Připravte si kastrolek, u kterého jste si jisti, že není z hliníku. Hliník a lapačo se nemají rádi!!! Do kastrólku nalijte litr vody a přiveďte ji k varu. Do vařící vody nasypte 4 plné lžičky lapača a nechte 5 minut povařit, poté odstavte a nechte ještě 15 až 20 minut luhovat. Odvar se může použít jako čaj z lapacha. Nebo se odvar z lapacha může použít jako domácí koupel pro nohy, kdy je ochrání proti plísni na noze. Když se odvar z lapacha rozhodnete pít, tak pak by vaše denní dávka odvaru z lapacha neměla překročit 2 litry. Užívání lapacha může někomu přivodit alergickou reakci projevující se drážděním dýchacích cest nebo i různými ekzémy, či kožními záněty. Odvar z lapacha by se neměl pít při horečkách a ani při infekčních onemocněních.
V naší poradně s názvem GASTROENSOPHAGEÁLNÍ REFLUX se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Tereza .
Dobrý den,prosím Vás mohu užívat antibiotika Doxyhexal tabs na léčbu chlamidie pneumo,když mám reflux a astma.Užívám Cezeru 1-0-1,Combair inh,Clarinase jsem užívala týden společně s antibio.Augmentin.Pátý měsíc mám záchvaty kašle a jsem konečně odeslána na CT plic a gastroskopii.Pravidelně užívám Asentru 50 1x denně 1tbl,Euthyrox75,Carzap.Omlouvám se,pokud jsem toho napsala víc než stačilo a moc děkuji za odpověď,která je pro mne velmi důležitá.
S pozdravem Junková T.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek .
Doxyhexal užívat můžete, ale je zde riziko zhoršení refluxu. Zároveň během léčby nesmíte používat antacida (léky na reflux) obsahující hliník, vápník nebo hořčík, protože to narušuje vstřebávání doxyhexalu. Tablety Doxyhexalu užívejte během dne, nikoliv před spaním. Zapijte je alespoň 100 ml vody a zůstaňte ve vzpřímené poloze alespoň hodinu. Když se i přesto objeví pálení v jícnu, tak se hned obraťte na lékaře.
Alobal neboli hliníková fólie je hliník upravený do kovových plátků o tloušťce od 6 do 200 mikrometrů. V domácnostech se používá fólie o síle kolem 15 mikronů. České označení vzniklo spojením chemické značky hliníku „Al“ a slova „obal“.
Bioproudy vysílané naším tělem na biologicky aktivní body se odrazí od přiložené fólie a vrátí se zpět do meridiánu, odkud vyšly, tok energie je regulován a zmírní se bolest. Jede o příznivý vliv na postižený orgán, se kterým je spojen meridián. Při uzavření alobalem u postiženého místa dojde k prokrvení a k pocení, kam nemá přístup vzduch. Takovým snadným způsobem lze odstranit bolesti, které se vám objevily, ale také keloidní jizvy, které zůstanou po operacích v místě chirurgického řezu.
Tato metoda byla praktikována čínskými a ruskými léčiteli a je také popsána v odborné literatuře psychoterapeuta Wilhelma Reicha, člena druhé generace psychoanalýzy po Sigmundu Freudovi.
V diskuzi SPECIALISTA NA POLYNEUROPATII se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marcela.
Dobrý den.Mám velké bolesti a brnění nohou a diagnostikovanou polyneuropathii .Zatím jsem neměl štěstí na lékaře specialistu.Může mi někdo poradit,kde nebo kdo by mi mohl s touto nemocí bojovat?Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ing. Milan Chloupek.
Polyneuropatie
Tímto příspěvkem odpovídám i na všechny následující příspěvky.
I polyneuropatie nevzniká z ničeho nic a je výsledkem marné snahy imunitního systému na chemické a parazitální napadení našeho těla a vede k tomu řetězec dalších střetů imunitního systému. Souvislosti se proto pokusím vysvětlit trochu obšírněji. Imunitní systém je hrozně dokonalý systém, nedovede však některé parazity porazit. Je koncipován tak, že nejprve řeší ta napadení, které by mohly tělu nejvíce uškodit a po vyřešení až ta další, pokud se mu to podaří. Když se mu to nepodaří, snaží se tato napadení alespoň dislokovat do oblastí, kde mohou dále škodit co nejméně, je tím však velmi vytěžován a z neustálého boje se pak nedostatečné výsledky projevují jako trvalý zánět a z toho plynoucími poruchami zdraví, kterému doktoři z neznalosti říkají autoimunitní onemocnění či dědičná porucha. Nasazení kortikoidů či jiných léků potlačujících imunitní systém vede sice zpočátku k fyzické úlevě a lidé jsou rádi, že to „funguje“. Výsledek je však kontraproduktivní. Paraziti se mohou totiž pohodlně dále množit a napadat případně další orgány a zase vyvolávat bolesti. Léky pak doktor aplikuje čím dál častěji, ale nikam to nevede, protože to neřeší příčinu, ale ošálí to jen projevy důležitého boje, včetně nervových vstupů do mozku a nemoc se jen neustále prohlubuje. Tady musíme imunitnímu systému pomoci s tím co potřebuje vyřešit a ne ho blokovat, či ho nahrazovat.
Dalším vážným problémem klasické léčby je to, že u nás se nějací chytráci rozhodli, že v dnešní době nemůže být člověk v ČR napaden prvoky a helminty, přestože naše zvířata jsou jimi běžně napadána a lidé v zemích okolních také, a proto se u nás neschvalují a nenakupují léčiva na tato napadení (lidem proto v mnoha případech pomůže jen veterinář, protože ten ty léky má). Naši lékaři však se o tom proto moc neučí (bakterie zvládají dobře, na to je spousta léků, na viry už je léků pramálo a na prvoky a helminty už skoro nic) a když už podezření na prvoky a helminty mají, chemické testy to nejsou schopny odhalit a lékaři s tím žádné praktické zkušenosti nemají. Jsou tedy vlastně slepí, nazvou vás simulantem a v lepším případě ještě pošlou k psychiatrovi a dostanete léky na „uklidnění“, abyste pořád nezlobili.
