VERRUCA SEBORRHOICA bylo téma, které nás inspirovalo k vytvoření tohoto článku. Stařecké bradavice neboli seboroické veruky nejsou nijak nebezpečné, takže se odstraňovat nemusí. Pokud vám bradavička vadí kosmeticky, určitě budete s odstraněním spokojeni. Odstranění se provádí prostým seškrábnutím ostrou lžičkou. Po odstranění se hojí jako odřenina.
Příčiny
Seboroická bradavice (verruca seborrhoica senilis, stařecká senilní bradavice) je běžný proces na kůži staršího člověka. Vzácně se objevuje u jedinců do 30 let. Vždy se tvoří na normální kůži ve vazbě na vlasové folikuly. Na dlaních a ploskách se nevyskytuje. Nachází se především na trupu, v obličeji, na krku a hřbetech rukou. Senilní veruky obvykle bývají mnohočetné a na kůži téhož pacienta mají různý stupeň vývoje. Zpočátku jsou útvary malé, ohraničené, mají barvu kůže, jsou jen lehce nažloutlé, plošně elevované, nenápadné. Později přibývá nahnědlé až šedočerné zabarvení, jejich povrch je matný, rozbrázděný, drsný až mazlavý. Upozorní na sebe především matným (opuncovaným) povrchem nebo narušením normálního kožního reliéfu.
Zvětšují se až do velikosti nehtu. Pak se jeví jako papilomatózní, rozbrázděné a mají nahnědlou nebo špinavě černou barvu. Retencí rohoviny v kryptách vznikají komedonovité načernalé keratózy (zátky), které jsou důležité v diferenciální diagnóze. Zánět se primárně nevyskytuje, přesto se může po poranění objevit. Seboroické veruky se tvoří vždy na normální kůži. Jde o benigní útvar, seboroická veruka se nikdy nezvrhne, není tedy prekancerózou. Velikost je od několika milimetrů až do 1 – 2 cm.
Zdroj: článek Stařecké bradavice
Seboreická dermatitida
Seboreická dermatitida (seboreický ekzém, seborea) je často se vyskytující vleklé onemocnění, které pacientům dlouhodobě znepříjemňuje život. Někdy je mylně uváděn název seboroická dermatitida. Postihuje oblasti kůže s vyšším výskytem mazových žlázek. Příkladem je kštice, tváře, obočí, víčka, oblast za ušima a uši, hrudník, oblast mezi lopatkami a místa kožních záhybů. Kůže je zarudlá a nacházejí se na ní mastné šupiny až krusty, které místy splývají. V některých případech drobné šupinky mokvají a může docházet k jejich olupování (deskvamaci kůže).
Seboreickou dermatitidu řadíme mezi ekzematická onemocnění, ovšem nejedná se o alergickou reakci. Příčina není dosud zcela přesně známa. Svoji roli hraje genetika a i nadprodukce mužských pohlavních hormonů (takzvaných androgenů). Kvůli nim se onemocnění vyskytuje v určitých věkových skupinách, v dospělosti pak zejména u mužů.
Vyšší sklon k onemocnění mají osoby se zvýšenou činností mazových žláz, přičemž záleží jak na množství vyprodukovaného kožního mazu, tak na jeho jakosti. Čím je produkce kožního mazu vyšší, tím snáze se oloupané kožní buňky spojují v drobné lupy a trápí pacienta nepříjemným pocitem svědění. K onemocnění se často přidružuje kvasinková infekce.
Z dalších příčin můžeme jmenovat nadměrné pocení, nedostatečnou hygienu, špatné stravovací návyky, změny v metabolismu, poruchy nervového systému a v neposlední řadě také emoční či fyzický stres nebo klimatické podmínky.
Onemocnění se vyskytuje často v prvních 3 měsících života, kdy jsou mazové žlázy zvláště aktivní v důsledku nadměrné endogenní tvorby androgenů kůrou nadledvin. V období před pubertou je seboreická dermatitida vzácná. Znovu se objevuje v období dospívání, kdy se sebaceozní žlázy stávají opět aktivními.
