ŽLUČOVOD, nejen o tom se dočtete v tomto článku. Žlučník je důležitý lidský vnitřní orgán, který napomáhá trávení potravy. Způsob stravování a nesprávná skladba stravy s přemírou tučných a smažených jídel vedou k jeho přetěžování, podráždění, k tvorbě žlučových kamenů a poškození funkce žlučníku. Je to poměrně častá zdravotní komplikace, nejčastěji postihuje lidi středního a staršího věku, setkáváme se s ní ale i u dětí.
Co dráždí žlučník
Podrážděný žlučník, známý také jako cholecystitida, označuje zánět žlučníku, často způsobený žlučovými kameny blokujícími žlučovod. Tato blokáda brání žluči v odchodu ze žlučníku, což vede k hromadění a podráždění stěn žlučníku.
Co způsobuje podráždění žlučníku?
Žlučové kameny
Nejčastější příčinou jsou žlučové kameny, což jsou ztvrdlé usazeniny žluči, které se mohou tvořit ve žlučníku. Tyto kameny mohou blokovat žlučovod a bránit tak odtoku žluči.
Další příčiny
Zánět žlučníku mohou způsobit i další faktory, včetně nádorů, infekcí nebo problémů s prokrvením žlučníku.
Příznaky podrážděného žlučníku
Bolest: Náhlá, silná bolest v pravé horní části břicha, která může vyzařovat do zad nebo ramene.
Další příznaky: Může se také objevit horečka, nevolnost, zvracení a žloutenka (zežloutnutí kůže a očí).
Světlá stolice a tmavá moč: Může naznačovat ucpání žlučovodů.
Co se stane, pokud se podráždění žlučníku neléčí?
Komplikace
Neléčený zánět žlučníku může vést k závažným komplikacím, jako je infekce, ruptura žlučníku nebo ucpání žlučovodu.
Chirurgický zákrok
V mnoha případech se doporučuje chirurgické odstranění žlučníku (cholecystektomie), aby se zabránilo budoucím atakům a komplikacím.
Prevence
Strava: Zdravá strava s nízkým obsahem tuku a rafinovaných cukrů může pomoci předcházet žlučovým kamenům a problémům se žlučníkem.
Pravidelné stravování: Pravidelné stravování může také pomoci.
Poraďte se s lékařem: Pokud se u vás objeví jakékoli příznaky žlučníkového záchvatu, vyhledejte okamžitě lékařskou pomoc.
Světlá stolice znamená poruchu tvorby žluči nebo poruchu jejího vylučování do střeva. Mezi příčiny vzniku světlé stolice můžeme zahrnout infekční žloutenky, kdy akutní stadium onemocnění může být spojeno s narušením tvorby žluči a to právě vede k dočasně světlému zabarvení stolice. Dále cirhózu jater, kdy postižená játra mají sníženou schopnost správně tvořit žluč a bledá stolice je pak jednou ze známek onemocnění. Další příčinou mohou být žlučové kameny, a to za předpokladu, že kámen ucpe žlučovod a žluč nemůže odtékat do střeva, z čehož vyplývá, že se po určité době objeví také světlá stolice. Současně jsou přítomny zejména kolikovité a velmi nepříjemné bolesti v pravém podžebří. Rovněž u infekčního zánětu žlučových cest bývá přítomna různě významná porucha odtoku žluči, což vede ke žloutence a k nálezu světlé stolice. Poruchu odtoku žluči mohou způsobit také nádory, které svým růstem utlačí žlučovod. Je to například rakovina žlučníku, rakovina žlučových cest, rakovina jater a rakovina slinivky břišní. Základním příznakem, kterého si pacient všimne, je ovšem nebolestivá žloutenka, která je oproti světlé stolici přeci jen nápadnější. A ke vzniku světlejší stolice může vést i celiakie neboli nesnášenlivost lepku.