Únava je zapříčiněna buď nedostatečným fungováním systému zpracování cukru jako jako paliva, nebo rozvozem kyslíku pro okysličování tkání. Obé je způsobováno specifickými chemickými nečistotami a parazity. Zásobování kyslíkem je pro tělo velmi důležité, a proto paraziti, kteří krev napadají, jsou velmi nebezpeční. Z prvoků to jsou zejména plasmodie, což jsou malaričtí prvoci (u nás se poměrně často vyskytují 4 druhy a napadení je způsobeno bodavým hmyzem - komáři), kteří červené krvinky vyžírají zevnitř, stejně jako jiný prvok Babesie (ovádi, klíšťata, muchničky,...). Při masívním napadení plasmodiemi, které se mohou dostat až do morku kostí, vznikne nemoc zvaná leukemie. Místo zneškodnění těchto prvoků však doktoři člověku mění často krev, aby neumřel, nebo mu implantují zdravou kostní dřeň, která však může být opět napadena a člověk umírá. Z helmintů napadajících krev je to například Ancylostoma duodenale, která se červenými krvinkami přímo živí, velmi často se jí zalíbí přímo v srdci, kde vyvolává další poruchy jeho činnosti. Člověk který je těmito parazity napaden je velmi unavený, brzy se prací unaví ještě více, potí se, chce se mu spát. Tělo se snaží s těmito parazity sice bojovat, ale nestačí to, potřebuje pomoc zvenčí. Imunitní systém ale při tomto boji věnuje již mnohem menší pozornost dalším parazitům (prostě nestíhá), včetně obrany proti vniku parazitů do těla a tělo je relativně rychle napadeno mnoha dalšími. Jejich exkrementy jsou navíc velmi toxické a to i neurotoxické a začínají silně ovlivňovat hormonální a nervové systémy člověka a z toho plynoucími poruchami zdraví. Není se schopno pak bránit banálním nákazám, člověk je často nemocný atd. V jeho těle je obsažná zoologická zahrada mnoha těchto parazitů.
Pokud již dojde k neuropatii či jiným vážným nervovým projevům, je tělo vždy již poměrně masivně zasaženo mnoha dalšími parazity a je nutné je zjistit včetně jejich dislokace a zlikvidovat vnějším zásahem. A tady už je potřeba znalostí z fyziky a umět logicky uvažovat. Neustále se přesvědčuji, že doktoři vystudovali jen kvůli tomu, že mají velice dobrou paměť, ve fyzice a logice se však projevují jako těmito obory nepolíbení (já jim říkám fyzikální eunuch). Kdyby trochu znali fyziku, měli by vědět, že každá entita (tedy včetně parazitů) se specificky projevuje, například jistými elektromagnetickými projevy, má svoje charakteristické frekvence, kterými jsme schopni ji detekovat, ovlivňovat, včetně jejich destrukce/zabití. Tyto frekvence jsou již tabelovány a existují přístroje, které jsou schopny podle jejich detekce zjistit, kterými parazity jste napadeni a některé z nich i tímto způsobem velmi rychle zabít. Je velmi smutné, když o tom doktor nic neví!!!.
Dále už jen k neuropatii. Pohybové orgány a čivy jsou systémy přímo řízené mozkem a proto nastal problém buď již v mozku (v oblasti řízení pohybu, včetně příčně pruhovaného svalstva) nebo na nervových cestách ke končetinám. Toto onemocnění je specifikované poruchami hybnosti končetin (brnění, slabost v pohybu, zpoždění pohybu, bolest nebo i silná bolest v rukou i nohou). Pokud jde o neuropatii v nohách, mohou být napadeny jen výstupy míchy z páteře v bederní oblasti (tasemničky, améby, plasmodia, shigelly,...) a nebo jen i nervy v nohách (filárie a mikrofilárie), ale mohou být napadeny již vstupy z mozku do míchy. Působení parazitů mohou být různá, tasemnice, jejich cystičky začnou utlačovat nervy (ty rostou desítky let, aniž bychom o nich věděli), filárie a mikrofilárie si rády pošmáknou na mielinových obalech nervů či je provrtávají (v nichž se elektrický nervový vzruch šíří nejrychleji), některé se živí kolagenem z kloubů, toxiny shigell a améb pak způsobují silnou až nesnesitelnou bolest v končetině, …. Problémy v rukou dělá obdobné napadení na nervových výstupech z krční páteře nebo také vstupů z mozku do páteře, přinejhorším zodpovědná centra mozku. Zajímavé je, že napadení bývá obvykle jen jednostranné (třeba jen levá ruka a levá noha).
Pro léčbu je proto nejdůležitější tyto patogeny nejdříve detekovat a teprve potom rozhodnout o způsobu jejich vytěsnění či likvidace (je třeba detekovat všechny, protože na postupu likvidace velmi záleží, neboť patogeny velmi často spolu spolupracují a různě se v sobě i ukrývají a musí se proto likvidovat ve správném pořadí). Chemická detekce je však neprůkazná a v mnoha případech nemožná, proto nemá smysl na takováto vyšetření k doktorovi vůbec chodit. Elektronická detekce je nejspolehlivější, nejrychlejší a nejlevnější, a právě proto se ji doktoři neučí, protože by kazila kšefty lékařskému loby. Přístroje na detekci jsou dvojího druhu. Buď jsou založené na snímání frekvencí vybuzených parazitů (tzv. F-scany), nebo na měření zvýšené vodivosti kůže při buzení parazita jeho rezonanční frekvencí na nějakém vhodném akupunkturním místě (přístroje EAV – elektro akupunktura podle Volyho). Nejdůležitější součástí obou přístrojů je co největší a nejspolehlivější databáze rezonančních frekvencí patogenů, podle nichž se výsledky měření srovnávají (abychom věděli co je to za druh parazita a tedy věděli jakým případným chemickým lékem či jiným způsobem je jej možno zničit – každá metoda léčby má svoje výhody, nevýhody a omezení). Výhodou přístrojů obecně spojitě buzených patogenů – f-scanů -je to, že jsme schopni v užité frekvenční oblasti změřit všechno, co v těle máme. U EAV si frekvenci nastavíme předem a pak ověřujeme máme-li ho. Nepostihneme proto patogen, který z nějakých důvodů zmutoval a má tedy i jinou frekvenci (ta není uložena v databázi parazitů), a patogeny jsou v tomto mistři (viz získaná odolnost proti různým lékům). U EAV musí mít poradce velké zkušenosti a dobře odhadovat možné patogeny pro ověřování.
