SSRI, SARI, NRI, DARI – účinkují vždy na jeden konkrétní neurotransmiter. Nejčastěji se užívají SSRI pro zvýšení hladiny serotoninu a patří sem: Cipralex, Escitalopram, Elicea, Escitil, Esoprex, Lenuxin (všechny mají tutéž účinnou látku escitalopram), Citalopram, Citalec, Seropram (účinná látka citalopram), Seroxat, Remood (účinná látka paroxetin); Deprex, Prozac (účinná látka fluoxetin), Fevarin (účinná látka fluvoxamin), Zoloft, Asentra, Sertralin (účinná látka sertralin); ze skupiny SARI se často užívá Trittico (účinná látka trazodon).
V naší poradně s názvem NÁHLÝ POKLES KREVNÍHO TLAKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie Němečková.
Dobrý den,po prodělaném nervovém vypětí se mi hodně snížil tlak,je možný tento důvod?Nervově jsem špatná po pohřbu manžela,tlak kolísavý,točení hlavy,lékař mi předepsal lék Elicea,a Letrox.děkuji za radu,co jiného bych měla užívat.děkuji. Marie Němečková.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Sama jste si identifikovala příčinu svého problému s krevním tlakem - nervové vypětí. Zbavte se nervového vypětí a zlepší se vám tlak. S nervovým vypětím vám pomůže lékař psychiatr. Jeho pomoc bude účinnější, než jakékoliv další léky na tlak.
Ztráta blízké osoby je vždy těžká rána a trvá dlouho, než se zahojí, někdy to nejde vůbec a opuštěná osoba pak trpí do konce života, který se jí tím ještě navíc znatelně zkracuje. Ztráta vašeho manžela je těžká, ale na druhou stranu je to příležitost k novým začátkům. Nyní jste znovu opět svobodná a měla byste začít uvažovat, jako když jste byla v době námluv. Zkuste se soustředit na své sexuální pudy a povolte jim uzdu. Kolem je mnoho mužů, kteří by mohli naplnit vaše erotické fantazie a zbavit vás úzkosti po ztrátě manžela. Věřte, že sex je nejlepším lékem na zahojení bolístky po ztrátě partnera. I když se vám to možná zdá nepatřičné o těchto tématech uvažovat, až to zkusíte, uvidíte, že to funguje a pomůže vám to nastartovat nový život naplněný radostí. Zemřelého vám už nic nevrátí, ale zažít novou lásku, vzrušení a sounáležitost stále můžete, když si to sama sobě dovolíte.
Cysta se dá obvykle nahmatat v podkolenní jamce. Pokud má lékař podezření na toto onemocnění, musí si pořádně prohlédnout pacienta. Diagnóza se potvrdí pomocí sonografického vyšetření. Pro přesné určení rozsahu cysty se provádí počítačová tomografie CT, při níž se přesně zobrazí velikost a přesné umístění cysty. Onemocnění je často zaměňováno za poranění menisků – při nejasné diagnóze se provede magnetická rezonance. Léčba je založena především na odsátí tekutiny z cysty. Nemocnému je naordinována ortéza, která koleno zpevní. Dále je doporučen klid, pacient by se měl vyhýbat fyzické aktivitě. Při bolestech se doporučují analgetika. Lékař rovněž může aplikovat kortikosteroidy na utlumení zánětu. Komplikacemi Bakerovy cysty jsou nejčastěji její chronické opakování a dlouhodobé snížení kvality pohybu nemocného. Ojediněle se tento stav řeší chirurgicky, ale to se týká jen malého množství případů. Závažnou komplikací je záměna Bakerovy cysty za hlubokou žilní trombózu, která má velmi podobné příznaky, ale může být až smrtelně nebezpečná. Je doprovázena vznikem krevních trombů (sraženin) v dolních končetinách. V případě, že není trombóza včasně léčena, může dojít k uvolnění sraženiny, která následně putuje cévním řečištěm až do plic. Dojde tak k vytvoření plicní embolie, což je stav akutně ohrožující lidský život.
