Facebook Síť X Pinterest email tisk

Téma

ŽIVOTOPIS


ŽIVOTOPIS a nejen to se dozvíte v tomto článku. Nekrolog je jedním z nejdůležitějších textů, které se v životě píší – zachycuje životní příběh člověka, který odešel, vyjadřuje úctu, poděkování i osobní vzpomínky. Mnozí lidé však v takto těžké chvíli nevědí, kde začít nebo jak správně formulovat věty, aby byly pietní, důstojné a přirozené. Tento článek vysvětluje, jak nekrolog sestavit krok za krokem, jaké informace do něj patří, jak se vyhnout nevhodným formulacím a jak vyjádřit emoce citlivým způsobem. Součástí textu je také několik praktických rad a kompletní vzor nekrologu, který můžete upravit podle konkrétní situace.


Krátký životopis a jeho správná podoba

Nekrolog není encyklopedický životopis. Je to shrnutí toho podstatného.

Doporučuje se zahrnout:

  • odkud zesnulý pocházel a kde žil,
  • jeho rodinné zázemí,
  • hlavní profesní působení,
  • zájmy a hodnoty.

Je lepší vybrat několik důležitých momentů než uvádět vše chronologicky. Nekrolog je pietní text, ne seznam životních událostí.

Zdroj: článek Jak napsat nekrolog při pohřebním rozloučení

Životopis Michaila Tombaka

Michail Tombak, profesor a habilitovaný doktor, je členem Ruské akademie věd, absolvent Katedry biologie a chemie Ruské státní univerzity K. Ciolkovského. Několik let byl ředitelem Centra výzkumu zdraví v Moskvě a přednášejícím v Ruské akademii přírodních léčebných metod. Je autorem knih, které jsou přeloženy do 12 jazyků a k dostání jsou v 67 státech. Michail Tombak patří do světové elity specialistů přírodních metod léčení.

Michail Tombak nesní jenom o prodloužení života, ale jde mu o zlepšení kvality života. Věří, že léčebné síly našeho organismu jsou nesmírně silné. Někdy stačí dát jim prostor, podpořit je potravinami z opravdové biofarmy a nezapomínat, že všude kolem nás najdeme léčivé byliny.

Zdroj: článek Michail Tombak

Osnova kazuistiky

1. Charakteristika klienta a jeho výchozí situace – konkretizace jedince

Věk, pohlaví, vzdělání, socioekonomický status, rodinná situace, pracovní situace, životopis, zdravotní stav a podobně, podle toho, o jakého klienta se jedná. Stručná anamnéza (osobní nebo rodinná podle typu případu). Jaký je problém, situace nebo potřeba. Zde je nutné respektovat ochranu osobních údajů, informace by měly být uváděny v takové formě, aby nebylo možno konkrétního klienta identifikovat!

2. Popis a analýza případu

  • a) Charakteristika situace prvního kontaktu s klientem (souvisí s dostupností informací o poskytovaných službách, iniciativa klienta, iniciativa jiné organizace, jiná situace, například v průběhu programu poskytovaného organizací a podobně)
  • b) Identifikace problému nebo potřeby klienta primárně klientem, organizací (uvádí se diagnostické metody)
  • c) Stanovení cíle – způsoby vytyčení cílů (diagnostika, aktivita, iniciativa), druhy cílů: konkrétní a dosažitelné cíle, včetně jejich „měřitelnosti“, průběh stanovení cílů (1 nebo více konzultací)
  • d) Volba intervence – typ zvolené intervence/intervencí, zdůvodnění volby metody, postupu a podobně

3) Průběh

  • a) Konzultace – forma, počet, použité postupy, programy či metody, interakce, například aktivita-pasivita klienta
  • b) Vývoj případu – účinnost
  • c) Výsledek – kritéria hodnocení, způsob ověřování výsledků
  • d) Prognóza – předpokládaná trvalost, udržitelnost výsledků
  • 4) Návaznost
  • 5) Diskuze případu: Alternativní možnosti řešení případu, případná úvaha

Vzory

Zde můžete vidět kazuistiku pacienta s Alzheimerovou chorobou.

Zde můžete vidět kazuistiku pacienta po CMP.

Zde můžete vidět kazuistiku pacienta s hypertenzí.

Zde můžete vidět kazuistiku pacienta s diabetem.

Zde můžete vidět kazuistiku pacienta s CHOPN.

Zde můžete vidět kazuistiku pacienta s Parkinsonovou chorobou.

Zde můžete vidět kazuistiku pacienta s demencí.

Zdroj: článek Kazuistika pacienta

Celostní medicína Hnízdil

Podle Jana Hnízdila je důležité, jakým způsobem lékař podá pacientovi informaci o jeho zdravotním stavu. Člověk, který se cítí zdráv, by pak k lékaři chodit vůbec neměl. Důležité je udržet si pocit zdraví. Když dojde k nějakému náhodnému nálezu, zkreslení, vzniklý pocit jej přijme a začne se stonat. Hnízdil zdraví samo o sobě definuje jako schopnost zvládat problémy každodenního života, a když je tělo zvládat nemůže, tak je nemocné.