Vlastní léčbu pak můžeme provádět chemickou formou pomocí léků, nebo vhodných bylin, to vše pro patogeny, kteří jsou v dosahu krve, která je nosičem léčiva – bohužel se musí užívat zahraniční léčiva, protože k nám se nedovážejí a nejsou tudíž schválené u nás, případně léky pro zvířata), nebo elektronicky, a to buď proudem potřebné frekvence (Zappery), nebo elektromagnetickým zářením modulovaným specifickou frekvencí (RPZ-14, Althon-7,...) a nebo modulovaným magnetickým polem. Řešením je i donutit patogeny, aby tělo opustily nebo povzbudit v příslušné oblasti imunitní systém (zejména fyzikální léčiva jako jsou homeopatika, či bylinné tinktury s nahranými frekvencemi patogenů, kterým se říká informatika). Každý způsob léčby má svoje výhody, omezení a nevýhody, je možné je různě kombinovat a způsob si pak spoluvybírá i pacient. Velmi důležitá je praxe člověka, který takovéto detekci rozumí a má dostatek zkušeností s užíváním přístrojů a léčiv a umí pacienta se vším seznámit.
Já se této problematice věnuji již řadu let, avšak převážně jen teoreticky (podnikám v jiných oblastech), a to z důvodů neschopnosti a nechuti doktorů něco vyléčit - léčit ale nevyléčit oni dovedou, draze, nejlépe až do konce života, protože se to podle nich vyléčit nedá, prakticky to realizuji jen u své rodiny a známých. Protože jsou přístroje na detekci patogenů velmi drahé, nemám je, ale chci si je v nejbližší době postavit a dám vám to potom na těchto mých stránkách vědět. Zatím mohu vaše problémy s vámi podrobněji rozebrat a poradit, kam se máte obrátit abyste se vyléčili.
Mohu vám však ze své zkušenosti poradit i nenáročný postup, který pokud problémy nevyřeší, alespoň je zmírní:
Mně neuropatie levé ruky a levé nohy zastihla paradoxně v lázních, kde jsem se léčil po dřívějším úrazu - utržené rotátorové manžetě levého ramene a kam už jsem již jel ne zcela zdráv. Po realizovaných různých masážích mě najednou začala brnět levá ruka a v levé noze jsem přestal mít sílu a nemohl jsem jít ani do schodů. Okořeněno to bylo urputnou bolestí ruky, kvůli které jsem nemohl ani spát a musel jsem jít na injekci. Protože jsem měl s sebou zapper (ten si může pořídit každý, protože jeho cena je cca 12.000,-Kč a pro zdraví se vyplatí), doobjednal jsem si nějaké součástky na výrobu elektromagnetického nástavce na tento zapper a do dvou dnů si ho zhotovil. Bolest mně způsobovaly Shigelly a elektrickou a elektromagnetickou cestou jsem je snad pozabíjel, takže bolesti ustaly. Začal jsem znovu užívat MMS (obvykle 3x denně až 6+6 kapek – prý stačí i míň 3x 4+4 kapky ale po dlouhou dobu – alespoň půl roku, ale jak jsem si spočítal, musí být při používání skleněného kapátka pro správný poměr míseny 4 kapky 24,5% chloritanu sodného se 6 kapkami 3,5% kyseliny chlorovodíkové, po asi 5 sekundách zalít malým až velkým prckem studené čisté/převařené vody a po chvilce vypít) a po návratu domů, jsem začal ještě chodit minimálně jednou za týden (asi 5 měsíců) do sauny, kde jsem realizoval 3x saunu, po každé oplach studenou vodou kromě zad a páteř jsem pak do další sauny prohříval na infralavici (tělo pro boj s parazity standardně zvyšuje teplotu), kde je patogen na páteři namáhán po dlouhou dobu radiačně výrazně vyšší teplotou (tělní buňky spolupracují a deponované teplo umí předávat okolním buňkám, patogen však tuto možnost nemá) a doufal jsem že uhyne. Pokud začala ruka či noha občas bolet, po zaperování na shigelly to vždy přešlo. Je vhodné rovněž cvičit, protože patogenům se nechce žít v místech, která jsou nějak neustále ovlivňovány pohybem – chtějí mít svůj klid. No a stalo se, do nohy se vrátila síla, ruka přestala brnět a bolesti již nemám. Dala by se asi použít i kryokomora, která by mohla mít stejný efekt, ale ta u nás není a muselo by to jít vše přes doktory. Protože jsem měl i jiné problémy (zejména únava), zašel jsem si letos v září na změření patogenů, abych své léčení neprováděl jen zkusmo. Mám v těle pěknou ZOO, únavu mi způsobovali dva malaričtí prvoci (ty jsem si asi dovezl od moře – ty vyžírají červené krvinky) a babesie k tomu (muchničky a hovada ze zahrady – rovněž napadají červené krvinky), vlastním krysí tasemnici a roupy (asi od psa), vodní chlor rezistentní prvoky z pitné vody z rozvodu a další prvoky, bakterie a viry. V současné době prodělávám doporučenou očistnou kůru a než si udělám čističku vody, musím veškerou vodu na pití i mytí převařovat, protože obsahuje chlor rezistentní prvoky. Užívám postupně léky proti prvokům a poté proti helmintům, současně beru bylinné tinktury s nahranými frekvencemi proti prvokům, bakteriím a virům. Když to půjde dobře, mohl bych být na konci prvního čtvrtletí příštího roku již zcela zdráv. Protože máme psa, budu zvědav, kdy se zase budu na něco reinfikovat.
Pro léčbu by se asi dala i využít i homeopatie (homeopatika jsou fyzikálním lékem, který ředěním zvýrazněnou typickou frekvencí jednak znepříjemňují pobyt jistých patogenů v těle, jednak frekvenčně posilují dotčené orgány v boji proti jistým patogenům a jednat stimulují zejména slinivku a játra pro to, aby z potravy začaly vychytávat substance vhodné pro boj s patogenem). Tady je vhodné navštívit dobrého homeopata, který by mohl poradit a tím i pomoci.
Stejně je na tom i bylinná léčba, kterou lze z těla postupně odstraňovat různé typy patogenů a v konečném důsledku vás vyléčit. Zase to chce nechat si poradit od dobrého bylinkáře, což není úloha lehká.
Dále je třeba doplnit do těla vitamíny (zejména všechny ze skupiny B, D3, Bór) – viz moje www stránky a protože nemoci způsobují jak patogeny, tak i jisté nečistoty, je třeba provést chelaci těchto nečistot, například kyselinou thioktovou a dalšími (odstranit hliník, nikl a další těžké kovy a další chemické nečistoty, doktoři o tom ale nic moc neví).
Pro další dotazy mě můžete oslovit na mailové adrese zdravymilan@seznam.cz, článek je pak rovněž k dispozici v sekci Přednášky na mých www stránkách www.zdraviafyzika.cz kde pak najdete i některé další informace.
Zpravidla se klíče odkládají v bytě v předsíni, kde je pro ně vytvořené místo, věšák, šuplík nebo nějaký košíček. O klíčích je dobré mít dostatečný přehled a důležité je, abyste je nemuseli stále hledat, ale při odchodu z domácnosti pouze sáhli a mohli jít.
