Zajímá vás téma VEGETARIÁNSTVÍ? Tak právě pro vás je určen tento článek. Konzumací dostatečného množství vlákniny se můžeme vyvarovat určitým zdravotním rizikům, chránit své tělo před škodlivými vlivy a zlepšovat imunitu organismu. Rozlišují se dva typy vlákniny, rozpustná a nerozpustná, každá z nich vykonává v zažívacím traktu různé funkce. Vláknina má schopnost omezovat vstřebávání cholesterolu, molekuly cholesterolu na sebe vázat a poté je vyloučit stolicí ven z těla.
Vláknina u dětí
Doporučenou denní dávku vlákniny pro dítě zjistíme tak, že počet gramů je číselně věk dítěte plus 5 (například čtyřleté dítě má sníst alespoň 9 g vlákniny denně).
Tato problematika se tedy týká i dětí. Celozrnná strava, spotřeba otrub, vegetariánství a s tím spojená spotřeba sóji a používání takových alternativních náhražek, jako je například sójové mléko, které je plné kyseliny fytinové, vede samozřejmě k silnému nedostatku některých minerálů. Nedostatek zinku vede ke špatnému vývoji, nebo dokonce i poškození mozku u dětí. Nedostatek železa způsobuje anémii. S nedostatkem těchto dvou minerálů je spojená i nízká porodní hmotnost, pomalý růst, mentální retardace, mentální anorexie a deprese. S bezhlavým spotřebováváním vlákniny je u dívek spojováno dokonce i zpomalení růstu dělohy a problémy s menstruací. Kdysi byla dost běžnou vadou u dětí i křivice. Zvýšená spotřeba masa, skutečného mléka a mléčných produktů dokázala tento problém solidně potlačit. Jenomže křivice se díky zaměření na jednostrannou stravu zase vrací. Ve Velké Británii zaznamenali dokonce takový nárůst křivice i jiných problémů, že se tamní lékaři snaží prosadit, aby bylo vegetariánství posuzováno jako týrání dětí. Tyto problémy se samozřejmě ale netýkají pouze vegetariánů. A právě tyto hrozící následky jsou důvodem, proč někteří lékaři před vysokým užíváním vlákniny z celozrnných potravin a před užíváním vlákninových doplňků stravy varují především těhotné ženy. Vláknina totiž není pro zdraví organismu přímo nezbytná, naopak její nadbytek je prokazatelně nebezpečný.
Zdravá strava je taková, která nám v nemoci pomáhá k uzdravení a pokud jsme zdraví – zdravými zůstaneme. Čím více čerstvých plodů z přírody, ovoce a zeleniny můžeme začlenit do svého jídelníčku, tím více síly a energie může proudit v každé buňce našeho těla. Člověk se obvykle živí rostlinnou i živočišnou potravou. Někteří lidé se však domnívají, že pevného zdraví dosáhnou jen tehdy, když si budou odříkávat maso a takřka všechny potraviny živočišného původu. Takové názory zastávají stoupenci vegetariánství. Dietetikové však prohlašují, že naši stravu mají tvořit z 1/5 potraviny živočišného původu a ze 4/5 rostlinného. Jestliže však někdo odmítá maso a raději konzumuje vejce, sýry, mléko a podobně, je to už jeho věc. Ale ať už je člověk vegetarián, nebo dává přednost masu, měl by si uvědomit, jaké nesmírné poklady obsahuje říše rostlin. Když budete správně jíst, posunete si tím každý den váhu o kousek níže.
Jednoduchá změna životního stylu má úžasnou schopnost zvrátit a zabránit některé z nejhorších nemocí, když začneme v plné míře využívat to, co nám příroda nabízí, když se začneme více zajímat o zdravou výživu a budeme více přemýšlet o tom, co připravíme k jídlu, když rychlé stravování vyrovnáme větší spotřebou ovoce a zeleniny, dopřejeme si minimum moučníků, cukroví, tučných jídel, alkoholu a sladkých nápojů a nebudeme se pouštět do jednostranných zázračných diet. Neobyčejně zdravou a chutnou stravou je zelenina všech druhů u nás pěstovaných nebo k nám dovážených. Výborná je čerstvá i vařená, prospívá žaludku i střevům. Zelenina je bohatým zdrojem minerálů a vitamínů, kyseliny v ní obsažené dráždí k většímu vyměšování šťáv, což usnadňuje trávení. Kdo ke zdravé stravě přidá pořádnou dávku pohybu, může žít zdravě a cítit se výborně.
