V diskuzi RAKOVINA JAZYKA PŘÍZNAKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Paters.
Uz dlhsie sa mi robia na jazyku te gulicky co to ?
Prosim rychlo odpovede na mail Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Lamička * *.
Dobrý den, předavkovala jsem se horkým nápojem celaskon. Měla jsem horečku a nevšimla jsem si ,že je tam napsáno jeden sáček na den. Nic méně objevili se mi hrbolky na jazyku popřípadě mám i lehce podrážděny hltan. Doktor mi předepsal takovou žlutou lepkavou tekutinu a prý si to tím mám mazat. Může mi nějaký doktor který mě nechce zabít vysvětlit jestli se jedná o rakovinu. Díky za nic
Moučnivka neboli orální kandidóza se může vyskytovat ve formě akutní jako takzvaný soor (moučnivka) – bělavé povláčky na sliznici, jazyku a patře s možností dalšího šíření na hltan a jícen – anebo chronické. Často se objevuje i u lidí se zubní náhradou, přičemž může docházet současně k postižení koutků. Moučnivka se objevuje i u novorozených dětí (asi tak desátý den po porodu). Přenáší se z těla matky, která byla postižena před porodem nevyléčenou vaginální mykózou. Riziko onemocnění moučnivkou se zvyšuje u předčasně narozených dětí, které mají nedostatečně rozvinutý imunitní systém.
V naší poradně s názvem BOLESTI UCHA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dana.
Dobrý večer, syna začalo bolet ouško a tak jsme na nic nečekali a vyrazili jsme v 8 večer na pohotovost. Doktor nám řekl, že nemá zánět středního ucha, ale že mu tam prosakuje rýma, proto to ouško bolí. Dle zprávy: růžový, kontur setřelých, bez refl. a vyklenutí, hltan klidný - otitis media catarrhalis 1. dx
Dostali jsme domů kapičky otobacid, které dle slov sestry máme uchovávat v lednici a kapat 3x denně plus paralen, i když ouško bolet nebude a teplotu také mít nebude a vydržet alespoň 3 dny. Nabrat více, neuvedla kolik kapiček, že prý stejně hodně vyteče. Učinila jsem tak dvakrát než jsem ráno si vezvedla v lékárně nové kapičky, kde jsem se dozvěděla, že do ucha studené přijít nesmí, že může vyvolat zvracení. A pouze 3 kapky. Proto bych se chtěla zeptat, zda jsem studený a velkým množstvím mohla synovi 2,5 roku ublížit? A máme zajít na nějaké ušní vyšetření, když ho už druhý den ouško nebolelo. Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Asi to bylo pro vašeho syna trochu nepříjemné, ale neublížilo mu to. Kapejte jen tři kapičky a dále postupujte, jak vám určil lékař.
Bolest jazyka a krku může signalizovat zánět hltanu neboli faryngitidu. Pokud je onemocnění infekčního původu, je vyvoláno viry. Onemocnění může být také způsobeno neinfekčním drážděním, například nevyhovujícím mikroklimatem. Po virové infekci horních cest dýchacích mohou určité obtíže přetrvávat i 2–3 týdny. Dbejte o řádné nosní dýchání (je-li nahrazeno dýcháním ústy, může být tento stav jednou z příčin udržování bolesti jazyka, hltan je drážděn vzduchem, který nebyl řasinkovou výstelkou nosní dutiny řádně předehřátý, zvlhčený, očištěný), snažte se důkladně větrat, zvlhčovat vzduch, dodržujte pravidelný pitný režim.
Tymiánový Phyteneo sirup 250ml obsahuje vysoký podíl extraktu z natě tymiánu obecného. Účinek sirupu je podpořen obsahem mátové a anýzové silice. Tymián usnadňuje vykašlávání a společně s mátovou a anýzovou silicí působí uklidňujícím efektem na krk, hltan a hlasivky v případě podráždění. Extrakt je vyroben z tymiánu v BIO kvalitě. Tymiánový sirup neobsahuje alkohol, umělá sladidla acesulfam a aspartam, barviva a syntetická aromata. Phyteneo tymiánový sirup 250ml je určen pro děti od 1 roku i pro dospělé. Tento produkt byl uveden na trh jako doplněk stravy. Nebyly u něj schváleny léčivé účinky a nejedná se o lék.
