Téma: 

váček

Píštěl na dásni

Souvislost píštěle s váčkem pod mrtvým zubem

Zubní kanálky jsou příčinou bolesti dokonce i v již mrtvém zubu. Infekci je třeba zlikvidovat, ale mechanické čištění kanálku na to nestačí. Kořenový kanálek je prostor uvnitř kořenu zubu. Tyto dutiny mohou být v závislosti na zubu a člověku různě dlouhé, nejčastěji měří od 14 do 31 milimetrů. I jejich množství je individuální. V některých zubech najdeme jeden až dva kanálky, jinde jsou tři nebo čtyři. Zubní kanálky je někdy třeba vyčistit, neboť zanícená zubní dřeň v nich může být příčinou bolesti. Cílem zákroku je zlikvidovat infekci v kořenových kanálcích, aby se předešlo vzniku váčku u kořene zubu, nebo aby případný váček zmizel.

Váček se vytváří v okolí kořene nemocného zubu. Dochází tu k rozpuštění kosti a vzniku měkké tkáně, kde se likvidují přítomné bakterie. Po dobrém vyčištění kanálků není tato bariéra už potřeba a váček za několik měsíců zmizí. Kanálek je nutné rovněž důkladně chemicky vypláchnout, což zabíjí i bakterie v místech, kam se zubař nedostane. Pokud nedojde k ošetření infikovaných kanálků, akutní infekce, která se z nich šíří do těla, může v extrémním případě způsobit i smrt. Obvykle infekce není tak agresivní a u zubu vznikne chronický váček nebo píštěl. „Něco mezi“ je takzvaná periostitida, tedy akutní zánět kosti v okolí zubu, který však neohrožuje život. Ošetření má za cíl zachránit zub se zánětem zubního nervu nebo již mrtvý zub před vytržením. V případě, že kaz je již velmi hluboký a došlo k infekci kořenového systému zubu, je potřeba infikované kanálky opracovat, vydezinfikovat a pečlivě vyplnit. Kanálky se plní speciálními cementy a gutaperčou, což je vlastně guma. Kvalitní výplň pak zamezí dalšímu pronikání infekčních bakterií kořenovým kanálkem. I mrtvý zub se může kazit stejně jako živý. I mrtvý zub může bolet. U neošetřených zubů bakterie volně proudí mezi ústy a kostí. Navíc produkují plyn a ten se v zubu hromadí. Nejčastěji zuby bolí na skus. Mrtvé zuby jsou křehké a je třeba je proteticky ošetřit, aby nepraskaly a nemusely se vytahovat.

Zdroj: Píštěl na dásni
Zveřejněno dne: 22.11.2016

Píštěl na dásni

Extrakce zubu při váčku na dásni

Neléčené infekce v ústech mohou být i příčinou velmi vážných zdravotních komplikací, jako je infarkt nebo mozková mrtvice. Péčí o zuby můžeme ovlivnit zdraví celého našeho těla do větší míry, než jsme si možná dosud mysleli. Pokud není ošetřen zubní kaz, bakterie se z něj šíří dále do kořenového systému zubu a následně do okolí kořenového hrotu. Tak vzniká zubní váček. Nějakou dobu může imunitní systém zánět zvládat a pacient o zánětu nemusí vědět. To ale neznamená, že se bakterie a jejich produkty nešíří do organismu. Při jakémkoliv oslabení imunitního systému se zánět aktivuje, začne bolet a může se začít šířit do okolí. Váček je zánět, se kterým organismus musí bojovat, nehledě na možné komplikace se zánětem spojené. Proto je nutné jej léčit a nepřehlížet ho. Pokud je stav zánětu tak velký, že jej nelze léčit, nastupuje extrakce zubu, tedy jeho vytržení. A to je nevratný úkon, takže se každý zubní lékař snaží takto postižený zub zachránit.

