Motolice je plochý červ mající přísavky s trny, jimiž se lépe uchycuje na tkáni hostitele. Životní cyklus těchto drobných parazitických živočichů je vázán nejprve na vodní plže, následně na vodní ptáky. Koupajícího se člověka parazit ohrožuje v takzvaném cerkariálním stadiu životního cyklu, kdy se larvy motolice (cerkárie) uvolní z plže do vody a snaží se najít vodního ptáka, aby mohly dokončit svůj vývoj. Dospělé motolice žijí v játrech a ve žlučovodech, kde se živí krví. Vajíčka dospělých jedinců se průběžně dostávají se žlučí do střev, odkud cestují s výkaly ven. Motolice dostaly svůj český název proto, že jedním z příznaků napadení je „motání“ hlavy. Vyvolávají chronické hepatitidy až cirhózy. Zvětšená játra, zažívací obtíže, průjmy, ALERGIE. Motolice slinivková žije především ve vnitřně sekretorické části slinivky. Bezpečně ji najdete u cukrovkářů nebo u lidí, kteří trpí přehnanou chutí na sladké. Všechny motolice zhoršují metabolismus, a proto se často nachází u lidí s nadváhou. Motolice byly nejprve zaznamenány jako paraziti hovězího dobytka skotu, napadají však i člověka. Zdrojem nákazy motolicí mohou být i ryby. Zejména v oblasti jihovýchodní a východní Asie existují motolice cizopasící v zažívacím traktu člověka. Zdrojem nákazy jsou syrové ryby obsahující opouzdřené larvy (metacerkarie) parazitů.
Praziquantel je uváděn jako lék první volby na motolice.
V diskuzi KUPEROZA - LÉČENÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie Nováková.
Dobrý den,mám kuperozu kolem očí/horní a pod dolními výčky/-.Jsou to větší červ.skvrny,keré pálí a kuže se drobně odlupuje.Oči občas pálí,svědí je to obtížné. Laser není v mém příp. vhodný,nebot mám v levém oku makulární degeneraci/léčím se ve FN Karlovo nám./ a rovněž docházím ke kožní lékařce na Praze 5-.Někdy je stav lepší někdy horší. Je to velmi nepříjemné, fleky si zakrývám krémem od Biodermy spec. na červenání. Prosím o radu,moc děkuji za zprávu a jsem s pozdravem Nováková Marie,Praha. Hezký den!!!!!!!
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Měchovec (Ancylostoma duodenale) je druh červa patřící do rodu Ancylostoma. Tento parazit žije v tenkém střevě hostitele. Vyskytuje se po celém světě, ale nejvíce na starém kontinentu v jižní Evropě, dále v severní Africe, v Indii a Číně. Méně často jej najdeme v Americe. Měchovec je malý válcovitý červ, šedobílé barvy. Na okraji své ústní dutiny má 2 plošky a na každé z nich jsou dva velké zuby. Může mít i pár drobných zubů uvnitř ústní dutiny. Sameček bývá menší než samička. Samička může naklást 10 až 30 tisíc vajíček během jednoho dne. Průměrně žije tento parazit asi jeden rok.
Příznaky
Larva se do těla dostává přes kůži a proniká do krevního oběhu. Jím pak putuje do plic, což nutí hostitele ke kašli. Po vykašlání a spolknutí hlenu se dostává do tenkého střeva, kde doroste v dospělého jedince produkujícího vajíčka, která odcházejí se stolicí.
Typickými příznaky při lehké infekci jsou bolesti břicha a ztráta chuti k jídlu. Při těžké infekci dochází k nedostatku bílkovin, anémii z nedostatku železa, objevuje se suchá kůže, otoky, pocit nafouknutého břicha, otupělost, srdeční selhání.
Diagnostika
Diagnostika probíhá na základě průkazu vajíček ve stolici. Důležitá je prevence, tedy dostatečná hygiena.