Játra jsou umístěna v pravé horní části břicha. Funkce jater je ukládání glykogenu, což je palivo pro tělo, který je vyroben z cukrů, pomáhá se zpracováním tuků a bílkovin z trávené potravy. Játra také vytváří proteiny, které jsou nezbytné pro srážení krve, neboli koagulační faktor. Játra zpracovávají mnoho léků, pomáhají odstranit jedy a toxiny z těla. Játra také tvoří žluč. Žluč je zelenavě žlutá kapalina, která obsahuje žlučové kyseliny, žlučové pigmenty a odpadní látky, jako je bilirubin. Jaterní buňky uvnitř jater vytvářejí žluč, která dále putuje do žlučovodů. Žluč stéká z těchto kanálů do větších kanálů, odkud je vedena ke společnému žlučovodu. Žlučník je jako nádrž nebo slepá ulička pro žluč, která přichází přes společný žlučovod. Po jídle, žlučník produkuje žluč, která je svedena zpět do společného žlučovodu a dále do dvanáctníku, což je první část střeva po žaludku. Žluč ve střevě pomáhá trávit tuky.
Rakovina slinivky břišní se řadí mezi nejhorší druhy rakoviny, kdy ze sta postižených do pěti let přežívá průměrně jeden člověk.
Příčiny
Mezi příčiny patří rizikové faktory, které jsou společné i pro další druhy rakoviny. Způsobuje ji kouření, nadmíra alkoholu, genetické dispozice. Vyskytuje se častěji u mužů, s přibývajícím věkem a u chronického zánětu slinivky.
Příznaky
Nádor v oblasti hlavy slinivky má zjevné příznaky, jelikož utlačuje okolo procházející žlučovod, což způsobí „žloutenku“, ale bez postižení jater. Nádory ostatních částí jsou nejprve bez příznaků, poté se objeví bolesti břicha, nevolnost, hubnutí a únava. Jelikož se jedná o nepříliš jednoznačné příznaky, může dojít ke správné diagnóze nádoru až v pokročilém stadiu, což zhorší prognózu léčby. Mezi klasické příznaky patří hubnutí, bolest břicha, zvýšená tělesná teplota, únava, snížená chuť k jídlu, žlutá kůže, pocit na zvracení, svalová slabost, podvýživa, pocení.
Prognóza
Karcinom pankreatu má často špatnou prognózu, a to i když je diagnostikována brzy. Rakovina slinivky se obvykle rychle šíří a je zřídka zjištěna v raném stadiu, což je hlavní důvod, proč je nejčastější příčinou úmrtí na rakovinu.
Léčba
Léčba karcinomu pankreatu závisí na jeho fázi a umístění, stejně jako na věku, celkovém zdravotním stavu a osobních preferencích. Prvním cílem léčby karcinomu pankreatu je odstranění nádoru, je-li to možné. Když to možné není, lze se zaměřit na prevenci růstu rakoviny slinivky, neboť jinak způsobí více zla. Když je rakovina slinivky v pokročilém stadiu a vyléčení není pravděpodobné, lékař pomůže zmírnit příznaky, a tak vám učiní život tak pohodlným, jak jen je to možné. Radiační terapie používá vysoce energetické paprsky, jako jsou X-paprsky a protony, které pomáhají ničit nádorové buňky. Můžete mít předepsánu radiační léčbu před operací rakoviny nebo po ní, často v kombinaci s chemoterapií. Nebo může lékař doporučit kombinaci ozáření a chemoterapie, pokud vaše rakovinu nelze léčit chirurgicky.
Některé její buňky tvoří a do krve vypouštějí hormony (například inzulin), které jsou důležité pro náš metabolismus.
