ZÓNA je jedno z témat, o kterém si můžete přečíst v tomto článku. Kůže je největším orgánem našeho organismu, který pokrývá zhruba 2 m čtvereční plochy. Stav pokožky mnohdy odráží vnitřní prostředí organismu. Na pokožce se projeví téměř všechny nemoci, věk, vliv prostředí ale i náš životní styl. A ani mozek nemá takovou paměť, jako naše pokožka, která nám s věkem spočítá všechny za život napáchané prohřešky.
Typ pleti
Typ pleti
Charakteristika
normální pleť
bez viditelných rozšířených pórů, svěží, růžová, vypnutá, vypadá velmi hezky, sametová, jemné póry, T-zóna může být mírně mastná, pokožka bez skvrn
mastná pleť
nečistá pleť, má rozšířené póry, rychle se mastící, leskne se, typická je tvorba komedonů (uhrů)
aknózní pleť
typická v období dospívání ale trápí i dospělé, mastná, zarudlá, vyrážky a komedony jsou viditelné
suchá pleť
jemné póry, nemastná, chybí ji potřebná hydtratace, často se dostavuje pocit napětí, červené flíčky, pleť bledá
citlivá pleť
zarudlá, skvrnitá, reaguje na jakoukoli změnu pleťové kosmetiky, někdy stále zarudlá oblast tváří a nosu (viditelné žilky), pocit svědění, šupinatá
smíšená pleť
kombinovaná: nečistá T-zóna, velkopórovitá, rychle se mastící, ale partie v oblasti tváří jsou mírně suché
zralá pleť
povadlá, snížená elasticita pleti, viditelné vrásky, tendence vysušování, případně stále zarudlá oblast tváří a nosu (viditelné žilky), objevují se pigmentové skvrny
Nehty rostou stabilně, průměrný týdenní nárůst je 0,25 až 0,4 mm. Za určitých okolností mohou nehty růst rychleji. Obvykle za to může nadprodukce hormonů štítné žlázy, nebo zotavování po zranění. Nehty dávají najevo současný fyzický stav. V prstech je bezpočet nervů a růstová zóna nehtu s nervy je dobře zásobena. Různá znamení na nehtech mohou signalizovat například závažnou infekci, metabolickou poruchu nebo revmatické onemocnění.
Silné, hladké nehty bez hrbolků a skvrn poukazují na dobrou fyzickou kondici.
Prasklé, deformované, matné nehty mohou signalizovat nedostatek vitamínů a minerálů. Takto poškozené nehty ale mohou znamenat i alergii, zažívací nebo oběhové poruchy či onemocnění kůže.
Nehty mohou být poškozeny nemocí, která byla zapříčiněna úrazem, infekcí z plísní, bakteriemi nebo konstantním tlakem, zejména při práci s chemikáliemi. Plísňové infekce jsou nejčastějším problémem nehtů. Podle nedávných odhadů trpí asi 3 až 5 % populace infekcí nehtů. Novější studie dokonce prokázaly, že se jedná přibližně až o 20 % jedinců trpících plísňovými infekcemi nehtů, což je číslo mnohem vyšší.
Plísně mohou změnit barvu, strukturu a tvar nehtů, závažná infekce může vést ke ztrátě nehtové ploténky, může být ovlivněna rovněž kůže kolem nehtů.
Viry bradavic mohou změnit tvar nehtu nebo kůže pod nehtem.
Bakterie způsobují barevné změny, bolestivé infekce pod nehty nebo kůže kolem nehtů.
Poruchy postihující množství kyslíku v krvi mohou vést k laločnatění nehtů, případně nehet vypadá jako jeho druhá strana.
Onemocnění jater nebo ledvin se může projevit na kvalitě nehtů.
Onemocnění štítné žlázy může být příčinou křehkých nehtů nebo separace nehtového lůžka.
Plocha, kterou tvoří součet jednotlivých vlasů, je velká. Při použití přípravku Reparex, ale i při používání všech předcházejících barviv, musí být celá plocha rovnoměrně zvlhčená. Protože jsou vlasy na povrchu obalené keratinem, který má poměrně vysoké povrchové napětí a tím zabraňuje tomu, aby na vlasech zůstávala vlhkost nebo tekutina. Proto všechny přípravky na ošetření vlasů obsahují vhodná smáčedla, která snižují povrchové napětí a umožňují ulpění tekutiny na vlasech a její vniknutí dovnitř vlasu. To znamená, že nebudou-li vlasy dokonale rovnoměrně zvlhčené danou tekutinou, tak se k nim žádný přípravek nedostane.
