Téma: 

jádro

Erytrocyty

Co jsou to erytrocyty

Erytrocyty jsou červené krvinky. Význam řeckého slova je erythros – červený a kytos – buňka. Červená krvinka je nejběžnější krevní buňka. Její funkcí je zejména přenášení kyslíku z plic do ostatních tělních tkání. Erytrocyty obsahují červené krevní barvivo hemoglobin, které váže kyslík. Erytrocyty zanikají cca za 120 dní.

Lidské červené krvinky jsou menší než většina ostatních lidských buněk, jejich rozměr je přibližně 7,4 x 2,1 µm. Typická červená krvinka obsahuje zhruba 265 milionů molekul hemoglobinu, z nichž každá obsahuje čtyři hemové skupiny. Ženy mají kolem 4,8 milionu červených krvinek v 1 mm³ krve, muži ve stejném objemu asi 5,4 milionu. Lidé trvale žijící ve vyšších polohách s nižším obsahem atmosférického kyslíku mají větší množství erytrocytů než lidé z nížin. Červené krvinky jsou nejpočetnější buněčnou složkou krve. 1 mm³ obsahuje zhruba 4 až 11 tisíc bílých krvinek a 150 až 400 tisíc krevních destiček. V červených krvinkách zdravého člověka je vázáno cca 3,5 g železa, což je více než ve všech zbývajících tkáních dohromady.

Červené krvinky nemají jádra, tudíž se nedovedou samy dělit a množit, a proto se neustále tvoří v kostní dřeni velkých kostí během procesu zvaného erytropoéza. Erytropoéza je stimulována hormonem erytropoetinem, který je tvořen v ledvinách. Tvorba erytrocytů trvá zhruba sedm dní a jejich životnost je 100–120 dnů. V této době je z erytroblastů v kostní dřeni vypuzeno jádro, to na své membráně vystavuje fosfatidylserin a láká makrofágy, které pomocí DNáz buněčné jádro stráví. Staré či poškozené krvinky jsou pak obklopeny fagocyty, odbourány a jejich stavební materiál je uvolněn zpět do krve. Červené krvinky jsou odstraňovány především ve slezině. Hem z molekul hemoglobinu je vyloučen jako bilirubin.

Funkce erytrocytů spočívá v jejich cirkulaci krví mezi plícemi a buňkami všech tkání těla. Buňkám přinášejí erytrocyty kyslík a místo něj si berou oxid uhličitý, který buňky produkují jako odpad, a transportují ho do plic, kde se vydýchá z těla ven. Zralé erytrocyty jsou bezjaderné buňky a obsahují velice důležité červené krevní barvivo, takzvaný hemoglobin, který dává krvi červenou barvu. Právě na hemoglobin se váže kyslík nebo oxid uhličitý. Erytrocyt je pružný, a proto se může různě deformovat, aby se dostal i do nejužších cév. Postupně však svou pružnost ztrácí a je náchylnější k poškození v oběhu, až se nakonec rozpadne ve slezině. Proto je slezina je nazývána „pohřebištěm erytrocytů“. Části krvinek se recyklují a vytvoří základ pro další krevní buňky. Lidské tělo si takto šetří svůj stavební materiál.

Zdroj: Erytrocyty
Zveřejněno dne: 6.1.2017

Wobenzym, enzymy v tabletě

Pomocné látky Wobenzymu:

Jádro: monohydrát laktosy, kukuřičný škrob, magnesium-stearát, kyselina stearová 95%, čištěná voda, koloidní bezvodý oxid křemičitý, mastek.

Potahová vrstva: sacharosa, mastek, uhličitan vápenatý, kopolymer MA/MMA 1:1, triethyl-citrát, šelak, oxid titaničitý, kaolin, oranž E110/124 (oranžová žluť, ponceau 4R, síran sodný), povidon, makrogol 6000, vanilin, žlutý vosk, karnaubský vosk.

Zdroj: Wobenzym, enzymy v tabletě
Zveřejněno dne: 27.1.2012

Zpracování ořechů stromu Ginkgo biloba

Jak nejlépe vyloupat ořechy z jinanu dvoulaločného

Stejně jako mnoho jiných ořechů mají také ginkgo ořechy tvrdou skořápku, kterou lze rozbít například pomocí louskáčku, kladívka. Nikdy se nepokoušejte ořechy louskat svými zuby. Při použití kladívka se doporučuje zabalit ořechy nejprve do plastového sáčku, aby se úlomky při ráně kladívkem nerozletěly do prostoru. Rána nesmí být velká, aby nebyl rozdrcen i obsah. Při odstraňování prasklých slupek buďte opatrní, skořápky mají ostré hrany a hrozí zde nebezpečí poranění. Chcete-li odstranit i hnědou membránu, spařte jádro krátce v horké vodě, poté membránu lehce setřete. Jedná se o obdobný postup jako u mandlí. Nejjednodušší variantou je koupit ginkgo ořechy bez skořápky, ty bývají obvykle vakuově balené nebo v konzervách. Ovšem ořechy ve skořápkách jsou chuťově mnohem lepší.