Většina jejích buněk vytváří šťávu bohatou na trávicí enzymy (amyláza, lipáza, trypsin, chymotrypsin...), jež umožňují trávit tuky, bílkoviny i cukry. Trávicí šťáva se ze slinivky dostává trubicovitým vývodem do tenkého střeva, přičemž před vstupem do střeva se ještě „napojuje“ na žlučovod, a trávicí šťávy pankreatu tak vtékají do střeva společně se žlučí. To má pro trávení velký význam, jelikož trávicí enzymy se ve slinivce tvoří v neaktivní formě a aktivují se až po styku se žlučí.
Žlučník je vakovitý orgán hruškovitého tvaru uložený na spodině jater, sloužící ke skladování a úpravě žluči, která v játrech vzniká. Žlučník je uložený ve žlučníkové jámě na spodní ploše pravého jaterního laloku a je 8–12 cm dlouhý. Má objem 30–80 ml. Anatomicky se dělí na tři části. Tou první je dno (fundus vesicae biliaris), které směřuje dopředu a dolů, asi o 1 cm přesahuje volný okraj jaterní a naléhá na břišní stěnu v místě, kde pravá medioklavikulární čára protíná žeberní oblouk. Místo, kde se dno žlučníku promítá na břišní stěnu, se dá najít také v místě styku pravého přímého břišního svalu a chrupavky pravého devátého žebra, nebo pomocí pomyslné čáry probíhající z předního horního kyčelního trnu skrz pupek směrem nahoru – dno žlučníku je tam, kde tato čára protíná okraj žeberního oblouku. Dno plynule přechází v tělo žlučníku (corpus vesicae billiaris), které leží ve žlučníkové jámě a seshora je kryté dolní plochou pravého laloku jater, dolní plocha je volná. Tělo se směrem nahoru zužuje a přechází v infundibulum, přechodnou oblast mezi tělem a krčkem žlučníku (collum vesicae billiaris). Krček žlučníku je 5–7 mm dlouhý a přechází do vývodu žlučníku (ductus cysticus). Ten je součástí žlučových cest, ústí do hlavního žlučovodu (ductus choledochus), jímž se žluč dostává do dvanáctníku. Naplněný žlučník je hmatný.
Zásobení žlučníku krví zajišťuje především větev jaterní tepny (arteria cystica). Menší cévy vstupují do žlučníku z jater přes žlučníkovou jámu. Odkysličená krev je odváděna žlučníkovou žílou (vena cystica), která se vlévá do vrátnicové žíly. Ve stěně žlučníku se nacházejí lymfatické cévy, které odvádějí mízu do mízní uzliny při krčku žlučníku. Z těch se míza dostává do uzlin doprovázejících hlavní žlučovod. Žlučník je bohatě inervovaný, a to jak parasympatickými nervy z větví bloudivého nervu, tak sympatickými vlákny z ganglií (ggl. coeliaca).
Při zavřeném Oddiho svěrači v ústí hlavního žlučovodu do střeva produkovaná žluč teče nahoru a je hromaděna ve žlučníku. Přechází do něj asi polovina veškeré vytvořené žluči. Epitelové buňky žlučníku mají schopnost účinné resorpce vody. Na jejich bazolaterální straně se nachází Na+/K+ ATPázová pumpa, která odčerpává sodné ionty pryč z výstelky žlučníku. Zároveň epitel vyměňuje sodné ionty uvnitř žlučníku za kationt vodíku. Koncentrace sodíku uvnitř žlučníkové žluči tak klesá a osmoticky z něj uniká voda, čímž se žluč až 12x zahušťuje. Vylučovaný kationt vodíku reaguje s HCO3- za vzniku oxidu uhličitého a vody. Dochází také k mírnému snížení pH žlučníkové žluči.
Vyprazdňování žlučníku je řízeno autonomními nervy. Sympatikus snižuje stahy žlučníku a zvyšuje tonus Oddiho svěrače, parasympatikus působí naopak, podporuje stahy žlučníku a uvolnění svěrače. Vyprazdňování žlučníku je podmíněno i hormonálně, především hormonem cholecystokininem. Žluč se ze žlučníku dostává do střeva po příjmu potravy, která obsahuje tuk.
