USPAVACI a nejen to se dozvíte v tomto článku. Kozlík lékařský (Valeriana officinalis) je léčivá rostlina známá již od středověku a již od pradávna se nejrůznějším způsobem upravuje a užívá. Je to jedna z vůbec prvních homeopaticky upravovaných bylin. Kozlík lékařský je bylina používaná při nervových chorobách, například u úzkosti a nespavosti. Čínští lékaři ji podávají i při úrazech, chřipce a revmatismu. Obsahuje takzvané valepotriáty a terpenické látky, které mají sedativní účinky. Díky obsahu kyseliny valerové a izovalerové je kozlík přitažlivý pro kočky. Proto musíme při sběru i konzervaci kozlík dostatečně chránit a bránit tak jeho znehodnocení.
Účinky kozlíku lékařského
Extrakt z rostliny příznivě působí při léčbě nespavosti. Podporuje spánek bez nepříjemných vedlejších účinků klasických léků. Snižuje dobu usínání a zlepšuje kvalitu spánku. Působí podobně jako nízké dávky léků na spaní, což jsou benzodiazepiny. Působí proti strachu, depresi a křečím. Snižuje krevní tlak a má mírně analgetické účinky, snižuje bolest.
Máte problémy se spánkem a jste často podráždění a propadáte pocitu deprese a nechcete užívat silné léky? Pak je právě pro vás vhodný kozlík lékařský. Pro zlepšení kvality spánku se doporučuje užívat 400–900 mg extraktu až 2 hodiny před spaním po dobu 28 dní. Maximální dávka je 15 g kořene denně. Běžně se užívá kozlíková tinktura v dávce 15–20 kapek do vody několikrát denně. Dávky nutraceutické jsou 10 mg suchého extraktu, popřípadě do 50 mg kořene denně. Vedlejší účinky kozlíku nejsou vůbec známy. Přesto jej můžete, stejně jako ostatní uklidňující a uspávací prostředky užívat dlouhodobě jen po poradě s lékařem. Uvědomte si také, že uklidňující prostředky mohou snížit schopnost reakce například v silničním provozu nebo při obsluze strojů. Proto jej nepoužívejte v pracovním procesu ani při řízení motorového vozidla.
Pod pojmem narkóza se obvykle rozumí uvedení do umělého spánku případně znecitlivění některé části těla pacienta. Narkóza je také známá pod pojmem anestezie. Narkózu využívají lékaři v nemocnicích při operacích, díky ní udrží pacienta v klidu po dobu chirurgického zákroku, pacient tak nemusí vnímat bolest, která by ho při chirurgickému výkonu zasáhla. Jak již bylo naznačeno, existují dva typy anestezie, a to celková, kdy je člověk uveden do umělého spánku, a pak lokální, kdy se jen část těla znecitliví proti bolesti, ale pacient jinak průběh chirurgického zákroku vnímá. V okamžiku, kdy se lékař rozhoduje, kterou anestezii u pacienta zvolí, rozhoduje se podle mnoha faktorů, jako jsou například náročnost operace, typ operace, jestli se objevily u pacienta komplikace (jestli komplikace hrozí), zdravotní stav pacienta, jeho věk, zátěž operace pro zdravotní stav pacienta, atd. Pokud je operace plánovaná, je důležité, aby byl před ní pacient v co nejlepší kondici, to znamená, aby nebyl nemocný. V takovém případě je pak lepší operaci odložit, jestliže je to možné.
Pod pojmem celková anestezie se obvyklemyslí již zmíněné uvedení do umělého spánku. Ve skutečnosti se ale o klasický spánek vůbec nejedná. Během normálního spánku člověk vnímá zvuky, pachy kolem něj a částečně i to, co se s ním děje. Zároveň se během spánku člověk může volně hýbat, to ale u anestezie není možné. Při celkové anestezii jde tedy o to, aby člověk právě tyto věci kolem sebe nevnímal, stejně tak aby neregistroval, co se děje s ním a zároveň, aby se nehýbal. Proto při anestezii jsou mu do těla vpraveny látky, které zajistí nejen svalový klid pacienta, ale i cíleně navodí ztrátu vnímání věcí kolem něj. Anestezie tedy obsahuje látky, které navodí ztrátu vědomí, aby nevnímal bolest, látky které uvolní svaly a látky, které pomohou tělu, aby se vyrovnalo se stresem způsobeným operací. Využívají se tedy anestetika (znecitlivují a navozují spánek), sedativa (uklidňují), analgetika (potlačují bolest), myorelaxancia (uvolňují svaly). Celková anestezie je do těla člověka vpravena intravenózně (injekce) nebo inhalačně (plyn). Což znamená, že těsně před zákrokem anesteziolog pacientovi vpíchne do žíly uspávací látku a ten pak z kyslíkové masky, kterou mu anesteziolog nasadí na obličej, vdechuje kyslík a anestetika. Reakce na anestetika je velmi rychlá v rámci několika vteřin.