Zdroj: Zpracování ořechů stromu Ginkgo biloba
Zveřejněno dne: 10.2.2014

Domácí triky na kuří oko

Babské recepty

Příčinou vzniku kuřích ok je především nevhodná obuv. Pokud se chystáte na pěší výlet, rozhodně si neberte vysoké boty do špičky, které jsou při delším nošení rizikové. Jako první pomoc pak doporučujeme gelové náplasti, které vám alespoň trochu uleví.

Máte-li šikovné ruce, poradíte si s kuřím okem i doma a nemusíte chodit zbytečně na pedikúru. Ideální domácí léčbou jsou náplasti na kuří oka z lékárny. Obsahují kyselinu salicylovou, která změkčí tvrdou kůži a umožní vám po teplé koupeli kuří oko „vydloubnout".

K babským receptům na léčbu kuřích ok patří například obklad z cibule a octa. Plátek cibule několik hodin máčejte v octu a večer připevněte náplastí či obvazem k postižené noze. Ráno si nezapomeňte důkladně omýt nohy, protože cibule a ocet umějí s kuřími oky sice zázraky, ale po fialkách zrovna nevoní. Tento postup opakujte každý večer tak dlouho, dokud se jádro kuřího oka nevyloupne.

Zdroj: Domácí triky na kuří oko
Zveřejněno dne: 8.9.2013

Trombocyty

Trombocyty v krvi

Trombocyty jsou jednou ze stavebních částic krve. Jejich počet není závislý ani na věku ani na pohlaví jedince. Uvádí se, že jeden kubický milimetr lidské krve obsahuje 200 až 400 tisíc trombocytů. Krevní destičky nemají schopnost rozmnožování, protože neobsahují buněčné jádro. Tvoří se v kostní dřeni a jako složka krve kolují organismem osm až dvanáct dní. Potom odumírají a jsou zachycovány slezinou nebo pohlcovány tkání cév. Počet trombocytů v krvi kontrolují játra.

Počet destiček bývá stanovován při všech vyšetřeních krve v rámci krevního obrazu. Krevní obraz se vyšetřuje z nejrůznějších příčin. Lékař se na počet destiček zaměřuje například při zvýšené krvácivosti nebo prodloužení doby zástavy krvácení. Významné je stanovení počtu destiček před operačním zákrokem. Vzorkem pro vyšetření je žilní krev odebraná pomocí tenké jehly z některé pažní žíly. Jedná se o téměř bezbolestný zákrok, který jistě každý absolvoval během svého života již několikrát, když „šel na krev“. Přestože se jedná o rutinní a jednoduché vyšetření, jde o vyšetření velmi důležité a užitečné.

Optimální hodnoty trombocytů u zdravého jedince: 150–400 000 na 1 ml krve.

Zdroj: Trombocyty
Zveřejněno dne: 23.4.2016

Suchá a šupinatá pokožka hlavy

Suchá a šupinatá pokožka hlavy

V některých případech může být šupinatění pokožky hlavy způsobeno jinými příčinami. Nejčastěji se projevuje známými lupy. Těžká forma lupů bývá doprovázena intenzivním svěděním vlasové pokožky. Tento problém už může být formou ekzému, takzvaného seboroického ekzému, který způsobuje podráždění pokožky. Častým problémem způsobujícím šupinatění pokožky je rovněž lupénka.

Problematický stav šupinaté a suché pokožky na hlavě je charakteristický převážně zhrublými, dobře ohraničenými, okrouhlými anebo oválnými ložisky, střídajícími se s červenými místy a šupinami. Mohou být různé velikosti, dokonce mohou vytvořit „přilbu“ pokrývající celou hlavu. Šupiny jsou stříbrnobílé, pevné, suché a velmi lepkavé. Většinou je tento stav provázen intenzivním svěděním. Nejčastějšími příčinami bývá genetická predispozice, stres, určité typy infekcí a některé léky.