Cibule má silně protizánětlivé, antibakteriální a antimykotické účinky, zabraňuje šíření infekce na kůži, má antialergický účinek díky obsaženému kvercetinu, který je schopen snižovat produkci histaminu, dále cibule navozuje klidný spánek, dezinfikuje rány a zmírňuje svědění po štípancích, dezinfikuje dutiny nosní a ústní, hltan, preventivně působí proti štípancům hmyzu, snižuje obsah cukru v krvi, posiluje imunitní systém, podílí se na krvetvorbě, povzbuzuje tvorbu důležitých stresových hormonů, stimuluje libido, upravuje hladinu cholesterolu a cukru, upravuje pohyb střev a posiluje sliznice v žaludku a střevech, posiluje srdce a krevní oběh a preventivně předchází arterioskleróze, pomáhá při poruchách prokrvování (takzvané studené nohy), předchází nemocem cév, zmírňuje žilní obtíže, má protizánětlivý účinek v oblasti ledvin, močového měchýře a v močových cestách, povzbuzuje chuť k jídlu, urychluje spalování živin, snižuje vysoký krevní tlak a tvorbu vlasových lupů a v neposlední řadě zlepšuje náladu.
Polykání je složitý a komplexní proces zahrnující přesun potravy z dutiny ústní přes hltan do jícnu a dále do žaludku. Je částečně ovládáno vůlí, částečně je reflexivní. Při první fázi vědomě posuneme potravu do zadní části dutiny ústní, kde se tlakem na receptory automaticky spustí další fáze. V druhé fázi se uzavírá vstup do nosní dutiny a zastavuje se dýchání. Sousto pokračuje do hltanu. Při třetí fázi se soustu dostane z hltanu do jícnu, kde se díky svalstvu v jícnu posune až do žaludku.
Pocit knedlíku v krku navozuje zdání cizího tělesa v krku na rozhraní dutiny ústní, nosohltanu a hltanu. Pocit je popisován především při polykání a jeho příčiny mohou být různé. Někdy se mohou projevit i potíže s dýcháním, nadměrné říhání a tlak v krku pod ohryzkem. Náročné polykání, někdy spojené s obtížným dýcháním, může představovat pro člověka zejména psychický problém, kdy je nucen na problém myslet. Zároveň to může být jeden z příznaků většího problému, který je již nutno řešit léčbou. Někteří jedinci uvádějí, že doslova polykají jako husy s nataženým krkem, což je pro ně nekomfortní a psychicky náročné.
Jícen (oesophagus) je trávicí trubice dlouhá asi 25 cm, která navazuje na hltan ve výši obratle C 6 a dolního okraje hrtanu (prstencové chrupavky), sestupuje před páteří hrudníkem, prochází bránicí ve výši obratle Th 10 a končí ve výši Th 11 vyústěním do žaludku v místě zvaném ostium cardiacumkardie. Žaludek ústí do dvanáctníku a ten do tenkého střeva. V klidu má jícen průměr okolo 1,5 cm, je předozadně zploštělý, nad bránicí mírně vřetenovitě rozšířený. Při průchodu potravy je však schopen se roztáhnout na dvojnásobný průměr (dělá peristaltické pohyby). Při pohledu ze strany je jícen zakřiven v souladu s páteří. Sbíhají se v něm žilní pleteně, tepny, mízní cévy a nervy. Podle průběhu má jícen tři části:
pars cervicalis: místo, kde před jícnem sestupuje průdušnice; jícen je vůči ní posunut lehce doleva a v místech styku průdušnice s jícnem probíhá po obou stranách nerv laryngeální (nervus laryngeus recurrens); řídké vazivo za jícnem je pokračování retrofaryngového prostoru;
pars thoracica: místo, kde jícen probíhá v mediastinu, a to kraniálně těsně při páteři; za jícnem je v těchto místech aorta, před ním je trachea;
pars abdominalis: úsek od průchodu bránicí do žaludku dlouhý cca 1–2 cm; dotýká se vzadu bránice, vpředu levého laloku jater a plynule přechází do žaludku.
I. Nervus olfactorius – čichový nerv: přenáší čichové informace do mozku; vlákna začínají v čichové sliznici nosu.
II. Nervus opticus – zrakový nerv: přenáší vizuální informace do mozku; vlákna začínají v oční sítnici.
III. Nervus oculomotorius – okohybný nerv: inervuje 4 ze 6 okohybných svalů a zdvihač očního víčka.
IV. Nervus trochlearis – kladkový nerv: inervuje horní šikmý oční sval.
V. Nervus trigeminus, V/1 Nervus ophtalmicus, V/2 Nervus maxillaris, V/3 Nervus mandibularis – trojklanný nerv: nejsilnější z hlavových nervů inervující obličejovou část hlavy; dělí se na tři větve: V1 – 1. větev (nervus ophtalmicus) oblast očnice a čela, jde přes fissura orbitalis superior a sinus cavernosus; V2 – 2. větev (nervus maxillaris) oblast horní čelisti a nosu, z fossa pterygopalatina a foramen rotundum jde krátký kmen přes dolní část boční stěny sinus cavernosus; V3 – 3. větev (nervus mandibullaris), z dolní čelisti jde z fossa infratemporalis pod bázi lební přes foramen ovale.