Mít roupy znamená být neposedný, zlobit, však to znáte, většinou toto slovní spojení používaly babičky nebo rodiče. Ale mít roupy znamená i trpět parazitárním onemocněním, které není vůbec příjemné.
Roup dětský je červ bělavé či bílé barvy, žije v tenkém a tlustém střevě. Samice je větší než sameček, zatímco samec dosahuje délky 6 mm, samice až 12 mm. Samice klade až 12 000 oplozených vajíček kolem řitního otvoru člověka.
Před užitím přípravku Huvemex® se poraďte se svým lékařem nebo lékárníkem, pokud:
máte slabý imunitní systém;
žijete nebo jste žili v částech Afriky, kde existují případy parazitární infekce u lidí s červem Loa loa, také nazývaným oční červ;
pokud v současnosti žijete nebo jste žili v některých částech Afriky;
pokud je vám 65 let nebo více;
jestliže máte závažné onemocnění ledvin, jater nebo srdce.
Kombinované použití diethylkarbamazin citrátu (DEC) k léčbě souběžné infekce Onchocerca volvulus může vést ke zvýšenému riziku nežádoucích účinků, které mohou být závažné.
Pokud se vás cokoli z výše uvedeného týká (nebo si nejste jisti), poraďte se se svým lékařem nebo lékárníkem dříve, než začnete přípravek Huvemek® užívat.
Roup dětský je malý červ o velikosti okolo 10 mm. Jeho jediným hostitelem je člověk. Žije ve střevě, a to hlavně u dětí. Samička klade v noci vajíčka kolem řitního otvoru. Nákaza se snadno šíří mezi dětmi při špatné hygieně rukou. Nakažené dítě může roznášet vajíčka za nehty, kde ulpěly po dotyku svědící kůže kolem řitního otvoru. Při nákaze se objevuje silné svědění kůže kolem řitního otvoru, a to zejména večer po zahřátí v posteli. Svědění vede k nespavosti, nervozitě, neklidu. Poškrábaná kůže se může zanítit. Obvyklým průvodním jevem přítomnosti roupů ve střevě jsou bolesti břicha. Při silnější nákaze může být bolest břicha intenzivnější, provázená nevolností, zvracením, nechutenstvím, neprospíváním, nočním pomočováním. Léčba je snadná, stejně jako možnost opětovné nákazy. Proto je vhodné přeléčit všechny, kdo jsou s nemocným v těsném kontaktu (sourozence, případně rodiče). Užívají se protiparazitární léky, jako je Vermox. Aby byla léčba úspěšná a definitivní, je nutné dohlédnout u dítěte na zvýšenou hygienu rukou a nehtů a často mu omývat konečník. Jinak lze očekávat v brzké době opakovanou nákazu.
Onemocnění je parazitární infekcí, kterou vyvolává červ jménem Enterobius (synonymum Oxyuris) vermicularis. Žije v tenkém i tlustém střevě člověka. Onemocnění je výhradně lidské a nejčastěji postihuje děti předškolního a školního věku. Je to nejčastější původce střevních parazitárních chorob u nás. Parazit je bělavé barvy, má vřetenovitý tvar a dosahuje u dospělého samečka velikosti 2–5 mm, u samiček až 8–13 mm. Dospělci přežívají ve střevě tím, že se přichycují na výstelku střeva (sliznici) speciálními přísavkami. Oplodněné samičky, naplněné vajíčky (obsahují jich 10 tisíc a víc), cestují směrem ven z těla přes konečník k řitnímu otvoru, kde na kůži v jeho okolí svá vajíčka uloží. Vajíčka totiž potřebují k dozrání přítomnost kyslíku, který ve střevech není. Samičky pak umírají a ve stolici jsou vidět jako malé bílé částečky. K nákaze dochází požitím vajíček roupů. Nejčastěji se vajíčka dostanou do úst prsty, které přišly do styku s řitním otvorem, a vajíčka se na ně nalepila. Tak v podstatě dochází k takzvané autoinfekci (nákaza sama sebe), kdy vzniká začarovaný kruh. K nákaze může dojít i nepřímo, kdy se vajíčka dostanou na nějaký předmět, například hračku nebo ložní prádlo, mohou se přenést i prachem a nakazí se i jiné osoby. Z vajíček se ve střevě vylíhnou larvy, z nichž se vyvinou dospělí jednici schopní klást vajíčka.