Z tohoto hlediska je nový systém nanášení přípravku ke kořínkům vlasů pomocí kónického aplikátoru daleko lepším řešením, než byl výrobek nabízený ve spreji.
V návodu na použití je jasně napsané, že po nanesení přípravku ke kořínkům vlasů je třeba jej vmasírovat prsty a dlaněmi do vlhké pokožky a do vlhkých vlasů tak, jak je uvedeno v příbalovém letáku. Ten vznikl právě z potřeby upozornit na tuto skutečnost.
Vlasy se vtíráním tekutiny mechanicky navlhčí a přípravek vniká do vlasů, kde potom plní svoji funkci – redukování melaninu a tím jeho zabarvení do tmavohněda.
Někteří uživatelé jsou nedočkaví, ale je jasné, že Reparex navrací původní barvu po jednom až třech týdnech, u někoho je to dříve, u někoho později. Někteří uživatelé tohoto výrobku nacházejí i různé „finty“, jak nanášet Reparex do vlasů. Například navlhčí přípravkem hřeben a vlasy jím pročesávají. Po určitém čase získají i „začátečníci“ v používání Reparexu patřičnou rutinu a aplikace jim nezabere víc času než jednu dvě minuty, což je skutečně minimum času, které můžete svým vlasům obětovat. Znovu upozorňujeme, že Reparex může vrátit pouze původní barvu vlasů. To proto, že může redukovat pouze tolik melaninu, kolik se ho ve vlasech nachází, tedy u blondýnů méně, nejvíce u brunetů. Reakce jednoho z uživatelů byla, že jeho původní vlasy byly tmavší než vlasy regenerované přípravkem. Zachovaná barevná fotografie z té doby však potvrdila, že barva vlasů po užití přípravku byla totožná s jeho původní barvou.
Vlasy sehrávají důležitou úlohu hlavně u žen, které také častěji podléhají výkřikům módy. Ale to už není záležitostí přípravku Reparex. Mnozí porovnávají používání tohoto výrobku s barvením vlasů, což ale představuje porovnávání nesrovnatelného. Barvení zabírá mnohem víc času, je dražší, musí se často opakovat, aby se neobjevily odrostlé, neobarvené části vlasů. Barvy barví vlasy na povrchu, barva se odírá, obarvené vlasy často špiní ložní prádlo. Reparex oproti tomu redukuje melanin uvnitř vlasů, vlastně je „barví“ zevnitř a neužívá-li se pravidelně, neobjeví se neobarvená odrostlá zóna, ale celý vlas postupně bledne. To ale nevylučuje například to, že si žena užívající Reparex nemůže kdykoliv vlasy obarvit požadovanou barvou a naopak – i při obarvených vlasech je možno začít s užíváním přípravku Reparex.
Péče o vlasy tedy zahrnuje i používání přípravku Reparex, který je dobrým prostředkem k jejich ošetřování při návratu k jejich původní barvě.
Aquapalace Praha, Pražská 138, obchodní zóna Průhonice-Čestlice, 251 01 Praha-východ. Navštivte největší saunový svět v ČR – vyberte si pro svou relaxaci některou ze 14 druhů saun či prohříváren a využijte speciální nabídku saunových ceremoniálů – ať se již jedná o speciální medový či solný peeling, nebo ceremoniály s vybranými vůněmi. V saunovém světě si můžete užívat, relaxovat, odpočívat od 10.00 až do 23.00 hodin každý den. Při speciálních akcích, například Saunování při svíčkách, i déle.
Každé místo na chodidlech je propojeno s jiným orgánem v těle. Na chodidlech se odrážejí všechny vnitřní orgány. Každá reflexní zóna chodidel je přímo propojena s určitým orgánem, svalem, kloubem nebo nervy. Ošetření je pacientovi ušito přímo na míru, podle jeho potíží je stanoveno, na které body působit. Pomocí akupresury lze odstranit bolesti kloubů, zad, hlavy, migrény, poruchy spánku, vyčerpání, ale i alergie. Většině pacientů se hned po masáži viditelně uleví. Pokud se při akupresuře chodidla narazí na velmi bolestivé místo, je to potřeba brát jako upozornění na to, že je v těle něco v nepořádku.
Entezopatie je označení pro skupinu onemocnění úponových šlach. Slovo enthesis vychází z řečtiny a označuje úpon. Pro toto onemocnění se používá také označení syndrom úponových bolestí a řadí se mezi syndromy z přetížení měkkých tkání pohybového aparátu. Jde vlastně o patomorfologické změny v místě úponu šlach, vazů a kloubních pouzder. Entezopatie vznikají na základě zánětlivých změn v kloubním pouzdře a v oblasti úponů šlach.
