VODOLÉČBA a nejen to se dozvíte v tomto článku. Vodoléčba je využívaná především v lázeňských městech, kde jsou hostům nabízeny různé druhy koupelí, van a podobně. Do vodoléčby se zahrnuje například perličková koupel, podvodní masáže, uhličité koupele a tak dále. Za zakladatele této metody je považován jesenický rodák Vincenz Priessnitz.
Každá procedura má svou indikaci, kterou by měl rehabilitační lékař předepisující proceduru a fyzioterapeut provádějící proceduru znát. Vodoléčba se používá pro urychlení procesu hojení po úrazech a při chronických bolestech, nebo jen pro relaxaci. Vodoléčba se využívá rovněž při problémech se srdcem a krevním oběhem, migréně, bronchitidě, u poruch spánku, při nedostatečné imunitě organismu, osteoporóze, u zdravotních potíží žen v přechodu.
Zdroj: článek Vodoléčba
V roce 1819 začal Vincenz Priessnitz léčit své první pacienty. Počáteční léčba spočívala v přikládání studených obkladů a zábalů nebo v polévání postižených míst. Léčil tak zhmožděniny, podvrtnutí a povrchová poranění. Vincenz Priessnitz si uvědomoval, že existuje vztah pokožky k vnitřním orgánům a celému tělu a při své diagnostice a léčení vycházel především z povahy a způsobu reakce kůže na chladový test, který aplikoval u všech svých pacientů. Léčení trvalo v průměru několik týdnů, někdy mnoho měsíců, dokonce i několik let. Vincenz Priessnitz zakazoval hovořit o nemocech mezi pacienty, poskytoval individuální pohovory, kladl důraz na společenská setkávání a účast na hudebních či jiných akcích, které tvořily součást léčebného pobytu. Byl první, kdo sjednotil pohybovou léčbu (individuální a skupinovou) s vodoléčbou, dietou, léčbou prací, muzikoterapií psychoterapií. Priessnitzova pololázeň se stále provádí v dřevěných vanách.
Zdroj: článek Vodoléčba
Při pocitu nedokrvených rukou poslouží osvědčená domácí vodoléčba, ke které potřebujete pouze teplou a studenou vodu, vanu nebo velký škopek. Tento nejjednodušší léčebný systém vypracoval známý německý farář Sebastian Kneipp, který tvrdil, že všechny nemoci vznikají z porušení toku krve a vodní procedury působí na úpravu krevního oběhu.
Postup:
Tuto vodoléčbu provádějte 2x denně, vždy ráno po probuzení a večer před spaním. Účinky léčby se projevují přibližně po 2–3 týdnech, proto musíte být trpěliví a nespěchat.
Mokré otěry nedokrvených rukou silně prokrvují a prohřívají. Jsou určeny těm, kteří jsou připoutáni na lůžku kvůli jiné nemoci. Připravte si studenou vodu, 2 froté žínky a 1 froté ručník. Pacient leží a je teple přikrytý. Každou ruku třete zvlášť. Vytáhněte zpod přikrývky ruku a namočenými žínkami, které máte natažené na rukou, třete končetinu směrem nahoru 3x, žínky odložte a třete končetinu suchým ručníkem směrem nahoru také 3x. Vše 3x opakujte. Ruku zabalte pod přikrývku a pokračujte stejným způsobem na druhé ruce.
Vodoléčba je jen doplňková alternativní terapie. Je nutné řídit se pokyny lékaře a užívat léky a dále bylinky na zlepšení prokrvení končetin a proti ateroskleróze.
Zdroj: článek Pocit nedokrvených rukou
Kneippova terapie je užitečná pro tělo, pomáhá chránit před nemocemi a neduhy všech druhů, působí pozitivně na nohy a celé tělo, zpevňuje a zvyšuje imunitu, chůze ve vodě může evokovat stejně příjemný pocit jako chůze v mokré trávě či na mokrých kamenech. Šlapání vody podporuje krevní oběh a podporuje tepenný oběh. Spolu s pohybem svalů také podporuje žilní krevní oběh a pomáhá předcházet křečovým žilám. Provádění ve večerních hodinách je vhodné na podporu lepšího spánku. Při pohybu v Kneippově lázni je nutno dbát na zvýšenou možnost nebezpečí uklouznutí. Doporučuje se zvolna v bazénku přešlapovat z nohy na nohu. Cca po 1 minutě (individuální záležitost) se překročí do sousedního bazénku a opět se doporučuje zmíněný volný pohyb po uvedenou dobu. Teprve překračováním do sousedního bazénku dochází k žádoucí kontrastní lázni, kterou popsal Sebastian Kneipp. Kontrastní lázní se rozumí střídání studené a teplé vody. Není striktně předepsáno pořadí, ve kterém má uživatel do Kneippovy lázně vstupovat (teplá/studená).
