Léčivých vlastností mumia si poprvé všimli lovci, když zraněná zvěř vyhledávala a olizovala přírodní sedimenty mumia v horách a velice rychle se uzdravovala. Většina spolehlivých informací o mumiu pochází z ruských zdrojů. Hojivé a povzbuzující vlastnosti mumia se cení již mnoho staletí v zemích Středního východu a v Indii. Odedávna je mumio široce využíváno při léčení mnoha nemocí a zranění, а taktéž na povzbuzení sexuálních funkcí, léčení mužské i ženské neplodnosti, zvýšení potence.
K léčení se využívá zejména pro obrovské schopnosti při regeneraci kosterního aparátu (zlomeniny, obnova kostní dřeně, osteoporóza a jiné) a nejrůznějších tkání. Jak dokazuje řada písemností arabských, řeckých, egyptských, tureckých, tatarských, perských, indických, židovských a dalších, využívalo se mumio i při léčení žaludku, ledvin, dvanáctníku, tuberkulózy, astmatu, horečnatých stavů, bolestí srdce, očí, při otravách uštknutím škorpiónem a požití jedů, cukrovce, popáleninách, omrzlinách a otocích, řezných ranách, zánětech trojklaného nervu, koktavosti, rýmě, kašli, sněti slezinné, furunklu, na zlepšení psychiky.
Trypanozomy jsou prvoci parazitující u všech tříd obratlovců. Jako přenašeč slouží zejména hmyz. Trypanosoma brucei je infekčním původcem afrických trypanozomiáz, spíše známých pod běžným pojmenováním jako spavá nemoc. Rozlišují se u ní tři poddruhy: Trypanosoma brucei gambiense, T. brucei rhodesiense a T. brucei brucei, přičemž poslední jmenovaná způsobuje onemocnění nagana u domácích zvířat. Mezi savčími hostiteli se přenáší mouchou rodu Glossina (bodalka), známou jako moucha tse-tse. V průběhu svého životního cyklu prochází trypanozoma komplexem několika morfologických změn, které jsou dány přechodem ze slinných žláz hmyzu do savčího hostitele. Parazit se vyskytuje v trávicím ústrojí mouchy. Odtud se dostává do slinných žláz a váže se na jejich epiteliální buňky. Ve slinných žlázách se někteří paraziti odpojí a procházejí diferenciací, kterou se připravují na přechod do savčího hostitele při hmyzím napadení. V novém hostiteli žije parazit v jeho krevním řečišti. Někteří parazité opětovně procházejí diferenciací a mohou znovu infikovat hmyz při sání. V pozdějších stadiích může parazit migrovat z krevního řečiště do lymfy nebo mozkomíšního moku. Kromě přenosu infikovaným hmyzem je možný přenos také transfuzí nebo při pohlavním styku. Jedná se však o velmi specifické případy. Možný je i přenos z matky na dítě, protože parazit je schopný procházet přes placentu.
T. brucei gambiense se vyznačuje pomalým nástupem nemoci – i několik měsíců nebo rok. Je typická zejména pro centrální a západní Afriku. Hlavním rezervoárem je člověk. Kvůli pomalému nástupu bývá onemocnění vážnější, protože může docházet až k napadení nervového systému.
T. brucei rhodesiense se na rozdíl od předchozího druhu vyznačuje rychlým nástupem akutního onemocnění člověka. Její výskyt je uváděn zejména pro jižní a východní Afriku. Hlavním rezervoárem je dobytek a zvěř.
