Téma: 

hltan

Gastroezofageální reflux

Co je ezofagitida?

Ezofagitida je zánět vnitřní výstelky jícnu způsobený opakovanými epizodami gastroezofageálního refluxu.

Jaké jsou příznaky gastrorefluxní ezofagitidy?

  • Bolest nebo pálení v horní části břicha nebo hrudníku, někdy se rozšiřující až do zad (pálení žáhy).
  • Kyselý reflux může zasáhnout hltan (hrdlo) a ústa, což se projevuje kyselostí a pálením v dutině ústní.
  • Malý počet pacientů má potíže s dýcháním a trpí chrapotem, protože kyselá tekutina dráždí hrtan a dýchací cesty.
  • Běžné je nadměrné říhání.

Zdroj: Gastroezofageální reflux
Zveřejněno dne: 9.3.2013

Diskuze: Bolesti ucha

Dobrý večer, syna začalo bolet ouško a tak jsme na nic nečekali a vyrazili jsme v 8 večer na pohotovost. Doktor nám řekl, že nemá zánět středního ucha, ale že mu tam prosakuje rýma, proto to ouško bolí. Dle zprávy: růžový, kontur setřelých, bez refl. a vyklenutí, hltan klidný - otitis media catarrhalis 1. dx
Dostali jsme domů kapičky otobacid, které dle slov sestry máme uchovávat v lednici a kapat 3x denně plus paralen, i když ouško bolet nebude a teplotu také mít nebude a vydržet alespoň 3 dny. Nabrat více, neuvedla kolik kapiček, že prý stejně hodně vyteče. Učinila jsem tak dvakrát než jsem ráno si vezvedla v lékárně nové kapičky, kde jsem se dozvěděla, že do ucha studené přijít nesmí, že může vyvolat zvracení. A pouze 3 kapky. Proto bych se chtěla zeptat, zda jsem studený a velkým množstvím mohla synovi 2,5 roku ublížit? A máme zajít na nějaké ušní vyšetření, když ho už druhý den ouško nebolelo. Děkuji za odpověď.

Zdroj: diskuze Bolesti ucha
Odesláno dne: 17.3.2016 uživatelem Dana

Candida albicans

Candida albicans v krku

Moučnivka neboli orální kandidóza se může vyskytovat ve formě akutní jako takzvaný soor (moučnivka) – bělavé povláčky na sliznici, jazyku a patře s možností dalšího šíření na hltan a jícen – anebo chronické. Často se objevuje i u lidí se zubní náhradou, přičemž může docházet současně k postižení koutků. Moučnivka se objevuje i u novorozených dětí (asi tak desátý den po porodu). Přenáší se z těla matky, která byla postižena před porodem nevyléčenou vaginální mykózou. Riziko onemocnění moučnivkou se zvyšuje u předčasně narozených dětí, které mají nedostatečně rozvinutý imunitní systém.

Zdroj: Candida albicans
Zveřejněno dne: 17.5.2014

Funkce jícnu

Anatomie jícnu

Jícen (oesophagus) je trávicí trubice dlouhá asi 25 cm, která navazuje na hltan ve výši obratle C 6 a dolního okraje hrtanu (prstencové chrupavky), sestupuje před páteří hrudníkem, prochází bránicí ve výši obratle Th 10 a končí ve výši Th 11 vyústěním do žaludku v místě zvaném ostium cardiacumkardie. Žaludek ústí do dvanáctníku a ten do tenkého střeva. V klidu má jícen průměr okolo 1,5 cm, je předozadně zploštělý, nad bránicí mírně vřetenovitě rozšířený. Při průchodu potravy je však schopen se roztáhnout na dvojnásobný průměr (dělá peristaltické pohyby). Při pohledu ze strany je jícen zakřiven v souladu s páteří. Sbíhají se v něm žilní pleteně, tepny, mízní cévy a nervy. Podle průběhu má jícen tři části:

  • pars cervicalis: místo, kde před jícnem sestupuje průdušnice; jícen je vůči ní posunut lehce doleva a v místech styku průdušnice s jícnem probíhá po obou stranách nerv laryngeální (nervus laryngeus recurrens); řídké vazivo za jícnem je pokračování retrofaryngového prostoru;
  • pars thoracica: místo, kde jícen probíhá v mediastinu, a to kraniálně těsně při páteři; za jícnem je v těchto místech aorta, před ním je trachea;
  • pars abdominalis: úsek od průchodu bránicí do žaludku dlouhý cca 1–2 cm; dotýká se vzadu bránice, vpředu levého laloku jater a plynule přechází do žaludku.