Žluč je produkována v množství cca 0,7–1,2 litru/den. Její základní složky jsou žlučové kyseliny, cholesterol a bilirubin (žlučový pigment).
Přesná příčina tvorby žlučových kamenů není známá, ale k jejich vzniku může přispět několik faktorů, jako je strava s nízkým obsahem vlákniny a vysokým obsahem tuků, břišní chirurgické zákroky, zánětlivá onemocnění tlustého střeva a jiné poruchy zažívacího ústrojí. Rovněž obezita výrazně ovlivňuje tvorbu žlučových kamenů, stejně jako příliš rychlý váhový úbytek. Vliv může mít i dědičnost; mezi americkými domorodci má žlučové kameny téměř 70 procent žen starších třiceti let.
Žlučové kameny se tvoří tehdy, když žluč obsahuje vysoké koncentrace žlučových kyselin, cholesterolu, pigmentů a jiných látek. Žlučové kameny mohou být drobné nebo velké jako golfový míček; nemusejí vyvolávat žádné potíže, někdy však mohou zablokovat žlučovod a vyvolat intenzivní bolesti břicha vyžadující okamžité léčení.
Vyskytují se dva běžné typy žlučových kamenů:
Kameny cholesterolové – jsou nejčastější a mají žlutohnědou barvu, jsou tvořeny převážně cholesterolem. Příčinou vzniku těchto kamenů je vedle genetické predispozice, věku jedince a dalších neovlivnitelných faktorů především nesprávná životospráva spojená s konzumací potravin s vysokým obsahem cholesterolu a naopak nedostatkem vlákniny, s absencí pohybu a obezitou. Značnou roli hraje i pohlaví, protože výskyt cholesterolových kamenů je spojen s ženskými pohlavními hormony (proto na žlučové kameny trpí častěji ženy). Stejně tak užívání hormonů (estrogen, progesteron) či jiných léků (hypolipidemika) představuje zvýšené riziko pro vznik těchto kamenů. Dalšími rizikovými faktory jsou i některá přidružená onemocnění, ať už různé choroby žlučníku či jater, tak třeba i cukrovka, cirhóza jater, cystická fibróza a podobně.
Kameny pigmentové – mají hnědou či černou barvu, jsou složené hlavně z bilirubinu, vápníku a jeho solí. Jsou vzácnější a vyskytují se u pacientů s chronickými onemocněními žlučníku a jater (jaterní cirhóza, infekce žlučníku ze stagnace žluči, vrozené vady žlučových cest a další).
Žlučník, též žlučový měchýř, lat. vesica fellea či vesica biliaris, je vakovitý orgán hruškovitého tvaru sloužící ke skladování a úpravě žluči, která v játrech vzniká. Je uložený ve žlučníkové jámě na spodní ploše pravého jaterního laloku a je 8–12 cm dlouhý. Jeho objem je 30–80 ml. Anatomicky se dělí na tři části: dno, fundus vesicae biliaris, směřuje dopředu a dolů, asi o 1 cm přesahuje volný okraj jaterní a naléhá na břišní stěnu v místě, kde pravá medioklavikulární čára protíná žeberní oblouk. Místo, kde se dno žlučníku promítá na břišní stěnu, se dá najít také na místě styku pravého přímého břišního svalu a chrupavky pravého devátého žebra, nebo pomocí pomyslné čáry probíhající z předního horního kyčelního trnu skrz pupek směrem nahoru – dno žlučníku je v místě, kde tato čára protíná okraj žeberního oblouku. Dno plynule přechází v tělo žlučníku, corpus vesicae billiaris, které leží ve žlučníkové jámě a seshora je kryté dolní plochou pravého laloku jater, dolní plocha je volná. Tělo se směrem nahoru zužuje a přechází v infundibulum, přechodnou oblast mezi tělem a krčkem žlučníku, collum vesicae billiaris. Krček žlučníku je 5–7 mm dlouhý a přechází do vývodu žlučníku, ductus cysticus. Ten je součástí žlučových cest, ústí do hlavního žlučovodu (ductus choledochus), jímž se žluč dostává do dvanáctníku. Naplněný žlučník je hmatný.