Dalším druhem, který může způsobovat trypanozomiázy, je Trypanosoma cruzi. Vyskytuje se zejména v Jižní Americe a způsobuje onemocnění známé jako Chagasova choroba nebo někdy také americká trypanozomiáza. Tento druh nemá přesně vytyčené hostitele, jeho spektrum je velmi široké. Přenašečem jsou krevsající ploštice (zákeřnice) rodu Triatoma. Parazit se dostává do krve člověka přes ránu v kůži, kam je zanesen z výkalů ploštic, a dochází zde k množení. V bezbičíkaté formě může přebývat uvnitř orgánů, jako jsou játra, srdce nebo i mozek, po dlouhou dobu. Poté, co se uvolní do krevního řečiště, mohou být opětovně nasáti plošticí, v jejímž trávicím traktu se vyvíjejí. S dalšími výkaly opět vycházejí ven z těla ploštice a celý cyklus se může opakovat znovu. Průběh Chagasovy choroby je dvoufázový. V první akutní fázi je většinou mírný. Vzniká zánět v místě průniku trypanozom. Může se objevit horečka a bolesti hlavy. Poté nastupuje dlouhá chronická bezpříznaková fáze, která může trvat i několik let. Dochází k poškození zažívacího traktu a zánětu srdečního svalu. Nemoc se vyskytuje v mírném, subtropickém a tropickém pásmu Jižní a Střední Ameriky, především v chudých vesnických oblastech.
Strava by měla vycházet ze zásad zdravé výživy, ze stravovacích návyků daného pacienta a dbát na to, aby byl příjem vitaminu K stabilní. Jak již bylo popsáno, mezi rizikové potraviny lze zařadit listovou zeleninu (zelí, kysané zelí, kapusta, špenát, čínské zelí, hlávkový salát, brokolice, květák) – lze pouze v malém množství, tedy například jako součást polévky, ozdoba. Kopr, řeřicha a petrželová nať obsahují rovněž vysoké množství vitaminu K, ale v minimálním množství v polévce či k dochucení rovněž nevadí.
Bez problému lze jíst kořenovou zeleninu (mrkev, celer, petržel, ředkvičky), rajčata, papriky, okurky, brambory, houby.
Ovoce jako citrony, ananas, jablka, banány, mandarinky, borůvky a další lze až na výjimky konzumovat (výjimkou je kiwi, sušené švestky, mango, maliny, ostružiny).
Co se týká masa, vyšší obsah vitaminu K má hovězí, kuřecí a krůtí maso. Zde ale hraje roli, jakým způsobem byla tato zvěř chována, krmena. Určitě se nedoporučuje tato masa vyloučit ze stravování, jen je potřeba je jíst v přiměřeném množství. Je vhodné zcela vyloučit játra a potraviny z nich vyrobené.
Při přípravě pokrmů se doporučuje využívat slunečnicový a řepkový olej. Olivový a sójový olej (obsahují větší množství vitaminu K) pak využívat jen v malém množství (lžička do salátu a podobně).
Luštěniny, jako je hrách, čočka, fazole, lze konzumovat v pravidelném množství tak, aby jejich příjem nekolísal (sóju, cizrnu – jen v menší míře, ne jako hlavní jídlo).
S cereáliemi (chléb a další pečivo) není problém, obsah vitaminu K je u nich nízký. Jedno vejce denně je také bez problému.
Důležitý je dostatečný pitný režim. Alkohol jen v rozumné míře (sklenka vína, 0,5 l piva denně). Z nápojů je vhodné se vyvarovat zeleného a kopřivového čaje, čajů s obsahem lékořice, bylinných čajových směsí.
V jídelníčku je vhodné sledovat kombinace potravin, zvolím-li pokrm s větším obsahem vitaminu K, pak další složky potravy musím volit z potravin s nízkým obsahem vitaminu K.
Je dobré vědět, že vzhledem k užívání warfarinu je nevhodné užívat léčivé rostliny, které snižují srážlivost krve a v kombinaci s tímto lékem mohou zvyšovat riziko krvácení, patří sem ginkgo biloba, ženšen pravý, brusinky, česnek, ploštičník hroznovitý, zázvor, lékořice. Pozor také na potravinové doplňky s obsahem koenzymu Q10, omega-3 mastných kyselin, probiotik a vyšším obsahem vitaminu A, E.