Zde můžete vidět, jak vypadá jícen.

Zdroj: Funkce jícnu
Zveřejněno dne: 7.4.2016

Hlavové nervy

Názvy hlavových nervů

  • I. Nervus olfactorius – čichový nerv: přenáší čichové informace do mozku; vlákna začínají v čichové sliznici nosu.
  • II. Nervus opticus – zrakový nerv: přenáší vizuální informace do mozku; vlákna začínají v oční sítnici.
  • III. Nervus oculomotorius – okohybný nerv: inervuje 4 ze 6 okohybných svalů a zdvihač očního víčka.
  • IV. Nervus trochlearis – kladkový nerv: inervuje horní šikmý oční sval.
  • V. Nervus trigeminus, V/1 Nervus ophtalmicus, V/2 Nervus maxillaris, V/3 Nervus mandibularis – trojklanný nerv: nejsilnější z hlavových nervů inervující obličejovou část hlavy; dělí se na tři větve: V1 – 1. větev (nervus ophtalmicus) oblast očnice a čela, jde přes fissura orbitalis superior a sinus cavernosus; V2 – 2. větev (nervus maxillaris) oblast horní čelisti a nosu, z fossa pterygopalatina a foramen rotundum jde krátký kmen přes dolní část boční stěny sinus cavernosus; V3 – 3. větev (nervus mandibullaris), z dolní čelisti jde z fossa infratemporalis pod bázi lební přes foramen ovale.
  • VI. Nervus abducens – odtahovací nerv: inervuje zevní přímý oční sval.
  • VII. Nervus facialis – lícní nerv: inervuje mimické svaly. Jádro leží ve Varolově mostu; nerv vstupuje ve vnitřním zvukovodu do canalis facialis v pyramidě, prochází okolo středoušní dutiny, vystupuje přes foramen stylomastoideus a uvnitř příušní žlázy se rozvětvuje na horní a dolní větev.
  • VIII. Nervus vestibulocochlearis – sluchově rovnovážný nerv: přenáší informace o zvuku, rotaci a gravitaci (důležité pro rovnováhu a pohyb); vlákna vychází ze sluchového a polohového ústrojí.
  • IX. Nervus glossopharyngeus – jazykohltanový nerv: inervuje sliznici hltanu, zadní třetinu jazyka a slinné žlázy; umožňuje polykání, přenáší chuť ze zadní třetiny jazyka.
  • X. Nervus vagus – bloudivý nerv: inervuje krční, břišní a hrudní dutiny.
  • XI. Nervus accessorius – přídatný nerv: inervuje hltan, hrtan, měkké patro, lichoběžníkový sval, kývač hlavy.
  • XII. Nervus hypoglossus – podjazykový nerv: inervuje svaly jazyka.

Zdroj: Hlavové nervy
Zveřejněno dne: 9.12.2016

Krční mandle

Krční mandle

Hlavní funkcí mandlí je zachycovat škodlivé viry a bakterie, které dítě může vdechnout ústy či nosem. Protilátky a buňky v mandlích odpovídající za imunitní reakci pomáhají tyto škodlivé látky zničit, čímž napomáhají prevenci vzniku onemocnění horních a dolních cest dýchacích. Působí tedy jako filtr, jako první kontakt se škodlivými protilátkami (antigeny) virů a bakterií.

V krčních mandlích se mohou opakovat záněty, které někdy přecházejí v trvalý (chronický) zánět nebo se mandle mohou natrvalo výrazně zvětšit. Pak dochází k podobným dechovým potížím jako u zvětšených nosních mandlí (chrápání, noční přestávky v dýchání) nebo ke kombinaci obojího. Při chronickém postižení krčních mandlí je někdy nutné podstoupit operační výkon – tonsilektomii, při níž se mandle odstraní.