Příčinou je kombinace tří jevů:

  • intenzivní dělení buněk, které vede k výraznému ložiskovému zhrubnutí kůže, provázené zčervenáním a šupinatou pokožkou;
  • problém týkající se diferenciace, tedy obnovy buněk pokožky – cyklus obnovy, který běžně trvá třicet dní, se zkracuje na méně než týden (tři až šest dní), keratinocyty neprocházejí procesem stárnutí a ponechávají si jádro až do korneální nejsvrchnější vrstvy;
  • zánětlivá reakce na úrovni dermis a epidermis.

Těžké stavy šupinaté a suché vlasové pokožky se vyvíjejí ve střídajících se fázích akutního období a období zklidnění.

Zdroj: Suchá a šupinatá pokožka hlavy
Zveřejněno dne: 9.7.2013

Domácí triky na kuří oko

Jak si pomoci sám

Pokud se rozhodneme kožní útvar sami odstranit, existuje mnoho účinných rad.

  • Máčíme nohu v teplé vodě nebo v kyselině salicylové do té doby, než kůže na kuřím oku zbělá. Poté odumřelou kůži lehce odstraníme nožíkem či žiletkou a nalepíme na léčené místo větší náplast. Po čtyřech dnech náplast odkryjeme a postup opakujeme do vyléčení. Výhodou této léčby je bezbolestná chůze.
  • Osvědčeným pomocníkem se vám může stát náplast napuštěná kyselinou salicylovou zakoupenou v lékárně. Výhodou je, že může být na noze nalepená celý den. Náplast kontrolujte, zdali se nepohnula. Účinná látka je totiž jen na určité části náplasti. Pokud se náplast posune, začne vysušovat nežádoucí místo, které pak zčerná. Nepůsobí však na každého stejně účinně.
  • Namočte plátek cibule na několik hodin do octa, večer ho přilepte na kuří oko a nechte do rána působit. Ráno nohu omyjte v horké koupeli. Tento postup opakujte tak dlouho, dokud se jádro kuřího oka neoddělí od ztvrdlé kůže.
  • Zastánci bezbolestných řešení mohou vyzkoušet masáž kuřího oka. Jemné hnětení může přispět k vyléčení útvaru.
  • Jasmínový květ rozemeleme na kaši, kterou poté natřeme na kuří oko a zalepíme leukoplastí. Leukoplast vyměníme po pěti dnech. Tento postup opakujeme do vyléčení (přibližně 3–5krát).
  • Často používanou metodou bývá potření kuřího oka kyselinou mravenčí, kterou běžně seženete v lékárně.
  • K potření postiženého místa lze použít citronovou šťávu a stroužek česneku.

Zdroj: Domácí triky na kuří oko
Zveřejněno dne: 8.9.2013

Hlavové nervy

Názvy hlavových nervů

  • I. Nervus olfactorius – čichový nerv: přenáší čichové informace do mozku; vlákna začínají v čichové sliznici nosu.
  • II. Nervus opticus – zrakový nerv: přenáší vizuální informace do mozku; vlákna začínají v oční sítnici.
  • III. Nervus oculomotorius – okohybný nerv: inervuje 4 ze 6 okohybných svalů a zdvihač očního víčka.
  • IV. Nervus trochlearis – kladkový nerv: inervuje horní šikmý oční sval.
  • V. Nervus trigeminus, V/1 Nervus ophtalmicus, V/2 Nervus maxillaris, V/3 Nervus mandibularis – trojklanný nerv: nejsilnější z hlavových nervů inervující obličejovou část hlavy; dělí se na tři větve: V1 – 1. větev (nervus ophtalmicus) oblast očnice a čela, jde přes fissura orbitalis superior a sinus cavernosus; V2 – 2. větev (nervus maxillaris) oblast horní čelisti a nosu, z fossa pterygopalatina a foramen rotundum jde krátký kmen přes dolní část boční stěny sinus cavernosus; V3 – 3. větev (nervus mandibullaris), z dolní čelisti jde z fossa infratemporalis pod bázi lební přes foramen ovale.
  • VI. Nervus abducens – odtahovací nerv: inervuje zevní přímý oční sval.
  • VII. Nervus facialis – lícní nerv: inervuje mimické svaly. Jádro leží ve Varolově mostu; nerv vstupuje ve vnitřním zvukovodu do canalis facialis v pyramidě, prochází okolo středoušní dutiny, vystupuje přes foramen stylomastoideus a uvnitř příušní žlázy se rozvětvuje na horní a dolní větev.
  • VIII. Nervus vestibulocochlearis – sluchově rovnovážný nerv: přenáší informace o zvuku, rotaci a gravitaci (důležité pro rovnováhu a pohyb); vlákna vychází ze sluchového a polohového ústrojí.
  • IX. Nervus glossopharyngeus – jazykohltanový nerv: inervuje sliznici hltanu, zadní třetinu jazyka a slinné žlázy; umožňuje polykání, přenáší chuť ze zadní třetiny jazyka.
  • X. Nervus vagus – bloudivý nerv: inervuje krční, břišní a hrudní dutiny.
  • XI. Nervus accessorius – přídatný nerv: inervuje hltan, hrtan, měkké patro, lichoběžníkový sval, kývač hlavy.
  • XII. Nervus hypoglossus – podjazykový nerv: inervuje svaly jazyka.