Mnoho pacientů se domnívá, že váček na dásni vzniká v důsledku špatných zubů kvůli horší imunitě, nebo dokonce z dědičných, tedy genetických důvodů. Příčina je přitom úplně někde jinde. Tak jako u mnoha dalších problémů v dutině ústní, tak i v tomto případě je původcem vzniku váčku na dásni infekce. Tato infekce se většinou šíří ze zubu. Nejlepší prevencí je dodržování pravidelné a kvalitní ústní hygieny. Je proto důležité odstraňovat zubní plak, který umožňuje růst bakterií. Proto si čistěte zuby dvakrát denně a používejte mezizubní kartáčky. Je zcela nevhodné, aby vám zůstávaly kousky potravy v mezizubních prostorách. Důležitá je i kvalitní a pestrá strava, abyste netrpěli nedostatkem vitamínů. Všechny tyto faktory mohou vést nejenom k oslabení samotných zubů, ale i dásní. Oslabené dásně je pak snadné poranit tvrdšími částmi potravy. Od poraněné dásně není daleko ke vzniku váčku na dásni. Eliminovat byste měli i konzumaci sladkostí a různých slazených nápojů. Kouření a přemíra alkoholu také patří mezi negativní vlivy.

Zdroj: Píštěl na dásni
Zveřejněno dne: 22.11.2016

Nemoci dásní

Váček na dásni

Vytékání hnisu z dásně značí závažnější stupeň zánětu dásně, popřípadě dásní, a to parodontitidu. Hnis se objevuje při zatlačení na dáseň u zubního krčku. Je velmi důležité situaci nepodceňovat a problém co nejdříve konzultovat se svým zubním lékařem, který zahájí vhodnou léčbu. Hnis pochází ze zaníceného závěsného aparátu zubu, který je postižen. V blízkosti kontaktu zubu s dásní okolní dáseň zbytní a vytvoří takzvaný parodontální chobot, který při neléčené parodontóze může zadržovat hnis a vytvořit tak parodontální váček. Váček se může rozšířit i na kostní tkáň zubní jamky čelisti, při neléčeném abscesu hrozí vynětí zubu.

Zdroj: Nemoci dásní
Zveřejněno dne: 26.8.2016

Nemoci dásní

Váček na dásni u dětí

Váček nad dětským zubem na dásni nemá většinou nic společného s váčky u dospělých. Není v něm žádný hnis, ale produkty postupného rozpouštění kořenů dětských zoubků působením zubu stálého. Ty odcházely dírou v zoubku, aniž byste cokoliv pozorovali, pokud se díra v zubu ucpe cementem, tyto produkty nemají kudy odcházet, hledají si cestu ven a většinou se to projeví na dásni. Pokud dané místo nebolí, ani zoubek ne, ničemu to nevadí, časem váček praskne sám. Pak se však může zase udělat ještě i několikrát, než se zoubek začne hýbat a vypadne. Bývá to časté, většinou nebolestivé, mnohdy to děti ani rodiče vůbec nepostřehnou.

Zdroj: Nemoci dásní
Zveřejněno dne: 26.8.2016

Ucho

Kulovitý váček

Kulovitý váček (sacculus) je váček v labyrintu vnitřního ucha obratlovců. Jedná se o část rovnovážného (vestibulárního) aparátu, uvnitř váčku je epitel s místem zvaným „makula“ – shlukem vláskových buněk. Uvnitř váčku bývá přítomen takzvaný otolit, konkrece uhličitanu vápenatého, která funguje podobně jako statolity v rovnovážných orgánech bezobratlých. Někdy (u ryb) otolit vyplňuje téměř celou dutinu váčku a jeho tvar může být používán pro určování druhů ryb. Funkcí kulovitého váčku je vnímání polohy těla, gravitace a lineárního zrychlování a zpomalování pohybu (podobně jako podobný, ale větší utriculus, tedy vejčitý váček).

Lidský sacculus je sférického (kulovitého) tvaru, má na délku asi 2–3 mm. Je spojen s vejčitým váčkem pomocí ductus utriculosaccularis. Ve vzpřímené poloze jsou řasinky vláskových buněk v kulovitém váčku uspořádány horizontálně, což je činí vnímavějšími vůči vertikálnímu pohybu (například při seskoku z vyvýšeného místa – řasinky se ohýbají směrem nahoru). Z vláskových buněk se signál o pohybu převádí na příslušné neurony sluchově rovnovážného nervu, jímž putují do mozku.

Zde můžete vidět, jak vypadá kulovitý váček.