Krevní zásobení žlučníku zajišťuje především a. cystica, větev jaterní tepny. Menší cévy vstupují do žlučníku z jater přes žlučníkovou jámu. Odkysličená krev je odváděna žlučníkovou žílou v. cystica, která se vlévá do vrátnicové žíly. Ve stěně žlučníku se nacházejí lymfatické cévy, které odvádějí mízu do mízní uzliny při krčku žlučníku. Z těch se míza dostává do uzlin doprovázejících hlavní žlučovod. Žlučník je bohatě inervovaný, a to jak parasympatickými nervy z větví bloudivého nervu, tak sympatickými vlákny z ganglií ggl. coeliaca.
Slinivka břišní, latinsky pankreas, je žláza, která se nachází v našem břiše. Anatomicky má velmi úzký vztah k tenkému střevu a ke žlučovým cestám. Slinivka břišní patří mezi žlázy s vnitřní sekrecí a k trávicímu ústrojí. Ovlivňuje trávení cukrů, tuků i bílkovin, produkuje inzulín, různé hormony a má pod sebou správu všech sliznic v těle. Slinivka má dvě hlavní funkce. Některé její buňky tvoří a do krve vypouštějí významné hormony (například inzulín), které jsou důležité pro náš metabolismus. Druhým úkolem pankreatu je trávicí funkce. Většina buněk slinivky vytváří šťávu bohatou na trávicí enzymy (amyláza, lipáza, trypsin, chymotrypsin), které umožňují ve střevě trávit tuky, bílkoviny i cukry. Trávicí šťáva se ze slinivky dostává trubicovitým vývodem do tenkého střeva. Ještě před vstupem do střeva se ovšem napojuje na žlučovod a žluč s trávicími šťávami pankreatu tak vtéká do střeva společně. Pro trávení to má velký význam, protože trávicí enzymy ve slinivce se tvoří v neaktivní formě a aktivují se až po styku se žlučí.
Kde je žlučník v těle, ví asi každý z nás. Žlučník je hruškovitý orgán, jehož umístění je těsně pod játry. Žlučník, latinsky vesica fellea či vesica biliaris, je tvořen čtyřmi částmi: dnem, tělem, nálevkou a krčkem. Jeho stěna se skládá z několika vrstev. Nejvnitřnější z nich je sliznice, kterou tvoří jedna řada cylindrických buněk (epitel), jež na svém povrchu vytváří řasy, zřetelně viditelné především ve vyprázdněném žlučníku. Dále je ve stěně tenká svalová vrstva, kterou tvoří spirálovitě uspořádané buňky hladké svaloviny. Povrch váčku je pak krytý lesklou blánou (serózou). Na krček navazuje vývod žlučníku, který se spojuje s jaterním žlučovodem a vytváří s ním společný žlučovod, jenž ústí do dvanáctníku. Během 30 minut po konzumaci potravy, zejména té hojnější na tuky, dojde k předání signálů žlučníku. Ten se stáhne, čímž dojde k vypuzení určitého množství žluči, která doputuje žlučovodem do střeva a v něm se smísí s potravou. Místo vyústění žlučovodu do dvanáctníku se nazývá Vaterova papila. Ta je obklopená několika snopci hladké svaloviny (Oddiho svěračem), jehož hlavním úkolem je papilu v případě potřeby uzavírat a otevírat. Toto je tedy stručná anatomie žlučníku a žlučových cest.
