ZRAJÍCÍ je přesně to, o čem vás chceme informovat v našem článku. Atopický ekzém (AE) je autoimunitní nemoc projevující se především na kůži. U dětí školního věku je nejběžnější kožní chorobou (až 20% výskyt). Objevuje se však i u kojenců, převážně kolem třetího měsíce života, a u dospělých, kteří tvoří asi 10 % z celkového počtu postižených. U některých lidí se projeví poprvé právě až v dospělosti. Ekzém mohou doprovázet vedlejší komplikace, například druhotná bakteriální infekce, bradavice a podobně. Jedná se o civilizační chorobu.
Dietní opatření
Pokud se ekzém objeví u dítěte v kojeneckém nebo batolecím věku, využívá se speciální krátkodobá vylučovací diagnostická dieta. Jejím cílem je zjistit, jestli rozvoj ekzému u dítěte je nebo není způsoben nějakou potravinou – ať už v podobě příkrmu, nebo alergenu vstřebaného do mateřského mléka. Tato testovací dieta je prvním a nejdůležitějším krokem, který byste měli se svým dítětem podstoupit. Pomocí ní máte šanci odhalit hlavní příčinu zhoršování ekzému. Pravděpodobnost, že jí bude určitý potravinový alergen, je totiž u takto malých dětí velmi vysoká.
Jestliže se dietou prokáže, že provokatérem ekzému je jeden nebo více potravinových alergenů, nastupuje dieta. Z jídelníčku atopika se prokázané alergeny zcela vyřadí. Pokud po úpravě stravy ekzém zcela vymizí a nevrací se, není nutné dietu rozšiřovat na další potraviny. Jedinou výjimkou je sója, které by se měli vyhýbat malí potravinoví alergici, i když jim na ni vyšly testy negativní.
Určité potraviny mohou zhoršovat atopický ekzém i přesto, že si na ně tělo nevytvoří žádnou alergii. Jde o potraviny, jež jsou schopny různým způsobem zvyšovat hladinu histaminu v těle. Histamin je sloučenina odpovědná mimo jiné za svědění a záněty pokožky.
Nejčastější dráždivé potraviny: rajčata, lilek, špenát, kuřecí a vepřové maso, ryby (s výjimkou absolutně čerstvých) a další vodní živočichové, zrající salámy, zrající sýry, kysané mléčné výrobky, kyselé okurky, kysané zelí, čokoláda, kakao, citrusové ovoce, ananas, papája, datle, jahody, maliny, ostružiny, borůvky, brusinky, rybíz, rozinky, třešně, višně, meruňky, broskve, nektarinky, ryngle, švestky, sója a červená fazole, tofu, potravinové přísady jako kvasnice, barviva, zvýrazňovače chuti, sójová omáčka, ocet, hořčice, stabilizátory a konzervační látky, exotické koření jako skořice, hřebíček, muškát, lékořice, chilli nebo kari, syrový vaječný bílek, veškerý alkohol (nejvíce sekt), jakákoli dříve uvařená a ohřívaná jídla.
Pacientům se dnou se doporučuje snížit obsah purinů v potravě, denně konzumovat 150 g zeleniny a ovoce (ideálně čerstvou). Při záchvatech dny se doporučuje podíl ovoce a zeleniny ve stravě ještě zvýšit (klidně až dvojnásobně). Pomoci mohou i odlehčené dny, kdy dvakrát týdně v jídelníčku bude jen zelenina a ovoce. Při dnovém onemocnění se musí omezit koření a snížit množství soli ve stravě. Doporučuje se také (pokud to jde) nahradit živočišné tuky těmi rostlinnými a rybími tuky a oleji.
K pití se doporučuje pít nesycenou vodou, čaje (bylinkové, ovocné), celerovou šťávu.