Zdroj: Hlavové nervy
Zveřejněno dne: 9.12.2016

Jak s chlorofylem na hubnutí

Detoxikace chlorofylem

Chlorofyl a jeho deriváty mají preventivní antikarcinogenní účinky. Vzhledem ke své nulové toxicitě při terapeutických dávkách představují zajímavý potenciální prostředek v prevenci nádorových onemocnění. Řasa chlorella pyrenoidosa, dodávaná společností Green Ways, má nejvyšší obsah chlorofylu ze všech známých na chlorofyl bohatých potravin. Chlorofyl je bakteriostatický až mírně baktericidní prostředek. Působí především tak, že vytváří prostředí nevhodné pro růst bakterií. Zvláště účinný je proti anaerobním bakteriím. Molekula chlorofylu má jedinečnou schopnost přeměňovat sluneční energii na energii chemické vazby prostřednictvím fotosyntézy. Takto zelené rostliny vyrábějí sacharidy, základní zdroj energie pro další biochemické a biologické procesy.

Detoxikace chlorofylem se těší velké oblibě v zahraničí a své fanoušky má i u nás v Česku. Skvělá je už jen svou jednoduchostí, protože se dá velmi snadno rozeznat, které potraviny obsahují chlorofyl – prozradí je zelená barva. Chlorofylová detoxikace spočívá v tom, že do jídelníčku zařadíte potraviny, které jsou na tuto látku bohaté, takže je založena zejména na salátech. Zkuste vydržet alespoň tři dny, nebo ještě lépe týden, vše je však lepší než nic. Samozřejmě můžete „zelená jídla“ doplňovat dalšími vhodnými potravinami – zůstaňte však u zeleniny, ovoce a případně hrsti oříšků. Během detoxikace je třeba určitě zapomenout na alkohol, cigarety, cukr a ostatní nezdravé zlozvyky. Připravovanou zeleninu nenechávejte dlouho ve vroucí vodě. Obsah chlorofylu se například v brokolici po dvaceti minutách přípravy ve vroucí vodě sníží o celé dvě třetiny.

Jádro celé detoxikace by mělo tedy spočívat zejména v konzumaci salátů. Ideální zálivkou je olivový olej. Přestože samotné olivy nemají natolik vysoký obsah chlorofylu jako listová zelenina, někteří výrobci údajně nechávají s olivami úmyslně lisovat i listy, aby obsah této látky zvýšily. Jednou za den můžete salát pro změnu doplnit například hráškovou či brokolicovou polévkou. Jako žádná jednostranná dieta, ani tato není vhodná pro dlouhodobé držení. Celkem stačí tři dny. I poté je dobré tyto zdravé potraviny často zahrnovat do jídelníčku.

Zdroj: Jak s chlorofylem na hubnutí
Zveřejněno dne: 31.3.2016

Leukocyty

Leukocyty v krvi

Rozlišuje se několik druhů leukocytů: monocyty, neutrolily, eozinofily, bazofily, lymfocyty. Dělí se podle funkce a mají také odlišný obraz pod mikroskopem.

Monocyty: Monocyty jsou buňky, které se vyvíjejí v kostní dřeni a vyplavují se do krve. Zde cirkulují několik dní a poté prostupují do tkání mezi buňky, kde se jim říká makrofágy. Funkcí monocytů je v podstatě hlídat, zda se kdekoliv v těle neobjeví nějaký cizorodý materiál, mikroby a nečistoty. Dokážou je rozpoznat a pohltit, čímž je zneškodní. Monocyty jsou schopné vystavit části pohlcených mikroorganismů na svém povrchu, čímž dají zprávu ostatním leukocytům, že objevily nepřítele. Na další reakci se poté podílejí všechny složky imunitního systému. Monocyty tvoří v krvi 2–8 % bílých krvinek.