VII. Nervus facialis – lícní nerv: inervuje mimické svaly. Jádro leží ve Varolově mostu; nerv vstupuje ve vnitřním zvukovodu do canalis facialis v pyramidě, prochází okolo středoušní dutiny, vystupuje přes foramen stylomastoideus a uvnitř příušní žlázy se rozvětvuje na horní a dolní větev.
VIII. Nervus vestibulocochlearis – sluchově rovnovážný nerv: přenáší informace o zvuku, rotaci a gravitaci (důležité pro rovnováhu a pohyb); vlákna vychází ze sluchového a polohového ústrojí.
IX. Nervus glossopharyngeus – jazykohltanový nerv: inervuje sliznici hltanu, zadní třetinu jazyka a slinné žlázy; umožňuje polykání, přenáší chuť ze zadní třetiny jazyka.
Zdravé dýchání je životně důležité a tak automatické, že si ho ani neuvědomujeme. Denně se nadechneme a vydechneme více než 20 000krát. Astma, bronchitida a plicní emfyzém patří mezi nejčastější respirační onemocnění.
Inhalační terapie umožňuje aplikaci léků přímo na potřebné místo dýchacího ústrojí. Na rozdíl od užívání pilulek či sirupů ústy, které ovlivňují celý organismus, umožňuje inhalace využít léčebný efekt pouze v dýchacích cestách. Inhalační léčba tím výrazně snižuje nežádoucí účinky užívání tabletové formy léků.
Při vdechování dochází ke zvlhčení sliznic, zvýšení obranyschopnosti, transportu léčivých látek přímo na lokální místo potřeby léčby a snižování hlenu v dýchacích cestách. Tento hlen se stává řidší, snadněji se vykašlává, hltan a ústní dutina se dezinfikují.
Co inhalovat:
Sterilní fyziologický roztok chloridu sodného (NaCl 0,9%) – jedná se o základní medikament pro inhalaci, slouží i k naředění jiných léků. Inhaluje se také samostatně jako prevence zánětů dýchacích cest, při zánětech, které již propukly, má nezpochybnitelný odhleňovací účinek.
Minerální vody vhodné na inhalování – Vincentka – v dýchacích cestách napomáhá odhleňovat. Může se použít při akutních i chronických zánětech dýchacích cest. Příznivě ovlivňuje i celkovou imunitu organismu. Pokud nemáte po ruce Vincentku anebo jinou minerální vodu, můžete k inhalaci použít také obyčejnou kuchyňskou sůl. Stačit bude zhruba devět gramů na litr vody. Roztok zahřejte (pozor, nesmí se vařit), poté stáhněte ze sporáku a přelijte do inhalátoru. Máte-li doma menší děti a nevlastníte inhalátor, můžete improvizovat a slanou vodu inhalovat v míse pod ručníkem anebo si připravit roztok přímo do umyvadla, kam ponoříte ruce až po lokty a zároveň budete páru vdechovat.
Látky s mukolytickým účinkem – například Mucosolvan, Bromhexin, Ambrobene. Většina mukolytik se ředí fyziologickým roztokem (NaCl 0,9%).
Střevní chřipkou trpí čas od času každý z nás, ta se obvykle projevuje průjmy a zvracením. Průjem bývá nejčastěji způsobený tím, že v zažívacím traktu vznikla infekce. Průjem může být vyvolaný nejen infekcí, ale i nesnášenlivostí na některou potravinu, konzumací vodnatých potravin, nedostatek vitamínů, užíváním antibiotik, nebo překombinováním jídel, či stresem. Tělo se pak tímto způsobem snaží dostat škodlivé látky a bakterie ven z těla. Akutní průjem pak trvá zhruba 2 - 3 dny (pokud trvá déle než týden, nebo se vrací, jedná se o chronický průjem). Projevuje se často nejen řídkou (až vodnatou) a častou stolicí, ale i zvýšenou pohyblivostí střev, která se projevuje křečemi v břiše a škrundáním.
Léčba průjmu
Už při prvním projevu tohoto onemocnění je důležité začít doplňovat tekutiny (a tím i různých potřebných živin), intenzivní průjmy totiž mohou vést k dehydrataci. Z počátku ale není třeba průjem (vzniklý z infekce) nijak výrazně léčit, protože tělo se s ním dokáže vyrovnat samo (při průjmu se vyloučí škodlivé látky, které průjem způsobily). Kromě pitného režimu by měl člověk trpící průjmem přizpůsobit svému zdravotnímu problému i jídelníček.
Pokud je průjem dlouhotrvající je potřeba navštívit lékaře, který určí jeho příčinu a i vhodnou léčbu.
Pro léčbu průjmu existuje na trhu řada přípravků, některé mají za úkol "jen" průjem zastavit, jiné pomáhají příčiny průjmu léčit. Každý lék tedy funguje jinak.