V diskuzi JAK DLOUHO SE LÉČÍ DEPRESE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Roman.
dobrý den,už dva roky se léčím na deprese ale pořád se toho nemúžu zbavyt.pouřívám antidepresiva elicea 20mg na den a amisulprid 100mg .jsem pořád dost unavený ke všemu jsem dost lhostejný a nic mě nebaví pořád bych jenom pospaval.Prosím o radu jak dlouho to ještě bude trvat než se uzdravím.Děkuji.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
V naší poradně s názvem WARFARIN A MEDVĚDÍ ČESNEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dana.
Dobrý den, mám mechanickou chlopeň a jsem na warfarinu. Včera jsem k bramborám přidala medvědí česnek. Je možné, že mi med. česnek přivodil srdeční aritmii?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Medvědí česnek má prokázané kardioprotektivní účinky. To, źe by způsobil aritmii, je nepravděpodobné. Často ale dochází k záměně listů medvědího česneku za listy jedovaté konvalinky, které po konzumaci způsobují právě srdeční aritmii. Tato záměna je velmi častá, protože listy obou ristlin vypadají podobně, pouze konvalinka nemá česnekovou vůni, což ve směsi s pravými listy medvědího česneku nelze později rozpoznat. K odlišení medvědího česneku od jeho jedovatých dvojníků obvykle stačí promnout mezi prsty zelený list. Pokud se neobjeví typická česneková vůně medvědího česneku, je lepší bylinku opustit a důkladně si vyčistit ruce. Pachový test má však svá úskalí. Pokud na rukou stále ulpívá vůně česneku z předchozího testu, může to vést k falešnému výsledku. Každý, kdo medvědí česnek sbírá, by tedy měl rostlinu a všechny její vlastnosti znát, aby ji dokázal spolehlivě odlišit od jedovatých rostlin. Pokud máte pochybnosti, je lepší nejíst medvědí česnek, který jste sama nasbírala.
Hlíva olivová se od lišky odlišuje výrazně. Má zespoda klobouku vysoké, hustě uspořádané lupeny. Roste v trsech a v Česku se vyskytuje pouze vzácně. Je jedovatá.
Jsou kuřátka tuhá. Plodnice mají většinou střední velikost, jsou až 140 mm vysoké a 100 mm široké, obvykle však menší, keříčkovité, krémové, žlutohnědé, někdy narůžovělé. Základní větvičky vyrůstají z třeně 10-20 mm dlouhého a 5-15 mm tlustého, větví se až v osmi úrovních. Konečky větviček jsou zbarveny stejně jako zbytek plodnice nebo bývají mírně světlejší. Dužnina je bělavá, poměrně tuhá, po otlačení červenající a přecházející až do vínově hnědé barvy. Vůně je mírně anýzová, chuť hořká. Výtrusný prach je nažloutlý. Výtrusy mají velkost 7-10 x 3,5-5,5 µm, jsou eliptické, jemně bradavčité. Kuřátka tuhá rostou jednotlivě nebo v malých skupinách přímo na tlejícím dřevě listnatých i jehličnatých stromů nebo na dřevných zbytcích (štěpka) - plodnice vyrůstající zdánlivě z půdy rostou ze dřeva skrytého pod lesním opadem, a to v období od července do října.
Pozor, je možná záměna za podobně zbarvené druhy kuřátek, která nerostou z tlejícího dřeva. Jedná se o nejedlou houbu.
Onemocnění je charakteristické ohraničenými šupinatými hnědými skvrnami. Skvrny erythrasmy jsou zpočátku růžové, ale rychle se mění v hnědou a šupinatou pokožku, která je ostře ohraničená a má vzhled náplasti. Erythrasmické plochy se obvykle nalézají v intertriginózních oblastech (kožní záhyby, například v podpaží, třísla, pod prsy, v mezerách mezi prsty). Pacient je obvykle bez příznaků. Diagnóza se stanovuje dle klinického obrazu. Nicméně nejde o jednoduché stanovení diagnózy. K diagnostice se používá ultrafialová světelná lampa, která způsobuje, že postižené místo začne fluoreskovat korálovou červenou barvou, což nemoc odliší od ostatních bakteriálních infekcí a jiných kožních onemocnění. Plísňové infekce nohou být také fluorescenční. Erytrasma může mít vliv na kvalitu opálení v místech, kde je kůže postižená, ale ne na vzdálenější místa.