Zdroj: Ucho
Zveřejněno dne: 4.10.2016

Šalvěj lékařská

Zevní účinky šalvěje

Šalvěj má mnoho výborných léčivých vlastností, ale nejvýznamnější je její antibakteriální účinek při chorobách dutiny ústní a krku. Šalvěj zde působí jako přírodní antibiotikum. Šalvěj se výborně uplatní na výplachy úst u lidí, které trápí paradontóza a zánět dásní, ale zabírá také i na akutní zubní váčky, protože zubní váček je zánětlivé onemocnění, vzniklé díky přemnožení bakterií u zubního krčku, které šalvěj účinně léčí. Kloktání šalvěje také dobře funguje jako domací léčba aftů. Dále pomáhá kloktání odvaru ze šalvěje na angínu, bakteriální zánět v krku. Odvar ze šalvěje mírní otlaky od zubní protézy. Dále šalvěj dobře poslouží k omývání a k obkladům kožních chorob, na různé ekzémy, dermatitidy, a také šalvěj pomáhá na zklidnění akné. Na akné je výborné smíchat odvar ze šalvěje s odvarem z yzopu, heřmánku a listů ořešáku a tím postižená místa s akné potírat.
 

Zdroj: Šalvěj lékařská
Zveřejněno dne: 7.7.2012

Olej z máty peprné

Recept na domácí olej z máty

Olej z máty peprné se připraví ze suchých listů a stonků máty peprné, které ale nejsou starší, než 2 měsíce od sběru! Ze starých suchých rostlin se rychle odpaří i léčivý olej, který chceme z rostliny dostat. Na přípravu budeme potřebovat velkou sklenici od okurek, kterou naplníme nasekanou natí z máty peprné a mírňoulince ji do sklenice natlačíme. Pak to zalijeme kvalitním slunečnicovým olejem, až po okraj. Sklenici zavřeme a ponoříme ji do vodní lázně o stálé teplotě 60°C, kde ji přiklopenou necháme celý jeden týden. V procesu výroby domácího oleje z máty je důležité, aby byla po celou dobu udržována konstantní teplota a ke sklenici neprocházelo žádné světlo. Po týdnu rozehřátý olej přelijeme přes cedník, do kterého jsme předem umístili dvě vrstvy dostatečně velké sterilní bavlněné tkaniny, například z levného bílého trička. Sedlinu, která zůstane v sítku, pořádně vymačkejte otáčením bavlněné tkaniny do copu. Tím vznikne tvrdší váček, který pak umístěte mezi dvě prkénka, která k sobě přitlačte kutilskými šroubovacími sponami. Cílem je vylisovat ze sedliny co nejvíce oleje, protože v sedlině je mátová olej nejkoncentrovanější a tedy i nejvzácnější. Proto je dobré toto závěrečné lisování nepodcenit!

Zdroj: Olej z máty peprné
Zveřejněno dne: 30.10.2012

Pálení chodidel

Pálení chodidel při chůzi

Pálení chodidel při chůzi může být způsobeno nevhodnou obuví. Takovéto pálení z bot může zapříčinit i onemocnění Achillovy paty. Achillova pata je pojem pro zanícení Achillovy šlachy, která se nachází na zadní straně patní kosti (calcaneus). Lýtkové svaly formují tuto šlachu a poskytují potřebnou sílu pro chůzi. Slouží také jako hlavní „pumpa“ pro oběh krve v nohách. Achillova pata je vystavena značnému třecímu tlaku jak ze špatně padnoucí obuvi, tak z natahování svalu v místě upevnění na šlachu, zejména je-li šlacha „tuhá“. Bolest často snižuje jednoduchá léčba. Chlaďte chodidlo ledem po dobu 20 minut nebo mírně chodidlo protahujte po zahřátí. Měli byste protahovat rovněž páteř a hýžďové svaly, neboť tyto oblasti pracují závisle na sobě. Dbejte na to, aby obuv netlačila na patní šlachu a dávala odpovídající podporu klenbám chodidla. Problémy Achillovy paty zhoršuje také nepřiměřená plochá noha. Nošení vhodných ortopedických pomůcek a vložek napomáhá ke správné stabilizaci a podpoře chodidla a kontroluje pronaci chodidla při chůzi. Nadzvednutím paty pomocí gelové korekce se snižuje tah šlachy a tlumí se nárazy, které jí procházejí.

V některých případech dochází i k zanícení bursy, což je váček, který se objevuje mezi svaly nebo v oblasti kloubů a působí jako tlumič mezi upevněním šlachy a kostí. Zanícení se projevuje otokem a lokální bolestí. Tento problém by měl být okamžitě konzultován s odborným lékařem. Ortopedické pomůcky či protahování chodidel mohou přinést úlevu; případný výskyt infekce je nutné odborně léčit.

