Střevní parazité jsou paraziti, kteří se vyskytují na gastrointestinálním traktu u lidí a jiných živočichů. Mohou žít po celém těle, ale nejraději mají střevní stěnu. Mezi způsoby expozice patří požití nedostatečně tepelně upraveného masa, pití infikované vody a absorpce kůží. Hlavními skupinami parazitů jsou prvoci a parazitární červi.
Druhy parazitů
Úplavice
Úplavice je onemocnění střev, žaludku a jater. Úplavice napadá v podstatě celou trávicí soustavu. Bacilární úplavice je přenosná pouze z člověka na člověka. Výjimečně mohou být příznakem i mouchy. Od nakaženého nebo přenašeče se šíří bakterie v potravě, pití nebo tělních tekutinách. Do těla se bakterie dostávají ústy, vylučovány jsou stolicí. Bacilární úplavice je jedním z nejnakažlivějších střevních onemocnění. Nejčastěji se infekce přenáší kontaminovanou vodou či potravou, při přímém kontaktu s nakaženým a špatnou nebo nedostatečnou hygienou. Inkubační doba onemocnění je 1–5 dní, charakteristické jsou svíravé bolesti břicha a křeče, vodnaté průjmy často s příměsí krve a hlenu. Bakterie napadají stěnu tlustého střeva a vytvářejí pro tělo nebezpečné toxiny. Při onemocnění je nejnebezpečnější velmi rychlá dehydratace. Ve vážných případech může docházet k protržení střevní stěny. Prevencí před úplavicí je karanténa nemocného a likvidace či dezinfekce předmětů a potravin, se kterými přišel do styku. Dodržování hygienických návyků – zvláště mytí rukou po toaletě a před přípravou jídla. Tepelné zpracovávání potravin a tekutin – bakterie jsou zničeny, pokud přejdou varem. Ochrana potravin před kontaktem s hmyzem.
Amébní úplavice – šiřitelem onemocnění je prvok měňavka, která se v potravě či tekutině dostane do těla a zde se začne množit. V malém množství je v podstatě neškodná a tělo si s ní poradí samo. Ve velkém množství a při přemnožení v těle se z tlustého střeva šíří do krevního oběhu a odtud do celého organismu. Průběh onemocnění je velmi podobný jako při bacilární úplavici, navíc se ale mohou tvořit jaterní abscesy, které je poté třeba odstranit chirurgicky. Při podezření na úplavici je nutné vyhledat lékaře, ten nejprve stanoví původce onemocnění a poté přikročí k léčbě. V lehčích případech bacilární úplavice se nasazuje Endiaron, v těžších případech je zahájena léčba antibiotiky, v některých případech je dokonce nutná hospitalizace. Amébní úplavice se téměř vždy léčí antibiotiky, a pokud vznikly důsledkem působení měňavky jaterní abscesy, je třeba je chirurgicky odstranit. Při obou typech onemocnění je třeba doplňovat dostatek tekutin – nemocnému hrozí dehydratace.
Měchovec lidský (Ancylostoma duodenale), také někdy označovaný jako měchovec dvanácterníkový, je významný parazit člověka vyskytující se v subtropickém a tropickém pásu zejména východní části polokoule a v Jižní Americe. Dospělí jedinci se lokalizují v tenkém střevě člověka a během svého vývoje migrují různými tkáněmi. Onemocnění z
Cukrovková úplavice označuje chronický nebo opakovaný průjem, který vzniká jako komplikace diabetu, nikoli jako infekční onemocnění.
Nejde o samostatnou diagnózu, ale o klinický stav typický pro dlouhodobý diabetes mellitus, zejména při postižení autonomních nervů střeva. Průjem bývá často noční, bez horečky a nereaguje na běžné léky proti průjmu. Praktický význam spočívá v tom, že vyžaduje cílené vyšetření a úpravu léčby diabetu, nikoli pouze symptomatickou terapii.
Jak poznám, že průjem souvisí s diabetem?