Onemocnění se častěji vyskytuje v teplých klimatických pásech, především v tropech a subtropech. Erythrasmatem trpí 4 % celosvětové populace. Náchylnější jsou lidé s nadváhou, kteří se více potí. Výskyt erythrasmatu se zvyšuje s věkem a je častější u černochů. Erythrasmu si můžete snadno splést s jinými typy opruzení, které mohou mít jiné původce. Záměna je možná i s tineou inguinalis či kandidózou.
Kuřátka květáková, latinským názvem Ramaria botrytis, mají plodnice poměrně mohutné, až 150 mm vysoké a až 200 mm široké. Z robustního bělavého třeně, až 40 mm dlouhého a až 60 mm tlustého, vybíhají různě silné a nadále se rozčleňující větvičky, na jejichž konci jsou jemné korálovité narůžovělé výrůstky zakončené tupě nebo několika zoubky. Větvičky jsou zprvu bělavé, později okrově žluté od výtrusného prachu. Dužnina je špinavě bílá, mramorovaná, ve vrcholcích větviček narůžovělá, neměnná. Vůně je jemně ovocná, chuť mírná, ve vrcholcích větviček někdy nahořklá. Výtrusný prach světle okrový. Výtrusy mají velikost 11-17 x 4-6 µm. Tento druh roste nehojně v listnatých lesích. Upřednostňuje vápenaté půdy. Vyskytuje se v období srpna až listopadu.
Z kuřátek jsou kuřátka květáková (Ramaria botrytis) údajně nejchutnější, jsou však relativně vzácná a měli bychom je spíš chránit a ne konzumovat. Pomineme-li záměnu s kuřátky načervenalými (Ramaria rubripermanens), lze je snadno určit podle velkých bělorůžových plodnic.
Možná záměna s těmito druhy:
kuřátka načervenalá (Ramaria rubripermanens) - velmi podobná, rostou častěji v jehličnatých lesích, rozlišit oba druhy dokáže bezpečně jen odborník; jsou mírně nahořklá;
kuřátka lososová (Ramaria subbotrytis) - jsou jedovatá;
kuřátka bledá (Ramaria pallida) - rovněž jedovatá odrůda.
Ve snaze navrátit se k pravidelnému a snadnému vyprazdňování bychom se primárně měli snažit odstranit vyvolávající příčinu, ne vždy je to však možné.
V zásadě přicházejí v úvahu následující doporučení:
změna jídelníčku ‒ zvýšit podíl zeleniny a ovoce, pokrmy z bílé mouky omezit a snažit se je nahradit výrobky z mouky tmavé;
úprava pitného režimu ‒ zvýšit přívod tekutin, nikoliv jenom podle pocitu žízně;
zvýšený příjem vlákniny;
zvýšení tělesné aktivity ‒ nejlépe pravidelná fyzická aktivita, přínosné mohou být i stimulační masáže břicha;
záměna stávajících léčiv se stavícím účinkem za jiné ‒ zde se vyplatí poradit se s odborníkem z lékárny anebo se svým ošetřujícím lékařem;
opětovný nácvik defekačního reflexu ‒ v pravidelnou hodinu (nejlépe ráno) se nemocný po absolvování obvyklých ranních úkonů nasnídá a s kratším časovým odstupem se pokusí o defekaci, tento postup se opakuje s neměnnou pravidelností každý den i v případě, že pokus o vyprázdnění nebyl úspěšný (dle potřeby i několik týdnů);
probiotika;
projímadla (laxativa) ‒ látky s rozdílným mechanismem účinku, povětšinou jsou volně prodejné bez potřeby lékařského předpisu;
ostatní možnosti ‒ očistné klyzma, digitální vybavení stolice, chirurgický zákrok a podobně (tyto možnosti přesahují rámec svépomoci).
Lipový květ obsahuje fenolické kyseliny, proanthocynidiny, třísloviny, flavonoidy, silice, glykosidy, slizy, saponiny, třísloviny a další látky chemicky příbuzné vitamínu E.