Zvracení
Stejně jako průjmy (pro některé lidi i více) je i zvracení velmi nepříjemné. Jedná se v podstatě o stahování a uvolňování svalů, které vede k žaludečnímu tlaku a způsobuje tak vypuzení obsahu žaludku přes jícen, hltan a dutinu ústní ven z těla. Příčinou zvracení může být nejen roztažení trávicí trubice (při přejedení), ale koncentrace škodlivin v krvi (i alkoholu!), impulzy z vnitřního ucha (o rovnováze), ale zvracení můžou vyvolat i různé psychické problémy či stresové situace. Zvracení může také doprovázet různé onemocnění, postihuje také některé ženy v prvním trimestru (a nejen v něm) těhotenství. V takových případech pak mozek přijímá tyto podněty, a pak jako obranný reflex vyvolá zvracení.
Stejně jako průjmy i zvracení může vést k dehydrataci. I u nich tedy platí, že je třeba zvýšeně dbát na dodržování pitného režimu.
Nezaměňte natažený sval za jiné onemocnění, které může mít stejné příznaky. Může se například jednat o takzvaný gastroezofageální reflux. Tento problém je způsoben uložením jícnu, který spojuje hltan se žaludkem.
Hluboká a tupá bolest nad pupkem s vyzařováním do zad doprovází akutní zánět slinivky.
Tupá, bodavá až ostrá bolest v nadbřišku, která se rozvine ve svíravou bolest na různých místech podbřišku, provází vedle dalších příznaků (horečka, zimnice, bolesti svalů a nevolnost) střevní chřipku.
Bolest okolo pupku či v pravém podbřišku trápí vedle klasických projevů pacienty s Crohnovou nemocí (chronické onemocnění postihující nejčastěji konečný úsek tenkého střeva).
Tupá bolest v zádech a v boku, vyzařující i do stejnostranné dolní poloviny břicha, může provázet ledvinovou koliku.
Bolest v pravém podžebří je typická pro žlučník. Někdy vyzařuje do zad a k pravé lopatce, jindy začíná ve středu břicha a vyzařuje vpravo, v další fázi přechází do levého podžebří. Bolest je silná, krutá až nesnesitelná a bývá popisována jako ostrá, bodavá nebo jako tlak. Mezi doprovodné jevy žlučníkového záchvatu patří pocení, slabost, nevolnost či zvracení.
Tupou až silnější ostrou bolestí v oblasti pravého podžebří se obvykle projevují jaterní potíže.
Bolest v pravém podbřišku je typická pro zánět slepého střeva. Mírná bolest doprovázená nevolností či zvracením a nespecifickým pocitem (například křeče) ve střední části břicha kolem pupku se během dvou až čtyř hodin přesune do oblasti pravého podbřišku. Podle typu onemocnění může být bolest lokalizována i vpravo v oblasti bederní páteře nebo vlevo v oblasti pánve. Pohyby, chůze a kašel bolest stupňují.
Také akutní gynekologické bolesti mohou mít charakter náhlé příhody břišní.
Léčba
Pokud je sval na boku natažený, je zapotřebí hlavně klid. Snažte se sval několik dní nezatěžovat. Kromě toho je vhodné přikládat ledové obklady. Postupem času pak svaly začněte rozhýbávat. Ledové obklady aplikujte během počátečních potíží, zhruba v prvních 24 hodinách, a to každou hodinu zhruba na 10–15 minut. Využívejte také protizánětlivé masti. Pokud je sval hodně bolestivý, je vždy nutné kontaktovat lékaře, který diagnostikuje problém a doporučí vhodný způsob léčby. Může totiž jít o větší poškození, kdy je v krajních případech zapotřebí i chirurgického zákroku.
K probuzení pacienta z narkózy obvykle dochází ještě na sále, aby se anesteziolog ujistil, že je po operaci vše v pořádku. Toto probuzení si ale pacient obvykle nepamatuje vlivem působení anestetik. Po operaci je pak pacient převezen na pooperační pokoj, kde je pod neustálou kontrolou lékařů (obvykle anesteziolog), kteří hlídají pacientův zdravotní stav, jeho životní funkce a nechají ho z anestezie dospat. Délka pobytu pacienta v tomto pokoji je velmi individuální, v zásadě ale platí, že není odvezen na standardní pokoj nebo na jednotku intenzivní péče (= JIP), dokud se s anestezie zcela neprobere. Pokud by pacient po narkóze pociťoval bolest, dostává na ně analgetika (obvykle nitrožilně).
- co dělat po narkóze
Po probuzení z anestezie je velmi důležité řídit se pokyny zdravotnického personálu, který nejen že kontroluje zdravotní stav pacienta, ale ještě mu pomáhá se vypořádat s přítomností anestetik (tedy pro tělo toxických látek) v těle a dostat je z těla ven. Proto je důležité respektovat jejich pokyny ohledně stravování, pití, ale i návštěvy toalety.