Materiál, ze kterého se pomůcka k uložení klíčů vyrábí, může být velice variabilní, může se jednat o kov, dřevo, plast, nikl, hliník, sklo a mnoho dalších.
Chcete-li, aby klíče nebyly vidět, pořiďte si elegantní skříňku. Některé věšáky mohou být zároveň organizéry na došlou poštu, jiné vám zprostředkují svěží designový zážitek – třeba držák na klíče ve tvaru elektrické zásuvky s klíčenkami ve veselých barvách.
Soda jedlá je chemicky NaHCO3 (hydrogenuhličitan sodný), jde o bílý krystalický prášek bez zápachu, pH je lehce alkalické. Neobsahuje jako antispékavou úpravu hliník a jeho soli.
Bikarbona, anebo bicarbona? Oba názvy jsou správné, bikarbona je počeštěný název pro jedlou sodu.
Soda podle Wikipedie
Hydrogenuhličitan sodný (NaHCO3) neboli jedlá soda je bílý prášek se zásaditým pH. Hydrogenuhličitan sodný se používá jako součást kypřicích prášků do pečiva a šumivých prášků do nápojů. Využívá se také k neutralizaci poleptání kyselinou, jako náplň do hasicích přístrojů. Dá se rovněž použít k bělení zubů, pro změkčení potravin vařených ve vodě, na čištění v domácnosti i na pohlcení nežádoucích pachů.
Tělo hydrogenuhličitan sodný vylučuje v žaludku jako součást slizničního hlenu. Pokud je ho málo, žaludek se překyselí a dostaví se "pálení žáhy". Neutralizaci žaludečních šťáv je pak možno napomoci právě konzumací jedlé sody. Ze stejného důvodu bývá součástí krmných směsí pro zvířata. Zlepšuje u nich bachorovou výkonnost a stabilizuje pH bachoru snížením kyselosti prostředí.
Pampeliškový med je sladká lepkavá tekutina. Je řidší než jiný včelí med, nicméně zdravotní účinky a všechna ostatní pozitiva si zachovává. Tato tekutina působí na organismus vesměs pozitivně, pokud nemáte na med alergii. Užíváním jedné čajové lžičky za den posílíte imunitu a podpoříte správné fungování organismu.
Pampeliškový med je tedy léčivé sladidlo, které obsahuje vodu, bílkoviny, sacharidy, draslík, železo, hliník, sodík, měď, vápník, fosfor, síru, křemík, vitamíny A, B, C a antioxidanty.
Nutriční hodnoty ve 100 g:
kJ: 1 230
kcal: 292
bílkoviny: 0,5 g
sacharidy: 85 g
vláknina: 4,3 g
tuk: 0,6 g
voda: 82 g
Účinky, které by měl pampeliškový med mít:
podporuje imunitní systém, prevence proti vzniku rakoviny;
působí močopudně (odstraňuje nadbytečnou vodu z těla), pročišťuje ledviny a močové cesty;
má antiseptické účinky, detoxikuje a odkyseluje organismus;
podporuje krvetvorbu, pročišťuje krev a cévy, prevence vzniku anémie;
Je účinný při léčbě a prevenci vzniku cukrovky;
je prevencí proti kardiovaskulárním onemocněním, snižuje vysoký krevní tlak;
podporuje trávení, pravidelnou stolici, pročišťuje trávicí trakt;
podporuje zdravou pokožku, zlepšuje hojení ran a kožních onemocnění.
Jako zázračná přírodní chemoterapie působí podle kanadských odborníků kombinace javorového sirupu a jedlé sody. Celý princip spočívá v tom, že rakovinové buňky milují cukr, proto se lidé s rakovinou musí sladkým věcem vyhýbat. Při kombinaci sody a javorového sirupu dojde k navázání jejich molekul. Kombinace při zahřátí způsobí štěpení cukru a následné pohlcení sody a poté dojde k zásadité reakci a ke zničení rakovinové buňky. Pomocí javorového sirupu se „léčivo“ dostane rychle a všude tam, kam by se jinak třeba ani nedostalo. Tato přírodní medicína je vhodná pro léčbu jakéhokoliv stadia rakoviny, ať už u lidí, nebo u zvířat.
Postup: 3 díly javorového sirupu smíchejte s 1 dílem sody a zahřívejte na mírném plameni po dobu 15 minut. Teplota při zahřívání nesmí přesáhnout 40 °C. Pokud člověk již rakovinu léčí, je dobré užívat každodenně 3 kávové lžičky této směsi. Jako prevence rakoviny postačí 1 kávová lžička denně.
Lék snězte samostatně nebo si směs namažte na chleba místo medu. Při léčbě si dejte pozor na to, abyste nepřijímali v potravě už jiný cukr, maximálně ve formě ovoce, ale i toho si dopřávejte s mírou. Dále je vzhledem k sodě potřeba hlídat pH moči nebo krve. Poslední, co si musíte hlídat, je to, aby v sodě nebyl obsažen hliník, to zjistíte důkladným prostudováním obalu.
Žádné hydrogenované oleje (ztužené transmastné tuky), žádné trans-tuky, (všechny za studena lisované oleje, jako jsou oleje slunečnicových semen, olivový olej, atd.)
Žádné živočišné tuky a žádné vepřové maso jako například šunka, slanina, párky atd.
Žádné mořské plody, protože humři, škeble, krevety a všechny živočichové s tvrdou skořápkou jsou čisticí prostředky v moři a jejich těla jsou zatíženy toxiny - jedy.
Žádná bílá mouka a těstoviny, ani bílý chléb, raději těstoviny a chléb, kde je špalda, jsou lepší volbou než pečivo z pšenice, celozrnné žito, oves a vícezrnný chléb jsou dobré. Kukuřice se nedoporučuje z důvodů častých plísní a kvůli genetické modifikaci.
Žádná zmrzlina nebo mléčné výrobky, kromě tvarohu a cottage sýru.
Žádný bílý cukr, melasa, javorový sirup nebo konzervační látky.
Žádné průmyslově zpracovávané potraviny.
Žádné sójové výrobky.
Žádné potraviny, kde mohou být pesticidy a chemikálie, včetně výrobků pro domácnost a kosmetiky. Starý dobrý ocet, stejně jako jedlá soda jsou vynikající domácí čisticí prostředky.
Žádná mikrovlnná trouba, žádný teflon nebo hliník na vaření nebo hliníková fólie (alobal). Používejte raději smaltované nádobí na vaření. Také nerezová ocel, keramika, litina, sklo jsou na vaření v pořádku.