Mezi "zakázané" potraviny patří některé druhy ryb (kaviár, jikry, halibut, pstruh, losos, kapr, sardinky, očka, ančovičky, šproty, sleď, slanečky), kvasnice (kynuté a celozrnné pečivo), uzeniny, játrové paštiky, jelita a jitrnice, vnitřnosti (brzlík, ledviny, játra, mozeček, plíce, slezina, drštky), kořeněné pokrmy, silné masové vývary, masové bujóny, zvěřina, mladé telecí maso, koření (chilli, feferonky, pepř, kari, sojová omáčka, maggi, dresinky, česnek, křen), mák, želatina, zrající plísňové sýry, luštěniny (čočka, fazole, hrách), čokoláda, kakao, kofein, rebarbora, špenát, zelený hrášek, červená řepa, fíky.
Naopak doporučované (nebo aspoň přípustné) potraviny jsou z ovoce třešně, banán, hrozinky, jahody, jablka, hrušky, borůvky, broskve, meruňky, nektarinky, ananas, angrešt, švestky, pomeranče, ze zeleniny pak celer, cuketa, baklažán, cibule, brambory, zelené fazolky, kapusta, květák, rajčata, zelí, pórek, ředkvičky, salát, mrkev, sója, paprika, chřest, kedlubny, okurky, avokádo. Dále pak také houby, tmavé pečivo, suchary, sušenky, bábovky, croissanty, perník, závin, zázvor, kopr, tzatziki, petržel, pažitka, kmín, majoránka, puding, zmrzlina, mléko, zakysané mléčné výrobky, tvaroh, sýry, brynza, jogurty, vejce, těstoviny, jáhly, pohanka, rýže, bílé konzervované fazole, džem, med, rozinky, mandle, hořčice, z masa pak koroptev, krůta, holub, králík, zajíc, z ryb sumec, lín, platýz, úhoř.
Místo masa se doporučuje jíst třeba tofu.
Jídelníček člověka trpícího dnou by měl obsahovat převážně tedy ty potraviny, které snižují množství kyseliny močové. Ke snídani se hodí jíst třeba nízkotučné bílé jogurty doplněné vhodným ovocem a lněným semínkem, celozrnné pečivo či rýžové chlebíčky se zeleninovými pomazánkami, omeleta. Ke svačinám (dopolední i odpolední) se doporučuje konzumace ovoce či zeleniny v různých podobách (ovocné saláty, samotné ovoce, smoothie, ovoce s jogurtem, tvarohem) a oříšky.
K obědu a večeři může mít pacient trpící dnou třeba pečené brambory s brynzou, pohanku s dušenou zeleninou, kuřecí prsa plněná sýrem, celerové hranolky, grilovaný losos, pečená zelenina; brokolicová polévka s krutony, celozrnný toast s vaječnou pomazánkou, zeleninou, zapékaný květák s vařeným bramborem, grahamové těstoviny.
Kandida je živá z cukrů, které přijímá z oběhového systému. Když se radikálně sníží příjem cukrů ve stravě, tak se dá kandida takto vyhladovět a omezí se její další množení. Stav s pochvou se po několika dnech takovéto sacharidové diety vrátí do normálu. Nejlepší dieta proti kvasinkám je Atkinsova dieta, která se musí držet po dobu pěti týdnů. Atkinsova dieta je založena na omezení příjmu cukrů, takže se při ní nesmí jíst žádné rafinované cukry, žádné uhlohydráty, jako jsou obilí, těstoviny, chléb, cereálie obecně, také žádné brambory a luštěniny. Dále se při této dietě nesmí žádný alkohol, ani ocet, žádné ovoce, ani melouny. Dále žádné zrající sýry, arašídy a sójové produkty. Prakticky pak již k jídlu zbývá jen vejce, maso a zelenina v jakémkoliv množství a k tomu čistá nebo jemně minerální voda 3 až 4 litry denně. Pozor, při této dietě budou přicházet návaly mlsné. Nesmíte podlehnout, takže ukliďte ze svého dosahu vše, co se při této dietě nesmí jíst! Uvařte si vejce na tvrdo a napečte si různá masa, která pak během dne můžete mlsat, třeba se sherry rajčátky nebo s okurkou.
