Rozlišují se dvě formy pomočování, a to denní enuréza, k níž dochází během dne, a noční enuréza, to je pravidelné nebo epizodické pomočování v noci ve věku od pěti let (během dne nejsou problémy s ovládáním močového měchýře). Může docházet i ke kombinaci. Kromě toho se rozlišuje primární pomočování, kdy se dítě pomočuje v noci trvale od narození, a sekundární pomočování, které nastává až od určitého věku, obvykle po stresové situaci (úmrtí v rodině a podobně).
Rybí olej je forma mastné kyseliny, která je extrahována z tkání tučných ryb. Obsahuje omega-3 nenasycené mastné kyseliny včetně eikosapentaenové kyseliny (EPA) a dokosahexaenové kyseliny (DHA). Vysoce purifikovaný rybí olej je vynikajícím přírodním zdrojem vitamínů A a D a omega-3 mastných kyselin. Olej je vhodný k užívání zvláště během zimního období, kdy se nevytváří dostatek vitamínu D v pokožce působením slunce.
Umělá sladidla sama o sobě by neměla být příčinou rakoviny. Ale existují jiné potvrzené zdravotní problémy – může dojít k onemocnění aterosklerózou, metabolickým syndromem, diabetem druhého typu.
V pojmu zácpa je vždy ukryt i subjektivní pocit nemocného. Proto neexistuje jednotná definice zácpy. Nejčastěji je chronická zácpa (latinsky obstipace) obvykle definována jako dlouhodobě obtížné vyprazdňování stolice v intervalu delším než 3 dny a o objemu menším než 80 g. Chronická zácpa v naší populaci tak postihuje přibližně každého pátého z nás.
Molice (Plectranthus), nazývaná česky též moud, patří do rodu teplomilných bylin z čeledi hluchavkovité. Vyskytuje se v subsaharské Africe, na Madagaskaru, v jižní Asii a na ostrovech v Pacifiku. Charakteristickými znaky jsou výška okolo jednoho metru, lodyha s čtvercovým průřezem, oválné zoubkované listy a bleděmodrá nebo nafialovělá barva květů. Rozeznává se až tři sta padesát druhů.
Definice toho, co je abnormálně malý penis, neexistuje, je pouze pravidlo, které se používá k výběru mužů pro zvětšení penisu. Je vhodné, aby muži s ochablým penisem o délce menší než 4,1 cm nebo délkou vztyčeného penisu menší než 7,6 cm byli doporučeni k operaci. Někteří jedinci, kteří se narodili s výrazně zkráceným a poškozeným penisem o délce menší než 5,1 cm při erekci, vedou i přesto se svými partnery velmi uspokojivý sexuální život.
Zatímco co se hojně debatuje o tom, jak a kdy by se měl léčit příliš vysoký krevní tlak u starších pacientů, definice zdravého krevního tlaku se s věkem nemění. Normální krevní tlak je hodnota pod 120/80. Vyšší číslo 120 je vždy systolický tlak a udává tlak krve v momentě srdečního úhozu. Nižší číslo 80 je diastolický tlak, a udává tlak krve, když je srdce v klidu mezi rytmy. Zdravý krevní tlak by měl být pod oběma těmito čísly.
Zánět je velmi složitá reakce živého organismu na poškození, zahrnující komplex biochemických a imunologických změn, ve většině případů infekce. Zánět je základním nástrojem vrozené imunity, to znamená reakcí na poškození. Je výrazem ochranné přizpůsobivosti a jedním z regulačních mechanismů homeostázy. Zároveň je nejvýznamnější obranou a také sebepoškozující reakcí organismu. Většinou nejde odlišit, kdy je zánětlivá reakce mobilizovaná k obraně a kdy je organismus zbytečně poškozován. Zánětlivá reakce na infekci probíhá ve vaskularizované pojivové tkáni a účastní se jí krevní plazma, všechny cirkulující krevní buňky, krevní cévy a buněčné a mezibuněčné složky pojivové tkáně.