Entezopatie se mohou vyskytovat samostatně pouze na jedné části těla nebo mohou být součástí revmatických onemocnění. Většina entezopatií vzniká jako následek přetížení s následnou poruchou prokrvení a látkové výměny. Entezopatie se vyskytují u obou pohlaví bez výjimky, nejčastěji pak v produktivním věku nebo u mladých a středně starých sportovců.
Entezopatie vznikají nejčastěji opakovaným přetěžováním šlachových úponů. Přetěžování může být běžně prováděná denní činnost, ale nejčastěji se týká sportovních aktivit nebo pracovní zátěže. U některých případů entezopatií jsou příčiny multifaktoriální. Přetížení může být akutní nebo chronické. Následkem je porucha mikrocirkulace v oblasti přechodu šlachy v kost. Jakmile dochází k opakované nadměrné námaze v oblasti úponu, chrupavčitá zóna v oblasti přechodu se ničí a dochází k její přestavbě. Při námaze dochází k mikrotraumatizaci úponů, jejich špatnému prokrvení, nekróze a zánětu.
Prvotním příznakem akutních entezopatií je jednoznačně bolest při pohybu. Většinou jde o bolest velmi dobře lokalizovanou, kdy nemocný může přesně ukázat na bolestivé místo úponu šlachy a jeho okolí. Typický je také otok. Hybnost je omezená a k úlevě dochází při znehybnění končetiny. Bolest se však objevuje také při palpaci postižené oblasti s vyzařováním bolesti do okolí. Akutní entezopatie typicky vymizí do šesti týdnů od prvních příznaků, a to bez ohledu na spontánní odeznění nebo jako reakce na léčbu. Pokud se bolesti a další obtíže spojené s entezopatií vyskytují déle než 6 týdnů, jde o entezopatii chronickou. Při přechodu do chronicity může být bolest také klidová a v oblasti nad úponem se mohou objevit změny jako zarudnutí kůže a neustupující otok.
Onemocnění entezopatiemi se velmi často diagnostikuje pouze na základě anamnézy. Pokud pacient zmíní úponové bolesti při sportu nebo pracovní činnosti, je možné rychle stanovit podezření na entezopatie. Klinická vyšetření jsou ale nezbytná, jelikož lékař pod kůži nevidí a nemůže bez dalších vyšetření prohlásit, že jde o entezopatie bez toho, aby vyloučil jiné, mnohdy mnohem závažnější příčiny (revmatoidní artritida, lupus apod.). Důležité je zkontrolovat všechny ostatní velké k
V případě nákazy lymskou boreliózou od infikovaného klíštěte se na kůži objevují červené okrouhlé skvrny. Zarudnutí na kůži, které vzniká jako znamení nákazy lymskou boreliózou, se latinsky nazývá erythema migrans a může se na kůži objevit v průběhu jednoho dne až jednoho měsíce poté, co bylo klíště přisáté. Ne každé zčervenání, které v místě přisátí pozorujeme, však musí ohlašovat tuto infekci. Nejčastěji vypadá erythema migrans jako červený kruh s vyblednutím v centru. Kruh mívá většinou pět až šest centimetrů v průměru, ale někdy je jeho průměr tak veliký, že zasahuje přes celý trup nebo končetiny a v okolí místa přisátí se nachází široká zóna centrálního výbledu. V takových případech erythema migrans snadno unikne naší pozornosti, protože se obvykle zaměřujeme pouze na bezprostřední okolí místa, kde bylo klíště přisáto. Ačkoliv je centrální výbled pro erythema migrans velmi typický, existují také z tohoto pravidla výjimky. Například ve Spojených státech, kde se při nákaze uplatňuje jiný druh boreliózy než v České republice, nemusí být centrální výbled vždy přítomen. Infekce se pak projeví jen kruhovým homogenním zčervenáním kůže. Důležité také je, že erythema migrans se nemusí objevit pokaždé, když na nás klíště přeneslo nákazu. Proto i když v místě přisátí nenajdeme žádné kožní projevy, nesmíme se nechat falešně uchlácholit. Nákaza je možná i v takovém případě.