Není to nic moc a vyhladoví to nejen kandidu, ale i vás. Jako vedlejším efektem může být úbytek na váze - hubnutí, protože se při této dietě zredukují tukové zásoby. Pak po skončení diety je třeba dbát na postupné přidávání uhlohydrátů (sacharidů) do běžné stravy. Tělo totiž po několika týdnech dietního stresu bude ukládat každý sacharid, který mu zbude velice efektivně do tuků. Pokud by se přešlo okamžitě na předchozí stravu, tak by to vedlo obrovskému nárůstu tukové vrstvy, tělo by doslova začalo obtékat tukem. Takže sacharidy po dietě přidávat velice pomalu a vyvažovat jejich přísun zvýšeným pohybem.
Podezření na intoleranci laktózy se nejčastěji potvrzuje vodíkovým dechovým testem. Při kvašení mléčného cukru se tvoří ve větším množství vodík, který se ve střevě vstřebává a je vydechován plícemi. Test se tedy provádí stanovením množství vodíku ve vydechovaném vzduchu po podání laktózy. Další variantou potvrzení diagnózy bývá určení pH průjmovité stolice, které bývá při laktózové intoleranci kyselé v důsledku vyššího obsahu organických kyselin. Lékař také může po podání laktózy změřit glykémii (hladinu cukru v krvi), která bývá u intolerance laktózy málo zvýšená. Dochází k tomu v důsledku nerozštěpení laktózy na jednodušší cukry, které by se vstřebaly ze střeva a glykémii by zvýšily. Nejméně používaným testem, zejména kvůli jeho náročnosti a invazivnímu charakteru, bývá přímé stanovení enzymu ve střevní sliznici. Lékař při endoskopickém vyšetření odstřihne malý kousek sliznice tenkého střeva a v ní se pak prokazuje přítomnost nebo nepřítomnost laktázy. Onemocnění se dá léčit pouze omezením laktózy v jídelníčku, ve výjimečných případech je nutno výrobky s obsahem laktózy úplně vyloučit. Protože má většina postižených ještě v tenkém střevě aspoň malou aktivitu laktázy, nemají potíže po konzumaci malého množství výrobků s obsahem mléčného cukru. Některé mléčné výrobky mají již přirozeně nízký obsah laktózy, jsou to hlavně tvrdé a zrající sýry. Ty může i pacient s laktózovou intolerancí konzumovat prakticky neomezeně. Někdy bývá dobře tolerováno dokonce i mléko, zvláště když je smícháno s kakaem nebo kukuřičnými lupínky, které zvýší vydatnost jídla, což způsobí zpomalené trávení a laktóza tak má větší šanci, že bude rozštěpena zbytky enzymu, který se ve střevě nachází. Také mléčné výrobky s vyšším podílem tuku (šlehačka či smetana) nemusí v menších množstvích pacientovi způsobovat žádné výraznější potíže. Jogurty a zakysané výrobky sice laktózu obsahují, ale zároveň obsahují bakterie, které s jejím štěpením ve střevě pomůžou, a tak s jejich konzumací nemá většina lidí s laktózovou intolerancí žádné potíže. „Přátelské“ bakterie, které se nacházejí v probiotikách, také mohou stav pacienta trpícího laktózovou intolerancí výrazně zlepšit. Je však třeba dávat si pozor na jiné potraviny, které mohou laktózu obsahovat. Jedná se zejména o mléčnou čokoládu, dezerty, zmrzlinu, zákusky, máslo, margarín nebo potraviny obsahující sušené mléko. Laktóza se také nachází v množství léků, nápojích, dokonce i ve žvýkačkách. Je proto nutné sledovat složení potravin, které jíme. Existují také speciální bezlaktózová mléka a bezlaktózové mléčné výrobky nebo lze užívat tablety s obsahem laktázy, které jsou k dostání v lékárně bez lékařského předpisu.