Sám pacient může přispět k tomu, aby se toxické látky z těla odplavily co nejdříve, příhodné je třeba pít kopřivový čaj (samozřejmě až bude možné pít!), který pomáhá tělo detoxikovat. Vhodné je ho konzumovat několik dní. Dále se doporučuje do těla dostat dostatek vitamínu C a jódu ( s tím se může začít již před zákrokem). Stejně tak je důležité, aby metabolismus dobře a rychle fungoval již před zákrokem, aby se toxických látek dokázal zbavit co nejrychleji. Pro dobře fungující metabolismus by se měl pacient řídit těmito zásadami: měl by mít dostatek spánku, vyvarovat se stresu, měl by mít dostatečný příjem tekutin (neslazené nápoje a voda) a dostatek vitamínu, měl by se pravidelně stravovat, aby si tělo vytvořilo nějaký rytmus a rozhodně by neměl zapomínat na snídaně. Pokud tyto zásady pacient před zákrokem nerespektoval, může s nimi začít aspoň po operaci, i tím svůj metabolismus zrychlí.
Obvykle pacienti po narkóze zůstávají ještě nějakou dobu v nemocnici, pokud by byl pacient z nemocnice propuštěn, rozhodně by se měl zhruba dva dny vyvarovat řízení motorových vozidel a všem nebezpečným pracovním výkonům, při nichž by mohl ohrozit nejen sebe, ale i lidi v jeho okolí.
- problémy po narkóze
Řada pacientů se po celkové anestezii necítí zrovna fit a projevují se u nich některé nežádoucí účinky této narkózy jako je malátnost, závratě, pocit nevolnosti, zvracení, bolest hlavy, bolest v krku, zimnice. Bolest v krku po narkóze je způsobena nástrojem, který se zavádí do krku skrz hltan umožňující dýchání během operace. Po této anestezii působí obvykle pacient nějakou dobu zmateně a unaveně. Velká část pacientů po probrání z anestezie také dlouho spí a vůbec si třeba pak nepamatují, že je někdo navštívil, nebo že na ně mluvil. Po celkové anestezii bývá pro pacienty často nepříjemný pocit žízně, který ale nemohou nijak potlačit, protože stejně jako před operací, tak i po ní nesmí pacient nějakou dobu jíst a pít. Pokud by ale žízeň byla nesnesitelná, je vhodné se zeptat zdravotnického personálu nemocnice, jestli si pacient může alespoň namočit rty, to ho sice pocitu žízně nezbaví, ale učiní čekání na vodu snesitelnější. Pacient se ale nemusí bát dehydratace, voda je mu po operaci podávána spolu s jinými látkami kapačkou.
Žaludeční šťávy jsou hořké. Zvracení může mít spoustu příčin: zkažené jídlo, infekce, nemoci trávicího traktu. Zvracení je souhrou svalových stahů a uvolnění, které vedou ke zvýšení žaludečního tlaku a vypuzení tráveniny přes jícen a hltan dutinou ústní. Jedná se primárně o obranný reflex. Reflex zvracení tvoří na sebe navazující stahy různých svalů. Nejprve se stáhne bránice, což zmenší objem žaludku. Uvolní se dolní jícnový svěrač, což umožní vytlačení žaludečního obsahu do jícnu. Kromě toho se uzavírá záklopka hrtanová, což brání vdechnutí zvratků. Zvracení je řízeno z mozkového centra v oblasti spodiny čtvrté mozkové komory. Do tohoto centra přichází různé impulzy, které mohou zvracení vyvolat. Do centra přichází informace o rozpětí trávicí trubice, o koncentraci různých sloučenin v krvi (včetně toxických sloučenin) a přichází do něj impulzy z ústrojí rovnováhy vnitřního ucha. Centrum je ve spojení i s centry mozku, která mají na starost emoce a psychiku. Jakékoliv podněty, které podráždí centrum zvracení, mohou reflex zvracení vyvolat.
Speciální problematiku tvoří zvracení krve, zvracení kávové sedliny a zvracení střevního obsahu.
Příčiny zvracení:
Roztažení části trávicího traktu: Dojde-li k roztažení (odborně distenzi) trávicího traktu, vede se tato informace cestou desátého hlavového nervu směrem k mozku. Logickým požadavkem je, aby nebyla přijímána další potrava, proto se objeví pocit nechutenství a někdy nevolnosti. V případě, že se stav neupraví, dojde k podráždění centra zvracení. Zvracení má v tomto případě napomoci uvolnění trávicího traktu. Tato příčina se vyskytuje při přejídání se (roztažení žaludku) či při neprůchodnosti trávicího traktu (cizí tělesa, vrozené vady trávicí trubice, prozánětlivá zúžení v trávicím traktu a podobně). Pochopitelně sem lze zahrnout i krvácení do horních částí trávicí trubice, což vyvolá zvracení krve.