Jedním z nejlepších příkladů blahodárného účinku Kneippovy vodoléčby je teplý střik páteře, který se v mnoha rakouských Kneippových léčebných zařízeních aplikuje u pacientů, kteří mají problémy se zády a trpí psychickou zátěží. Klient přitom sedí svlečený na stoličce a je lehce předkloněný dopředu. Je samozřejmostí, že musí být dostatečně prohřátý a také samotná místnost by měla být příjemně temperovaná. Lázeňský mistr stříká na pacientova záda teplou vodu a nechává ji stékat od krční páteře po celé délce páteře dolů, takže se mu celá záda pokryjí nakrátko stejnoměrným „zábalem" z teplé vody. Tato terapie trvá dvě minuty a má uvolňující účinek. Po jejím ukončení by měl pacient bezpodmínečně dodržet klid na lůžku v délce půlhodiny.
Zdroj: článek Vodoléčba
Derivační koupel představuje jednoduché a přirozené odstraňování škodlivin a přebytků z těla. Je to jednoduchá, účinná a nenáročná cesta ke zdraví. Jde o starobylé umění, které může působit blahodárně na nás na všechny, a to bez vynaložení nákladů a bez jakéhokoli nebezpečí. Derivační lázeň spočívá výhradně v osvěžování pohlaví studenou vodou za velice přesně vymezených podmínek. Tato metoda je známá již celá tisíciletí.
Podstatou derivačních koupelí je prodlužované osvěžování pohlaví jeho vlhčením studenou vodou velice jemným třením pomocí kousku látky, například houbou nebo žínkou. Pohyb se provádí shora dolů a zbytek těla má být v suchu a v teple, včetně nohou. Voda v nádobě, umyvadle má být studená, ale ne ledová, žínku příliš neždímáme a držíme ji v ruce tak, aby se příliš neohřívala. Pro muže je nejpohodlnější provádět derivační koupel ve stoje (nad umyvadlem), ženy použijí buď bidet, nebo si mohou dát na pevný kbelík prkénko a na něm sedět. Intenzita tření žínkou pohybem shora dolů by se měla přibližovat účinku, jaký má drsný jazyk kočky. Tak, aby nás to nebolelo ani nedráždilo, ale abychom cítili jemné tření. Nenahrazujte žínku vlastní rukou, stejně tak není vhodný přímý proud vody z kohoutku nebo ze sprchy. Délka koupele u dospělých osob s hmotností méně než 70 kg postačí 10 minut na jednu koupel, nad 70 kg zvýšíme dobu na 15 minut. Neměli bychom však překročit dobu 20 minut. Derivační koupel provádíme jednou denně, a to po dobu několika týdnů. Pouze při velké zátěži, nebo když spěcháme na rychlý výsledek, uděláme koupel dvakrát denně. Pro udržovací – preventivní kůru postačí provádět derivační koupel třikrát až čtyřikrát za týden. Minimum je dvakrát týdně v případě, že už nemáme v těle příliš mnoho balastu. Po derivační koupeli je vhodné se zahřát, zabalit do deky nebo vlézt pod peřinu.
Derivační koupel nikdy neprovádíme hned po jídle ani těsně před jídlem. Uvolňování balastu by mohlo vyvolat nevolnost. Po jídle by měla být pauza 1,5 až 2 hodiny. Vhodné je provádět ji ráno nalačno. Jedinou kontraindikací je menstruace, kdy koupele neprovádíme. Ženám v těhotenství a u malých miminek působí derivační koupele velice rychle a účinně a s ohledem na získané zkušenosti jsou zvláště u zdravotních potíží malých dětí velice doporučovány.