Škůdci ostružníku doslova mohou pokazit radost z úrody. O jaké typy se nejčastěji jedná, se můžete dočíst dále.
Mšice: Nejčastější chorobou maliníku je mozaika (virová choroba) šířená mšicemi. Poznáte ji podle světlých žilek na listech a chlorotických skvrn na listové čepeli. Výhony hůře narůstají a keř živoří natolik, že se výnosy snižují o čtvrtinu až polovinu. Pokud jsou silně napadeny všechny rostliny, nejúčinnější obranou je likvidace porostu a výsadba nových keřů.
Plísně: Zakrslost maliníku a ostružiníku je houbová nemoc, která se projevuje deformacemi na rostlinách. Keře se zahušťují krátkými jednoletými výhony a působí dojmem čarověníků. Květní kalichy bývají zduřelé a zvětšené. I tato choroba je šířena živočišnými škůdci – křísy. Jestliže napadené keře neodstraníte, můžete během jediného roku přijít o celou výsadbu.
Larvy: Larvy bejlomorky maliníkové žijí pod kůrou maliníků a dokážou vyžírat pletiva prutů téměř do metrové výšky nad zem. Pruty pak zasychají a jsou neplodné. Pokud objevíte takovéto poškození, doporučuje se pruty vyřezat a spálit. Bejlomorka ostružiníková se usadí jak na malinách, tak na ostružiníku. V reakci na látky, které vylučuje, vznikají na výhonech hálky, v nichž larvy žijí a oslabují keře natolik, že velmi málo kvetou. Napadené výhony odstraňte a zničte.
Červi: Malinovník plstnatý je maličký červ, který způsobuje červivost plodů. Ty se rozpadají, špatně vyzrávají a nedají se konzumovat. Brouci přilétají na keře už koncem dubna, jakmile se přes den oteplí nad deset stupňů. Nakladená vajíčka se nejvíce vyskytují v prvních opadaných květech, proto bývají nejčervivější první plody. Jako ochranu před malinovníkem můžete aplikovat ještě před květem některý postřik proti živočišným škůdcům.
Jak na ně: Proti houbovým chorobám, způsobujícím hnědnutí listového pletiva a skvrnitost a metlovitost, stříkáme během vegetace 1–1,5% roztokem Kuprikolu. Příčinou červivosti, zvláště v blízkosti lesů, jsou malinovníci a květopas jahodníkový, proti nimž používáme Metation. Výhony postižené boulovitostí, kterou způsobuje bejlomorka a žlabatka maliníková, odstraníme a spálíme. Rostliny napadené virózami, což se projevuje hlavně bledými nebo skvrnitými listy nebo zakrslým vzrůstem, ihned z výsadby odstraníme a spálíme.
Tasemnice je malý plochý červ, který se skládá z článků (může dosáhnout délky několika milimetrů až metrů). Častěji než štěňata a mladé psy tasemnice napadá oslabené dospělé psy. Tasemnice se nepřenáší přímo, ale prostřednictvím mezihostitele, v němž se vyvíjí larvální stadium tasemnice – boubel. Parazitují ve střevech, odebírají živiny hostiteli a množí se vylučováním jednotlivým tělních článků do trusu.