Vrtáky z rychlořezné oceli (označené HSS-R) používejte pro vrtání měkčích kovů, jako jsou hliník, měď nebo zinek; vrtáky z rychlořezné oceli s výbrusem (HSS-G) nebo ocelové vrtáky legované kobaltem (HSS-Co) používejte pro vrtání do tvrdých kovů; velmi účinné pro všechny kovy jsou vrtáky s povlakem nitridu titanu (HSS-TiN) a vrtáky s tvrzenými plátky (HM).
Na tenké plechy použijte vrtáky s ostrým centrovacím hrotem; vrtejte při nižších otáčkách.
Životnost vrtáků na kov prodloužíte, pokud je při vrtání příliš nezahříváte. Před dalším vrtáním je nechte vychladnout nebo na ně kápněte olej.
Pro vrtání do dřeva lze použít i vrtáky určené na kov, ale není to příliš vhodné, protože spíš než vrtat mohou otvor pálit. Opatřete si raději speciální vrtáky na dřevo, které mají středicí hrot a závit točený tak, aby odváděl hobliny.
Při vrtání otvorů s většími průměry, zejména pokud vrtáte do tvrdého dřeva nebo do dřevotřísky, dejte před vykružovacími pilami přednost korunkovým vrtákům do dřeva nebo takzvaným frézkám – sukovníkům. Jsou totiž bezpečnější. Vykružovací pily se mohou odlomit a zranit vás. Pokud sukovníkem vrtáte silnější dřevo, nedělejte to na jeden zátah, ale čas od času z otvoru vysypte hobliny. Méně tak zatížíte zejména akuvrtačku.
Tvrzené vidiové vrtáky nasaďte při vrtání do betonu a použijte při tom příklepovou vrtačku. Dbejte však na to, aby byl vrták určený pro příklepové vrtání. Pokud ne, mohl by se hrot ulomit a zůstat v otvoru.
Měkčí zdivo provrtají i vrtáky s karbidovým hrotem. Duté cihly raději vrtejte bez příklepu, abyste je nerozštípli.
Obecně lze konstatovat, že slunečnicová semínka nejsou považována za nezdravou, nebo dokonce škodlivou potravinu. Níže však uvádíme některé z možných zdravotních rizik slunečnicových semen.
Kalorie a přibývání na váze: Slunečnicová semínka mají vysoký obsah kalorií a vysoký obsah tuku. 28 gramů suchých pražených slunečnicových semen obsahuje 165 kalorií. Jedna polovina šálku (64 gramů) obsahuje 372 kalorií. Slunečnicová semena sama o sobě nejsou hlavním pokrmem, ale jíst je ve velkém množství může přispět k nárůstu tělesné hmotnosti.
Sůl: Jedna polovina šálku solených slunečnicových semen může obsahovat asi jeden gram soli, takže osoby s dietou s nízkým obsahem sodíku se jim musí vyhnout.
Bolestivé defekty v ústech: Celá slunečnicová semínka mohou způsobit vředy dásní a poškození zubní skloviny.
Epiglotitida: Slupka semen by se teoreticky mohla držet v krku a způsobit zánět epiglottis, což je záhyb, která pokrývá hlasivky.
Vdechnutí během hry: Může k němu dojít u malých dětí nebo dospělých a může vyvolat až srdeční zástavu.
Bolest žaludku, žaludeční nevolnost, syndrom dráždivého tračníku (IBS): Semena jsou bohatá na rozpustnou vlákninu, což může způsobit nadměrné nadýmání, bolesti břicha. Obal semen má vysoký obsah nerozpustné vlákniny, která může vyvolat průjem u jedinců se syndromem dráždivého tračníku (D-IBS).
Zácpa: Jíst velké množství slunečnicových semen s granáty najednou může způsobit závažnou zácpou a městnání nestrávené potravy v konečníku. Ta musí být následně odstraněna v celkové anestezii za použití proctoscopu.
Alergie: Prach ze slunečnicových semen může vést k alergické nebo anafylaktické reakci, popřípadě k astmatickému záchvatu. Vysoký obsah tuku může u přecitlivělých jedinců způsobit ekzém a alergii. Při zpracování semen může dojít k znečištění sójovými alergeny. Také může dojít ke zkřížené reakci při současném požívání slunečnicových semen, pistácií, arašídů, vlašských ořechů, hořčičného semínka, některých druhů ovoce.
Migréna: V ojedinělých případech mohou být slunečnicová semena spouštěčem migrény, předpokládanou látkou je tyramin, který semena obsahují.
Předávkování manganem: Slunečnicová semena mají vysoký obsah manganu, a proto by se jedinci s genetickou chorobou zvanou dystonie či Parkinsonismus, Hypermanganesemia, Polycythemia a chronické jaterní nemoci měly vyvarovat konzumaci slunečnicových semen.
Oxalátové ledvinové kameny: U jedinců s oxalátovými ledvinovými kameny lékaři doporučují stravu s obsahem méně než 50 miligramů oxalátů denně. Jedna polovina šálku slunečnicových semen může obsahovat až 20 mg šťavelanů.
Závislost: U některých jedinců byla zaznamenána závislost na slunečnicových semínkách.
Hliník: Někteří čínští výrobci přidávají hliník a mastek ke slunečnicovým semenům pro zlepšení chuti, což může vést k toxicitě hliníkem.
Těžké kovy: Slunečnicová semena mohou akumulovat kadmium, olovo, nikl, zinek a další těžké kovy, avšak ne ve větších množstvích než u některých jiných rostlin, jako je ječmen nebo špenát.
Vitamín B6: Jeden šálek loupaných slunečnicových semen obsahuje asi 1 mg vitamínu B6. Tolerovatelné množství vitamínu B6 pro dospělé je 100 mg za den a pro děti od 4 do 13 let 40–60 mg za den.
Nikl při kontaktu s kůží může způsobit dermatitidu. Někdy může trvat delší dobu (několik dní), dokud se neobjeví příznaky. Příznaky mohou být zarudnutí, svědění, otok a tvorba puchýřů. Krátkodobý nebo náhodný kontakt by neměl představovat problém. Nikl (chemická značka je Ni) je jedním z nejběžnějších kovů v moderním prostředí, jak v práci, tak i v domácnosti, a způsobuje dermatitidu častěji než všechny ostatní kovy. Vystavení se kovovému niklu a solím niklu může zapříčinit senzibilizaci nebo vyvolání alergické odpovědi u dříve senzibilizovaného jedince. Vliv koroze lidského potu, slin a jiných tělesných tekutin na nikl a soli niklu má při alergii důležitý význam.
