VĚTY PODMĚTNÉ

Nárok na invalidní důchod a jeho výše v mimořádných případech

Na invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně má nárok též osoba, která dosáhla aspoň 18 let věku, má trvalý pobyt na území České republiky a je invalidní pro invaliditu třetího stupně, jestliže tato invalidita vznikla před dosažením 18 let věku a tato osoba nebyla účastna pojištění po potřebnou dobu, jak je zde uvedeno. Za invaliditu třetího stupně se pro účely věty první považuje též takové omezení tělesných, smyslových nebo duševních schopností, které mají za následek neschopnost soustavné přípravy k pracovnímu uplatnění. Při posuzování invalidity pro účely nároku na invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně podle věty první se neprovádí srovnání se stavem, který byl u osoby uvedené ve větě první před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

Výše procentní výměry invalidního důchodu osoby uvedené výše činí měsíčně 45 % z výpočtového základu, přičemž pro účely stanovení výpočtového základu se za osobní vyměřovací základ považuje všeobecný vyměřovací základ, který o dva roky předchází roku přiznání invalidního důchodu, vynásobený přepočítacím koeficientem pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu. Přepočítací koeficient se stanoví jako podíl průměrné měsíční mzdy zjištěné Českým statistickým úřadem za první pololetí kalendářního roku, který o jeden rok předchází roku přiznání důchodu, a průměrné měsíční mzdy zjištěné Českým statistickým úřadem za první pololetí kalendářního roku, který o dva roky předchází roku přiznání důchodu, přičemž průměrná měsíční mzda se zjišťuje tak, aby byl zachován srovnatelný způsob zjišťování průměrné měsíční mzdy v předchozím období. Výši přepočítacího koeficientu pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok, který o dva roky předchází roku přiznání důchodu, stanoví prováděcí právní předpis do 30. září kalendářního roku, ve kterém se stanoví tento všeobecný vyměřovací základ. Přepočítací koeficient činí vždy nejméně hodnotu 1, přičemž tento koeficient se stanoví s přesností na čtyři platná desetinná místa.

Procentní výměra invalidního důchodu náleží pojištěnci mladšímu 28 let, který splnil podmínky nároku na invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně, nejméně ve výši stanovené podle předchozího odstavce, na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně nejméně ve výši poloviny částky stanovené podle odstavce výše a na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně nejméně ve výši třetiny částky stanovené podle výše uvedeného odstavce, je-li invalidní důchod přiznáván před 18. rokem věku nebo je-li období od 18 let věku do vzniku nároku na invalidní důchod kryto dobou pojištění nebo doba, která není kryta dobou pojištění

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Invalidní důchod

Mnemotechnické pomůcky

Mnemotechnické použití rýmu nebo pomocí barev či obrázků, které vám zobrazí zapamatované informace. Tyto nástroje jsou pouze ve vaší fantazii. Neexistuje žádný obecný způsob, jak tvořit mnemotechnickou pomůcku, protože správná mnemotechnická pomůcka bude založena na tom, jak byly v danou chvíli danému jedinci věci zobrazeny, jak a co při tom cítil, slyšel, viděl, atd. Toto jsou všechno věci, které při dalším opakování mohou podnítit vybavení si v tu samou chvíli uložené informace. Mezi mnemotechnické pomůcky patří různé vtipné zkratky, vtipy nebo dokonce věty se slovy, na které se snažíte vzpomenout.
 

Zdroj: článek Rady jak si zlepšit paměť

Ošetření a léky

Neexistuje žádný známý způsob, jak opravit základní mozkové abnormality, které způsobují dyslexii. Na dyslexii neexistuje žádný lék na předpis. Pokud se však dyslexie zkombinuje s poruchou soustředění a hyperaktivitou (ADHD), mohou být předepsány konkrétní léky. Psychologické testování pomáhá dítěti a učiteli vytvořit vhodný výukový program. Učitelé pak mohou používat různé vzdělávací techniky, které mohou být zaměřeny na zapojení více smyslů při učení (sluch, zrak, hmat). Například poslech nahrané lekce, sledování tvaru písmenek pomocí prstů, stisknutí tlačítka při určitém zrakovém či sluchovém signálu a podobně.

Specialista na čtení pomáhá dětem:

• naučit se rozpoznat nejmenší zvuky, které tvoří slova (fonémy);
• pochopit, že tyto zvuky tvoří slova a věty;
• pochopit, co je čtení;
• číst nahlas;
• vytvořit slovní zásobu.

Pokud má dítě závažné problémy se čtením, musí výuka probíhat častěji, pokrok bývá přesto pomalejší. Dítě s těžkou dyslexií nikdy nebude perfektně číst, ale to neznamená, že nezvládne učení. Naopak studenti s dyslexií mohou být velmi schopní, mají-li k dispozici vhodné prostředky. Bývají kreativní a mohou být nadaní v matematice, vědě nebo umění. Někteří dokonce dosáhnou úspěchu coby autoři knih.

Tyto kroky hrají klíčovou roli ve zvládnutí dyslexie:

• Časné řešení problémů. Pokud se domníváte, že má dítě dyslexii, poraďte se s dětským lékařem. Děti s dyslexií, kterým je nabídnuta pomoc již v mateřské škole nebo v první třídě si často zlepší dovednost čtení, díky tomu uspějí na základní a střední škole. Děti, které nedostanou pomoc, mohou mít větší potíže s učením, protože správné čtení je důležité i v jiných předmětech. Často se stává, že za ostatními zaostávají a pravděpodobně to už nikdy nebudou moci dohnat.
• Čtení nahlas. Už odmalička čtěte svému dítěti nahlas. Starší děti mohou vyzkoušet poslech nahraných knih, poté je přečtou samy.
• Spolupráce se školou dítěte. Vytvořte písemný individuální vzdělávací plán. Promluvte si s učitelem dítěte o společných setkáních a o vytvoření strukturovaného plánu, který nastiňuje konkrétní potřeby dítěte. Pokud je k dispozici doučování se speciálním pedagogem, je to velmi přínosné.

Zdroj: článek Dyslexie

Smuteční řeč

Pokud si rodina přeje, součástí pohřbu může být i smuteční projev, který může přednést buď zkušený řečník, nebo někdo z blízkých zemřelého. Je opravdu nutné si uvědomit, že tato řeč má pomoci pozůstalým překonat bolest a ujistit je, že na to nejsou sami. Tento projev by měl být citlivý, věcný, hlavně ale naplněný upřímnou účastí a snahou pozůstalé povzbudit. Projev by měl být upřímný bez zbytečných klišé. Vhodné je tvrzení v projevu dokládat příklady ze života zemřelého. Řečník by se měl vyvarovat toho, aby ve svém projevu oslovoval zemřelého, vždy by se měl obracet jen na pozůstalé. Řečník by měl ve své řeči zmínit základní údaje o zemřelém, jeho zájmy, problémy, úspěchy, hlavní ale je, aby údaje byly podány objektivně. Vhodné je i informovat o svém vztahu k zemřelému, třeba konkrétní vzpomínkou, ale nesnažit se zdůrazňovat vlastní zármutek. Smuteční řeč by neměla trvat déle než 5 minut. Je důležité si uvědomit, že se jedná o formální projev, věty by tedy měly být krátké, výslovnost pečlivá a hlasitost přiměřená. Při tomto projevu je třeba nemít přehnanou gestikulaci, projev by měl začít a skončit mírnou úklonou směrem k rakvi, během projevu je dobré se dívat na posluchače.

Zdroj: článek Pohřeb