Téma: 

uzly

Artróza prstů na ruce

Výrůstky na kloubech prstů ruky

Tvrdé, artrotické ztluštění distálních kloubů se označuje jako Heberdenovy uzly, podobné postižení proximálních interfalangeálních kloubů pak jako Bouchardovy uzly. Na těchto drobných kloubech prstů mohou být dále patrné i osové deformity (desaxace). Klouby rukou jsou v aktivním stadiu oteklé a bolestivé na pohmat, mohou být i lehce zarudlé. Jelikož ruka slouží jako pracovní nástroj, toto postižení se především projevuje při ručních pracích, a to nejen při těžké manuální práci, ale i při běžných denních činnostech. Těmito problémy jsou opět častěji postiženy ženy.

Léčba je převážně operativní, u postižení Bouchardovými uzly je možno odstranit výrůstky a poškozený kloub nahradit umělým implantátem.

Heberdenovy uzly

U postižení Heberdenovými uzly se provádí zpevnění kloubu, kdy se odstraňují výrůstky a upravuje se i osová deformita.

Zdroj: Artróza prstů na ruce
Zveřejněno dne: 6.6.2017

Artróza prstů na ruce

Heberdenova artróza

Heberdenovy uzly jsou zhrublé druhé mezičlánkové klouby prstů ruky DIP kostními výrůstky – osteofyty. Jedná se o druh kloubní deformace při artróze, mnohdy s dědičným výskytem. Postihuje ženy asi 10x častěji než muže. Někdy se výskyt Heberdenovy artrózy označuje jako Heberdenova polyartróza.

Zdroj: Artróza prstů na ruce
Zveřejněno dne: 6.6.2017

Solární keratóza

Karcinom vycházející z buněk mazových žláz

Karcinom vycházející z buněk mazových žláz vypadá jako velice tuhé, tvrdé a nebolestivé uzly kdekoli na těle, velice častá je ale lokalizace v oblasti očních víček, kde se často chybně považuje za nezhoubné útvary. Zde je zapotřebí speciální opatrnosti.

Zdroj: Solární keratóza
Zveřejněno dne: 26.4.2017

Fundoplikace

Jak se provádí

Pacient se dostaví s kompletním předoperačním vyšetřením na příjmovou ambulanci, kde je vypsán příjem, poté je odeslán na chirurgické oddělení. K operaci je indikován většinou na druhý den. K operaci je oholen na břiše a musí být na lačno. Po zavedení laparoskopického přístroje se detekuje stav jícnového prostoru. Dále se preparuje pomocí harmonického skalpelu oblast jícnového hiátu. Při preparaci se uvolní abdominální jícen, což usnadní založení manžety. Manžeta by měla být 25 až 30 mm široká, volně založená kolem mobilizovaného abdominálního jícnu se zavedenou žaludeční sondou. Obě části manžety se uchopí do kleští a před jícnem se sešijí. Dále se dvěma stehy zúží za jícnem hiát. Šití se může provádět dvěma způsoby. Uzly se zakládají buď intrakorporálně pomocí endoskopických jehelců, nebo extrakorporálně, kdy se dotahují speciální tyčinkou přes trokar. Endoskopické šití a uzlování vyžaduje nácvik, proto tento operační výkon provádí pouze zkušení lékaři. Samotný operační výkon se končí celkovou revizí, kontrolou krvácení a odstraněním sondy. Celý zákrok trvá přibližně 90 minut. Pacient cítí po operaci okamžitou úlevu. V den operace je pacient živen infuzemi, druhý až třetí den se podávají tekutiny a čtvrtý až pátý den postupně kašovitá a pevná strava. Jestliže pacientovi příjem stravy nečiní potíže, je propuštěn do ambulantní péče.

Pokud jsou podmínky nepřehledné, komplikované srůsty, pak se volí konverze operačního výkonu a zákrok se dokončuje otevřenou cestou klasického řezu v nadbřišku. Jako komplikace operačního výkonu jsou uváděny pneumotorax (vzduch v dutině pohrudniční), dále perforace (proděravění) žaludku či jícnu, které se řeší stehem a drenáží. V pooperačním období musí pacienti cca 5 až 6 týdnů počítat s jistým diskomfortem v oblasti polykání soust. Je třeba sousta dobře kousat a hodně zapíjet. V prvních týdnech se nedoporučuje konzumovat rýži.

Zde můžete vidět, jak se provádí fundoplikace.

Zdroj: Fundoplikace
Zveřejněno dne: 14.7.2015

Polypy

Polyp v děloze

Podle uložení na děloze rozlišujeme polypy děložního hrdla, které je snadné diagnostikovat při běžném gynekologickém vyšetření v zrcadlech, neboť obvykle prominují (vystupují) z děložního hrdla navenek čili do pochvy, a dále polypy děložního těla, jež se nacházejí uvnitř dělohy neboli v d. dutině. Tento druhý typ se zjišťuje obtížněji, běžným gynekologickým vyšetřením (v zrcadlech a pohmatem) jej diagnostikovat nelze a více či méně jasné podezření na něj lze získat vaginálním ultrazvukovým vyšetřením. Definitivně se potvrdí až při hysteroskopii neboli endoskopickém zobrazení děložní dutiny.

