Už jste asi slyšeli tento zvláštní název... Patří zelenině, která má svůj původ v Jižní Americe. Možná jste se setkali i s jinými názvy, jako například mexická okurka, paprikookurka, okurka pepřenka, divoká okurka, dutá okurka či korila. Pěstovat tuto liánovitou rostlinu lze i v našich podmínkách. Jako zelenina je u nás ačokča stále vedena spíše v kategorii kuriozit. Kdo ji však jednou pěstoval, rád se k ní vrací. Její plody (i listy) je možné konzumovat jak za syrova, tak i jako součást tepelně upravených pokrmů. Zajímavé jsou i léčebné účinky ačokči. Neváhejte tedy a pusťte se do jejího pěstování. Právě květen je ten nejvhodnější čas pro její vysazení.
Návod na pěstování ačokči
Ačokča vyžaduje k pěstování záhřevnou propustnou půdu, bohatou na humus, hlubokou a dobře propracovanou. Protože je tato rostlina velmi náročná na teplo, je vhodné při jejím pěstování použít černou netkanou textilii a vybrat jí jako stanoviště jižní, sluneční stranu. Ačokču si můžete předpěstovat ve fóliovníku nebo doma na okenním parapetu. Po vyklíčení rostlin, tedy když rostlinky začnou vytvářet první lístečky, je vhodné je přepikýrovat. Vyberte ty nejsilnější rostlinky a přesaďte je do truhlíku cca 3 centimetry od sebe. Jakmile dosáhnou výšky okolo 10–15 centimetrů, je vhodné je jednotlivě přesadit do vhodných nádob, například do kelímku od jogurtů, truhlíků, květináčů. Sazeničky přesaďte ven až po posledních mrazících, to znamená kolem 15. května. Sazenice sázejte alespoň 25 centimetrů od sebe (to je na 1 m2 asi 4 rostliny). Nezapomeňte, že rostlina potřebuje ke svému růstu oporu (síť, drátěnka, plot). Doporučuje se zaštipování při výšce okolo 2 metrů, aby se podpořil větší výnos plodů. Pozor: Rostlinu je třeba chránit před slimáky, kterým velmi chutná.
Ačokča je rostlina náročná nejen na teplo a vlhko, ale také na živiny, proto je vhodné její pravidelné přihnojování. Doporučují se hnojící přípravky určené pro plodovou zeleninu, například Cererit. Nezapomeňte na každodenní zálivku. Ačokča vám bude plodit koncem srpna až začátkem září.
Zdroj: článek Ačokča
Zázrak jménem rýmovník
Rýmovník (Plectranthus amboinicus) je bylina známá svým výrazným aroma a obsahem silic, které jsou spojovány s podporou dýchacích cest. Jeho využití má dlouhou tradici zejména v lidovém léčitelství, kde se používá při rýmě, kašli, zahlenění a pocitu ucpaného nosu.
Nejčastější formou je čaj z rýmovníku, který se připravuje z čerstvých nebo sušených listů. Kromě čaje se rýmovník využívá také na inhalace, do mastí, olejů či tinktur. Díky tomu patří mezi nejuniverzálnější byliny pěstované v domácnostech.
Pěstování a základní péče
Pěstování rýmovníku je nenáročné a zvládne ho i začátečník. Rostlina preferuje světlé místo bez přímého poledního slunce a mírnou, pravidelnou zálivku. Přemokření bývá nejčastější příčinou usychání listů.
- světlé stanoviště bez průvanu
- pravidelná, ale mírná zálivka
- pravidelné zaštipování pro hustší růst
Zdroj: článek Recept na čaj z rýmovníku