Otázku, zda raději navštívit lékaře, nebo počkat, zda skvrna nezmizí, si v takovém případě položí hodně lidí. Flíček, který se velmi často objevuje v místě přisátí klíštěte, ve většině případů naštěstí neznamená nákazu lymskou boreliózou. Takový „neškodný“ flíček je většinou velmi drobný a může být i mírně vyvýšený nad okolní kůži. Obvykle se jedná pouze o místní zánětlivou rekci, reakci kůže na přisátí klíštěte a na látky, které v místě přisátí klíště uvolnilo do kůže. Protože typické zarudnutí – erythema migrans – je spolehlivým ukazatelem nákazy, vyplatí se místo přisátí klíštěte sledovat a kontrolovat ještě měsíc po odstranění klíštěte. Pokud se v místě objeví podezřelé zarudnutí, máte jistě důvod navštívit svého lékaře a požádat jej o provedení testu na boreliózovou infekci.
Bulka na dásni, která se objevuje a pak zase mizí, může být známkou infekce kolem hrotu kořene mrtvého zubu nebo známkou takzvaného parodontálního abscesu, kdy dojde k zánětu závěsného aparátu zubů v okolí následkem parodontitidy. Obojí je stav vyžadující zásah zubního lékaře.
Příčiny
Bulka na dásni může být vyvolána mechanickým podrážděním, hormonálními změnami, jako následek léčby nebo vážným celkovým onemocněním organismu (leukémie). Nejčastěji bulka na dásni vzniká z důvodu zánětu, kdy dochází k nahromadění hnisu mezi povrchem kosti a okosticí, příčina je vesměs odontogenní (akutní parodontitida).
Hnisavý zánět začíná v podobě zánětlivého otoku, ke kterému se přidruží silná emigrace leukocytů a dochází k nekróze. Infekce se někdy ohraničí, nekrotická tkáň propadne zkapalnění proteolytickým působením leukocytů a vznikne dutina (absces), která obsahuje hustou, žlutou, neprůhlednou tekutinu, která sestává hlavně z leukocytů (hnis). Koagulátory bakteriálního původu jsou tedy příčinou vzniku fibrinové bariéry, která tvoří ohraničení zánětu proti okolí, vlastní stěnu však absces nemá. Tato zóna nespecifické granulační tkáně vytváří někdy i několik milimetrů silnou vrstvu, která se chová jako semipermeabilní membrána (pyogenní membrána). Působením osmotických sil dochází ke zvětšování abscesů i bez další exsudace, absces pak působí také tlakem na okolní tkáně a přivodí jejich nekrózu. Nekróza může způsobit provalení abscesu k volnému povrchu a vznikne chodbička, z níž se na povrch vyprazdňuje hnis – hnisavá píštěl slizniční. Abscesová dutina poté zkolabuje, vyplní se granulační tkání, která vyplní zbývající dutinu a celý proces se zhojí jizvou. Struktura okolních tkání může však zabránit kolapsu abscesové dutiny a nevyprázdněný absces přechází do chronického stadia. Je tomu tak například při tvorbě apikálního zubního granulomu, což je v podstatě chronický absces.
Ke zvětšování abscesu dochází tak dlouho, dokud infekce v něm je virulentní (patogenní). Později zpravidla infekce zaniká a růst abscesu se postupně zastaví – autosterilizace abscesu. Při chronickém intersticiálním hnisání bez vyprázdnění navenek dochází následkem rozpadu leukocytů a působením histiocytů k vytvoření pozánětlivého pseudoxantomu, který je pozůstatkem pyogenní membrány.
Příznaky
Ke zvětšování abscesu dochází tak dlouho, dokud je v něm infekce. Později zpravidla infekce zaniká a růst abscesu se postupně zastaví (autosterilizace abscesu). Při chronickém intersticiálním hnisání bez vyprázdnění dochází následkem rozpadu leukocytů a působením histiocytů k vytvoření pozánětlivého pseudoxantomu, který je pozůstatkem pyogenní membrány.
Tepová frekvence je ukazatelem trénovanosti a zdravotního stavu.
Klidovou tepovou frekvenci naměříme ráno v posteli po probuzení. U vrcholových sportovců mohou tyto hodnoty dosahovat pouze 30 úderů za minutu. Normální hodnoty se pohybují kolem 60 úderů za minutu.
Aktivní tepovou frekvenci naměříme během dne v klidovém režimu. Normální hodnoty tepové frekvence jsou kolem 70–80 úderů za minutu. U netrénovaných lidí pracuje srdce méně ekonomicky, údery jsou rychlejší a po mírném tělesném zatížení tepová frekvence prudce stoupá.
Maximální tepová frekvence se pohybuje kolem 170–210 úderů za minutu. U netrénovaného člověka dosahuje téměř stejné hodnoty jako u trénovaného závodníka a tréninkovým procesem bývá velmi málo ovlivněna. Proto je maximální tepová frekvence stěžejní pro určování dalších úrovní tepové frekvence.