Zdroj: článek Vodoléčba
Ten, kdo se v lázeňském hotelu seznámí s celou šíří vodoléčby, může metody doporučené lékařem aplikovat bez problémů také doma. Všechny tyto léčebné metody povzbuzují samoléčebné schopnosti organismu a posilují jeho obranyschopnost a vnitřní rovnováhu. Člověk, který začne aplikovat vodoléčbu, čelí snadněji stresu a lehčeji se vypořádává s krizemi a nemocemi.
Zdroj: článek Vodoléčba
Kromě zdravé životosprávy je vhodné soustředit se na celkové zklidnění, odpočinek a zdravý pohyb. Pokud toto opatření nepomůže, je nutné nasadit léky. Před nasazením léčby se provedou základní laboratorní vyšetření, EKG a vyšetření očního pozadí, aby se vyloučila organická příčina stavu. Podávají se a titrují léky, které vedou ke stabilizaci krevního tlaku. U každého pacienta je terapie individuální. Součástí léčby by měla být i domácí vodoléčba v podobě polévání končetin střídavě studenou a vlažnou vodou, později vodu uplatnit na celém těle. Ideální je spojit kneippování (již zmiňovanou vodoléčbu) s pobytem v přírodě.
Léčba kolísavého tlaku bývá někdy obtížná, příčiny mohou být i psychické, někdy je vhodné například pravidelně užívat nižší dávku antihypertenziva (beta-blokátor) a eventuálně při domácím naměření vyššího tlaku rozkousat ještě jednu tabletu.
Zdroj: článek Kolísavý krevní tlak
Zatím nebyl vynalezen lék, který by artrózu úplně zastavil. V úvahu připadá pouze léčba, která má zpomalit zhoršování obtíží. Základem úspěchu je změna životního stylu, především redukce obezity (každý zhubnutý kilogram znamená pro kyčel při chůzi snížení tlaku až o 3 kg) a změna stereotypních pohybů zatěžujících kloub. Ze sportů se doporučuje třeba plavání nebo i cyklistika. Léčba má komplexní charakter – v počátcích nemoci má zásadní význam cvičení pod vedením fyzioterapeuta v kombinaci s různými typy fyzikální léčby (magnetoterapie, ultrazvuk, vodoléčba a podobně). Cílem cvičení je zachování kloubní pohyblivosti nejdéle, jak je to možné. Při bolestech se podávají analgetika (na její tišení) a nesteroidní analgetika. Vhodné je užívání léků, které vyživují a obnovují kloubní chrupavku a prodlužují její životnost (chondroprotektiva). Pokud je již artróza kyčle v pokročilém stadiu, může lékař doporučit definitivní operační řešení problému a pacient podstoupí takzvanou totální endoprotézu kyčelního kloubu. Ta zpravidla vyřeší všechny problémy navždy.
Zdroj: článek Artróza kyčle
Způsob léčby určí odborný lékař na základě individuálního vyšetření. Existují i různé podpůrné terapie, které směřují ke zlepšení celkového psychického stavu. Jsou to například:
Zdroj: článek Neurovegetativní dystonie
Výrůstek na kosti prstu může signalizovat artrózu. Artróza, případně také arthroza, latinsky arthrosis, lidově a trochu nesprávně „revma“, patří mezi degenerativní onemocnění kloubů. Je nejčastějším kloubním onemocněním. Postihuje stále více lidí ve stále mladším věku. Výskyt stoupá s věkem, ale může se projevit již ve věku 30 let, rentgenové změny typické pro artrózu nalezneme u 40 % osob mezi 45 a 65 lety a téměř u 70 % osob starších 65 let. Nejvíce postihuje nosné kyčelní a kolenní klouby, najdeme ji však běžně i jinde – páteř, rameno, loket, kotník, malé klouby prstů. V pokročilých stadiích se typicky projevuje bolestí při pohybu, ztuhlostí, otoky kloubů a poruchou pohyblivosti postižených končetin.
Bolest – je typickým projevem artrózy. Postihuje nejčastěji kolenní a kyčelní klouby, klouby páteře nebo klouby zápěstí a drobné klouby ruky. Zpočátku klouby bolí pouze po námaze, později je i klidová bolest.