Takže už nikdy nemůžu pít? Lékaři důrazně nabádají své pacienty, kteří užívají antikoagulancia, aby se úplně zdrželi alkoholu, souhlasí s tím, že mírné, sporadické pití může být pro některé jedince v pořádku. Ale co přesně znamená „mírné“? Definice mírného pití je jeden nápoj denně pro ženy a dva nápoje denně pro muže, toto množství by bylo považováno za nadměrné a nebezpečné pro osobu užívající přípravek na ředění krve. Konečné slovo je zde sporadické. Jinými slovy, pít alkohol je možné tu a tam při zvláštní příležitosti.
Když si dáte jednu sklenku, je to pravděpodobně v pořádku. Ale pro pacienty, kteří mají byť jen jednu sklenici, je důležité, aby si uvědomovali varovné příznaky a věděli, do čeho se mohou dostat.
Psychosomatické onemocnění je onemocnění, při kterém se psychické problémy projeví navenek jako tělesné nemoci. Dostaví-li se tělesné obtíže vlivem dlouhodobého stresu, postižený vyhledá lékaře. Pro zdravotní potíže psychického původu je charakteristické, že výsledky jsou v normě, nejsou zjištěny žádné abnormality. Pacient se dozví, že je zdravý, přestože jeho potíže přetrvávají. Podle některých odborníků je až 70 % všech tělesných potíží psychického původu. Starosti, nespokojenost, stres představují pro naše tělo takovou zátěž, že se s ní nedokáže vyrovnat jinak než vznikem nějakého tělesného problému. Nejčastější příčinou psychosomatických onemocnění bývá dlouhotrvající stres, nedostatek spánku, nedostatek času na aktivní odpočinek, starosti, obavy, strach.
Elektrické přípojky z vedení distribučních soustav a připojování zákazníků
Co je vlastně elektrická přípojka? Dle základní definice je elektrická přípojka zařízení, které slouží k připojení elektrické energie z hlavní rozvodné sítě k nemovitosti spotřebitele. Pro každý objekt se zřizuje pouze jedna přípojka. Součástí je hlavní domovní pojistková skříň, obvykle umístěná na hranici pozemku. Nalézt zde lze také elektroměr, na kterém technik distributora každoročně provádí odečty elektřiny.
Vlastníkem přípojky je ten, kdo uhradil její pořizovací náklady. Jeho povinností rovněž je zajišťovat její provoz, údržbu a případné opravy. V případě elektrické přípojky do 50 metrů nezaplatí odběratelé vůbec nic. Veškeré náklady hradí provozovatel distribuční soustavy. Toto se však týká pouze elektrických přípojek určených pro domácnosti za účelem bydlení.
Klasifikace zrakového postižení podle Světové zdravotnické organizace (WHO).
Charakteristika a definice
Závažnost zrakového postižení se definuje pomocí zrakové ostrosti udané Snellenovým zlomkem. Například silná slabozrakost se definuje jako kvalita vidění udaná Snellenovým zlomkem 1/10 nebo méně (ve zdravějším oku, s nejlepší dostupnou korekcí). To značí, že silně slabozraký jednotlivec musí stát 6 metrů od objektu, aby ho viděl stejně jasně, jako normálně vidící osoba ze vzdálenosti asi 60 metrů.