Jako droga se užívá květ i s listenem. Sbírá se ještě před plným rozkvětem, neboť v něm nesmějí být plody. Natrhané květy se suší a používají pro přípravu lipového čaje nebo kombinovaných léčivých směsí. Při sběru je třeba dát pozor na záměnu s lípou stříbrnou nebo lípou americkou, jejichž květy nemají žádané účinky. Záměna s lípou velkolistou či s jejím křížencem lípou malolistou není na závadu.
Účinné látky mají široké spektrum použití, neboť mají účinky antispasmatické (proti křečím), diaforetické (zvyšují pocení), sedativní (uklidňující), hypotensivní (snižující krevní tlak), zvláčňující pokožku a slabě astringentní (svíravé).
Čaj se často používá ve směsi s bezem černým nebo hluchavkou bílou, a to při onemocněních dýchacího ústrojí, zejména při nachlazení a při kašli, kdy pomáhá uvolňovat hleny. Dále je užíván při potížích s ledvinami a močovým měchýřem. Uvádí se užitečnost i při slabších problémech se žlučníkem. Reguluje činnost trávicího ústrojí. Odvar pomáhá při nervovém napětí a úzkostlivosti, snižuje cholesterol a zpevňuje cévy.
Listy spařené vodou a smíchané s vínem se používají jako obklady při popáleninách a svalových křečích.
Nektar sbíraný včelami z květů lípy má nezaměnitelnou vůni. Ve formě lipového medu se hojně používá v lidovém léčitelství.
Pokud máte cukrovku, pití alkoholu může způsobit zvýšení nebo snížení hladiny cukru v krvi. Alkohol má navíc hodně kalorií.
Pokud pijete, dělejte to občas a pouze tehdy, když máte cukrovku a hladinu cukru v krvi dobře pod kontrolou. Vhodná je také porada s lékařem, zda je pro vás pití alkoholu bezpečné s ohledem na probíhající diabetes.
Účinky alkoholu na diabetes
Zde je několik dalších způsobů, jak může alkohol ovlivnit cukrovku:
Zatímco mírné množství alkoholu může způsobit zvýšení hladiny cukru v krvi, nadbytek alkoholu může ve skutečnosti snížit hladinu cukru v krvi - někdy způsobí, že klesne na nebezpečnou úroveň, zejména u lidí s diabetem 1.
Pivo a sladké víno obsahují sacharidy a mohou zvýšit hladinu cukru v krvi.
Alkohol podporuje chuť k jídlu, a to může způsobit přejídání, které pak vede ke zhoršení kontroly hladiny cukru v krvi.
Alkoholické nápoje mají často hodně kalorií, takže je obtížnější zhubnout. Správná váha u diabetu přispívá ke kompenzaci nemoci.
Alkohol může také ovlivnit váš úsudek nebo vůli a způsobí, že si špatně vyberete jídlo. Kalorické jídlo s vysokým glykemickým účinkem může mít velmi rychlé vážné dopady na hladinu krevního cukru.
Alkohol může interferovat s pozitivními účinky perorálních léků na cukrovku nebo inzulínu.
Alkohol může zvýšit hladiny triglyceridů.
Alkohol může zvýšit krevní tlak.
Alkohol může způsobit zrudnutí, nevolnost, zvýšenou srdeční frekvenci a nezřetelnou řeč.
Příznaky opilosti jsou velmi podobné příznakům nízké hladiny cukru v krvi a proto je těžké je odlišit. Záměna může vést k neposkytnutí vhodné pomoci v případě nízké hladiny cukru v krvi, což může mít fatální následky.
A právě při takovýchto setkání může u laiků dojít k záměně srny a srnce s laní a jelenem. K záměně dochází také i u mláďat, kdy se řeší, jestli mládě srny, je srnče nebo kolouch. Správná odpověď je pak srnče. Matkou koloucha je laň. Sice oba druhy patří do řádu jelenovitých, a tak mají společné znaky, ale jsou věci, v nichž se také liší.
Srna a laň mají podobnou postavu, která je štíhlá s dlouhými nohama a krátkým ocasem. Rozdíl je ale ve váze a velikosti. Zatímco váha jelena a tedy i laně se pohybuje kolem 150 - 200 kg, tak u srny a srnce se váha pohybuje jen kolem 15 – 35 kg. Srna je také výrazně menší než laň.