Principem makrobiotické stravy je strava bohatá na ovoce a zeleninu, luštěniny a obilniny. Maso, vejce a rafinované potraviny jsou výrazně omezeny. Nejedná se o vegetariánství, neboť makrobiotika striktně konzumaci masa nezakazuje. Jen doporučuje dopřávat si jej pokud možno v co nejmenším množství a střídat potraviny jin s potravinami jang. Dáte-li si třeba těžký biftek, měli byste přísun energie jang vyvážit přísunem energie jin, například čerstvou zeleninou. Potraviny mírného jinu jsou pro organismus osvěžující a měly by tvořit podstatnou součást lidské stravy. Patří sem ovoce, sója, ořechy, tvaroh, kefír, lehké sýry, rostlinné oleje, bílé víno, bylinné a ovocné čaje. Potraviny extrémního jinu ochlazují, proto jsou vhodnější v létě. Patří zde alkohol, čaj, cukr, káva, čokoláda, exotické ovoce, zmrzlina. Potraviny jang mohou mít mírnou jang energii nebo extrémní. Mezi první skupinu patří ryby, sýry, polévky, cibule, česnek, sušené ovoce a některé druhy zeleniny (tykev). Zahřívají organismus a v menší míře působí příznivě. Potravinou extrémního jangu je červené maso, ale také drůbež, zvěřina, uzeniny, vejce, pečená a smažená strava. Tyto potraviny silně zahřívají a je důležité jejich konzumaci co nejvíce omezit. Neutrální, vyvážené potraviny by měly být základem našeho jídelníčku. Mezi ně patří celozrnné obiloviny, zelenina, luštěniny, semena.
Snahu alternativně se stravovat má v průměru jedno dítě ve třídě. Dominujícími směry je právě makrobiotika a různé formy vegetariánství. V tomto věku vychází jednoznačně impulz z rodiny. Vzhledem k tomu, že školní věk provází mentální i fyzický vývoj dítěte, je logicky výživa na jednom z předních míst pozornosti. Důraz je nutné klást nejen na výběr potravin dle složení, ale i na vstřebatelnost jednotlivých nutrietů. To je často opomíjená skutečnost, která zkresluje skutečný přínos pro dětský organismus. Pilířem růstu a regenerace jsou bílkoviny. V rostlinných zdrojích se nevyskytují v sestavě, která je pro člověka úplná. Zde je potřeba již některých znalostí, dodržování správné skladby a velké nabídky z pole potravin. Již zmiňovaná stravitelnost je oproti živočišným bílkovinám malá, proto se doporučuje v této věkové kategorii navyšovat příjem asi o patnáct procent. Jedná-li se o starší děti, u kterých již začal tělesný spurt, je vhodné denní dávku navyšovat o dalších pět procent. Vhodné je zařazovat v dostatečném množství alespoň různé ryby a bílek. Někteří makrobiotici jedí i tvaroh, což je velmi kvalitní zdroj nejen dobře vstřebatelných bílkovin, ale také vápníku. Vláknina tvoří značnou část makrobiotického jídelníčku. I tuky jsou pro tělo nepostradatelné a měli bychom s nimi zacházet ve správné míře i složení. Děti „alternativních“ rodičů přijímají obecně nedostatek nenasycených tuků z olejů, semen a ořechů. Je třeba se však zaměřit na omega-3 mastné kyseliny, které jsou přijímány ve standardní stravě hlavně z ryb a vajec. Vápník patří v dětské populaci mezi nejsledovanější a doporučuje se ve formě mléčných výrobků. Jeho využití podporuje především vitamín D, přijímaný hlavně v tučnějších rybách a sluneční expozicí. Nepřítelem je naopak makrobiotiky hojně používaný sodík, který podporuje vyplavování vápníku z kostí. Nedostatek je i železa. Využitelnost železa z rostlinných zdrojů je nízká, roli hraje i ve stravě vyšší obsah vlákniny. Zinku příliš mnoho rostlinné stravy také neprospívá. Blokují ho totiž fytáty. Podpořit se dá naopak kombinací s živočišnou bílkovinou nebo alespoň naklíčením či spařováním. Spjatý s dětským vývojem je i jod, který se v tomto výživovém směru vyskytuje ve větší koncentraci prakticky pouze v řasách. Vhodné je tedy dětem zařazovat častěji mořské ryby a občas již tak malý výběr zpestřit vejcem. Toto výživové pojetí má vyšší příjem strumigenů, vyskytujících se například v sójových bobech nebo některých makrobiotiky oblíbených druzích zeleniny. Tyto přírodní látky různým způsobem přijatý jod inhibují. Některé alternativně se stravující rodiny mají snahu o co nejlepší kvalitu výživy. V tomto věku se však nesmí opomíjet většinový podíl stravování ve škole, které není schopno poskytnout makrobiotikům v dětském organismu vše ve správném množství a složení. Makrobiotické dítě potřebuje zvýšenou nutriční péči po celý den a komplexní znalost rodičů o jeho potřebách.