Nejplodnější období, respektive plodné dny nastávají několik dní po ovulaci, tedy po uvolnění zralého vajíčka z vaječníku. Plodné dny představují poměrně krátké období mezi dvěma menstruacemi, kdy může žena otěhotnět. Obvykle mezi 13. až 14. dnem od prvního dne předcházející menstruace se zrající vajíčko uvolňuje z vaječníku. Tato fáze se nazývá ovulace. Vajíčko je zachyceno trychtýřovitým rozšířením vejcovodu a putuje směrem k děloze. Životnost vajíčka (zárodečné buňky matky) je relativně krátká. K jeho oplození musí dojít nejpozději do 17 hodin po ovulaci. Spermie (zárodečná buňka otce) má schopnost proniknout do vajíčka ještě zhruba 48 hodin po souloži. Vajíčko bývá oplodněno pouze jednou spermií. Spermie pronikají z pochvy velmi rychle, v děloze jsou již za několik desítek vteřin a do jedné hodiny po souloži bývají již na konci vejcovodu.
Plodné dny představují období, kdy je největší pravděpodobnost oplodnění vajíčka. Plodné dny si můžete vypočítat v domácím prostředí tak, že sledujete bazální teplotu (tělesnou teplotu v klidu), která se cyklicky mění během menstruačního cyklu. Plodné a neplodné dny lze také rozlišit pomocí ovulačních testů, jež jsou k dostání v lékárnách, nebo sledováním vzhledu poševního hlenu, který je během ovulace čirý, řidší a táhne se, kdežto během neplodných dnů je zakalený a hustý.
Zpracováváním potravy v organismu dochází k tvorbě plynu. U zdravého jedince se tvoří 1 až 2 litry střevního plynu denně. Velká část se vstřebává, zbytek odchází rektem ven z těla. Pokud si představíme celý průběh trávicím systémem, pochopíme, že na zpracování potravy se podílí mnoho činitelů. Od rozmělnění v ústech až po vypuzení nestravitelných zbytků stolicí. Každá etapa trávení může ovlivnit tvorbu plynů ve střevech. Mimo to ještě plynatost závisí na výběru potravin, na okolnostech, jak a kdy se stravujeme, na přísunu tekutin, na pohybu střev i na psychice.
Nadýmání po konzumaci fazolí, které je nejčastější, způsobují oligosacharidy, s nimiž si lidské tělo nedokáže poradit a pořádně je nezpracuje. Při rozkladu těchto cukrů ve střevech dochází k nadměrné produkci plynu, který si hledá únikovou cestu ven. Plynatostí však trpí i lidé, kteří neholdují fazolím a dalším luštěninám, ale mají citlivější střeva nebo trpí sníženou pohyblivostí střev.
Jsou potraviny, které podporují a zvyšují plynatost a jiné, které jsou vhodné při obtížích.
Mezi rizikové potraviny patří: luštěniny (hrách, fazole, čočka); zelenina (zelí, cibule, česnek, kapusta, květák, brokolice); ovoce (hroznové víno, švestky, hrušky, banány, hrozinky i ořechy); pečivo (zvláště čerstvé bílé pečivo nebo kynuté); slané potraviny (uzeniny, zrající sýry, příliš kořeněná jídla); nápoje jako kyselé šťávy, sycené nápoje, alkohol.
Vhodné potraviny jsou: některá zelenina a ovoce (rajčata, okurky, červená řepa, brambory, grepy, jablka); libové maso a nízkotučné sýry, jogurty s živými kulturami; starší tmavé pečivo, rýže; bylinky a koření (fenykl, kopr, bazalka, anýz, kmín, tymián, oregano, zázvor, libeček, máta, heřmánek); nápoje jako neperlivá voda, bylinné i jiné čaje.