Charakteristickým příznakem napadení zvířete tasemnicí je zejména přítomnost pohyblivých článků tasemnice v trusu psa nebo v okolí řitního otvoru, podobajících se semínkům okurky nebo rýži. Dále také otírání konečníku o podložku, zvýšená chuť k přijímání potravy, hubnutí psa, zhoršení kvality srsti, zažívací potíže. Zde můžete vidět fotografie, na kterých jsou vidět psovská hovínka s kousky tasemnice.
K napadení dochází buď požitím mezihostitele (například blechy), nebo syrového masa, popřípadě vnitřností s boubelem.
Opatřením je provedení odčervení vhodným odčervovacím preparátem v dávce doporučené výrobcem. Také je vhodné pravidelné provádění laboratorního vyšetření trusu a průběžné sledování trusu a okolí konečníku psa. Například u fen zůstávají tito parazité (škrkavky) v těle v jakési „spící podobě“ a jsou aktivováni probíhající březostí, přičemž infikují štěňata, a to jak v těle matky, tak poté po porodu při sání mateřského mléka.
Nezapomínejte také na odblešení, blecha a všenka psí přenášejí tasemnici psí a velmi často se pes nakazí taky touto cestou. Pes se škrábe a kouše a přitom snadno spolkne nakaženou všenku nebo blechu, se kterou se do jeho těla dostává i boubel tasemnice, která zraňuje střevní sliznici přísavkami a háčky na hlavičce a vylučuje pro psa jedovaté zplodiny své látkové výměny. Také ochuzuje psí organismus o živiny a látky z natrávené potravy, protože dospělá tasemnice parazituje právě v tenkém střevě, kde probíhá hlavní vstřebávání živin z potravy. Drobná poranění střevní sliznice se navíc mohou infikovat bakteriemi.
Pes nakažený tasemnicí hubne, i když dobře přijímá potravu, má matnou, zježenou srst, někdy trpí průjmem a zvracením. Zplodiny látkové výměny tasemnice u psa vyvolávají chudokrevnost, pokles červených krvinek a vyšší počet bílých krvinek.
U psa se vyskytuje více druhů tasemnic, které se mohou lišit svojí velikostí či druhem mezihostitele. Mezi nejčastější druhy tasemnice u psů patří například tasemnice psí, tasemnice vroubená či tasemnice hrášková. Tasemnice napadá především zranitelnější cílové skupiny, respektive starší psi nebo naopak štěňata.
Zákon v České republice neudává žádnou očkovací povinnost. Ovšem doporučuje se dvakrát ročně očkovat proti července prasat. Odčervení by mělo být provedeno alespoň jednou ročně.
Onemocnění prasat je celá řada. Velkou roli hraje hygiena chovu, zootechnické podmínky, stres a výživa.
Červenka – původcem je bakterie Erysipelotrix rhusiopathiae. Vyskytuje se i u zdravých prasat, která onemocní při oslabení. Zdrojem nemoci jsou nakažená zvířata, hlodavci i předměty. Výskyt je nejčastější v létě. Typickým příznakem jsou tmavočervené kopřivkové skvrny. U chronické formy dochází ke změnám na srdci, kloubech a kůži. Při bílé formě ke zčervenání kůže nedojde. Léčí se antibiotiky nebo sérem, prevencí je očkování a dezinfekce.
Edémová choroba prasat – jde o nakažlivé onemocnění selat po odstavu. Projevuje se otoky hlavy, krku, víček, otoky stěn vnitřních orgánů, pohybovými poruchami, průjmem, obrnou svalů. Původem jsou hemolytické kmeny bakterie Escherichia coli. K propuknutí přispívají změny a stresy. Úhyn nastává do několika dní. Léčba probíhá pomocí hladovky, hyperimunního séra, antibiotik a sulfonamidů.
Mor prasat – u nás se příliš nevyskytuje. Jde o velmi infekční onemocnění virového původu, které se projevuje krvácením v trávicím a dýchacím aparátu. Šíří se přímo nakaženými prasaty, nebo nepřímo předměty a prostředím. K příznakům patří horečka, kašel, průjem s krví, krváceniny na kůži, zánět spojivek, výtok z nosu. Dochází k úhynu nebo přechodu do chronické formy.