Srna a laň mají také společné to, že ani srna ani laň nemá parohy (kostěné útvary na hlavě, kterou jsou většinou rozvětvené) na rozdíl od jejich samců, tedy od srnce a jelena. Parohy srnce se ale nerozkládají do stran, naopak vedou přímo nad hlavou zvířete a nejsou ani tak vysoké (zhruba 30 m). U jelena naopak parohy rostou do šířky a mohou mít mnohem více větví. U samců je také rozdíl v hřívě, kterou mají pod krkem. Jelen ji má více chlupatou, na rozdíl od srnce, u něhož se jeho „hříva“ v podstatě nijak neliší od zbytku srsti.
Rozdíl je také ve tvaru hlavy, kdy srnec má hlavu menší a také má menší čenich. Jelen má naopak lebku velkou a protáhlou. Rozdíl je také v dokončení výměny chrupu. U srny je chrup vyměněn do 15. měsíce života, u laně je to až ve 30. měsíci života.
Rozdíl mezi nimi je také v ocasech a v barvách pozadí. Zatímco srnec a srna mají ocas krátký a bílý, a okolí ocasu (obřitek známý také jako „zrcátko“) je také bílé, u srn dokonce zde může být srst i načechraná, tak laň má barvu srsti na obřitku více nažloutlou a toto zrcátko je také větší než u srny.
Kromě vzhledu se liší ale i ve stravě, laň se stravuje především trávou, kterou pase na loukách, srna naopak dává přednost listům keřů a stromů. Od toho se odvíjí i fakt, kde tato zvěř původně žila. Laně a jeleni se původně nacházeli více v bezlesích oblastech, zatímco srny a srnci žili více v lesích.
Různé odrůdy mají různě dlouhé vegetační období, jehož délka se počítá od vyrašení až do sběru hroznů. Zkuste si tedy vybrat takovou odrůdu, která ve vašich podmínkách stihne dozrát, to zamená, že její vegetační doba nepřesáhne počet dní, ve kterých teplota neklesá pod 10 °C.
Velmi rané odrůdy – potřebují k dozrání 105 až 115 dnů: Irsay Oliver a Sieger
Středně rané odrůdy – dozrávají za 130 až 145 dnů: Müller Thurgau, Veltlínské červené rané, Panonia Kincse
Pozdní odrůdy – vyžadují 150 až 165 dnů: většina moštových odrůd
Velmi pozdní odrůdy – potřebují k dozrání 165 až 180 dnů: Ryzlink vlašský, Ryzlink rýnský, André, Frankovka
Shrneme-li to, tak na pokrytí pergoly vybírejte vždy ze stolních odrůd vinné révy, které mívají velké a sladké bobule a vyznačují se zejména odolností proti mrazu a houbovým onemocněním. Jejich hrozny jsou předně určeny ke konzumaci a k výrobě stolních vín. Právě pro tyto účely se dlouhá léta speciálně šlechtily. Jde o tyto v České republice povolené a registrované odrůdy:
Arkadia – odrůda původem z Ukrajiny, má velké žlutozelené bobule; mezi u nás registrovanými odrůdami je nejodolnější proti houbovým onemocněním
Diamant – slovenská odrůda vhodná do zahrádek, velké mrazy nesnáší příliš dobře, proto je pro ni vhodnější teplé stanoviště
Chrupka bílá a červená – velmi staré odrůdy s nejasným původem, pravděpodobně pocházejí z Egypta či Malé Asie; získávají se z nich lehká stolní vína
Julski biser – odrůda z Bulharska, která vyžaduje teplé stanoviště, má žlutozelené bobule