Nejčastějšími příznaky, které vedou k podezření na onemocnění slinivky břišní, jsou bolest břicha v oblasti pupku, průjmy, hubnutí, nechutenství a žloutenka (zežloutnutí kůže a očního bělma na podkladě blokády odtoku žluči – žlučovod prochází skrze část slinivky břišní a některá její onemocnění mohou způsobit neprůchodnost žlučovodu, což vede k výše uvedenému zežloutnutí).
Zánět slinivky břišní (pankreatitida) je nemoc zahrnující dvě základní skupiny onemocnění: tryptickou pankreatitidu (zánět, který je pro pankreas charakteristický, způsobený předčasným aktivováním trypsinu a spadající mezi akutní onemocnění) a skupinu pojmenovanou jako „ostatní“ záněty (podobné zánětům v jiných orgánech). V obou skupinách můžeme najít akutní, chronické a recidivující (navracející se) formy.
Akutní zánět slinivky břišní (akutní pankreatitida): Je způsoben hlavně infekcemi, obstrukcemi (ucpáním) vývodů, ischemií (nedostatečným přívodem krve a kyslíku ke tkáni), toxickými faktory a poraněními. Je častější u mužů mezi 30. a 50. rokem věku, ale přibývají případy i mezi mladšími. Příčinou je v 50 % dlouhodobá konzumace tvrdého alkoholu, ve 30 % onemocnění žlučových cest a ve 20 % jde o nekrotizují zánět slinivky.
Tryptický zánět slinivky (tryptická pankreatitida): Je velmi častý, patří do skupiny akutních onemocnění. Vzniká většinou u obézních lidí středního nebo vyššího věku, častěji u žen, mnohdy po excesu v jídle (velmi tučné) a pití (koncentrovaném alkoholu) nebo po tupém úderu do břicha, jindy po zvedání těžkých břemen. Základem onemocnění je předčasná aktivace trávicí šťávy (předčasnou aktivací trypsinu – enzym štěpící bílkoviny), která pak natravuje vlastní tkáň slinivky a tím ji poškozuje.
K poškození slinivky a následnému zánětu vede nadměrný příjem tučného jídla nebo koncentrovaného alkoholu (který aktivuje nadměrnou sekreci trávicích enzymů, které se pak ještě ve slinivce aktivují); natrávení tkáně slinivky vlastními enzymy po předchozím poškození orgánu, například tupým úderem do břicha; onemocnění žlučových cest, například žlučové kameny (cholelitiáza) a méně často kaménky ve slinivce samé, které blokují odtok pankreatické trávicí šťávy (pankreatolitiáza).
S poškozením slinivky a následným zánětem se můžeme setkat i u některých jiných onemocnění (tuberkulóza, spála, syfilis).
U zánětu slinivky hraje významnou roli rovněž genetika. Mezi rizikové faktory proto patří zhoubný nádor slinivky (karcinom pankreatu) u jiného člena rodiny (častěji se vyskytuje u mužů). Dalším z faktorů je nádor některého jiného orgánu dutiny břišní (žaludek, střevo, děloha), který vede k prorůstání nádoru i do slinivky, tomuto stavu se říká druh
Svědění může být příznakem vážného onemocnění – takového, o kterém možná ani nevíte.
Lymfomy. Svědění se často vyskytuje u lidí s Hodgkinovým lymfomem a kožním T-buněčným lymfomem.
Rakovina kůže. Mnohokrát je jediným příznakem této rakoviny skvrna na kůži. Může to být skvrna nebo piha, které mění tvar nebo velikost. Někdy to bude svědit - možná to je důvod, proč si toho všimnete.
Pokročilé onemocnění ledvin. I když váš stav nesouvisí s cukrovkou, svědění je běžným příznakem, když vám začnou selhávat ledviny a potřebujete dialýzu .