Chřipka prasat – onemocnění způsobené viry a mykoplazmou, postihuje mladší kategorie prasat a vyvolávacím faktorem je i stres. Mezi příznaky patří vysoká teplota, výtok z očí a nosu, kašel, namáhavé a zrychlené dýchání. Selata, která přežijí, bývají oslabená a přenašeči. Chřipka může způsobit i narození mrtvých selat a poruchy plodnosti. Léčba probíhá antibiotiky.
Sípavka – chronické bakteriální onemocnění, které způsobuje deformaci kostí rypáku. Postihuje zejména mladší zvířata, u starších se příznaky neprojeví, ale vylučují zárodky. Projevuje se krvácením z nosu a výtokem z nosu, ztíženým dýcháním. Později postihuje i horní čelist a obličejové kosti. Léčba se neprovádí. Řešením je vyřazování postižených zvířat.
Dyzentérie prasat – bakteriální onemocnění projevující se silným průjmem a nekrózami ve střevě. Terapie probíhá antibiotiky a je nutná dezinfekce.
Enzootická pneumonie – onemocnění dýchacího aparátu způsobené mykoplazmou s přispěním špatných podmínek chovu. Typický je chronický kašel a nižší přírůstky. Terapie probíhá antibiotiky a zlepšením podmínek chovu.
Vnitřní parazité – stejně jako u ostatních druhů zvířat i u prasat se vyskytují vnitřní parazité. Může jít o škrkavky, plicní červy, tasemnice a další. Důležité je pravidelné odčervování.
Trichinelóza – svalovec stočený (Trichinella spiralis) je oblý červ, který se skrz střevo dostává krví a lymfou do orgánů a svalů. Ve svalech se larvy zapouzdří i na několik let. Výskyt je sporadický. Masem se může svalovcem nakazit i člověk, takže je nutné vyšetřovat vzorky svaloviny na tohoto parazita.
Svrab – vyskytuje se v chovech s nízkou úrovní hygieny. Vyvrtává v kůži prasete chodbičky, do kterých kladou samice vajíčka. Způsobuje svědění, na kůži jsou místa se strupy, přírůstky se snižují.
Syndrom MMA – onemocnění prasnic po porodu. Dochází k zánětu mléčné žlázy, dělohy a ke snížení produkce mléka. Příčinou bývá bakteriální infekce, přispívají i nesprávné podmínky ustájení a špatná výživa. Tímto onemocněním trpí také selata, která následně hynou. Terapií jsou především antibiotika a oxytocin ke zvýšení produkce mléka.
Anémie selat – anémie selat je způsobena nedostatkem železa, se kterým se selata rodí, a na které je mléko prasnic chudé. Prevencí je podání železa injekčně do svalů od 3. dne po narození a také přídavek vitamínů a minerálů do krmiva u starších selat.
V dnešní době jsme přeci jen o trochu dále. Jateční zvíře prochází při porážce důkladnou veterinární kontrolou a zdravotní rizika spojená s konzumací jeho masa jsou naprosto minimální. Pokud tedy zakoupíte maso z prověřeného zdroje, nemusíte mít obavu a můžete si tatarský biftek v konzistenci namletého masa s klidným srdcem dopřát. Protože se jedná o tepelně neupravené maso a vejce, existuje možné, ač vzácné riziko přenosu některých parazitárních onemocnění, jako je trichinelóza, cysticerkóza nebo echinokokóza.