Celkové anestezii obvykle u očekávaných zákroků předchází klinické vyšetření. Někdy mohou následovat i vyšetření krve, rentgen, EKG a další vyšetření, která jsou nutná pro zjištění zdravotního stavu pacienta. Anesteziolog musí znát jeho zdravotní stav, aby
Do stavu bezvědomí vás dostanou léky podané do žíly. U náročnějších operací lékaři vyřadí z provozu samovolné dýchání a nahradí je intubací (trubičkou zavedenou do krku a napojenou na dýchací přístroj).
Samotný zákrok zpravidla probíhá tak, že anesteziolog nejdříve píchne do žíly uspávací látku a pacient pomocí kyslíkové masky pomalu vdechuje směs čistého kyslíku a anestetik. Většina lidí reaguje na tento proces usnutím do deseti vteřin.
Při náročnějších operacích musí být vyřazeno i samovolné dýchání, které je pak nahrazeno dýchacím přístrojem. Během operace jsou pravidelně doplňována anestetika, aby byla udržena správná hladina bezvědomí.
Anestetika tlumí dechové centrum v mozku a zároveň uvolňují dýchací svaly, proto musí být pacient během celé operace napojen na umělé dýchání. Jinak by nemohl dýchat a nepřežil by. Umělé dýchání se provádí tak, že se pacientovi zavede přes ústa do průdušnice trubička (tubus). Ta se pak napojí na přístroj, který vhání směs plynů pod tlakem do plic a tím nahrazuje běžné dýchání. Anesteziolog může udržovat pacienta v hlubokém spánku tak dlouho, jak to vyžaduje operace a jak to dovoluje celkový stav pacienta.
K bolestem v krku dochází po intubaci. Jako intubace se označuje postup, při kterém se (nejčastěji) přes dutinu ústní do dýchacích cest zasune hadička, která následně umožňuje zajištění dýchání. Intubace se nejčastěji provádí při operacích v celkové anestezii (uspání), při resuscitaci u náhlé ztráty vědomí a u pacienta v bezvědomí, který má být napojen na přístroj umělé plicní ventilace. Při operacích se provádí krátce po uspání pacienta, jinak co nejrychleji po upadnutí do bezvědomí.
Postup:
K ležícímu pacientovi se přistoupí zezadu (anesteziolog stojí za jeho hlavou). Do úst se vsune kovový rozvěrač (laryngoskop) se zdrojem světla, jímž se otevře dutina ústní a zároveň se do ní svítí. Rozvěrač stlačí jazyk a obnaží vstup do dýchacích cest (do hrtanu) a do jícnu. Pod zrakovou kontrolou se zasune do dýchacích cest hadička. Na konci hadičky je nafukovací balonek, který lze zvenčí nafouknout pístem, do něhož se aplikuje vzduch injekční stříkačkou. Balonek se tak nafoukne a stabilizuje intubační hadičku. Na zevní konec hadičky se může napojit ambuvak nebo přístroj umělé plicní ventilace – mačkáním ambuvaku či zapnutím ventilačního přístroje se pak dotyčnému zajistí přísun vzduchu.
Komplikace:
Zavedení hadičky je obtížné zejména u pacienta v bezvědomí při resuscitaci. V dutině ústní mohou být sliny a zvratky, což znesnadňuje orientaci. Mů
Nemusíte utrácet za drahé nosní kapky v lékárně, když vám nejde se vysmrkat. Stačí si kleknout do vany na všechny čtyři a lokty položit na dno do hodně teplé vody s přísadou soli (asi 1/2 kg na 20 litrů vody). Stále si připouštějte horkou vodu a odpouštějte vlažnou tak, aby byly kotníky a lokty ponořené. Takto vydržte alespoň půl hodiny v co nejteplejší vodě, potom se utřete a rychle si lehněte pod peřinu. Jestliže se vám nespustí rýma do jedné hodiny, postup opakujte.
Nebo si při zadní rýmě připravte dva větší kbelíky – do jednoho dejte studenou a do druhého hodně horkou vodu. Střídavě ponořujte do vody ruce až po lokty (stačí dvě minuty do studené a dvě minuty do teplé vody). Opakujte pětkrát až desetkrát. Poté se ihned zabalte do teplé deky nebo zalehněte do postele. Po dvou dnech se vám krásně spustí rýma a nemusíte na nepříjemné punkce.
Na zadní rýmu platí prý také jako podpůrný lék křen. Nastrouhaný křen smíchejte s medem v poměru 1 : 1 a užívejte třikrát denně.