Jestliže je maximální tepová frekvence pevně stanovená fyziologií člověka, nedá se zvýšit. Klidovou tepovou frekvenci lze snížit pravidelným tréninkem. Jde tedy o to, že pravidelným tréninkem (rychlá chůze, běh, plavání, cyklistika a podobně) se posiluje srdce, konkrétně jeho puls, jelikož srdce je také sval.
Srdeční činnost by se měla chápat jako celek, který ovlivňuje chod organismu, a nejde pouze o hodnoty aerobní zóny. To je důvod, proč lidé, kteří začnou s fyzickou aktivitou, s ní i brzo skončí. Neposilují totiž srdce a striktně se drží pouze v aerobní zóně. Po čase se nedostavují výsledky v nárůstu kondice. Z hlediska spalování tuků je nejdůležitější správná strava a posilování srdce (kardiozóna), protože posílením srdce se posílí i výdrž v aerobní zóně. Čím silnější bude srdce, tím více se rozšíří aerobní zóna.
Tepová frekvence u dětí je variabilní a je závislá na mnoha faktorech. Jedná se o fyzickou aktivitu, celkový zdravotní stav, vlivy životního prostředí i náladu dítěte.
Obvyklé hodnoty:
u kojenců (1 měsíc) – 140 tepů za minutu;
1. až 12. měsíc – 132 tepů za minutu;
1 až 2 roky – 124 tepů za minutu;
2 až 4 roky – 115 tepů za minutu;
4 až 6 let – 106 tepů za minutu;
6 až 8 let – 98 tepů za minutu;
8 až 10 let – 88 tepů za minutu;
10 až 12 let – 80 tepů za minutu;
12 až 15 let – 76 tepů za minutu.
Ve věku 15 až 50 let by průměrná tepová frekvence měla být kolem 70 tepů za minutu a po 50 letech:
50 až 60 let – 74 tepů za minutu;
60 až 80 let – 79 tepů za minutu.
Významná změna srdeční frekvence může znamenat možný vývoj nemoci.
Jde buď o 10%, nebo 20% roztok tetraboritanu sodného (Na2B4O7.10H2O) v 85% glycerolu (C3H803).
V případě 10% roztoku obsahuje 9,2 až 10,8 % Na2B4O7.1OH2O a 74,6 až 79,3 % C3H8O3 a v případě 20% roztoku obsahuje 19,0 až 21,0 % Na2B4O7.10H2O a 66,3 až 70,5 % C3H8O3.
Příprava
Předepsané množství tetraboritanu sodného (10,0 g nebo 20,0 g) se zahříváním rozpustí za stálého míchání v předepsaném množství 85% glycerolu (90,0 g nebo 80,0 g).
Vlastnosti
Čirá, téměř bezbarvá sirupovitá tekutina.
Zkoušky totožnosti
K 0,2 ml se přidají 2 ml hexahydroxoantimoničnanu draselného RS a promíchá se. Během několika minut se vyloučí bílá jemně krystalická sraženina (sodík).
K množství odpovídajícímu asi 0,2 g tetraboritanu sodného se v porcelánové misce přidá 1 ml kyseliny sírové R, přidají se 3 ml lihu 96% R a směs se zapálí. Plamen, zvláště při dohořívání, je zbarven na okrajích zeleně (kyselina boritá).
1 ml se smíchá s 1 ml kyseliny dusičné R a směs se opatrně převrství 1 ml dichromanu draselného RS; na styku obou vrstev postupně vznikne fialově modrá zóna (glycerol).
Zkouška na čistotu
5,0 g se zředí vodou R na 25,0 ml. Tento roztok je čirý a bezbarvý.
Stanovení obsahu
Tetraboritan sodný: 4 000 g roztoku 10% nebo 2 000 g roztoku 20% se zředí vodou R na 25 ml a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (skleněná a nasycená kalomelová elektroda). Ztitrovaná tekutina se použije ke stanovení glycerolu.
1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS odpovídá 1,907 mg Na2B4O7.10H2O.
Glycerol: Ztitrovaná tekutina ze stanovení tetraboritanu sodného se kvantitativně převede do odměrné baňky na 100 ml, doplní se vodou R po značku a promíchá se. Do baňky se zabroušenou zátkou se odměří 5,0 ml (v případě 10% roztoku) nebo 10,0 ml (v případě 20% roztoku), zředí se vodou R na 50 ml, přidá se 0,3 ml červeně bromkresolové RS a tolik hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS, až se žluté zbarvení roztoku změní na fialově červené. Přidá se 1,5 g jodistanu sodného R, baňka se uzavře a obsah se občas promíchá. Za 5 minut po rozpuštění jodistanu sodného se přidá 1,5 ml propylenglykolu R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do fialového zbarvení s tím, že se před dotitrováním přidá ještě 0,1 ml stejného roztoku indikátoru. Nalezená spotřeba se koriguje výsledkem slepé zkoušky.
