YERSINIA ENTEROCOLITICA je přesně to, o čem vás chceme informovat v našem článku. Yersinie je patogenní gramnegativní bakterie. Jedná se o anaerobní bakterii, která je přenositelná na zvíře i na člověka. Yersinióza je onemocnění, které způsobují bakterie Yersinia enterocolitica, patří mezi onemocnění způsobená nedostatečnou hygienou po styku se zvířaty nebo z potravin živočišného původu. Přítomnost a zmnožení Yersinií se projevuje prudkými bolestmi břicha a průjmem. Onemocnění je léčitelné.
Bylinky na Yersinie
Zatímco většina infekcí Yersinia sama odezní, některé mohou vyžadovat léčbu antibiotiky. Některé byliny a esenciální oleje, jako například skořice, oregano a tymián, prokázaly antimikrobiální účinek proti Yersiniaenterocolitica, bakterii způsobující yersiniózu. Mezi další potenciální bylinné léky patří berberin, černý ořech, kyselina kaprylová, extrakt z grapefruitových jader a stříbro.
Esenciální oleje
Esenciální oleje ze skořice, oregana a tymiánu
Bylo prokázáno, že inhibují růst Yersiniaenterocolitica. Skořicový olej v některých studiích prokázal nejvyšší antibakteriální účinnost.
Esenciální olej z tymiánu
V mletém vepřovém mase tymiánový olej v určitých koncentracích snížil počet Y. enterocolitica během skladování.
Léky z bylin
Berberin
Někteří lékaři doporučují tuto sloučeninu jako potenciální léčbu, zejména v případech, kdy se Yersinia nachází v krvi, což vyžaduje delší dobu léčby (přibližně 4 týdny).
Černý ořech, kyselina kaprylová, extrakt z grapefruitových jader a stříbro
Tyto látky jsou také zmiňovány jako potenciální bylinné léky pro eradikaci bakterií a test citlivosti může pomoci určit nejúčinnější volbu.
Důležité informace
Analýza stolice: Test citlivosti, který lze provést na vzorku stolice, může pomoci určit, který bylinný lék je nejúčinnější proti konkrétnímu kmenu Yersinia.
Konzultace se zdravotnickým pracovníkem: Je nezbytné poradit se se zdravotnickým pracovníkem o správné diagnóze a léčbě yersiniózy. Lékař může posoudit závažnost infekce a určit nejvhodnější postup, včetně toho, zda jsou bylinné léky pro daného jedince vhodné a bezpečné.
Antibiotika: Antibiotika jsou někdy nezbytná, zejména v závažných případech.
Podpůrná péče: Užitečná může být i podpůrná péče, jako je náhrada tekutin.
Infekce Yersinia, primárně způsobené bakteriemi Yersiniaenterocolitica a Yersinia pseudotuberculosis, mohou vést k řadě následků, včetně gastrointestinálních onemocnění, reaktivní artritidy a ve vzácných případech i život ohrožujících stavů, jako je sepse. Yersinia pestis, původce moru, může také způsobit závažné respirační nebo sepsi.
Gastrointestinální onemocnění (Yersinióza)
Toto je nejčastější projev, charakterizovaný příznaky, jako je horečka, průjem (který může být krvavý) a bolesti břicha. V některých případech může napodobovat zánět slepého střeva, zejména u starších dětí a dospělých.
Reaktivní artritida
Toto je opožděná komplikace, která se může objevit týdny po počáteční infekci a způsobuje bolest kloubů, ztuhlost a otok, často v zápěstích, kolenou a kotnících.
Další komplikace
Ve vzácných případech mohou infekce Yersinia vést k:
Sepsi: Život ohrožujícímu stavu, kdy se infekce šíří do krevního oběhu a může způsobit poškození orgánů.
Střevní nekróze: Poškození tkáně ve střevech.
Erythema nodosum: Bolestivé, zarudlé kožní léze.
Oční problémy: Jako je uveitida a zánět spojivek.
Chronické následky
Někteří jedinci mohou pociťovat přetrvávající příznaky nebo se u nich mohou rozvinout chronické revmatické poruchy, zejména ti s typem tkáně HLA-B27.
Následky infekce Yersinia pestis (mor)
Dubonový mor: Infekce lymfatických uzlin způsobující bolestivé otoky zvané bubony.
Sepsinemický mor: Infekce krevního oběhu, která může vést k poškození orgánů.
Pneumonický mor: Infekce plic způsobující závažný zánět a respirační selhání.