Hlavním příznakem zhoršené funkce krčních mandlí jsou opakované záněty – časté angíny. Angíny se mohou objevovat osmkrát ročně i častěji. U angíny bývají zduřelé krční mandle, na nich bělavé čepy, které mohou i krvácet. Bývá téměř vždy přítomna horečka, silné bolesti v krku, nemožnost polykání, celková únava a také zvětšené lymfatické uzliny.

Krční mandle rostou zároveň s tím, jak roste dítě. Největší velikosti dosahují mandle kolem 7. roku věku dítěte. Zhruba do 10 let se pak postupně zmenšují. Během této doby se tak musí dítě vyrovnávat s častějším výskytem infekčních nemocí, které mohou způsobovat zvětšování krčních mandlí.

Krční mandle a nosní mandle jsou tvořeny tkání, která je velmi podobná lymfatickým uzlinám nacházejícím se například na krku, v podpaží nebo v tříslech. Krční mandle jsou dvě a najdeme je v místě, kde ústní dutina přechází v hltan. Nosní mandle je vysoko v krku za nosní dutinou. Běžnému pohledu je nepřístupná svým ukrytím za měkkým patrem a k vyšetření je potřebné speciální optické zařízení. Krční a nosní mandle jsou blízko vstupu do dýchacích cest, kde mohou zachytit infekční agens, které se snaží proniknout do těla. Lékaři jsou přesvědčeni, že mandle fungují jako součást imunitního systému tím, že filtrují cizorodé antigeny bakterií a virů, rozpoznávají je a pomáhají proti nim vytvořit protilátky. Tento proces probíhá hlavně během prvních roků lidského života a s vyšším věkem se stává méně významným. Děti, kterým musela být odstraněna nosní nebo krční mandle, neztrácejí obranyschopnost.

Člověk tedy má jednu nosní mandli a dvě mandle krční. Nosní mandle (též nosohltanová mandle, adenoidní vegetace) je lymfatická tkáň v nosohltanu, která má svou úlohu v budování imunity dítěte. V pubertě přestává tuto svojí úlohu plnit a postupně atrofuje, to znamená, že se zmenšuje. Na každou infekci (která se může, ale i nemusí projevit) reaguje zvětšením a produkcí látek a buněk pomáhajících imunitě. Po odeznění infekce se stáhne. Pokud je ale s infekcemi v častém kontaktu, tak se postupně po překonání infekce zmenšuje méně a méně, až nakonec zůstane zvětšená. A začne dělat problémy. Tím, že blokuje částečně nebo úplně nosohltan, zhoršuje, až zabraňuje dýchání nosem. A tedy vyřadí z funkce čisticí stanici těla – nos, neboť při dýchání nosem se vzduch v nose a nosních dutinách oteplí, očistí a zvlhčí. Pokud nos nefunguje tak, jak má, dýcháme ústy studený, neočištěný a suchý vzduch, což se může postupem času projevovat záněty hrdla a průdušek, takže děti bývají často nemocné. A rodiče si stěžují, že dítě vydrží ve školce maximálně týden a zase je nemocné.

Zvětšená nosní mandle se může projevovat i dlouhotrvajícím kašlem. Buď ze zatékajících hlenů z nosohltanu, které dráždí hrdlo a dítě se je snaží vykašlat. Nebo je to způsobeno tím, že dítě dýchá ústy, zadní stěna hrdélka se vysuší a to dráždí na suchý záchvatovitý kašel, který je nejsilnější většinou ráno. Ale nejčastěji je to kombinace obou případů, tedy suché hrdélko a zahlenění. Dýchání nosem podporuje růst nosních dutin, dýcháme-li jimi, zvětšujeme tím prostor na dýchání, což je dohromady velká čistící stanice. A je tím i ovlivněno naše vzezření. Ústní dutina nemá takovou kapacitu jako nos s nosními dutinami, a proto, aby se zvětšila velikost nádechu ústy, se mění tvar patra z pěkného plochého na takzvané gotické (má vysokou klenbu), což ovlivňuje tvar zubořadí a různé zubní problémy (předkus, špatný skus a podobně). Zároveň se zvyšováním klenby tvrdého patra toto patro vtlačuje do nosních dutin a zmenšuje jejich prostor. Dítě dýchá otevřenými ústy, což má mimo jiné za následek, že vypadá „přihlouple“. Správné je tedy dýchat nosem, pokud dýcháme ústy, nedostává tělo tolik kyslíku, jak by mělo.