1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l US odpovídá 9,209 mg C3H8O3.
Blastocysta je rané embryonální stadium savců, jakási obdoba blastuly u nižších živočichů. Vzniká z moruly, což je vlastně shluk buněk (blastomer) vzniklých opakovaným dělením vajíčka. Když morula vstoupí do děložního prostoru, zona pellucida přítomná na povrchu moruly se najednou stane mnohem propustnější. Tím se do vnitřní buněčné masy moruly dostane velké množství tekutiny a vznikají mezibuněčné prostory vyplněné vodou, z nichž se nakonec zformuje jednolitá dutina, takzvaný blastocoel. Tímto okamžikem se morula mění v blastocystu. Blastocysta se pohybuje volně v děloze, vyživuje se jejím sekretem, ale nakonec (u člověka během 6. dne vývoje zárodku) dojde k přichycení celé blastocysty k epitelu endometriální sliznice a k postupnému uhnízdění – nidaci. Na blastocystě je již možné pozorovat diferenciaci jednotlivých skupin buněk. Takzvaný trofoblast obklopuje celé embryo po jeho obvodu, zatímco embryoblast je vnitřní buněčná masa buněk na jednom z pólů embrya
Za 6 až 7 dnů po oplození vajíčka (tedy asi 21. den cyklu) získává blastocysta schopnost zanořit se do děložní sliznice, implantovat, nidovat. Děložní sliznice je v této době poměrně vysoká, prosáklá, slizniční žlázky jsou naplněné hlenovitým obsahem. V této době se na povrchu blastocysty vytvoří nad souvislou vrstvou buněk (cytotrofoblastem) vrstva bezjaderné hmoty s volnými buněčnými jádry hlenovitého charakteru (syncytiotrofoblast), kde se tvoří enzymy schopné rozpouštět povrch děložní sliznice. Obvykle to bývá v místě mezi vyústěním slizničních žlázek. Povrch sliznice se rozpadá a blastocysta se zanořuje do její hloubky, asi jako když teplá kovová kulička zapadá pod povrch voskové ploténky. Otvor po zanoření blastocysty se pak zalepí fibrinem a později přeroste epitelem. Tomuto ději, který je ukončen asi 9. dne po oplodnění vajíčka, se říká implantace, nidace – uhnízdění. Blastocysta získává v této době výživu z rozpuštěné děložní sliznice. Poněvadž při nidaci mohou být narušeny krevní vlásečnice děložní sliznice, vylévá se do okolí zanořené blastocysty i krev.
V termínu očekávané menstruace začíná trofoblast produkovat hormon choriový gonadotropin – hCG, který působí na žluté tělísko vzniklé ve vaječníku po ovulaci z prasklého folikulu tak, že nezaniká, naopak se zvětšuje a mění se ve žluté tělísko těhotenské. To tvoří ve zvýšené míře estrogeny a progesteron, jejichž účinkem děložní sliznice dále bují a prosakuje, mění se na deciduu (blánu padavou), více než 1 cm vysokou. Vysoké hladiny estrogenu a progesteronu způsobí, že menstruace (která by se v těchto dnech měla dostavit) vynechá, a to je první, dosud nejistá známka těhotenství. V této době je produkce choriového gonadotropinu již tak vysoká, že ji lze prokázat jak v moči, tak v krevním séru těhotných.
Pozitivní výsledek testu na CRP znamená, že ve vašem těle probíhá zánět. To může mít řadu různých příčin, mimo jiné například infekční virové nebo bakteriální onemocnění, zánětlivé autoimunitní onemocnění střev, infarkt myokardu, rakovina, lupus, pneumokokový zápal plic, revmatoidní artritida, tuberkulóza, revmatická horečka a podobně.
Hodnoty zvýšeného CRP
Pohybuje-li se výsledek testu do 8–10 jednotek, nejedná se s velkou pravděpodobností o bakteriální infekci. Lehce zvýšené CRP nad tyto hodnoty však mívají zdraví kuřáci, těhotné ženy, sportovci po velké fyzické zátěži, osoby s vysokoproteinovou dietou a pacienti s diabetem a depresemi.