Polypy v děloze jsou nezhoubné gynekologické nádory. V drtivé většině případů se jedná o benigní čili nezhoubné slizniční výrůstky. Problém však může být v mylné diagnóze, kdy se za zdáním polypu může skrývat skutečný zhoubný nádor. Přesnou příčinu vzniku neznáme; u p. hrdla můžeme spekulovat o vlivu chronického dráždění hrdla například záněty. Polypy děložního těla zase patrně souvisí s nadměrným vlivem ženských hormonů estrogenů, které obecně způsobují proliferaci neboli růst děložní sliznice (endometria) – tyto polypy se také často nazývají polypy endometriální. Je známo, že při dlouhodobém, často mnohaletém užívání preparátu s účinnou látkou tamoxifen, jenž celkově tlumí působení estrogenů u pacientek léčených pro karcinom prsu, bývá výskyt endometriálních polypů poměrně hojný a typický. Genetika či další rizikové faktory nejsou známé.

Typickým příznakem pro oba typy děložních polypů je krvácení. U polypů hrdla děložního jde spíše o mírné krvácení a špinění, nejčastěji po pohlavním styku či gynekologickém vyšetření (tedy tzv. kontaktní krvácení). U polypů těla děložního se jedná o typicky nadměrně silné menstruace či krvácení mimo cyklus. Polypy nebolí. Krvácení či silná menstruace je ale samozřejmě velmi nespecifický příznak řady dalších gynekologických diagnóz, například děložních myomů. Myomy jsou však již typické nádory (naštěstí také nezhoubné), obvykle tuhé uzlíky či uzly vycházející z děložní svaloviny těla děložního, které se dají poměrně spolehlivě odlišit od jiných problémů ultrazvukem, ale i vyšetřením palpačním, neboť více či méně výrazně zvětšují celou dělohu (na rozdíl od polypů, kdy velikost dělohy zůstává nezměněna). Dalším symptomem může být i neplodnost nebo opakované potraty. Dosti často se však polyp neprojevuje nijak, je tedy asymptomatický a může být náhodným nálezem při preventivním gynekologickém vyšetření.

Hlavní vyšetření potvrzující polyp děložní již byla naznačena výše, tedy základní, klinické gynekologické vyšetření (v zrcadlech a pohmatem) a vaginální ultrazvuk.

K potvrzení a případně operačnímu řešení polypů těla děložního slouží hysteroskopie (endoskopická vyšetřovací metoda, při níž lze zároveň provést léčebný zákrok). Postup je víceméně podobný tomu, jenž se praktikuje v případě děložních myomů, i když zde je k chirurgickému řešení většinou nutný přístup přes stěnu břišní, tedy laparoskopickým nebo klasickým (otevřeným) způsobem. Hysteroskopické odstranění myomu je možné pouze u jednoho typu myomů, které jsou umístěny v děložní dutině (podobně jako endometriální polyp).

Žena může s polypy normálně žít, zejména pokud jí nezpůsobuje krvácivé či reprodukční obtíže. Na druhé straně i při nálezu klinicky dosud němého polypu (neprojevuje se příznaky, je tzv. asymptomatický) většinou doporučujeme jeho odstranění. A to především proto, abychom histologicky ověřili jeho nezhoubnou povahu. U žen plánujících graviditu jde také o jistou prevenci potratu nebo nepříjemného krvácení v průběhu těhotenství. Jiné procedury než naznačené výše ani farmaka (léky) k léčbě polypů nejsou bohužel známy. Nicméně odstranění polypu děložního hrdla je velmi jednoduchým, malým, obvykle nebolestivým zákrokem, někdy proveditelným i pouze ambulantně. Jeho odstranění hysteroskopicky je pak každopádně výkonem miniinvazivním, prováděným pouze přes pochvu a děložní hrdlo. Hysteroskopická polypektomie endometriálního polypu děložního těla je většinou asi 10minutový zákrok v krátké celkové anestezii, s použitím vhodného, velmi tenkého instrumentaria. Lze ho provést i bez anestezie, pokud není polyp v dutině děložní příliš velký (řekněme nad 1–1,5cm), pokud je pacientka k tomuto vhodná (zda snese asi na 5–10 minut dyskomfort typu bolestivého menses, což je snazší u žen, jež vaginálně rodily) a pokud je pracoviště vybaveno tenkou optikou (3,2 mm) a operatér má v tomto směru zkušenosti. Jinak je standardem provádět tento výkon v celkové anestezii.

Chirurgické odstranění (operace) – je třeba odlišit odstranění polypů hrdla a těla dělohy. U polypů hrdla se po ozřejmění nálezu v gynekologických zrcadlech polyp uchopí vhodným úchopovým nástrojem a šetrně abtorkvuje (odkroutí) od dělohy. Zpravidla nejde o výkon bolestivý, lze jej provést i ambulantně, eventuálně použít lokální anestezii, případně anestezii celkovou, pokud tento postup žena preferuje nebo jde o ženu velmi citlivou (postup hysteroskopického odstranění polypu děložní dutiny byl popsán výše). Ženám v naprosté většině případů nehrozí žádné zásadní komplikace (ani během výkonu či těsně po něm), tedy ani ztráta dělohy. Potíže v sexuální oblasti problémem nebývají.

Polypy děložní dutiny (těla děložního) mohou způsobovat neplodnost nebo například přispívat k neúspěchu léčby neplodnosti mimotělním oplodněním. Nicméně žena s polypy může jak otěhotnět, tak i donosit plod. Polyp v hrdle ho může mechanicky „ucpat“ a tím znemožnit spermiím prostoupit do dělohy, tzn. je také zdrojem neplodnosti.

Zdroj: Polypy
Zveřejněno dne: 18.6.2014


SiteMAP