Makrobiotika je životní styl, který si zakládá na rovnováze, harmonii a zdravém selském rozumu. Součástí zdravého života vždy byl, je a bude i výběr potravy a její způsob přípravy. Již dávné kultury kladly výživu na první místo. Makrobiotika je neustále spojována s vegetariánstvím a jeho zdravotními dopady. Tvrdí se, že vegetariáni mají často problémy s nedostatkem železa v krvi, chybí jim vitamín B12, ženy mívají problémy s menstruací, tedy i s otěhotněním a podobně. Ve vegetariánství je velmi těžké určit, co je důležité ve stravě pro vnitřní metabolismus a čeho by nemělo přebývat, aby organismus stíhal vylučovat přebytky. Vegetariáni jedí často mnoho mléčných výrobků, čímž si nahrazují maso. Ale mléčná strava ve velké míře může zahleňovat organismus a způsobit tak špatné vstřebávání prvků důležitých pro organismus. Vegetariánské stravování je opravdu velká „věda“. Je třeba znát odborně vnitřní chemii a metabolismus lidského organismu. A aby to bylo ještě složitější, uvědomit si při tom, že každý člověk je originál. Co jednomu prospívá, druhému nemusí. V makrobiotice jsou jistá pravidla od začátku daná. Tím se předchází výše uvedeným zdravotním nedostatkům. Lidský organismus umí nejlépe vstřebávat vitamíny, minerály a stopové prvky. Naše prababičky i pradědečkové se stravovali do značné míry makrobioticky a v minulosti nebyl tak velký výskyt potravinových alergií, rakoviny tlustého střeva nebo dalších civilizačních onemocnění.
Záměrem makrobiotického stylu je vyvažovat neustálé změny a harmonizovat organismus s vnějšími vlivy. Makrobiotický styl se přizpůsobuje člověku a jeho vnitřním změnám, ale i makrokosmu, tedy vnějším změnám.
Nedostatek železa u dětí může ovlivnit fyzický i psychický vývoj. Nedostatku železa se přitom dá zabránit, důležité je dodržovat jisté dietní zásady. Děti přicházejí na svět s určitou zásobou železa v těle přibližně pro první 4 měsíce. Další železo však potřebují pravidelně dodávat, aby dokázaly dobře růst a správně se vyvíjet.
Nedostatek železa hrozí určitým skupinám dětí, patří mezi ně:
předčasně narozené děti (o více než tři týdny) nebo děti s nízkou porodní váhou;
děti, které pijí kravské mléko před dosažením 1 roku života;
kojené děti, které nedostávají po dovršení 6. měsíce dostatek jídla obsahujícího železo;
děti na umělém mléku, které není obohacené železem;
děti ve věku 1 až 5 let, které vypijí více než 710 ml kravského, kozího nebo sójového mléka denně;
děti s určitými zdravotními problémy, které trpí například chronickými infekcemi, nebo musí dodržovat přísnou dietu;
dospívajícím dívkám hrozí nedostatek, protože jejich tělo ztrácí železo během menstruace.
Příznaky
Nedostatek železa může mít na dítě velký dopad. Většina příznaků a symptomů se však projeví až v souvislosti s anémií způsobenou nedostatkem tohoto minerálu. Mezi symptomy anémie patří:
únava nebo slabost;
bledá pokožka;
nechutenství;
dušnost, dítě se lehce zadýchá;
podrážděnost;
zanícený jazyk (jazyk zčervená, bolestivě pálí);
dítě má problém udržet tělesnou teplotu;
zvýšená náchylnost k infekcím;
nepravidelný srdeční rytmus;
problémy s chováním;
neobvyklé chutě, dítě pojídá například hlínu, led, čistý škrob a podobně.
Následky
Maso je důležitým zdrojem plnohodnotných bílkovin, vitamínu B (zejména B12) a železa, které má vliv na správnou krvetvorbu. Všechny tyto látky potřebují nejmenší děti pro tvorbu červených krvinek, dobré trávení a činnost dalších vitamínů. Naopak jejich nedostatek může vést k poruchám růstu, chudokrevnosti, a dokonce až k poruchám vývoje celého nervového systému.