Rozmezí hodnot od 8 do 30 jednotek (některé zdroje uvádějí do 35 až 38) je označováno jako takzvaná šedá zóna, kdy nelze jednoznačně odlišit původce choroby. Jsou-li naměřeny hodnoty v rozmezí této zóny, přiklání se lékaři po zvážení dalších symptomů spíše k virovému původu infekce.
Ano, je. Při menší zátěži se tuky spalují méně, při přehnané zátěži dokonce vůbec. Jak tedy správně a efektivně cvičit? Vhodným ukazatelem pro vás může být měření tepové frekvence.
Markéta Brodová, cvičitelka aerobiku radí: „Při spalování tuků by se měla tepová frekvence pohybovat v tak zvané „fat-burning zóně“, což znamená, že cvičíme s takovou intenzitou, při které mají buňky dostatek kyslíku.“ Sval tedy potřebuje dostatek kyslíku, aby se tuk mohl spalovat. Jak to ale poznáte? „Já osobně používám „talk test“, kdy cvičící musí subjektivně pociťovat dostatečnost dechu a nesmí dojít k jeho popadání“, říká cvičitelka Markéta Brodová.
Svou zónu zjistíte jednoduchým výpočtem: (226 - věk) x 0.7 nebo 0.8. Vyjde vám nejnižší a nejvyšší tepová frekvence, při jejímž dosažení bude zachována aerobní zóna cvičení.
Pro osoby středního věku se hrubá orientační hodnota pohybuje kolem 120 tepů za minutu (80% úrovně maximální intenzity).
Akutní toxicita vyjádřená LD50 je při perorálním podání u myší a potkanů 700 – 900 mg/kg tělesné hmotnosti, u králíků 1 až 2 g na jeden kg tělesné hmotnosti a u koček a psů je 1 až 2 g na kg tělesné hmotnosti, ale u psů byla pro silné zvracení stanovena LD50 jen přibližně.
Chronická toxicita Clotrimazolu
Dlouhodobé podávání vysokých dávek per os u potkanů, psů a opic způsobilo změny v játrech a nadledvinkách. V závislosti na velikosti dávek došlo k hypertrofii jater (hypertrofie buněk a zbytnění celého orgánu), která byla vyvolána mikrozomální enzymatickou indukcí v hepatocytech. Známky intrahepatální cholestázy nebo patologické změny nebyly u psů a opic pozorovány, pouze u potkanů došlo na pokladě zvláštní senzibility ke Clotrimazolu, při dávkách 200 mg na kg tělesné hmotnosti a den, k degenerativním změnám v hepatocytech. Funkční hypertrofie je reverzibilní a po ukončení podávání odeznívá. Zbytnění nadledvinek bylo způsobeno hromaděním tuku v zona reticularis a fasciculata; poškození parenchymu nebylo pozorováno. Po ukončení podávání jsou i tyto změny reverzibilní, ale přetrvávaly déle než v játrech.
Mutagenní a karcinogenní účinky Clotrimazolu
Pokusy zaměřené na mutagenitu jsou negativní, ale zatím neumožňují konečná zhodnocení. Karcinogenita klotrimazolu nebyla sledována.
Clotrimazol a reprodukční toxicita
Teratogenita byla sledována u myší, potkanů a králíků při perorálním podání dávek až do 200 mg na kg tělesné hmotnosti a u potkanů při vaginálním podání 100mg na kg tělesné hmotnosti. Clotrimazol neměl přitom vliv na fertilitu, není embryotoxický ani teratogenní. Dosavadní zkušenosti s lokální aplikací u těhotných nesvědčí pro toxický účinek na embryo a plod.
Lokální (topická) snášenlivost Clotrimazolu
Studie lokální snášenlivosti byly provedeny s použitím roztoku 1% Clotrimazol v polyethylenglykolu 400) u králíků – albínů. Při studiích se sledovala primární dráždící aktivita a tolerance během dlouhodobého použití. Neporušená kůže králíka neprokázala dráždící účinek. Tvorba edému nebyla pozorována ani při aplikaci na porušenou kůži.
Seznam všech pomocných látek Clotrimazolu spray: Makrogol 400, isopropylalkohol, propylenglykol. Doba použitelnosti Clotrimazolu je 3 roky od data výroby. Přípravek nesmí být používán po uplynutí doby použitelnosti vyznačené na obalu. Pro udržení léčivých vlastností je vhodné Clotrimazol skladovat při teplotě do 30*C. Clotrimazol AL spray 1% se prodává jako lahvička z hnědého skla s mechanickým rozprašovačem a krytem z plastické hmoty. Zabalen je v papírové krabičce. Velikost balení je 30 ml roztoku.