Průjem u diabetu je typicky dlouhodobý, opakuje se a nebývá provázen infekčními příznaky, jako je horečka nebo akutní bolest břicha.
Varovným signálem je noční výskyt, střídání průjmu a zácpy nebo zhoršení při kolísání glykémie. Pokud obtíže trvají týdny až měsíce a běžná léčba nepomáhá, je velmi pravděpodobná souvislost s diabetem. Prakticky to znamená nutnost řešit nejen trávení, ale i celkovou kompenzaci onemocnění.
Může být cukrovková úplavice prvním příznakem komplikací?
Cukrovková úplavice může být prvním viditelným projevem rozvoje diabetické neuropatie trávicího traktu.
U některých pacientů se průjem objeví dříve než jiné známější komplikace diabetu. To má zásadní praktický dopad, protože včasné rozpoznání umožňuje upravit léčbu a zpomalit další poškození nervového systému. Ignorování obtíží naopak vede k jejich chronifikaci.
Jaké jsou nejčastější příčiny průjmu u diabetu 2. typu?
U diabetu 2. typu jsou příčiny průjmu nejčastěji kombinací lékové léčby a postupně se rozvíjející neuropatie.
Velkou roli hraje metformin, který může dráždit střevo, ale také dlouhodobě zvýšená glykémie poškozující nervy. Prakticky je důležité nepovažovat průjem automaticky za vedlejší účinek léku a vždy zhodnotit celý klinický obraz pacienta.
Hraje dědičnost roli ve vzniku cukrovkové úplavice?
Dědičnost ovlivňuje riziko vzniku diabetu, nikoli přímo vznik průjmu jako takového.
Nepřímo ale může určovat délku a tíži diabetu, což zvyšuje pravděpodobnost komplikací včetně průjmu. Praktický závěr je, že pacienti s rodinnou zátěží by měli být obezřetnější a řešit zažívací potíže včas, nikoli je bagatelizovat.
Může průjem zhoršovat kompenzaci diabetu?
Průjem u diabetu může významně narušovat stabilitu glykémie a celkovou kompenzaci onemocnění.
Zrychlený průchod střevem ovlivňuje vstřebávání sacharidů i léků, což vede k výkyvům glykémie. Prakticky to znamená, že neléčená cukrovková úplavice může zhoršovat účinnost celé diabetologické léčby a zvyšovat riziko dalších komplikací.
Jak se cukrovková úplavice léčí?
Léčba cukrovkové úplavice spočívá především v řešení její konkrétní příčiny, nikoli pouze v potlačení průjmu.
Cukrovková úplavice není samostatná diagnóza v mezinárodní klasifikaci nemocí, ale klinický pojem používaný pro chronický nebo opakovaný průjem u diabetiků, který nelze vysvětlit infekcí ani dietní chybou. Typicky se objevuje u pacientů s delším trváním diabetu.
V praxi jde o situaci, kdy má pacient řídkou stolici týdny až měsíce, často v noci, bez horečky a bez akutních bolestí. Rozpoznání této souvislosti je důležité, protože běžná léčba průjmu bývá neúčinná.
Historický a klinický kontext
Pojem úplavice cukrová vznikl v době, kdy se komplikace diabetu popisovaly převážně klinicky. Lékaři si všímali, že část pacientů s dlouhodobým diabetem má vytrvalé zažívací potíže bez infekční příčiny.
Dnes je tento stav chápán jako projev autonomní diabetické neuropatie postihující trávicí trakt, často v kombinaci s dalšími mechanismy.
Jak se liší od běžného průjmu
Na rozdíl od infekčního průjmu není cukrovková úplavice provázena horečkou ani známkami zánětu. Stolice bývá objemná, někdy mastná a obtíže se zhoršují v noci.
Pro pacienta je klíčové, že nejde o přechodný stav a samovolně obvykle neodezní bez cíleného řešení příčiny.