Neznamená to však, že rizikové potraviny jsou nezdravé, naopak, obsahují spoustu živin pro lidský organismus potřebných. Jen se musí správně připravit, použít koření, které tvorbu plynů eliminuje a napomáhá lepšímu trávení. Přesto je dobré mít po ruce nějakou pastilku, která usnadňuje trávení. Dále se doporučuje jíst pomalu, v klidu, po malých soustech, potravu pořádně rozmělnit v ústech.
Řečík pistáciový pochází z Íránu. Je to velice otužilý strom. Snese teplotu -10 ° v zimě a +40 ° v létě. Potřebuje slunnou polohu a dobře propustnou půdu. Dlouhé horké léto je nezbytné ke zrání plodů. Je potřeba jeden samčí strom na 6–8 samičích stromů, aby měly plody. Samčí strom může být i jiná odrůda než samičí strom. Řečík pistáciový vyrůstá až do výšky 10 m. Má opadavé zpeřené listy, dlouhé 10 až 20 cm. Plodem je peckovice – pistáciový oříšek.
Některé vyšlechtěné odrůdy ale mají samčí a samičí květy na jediném stromě. Z nenápadných květů, sdružených do latovitých květenství, se vyvíjí množství drobných zašpičatělých plodů červené barvy. Tenké zelené oplodí skrývá pistáciový oříšek – pecku s tenkou a hladkou dvoudílnou skořápkou, ve které je drobné oválné, zeleně zbarvené semeno charakteristické chuti, která vynikne zvláště po opražení a prosolení. Pistácie bývají většinou nejdražší ořechy, které se na trhu nabízejí.
Pistácii pravou e nutné pěstovat na mimořádně vhodných místech, například u osluněné zdi nebo ve skleníku. Osvědčení odrůda 'Aleppo' je dnes pravděpodobně nedosažitelná. Příbuzným, ne příliš odolným druhem je kyperský řečík terebint (Pistacia terebinthus), který obsahuje pryskyřici. Plody má zpočátku červené, během zrání hnědnou a obsahují jedlá, olejnatá semena, která jsou také zelená a zašpičatělá, ale menší. Slouží jako opylovač pro pravé pistácie, které vytvářejí často pyl příliš brzo a nestačí se tak samy oplodnit. Většina semenáčků je proto hybridem obou druhů, což brání prošlechtění pistáciových oříšků. Plody řečíku lentišku (Pistacia lentiscus) poskytují stolní olej. Tento druh se pěstuje hlavně pro takzvaný mastix, pryskyřičnou hmotu, která se získává ze zářezů v kůře a používá se k výrobě léčiv a žvýkaček.
Pěstování: Pistácie nejsou příliš náročné na půdu. V teplejších zemích jsou vhodnou plodinou pro chudé suché horské půdy, kde nelze jiné, na trhu často méně ceněné druhy ořechů pěstovat. Jeden samčí prašníkový strom se pěstuje asi na šest samičích pestíkových, ale vzhledem k tomu, že pyl dozrává často předčasně, doporučuje se chránit samčí květy papírovými sáčky, dokud nejsou pestíky připraveny k oplození. Pistácie je možné pěstovat ve skleníku. V nádobách vytvářejí atraktivní keře. Je ale nutné jim zajistit opylení. V teplých krajích nebo u ochranné zdi je pistácie zajímavým stromkem. Bývá oblíbenou potravou ptáků a savců. Doporučuje se pouze zmlazovací řez, pro který je nejvhodnější doba uprostřed léta. S vyvazováním ke zdi je nutné začít co nejdříve, aby se dosáhlo keřovitého tvaru.
Hnojení: Stromek se postřikuje stimulátorem Bio-Algeen S-90.