Olšava – moravská mrazuvzdorná odrůda, která nemá vysoké nároky na polohu, velké hrozny s červenofialovými bobulemi tak dobře dozrávají i v náročnějších podmínkách
Panonia Kinsce – odrůda pocházející z Maďarska, vhodná do skleníků, její hrozny vydrží uskladněné poměrně dlouhou dobu
Pola – moravská odrůda s výbornými hrozny, vhodná jak pro pěstování v okrajových vinařských oblastech, tak i pro fóliovníky a skleníky
Vitra – moravská odrůda vhodná pro pěstování ve sklenících a fóliovnících, velké bobule mají příjemnou chuť
Vlásenky se řadí mezi kadeřnické potřeby. Vlásenky dokážou zachytit a pevně držet i malé množství vlasů. Bývají pevné a dostatečně dlouhé, aby se ve vašem účesu dokonale uvelebily a nepustily ani pramen. Na trhu najdete nepřeberné množství tvarů, druhů, barev i velikostí vlásenek. Můžete použít buď takové, které s vaší hřívou splynou, nebo zdobené, jež ve vašem účesu dokonale vyniknou a jejichž kamínky budou účes zkrášlovat. Vybrat si můžete též klasické černé vlásenky bez jakéhokoliv zdobení. Jestli vás čeká společenská událost (svatba, ples, narozeniny...), můžete zvolit například štrasové vlásenky nebo vlásenky s látkovými květy. Různé typy vlásenek se hodí i do pracovního účesu ve všední den. Vlásenky jsou pomocnice, jež zkrotí neposedné prameny vlasů či ofinu, uhladí drdol a podobně. Někdy však mohou nositelku i pozlobit. Naučte se s pinetkami zacházet, abyste je nemusela v průběhu dne několikrát přendávat a znovu upevňovat. Není to tak složité.
K nejčastějším chybám při používání pinetek patří záměna stran: nositelky upevní pinetku do vlasů zvlněnou stranou nahoru, což je zásadní chyba. Vlnitá část sponky má být upevněna mezi vlasy. Díky tomu pak drží neposedné prameny na správném místě, a to často i bez použití laku na vlasy. Smutné je, že to neví ani spousta výrobců vlásenek. Ti dávají ozdobné kamínky na zvlněnou stranu, čímž vlastně poskytují špatný návod i zákazníkovi.
Pinetky se nejlépe skladují na plochém magnetu, který přilepíte, kam budete potřebovat, například vedle zrcadla v koupelně. Díky tomu nebudete vlásenky zběsile hledat po celém bytě. Z magnetu je jednoduše vezmete a pak zase vrátíte.
Jak již bylo řečeno, vyrábí se vlásenky různých tvarů: do U, jež drží vlasy pevně na svém místě, nebo spirálové vlásenky, které se do vlasů „šroubují“. Na internetu najdete celou řadu návodů k použití vlásenek i velké množství účesů, jež s jejich pomocí vytvoříte.
Klasické vlásenky jsou nenápadné. Využívají se ke zpevnění jak slavnostních účesů, tak i účesů k běžnému nošení do práce. Klasická vlásenka měří cca 6 cm a je vyrobena z bižuterního kovu s galvanizací.
Objev látky, ve které dosud používanou platinu s protinádorovými účinky nahrazuje železo nebo zinek, je novým výsledkem dlouhé spolupráce britsko-českého týmu. Ukazuje se, že tyto látky by mohly být velmi účinnými antibiotiky. Reagovaly by na ně i bakteriální kmeny, které jsou vůči stávajícím necitlivé. Předběžné výsledky ukazují, že by mohly vykazovat velice zajímavé protinádorové účinky.