Yersinióza, včetně moru, má různou míru nakažlivosti. Yersinióza, způsobená bakteriemi Y. enterocolitica a Y. pseudotuberculosis, se šíří primárně kontaminovanými potravinami a vodou, přičemž přenos z osoby na osobu je vzácný. Mor způsobený bakterií Y. pestis je nakažlivější, zejména jeho plicní forma, která se může šířit kapénkami z dýchacích cest.
Přenos Y. enterocolitica a Y. pseudotuberculosis
Přenos potravinami
Nejčastějším způsobem přenosu je požití kontaminovaných potravin, zejména syrového nebo nedostatečně tepelně upraveného vepřového masa.
Přenos vodou
Infekci může způsobit i pití kontaminované vody nebo nepasterizovaného mléka.
Ze zvířete na člověka
Kontakt s nakaženými zvířaty nebo jejich výkaly může šířit tyto bakterie.
Z osoby na člověka
Yersinióza se sice vzácně šíří z člověka na člověka, zejména špatnou hygienou (např. nemytím rukou po použití toalety).
Infekční období
Infekční období obvykle trvá tak dlouho, dokud jsou přítomny příznaky, což může trvat několik týdnů nebo měsíců.
Nakažlivost moru (Y. pestis)
Kousnutí blechami
Mor se obvykle šíří kousnutím infikovaných blech, které se přenášejí mezi hlodavci a jinými zvířaty.
Přímý kontakt
Manipulace s infikovanými zvířaty nebo jejich tkáněmi může také vést k infekci.
Plicní mor
Tato forma je vysoce nakažlivá a šíří se kapénkami z dýchacích cest ve vzduchu.
Infekční období
Infekční období plicního moru je relativně krátké, protože vyžaduje blízký kontakt s infekčními kapénkami.
Prevence
Mytí rukou je zásadní
Důkladné mytí rukou po použití toalety, manipulaci se syrovým masem nebo péči o osobu s infekcí Yersinia může pomoci zabránit šíření bakterií.
Správná manipulace s potravinami
Důkladná tepelná úprava masa, zejména vepřového, a bezpečné zacházení s potravinami může snížit riziko yersiniózy.
Opatření proti kontaktu
U plicního moru jsou nezbytná opatření proti kontaktu (např. izolace, ochrana dýchacích cest), aby se zabránilo šíření.
Yersinie enterocolitica je bakterie vyskytující se v přírodě zejména u hlodavců, s možným přenosem na člověka kontaminovanou vodou či primárně infikovaným masem, ve většině případů vepřovým. Lidově se této bakterii říká Irzinie. Infekce touto bakterií způsobuje gastroenteritidu s horečkami a průjmy. Má afinitu k lymfatické tkáni, proto infekce probíhá relativně často pod obrazem mezenteriální lymfadenitidy, která zejména u dětí může připomínat akutní apendicitidu (zánět slepého střeva). Vyvolává tvorbu granulomů. Inkubační doba je 3–7 dní, onemocnění pak trvá 7–10 dní. Infekce se projevuje horečkou, průjmy, bolestmi břicha, u dětí často připomíná zánět slepého střeva. Léčba je antibiotiky, především tetracyklinem, fluorochinolony, cotrimaxazolem.
Nakaženému člověku Yersinií se náhle prudce zvýší teplota, má silné bolesti ve spodní části břicha v podbřišku a záhy se dostaví silný průjem, který může být i s příměsí krve. Při onemocnění bakterií Yersiniaenterocolitica může dojít rovněž ke zduření břišních uzlin, k zánětu kloubů v reakci na onemocnění (reaktivní artritida) nebo zánět podkoží (erythema nodosum) – akutní, alergické, zánětlivé onemocnění podkožní tkáně. Onemocnění je častější u žen než u mužů. Silné bolesti postiženého většinou zavedou k lékaři, anebo si lékařskou pomoc přivolá (či mu je jeho okolím přivolána). Po rozboru vzorku stolice je v případě yersiniózy objevena bakterie způsobující onemocnění.
Doxyhexal obsahuje účinnou látku doxycyklin, který kromě obecných indikací pro všechny členy skupiny tetracyklinových antibiotik se často používá k léčbě lymské boreliózy, chronické prostatitidy, sinusitidy, zánětlivého onemocnění pánve, těžkého akné, rosacey a rickettsiových infekcí.
Doxycyklin je považován za léčbu první volby pro chlamydie a negonokokovou uretritidu a společně s cefiximem na nekomplikovanou kapavku.