Ztuhlost – po odpočinku klouby ztuhnou, a než se opět rozhýbou, chvíli to trvá.
Omezení pohybu – přichází při postupujícím onemocnění v postižených kloubech. Obtíže se mohou měnit v závislosti na počasí, nesvědčí studené a vlhké podmínky.
Otok – v pozdějších fázích dochází k těžkému poškození chrupavky a ke vzájemnému tření kostí o sebe. V kloubu může být citelné lupání, praskání neboli krepitace. Tvoří se zvýšené množství nitrokloubní tekutiny. Klouby začínají otékat.
Deformace – v nejtěžších stadiích jsou klouby deformovány kostními výrůstky.
Znemožnění pohybu – všechny uvedené závažné změny kloubů postupně znemožní jejich pohyb. Konečným výsledkem neléčené artrózy je úplné zkostnatění kloubů (ankylóza) s nulovým pohybem v kloubu. Kvůli typickému postižení velkých nosných kloubů (kyčelních a kolenních) není nemocný schopen ani běžného pohybu. Těžká artróza malých kloubů ruky znesnadňuje, nebo dokonce úplně znemožňuje obvyklé denní činnosti a sebeobsluhu. Porucha pohyblivosti tak výrazně omezuje kvalitu života nemocných.
Současná medicína nedokáže artrózu zcela vyléčit. Dokáže ji však zastavit a účinně zmírnit obtíže, ulevit od bolesti, zachovat funkce kloubů a omezit jejich strukturální změny. Léčbou analgetiky a nesteroidními protizánětlivými léky projde každý pacient. Projevy artrózy může přechodně utlumit i místní aplikace kortikoidů. Dlouhodobá terapie těmito léky má závažné nežádoucí účinky (žaludeční vředy, postižení jater, ledvin, střev, útlum kostní dřeně a podobně). K obnově chrupavek přispívají léky ze skupiny chondroprotektiv. Ani při jejich pravidelném dlouhodobém užívání však nejsou účinky zaručeny.
Fyzikální metody – fyzioterapie, léčebná rehabilitace, aplikace tepla,
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Bulka na kloubu prstu
Mezi léky na prokrvení končetin patří například Enelbin.
Enelbin je lék, který předpisují zejména cévní lékaři. Patří do skupiny takzvaných vasodilatačních léků, což jsou lidově řečeno léky na roztahování cév. Účinnou látkou je sloučenina naftidrofuryl. Naftidrofuryl uvolňuje hladkou svalovinu cév, rozšiřuje je, zlepšuje průtok krve, a dokonce působí velmi lehce proti shlukování destiček a srážení krve.
Největší využití má tento přípravek v cévním lékařství. Lék se obvykle podává u ischemické choroby dolních končetin, při postižení cév končetin při cukrovce 1. typu či 2. typu, u Raynaudovy nemoci a při pocitu chladných končetin. Enelbin se může podávat u různých nemocí mozku vznikajících na podkladě zhoršeného prokrvení při ateroskleróze. Obvykle se podávají dvě 100miligramové tablety denně.
Lék většinou nemá zásadní vedlejší účinky, je však nutno zdůraznit, že nedokáže zázraky a u těžších forem ICHDK je nutné ho považovat spíše za podpůrnou léčbu.
Pokud jste příznivci přírodní léčby, tak jako prevenci zkuste vodoléčbu. Při nedokrvení končetin nejlépe poslouží právě osvědčená domácí vodoléčba, ke které potřebujete pouze teplou a studenou vodu, vanu nebo velký škopek. Končetiny musí být před vodoléčbou pořádně zahřáté – masírujete je kartáčem, třete rukama a podobně. Léčení vodou je tak staré jako lidstvo samo. Starým osvědčeným receptem proti nedokrvování nohou je i chůze naboso ve vlhké trávě hned po ránu, jakmile vstanete z teplého lůžka. Zpočátku choďte v trávě jen několik minut. Nohy pak řádně otřete, obujte si vhodnou obuv a choďte do zahřátí a prokrvení nohou.
Zdroj: článek Nedokrvování končetin
Klasické procedury s využitím františkolázeňských přírodních léčivých zdrojů:
Zdroj: článek Komplexní léčba Františkovy Lázně