1. Střední slabozrakost
zraková ostrost: maximum menší než 6/18 (0,30) – minimum rovné nebo lepší než 6/60 (0,10)
2. Silná slabozrakost
zraková ostrost: maximum menší než 6/60 (0,10) – minimum rovné nebo lepší než 3/60 (0,05)
3. Těžce slabý zrak
zraková ostrost: maximum menší než 3/60 (0,05) – minimum rovné nebo lepší než 1/50 (0,02)
koncentrické zúžení zorného pole obou očí pod 20 stupňů, nebo jediného funkčně zdatného oka pod 45 stupňů
4. Praktická nevidomost
zraková ostrost 1/50 (0,02) až světlocit nebo omezení zorného pole do 5 stupňů kolem centrální fixace, i když centrální ostrost není postižena
5. Úplná nevidomost
ztráta zraku zahrnující stavy od naprosté ztráty světlocitu až po zachování světlocitu s chybnou světelnou projekcí
Obecná definice biologické léčby (biologická léčba v onkologii) je, že při biologické léčbě jde o nasazení léčiv, která nevznikají čistě „chemickou cestou“, na jejich vzniku se podílejí biologické procesy. Na druhou stranu se v žádném případě nejedná o léky vzniklé pouze biologickým, a tedy jakýmsi „přirozeným“ procesem.
Biologická léčba je v onkologii založena na tom, že se podaří zmapovat lidský genom. Ví se, kudy vedou cesty zhoubného signálu, který probíhá v nádorové buňce a který vede k jejímu bujení. Díky tomu je možné do konkrétních struktur buňky zasáhnout a tím zabránit přenosu daného signálu. Biologická léčba zabrzdí dráhy zmíněného přenosu. Buňka poté buď sama zanikne, nebo se zastaví její dělení. U pokročilejších nemocí se celý proces spíše zabrzdí a u dlouhodobé léčby je možné nádor kontrolovat. Plné vyléčení je možné jen u časných stadií, u pokročilých stadií je tolik zhoubných drah, že rakovinu nelze úplně vyléčit.
U biologické léčby se nevyskytuje úbytek bílých krvinek se zvýšeným rizikem infekcí, s pocity nevolnosti a pocity na zvracení, s vypadáváním vlasů a podobně, což je běžné u konvenční chemoterapie. U biologické léčby však může dojít ke zvýšení krevního tlaku. Nejčastěji se chemoterapie s biologickou léčbou kombinuje. Je pravděpodobné, že zaváděním nových léků se chemoterapie nebude užívat tak často, ale jsou některé typy nádorů, třeba nádory varlat, kde chemoterapie dovede úspěšně léčit a vyléčit. V současné době biologická léčba určité chemoterapie nedovede nahradit.
Indikace biologické léčby je závislá na onkologickém centru. Centra biologické léčby indikují individuálně buď tablety, nebo nitrožilní formu. Poté dojde ke schválení biologické léčby příslušnou pojišťovnou. Zatím je vše hrazeno ze zdravotního pojištění, protože jde o velmi nákladnou léčbu (jak získat biologickou léčbu). Otázkou je účast pacienta, protože cena u biologické léčby se pohybuje od 40 do 80 tisíc Kč měsíčně, což je dáno také tím, že vývoj léků je dlouhodobý a velmi náročný.
Krkovice je část masa z vepře domácího, která se nachází na krku tohoto zvířete. Je to maso poměrně dost prorostlé tukem, přesto anebo právě proto je v české kuchyni velice oblíbené a hojně používané. Krkovice je zbarvena lehce dočervena, je chuťově výrazná, šťavnatá a pro kuchyňskou úpravu neutrální. Dá se proto využívat na různé druhy pokrmů a také připravovat několika různými tepelnými úpravami. Obsahuje velké množství vitaminu B1, který pomáhá posilovat nervový systém a odbourávat sacharidy, bohužel je však tučnější, takže není vhodná pro lidi s vyšším cholesterolem nebo jinou dietou, kde je potřeba hlídat si množství tuku. Krkovici koupíte běžně v obchodech, a to i v bio kvalitě, s kostí nebo bez kosti. Můžete ji péct vcelku nebo nakrájenou na plátky, grilovat, upravovat jako závitky, rolády, podávat s omáčkami nebo smažit plátky obalené v trojobalu jako takzvaný vídeňský řízek, který je velmi šťavnatý. Vhodným kořením na krkovici je hlavně česnek, cibule a kmín, chuťově ji dobře doplní špenát nebo moravské zelí.