Záněty v trávicím traktu: Infekční zánět žaludeční sliznice (méně přesně označované jako akutní gastritida či střevní chřipka) může vést ke zvracení. Tyto obtíže trvají poměrně krátce a nebezpečné jsou snad jen u malých dětí a starých lidí, kdy hrozí dehydratace. Stejně tak se může zvracení objevit při zánětech jater, slinivky břišní a žlučníku.
Dráždění ústrojí rovnováhy a pohybu: Toto párové drobné ústrojí skládající se ze tří polokruhovitých kanálků se nachází hluboko v lebce ve vnitřním uchu. Umožňuje orientovat se v trojrozměrném prostoru. Jeho podráždění nebo poškození je spojeno s motáním hlavy, nevolností a zvracením. Nejčastěji k tomu dochází při takzvaných kinetózách (dopravní prostředky, kolotoče a podobně), u starších lidí je dráždění rovnovážného ústrojí součástí takzvané Meniérovy choroby. I alkohol svým účinkem přímo dráždí rovnovážné ústrojí a způsobuje tak nevolnost.
Chemické sloučeniny: Mnoho pozřených či nitrožilně podaných chemických sloučenin včetně toxinů, léků a drog může vyvolat nevolnost a zvracení. Podobné symptomy mohou být spojeny i s abstinenčními příznaky po náhlém vysazení těchto látek. Zcela specifické účinky má alkohol. Alkohol a jeho metabolity mohou mít přímý účinek na centrum zvracení, navíc má alkohol dráždivý vliv na ústrojí rovnováhy a pohybu.
Přímé dráždění centra zvracení při mozkových onemocněních: Tento stav je typický při nitrolební hypertenzi, tedy při přetlaku uvnitř mozku. Přetlak může vzniknout různými mechanismy – krvácením, otokem mozku při mozkových nádorech, po těžkých úrazech hlavy a podobně. Zvracení může doprovázet i infekční zánět mozkové tkáně (encefalitida) či mozkových obalů (meningitida). Nejčastějším podrážděním mozku vedoucím ke zvracení je nicméně relativně banální otřes mozku, kdy k žádnému závažnému trvalému poškození mozkové tkáně nedochází.
Rozvrat vnitřního prostředí: Významné odchylky koncentrací základních minerálů mohou být provázeny pocitem nevolnosti a zvracením. Patří sem i hromadění škodlivin při selhání jater nebo selhání ledvin (akutní i chronické).
Těhotenství: Hormonální změny v těhotenství mohou a nemusí vést k typickým ranním nevolnostem a zvracení.
Bulimie: Tato psychiatrická nemoc souvisí s poruchami příjmu potravy. Postižený jedinec trpí opakovanými záchvaty přejídání, které je následováno záměrným zvracením.
Hlavní funkcí mandlí je zachycovat škodlivé viry a bakterie, které dítě může vdechnout ústy či nosem. Protilátky a buňky v mandlích odpovídající za imunitní reakci pomáhají tyto škodlivé látky zničit, čímž napomáhají prevenci vzniku onemocnění horních a dolních cest dýchacích. Působí tedy jako filtr, jako první kontakt se škodlivými protilátkami (antigeny) virů a bakterií.
V krčních mandlích se mohou opakovat záněty, které někdy přecházejí v trvalý (chronický) zánět nebo se mandle mohou natrvalo výrazně zvětšit. Pak dochází k podobným dechovým potížím jako u zvětšených nosních mandlí (chrápání, noční přestávky v dýchání) nebo ke kombinaci obojího. Při chronickém postižení krčních mandlí je někdy nutné podstoupit operační výkon – tonsilektomii, při níž se mandle odstraní.
Hlavním příznakem zhoršené funkce krčních mandlí jsou opakované záněty – časté angíny. Angíny se mohou objevovat osmkrát ročně i častěji. U angíny bývají zduřelé krční mandle, na nich bělavé čepy, které mohou i krvácet. Bývá téměř vždy přítomna horečka, silné bolesti v krku, nemožnost polykání, celková únava a také zvětšené lymfatické uzliny.
Krční mandle rostou zároveň s tím, jak roste dítě. Největší velikosti dosahují mandle kolem 7. roku věku dítěte. Zhruba do 10 let se pak postupně zmenšují. Během této doby se tak musí dítě vyrovnávat s častějším výskytem infekčních nemocí, které mohou způsobovat zvětšování krčních mandlí.
Krční mandle a nosní mandle jsou tvořeny tkání, která je velmi podobná lymfatickým uzlinám nacházejícím se například na krku, v podpaží nebo v tříslech. Krční mandle jsou dvě a najdeme je v místě, kde ústní dutina přechází v hltan. Nosní mandle je vysoko v krku za nosní dutinou. Běžnému pohledu je nepřístupná svým ukrytím za měkkým patrem a k vyšetření je potřebné speciální optické zařízení. Krční a nosní mandle jsou blízko vstupu do dýchacích cest, kde mohou zachytit infekční agens, které se snaží proniknout do těla. Lékaři jsou přesvědčeni, že mandle fungují jako součást imunitního systému tím, že filtrují cizorodé antigeny bakterií a virů, rozpoznávají je a pomáhají proti nim vytvořit protilátky. Tento proces probíhá hlavně během prvních roků lidského života a s vyšším věkem se stává méně významným. Děti, kterým musela být odstraněna nosní nebo krční mandle, neztrácejí obranyschopnost.