Takto vypadají krční mandle.

Zdroj: Krční mandle
Zveřejněno dne: 26.6.2016

Anatomie břišní dutiny

Uložení orgánů v dutině břišní

Břišní dutina neboli peritoneální dutina se podle vtahu pobřišnice a orgánů dělí na:

  • peritoneální dutinu – je vystlána nástěnnou výstelkou, nachází se zde pobřišnice (jícen, žaludek, játra, slezina, tenké střevo a převážná část tlustého střeva, u žen děloha, vaječníky a vejcovody)
  • retroperitoneum – retroperitoneální dutina – leží za peritoneem, tj. za pobřišnicí (pankreas, ledviny, močovody, velké břišní tepny a žíly, mízní cévy, uzliny)

V dutině břišní se nachází fyziologicky malé množství tekutiny (50 ml).

Pobřišnice – peritoneum – je tenká lesklá a průsvitná blána, která vystýlá dutinu břišní a část dutiny pánevní a obaluje většinu orgánů. Představuje tak velkou plochu, na níž se snadno vstřebávají látky (povrch je tvořen semipermeabilní membránou), které pronikly do organismu, tedy bakterie, jedy, zánětlivá tekutina a podobně (hrozba sepse). Každé poškození pobřišnice vede k jejímu slepování a vzniku vazivových srůstů (srůsty sice zamezí šíření infekce, ale omezují pohyb některých úseků trávicí trubice). Je jen jedno peritoneum vystýlající dutinu břišní, na nástěnné a orgánové se rozlišuje pouze z praktických důvodů.

Předstěra – omentum – je pohyblivá dvojitá peritoneální řasa, která se dělí na dva základní typy:

  • malé omentum (o. minus) – rozprostírá se mezi žaludkem, duodenem a játry
  • velké omentum (o. majus) – začíná od velké žaludeční kurvatury, je duplikaturou peritonea tvořenou dvěma listy

Funkce: zvyšuje resorpční plochu pobřišnice (například pro peritoneální dialýzu – čištění krve při selhání ledvin pomocí opakovaného pravidelného napouštění dialyzační tekutiny do břišní dutiny). Podílí se na likvidaci zánětu a infekce v dutině břišní.

Dělení orgánů Peritoneální orgány: část jícnu, žaludek, játra, slezina, tenké střevo, převážná část tlustého střeva

Retroperitoneální orgány: pankreas, ledviny, močovody, močový měchýř, velké břišní tepny a žíly, u žen vejcovody, vaječníky a děloha

Jícen je svalová trubice, dlouhá 25–28 cm, která spojuje hltan a žaludek. Do dutiny břišní vstupuje otvorem v bránici, je uložen před páteří, horní část tvoří příčně pruhovaná svalovina, dolní část tvoří hladká svalovina. Sousto jím prochází aktivně – jde o koordinovanou peristaltickou vlnu vyvolanou polknutím.

Žaludek je vakovitě rozšířená část trávicí trubice, velikost i poloha je individuální, závisí například na náplni žaludku.

Části žaludku:

  • česlo (kardie)
  • fundus (formix) – vyklenutá část pod levou klenbou brániční, vyplněná vzduchem
  • tělo (corpus) a zakřivení
  • vrátník (pylorus) – zúžené místo při přechodu do dvanáctníku, podkladem je silný kruhovitý sval

Funkce žaludku: zadržení potravy, rozmělnění potravy, promísení potravy se žaludeční šťávou.

Žaludeční šťáva je produkována žaludeční sliznicí, je silně kyselá (pH 2,0–1,0) a slouží k chemickému zpracování potravy.