Obecně je vepřové maso růžové, krkovice ale mívá barvu spíš dočervena. Chuťově je však daleko intenzivnější. Platí u ní totiž to, co u jiných druhů masa – čím tmavší, tím výrazněji osloví náš jazyk. Šťavnatost zajišťuje krkovičce tukové mramorování.
Zdravotníci upozorňují na větší obsah tuku, a tedy i vyšší přísun energie a cholesterolu. Ale třeba takový řízek se nejí přece každý den, a už vůbec ne pro dietu, nýbrž pro chuť. A tu vede právě tuk. Proto si poslední dobou v Evropě získala kvalitní a vyvážená krkovička velkou oblibu.
Každá kulinářská úprava krkovice vyžaduje trochu jinou kvalitu masa. Na závitky se nejlépe hodí libovější plátky bez kosti, zato silnější, aby se dobře balily a při naklepávání netrhaly. Na pečení vcelku je chutnější o něco víc mramorovaná krkovice s kostí. A na grilování se zase osvědčily jen lehce prorostlé plátky s kostí. U masa silně mramorovaného tukem je nutné počítat s tím, že se poměrně dost vypeče.
Vepřová krkovice je k dostání v obchodní síti s kostí, přičemž se cena pohybuje od 67 do 100 korun, a také bez kosti, kdy se cena pohybuje od 87 do 120 korun. Cenu masa ovlivňuje země původu, chov zvířat (plemeno – berkshirský) a samozřejmě marže obchodníka.
Definice třesu (nebo latinsky tremoru) říká, že třes je rytmická (pravidelná) oscilace (pravidelný, stejný, opakující se pohyb) části těla kolem fixního bodu. Třesem bývají nejčastěji postiženy prsty, ruce, hlava nebo nohy. Dále lze třes hodnotit podle toho, zdali je třes klidový, nebo polohový – to znamená, že je třes přítomen pouze v klidu, nebo je závislý na poloze končetiny. Často se takový polohový třes vyskytuje, pokud sedíte na židli, vaše stehna slouží jako opěrná plocha pro cokoliv (knihu a podobně) a postavíte chodidlo téže nohy na špičku. Naopak klidový třes se nejčastěji vyskytuje (společně s dalšími příznaky, jako je například hypomimie – snížená mimika obličejového svalstva) u Parkinsonovy choroby. Takový třes bývá pomalý, uvádí se frekvence 4–5 kmitů za sekundu, a začíná velmi pomalu, tudíž ho lidé velmi často zprvu přehlížejí, později mu nepřikládají význam, a když už ho začnou považovat za problém, bývá choroba v pokročilém stadiu.
Samostatnou jednotku třesu tvoří takzvaný idiopatický tremor (idiopatický = není známa příčina), který je často vázán geneticky a postihuje celé generace rodin, proto se lze někdy setkat s pojmenováním idiopatický familiární tremor.
Pokud narazíte na pojem intenční tremor (třes), jedná se o takový třes, který v klidu není přítomen vůbec, ale začíná se projevovat, pokud se nemocná osoba snaží provést nějakou cílenou činnost, například dát si lžíci polévky do úst. Tento druh třesu je cílenými pohyby zesilován a sílí zároveň s přibližováním k cíli.
Takové osoby mají problém se najíst samostatně, protože velikost kmitů u úst je značná a je pro ně prakticky nemožné se strefit. Tento druh třesu je podmíněn onemocněním mozečku a může se projevit společně třes hlavy a rukou.
Dlouhodobě se může třes též vyskytovat u odvykacích stavů – u alkoholiků, toxikomanů a podobně.