Člověk tedy má jednu nosní mandli a dvě mandle krční. Nosní mandle (též nosohltanová mandle, adenoidní vegetace) je lymfatická tkáň v nosohltanu, která má svou úlohu v budování imunity dítěte. V pubertě přestává tuto svojí úlohu plnit a postupně atrofuje, to znamená, že se zmenšuje. Na každou infekci (která se může, ale i nemusí projevit) reaguje zvětšením a produkcí látek a buněk pomáhajících imunitě. Po odeznění infekce se stáhne. Pokud je ale s infekcemi v častém kontaktu, tak se postupně po překonání infekce zmenšuje méně a méně, až nakonec zůstane zvětšená. A začne dělat problémy. Tím, že blokuje částečně nebo úplně nosohltan, zhoršuje, až zabraňuje dýchání nosem. A tedy vyřadí z funkce čisticí stanici těla – nos, neboť při dýchání nosem se vzduch v nose a nosních dutinách oteplí, očistí a zvlhčí. Pokud nos nefunguje tak, jak má, dýcháme ústy studený, neočištěný a suchý vzduch, což se může postupem času projevovat záněty hrdla a průdušek, takže děti bývají často nemocné. A rodiče si stěžují, že dítě vydrží ve školce maximálně týden a zase je nemocné.
Zvětšená nosní mandle se může projevovat i dlouhotrvajícím kašlem. Buď ze zatékajících hlenů z nosohltanu, které dráždí hrdlo a dítě se je snaží vykašlat. Nebo je to způsobeno tím, že dítě dýchá ústy, zadní stěna hrdélka se vysuší a to dráždí na suchý záchvatovitý kašel, který je nejsilnější většinou ráno. Ale nejčastěji je to kombinace obou případů, tedy suché hrdélko a zahlenění. Dýchání nosem podporuje růst nosních dutin, dýcháme-li jimi, zvětšujeme tím prostor na dýchání, což je dohromady velká čistící stanice. A je tím i ovlivněno naše vzezření. Ústní dutina nemá takovou kapacitu jako nos s nosními dutinami, a proto, aby se zvětšila velikost nádechu ústy, se mění tvar patra z pěkného plochého na takzvané gotické (má vysokou klenbu), což ovlivňuje tvar zubořadí a různé zubní problémy (předkus, špatný skus a podobně). Zároveň se zvyšováním klenby tvrdého patra toto patro vtlačuje do nosních dutin a zmenšuje jejich prostor. Dítě dýchá otevřenými ústy, což má mimo jiné za následek, že vypadá „přihlouple“. Správné je tedy dýchat nosem, pokud dýcháme ústy, nedostává tělo tolik kyslíku, jak by mělo.
Břišní dutina neboli peritoneální dutina se podle vtahu pobřišnice a orgánů dělí na:
peritoneální dutinu – je vystlána nástěnnou výstelkou, nachází se zde pobřišnice (jícen, žaludek, játra, slezina, tenké střevo a převážná část tlustého střeva, u žen děloha, vaječníky a vejcovody)
retroperitoneum – retroperitoneální dutina – leží za peritoneem, tj. za pobřišnicí (pankreas, ledviny, močovody, velké břišní tepny a žíly, mízní cévy, uzliny)
V dutině břišní se nachází fyziologicky malé množství tekutiny (50 ml).
Pobřišnice – peritoneum – je tenká lesklá a průsvitná blána, která vystýlá dutinu břišní a část dutiny pánevní a obaluje většinu orgánů. Představuje tak velkou plochu, na níž se snadno vstřebávají látky (povrch je tvořen semipermeabilní membránou), které pronikly do organismu, tedy bakterie, jedy, zánětlivá tekutina a podobně (hrozba sepse). Každé poškození pobřišnice vede k jejímu slepování a vzniku vazivových srůstů (srůsty sice zamezí šíření infekce, ale omezují pohyb některých úseků trávicí trubice). Je jen jedno peritoneum vystýlající dutinu břišní, na nástěnné a orgánové se rozlišuje pouze z praktických důvodů.
Předstěra – omentum – je pohyblivá dvojitá peritoneální řasa, která se dělí na dva základní typy:
malé omentum (o. minus) – rozprostírá se mezi žaludkem, duodenem a játry
velké omentum (o. majus) – začíná od velké žaludeční kurvatury, je duplikaturou peritonea tvořenou dvěma listy
Funkce: zvyšuje resorpční plochu pobřišnice (například pro peritoneální dialýzu – čištění krve při selhání ledvin pomocí opakovaného pravidelného napouštění dialyzační tekutiny do břišní dutiny). Podílí se na likvidaci zánětu a infekce v dutině břišní.