Dietní omezení po operaci žlučníku jsou u každého pacienta jiná. Obecně se dnes nedoporučuje žádná striktní dieta po operaci žlučníku jako dříve, ale přesto platí, že je dobré se vyhnout tučným, smaženým a příliš kořeněným jídlům, tučným sladkostem a potravinám rychlého občerstvení. Stejně jako pro zdravé jedince platí i zde dodržování požadavků zdravého stravování, aby se nezatěžoval trávicí trakt. Každý člověk je individuální a snáší zátěž stravou rovněž individuálně. Na dietní chybu vás upozorní žaludeční nebo trávicí obtíže (bolest břicha, pálení žáhy, zvracení, průjem, křeče v břiše, velká únava). Vy sami si budete nejlepším pozorovatelem. Doporučuje se tedy dodržování zásad správného stravování, zejména jíst pravidelně 5x denně menší porce.
Základní principy žlučníkové diety:
omezte příjem tuků – tuků nesmí být více než 60 g za den, pokud hubnete, tak i méně
vybírejte si především tuky rostlinné
maso ani zeleninu nesmažte, nepečte, negrilujte
vhodné maso je pouze libové (například krůtí, telecí, králičí)
konzumovat můžete ryby – vybírejte pouze čerstvé, tepelně upravené
jídla musí být lehce stravitelná, nepoužívejte moc koření
strava by neměla obsahovat tvrdé a špatně stravitelné části (například tvrdé slupky, zrníčka)
vylučte nadýmavé druhy zeleniny, jako je květák, zelí nebo kapusta
vajíčka zařazujte pouze v malém množství na přípravu pokrmů
vyvarujte se konzumaci vnitřností (například játra)
nesmíte používat tučné, zrající a plísňové sýry a mléko na pití nebo do jídel
nejezte kynuté pečivo ani čerstvé pečivo
vylučte tučná dochucovadla (například majonézu, tatarku)
pozor na ovoce a zeleninu se slupkami, zrníčky a peckami
neměli byste pít alkohol, černou kávu ani perlivé nápoje
nevhodná je také čokoláda
Každý pacient má k potravinám jinou toleranci, proto by strava měla být poskládána individuálně s ohledem na doporučené a nedoporučené potraviny.
Zárukou optimální diety je vyvážená strava odpovídající požadavkům racionální výživy bez častých výkyvů v příjmu stravy (hladovění, přejídání) a zaručující dostatek všech živin, vitaminů a nerostných látek. Důraz klade na dostatečný pitný režim (2–3 l vhodných tekutin denně), strava by měla denně obsahovat asi 500 g zeleniny a 100 g ovoce.
Ideální je rozložení stravy v tříhodinových intervalech během celého dne, nikoliv většinu stravy konzumovat odpoledne a večer, jak to bývá u nás běžné.
Hladovění není vhodné, protože negativně ovlivňuje metabolismus kyseliny močové. V případě nadváhy nebo obezity se doporučuje hmotnost snížit, přičemž je důležité, aby se to dělo pozvolna a aby se vedle snížení dávek přijímané stravy zvýšila tělesná aktivita.
V dietě je nutné omezit jen nejvýznamnější zdroje purinů (droždí, kaviár, jikry, vnitřnosti, z ryb slanečci a sardinky). Dále je třeba upozornit na riziko konzumace potravin s vysokým obsahem purinových látek současně s alkoholem (pozor na svatby, zabíjačky, rauty) a obecně na častou a nepřiměřenou konzumaci alkoholu!
Dále je nutné omezit v potravě dráždivé látky. Nevhodná jsou masa naložená, masa v různých kořenicích směsích připravená na grilování, uzeniny, kořeněné, zrající a plísňové sýry (niva, olomoucké syrečky), ostré koření (chilli, kari, sójová omáčka), čokoláda, silné kakao a pikantní tučné saláty (vlašský, rybí, feferonkový).
V případě, že dojde ke zhoršení potíží (například po prochladnutí, po zvýšené tělesné námaze), je vhodné stravu odlehčit. To znamená zařadit méně masa a pikantních pokrmů, podávat více zeleniny a ovoce a důsledně dodržovat dostatečný pitný režim.