Fyziologicky se třes vyskytuje jako reakce na chladné prostředí. Za jeho vznik mohou krátké rychlé stahy kosterního svalstva, které tímto způsobem vytvářejí teplo. Další možností, kdy se člověk může začít třást, je při psychickém napětí nebo velkém množství stresu, mechanismus jeho vzniku je podobný – je to rovněž obranná reakce organismu na nepříznivé podmínky. Tyto uvedené druhy třesů jsou však na rozdíl od výše uvedených třesů krátkodobé.
Klasická metoda měření spočívá v tom, že sám vyšetřující odečítá hodnoty krevního tlaku pomocí fonendoskopu. Tlak v manžetě je třeba zvýšit tak, aby na počátku měření převyšoval tlak v tepně. Manžeta tak představuje uměle vytvořenou překážku krevnímu průtoku. Postupným pomalým snižováním tlaku v manžetě dojde v určitém okamžiku k obnovení průtoku krve za místo obstrukce. Tlak v manžetě však způsobí deformaci tepny, díky níž je proudění pronikající krve turbulentní. Hodnota tlaku, při níž začínají být ve fonendoskopu slyšitelné srdeční ozvy a především šelesty způsobené turbulentním prouděním (Korotkovův fenomén), odpovídá hodnotě systolického krevního tlaku. Ozvy jsou slyšitelné do té doby, dokud tlak v manžetě postačuje k deformaci tepny a tím k udržení turbulentního proudění. Jakmile tlak v manžetě poklesne natolik, že již nestačí tepnu deformovat, obnoví se původní laminární proudění a Korotkovovy fenomény přestanou být slyšitelné. Tento okamžik odpovídá hodnotě diastolického krevního tlaku. Není přitom důležité, zda je používán rtuťový, aneroidní anebo digitální tonometr. Tato metoda měření tlaku se nazývá auskultační (latinsky auscultare = poslouchat). Auskultační metoda je považována za nejpřesnější způsob měření krevního tlaku. Třebaže zvládnutí auskultační techniky měření není samo o sobě složité, je třeba počítat s možnou chybou ze strany vyšetřujícího.
Digitální automatické a poloautomatické tonometry pracují většinou na takzvaném oscilometrickém principu (latinsky oscillare = kmitat). Metoda měření spočívá v určení takové hodnoty tlaku, při níž jsou největší tlakové změny v tepně. Tonometr tedy nestanovuje hodnoty systolického a diastolického tlaku, nýbrž hodnotu takzvaného středního arteriálního tlaku a obě meze dopočítává programové vybavení přístroje. Právě z toho důvodu, že se při oscilometrické metodě měří střední tlak a systolický i diastolický tlak se odhadují, nebylo takové přesnosti srovnatelné s auskultační metodou. Digitální přístroje se používají především pro měření krevního tlaku v domácích podmínkách a při 24hodinovém sledování krevního tlaku.
Diastolický krevní tlak mezi 80 a 89 může být spojován se zvýšeným zdravotním rizikem. Například riziko srdečního záchvatu je na této úrovni dvojnásobné oproti hodnotám nižším než 80. Tato nová definice vysokého krevního tlaku znamená, že více než polovina z nás žije se zvýšeným rizikem srdečního záchvatu, mozkové mrtvice, selhání ledvin a nakonec i smrti.
Má-li být hodnota normálního krevního tlaku spojována s dlouhým životem a nízkým rizikem onemocnění koronárních i jiných cév, pak by tato hodnota měla činit v dospělosti asi 110/70 nebo být nižší. Každé trvalé zvýšení nad tuto hodnotu vede ke snížení očekávané doby života a ke zvýšenému riziku postižení nemocemi, jako jsou srdeční záchvaty a mozkové mrtvice. Pokud je diastolický tlak příliš nízký, čili se nachází pod hodnotou 60 mm Hg, jedná se o takzvanou hypotenzi – tento tlak není schopen přinést dostatek kyslíku a živin do buněk celého těla a také odstraňovat odpadní látky. To vše pak může mít za následek odumírání buněk.