Alergie na šperky z niklu postihuje více ženy než muže a v první fázi se projeví zčervenáním pokožky v bodě, kde se dotýká s předmětem obsahujícím nikl. Pokud na podrážděné místo působí déle, flek zdrsní a připomíná popáleninu. V konečném důsledku zůstanou na pokožce ošklivé jizvy.
Léčba
Nepoužívejte výrobky, které obsahují nikl. Hliník, stříbro, bílé zlato a platina jsou dobrými náhradami tohoto kovu. Nenoste šperky, které obsahují nikl. Používejte oblečení bez zipů a cvoků. Používejte nůžky, kuchyňské nářadí, hřebeny a jiné kovové předměty s plastovou nebo dřevěnou rukojetí. Nenoste náušnice, u nichž nemáte jistotu, že neobsahují nikl. Vybírejte si hodinky se zadním krytem s nerezavějící oceli, tak zvané stainless steel. Předměty, s nimiž přicházíte často do styku, jako jsou klíče a kliky, by měly být pokryty několika vrstvami laku. Nepracujte příliš ve vlhkém prostředí bez ochranného oděvu, protože vlhké prostředí zvyšuje pronikání niklu do kůže. Při práci s mincemi, kovovým nářadím a jinými kovovými předměty používejte ochranné rukavice. Rukavice vyrobené z vinylu, přírodní nebo syntetické gumy jsou vhodné pro práci s kovovými předměty.
Jedlá soda je široce zkoumanou látkou a používá se již mnoho let, dokonce i samotnými onkology. Toxicita chemoterapie a radioterapie je vysoká, jejich aplikace často ničí důležité životní orgány jako játra či ledviny. Proto se těmto pacientům běžně podává jedlá soda, aby se předešlo selhání těchto orgánů.
Rakovinové buňky milují cukr, proto je vhodné se během nemoci vyhýbat cukrům, ať už v jídle, či nápojích, vyjma trošky ovoce. Při ohřátí směsi z javorového sirupu a sody se na sebe navážou molekuly sody a javorového sirupu. Glukóza vzniklá tímto způsobem je pohlcena buňkami a viry, které se v ní ukrývají. Jenže v tomto případě je na molekuly cukru navázaná silně zásaditá sloučenina a rakovinové buňky pohltí spolu s cukrem rovněž sodu, čímž dojde k zásadité reakci a ke zničení buněk přímo v centru nádoru. Soda bikarbona způsobí změnu pH v buňkách. Ty pro své přežití potřebují kyselé prostředí, ale tímto způsobem se do nich dostává více kyslíku, než jsou schopné unést. A právě díky javorovému sirupu se soda dostává do takových míst v těle, kam by se normálně nedostala. To vše během velmi krátké doby. Je tedy vhodná pro léčbu jakéhokoli stadia rakoviny, ať už u lidí, nebo u zvířat.
Postup: Smícháme tři díly javorového sirupu a jeden díl jedlé sody a promícháme. Zahříváme pět minut, a to tak, aby teplota sirupu nepřesáhla 40 °C, dokud směs nezhoustne.
Zpočátku by se měla směs užívat častěji (to zejména u rakovinou nemocných), například třikrát denně jedna čajová lžička. Menší změna pH může totiž růst rakoviny povzbudit. Obyčejně pak stačí brát jednu čajovou lžičku denně, a to i dlouhodobě jako prevenci.
Dejte pozor na sodu, do které byl přidán hliník! I v případě, že není uveden na obalu, bývá přidáván. Jestliže vám po zahřátí na dně směsi zůstane bílý prášek, nejedná se o bikarbonát sodný! Nejlepší je koupit si sodu přímo v lékárně, budete tak mít jistotu, o co se skutečně jedná.
Propolis je přírodní látka, kterou rostlina vylučuje a potahuje jí své zranitelné části (mladé výhonky, pupeny květů, listy), čímž se chrání před přírodními úkazy, jako je vítr, voda, vysušení, ale i před mechanickým poškozením a škůdci. Čerstvě nanesený propolis je tuhá masa. Barva je závislá na místě, kde byla tmelová pryskyřice sbírána, ale také na stáří. Může mít hnědou barvu, která přechází do červené, někdy až černé nebo zelenavé barvy. Chuť je terpentýnově hořká, vůně příjemně jemná, připomínající vanilin.
Včely propolis získávají z pupenů stromů a rostlin produkujících pryskyřičné látky, dále jej zpracovávají a přidávají k němu vlastní biologické látky (výměšky hlavových žláz). V úlech jej využívají jako stavební a ochranný materiál. Tmelem utěsňují vzniklé štěrbiny ve stěnách úlu, lepí rámky, vystýlají a vyztužují buňky plástů, upravují velikost česna (vletový otvor) a obalují jím cizorodé předměty (například těla uhynulých živočichů). Včely bohatě tmelí svá obydlí převážně na podzim, aby v zimním období snížily tepelné ztráty.
Získat propolis ze včelstev je poměrně pracné. Seškrabává se ze stropu úlu a z rámků. Propolis je významně obsažen i ve voskových víčkách, jimiž včely uzavírají medové buňky, a proto se med i přes dlouhé skladování nezkazí. Mnohem více propolisu je možné vytěžit pomocí speciálních pomůcek, proto se do úlu vkládají rošty nebo síta. Nejkvalitnější propolis se dá sklidit v létě, po skončení hlavní snůšky. Od jednoho včelstva lze získat 50–100 g propolisu za sezónu. Po zatmelení se rošty či síta zchladí nebo zmrazí. Tím, že propolis ztvrdne a zkřehne, je jeho oškrábání snadnější. Získaný surový propolis se musí očistit od nečistot a vosku. Propolis by se neměl čistit plavením ve vodě ani přetavovat, neboť dochází ke ztrátám látek v něm obsažených. Měl by se skladovat na chladném a tmavém místě v dobře uzavřených nádobách, mikroténových sáčcích a podobně. Pokud je správně skladován, udrží si svoji účinnost až 5 let. Nejvíce účinný je surový propolis, který je uchováván ve vzduchotěsném prostředí.