Dělení orgánů Peritoneální orgány: část jícnu, žaludek, játra, slezina, tenké střevo, převážná část tlustého střeva
Retroperitoneální orgány: pankreas, ledviny, močovody, močový měchýř, velké břišní tepny a žíly, u žen vejcovody, vaječníky a děloha
Jícen je svalová trubice, dlouhá 25–28 cm, která spojuje hltan a žaludek. Do dutiny břišní vstupuje otvorem v bránici, je uložen před páteří, horní část tvoří příčně pruhovaná svalovina, dolní část tvoří hladká svalovina. Sousto jím prochází aktivně – jde o koordinovanou peristaltickou vlnu vyvolanou polknutím.
Žaludek je vakovitě rozšířená část trávicí trubice, velikost i poloha je individuální, závisí například na náplni žaludku.
Části žaludku:
česlo (kardie)
fundus (formix) – vyklenutá část pod levou klenbou brániční, vyplněná vzduchem
tělo (corpus) a zakřivení
vrátník (pylorus) – zúžené místo při přechodu do dvanáctníku, podkladem je silný kruhovitý sval
Funkce žaludku: zadržení potravy, rozmělnění potravy, promísení potravy se žaludeční šťávou.
Žaludeční šťáva je produkována žaludeční sliznicí, je silně kyselá (pH 2,0–1,0) a slouží k chemickému zpracování potravy.
Tenké střevo má délku 4–6 m, skládá se v kličky, které pod játry a žaludkem vyplňují dutinu břišní a zasahují do malé pánve. Je zakryté tlustým střevem, dochází v něm k trávení a vstřebávání potravy.
Anatomicky se dělí na 3 oddíly:
dvanáctník
lačník
kyčelník
Tlusté střevo je pokračováním tenkého střeva, od kterého je odděleno ileocekální chlopní, což brání návratu obsahu zpět do tenkého střeva. Délka je cca 1,5 m.
Funkce tlustého střeva: posun chymu pomocí peristaltických pohybů, zahuštění obsahu, vstřebávání vody, minerálních látek, léků, produkce vitamínu K a některých vitamínů skupiny B, tvorba plynů.
Části tlustého střeva:
slepé střevo je červovitý výběžek (appendix vermiformis)
vzestupný tračník (colon ascendens)
příčný tračník (colon transversum)
sestupný tračník (colon descendens)
esovitá klička (colon sigmoideum) – část tlustého střeva v levé jámě kyčelní, ústící do konečníku
konečník (rektum) – konečná část střeva, uložená v malé pánvi, zadržuje stolici a podílí se na vyprazdňování, vyúsťuje řitním otvorem.
Játra jsou největší žlázou lidského těla, váží přibližně 1,5 kg. Jsou uložena pod pravou klenbou brániční, povrch jater je kryt peritoneem, kromě úzkého pruhu v místě, kde játra přirůstají k bránici. Poloha je zajištěna srůstem s bránicí peritoneálními závěsy a vztlakem břišních orgánů.
Části jater:
pravý lalok (lobus dexter)
levý lalok (lobus sinister)
jaterní branka (porta hepatis) – místo vstupu
tepny a vrátnicové žíly
místo výstupu žlučových vývodů
Cévní zásobení jater:
jaterní tepna (a. hepatica)
portální žíla (v. portae)
Slinivka je protáhlá žláza horizontálně uložená za žaludkem, má velikost cca 12–16 cm a hmotnost přibližně 60–90 g.
Části slinivky: hlava, tělo, ocas
Činnost slinivky:
vnitřně sekretorická (inzulín – ovlivňuje hladinu glykémie v krvi, cca 30 j/24 h, glukagon – působí proti účinkům inzulínu (antagonista inzulínu), čímž udržuje u člověka vyrovnanou hladinu glykémie)
zevně sekretorická (sekret s trávicími enzymy, který je vylučován do duodena – pankreatická šťáva)
Ledviny (ren, nefros) – základní funkční jednotkou je nefron. Ledviny filtrují z krve látky, které tělo už nemůže využít, filtrace probíhá v glomerulu. Každou minutu projde ledvinami cca 1 200 ml krve.
Močovody (uretery) vystupují z ledviny v podobě pánvičky ledvinné, jsou dlouhé 25–30 cm a mají průměr 1,25 cm.
Močový měchýř je dutý svalový orgán uložený za kostí stydkou, má funkci rezervoáru.
Močová trubice (uretra) je vývodná močová cesta. Je ovlivněna vnitřním svalovým svěračem, který je vůlí neovladatelný. Zevní svěrač vůlí ovladatelný je.