Při některých infekčních onemocněních se může krev ve stolici objevit. Typickým onemocněním je úplavice. Jedná se o velice bolestivý průjem s velkými křečemi v břiše. Stolice je vodnatá s příměsí krve a hlenu. Typické jsou také vysoké horečky, třesavka a malátnost. U dětí a starých lidí je průběh velice nebezpečný a je potřeba hospitalizace, aby bylo tělo opět zavodněno. Onemocnění vzniká náhle, inkubační doba je 1 až 3 dny od nákazy. Úplavice je tak nejnakažlivější střevní nákaza. V České republice vzniká toto onemocnění nejčastěji u dětí v letních měsících. Na světě je výskyt četnější, odhadem úplavice postihne několik stovek milionů lidí ročně. Jestliže trpíte horečkou a urputným průjmem, okamžitě vyhledejte lékaře, který vám odebere vzorek stolice a pošle vás do nemocnice na pozorování. Pokud se u vás prokáže úplavice, bude vám nasazena antibiotická léčba a klidový režim. Důležitou částí je takzvaná rehydratace, kdy vám budou dodávány tekutiny infuzí. Velice důležité je také dodržování dietních opatření.
Je třeba zde upozornit na nebezpečné améby, které si můžeme přivést z dalekých cest. Pokud totiž při potížích neabsolvujete prohlídku u odborníka, tak normální praktický lékař je obvykle neodhalí a tyto améby se pak můžou rozšířit do kteréhokoliv orgánu v těle. Týká se to takových těch invazivních forem amebových onemocnění, proti kterým, kromě určitého chování, žádná obrana neexistuje. A co způsobují tyto améby? Střevní améby, respektive amébové úplavice, způsobují těžké střevní onemocnění, spojené s krví ve stolici, které může skončit třeba až proděravěním střeva. Améba může proniknout i mimo střevní stěnu a pak může dělat různé potíže v játrech, jako jsou různé jaterní abscesy, nebo může vyvolat abscesy i jinde v těle. Tyto améby sou skutečně velmi závažná onemocnění, proti který neexistuje očkování. Jedinou obranou je prevence, která spočívá v kontrole stravy a vody, to znamená jíst jen převařené jídlo a pít vodu z jasných zdrojů, zlepší je voda v originálním balení. Také převařená voda daná do nádoby, která je sterilní, by měla být bez rizika nákazy amébou. Jinak žádné očkováním proti této nemoci nás zatím neochrání. Typické zdroje nákaz pochází z oblasti východní a jihovýchodní Asie.
Míchané nápoje z dubové kůry byly používány domorodými Američany k léčbě průjmů, úplavice, vředů v ústech a kožních problémů. Dubová kůra je ideální pro uvolnění ledvinových kamenů, močového měchýře a žaludečních kamenů. Také pomáhá s inhibováním bakterií, které jsou spojeny s těmito kameny. Rovněž je vhodná k léčbě vředů a poruch sleziny. Je možné ji využít i k zastavení krvácení z nosu, plic, žaludku a konečníku. Perorální použití dubové kůry působí jako diuretikum. Bílá dubová kůra neléčí základní onemocnění, ale snižuje jeho příznaky. Extrakt z dubové kůry je vhodný k léčbě bolestivých ledvinových kamenů a napomáhá efektivní funkci ledvin.
V moderní alternativní medicíně se používá extrakt z dubové bílé kůry k odstranění parazitů z trávicího traktu a ke snížení bakterií.
Řada komerčně vyráběných doplňků stravy s obsahem dubové kůry má spíše detoxikační vlastnosti. Extrakt bílé dubové kůry je hlavní přísadou v léčivých přípravcích určených zejména pro léčbu střevních parazitů a při hubnutí. Extrakt z dubové kůry je vhodný i na hemoroidy, protože snižuje nepohodlí. Také je možné jej využít na zánět dásní.