Použití propolisu vnitřně může u člověka alergického na propolis vyvolat krvácení z ledvin a močového měchýře. Dosud není známo, jak propolis v lidském těle účinkuje. Zevní použití propolisu je také spojené s rizikem alergie, i když takové případy jsou řídké, přesto jsou možné. Alergii na propolis zjistíte nanesením slabé vrstvy propolisu ve formě tinktury nebo masti na kůži (dlaňová strana zápěstí). Tento test opakujte po dva dny, a pokud nedojde k reakci – zčervenání kůže, pupínky, svědění, otok, můžou se výrobky z propolisu užívat.
minerální látky jako železo, hliník, vápník, křemík, mangan a jiné;
mohou se v něm vyskytovat i flavonoidy, které jsou zodpovědné za posílení imunity, právě díky nim je propolis účinný v boji s bakteriemi, plísněmi či viry;
kyselina ferulová, která zajišťuje antibakteriální účinek propolisu.
Rebarbora patří k nejranějším zeleninám. Jakmile rozmrzne půda, okamžitě vyžene – z tohoto důvodu je třeba zajistit, aby nezamrzla moc hluboko. Postup je jednoduchý: vytvoříte jí ochranu ze silné vrstvy rašeliny nebo listí, přidáte smrkové chvojí, a tak mráz pak nepronikne až do země. Důležité je, abyste reveň takto „zastlali“ dříve, než svrchní vrstva půdy příliš promrzne (počátek ledna představuje poslední možnost). Péče o tyto plně mrazuvzdorné rostliny není náročná. Co se půdy týče, upřednostňuje rebarbora hlubokou humózní zeminu neutrální či zásadité reakce, ale v podstatě jí stačí, když má dostatek živin. Lehká půda, která se na jaře rychle zahřívá, zajistí dřívější úrodu než půda těžká a mokrá. Dobu sklizně ovlivní i umístění rostliny, na výsluní řapíky dozrají rychleji než v polostínu. Rebarboru lze bez problémů sázet pod ovocné stromy, jejichž koruny se vzájemně ještě nedotýkají. Rostliny mohou zůstat na jednom místě i 10 let, přičemž nejvyšší výnos bývá v pátém až sedmém roce po výsadbě (1–2 kg z každé rostliny).
Rebarbora je statná, až 2 m vysoká vytrvalá rostlina s přízemními, 50–60 cm dlouhými listy. Čepele listů jsou podlouhlé, vejčité a výrazně zkrabacené. Dlouhý řapík je na líci vrubovitý, na rubu hladký a vydutý, nahoře někdy bělavý, jinak karmínově červený. Lodyha má až 5 cm v průměru a nese bohaté květenství. Okvětí o průměru až 2 mm je žluté, šestičetné a opadávající, tyčinek je 9 ve dvou kruzích, čnělky zpravidla 3. Kvete v červnu a červenci, plod je vejčitý, se 2 až 4 křídly.
Rebarbora má poměrně velkou listovou plochu, ale důležitější než velké listy jsou stopky (zdužnatělé řapíky zelené, růžové až červené barvy) pod těmito listy. Aby byla rebarbora šťavnatá a neměla příliš mnoho tuhých vláken v řapíku listu, musíme ji hnojit, zalévat a držet spíše v přistíněné teplé poloze než přímo na slunečním úpalu. Listy s celými řapíky sklízíme vylomením nebo opatrným odříznutím až na bázi řapíku v době, kdy jsou dlouhé asi 30–50 centimetrů. Jarní sklizně jsou kulinářsky hodnotnější, pozdější již mají konkurenci v angreštu, rybízu, jahodách. Řapíky odlamujeme postupně až do svátku sv. Jana, později už příliš narůstá množství kyseliny šťavelové. Chuť poté není tak jemná, dobrá. Kyselina šťavelová navíc odvádí z těla vápník a může napomáhat tvorbě ledvinových či močových kamenů. Negativní účinek kyseliny šťavelové lze zmírnit sklenicí mléka.
Pěstují se rozličné vyšlechtěné odrůdy. Pro dostatečnou sklizeň, která by rostliny příliš neoslabila (část listů jim ponechat musíme) je dobré mít k dispozici 2–3 rostliny. Rebarbora se množí nejjednodušeji dělením trsů. Semenáčky nemívají tak dobré, silné a křehké řapíky, ale pokud není v dosahu dostatečné množství sazenic z odkopků, je možné je použít. Rostou vcelku dobře, ke sklizni mohou být již druhý rok po výsevu.
U rebarbory se konzumují pouze řapíky listů, a to tepelně zpracované, nikdy syrové. Připravují se z nich mimo jiné moučníky s tvarohem, náplně do knedlíků, ovocné polévky, kompoty, zavařeniny a koláče. Při vaření se nedoporučuje používat hliníkové nádobí, jelikož hliník reaguje s obsaženou kyselinou šťavelovou a přechází do zeleniny, což neprospívá zdraví.
DMSO je typická sirná sloučenina. Jedná se o účinný lék proti bolesti, který funguje tak, že blokuje vedení nervových vláken, která produkují bolest. DMSO rovněž snižuje zánět a otok snížením zánětlivých chemických látek, dále zlepšuje prokrvení oblasti zranění rozšířením krevních cév, zvýšením dodávky kyslíku a omezením lepivosti krevních destiček. Stimuluje i hojení, které je klíčem k jeho užitečnosti v jakémkoliv případě, a v neposlední řadě je jedním z nejúčinnějších požíračů volných radikálů známých lidstvu, jestli ne nejúčinnější.
DMSO je tedy účinný proti bolesti, na popáleniny, akné, artritidu, mentální retardace, mrtvice, amyloidózy, poranění hlavy, sklerodermie, zklidňuje bolest zubů, zmírňuje bolesti hlavy, léčí hemoroidy, svalové napětí, zabraňuje ochrnutí z poranění míchy, změkčuje zjizvené tkáně. Ve skutečnosti je užitečné snad pro více než 300 onemocnění a je bezpečné.
DMSO také proniká kůží, snadno se dostane přes takzvanou hematoencefalitickou bariéru, pronikne tkáněmi a vstoupí do krevního řečiště. Kromě toho DMSO chrání buňky před mechanickým poškozením, má tišící účinek na centrální nervový systém, což se týká všech částí těla, neboť je absorbován skrze kůži (viz výše). To znamená, že DMSO aplikované na jednu oblast vede často k úlevě od bolesti v nějakém jiném místě – mluvíme o takzvaném systémovém účinku.
DMSO podporuje vylučování moči a svalové uvolnění. Posiluje imunitní systém, zvyšuje tvorbu bílých krvinek a makrofágů, které ničí cizí materiál a patogeny v těle. Má také antibakteriální, antivirotické a protiplísňové vlastnosti. DMSO rovněž zvyšuje propustnost buněčných membrán, což umožňuje vyplavování toxinů z buňky. Jako zdroj síry pomáhá při detoxifikaci těžkými kovy, síra se totiž váže s jedovatými toxickými kovy (rtuť, olovo, hliník, kadmium, arzen, nikl) a je z těla následně vyloučena močením, defekací a pocením.
