto onemocnění je vždy nutné navštívit lékaře, který spalničky diagnostikuje podle příznaků (vyrážka, horečka). Pokud si lékař není jistý (může se domnívat, že by to byly například neštovice), pošle dítě na vyšetření krve, kde se zkoumá množství a přítomnost protilátek IgM a IgG.
Pokud spalničky nedoprovází žádné komplikace, obvykle lékaři dětem doporučí sirupy pro snížení horečky, nějaké kožní přípravky pro zklidně
Spalničky jsou virovým onemocněním, které je známé také pod latinským názvem morbilli. V Čechách se někdy také užívá i slovenský název osypky. Spalničkami se může nakazit jen člověk, protože ho přenáší jeden z paramyxovirů, které jsou přenosné jen na člověka.
Spalničky jsou velmi nakažlivým onemocněním, a aby se jeho šíření zabránilo, je proti nim každý člověk povinně očkován vakcínou MMR (Measles, Mups, Rubella = spalničky, příušnice a zarděnky). Touto vakcínou se poprvé očkuje zhruba na roku a čtvrt věku dítěte a pak následují ještě další dvě dávky, zhruba za šest a deset měsíců od první dávky. Tato vakcína obsahuje kromě virů spalniček, také viry příušnic a zarděnek. V některých případech se doporučuje se proti spalničkám znovu přeočkovat v průběhu života, jestliže člověka čeká cesta do zemí, kde se toto onemocnění vyskytuje. Po očkování se může u člověka objevit zvýšená teplota, kašel, nebo i vyrážka. Obvykle to ale za několik dní po očkování zmizí.
I přes toto očkování v dětství se ale v dnešní době spalničky v České republice objevují ve větší míře, než tomu bylo v předcházejících letech. Tento jev pravděpodobně způsobuje to, že řada rodičů odmítá své dítě proti spalničkám očkovat, děti pak nejsou proti tomuto onemocnění nijak chráněny. Pokud jedinec toto onemocnění prodělá, je pak obvykle celoživotně chráněn proti další nákaze.
Jak moc je toto onemocnění nebezpečné je zřejmé ze zemí, kde se proti spalničkám vůbec neočkuje a v případě nákazy, je zde velmi vysoká úmrtnost (dokonce v některých zemích až přes 90 %) obzvláště u dětí, které toto onemocnění postihuje nejčastěji.
Očkování není ale všemocné, i očkovaný člověk se může spalničkami nakazit, očkování by ale mělo zajistit, aby projevy nemoci byly co nejlehčí.
Spalničky se přenášejí z člověka na člověka kapénkami, to znamená, že do lidského organismu vstupují přes spojivky a sliznici nosohltanu. Nákaza spalničkami se zpravidla projeví zhruba za dva týdny. Po kontaktu s člověkem se spalničkami může tedy člověk působit ještě zhruba dva týdny zdravě, a přesto již v sobě má virus spalniček, který zároveň také může šířit. Spalničkami totiž může infikovat své okolí už zhruba čtyři dny předtím, než se u něj projeví hlavní příznak spalniček (vyrážka) a zhruba ještě čtyři dny poté, co u něj vyrážka skončila. Nakažlivost tohoto onemocnění je velmi vysoká, obzvlášť když je člověk s nakaženým dlouhodobě v kontaktu. Onemocnění spalničkami také nahrává, pokud je člověk oslaben jinou nemocí, má nedostatek vitamínu (hlavně vitamínu A) a případně trpí i podvýživou.
Virové onemocnění spalničky doprovází také vysoké ho
Karcinom prostaty tvoří asi 4 % z celkového počtu nádorových onemocnění v ČR. Nemoc postihuje cca 60 mužů ze 100 000. To znamená, že mezi muži má každý desátý právě tento typ onemocnění. Číslo je v průměru stejné jako u zbytku mužské populace v západní Evropě. U nás se ale tento karcinom dle statistik objevuje stále častěji. Oproti devadesátým letům stoupl počet případů o 70 %! Nejvíce jsou zasaženi muži mezi 70. až 80. rokem. Přibývá ale onemocnění mladších pacientů, proto se do budoucna uvažuje o monitorování populace. Další faktor hraje rasa. U černochů je riziko karcinomu až dvakrát větší a může postihovat i mladší jedince. Velkou roli hrají samozřejmě rovněž geny.
Prvotní fáze nemoci je bezpříznaková. Další fáze je typická obtížemi při močení - muži chodí častěji v kratších intervalech, nebo naopak pociťují nutkání moč zadržovat, protože močení je pro ně obtížné a bolestivé. Krev v moči se objevuje jen vzácně. Pokročilá stadia jsou charakteristická bolestí, neboť nemoc metastazuje do kostí. Bolest se pak nejčastěji objevuje v oblasti zad, kyčlí a končetin. Někdy karcinom může proniknout k míše a způsobit problémy s hybností. Některé typy nádorů jsou méně agresivní. Rostou pomalu a jsou bez metastází. Zde je prognóza dobrá. Jsou ale i opačné případy, kdy nádor roste a šíří se rychle. Nejčastěji do kostí, plic a jater, někdy do ledvin a nadledvin, čímž se zvyšuje úmrtnost.
Léčba závisí na povaze nádoru, věku nemocného, jeho celkovém stavu a jiných přidružených vážnějších chorobách, zvláště ve vyšším věku. Nemocní, u nichž se na karcinom přišlo náhodou během jiné operace v této oblasti a jsou tedy teprve v počátečním stadiu, se pouze sledují. Lokálně pokročilá stadia (nádor už se rozšířil do uzlin a do močové trubice) jsou vhodná k operaci. Nejzávažnější komplikací může být inkontinence (nemožnost zadržení moči v močovém měchýři) spojená s pomočováním a impotence. Dnes už však existují dokonalejší operační techniky, takže k těmto komplikacím tak často nedochází.
Další léčebnou možností je ozařování (radioterapie) oblasti prostaty nebo celé malé pánve v místech případného metastatického postižení (především kostí). Na některých pracovištích se dělá i brachyradioterapie (ozařování zevnitř, kdy se pomocí speciálních instrumentů zavede zářič do blízkosti prostaty, paprsky tedy nejdou přes kůži, nemají tolik vedlejších účinků a jejich léčebný efekt je vyšší). Výsledky ozařování nádoru jsou srovnatelné s chirurgickou léčbou.
Výjimečností nádoru prostaty je, že se v jeho léčbě dá použít i hormonální terapie (podobně jako u nádoru prsu u žen). Dříve se užívaly estrogeny