Diabetes mellitus (úplavice cukrová – cukrovka) je celoživotní onemocnění projevující se zvýšenou hladinou cukru (glukózy) v krvi. V České republice je nyní asi 750 000 diabetiků (údaj z konce r. 2006) a jejich počet se zvyšuje každým rokem o 5– 6 %. Navíc se předpokládá, že 300 000 lidí o svém onemocnění zatím neví. Odborně je tedy diabetes mellitus poruchou metabolismu. Zjednodušeně řečeno, jedná se o onemocnění, kdy dochází k poruše zpracování cukrů, tuků a bílkovin v organismu. Pokud není diabetes léčen nebo nejsou dodržovány doporučené zásady léčby, může dojít ke vzniku a rozvoji dalších závažných onemocnění a komplikací. Příčina jeho vzniku není známa, ale je známo několik možných spouštěcích faktorů jako například genetické vlohy a působení vnějšího prostředí (stres, virózy, obezita atd.) či konstituční tělesné faktory (rasa, pohlaví, věk apod.).
Výzkum v posledních desetiletích podstatně rozšířil seznam starověkých a středověkých badatelů o léčebné účinky mumia při mnoha infekčních nemocech, jako jsou angína, úplavice, ekzémy, plísně a podobně, jakož i účinnost při léčbě jater, močového měchýře a neudržení moči, paradontózy, leukémie, trofických vředů, hnisavých poranění, trombózy. Mumio stabilizuje složení krve, rychle sceluje zlomeniny, pomáhá při erozích čípku a zánětech ženských pohlavních orgánů, při bronchiálním astmatu, vředech žaludku a dvanáctníku, trombózách, povrchových zánětech žil (tromboflebitida), hemoroidech, rovněž při radikulitidě (zánět míšních kořenů), popáleninách, srdečních a cévních nemocech. Stimulační účinek mumia jde až do úrovně buněk, obnovuje složení periferní krve a funkčnost periferních nervových vláken. Přísně dávkovaný roztok mumia zlepšuje paměť a tvůrčí schopnosti. Směs působí antisepticky, protizánětlivě, odstraňuje pocit únavy.
Mumio nezpůsobuje alergické reakce ani anafylaktický šok, při používání nebyly zaznamenány kontraindikace. Vedlejší účinky mohou nastat velice zřídkavě pouze při individuálním předávkování, a to při dávkách několikanásobně převyšujících dávky doporučené. Po aplikaci sníženého dávkování se již nežádoucí reakce neopakují.
Na rukou se běžně nachází velké množství mikroorganismů, které mohou způsobovat vážná onemocnění. Přenos probíhá dotykem kontaminovaných předmětů a následným kontaktem s ústy, nosem nebo očima.
Mezi nejčastější nemoci špinavých rukou patří:
infekční žloutenka typu A
salmonelóza
bacilární úplavice
listerióza
toxoplazmóza
plísňová onemocnění a opary
Pravidelné a důsledné mytí rukou významně snižuje riziko jejich přenosu.
Jako léčivo se používají listy, ale hlavně kůra. Pouze její vnitřní část však obsahuje všechny potřebné složky, vnější kůra je odpad, který je bohužel někdy nabízen dodavateli jako kůra vnitřní. Kombinace alkaloidů obsažených ve vnitřní části kůry činí z Vilcacory neobyčejně účinný prostředek o širokém spektru působení.
Vilcacora se zmiňuje především z hlediska jejího vlivu na zhoubné novotvary, má totiž antioxidační, imunostimulační a antivirové účinky. Látky v ní obsažené zvyšují fagocytózu a mohou mít taktéž antimutagenní účinky, hovoří se také o tom, že indukují apoptózu a inhibují proliferaci leukemických buněk a buněk lymfomu, aniž by byly cytotoxické vůči normálním buňkám. Je zřejmé, že blahodárně působí rovněž na kardiovaskulární systém – zvyšují dilataci periferních krevních cév, snižují srdeční frekvenci a do jisté míry rovněž hladinu „špatného“ cholesterolu. Kvůli protizánětlivým vlastnostem se Vilcacora doporučuje také při léčbě osteoartritidy.