Železo a zinek by mohly likvidovat nádory, které léčbě odolávají, a mohly by mít mírnější vedlejší účinky. Zatím je to ale nadějný objev, který vyžaduje další zkoumání. Účinnost nových cytostatik se testují přímo na nádorových buňkách ve zvláštní laboratoři. Není to poprvé, kdy se nahradila platina jinými prvky, zkoušely se už například atomy ruthenia, osmia a iridia. Ukazuje se, že tato záměna vede ke zcela novým mechanismům usmrcení nádorových buněk. Mnoho látek, které na molekulární buněčné úrovni i na úrovni testování na zvířatech, vypadaly velmi slibně a klinické zkoušky na pacientech dopadly katastrofálně a naopak. Nový lék ovšem ještě obnáší roky zkoušek i studií a stamiliony dolarů. Atomy platiny dokáží ničit nádory. Zní to jednoduše, jde ale o složité biofyzikální pochody. Příkladem je "cisplatina", která DNA výrazně ohne a to pak vede k různým procesům, které spustí programovanou smrt buňky. Platina je toxická látka a má řadu nežádoucích účinků. Je zde také problém s takzvanou získanou rezistencí, kdy se nádor citlivý vůči cytostatiku stane necitlivým. Cytostatika mají vedlejší účinky, pacientům je špatně, padají jim vlasy apod. Je to tím, že cytostatikum zasáhne i normální zdravé buňky, a proto oddělení molekulární biofyziky a farmakologie, pracuje na nové metodě šetrnější fotodynamické terapii. Fotodynamická terapie působí výhradně na nádorové buňky, které byly ozářené, toho lze dosáhnout pomocí světlovodivých vláken, pouze v nádoru, což je obrovský pokrok. Jedná se o evropský projekt, na kterém spolupracuje několik států přibližně 3 roky, a od Evropské komise dostaly grant na další 5 let.
Užívejte Cesol vždy přesně podle doporučení vašeho lékaře. V případě nejistoty se zeptejte u svého lékaře nebo lékárníka.
Dávkování:
Pokud není od lékaře naordinováno jinak, je obvyklé dávkování pro děti od 2 let a pro dospělé:
Při infekci tasemnicí bezbrannou a dlouhočlennou: 1x 5–10 mg praziquantelu/kg tělesné hmotnosti, což odpovídá například 2–4 potahovaným tabletám pro 60 kg tělesné hmotnosti.
Při infekci jihoamerický škulovcem: 1x 10 mg praziquantelu/kg tělesné hmotnosti, což odpovídá například 4 potahovaným tabletám pro 60 kg tělesné hmotnosti.
Při infekci tasemnicí dětskou: 1x 15–25 mg praziquantelu/kg tělesné hmotnosti, což odpovídá například 6–10 potahovaným tabletám pro 60 kg tělesné hmotnosti.
Pro odstranění tasemnice je dostačující jednorázová aplikace Cesolu. Při infekci tasemnicí dětskou je možné aplikaci zopakovat po 10 dnech.
Způsob aplikace:
Užívejte potahované tablety nerozkousané s hojným množstvím tekutin během jídla.
Když jste užili větší množství Cesolu, než jste měli:
Cesol je léčebný přípravek s velkou terapeutickou šíří, to zamená, že i při požití vysokých dávek je snášenlivost zpravidla dobrá. U neurocysticerkózy (infekce CNS způsobená larvami tasemnice dlouhočlenné) se obvykle podávají podstatně vyšší dávky (50 mg/kg po dobu 15 dnů). Nicméně je třeba se v takových případech zeptat svého lékaře.
Pokud si zapomenete vzít Cesol:
U Cesolu se zpravidla podává celá předepsaná dávka jednorázově. Dodržujte v tomto případě přesně pokyny vašeho lékaře. Při nejasnostech nebo omylu při podání se informujte u lékaře.
Pokud přerušíte léčbu Cesolem:
U Cesolu se zpravidla podává celá předepsaná dávka jednorázově. Dodržujte v tomto případě přesně pokyny vašeho lékaře. Při nejasnostech nebo omylu při podání se informujte u lékaře.
Nežádoucí účinky:
Jako všechny léčebné přípravky může mít Cesol nežádoucí účinky, které se ale nemusí u všech léčených projevit. Hodnocení nežádoucích účinků bylo provedeno na základě následujících údajů o četnosti:
velmi časté: více než 1 pacient z 10
časté: 1–10 pacientů ze 100
ojedinělé: 1–10 pacientů z 1 000
řídké: 1–10 pacientů z 10 000
velmi řídké: méně než 1 pacient z 10 000
neznámé: frekvenci na základě dat, která jsou k dispozici, nelze odhadnout
Srdeční onemocnění – velmi řídké: nespecifické poruchy srdečního rytmu
Onemocnění nervového systému – časté: bolesti hlavy, závratě, omámenost
Onemocnění gastrointestinálního traktu – časté: bolesti břicha, nevolnost, zvracení
Onemocnění kůže a podkoží – časté: kopřivka
Poruchy látkové výměny a poruchy výživy – časté: nechutenství
Celkové potíže a reakce v místě podání: slabost, únava, zvýšená teplota
Onemocnění jater a žlučníku – velmi zřídka: jaterní kóma
Upozornění:
U nežádoucích účinků pozorovaných u Cesolu se jedná většinou o přechodné potíže, které zpravidla nevyžadují zvláštní léčebná opatření.