Trichinelóza je parazitární onemocnění zvířat a člověka způsobené hlísticí rodu Trichinella a charakteristické tvorbou kapsul v kosterní svalovině. Trichinelóza patří mezi bolestivá onemocnění a představuje jedno z nejobávanějších lidských utrpení. V případě těžké infekce (2 % případů) může být i smrtelné. V České republice se vyskytuje jen ojediněle, nejvyšší výskyt byl hlášen v roce 1985, a to 7 případů. Příčinou onemocnění je parazit Trichinella spiralis (svalovec stočený). Onemocnění není nakažlivé. Lidé onemocní po konzumaci syrového nebo nedostatečně uvařeného masa (zvláště vepřového), které obsahuje cysty červů T. spiralis.
Cysticerkóza je onemocnění vyvolané tasemnicí dlouhočlennou nebo tasemnicí vepřovou. Tento parazit se obvykle usídlí v tenkém střevě člověka, kde se jeho přítomnost projevuje bolestí břicha, slabostí, úbytkem hmotnosti a nechutenstvím. Ve výjimečných případech po požití larválního stadia tasemnice (uhru) larvy pronikají z trávicího systému do svalů, plic, srdce, podkoží, očí a do mozku. Přítomnost larev na různých místech organismu vyvolá bolesti svalů, celkovou slabost, horečku, křeče, poruchy zraku a psychické poruchy. Může vést k rozvoji meningitidy a encefalitidy. Ložiska v mozku jsou zdrojem epilepsie. Tasemnice je plochý červ, který může v člověku dorůst až 18 metrů, dokonce i více. Konečným hostitelem je člověk. Tasemnice ale potřebuje část života prožít v těle zvířete, nejčastěji prasat či skotu, která se nakazí z jídla. Nedostatečně tepelně upraveným masem pak parazita dostane člověk. Že došlo k nákaze, se pozná podle nevolnosti, bolení břicha a hubnutí. Tasemnice ubírá člověku živiny z potravy. Inkubační doba tasemnice je 3 měsíce. Tasemnice bezbranná, pocházející z hovězího masa, se liší se od té, která žije ve vepřovém, tím, že nemá háčky na hlavičce, dá se tedy snáz vypudit. Současný poměrně větší počet nakažených je u nás raritou. Její výskyt totiž klesá, v roce 1993 bylo zaznamenáno 93 případů, před rokem jen 6. Jestli máte tasemnici, zjistíte prohlédnutím stolice, zda v ní nejsou bílé centimetrové ploché články.
Echinokokóza, zvaná také hydatické onemocnění, hydatidóza nebo echinokokózní onemocnění, je parazitární onemocnění způsobované tasemnicemi rodu měchožil. U člověka se vyskytují dva hlavní typy onemocnění, cystická echinokokóza a alveolární echinokokóza. Dvěma méně častými formami jsou polycystická echinokokóza a unicystická echinokokóza. Onemocnění často začíná bez symptomů, ty se mohou objevit až po roce. Symptomy a příznaky závisí na umístění a velikosti cyst. Alveolární onemocnění obvykle začíná v játrech, ale může se rozšířit do jiných částí těla, například do plic nebo do mozku. Pokud jsou zasažena játra, člověk může mít bolesti břicha, váhový úbytek a zežloutnout. Plicní onemocnění může způsobit bolesti na hrudi, dušnost a kašel. Definitivním hostitelem jsou psovité šelmy (lišky, psi) a kočky, kterým parazitují ve střevech. Nemoc je nebezpečná pro mezihostitele, jimiž jsou malí přežvýkavci (ovce, kozy), srnčí zvěř, skot, prase, hlodavci a také člověk. Ti se obvykle nakazí vajíčky z trusu definitivních hostitelů, v zažívacím traktu se pak z vajíček uvolňují larvy tasemnice, které většinou končí v játrech, kde vytvářejí cystu – hydatidu. Kromě chemoterapie benzimidazoly je téměř vždy nutné chirurgické odstranění parazitárních ložisek. Celkem bylo mezi roky 1952 až 2002 na území celé Evropy evidováno 600 případů nakažení lidského hostitele.