Možné je zařadit odlehčovací zeleninovo-ovocný den (1–1,3 kg zeleniny a ovoce syrového i různě tepelně upraveného bez použití tuku a mouky). Tento odlehčovací den se zařazuje jednou, maximálně dvakrát týdně a pomáhá při redukci hmotnosti.
Obsah purinů v konkrétní potravině nelze brát jako jediné měřítko vhodnosti či nevhodnosti jejího zařazení do jídelníčku, ale je nutné zhodnotit potravinu jako takovou. Jako příklad lze uvést kakaový prášek. Obsahuje sice vysoké množství purinových látek, ale při přípravě jedné porce nápoje ho potřebujeme poměrně malé množství. Luštěniny obsahují také poměrně vyšší množství purinových látek, ale mají i vysoký obsah vlákniny a ta zrychluje střevní peristaltiku a snižuje využitelnost přítomných bílkovin, tím i příjem purinů.
Obecně se dá říci, že důležitější než úzkostlivě sledovat množství purinů v jednotlivých potravinách, je stravovat se podle zásad zdravé výživy.
Energetický příjem by neměl být vyšší než energetický výdej, strava by měla obsahovat optimální množství bílkovin, je třeba omezit příjem živočišných tuků a preferovat tuky rostlinné (jednodruhové oleje), zařadit sacharidy s obsahem vlákniny, denně sníst 500 g zeleniny a 100 g ovoce, dodržovat důsledně pitný režim a konzumovat alkohol jen v bezpečných dávkách.
Stravování v nemocnicích není hotelovou službou, ale mělo by být promyšlenou výživou, která léčbu podporuje. Příslušný druh stravování (dietu) ordinuje ošetřující lékař a sestavuje nutriční terapeutka. Nutriční terapeutka je tím správným člověkem, který by měl poradit, jak se stravovat i po propuštění domů či po návratu do práce. A to zvláště tehdy, když je dlouhodobá změna stravování nezbytná.
Těsně po operaci je výživa zajištěna infuzemi, následně se přechází na stravu ústy, která je nejdříve tekutá s možným „popíjením“ takzvaných perorálních nutričních doplňků ke stravě a následně kašovitá (od 7. dne až do 3 týdnů) a přibližně do 5 týdnů by měla být tolerována pevná strava v kratších časových intervalech.
1.–2. týden tekutá strava: Konzistence potravy by neměla přesáhnout konzistenci jogurtového mléka, co takzvaně projde vidličkou (čisté vývary, ředěné přesnídávky, ředěné jogurty, jogurtová mléka, scezené polévky, řídké omáčky a podobně).
3.–4. týden kašovitá strava: Cokoliv rozmixovaného (přesnídávky, jogurty, kefíry, scezené omáčky, husté polévky, krupicová kaše, bramborová kaše, špenát, řídké míchané vajíčko a jiné). Vyhýbejte se nadýmavým potravinám, jako je například brokolice, květák, luštěniny, dále pak sycené nápoje a alkohol.
Po měsíci normální strava: Preference křehčích potravin, které lze dokonale rozžvýkat. Sousta důkladně prožvýkejte a jezte pomalu. Vyhraďte si na jídlo dostatek času a vždy jezte jen po malých kouscích. Nehltejte a nepolykejte velké kusy jídla. Přechod na běžné stravování by měl být pozvolný. Postupně zařazujte každý den jednu novou potravinu, abyste po operaci vyzkoušeli, jak ji tělo přijme. Počkejte do druhého dne, a pokud nemáte problém, například nevolnost, pálení žáhy, pocit těžkosti, můžete ji ve svém jídelníčku ponechat.