Bylinky
Poměrně novou bylinkou v ČR na boj s rýmou je takzvaný rýmovník. Lístky rýmovníku se rozemnou a vloží do nosu, kde působí léčebné látky této rostliny. Menším dětem stačí čichat k rozmělněnému lístku rýmovníku. Dá se z něj uvařit i vynikající čaj. Jen pozor, má uspávací účinky.
Homeopatika
Mnoha lidem se při rýmě osvědčila homeopatika. Při prvních příznacích rýmy (pálení nosohltanu a čípku) se doporučuje začít každou hodinu cucat tabletku Coryzalia – maximálně osm tabletek denně. Během léčby postupně prodlužujte intervaly podávání a snižujte denní dávku až do úplného vyléčení. Toto homeopatikum již bývá běžně dostupné ve většině lékáren.
Sirup na zadní rýmu
Na zadní rýmu je možné použít Nasivin Sinus sirup. Tento sirup obsahuje výtažky ze šesti bylin, které pomáhají uvolnit nosní dutinu a rozpouštět hleny. Používá se při rýmě a nachlazení.
Ve 100 g sirupu je obsažena bylinná směs 9,38 g (zahuštěný extrakt, sušina 15 %): bez černý – květ 17,74 %, hořec žlutý – kořen 1,26 %, jitrocel kopinatý – list 35,57 %, prvosenka jarní – květ 17,74 %, tymián obecný – nať 17,74 % a lékořice lysá – kořen 9,95 %.
1 lžička sirupu obsahuje 3,25 g cukru.
Děti od 3 do 6 let mohou užívat 1/2 lžičky 2x denně. Dospělí a děti od 6 let 1 lžičku 2x denně. Sirup není určen pro děti do 3 let.
Rodiče malých dětí často řeší otázku, kolik hodin denně by mělo jejich dítě spát. Potřeba spánku je individuální: některé děti jsou velcí spáči, jiné už od narození spí kratší dobu, než je obvyklé.
Po narození nemá miminko spánkový rytmus, rozlišovat mezi dnem a nocí se musí teprve naučit. To může u některých kojenců trvat i několik měsíců. O tom, jak naučit dítě odlišovat den od noci, si můžete přečíst v našem článku Spánek kojenců: 0 až 3 měsíce.
Dítě má v noci hlad: Novorozenci by měli být krmeni zhruba po třech hodinách ve dne i v noci. Noční přestávku v krmení lze postupně prodlužovat, ovšem až do věku 3 měsíců by neměla překročit 6 hodin. Většina miminek tento režim vyžaduje a o jídlo se sama přihlásí, některé děti je však třeba na krmení budit. Delší noční přestávku mezi krmením je možné udělat u kojených dětí, jež velmi dobře prospívají, nebo u nekojených dětí, které vypijí dostatečnou dávku mléka během dne. U šestiměsíčních a starších dětí představuje buzení na noční kojení spíše zvyk než skutečnou potřebou.
Dítě je před spánkem příliš stimulováno: Fyzická námaha a vzrušující zábava povzbuzují nervový systém dítěte k činnosti a znemožňují mu tak se před spánkem zklidnit. Odborníci proto doporučují věnovat se nejméně dvě hodiny před spánkem nějakým klidným a tichým činnostem.
Rodiče vstávají k dítěti v noci předčasně: Některé děti v noci vydávají různé zvuky (dokonce mohou plakat), i když spí nebo jsou v polospánku. Pokud se v takové chvíli začnete dítěti věnovat, je možné, že ho sami probudíte.
Rodiče dítě po nočním probuzení příliš stimulují: Někteří rodiče ve snaze dítě v noci znovu uspat vytvářejí složité rituály, které vedou spíše k bdělosti dítěte než k jeho spánku.
Přístup rodičů k uspávání není konzistentní: Problémy se spánkem kojenců a batolat mohou být pro rodiče velmi únavné, až vyčerpávající. Rodiče pak zkoušejí všechny možné uspávací postupy a techniky, které však mají často protichůdnou povahu. To může dítě zmást a problémy se spánkem se tak mohou ještě zhoršit.
Dítě je ukládáno ke spánku příliš brzy: Rodiče u svých dětí někdy přeceňují potřebu spánku a ukládají je do postýlky, ačkoliv ještě nejsou ospalé.
Dítě je ukládáno ke spánku příliš pozdě: Není-li dítě uloženo ke spánku včas, může se stát, že bude před spánkem příliš unavené. Pakliže je únava dítěte příliš velká, reaguje jeho tělo zvýšením aktivity a usnutí se stává obtížnějším.
Odpolední spánek končí příliš pozdě: Doba mezi odpoledním a nočním spánkem by měla být dostatečně dlouhá, aby se dítě mohlo znovu cítit ospale.