Antibakteriální použití
Obecná antibakteriální indikace
Doxycyklin je širokospektrální antibiotikum, které se používá při léčbě řady bakteriálních infekcí. Je účinný proti bakteriím, jako je Moraxella catarrhalis, Brucella melitensis, Chlamydia pneumoniae a Mycoplasma pneumoniae. Kromě toho se doxycyklin používá při prevenci a léčbě závažných stavů, jako je antrax, leptospiróza, dýmějový mor a lymská borelióza. Některé bakterie, včetně Haemophilus spp., Mycoplasma hominis a Pseudomonas aeruginosa, však prokázaly rezistenci k doxycyklinu. Je také účinný proti Yersinia pestis (infekční agens dýmějového moru) a předepisuje se k léčbě lymské boreliózy, ehrlichiózy, a skvrnité horečce.
Konkrétně je doxycyklin indikován k léčbě následujících onemocnění:
Blecha obecná neboli lidská (Pulex irritans) byla v Česku i v Evropě od 14. do 19. století nejrozšířenějším a nejtypičtějším lidským parazitem. Nyní je více rozšířeným druhem blecha psí či blecha kočičí, které ale také mohou napadat člověka. Blechy jsou významnými ektoparazitickými přenašeči nemocí.
Blecha obecná je rozšířena téměř po celé zeměkouli, výjimku tvoří jen několik oblastí tropických pralesů. Četnost výskytu klesá spolu se zvyšující se životní úrovní. Předpokládá se, že není původním cizopasníkem člověka, ale psovitých šelem, na kterých se i dnes hojně vyskytuje. Na člověka se pravděpodobně přenesla právě při domestikaci psa.
Blechy nebývají vysoce hostitelský specifické. Napadají teplokrevné živočichy a snadno se mezidruhově přenášejí. Blechu obecnou nejčastěji v domácnosti najdeme u člověka, psa, kočky či prasete a ve volné přírodě například u tchoře, kuny, jezevce nebo lišky, ale i některých hlodavců.
Blecha obecná je bezkřídlý hmyz hnědé až černé barvy (přesné zbarvení závisí na složení potravy), ze stran je zploštělá a tvořena články, které se směrem ke koncové části těla zvětšují a překrývají. Články jsou sklerotizované a porostlé brvami, které také směřují k zádi a tím usnadňují pohyb srstí hostitele. Záď je složena z 10 článků, z nichž 3 poslední slouží k rozmnožování. Blecha má tři páry nohou, dva páry (zadní a střední) jsou skákavé. Blechy dokážou vyvinout dostatečnou sílu pro velmi dlouhé skoky, což je způsobeno dobře vyvinutými stehny a kyčlemi a zároveň speciálními strukturami uvnitř nohy (resilin). Jsou velké od 2 do 8 mm a dovedou skočit do vzdálenosti asi 35 cm při výšce skoku 20 cm. Na chodidlech se nachází 2 drápy, které slouží k přidržování se na hostiteli. Oči blechy jsou málo vyvinuté a reagují spíše jen na intenzitu světelných podnětů. Na hlavě se dále nachází kyjovitá tykadla a bodavě-sací ústní ústrojí. To je tvořeno bodcem, který je vybaven žlábkem, a za pomoci maxill jím blecha saje krev. Dále můžeme na hlavě najít pysková a čelistní makadla, která mají bodec ochraňovat. Blecha dokáže vypít až 15x větší množství krve, než je její velikost. Od jiných druhů blech se blecha obecná odlišuje absencí ktenidií (ctenidium) na hlavě a chybějícím hřebenem na hlavě a předhrudí.
Blechy mají oddělené pohlaví. Pohlavní ústrojí samiček je tvořeno vaječníky – soustava trubiček a vejcovodů, které ústí do dělohy. Pohlavní ústrojí samečků je tvořeno párem varlat a chámovodovou schránkou s phallusem. Ten je velmi důležitý při klasifikaci druhů blech. Samička se se samečkem najde díky čichu, páří se v srsti hostitele. Blechy procházejí dokona
Blecha morová (Xenopsylla cheopis Rothschild, 1903) je parazitem hlodavců (zejména krys a potkanů), sekundárně pak člověka. Rozšířená je zvláště v tropech a subtropech, odkud byla rozvlečena na lodních krysách a lidech do všech větších přístavů a měst ve světě. Živí se krví hostitele. Patří mezi nejnebezpečnější přenašeče chorob mezi hmyzem. Velmi snadno přechází na člověka. Je přenašečem dvou významných patogenů: Yersinia pestis (původce moru lidí), Rickettsia typhi (původce endemického tyfu). Dospělec průměrně žije 3 měsíce.