Jaké jsou tedy v souhrnu příznivé účinky Vilcacory na náš organismus? Vilcacora brzdí rozvoj rakovinových buněk a stimuluje imunitní systém. Má i vlastnosti protizánětlivé, antivirové, antibakteriální a antioxidační. Pozitivně působí na centrální nervový systém, pomáhá při léčbě oběhových chorob, snižuje hladinu cholesterolu a působí očistně. Chrání sliznici trávicího traktu a pomáhá při léčbě žaludečních vředů. Má dobrý vliv na peristaltiku střev a žlučových cest. Snižuje riziko akutních záchvatů ischemické choroby srdeční a vytváření krevních trombů. Je zvlášť doporučována kuřákům, neboť s močí odvádí z organismu karcinogenní látky obsažené v cigaretovém kouři. Vně se používá ve formě obkladů v případech zánětů pokožky a alergických reakcí.
Základní doba užívání Vilcacory je 30 dnů při denní dávce 3x1 tableta. Jako prevence zánětů dýchacích orgánů (kuřáci), pro diabetiky se sníženou imunitou a četnými záněty různého typu a „bacilonosiče“ virů EBV, herpesu, CMV, ale také chlamydií a borelií je užívání Vilcacory časově neomezené.
Antioxidační schopnost se udává až 300x vetší než u vitamínu C (tuto schopnost v bylině vykazuje kyselina ursulová a oleanolová). Lze ji využít při: prevenci i léčbě onemocnění zhoubnými nádory, onemocněních trávicího traktu (zánětech, Crohnově chorobě, divertikulitidě, poruchách střevní mikroflóry, peptickém vředu, zácpě, plynatosti, hemoroidech, parazitech), diabetu, jaterní cirhóze, chorobách spojených s poškozením funkce imunitního systému, chronickém únavovém syndromu, léčbě a prevenci virových onemocnění (chřipky), chronických infekcích horních cest dýchacích, astmatu, sinusitidě, virových infekcích (včetně boreliózy, Herpes zoster, Herpes simplex i HIV), artritidách, bolestech končetin, léčbě kapavky a úplavice a pro zlepšení metabolismu ledvin.
Diabetes mellitus, česky „úplavice cukrová“, krátce cukrovka, je souhrnný název pro skupinu chronických onemocnění, která se projevují poruchou metabolismu sacharidů.
Popis příčiny
Diabetes je metabolickým onemocněním, které vzniká v důsledku nedostatečné produkce nebo nedostatečného využití hormonu inzulínu. To znamená, že dochází k poruše zpracování cukrů, tuků a bílkovin v organismu. Pokud není diabetes léčen, resp. nejsou dodržovány doporučené zásady léčby, může dojít ke vzniku a rozvoji dalších závažných onemocnění a komplikací. Diabetes mellitus zkracuje život průměrně o 8–10 let: v odborné literatuře bývá označován jako „tichý zabíječ“.
Příznaky
Nejčastějšími příznaky diabetu 1. typu jsou předrážděnost, časté močení spojené s abnormální žízní, dále zvracení, tělesná slabost, hubnutí a neobvykle silný pocit hladu. Diabetes 2. typu má příznaků podstatně více, avšak o to méně jsou jeho projevy specifické. Časté bývá zamlžené vidění, snížení vnímání sladké chuti, svědění, neobvyklá žízeň, ospalost, únava, kožní infekce, pomalé hojení ran, bolesti nohou a mravenčení chodidel.
Nakažlivost
U cukrovky platí, že veškeré defekty se hůře a déle hojí. Co se týká přenosu infekce u diabetika, vždy záleží na příslušné infekci, která defekt v koutcích způsobila.
Všechny typy tohoto onemocnění mají nejednu společnou součást léčby, z nichž nejdůležitější jsou dieta a pohyb. Těmito režimovými opatřeními by se většinou dalo předejít dalším infekcím, ke kterým jsou diabetici náchylní. Defekt v koutku se léčí dle původce infekce.