Maso by mělo být zařazeno do dětského jídelníčku brzy po podání zeleninového příkrmu, nejpozději v 7. měsíci života. Samozřejmě pozvolna, postupně zhruba od 20g porce jeho množství zvyšujeme až ke 40 gramům. Maso zpočátku meleme najemno, postupně, asi okolo 8. měsíce věku, nahrubo a ke konci prvního roku už stačí nakrájet na malé kousky. Mezi nejvhodnější úpravy patří vaření a dušení, můžeme i péct či grilovat (v alobalu, opatrně na přímý oheň). Odborníci doporučují dítěti nabídnout ryby už kolem půl roku. Měly by být součástí jídelníčku zejména díky prospěšným omega-3 nenasyceným mastným kyselinám. Tyto tuky příznivě ovlivňují vývoj mozku dítěte, podporují učení i koncentrac
Dětská výživa má svá specifika, každý rodič by si měl uvědomit, že dítě není malý dospělý, tudíž by nemělo mít naprosto stejný jídelníček jako dospělý. Je důležité, aby dítě přijímalo stravou dostatek energie, vitamínů a minerálních látek a aby byl zachován správný poměr hlavních složek potravy. Optimální příjem živin závisí na věku, pohlaví, výšce, hmotnosti, fyzické aktivitě a zdravotním stavu jedince.
Vitamíny nedodávají energii, ale jsou nezbytné pro normální chod organismu. V lidském těle mají funkci katalyzátorů biochemických reakcí a podílejí se také na metabolismu proteinů, tuků a sacharidů. Z chemického hlediska patří k různým druhům sloučenin, mezi nimiž není žádná chemická příbuznost. Tím zaniká možnost jejich klasifikace podle struktury, a tak se začalo používat třídění podle některých fyzikálních vlastností rozpustnosti - vitamíny rozpustné ve vodě (hydrofilní): vitamín C, vitamíny skupiny B; a vitamíny rozpustné v tucích (lipofilní): A, D, E, K.
Hydrofilní: Ve vodě rozpustné vitamíny se nemohou v organismu skladovat, a proto při příjmu v přebytku dochází k jejich vylučování močí.
Lipofilní: V tucích rozpustné vitamíny mohou být v organismech skladovány a jejich nadbytek může vést k hypervitaminózám (zejména u vitamínu A a D) a vyvolat vážné poruchy organismu.
Dětí do 6 měsíců: Zde je potřebné množství vitamínů a minerálních látek zajišťováno kojením nebo náhradní mléčnou stravou, postupně se přidávají zeleninové, ovocné a posléze i masové příkrmy. Kojencům se přibližně od 5. týdne do 1 roku podává vitamín D. Předchází se tak výskytu křivice (takzvaná profylaxe křivice), vitamín C a A je většinou podáván v podobě ovocných a zeleninových šťáv (vitamín A je také podáván v podobě AD kapek), které současně zajišťují přívod železa.
Batolata: V tomto věku je zvýšená potřeba všech vitamínů, zejména však vitamínu B2, jehož potřeba je většinou pokryta dostatečným objemem mléčné stravy, vitamínu C, který je obsažen v ovoci a zelenině, stejně jako vitamín A, a pak vitamíny B1 a D nacházející se v mase a rybách. Batole by tedy již mělo mít pestrou stravu a k pokrytí nezbytných vitamínů a minerálních látek by měla postačit minimálně jedna porce mléčných výrobků a tři až čtyři porce ovoce a zeleniny denně (jedna porce listové zeleniny, jedna porce zeleniny nebo ovoce s vysokým obsahem vitamínu C a jedna porce žluté nebo oranžové zeleniny nebo ovoce). Pravidelnou součástí stravy by již měly být maso a ryby.
Předškolní a školní věk: Výživové nároky dítěte se postupně snižují a již se začínají blížit nárokům dospělého organismu. U této věkové skupiny je zvýšená potřeba vitamínů C
Dieta při léčbě warfarinem není přímo nutná. Je ale důležité, aby si pacient hlídal příjem potravin obsahující vitamín K, protože jak příliš nízký, tak ale i naopak vysoký, případně kolísavý příjem tohoto vitamínu může léčbu warfarinem zkomplikovat. Lék warfarin totiž funguje na tom, že blokuje účinku tohoto vitamínu v lidském organismu (vitamín K má vliv nejen na krvácivost, ale i na léčbu osteoporózy, na stavbu a stav kostí, ukládání glukózy do zásoby v játrech).
Při nasazení léčby tímto lékem by měl pacient svého lékaře informovat také o tom, jestli drží nějakou dietu, případně jestli se stravuje nějakým alternativním způsobem (veganství, vegetariánství a jiné).
Celkově se ale nedoporučuje měnit výrazně složení nebo množství stravy, je jen třeba dbát na pestrost stravy a nepřejídat se (ani nehladovět). Stejná doporučení platí i pro nápoje. Pití alkoholu není u warfarinu zakázané, ale musí být velmi omezené (stejně jako u jiných léků), doporučuje se maximálně jednou denně třeba 0,5 l piva, nebo 2 dl vína, nebo 0,5 dl destilátu. Více alkoholu se nedoporučuje.