Seboreická dermatitida u kojenců se objevuje (na rozdíl od atopické dermatitidy) většinou již v průběhu prvních čtyř týdnů života. Ve kštici se objevují ve frontální a parietální oblasti drobné žlutohnědé šupinky na bledě růžové spodině v rozsáhlých plochách. Jindy se vytváří nad velkou fontanelou popraskaný žlutošedý nebo žlutohnědý na pokožce pevně lpící nános mazlavých šupin, kterým „procházejí“ vlasy. Změny ve kštici označujeme souhrnným názvem „cradle cap“ (čepička z kolébky). Ze kštice se dermatitida často šiří na obočí a do střední části obličeje, kde vznikají ostře ohraničená světle červená ložiska, jež mají při olupování podobu jemných žlutavých mastných šupin. V závažnějších případech postihuje onemocnění intertriginózní lokalizaci (především plenkovou a tříselnou oblast, okolí pupku, oblast kožních řas − podpaží, krční rýhu a plochy za ušima), kde se tvoří infiltrovaná,
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Salicylový olej
Pityriasis alba
Pityriasis simplex alba, lat. forma dermatitis seborrhoica, se vyskytuje zejména u dětí. Pityriasis alba jsou bělavá, mírně se olupující ložiska na trupu, horních končetinách či v obličeji. Na jejím vzniku se výrazně podílí příliš intenzivní odmašťování mýdlem. Léčbou je jeho zamezení a použití mastných krémů.
Pityriasis alba foto
Zde můžete vidět, jak vypadá Pityriasis alba.
Pityriasis alba léčba
Základem léčby je vysoušení lézí a protizánětlivá terapie. U kojenců je možné ke změkčování šupin použít olej s kyselinou salicylovou (3%) a koupele s protizánětlivým účinkem (extrakty z ovsa, olejové přísady). Lokálně lze aplikovat azolová antimykotika s obsahem flutrimazolu, etoconazolu, econazolu.
Zdroj: článek Druhy pityriázy
Potničky versus seborea
Zda se jedná o potničky, poznáte velmi brzy, neboť se vyskytují jen krátkodobě a po vhodném ošetření mizí zhruba během 2 dnů. Takto vypadají potničky.
Máte-li pochybnosti o příčině vyrážky, navštivte lékaře, aby vyloučil jakékoliv onemocnění, například seboreu. Takto vypadá seborea.
Seboreická dermatitida, nebo taky seborea, navzdory poměrně exotickému názvu postihuje podle odhadů asi 5 % populace. A koho jednou navštíví, u toho se často zdrží po celý zbytek života. Seborea je charakteristická zarudlými šupinkami se žlutavou krustou. Seboreická dermatitida (dermatitis seborrhoica) je poměrně časté kožní onemocnění s nadměrnou produkcí kožního mazu (latinsky sebum). Jedná se o neinfekční onemocnění s chronickým a recidivujícím průběhem.
Onemocnění postihuje kojence v prvních 3 měsících života, dále mladé lidi v období puberty a pak dospělé, mezi kterými převažují muži mezi 20. a 40. rokem věku. Seborea se u kojenců projevuje nejčastěji v podobě pevně lpících žlutooranžových nánosů mastných šupin a krustiček na hlavičce, odkud se šíří na ouška, obočí a zevní oblasti víček. Zatímco u kojenců se seborea při trpělivém každodenním dodržování hygieny, ošetřování postižených míst a úpravě výživy obvykle hojí spontánně během několika týdnů či měsíců, u dospělých se často chronicky vrací.
Seborea si nejraději vybírá pro svůj výskyt kůži bohatou na mazové žlázy, která se může zapařit. Nejčastěji ji tedy najdete ve vlasech a na obličeji, kde postihuje nosoretní rýhy, ušní záhyby, obočí a okraje víček i oblast vousů. Vyskytuje se i na hrudi a mezi lopatkami, v záhybech pod prsy a v oblastech pubického ochlupení.
Nejčastějším projevem seborey jsou ploché, tečkovité, kruhové nebo oválné hnědorůžové nebo lososově růžové plošky s temnějším středem a zdůrazněným zarudlým okrajem. Ložiska místy a v různém rozsahu mapovitě splývají a často jsou potažená mastnými žlutavými šupinkami a krustami máslovitého vzhledu, které se samovolně olupují, jindy naopak spíše mokvají a úporně ulpívají.
Toto jsou charakteristické znaky, jimiž se seborea odlišuje od potniček!
Projevy seborey závisí na klimatických podmínkách a ročním období. Obecně se zlepšují v létě a zhoršují v zimě. Vliv samotného slunečního záření není jednoznačný, u některých pacientů slunce projevy seborey zhoršuje, u jiných zlepšuje. Postižená místa většinou nesvědí, ale svědit mohou. Svědění se někdy zvyšuje účinkem přímého slunečního záření. Seboreickou dermatitidu někdy není snadné diagnostikovat, její příznaky se kryjí s jinými typy kožních onemocnění. Nejsnáze ji lze zaměnit za lupénku (psoriasis) a u dětí i
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Potničky