Jestli se vám čočky pohybují během mrkání, tak nejsou řádně nasazeny anebo jsou čočky poškozeny. V případě, že se kontaktní čočky pohybují příliš, tak nebudou mít vaše oči přirozený vzhled. To samé vzniká, pokud není barevná část čočky v zákrytu s duhovkou, také to může vytvořit nepřirozený vzhled. Obecně se dá říci, že kontaktní čočky sedí na očích pevně většině lidí. Neprůhledné barevné kontaktní čočky, které zcela změní barvu očí, na rozdíl od některých barevných čoček, které pouze prohloubí přirozenou barvu očí, mají jasnou zónu v centru čočky, takže světlo není blokováno od vstupu na oko přes zorničku. Není-li tato zóna zhruba stejné velikosti jako zornička nebo není zcela nad zorničkou, nebudou mít neprůhledné barevné kontaktní čočky přirozený vzhled, který chcete.
Blokátory vápníkového kanálu, nebo také antagonisté vápníkového kanálu (angl. calcium channel blocker) jsou širokou skupinou léčiv, jejichž účinek je podmíněn omezením vstupu vápníkových iontů (Ca2+) skrze buněčný vápníkový kanál, čímž následně dojde k terapeuticky využitelným fyziologickým změnám. Blokátory vápníkového kanálu jsou využívány především za účelem snížení krevního tlaku (hypertenze), protože zlepšují "pružnost" krevních cév, resp. zvyšují tzv. průsvit cév, a tak dochází ke snížení cévního odporu, který patologicky zúžené cévy kladou toku krve. Tento cévní odpor je nutné překonávat pomocí zvýšené srdeční práce (vyšší síla stahu -kontrakce- srdeční svaloviny tj. myokardu), čímž se tlak krve zvýší. Blokátory vápníkového kanálu jsou tedy schopny vazodilatace. Blokátory vápníkového kanálu jsou dále využívány za účelem snížení bolesti na hrudi způsobenou anginou pectoris. Speciálnější indikací je zabránění tzv. cerebrálním vazospasmům, což je stav, kdy dojde ke křečovitému stažení (kontrakci) delších komunikačních cév, které procházejí v oblastech pod mozkovou plenou. Toto stažení je fyziologickou odpovědí na krvácení, způsobené prasknutím tepenné výdutě v mozku, tj. ruptury aneurysmatu.
Kromě působení blokátorů vápníkového kanálu na cévní stěnu, mohou tyto léčiva ovlivňovat tlak krve i jinými fyziologickými mechanismy. Vápníkové kanály jsou totiž obsažené rovněž v tzv. zona glomerulosa, tedy nejvrchnější části kůry nadledvin, která je umístěna těsně pod pouzdrem nadledviny. Blokování vápníkových kanálů v těchto místech může pozitivně působit na snížení sekrece aldosteronu, a tak ovlivnit zvýšený krevní tlak, který je spojen s tzv. hyperaldosteronismem (patologicky zvýšená míra produkce aldosteronu, vedoucí mj. k nižší hladině draslíku v krvi, tj. hypokalémii a vyššímu tlaku krve).
Navzdory vysoké účinnosti blokátorů vápníkového kanálu, je důležité při jejich podávání zvážit farmakokinetické účinky vybrané látky, a to z důvodu zjištění, že dlouhodobé užívání krátkodobě působících blokátorů vápníkového kanálu je spojeno se statistickým zvýšením míry úmrtnosti oproti kontrolním skupinám, které krátkodobě působící blokátory vápníkového kanálu neužívaly.
U onemocnění srdce a cév vysoké dávky zázvoru mohou tyto zhoršovat. Pokud takovými chorobami trpíte, užívejte zázvor pouze se souhlasem vašeho lékaře. Zázvor může snižovat krevní tlak stejným způsobem jako některé léky na vysoký krevní tlak a srdeční onemocnění. Užívání zázvoru s těmito léky může vést k bradykardii (zpomalení srdečního rytmu) a arytmiím (nepravidelný srdeční rytmus). Pokud užíváte některý z níže uvedených léků, nekonzumujte zázvor bez předchozího souhlasu vašeho lékaře: nifedipin (Adalat, Procardia), verapamil (Karvediol, Calan, Verelan, Isoptin), diltiazem (Cardizem), isradipin (DynaCirc), felodipin (Plendil), amlodipin (Norvasc), apod. Obecně platí, že pokud užíváte jakýkoli lék, nikdy zázvor nejezte bez předchozího souhlasu vašeho lékaře!