Část vedlejších účinků může být způsobena fyzickou reakcí na parazita odumřelého po praziquantelu.
Informujte se u svého lékaře nebo lékárníka v případě, že vás některý z uvedených nežádoucích účinků výrazně obtěžuje, nebo pokud zaznamenáte nežádoucí účinky, které nejsou v těchto informacích pro uživatele uvedeny.
Cílem včelaření v nástavkových úlech je racionalizace chovu včel směrem k silnějším a přirozeněji vedeným včelstvům, která nevyžadují tolik provozních zásahů. Nástavkové úly umožňují přizpůsobovat velikost prostoru potřebám včelstva a snůšce. Vhodně volený prostor umožňuje do značné míry nahradit práci s jednotlivými rámky manipulací s celými nástavky.
Stanovenému cíli odpovídá úl tím více, čím nižší má rámek (až k úlům nízkonástavkovým), zatímco s rostoucí výškou plástu se metodika včelaření nutně blíží tradičnímu pojetí. Volbou určitého typu nástavkového úlu klademe tedy současně hranici technologie, kterou budeme ve svém včelařském provozu používat.
Vysoké rámky vyhovují vzestupné tendenci plodování, a proto na nich zpočátku plodové hnízdo roste rychleji. To může v teplejších oblastech ovlivnit výnos z časné snůšky, ale také rychlejší rozvoj roztoče Varroa destructor. Zde velmi záleží na startovním počtu přezimovaných roztočů. Nízké rámky v plodišti jsou tedy na počátku vývoje v očích včelařů určitým nedostatkem, který s pokračujícím vývojem ztrácí na účinnosti. V nízkonástavkovém provozu vyrovná první záměna horních nástavků (po odkvětu jívy) tento nedostatek a plodování nabývá na rychlosti.
Podle Bretschka je za vznik rojové nálady zodpovědný pouze stav plodového hnízda. Třídílné nízkonástavkové plodové hnízdo zajišťuje optimální rotaci plodového hnízda a zamezuje napětím ve včelstvu. Tato prevence a zábrana rojení má neméně podstatný vliv na výnos včelstva.
Podmínkou úspěchu nástavkové metody je schopnost průměrně fyzicky zdatného pracovníka manipulovat s celými nástavky. Z toho logicky vyplývá, že čím jsou rámky vyšší, tím méně jich v nástavku může být. Čím méně plástů však nástavek obsahuje, tím větší význam má uteplení stěn.
Z technologického hlediska (výroba a práce s nástavky) i vzhledem ke schopnosti včelstva přizpůsobit se danému prostoru je výhodný čtvercový půdorys úlu.
Jako „nástavkový včelař“ máme ideální možnosti přizpůsobovat prostor potřebám včelstva. V podletí se řídíme zásadou, že do zimy ponecháme všechny plásty, které jsou včelami přiměřeně obsednuty, na konci snůšky. Za snůšky nasazujeme další nástavky, jakmile jsou ty dosavadní zčásti naplněny, aby včelstva neomezovala přínos sladiny. Za mírné snůšky však ponecháme poněkud hustší obsazení, aby med nebyl roztroušen ve zbytečně velkém množství plástů.
Silná včelstva sedí volněji než slabší. Včelstvo se 30–50 tisíci včel je v úle pohodlně usazeno, jestliže na 8 plástů 39 x 24 cm připadá asi 10 tisíc včel. Hustší obsazení v době rozvoje může vést k propuknutí rojové nálady. Taková včelstva pak sama vydávají dostatek tepla v důsledku látkové výměny jednotlivých včel. V úle sedí volněji než včelstva méně početná, obsazují tedy (a mikroklimaticky ovládají) vzhledem k množství včel relativně větší plochu plástů.