Nemá na hlavě ani na pronotu hřebeny. Od blechy lidské se liší postavením hlavy a počtem štětin, potom jsou ještě další nepatrné detaily. Je menší a světlejší než blecha lidská, barvu má červenou, samička měří 2–3 mm a sameček 1,5–2 mm.
Ve středověku se k hubení infekce morem používalo koření (hřebíček, rozmarýn, majoránka, meduňka a další), které mělo zabránit vniknutí infekce do těla. Orientálnímu koření se připisovala mimořádná důležitost. Od poloviny 14. století tak stoupala spotřeba koření závratnou rychlostí. V zamořené Paříži se drceným pepřem prokládaly plátky masa, aby se zabránilo šíření infekce. Rovněž nošení hřebíčku v ústech se považovalo za velmi účinnou ochranu proti moru.
Spektrum účinku minocyklinu zahrnuje grampozitivní a gramnegativní bakterie včetně anaerobních a sporulujících. Minocyklin je také účinný proti mykoplazmám, ricketsiím, chlamydiím, treponemám, letospirám a aktinomycetám. Minocyklin je zpravidla účinný proti následujícím druhům bakterií: Aeromonas spp., Branhamella catarrhalis a Branhamella pertussis, Brucella spp., Campylobacter spp., Citrobacter spp., Escherichia coli, Enterobacter spp (mimo E. aerogenes), Francisella tularensis, Haemophilus influenzae a Haemophilus ducreyi, Klebsiella spp., Neisseria gonorrhoeae a Neisseria meningitis, Listeria monocytogenes, Salmonella spp. Shigella spp., Staphylococcus aureus a koagulázové negativní stafylokoky, streptokoky skupiny A, B, C, G, Streptococcus pneumoniae, viridující streptokoky, Yersinia spp.
Výraznou, zčásti získanou rezistenci, vykazují: Bacteroides fragilis, Haemophilus ifluenzae enterokoky, Streptococcus pneumoniae serologických skupin B a S. To samé platí pro stafylokoky. Minocyklin je účinný na Bacteroides spp., Clostridium perfringens a Clostridium tetani, fuzobakterie, Morganella morganii, peptokoky, peptostreptokoky a propionbakterie.
Minocyklin působí také na aktinomycety, spirochety, leptospiry, mykoplazmy, rickettsie a bedsonie. Citlivá je i část kmenů Stenotrphomonas maltophilia a Stenotrphomonas sepacea. Enterobacter aerogenes, Proteus spp., Providencia spp., Pseudomonas aeruginosa a Serratia spp. je nutno považovat za primárně rezistentní.
Ve skupině tetracyklinů existuje rozsáhlá zkřížená rezistence, výjimkou jsou některé kmeny Staphylococcus aureus, na které je minocyklin ještě účinný.
Farmakokinetické vlastnosti
Po orální aplikaci se minocyklin téměř zcela absorbuje z gastrointestinálního traktu. Existuje lineární vztah mezi dávkou a hladinou v séru. Relevantní plazmatická hladina je dosažena již za 30 minut.
Maximální plazmatická hladina při orální aplikaci je dosažena za 1–2 hodiny. Poločas v plazmě je 12–17 hodin, při omezené funkci ledvin (až do clearance kreatininu 20 ml/min) není podstatně prodloužen.
Vazba minocyklinu na plazmatické proteiny je asi 75%.
Distribuce do celého organismu probíhá rychle, přičemž zvlášť vysoké hladiny je dosaženo v játrech a žlučníku. Penetrace látky meningy je v porovnání s jinými tetracykliny dobrá: u zanícených meningů dosahuje koncentrace v likvoru asi 25–30% hodnot plazmatické hladiny.
Asi 50 % minocyklinu se metabolizuje na mikrobiologicky aktivní metabolity. Asi 10 % nezměněné látky se vylučuje ledvinami a zbytek nezměněné látky střevem.
Relativní biologická dostupnost minocyklinu je 99,32 %.
Preklinická data ve vztahu k bezpečnosti přípravku
Toxikologické studie na zvířatech neprokázaly žádnou zvláštní senzitivitu. Mutagenní a kancerogenní účinek dosud nebyl prokázán. Teratologické studie prováděné na řadě zvířat neprokázaly výskyt kongenitálních malformací. U plodu starších než čtyři měsíce může ukládání minocyklinu způsobovat diskoloraci zubů, poškození zubní skloviny a zpoždění v růstu kostí.