Po operaci je důležité konzumovat hlavně bílkoviny, a to v jakékoliv podobě včetně mléka. Mléko třeba v kávě, ráno kakao, pudinky, jogurty, kefírová mléka, proteinové nápoje, protože dokud se nejí maso, jde spolu s vývary o jediný zdroj bílkovin. V zásadě se nedoporučují takzvané light výrobky nebo odtučněné mléko, a to z toho důvodu, že neobsahují žádné živiny, které tělo potřebuje, takže raději vybírejte polotučné mléko a mléčné výrobky se 3 a více procenty tuku.
Vhodné potraviny:
maso – netučné, libové (v prvních týdnech lepší mleté), kuře, králík, treska, filé, tuňák, kapr, pstruh, sardinky ve vlastní šťávě, štika, sumec, losos, krůtí maso, vepřová kýta, kotleta, hovězí zadní, holoubě, vrabec, telecí maso, jehněčí
rostlinné výrobky Robi, Klaso, výrobky ze sóji
uzeniny maximálně 1–2x týdně například šunka od kosti, tedy uzeniny s vyšším po
Stručný souhrn základních dietních zásad při léčbě a prevenci
Základní prioritou je úprava tělesné hmotnosti, v naprosté většině to znamená redukci hmotnosti, zejména pokud se jedná o takzvanou břišní obezitu (tuk se ukládá v podkoží břicha). Ke splnění tohoto požadavku je nutné nejen snížení množství konzumované stravy, ale také zvýšení fyzické aktivity. Svou tělesnou hmotnost byste měli snižovat pomalu, nejvýše o 1/2 až 1 kg za týden. Rychlý úbytek na váze může zhoršit zvýšenou hladinu kyseliny močové a podnítit akutní dnavé potíže.
Velice důležité je, abyste celkově změnili konzumaci tuků. Kromě snížení celkového množství tuků ve stravě je nutné, abyste změnili i jejich složení. Konkrétně se jedná o výrazné omezení tuků s nasycenými mastnými kyselinami, to je například sádlo, včetně takzvaných „skrytých tuků“, zejména tučnější maso, uzeniny a podobně. Na druhé straně je ale nutno zvýšit konzumaci tuků s nenasycenými mastnými kyselinami, tedy rostlinných olejů. Je třeba připomenout, že pozitivní vlastnosti olejů se ztrácí jejich tepelným zpracováním, proto by měla být značná část zkonzumovaných olejů v přirozené formě. Tento požadavek je značně naléhavý především při kombinaci hyperurikemie a poruchy tukového metabolismu (hypercholesterolémie, ale také vysoká hodnota triglyceridů v krvi).
Restrikce (omezení) purinů v potravě je potřebná, ale její účinnost není při léčbě dny a hyperurikemie prioritní. Při kombinaci dny a dalších chorob s poruchami metabolismu tuků či cukru je vhodnější raději konzultovat optimální jídelníček s nutričním terapeutem nebo s lékařem erudovaným v oblasti léčebné výživy.
Nutno také připomenout střídmost při konzumaci alkoholu, konkrétně jeho denní množství nemá být více než 30 g čistého alkoholu, což odpovídá cca 3 dl vína, nebo jednomu velkému a jednomu malému pivu, nebo u 40% alkoholu pak 1 a 1/2 porce po 50 ml.
Těmito režimovými a nutričními opatřeními lze pozitivně ovlivnit nejen dnu či hyperurikemii, ale současně se jedná o základní přístupy u obezity, hypercholesterolémie a u cukrovky, které se velmi často s dnou kombinují.
Zárukou optimální diety je vyvážená strava odpovídající požadavkům racionální výživy bez častých výkyvů v příjmu stravy (hladovění, přejídání) a zaručující dostatek všech živin, vitaminů a nerostných látek. Důraz se klade na dostatečný pitný režim (2–3 l vhodných tekutin denně), strava by měla denně obsahovat asi 500 g zeleniny a 100 g ovoce.
Ideální je rozložení stravy v tříhodinových intervalech během celého dne, nikoliv většinu stravy konzumovat odpoledne a večer, jak to bývá u nás běžné.