Z běžných volně prodejných léků používaných proti bolesti či teplotě lze bez problému užívat přípravky s obsahem paracetamolu. Je třeba se vyvarovat přípravkům s obsahem ibuprofenu či kyseliny acetylsalicylové. Dlouhodobější léčba bolesti musí být konzultována s lékařem, u některých léčiv jsou ze začátku nutné častější kontroly INR.
Vhodné jsou jen kaštany – plody stromu Jírovec Madal - Kaštan koňský - Aesculus hippocastanum. Kaštany pro výrobu kaštanové masti jsou z čeledi Hippocastanaceae, tedy Jírovcovité. Koňský kaštan mají rádi myslivci, protože s ním krmí v zimě lesní zvěř. Koňský kaštan je také nazýván Bongay, kaštan, Eschilo, aescin, jírovec, kaštany, Hippocastabi Folium, Marronier, Tien-shih-Li, Horse Chestnut.
Nevhodné jsou kaštany jedlé, protože kaštanovník jedlý (Kaštanovník setý) - Castanea sativa je z čeledi Fagaceae, tedy Bukovité. Jedlý kaštan, který se prodává v zimě v supermarketech, je tedy úplně jiná rostlina, která pochází z jihu a u nás není přirozeně rozšířená, i když sem tam ji v parku najít můžete.
Milá rodino, vážení přátelé a další smuteční hosté,
Můj dědeček Václav Novotný byl skvělý člověk, který si dokázal získat vaši i moji lásku a úctu, jak dokazují slzy v našich očích a smutek ve tvářích. Jeho ztráta bolestně zasáhla každého, kdo ho znal a pro jeho vřelé srdce miloval. Svět bez něj pro mě již nebude stejný, naše společná milovaná místa se jeho odchodem navždy změnila. Šumavské lesy navždy ztratily svého obrovského zastánce a milovníka, který v nich mnohokrát hledal útěchu. Nejen příroda po jeho smrti truchlí i já před vámi teď stojím se smutkem v srdci. Odchod blízkého člověka je vždy velmi bolestivý, obzvlášť když ta osoba pro vás byla vším. Můj dědeček pro mě vším byl. Byl mým rádcem ve chvílích plných nejistot, byl také mým zastáncem ve všech nespravedlivých obviněních, byl mou vrbou znající všechna moje tajemství, byl ale také mým dětským hrdinou, který odvážně bojoval proti každému nepříteli, byl mým nejbližším přítelem, který se se mnou do poslední chvíle radoval ze všech maličkostí. Tenhle skvělý člověk, by si teď jistě nepřál, abychom tu dnes společně truchlili nad jeho smrtí, přál by si, aby naše dnešní vzpomínky na něj byl plné radosti, protože svůj život považoval za velmi šťastný.
Můj dědeček Václav Novotný se narodil uprostřed druhé světové války v roce 1942. Na válku si samozřejmě z dětství nepamatoval, ale už od základní školy projevoval vášeň pro tyto válečné dějiny, tato vášeň ho nikdy neopustila, o čemž svědčí jeho úctyhodná sbírka knih s touto tématikou. V patnácti letech mu zemřel otec, a tak musel přestat hrát dětské hry a začít se starat o rodinu. Nijak mu nevadilo zanechat školy, nikdy ho studium nelákalo, raději trávil čas venku. I jako patnáctiletý si našel práci v místním JZD. Veškerý volný čas pak rád trávil v lesích, kde rád pozoroval zvěř, nebo v hospodách, kde jeho pozornost naopak poutaly ženy. Ženy můj dědeček velmi miloval, proto také trvalo dlouho, než našel tu, se kterou by chtěl strávit svůj život. Na první pohled se zamiloval do dcery svého bývalého učitele, ta ale o něj neměla zájem. Můj děda se nikdy ale nesmířil s neúspěchem, a tak o její srdce dlouho bojoval, až ho získal. Nikdy vynaložené námahy nelitoval a byl rád, že si na svou lásku počkal. Na svět spolu také přivedli dvě dcery Janu a Marii. Dědeček si vždy přál syna, ale obě nezbedné dcery mu syna zcela vynahradily. Díky nim byl tím n