I u dětí do 13 let se mohou ketony vyskytovat v moči ve větším množství. V první řadě je třeba vyloučit onemocnění diabetes mellitus, které je charakterizováno zvýšeným množstvím ketonů v těle. Pokud po pečlivém přezkoumání dítěte není diagnostikována cukrovka, může se jednat o porušení acidobazické rovnováhy (kyselé – zásadité prostředí).
Aceton se v moči u dětí může vyskytovat i z několika dalších důvodů, například změnou stravování, hladověním, únavou nebo stresem.
Příčinou tohoto problému může být rovněž onemocnění jako chřipka, spála, anémie, pankreatitida, úplavice, stejně jako řada dalších infekčních onemocnění. Proto u dětí nestačí spoléhat jen na vyšetření moči. Důležité je také vyšetření krve, což je v podstatě jediný způsob, jak lékař může diagnostikovat správně, a tomu následně přizpůsobit nejlepší postup léčby.
Běžně by se v dětské moči ketolátky neměly objevovat.
Kromě výše uvedených minerálů najdeme v řepě vitamíny, jako je vitamín A, vitamín C, vitamín B6, B1 a B2. Dále pak řepa obsahuje antokyany, betain, antioxidanty, bioflavonoidy, sacharidy, vápník, síru, chlor, měď, jód, vlákninu, niacin, kyselinu listovou a biotin.
Řepná šťáva tak má velmi široké uplatnění při léčbě a prevenci mnoha nemocí.
Čištění krve: Jednou z nejznámějších vlastností řepné šťávy je schopnost dokonale čistit krev od škodlivých látek, což je přičítáno vysokému obsahu železa v červené řepě. Řepa je známá také jako účinný lék na chudokrevnost.
Trávení a poruchy zažívání: Vliv pití šťávy z cukrové řepy na zdravé trávení lze přičíst obsahu sacharidů ve formě přírodního cukru. Tyto sacharidy jsou snadno stravitelné a spolu s vlákninou optimalizují proces trávení potravy. Řepná šťáva je také vhodným doplňkem při léčbě nemocí, jako je žloutenka, nevolnost a zvracení, úplavice, hepatitida, zácpa, hemoroidy a průjem.
Kardiovaskulární choroby: Vědecké výzkumy prokázaly, že dusičnany obsažené ve šťávě červené řepy jsou prospěšné při snižování krevního tlaku u pacientů trpících hypertenzí, což je považováno za jeden z největších léčebných účinků červené řepy.
Stres: Pokud neustále žijete pod škodlivým stresem, věřte že červená řepa obsahuje látku zvanou "GABA", která velmi aktivně tlumí stres, její konzumace tudíž pomáhá i při odstranění tohoto nežádoucího stavu.
Cholesterol: Další z důležitých léčebných vlastností řepné šťávy je schopnost snižovat obsah špatného cholesterolu v těle a zároveň zvyšovat obsah zdravého cholesterolu v krvi, což může pomoci v boji s touto novou civilizační epidemií.
Oběhové poruchy: Řepná šťáva je rovněž dobré rozpouštědlo anorganických usazenin vápníku v těle. Proto je důležitá v prevenci poruch krevního oběhu, jako jsou křečové žíly, vysoký krevní tlak, arterioskleróza a další.
Kožní problémy: Pravidelné pití šťávy z červené řepy je prospěšné v prevenci a léčbě kožních zánětů, akné, suché kůže a lupénky. Pomáhá udržet zdravou pokožku a podporuje růst vlasů.
Rakovina: Díky obsahu betainu zamezuje řepná šťáva vzniku rakovinných nádorů a také čistí tělo od všech škodlivých toxických látek. Proto je tato šťáva velmi důležitá v prevenci rakoviny, zejména rakoviny tlustého střeva.
Svěžest a vytrvalost: Pravidelné pití šťávy z červené řepy zvyšuje fyzickou vytrvalost, to je dáno obsahem dusičnanů, které snižují spotřebu kyslíku v krvi, čímž dochází ke snížení únavy organismu a zvýšení vytrvalosti.