Tenké střevo má délku 4–6 m, skládá se v kličky, které pod játry a žaludkem vyplňují dutinu břišní a zasahují do malé pánve. Je zakryté tlustým střevem, dochází v něm k trávení a vstřebávání potravy.

Anatomicky se dělí na 3 oddíly:

  • dvanáctník
  • lačník
  • kyčelník

Tlusté střevo je pokračováním tenkého střeva, od kterého je odděleno ileocekální chlopní, což brání návratu obsahu zpět do tenkého střeva. Délka je cca 1,5 m.

Funkce tlustého střeva: posun chymu pomocí peristaltických pohybů, zahuštění obsahu, vstřebávání vody, minerálních látek, léků, produkce vitamínu K a některých vitamínů skupiny B, tvorba plynů.

Části tlustého střeva:

  • slepé střevo je červovitý výběžek (appendix vermiformis)
  • vzestupný tračník (colon ascendens)
  • příčný tračník (colon transversum)
  • sestupný tračník (colon descendens)
  • esovitá klička (colon sigmoideum) – část tlustého střeva v levé jámě kyčelní, ústící do konečníku
  • konečník (rektum) – konečná část střeva, uložená v malé pánvi, zadržuje stolici a podílí se na vyprazdňování, vyúsťuje řitním otvorem.

Játra jsou největší žlázou lidského těla, váží přibližně 1,5 kg. Jsou uložena pod pravou klenbou brániční, povrch jater je kryt peritoneem, kromě úzkého pruhu v místě, kde játra přirůstají k bránici. Poloha je zajištěna srůstem s bránicí peritoneálními závěsy a vztlakem břišních orgánů.

Části jater:

  • pravý lalok (lobus dexter)
  • levý lalok (lobus sinister)
  • jaterní branka (porta hepatis) – místo vstupu
  • tepny a vrátnicové žíly
  • místo výstupu žlučových vývodů

Cévní zásobení jater:

  • jaterní tepna (a. hepatica)
  • portální žíla (v. portae)

Slinivka je protáhlá žláza horizontálně uložená za žaludkem, má velikost cca 12–16 cm a hmotnost přibližně 60–90 g.

Části slinivky: hlava, tělo, ocas

Činnost slinivky:

  • vnitřně sekretorická (inzulín – ovlivňuje hladinu glykémie v krvi, cca 30 j/24 h, glukagon – působí proti účinkům inzulínu (antagonista inzulínu), čímž udržuje u člověka vyrovnanou hladinu glykémie)
  • zevně sekretorická (sekret s trávicími enzymy, který je vylučován do duodena – pankreatická šťáva)

Ledviny (ren, nefros) – základní funkční jednotkou je nefron. Ledviny filtrují z krve látky, které tělo už nemůže využít, filtrace probíhá v glomerulu. Každou minutu projde ledvinami cca 1 200 ml krve.

Močovody (uretery) vystupují z ledviny v podobě pánvičky ledvinné, jsou dlouhé 25–30 cm a mají průměr 1,25 cm.

Močový měchýř je dutý svalový orgán uložený za kostí stydkou, má funkci rezervoáru.

Močová trubice (uretra) je vývodná močová cesta. Je ovlivněna vnitřním svalovým svěračem, který je vůlí neovladatelný. Zevní svěrač vůlí ovladatelný je.

Velké cévy a jiné orgány v dutině břišní:

  • aorta a její odstupy (a. mesenterica)
  • dolní dutá žíla
  • pánevní tepny a žíly
  • mízní cévy a uzliny

Zdroj: Anatomie břišní dutiny
Zveřejněno dne: 12.5.2016

PŘISPĚJTE NA PROVOZ TOHOTO WEBU


Jakákoliv částka od Vás nám do budoucna pomůže připravit nový a zajímavý obsah.
Uděláte nám velkou radost, když nám pošlete příspěvek na nový obsah.

Číslo účtu je 2901151489/2010

Variabilní symbol: 223311

Za každý příspěvek Vám z celého srdce děkuje celý tým webu ČeskáOrdinace.cz.


SiteMAP