Podle Hnízdila mohou někdy za nemoci dětí jejich rodiče, kteří mezi sebou nemají dobré vztahy nebo svým potomkům věnují málo pozornosti. Negativní emoce se přenášejí jako epidemie a v takovém případě by se měli léčit hlavně rodiče.

Životopis

Jan Hnízdil, narozený v roce 1958, je známý český celostní a rehabilitační lékař, jeden z průkopníků české komplexní a psychosomatické medicíny a také autor a spoluautor celostně-medicínsky zaměřených odborných a popularizačních knih. MUDr. Jan Hnízdil vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, je atestovaným internistou a rehabilitačním lékařem, po škole pracoval jako odborný asistent na katedře tělovýchovného lékařství FTVS UK a deset let vedl rehabilitační oddělení fakultní polikliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Jako externista také přednášel problematiku dopingu a sportovní zátěže na 3. LF UK v Praze. Je členem akreditační komise Ministerstva zdravotnictví ČR pro psychosomatiku. MUDr. Jan Hnízdil je znám díky svému veřejnému působení a knihám, které se snaží o celostní výklad medicíny (komplexně, holisticky), to znamená, že zdravotní stav pacienta výrazně závisí na jeho psychickém stavu a na jeho „životním příběhu“, kdy případná nemoc zapadá do kontextu pacientova života a řešení jednotlivých životních situací. Kritizuje současné jednostranné biologické zaměření moderní západní medicíny a snaží se o návrat ke kořenům a pravému smyslu medicíny. Jan Hnízdil se opakovaně veřejně vyjadřoval k problematice dopingu ve vrcholovém sportu, o kterém napsal ze svých zkušeností sportovního lékaře knihu Doping aneb Zákulisí vrcholového sportu, v níž kritizuje podle něj chorobnou provázanost zdravotnického systému a lobby nadnárodních farmaceutických firem. Dále doporučuje a usiluje o změny ve vzdělávání budoucích lékařů ve smyslu výrazného rozšíření výuky psychosomatiky pro všechny budoucí lékaře bez ohledu na budoucí specializaci, protože psychosomatiku chápe (vedle dokonalé znalosti biologické – školní medicíny) jako jádro a výchozí bod pro další jednání a pomoc pacientům. Tyto myšlenky shrnul například ve své netradičně pojaté knize o přístupu k vlastnímu zdraví každého člověka s názvem Mým marodům: Jak vyrobit pacienta.

Hnízd

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Tradiční čínská medicína a léčba západních diagnóz

Smuteční řeč na pohřbu

Jedna z nejtěžších chvil v životě nastává, když milovaný člověk navždy opustí tento svět (smuteční proslov na pohřbu). V tom okamžiku zavládne v srdci jeho nejbližších velký smutek. Poslední rozloučení je důležitou tečkou. Pohřební promluva by měla vyjadřovat lásku a respekt, měla by se dotknout srdcí přítomných a zanechat krásný a důstojný dojem.

Návodů, co by se mělo říkat na pohřbu (co se říká na pohřbu), naleznete na webu nespočet, jeden ze zdrojů například uvádí, že by řečník měl velmi stručně přednést životopis zemřelého, jiný zdroj uvádí, že by řečník měl pronést proslov k zemřelému. Názory se velmi různí. Vždy jde ale o velmi citlivou a diskrétní věc, která by měla být vnímavá vůči pozůstalým a dané situaci.

Zdroj: článek Smuteční řeč a její ukázky

Co je nekrolog a k čemu slouží

Nekrolog je písemné shrnutí života zesnulého, které slouží k uctění jeho památky. Může být čteno přímo na pohřbu, zveřejněno na parte, v novinách, na webu nebo předneseno během smutečního obřadu jako součást rozloučení. Nekrolog by měl být pravdivý, citlivý a vyvážený – nejde o životopis, ale o pietní připomenutí toho nejdůležitějšího.

Zdroj: článek Jak napsat nekrolog při pohřebním rozloučení

Jaké informace by měl nekrolog obsahovat

Nekrolog nemusí být dlouhý, ale měl by být srozumitelný a strukturovaný. Zpravidla zahrnuje:

  • základní údaje – jméno, věk, datum úmrtí, popř. místo,
  • krátký životopis – odkud zesnulý pocházel, jeho rodinný život, povolání, hodnoty, koníčky,
  • charakteristiku osobnosti – co měl rád, jaký byl k ostatním, čím vynikal,
  • vzpomínku nebo poděkování,
  • informaci o obřadu nebo pozvánku k poslednímu rozloučení.

Nekrolog může být formální, osobní, poetický nebo velmi stručný – podle situace a přání rodiny.

Zdroj: článek Jak napsat nekrolog při pohřebním rozloučení

Autoři uvedeného obsahu

 Mgr. Světluše Vinšová

 Mgr. Marie Svobodová


životnost ženského vajíčka
<< PŘEDCHOZÍ PŘÍSPĚVEK
zivotopis na pohreb
NÁSLEDUJÍCÍ PŘÍSPĚVEK >>
novinky a zajímavosti

Chcete odebírat naše novinky?


Dokažte, že jste člověk a napište sem číslicemi číslo jedenáct.