Onemocnění jater. Při tomto onemocnění svědění začíná na dlaních nebo chodidlech a pak se šíří dál. Můžete mít cirhózu nebo ucpaný žlučovod. Hepatitida C, virová infekce, která způsobuje zánět jater, může také způsobit svědění kůže. Naštěstí je často vyléčitelná pomocí léků, které užíváte 2 až 6 měsíců.
Onemocnění štítné žlázy. Problémy se štítnou žlázou jsou další možnou příčinou svědění kůže. V některých případech může onemocnění štítné žlázy způsobit chronickou kopřivku. Vypadá jako vyvýšené, svědivé, červené skvrny nebo skvrny barvy kůže, které mohou přicházet a odcházet.
Žlučníková dieta se zaměřuje na konzumaci malých nebo střídmých jídel a vyhýbání se všem smaženým jídlům, dresinkům, kořením a určité zelenině, jako je chřest, kukuřice, okurka, zelená paprika, ředkvička, zelí, kysané zelí, cibule a česnek.
Také cukr je třeba hlídat, protože je spojen se zvýšenou tvorbou žlučových kamenů, proto se snažte vyhýbat jídlům s obsahem cukru. Cukr můžete nahradit medem, který němá na žlučník a žlučníkové kameny žádný vliv.
Tuky a oleje, jako je máslo, margarín, majonéza a salátový dresink, se musí rovněž omezovat na ne více než 1 polévkovou lžíci (15 ml) na jedno jídlo. Pokud můžete, tak máslo ve žlučníkové dietě vůbec nepoužívejte. Stejně tak nekonzumujte ani kokosový a palmový olej (je v každé čokoládě). Všechny tyto tuky, včetně tučných mléčných výrobků a másla, obsahují ve značném množství kyselinu laurovou, která způsobuje nárazově až pětinásobné zvýšení sekrece žluči. Když je žlučovod ucpaný kamenem, tak tato kyselina spustí doslova muka pro nemocného, protože ve žlučníku vzniká značný přetlak a to bolí jako ďas! Máslo raději nahraďte zdravotně vhodnějším řepkovým olejem.
Hřebíček je důležité koření při žlučníkové dietě. Podle této studie [1] v sobě hřebíček obsahuje eugenol a ten pomáhá rozpouštět cholesterolové žlučové kameny. Hřebíček by tak neměl chybět v dietě lidí se žlučníkovými kameny.
Tymián a nové koření patří mezi koření, které neovlivňuje činnost žlučníku a nezhoršuje tak průběh onemocnění.
Bobkový list je při žlučníkové dietě rovněž prospěšný. Výhody bobkového listu spočívají v tom, že obsahuje třísloviny, flavony, flavonoidy, alkaloidy, eugenol, linalool, methyl chavikol a antokyany, a právě eugenol, jak již bylo zmíněno [1], rozpouští cholesterolové žlučníkové kameny.
Vývar poskytuje klíčové živiny ve snadno stravitelné formě a pokud neobsahuje příliš tuků (jdou sebrat v chladném stavu) tak nijak neovlivňuje funkci žlučníku a navíc pomáhá posilovat měkké tkáně a kosti.
Pepř je významné koření ve žlučníkové dietě, když se kombinuje s kurkumou. Klinický výzkum [2] ukázal, že kurkumin z koření kurkuma (Curcuma longa) může pomoci zabránit tvorbě nebo zvětšování cholesterolových žlučových kamenů způsobených stravou s vysokým obsahem tuku. Piperin, složka černého pepře (Piper nigrum), může zvýšit biologickou dostupnost kurkuminu, a tím zvýšit účinek kurkuminu. Pokud při žlučníkové dietě dáváte pepř, vždy přidejte i trochu kurkumy.
V jíšce je hladká mouka a jakékoli jídlo vyrobené z bílé mouky, jako jsou i knedlíky, těstoviny a bílý chléb, obvykle postrádají vlákninu. Proto je důležité se jim vyhnout, aby zůstal váš žlučník v klidu. Místo jíšky omáčku zahus