Obecně se DMSO aplikuje na kůži jako gel, krém nebo tekutina. Přípravek může být užíván ústy, intravenózní injekcí, v mnoha případech společně s dalšími léky. Také jej lze podávat subkutánně (podkožně), intramuskulárně (do svalu), intraperitoneálně (do břišní dutiny), intratekálně (do mozkových plen), inhalací, kapáním do očí, na sliznice a do močového měchýře. Intenzita a dávkování se dle způsobu podání velmi liší.
Obvyklá dávka je jedna čajová lžička denně 70% DMSO. Pokud užíváte tekutou formu DMSO na kůži, nechte jej zaschnout po dobu 20 až 30 minut před setřením zbytku. Kůže musí být čistá, suchá a neporušená. Obličej a krk jsou citlivější, takže byste neměli použít koncentraci vyšší než 50 %. Lokální koncentrace by pak měly být méně než 70% v oblastech, kde dochází ke snížení krevního oběhu. Pokud použijete 60–90% DMSO na pokožku, občas může dojít k jejímu zčervenání, zahřátí a svědění. Jestliže takovouto koncentraci použijete na dlaně ruky, kůže se může zvrásnit a zůstat tak po dobu několika dní.
Při aplikování DMSO nepoužívejte žádné doplňkové antioxidanty, hlavně vitamín C, A, E, dále beta-glukany a jiné imunomodulační prostředky. Pozor na antioxidanty přidané v ovocných džusech. Všechny antioxidanty mají schopnost úplně neutralizovat chlordioxid, takže by aplikace neměly žádný efekt. Trvanlivost samotné DMSO i naředěné v lékárenské destilované vodě je 1–2 roky. Po smíchání s CDS však vydrží jen pár minut. Skladujte v těsně uzavřených obalech na suchém, chladném, dobře větraném místě, chráněné před světlem, při teplotě 15 °C až 25 °C. Jedná se o rozpouštědlo, které lze korigovat ředěním.
Barviva jsou pro výrobce potravin velmi důležitá. Jsou jedním z hlavních faktorů, díky kterým se buď výrobek prodá, nebo zůstane ležet na regále. Výrobci používají barviva, aby dodali svým výrobkům na pravosti a poctivosti. Samozřejmě že zákazník dá přednost jogurtu s jasně červeně zbarvenou jahodovou složkou než jogurtu s nevzhledně vypadajícími tmavě zbarvenými kousky jahod.
Barviva můžeme rozdělit do tří skupin:
První jsou barviva přírodního původu, která jsou většinou získávána i klasickými výrobními postupy, proto nepředstavují žádné obavy.
Dále jsou to barviva přírodně identická. S nimi se můžeme setkat velmi často, neboť jsou výrobci velmi oblíbená právě pro slovíčko „přírodně“. To znamená, že jsou po chemické stránce totožná s barvivy získávanými přírodní cestou, ale jejich výroba je jednodušší a levnější.
Třetí skupinou jsou barviva syntetická. Dříve se vyráběla z uhelného dehtu, nyní z ropy a ropných produktů. V USA se postupně jednotlivá syntetická barviva zakazují, podle toho, jak se u nich postupem času daří prokazovat karcinogenní účinky. V ČR se syntetickým barvivům bohužel „daří“. Jelikož je možné obecně označit syntetická barviva z podezření na karcinogenitu a způsobování dětské hyperaktivity, je rozhodně na místě se potravinám, které je obsahují, raději vyhýbat.
E265 - Kyselina octová bezvodá (Anhydrid kyseliny octové)
E270 - Kyselina mléčná
E280 - Kyselina propionová
E281 - Propionan sodný
E282 - Propionan vápenatý
E283 - Propionan draselný
E284 - Kyselina boritá
E285 - Tetraboritan sodný (Borax)
E290 - Oxid uhličitý
E296 - Kyselina jablečná
E297 - Kyselina fumarová
Antioxidanty
Antioxidanty jsou svou povahou konzervanty, které zabraňují oxidaci některých složek potravin. Stejně jako například železo oxiduje (koroduje, reziví), tak velmi podobně se chovají potraviny, když jsou vystaveny působení kyslíku obsaženého v atmosféře. Můžeme je rozdělit do dvou kategorií. První je skupina, která působí proti změnám barvy v ovoci a výrobků z masa. Jsou to většinou kyseliny askorbová (E300) nebo citronová (E330). Do druhé skupiny patří antioxidanty bránící oxidaci v tucích a olejích. Tuto oxidaci známe jako žluknutí tuků. Dochází nejen ke změně barvy, struktury, ale také ke ztrátě vitamínů a může docházet i k přeměně neškodných látek na toxické. Jelikož se začíná prokazovat nepříznivý vliv syntetických antioxidantů na lidské zdraví, výrobci se začínají více orientovat na přírodní antioxidanty. Těmi jsou například tokoferoly, lecitin, kyselina askorbová známá jako vitamín C a nebo guaiac resin. Je možné také používat koření a byliny. Rozmarýn nebo zázvor jsou dobře známými přírodními antioxidanty.
E504 - Uhličitany hořečnaté (Uhličitan hořečnatý a Hydroxid-uhličitan hořečnatý)
E512 - Chlorid cínatý
E523 - Síran hlinito-amonný
E528 - Hydroxid hořečnatý
E572 - Stearan hořečnatý
E585 - Mléčnan železnatý
E620 - Kyselina l-glutamová
E967 - Xylitol
E968 - Erythritol
Náhradní sladidla
Jsou to látky, které dávají potravinám sladkou chuť. Jedná se o chemické látky výrazně sladké chuti, vyráběné složitými pochody chemické syntézy z různých přírodních, organických nebo anorganických látek. Náhradní sladidla nepatří mezi monosacharidy a disacharidy. Za náhradní sladidla se nepovažuje med a fruktóza. Náhradní sladidla se dělí podle obsahu kalorií na kalorická a nízkokalorická. Nízkokalorická sladidla vyrobená synteticky nezpůsobují tvorbu zubního kazu a jsou vhodná pro diabetiky. Mezi nejběžněji používané a po celém světě rozšířená umělá sladidla patří acesulfam K, aspartam a sacharin. Široké uplatnění našla nejen v průmyslu, ale i v domácnostech. Sladidlům se nevyhnou cukrovinky, džemy, marmelády, kompoty, mléčné potraviny, pečivo, sušenky, žvýkačky, instantní nápoje a další.