Lymfocyty: Zásadní úlohu v koordinaci všech složek imunitního systému a komunikaci mezi leukocyty zprostředkovávají lymfocyty. Tvoří 25–30 % leukocytů v krvi u dospělého člověka. Lymfocyty jsou buňky speciálně vycvičené k několika úkolům a podle toho se dělí na lymfocyty typu T a lymfocyty typu B. Jsou specializovanou obranou těla, to znamená, že se učí rozpoznávat tělu cizí částice tak, aby je dokázaly správně identifikovat a účinně zakročit. T-lymfocyty mají na starosti koordinaci všech složek imunitní odpovědi a komunikaci mezi nimi, aby reakce byla dostatečně silná, ale zároveň hlídají, aby nebyla přehnaná a nepoškozovala zbytečně vlastní tělo. Dokážou také porušit stěnu cizí buňky a tím ji zničit. Jako „cizí“ jsou vnímány buňky napadené viry, nádorové buňky i buňky mikroorganismů. B-lymfocyty jako jediné dovedou tvořit protilátky proti konkrétním choroboplodným zárodkům. Oba typy lymfocytů si umí zapamatovat, jakými zbraněmi bojovaly s určitým nepřítelem, a pokud se v těle opět objeví, je jejich reakce rychlejší a účinnější. Lymfocyty kolují v krvi i v „dobách míru“, ale při stavu ohrožení se množí a zvyšují několikrát svůj počet, obzvláště u virových infekcí.

Neutrofily: Neutrofily neboli neutrofilní granulocyty jsou druhem leukocytů, které účinně bojují s bakteriemi. Neutrofily jsou v krvi nejpočetnějším druhem ze všech leukocytů, neboť tvoří 60–70 % všech bílých krvinek. Jsou schopné pohlcovat a ničit bakterie, jelikož uvnitř buňky vlastní takzvaná granula, která obsahují agresivní enzymy pro zlikvidování všech pohlcených částic. Neutrofily mají krátký život, v oběhu se vyskytují pouze 6 až 7 hodin, poté se přesunou do tkání, kde žijí 1 až 4 dny. Po uplynutí této doby se rozpadnou, jsou makrofágy odstraněny a z kostní dřeně se vyplaví nové mladé buňky.

Eozinofily a bazofily: Málo zastoupenými typy leukocytů jsou eozinofily a bazofily. Eozinofily tvoří 2–4 % ze všech leukocytů. Mají uvnitř velká granula, která se dobře barví eozinem, což je červené barvivo používané pro barvení buněk při prohlížení pod mikroskopem. Eozinofily se uplatňují v boji proti parazitům a také při alergiích. Bazofily jsou buňky s granuly barvícími se bazickými barvivy k barvení buněk a tvoří jen 1 % leukocytů. Není přesně objasněna jejich funkce, ale jejich počet se zvyšuje při krevních a infekčních chorobách.

WBC: Je diagnostická metoda (odběr krve), která udává počet bílých krvinek, jež jsou důležitou součástí imunitního systému organismu (jsou to bezbarvé kulovité buňky, které vždy obsahují jádro).

Změny v počtu leukocytů mohou být způsobeny probíhající infekcí, zánětem nebo nádorem. Můžeme se setkat se zvýšeným či sníženým počtem bílých krvinek.

Zvýšení počtu leukocytů: Zvýšení počtu leukocytů se označuje jako leukocytóza, můžeme i konkrétně mluvit o zvýšení počtu určitého druhu leukocytu – lymfocytóza, neutrofilie, monocytóza, eozinofilie či bazofilie. Toho se využívá při zjišťování původu infekce. Pokud jde například o bakteriálního původce infekce, roste počet neutrofilů a je třeba podávat antibiotika. Pakliže je příčina onemocnění virová, roste počet lymfocytů a léčba se bude ubírat jiným směrem. Ke zvýšení počtu leukocytů dochází také při leukémii, tedy zhoubném krevním onemocnění.

Snížení počtu leukocytů: Snížení počtu leukocytů v krvi se označuje jako leukopenie. Podle druhu leukocytu analogicky rozlišujeme lymfopenii, neutropenii a monocytopenii. Příčinou může být poškozená tvorba při utlumení kostní dřeně, zvýšená likvidace leukocytů nebo produkce nefunkčních leukocytů. Při těchto stavech je vysoká náchylnost k infekcím, které mají velmi těžký průběh a mohou končit smrtí. Velmi často probíranou infekcí, která postihuje T-lymfocyty, je infekce virem HIV. Virus HIV způsobuje nemoc AIDS. Napadá T-lymfocyty, ve kterých se množí, napadené buňky likviduje a útočí na další. Výsledkem je rozložení imunitního systému, takže organismus nedokáže bojovat s žádnou infekcí a ta se později stává příčinou smrti.

Zdroj: Leukocyty
Zveřejněno dne: 16.7.2016


Sitemap | RSS