Zdroj: Pálení chodidel
Zveřejněno dne: 26.4.2016

Ucho

Anatomie lidského ucha

Vnější ucho (auris externa) se skládá z boltce, zvukovodu a bubínku.

Boltec je tvořen chrupavkou (pouze lalůček chrupavčitou kostru nemá) a směřuje akustické vlny do zvukovodu. Velikost a tvar boltce nemají vliv na sluch.

Vnější zvukovod (také se mu říká sluchový kanálek) je trubice, která má část chrupavčitou a kostěnou. Na konci zvukovodu se nachází bubínek, hranice mezi zevním a středním uchem. Zvuková vlna, která projde zvukovodem, naráží do bubínku a putuje dál do nitra ucha. Délka zvukovodu dospělého člověka je asi 3 cm.

Bubínek je vazivová blanka na konci zvukovodu, cca 0,1 mm silná. Zvuková vlna jej rozechvěje, bubínek ji zesílí a předá do středního ucha. Zdravý bubínek je lesklý a má šedavou barvu.

Výstelka zvukovodu obsahuje mazové žlázy, které produkují ušní maz. Zvukovod má samočisticí schopnost – nečistoty jsou z něj vypuzovány směrem ven.

Zde můžete vidět, jak vypadá vnější ucho.

Zevní ucho vede zvukové vlny k bubínku, přičemž má zřetelně směrový efekt.

Střední ucho (auris media) je systém vzduchem vyplněných dutin, vystlaných sliznicí. Začíná bubínkem, na nějž jsou napojeny tři sluchové kůstky. Patří mezi ně kladívko (malleus), kovadlinka (incus) a třmínek (stapes). Řetěz kůstek přenáší zvuk od bubínku do vnitřního ucha – ploténka třmínku se dotýká oválného okénka v labyrintu. Střední ucho je odděleno od vnitřního ucha membránami, které uzavírají oválné předsíňové okénko (vestibulární) a kruhového hlemýžďové (kochleární) okénko. Zesílení zvuku se uskutečňuje pákovou funkcí sluchových kůstek, které přenášejí zvukové vlny z většího povrchu bubínku na menší plochu povrchu membrány předsíňového okénka. Nadměrně silné zvuky se tlumí pomocí dvou malých kosterních svalů ve středním uchu (napínač bubínku a třmínkový sval). Svalová vřeténka uvnitř těchto svalů reagují na protažení svalu tím, že spouští takzvaný akustický reflex, který způsobuje smrštění těchto svalů. Stupeň protažení je dán intenzitou zvuku (hlasitostí). Hlasité zvuky se tlumí proto, že natažení svalů a jejich následná reflexní kontrakce zabraňuje nadměrnému pohybu sluchových kůstek.

Střední ucho má činnost převodní a ochrannou.

Zde můžete vidět, jak vypadá střední ucho.

Vnitřní ucho (auris interna) leží v kostěném labyrintu kosti skalní (os petrosum). Kostěný labyrint částečně kopíruje blanitý labyrint vyplněný endolymfou. Částmi kostěného labyrintu, které kopíruje blanitý labyrint, jsou 3 polokruhovité kanálky, vejčitý váček, kulovitý váček a hlemýžď.

Hlemýžď je stočená trubička naplněná tekutinou (endolymfou). Vibrace oválného okénka rozvlní endolymfu. Vlnění endolymfy rozechvěje krycí membránu Cortiho orgánu obsahujícího vláskové buňky (receptory sluchu). Každá buňka má vlásky zapuštěné do krycí membrány a zjišťuje její chvění, o kterém vysílá signály do mozku po sluchovém nervu. Signály jsou vnímány jako zvuk.

Rovnovážný (vestibulární, statokinetický) orgán slouží k detekci polohy a zrychlení. Skládá se z vejčitého a kulovitého váčku (utriculus a sacculus), které detekují polohu, a tří polokruhovitých kanálků detekujících zrychlení. Ve váčcích jsou dvě na sebe kolmé vrstvy vláskových buněk s vlásky zapuštěnými do rosolu obsahujícího krystalky uhličitanu vápenatého. K vnímání zrychlení slouží vláskové buňky na začátku a na konci polokruhovitých kanálků, které vnímají změny v proudění endolymfy v kanálcích. Předrážděním tohoto orgánu vzniká mořská nemoc.

Ze středního ucha do nosohltanu vyúsťuje Eustachova trubice (tuba Eustachi, tuba auditiva, sluchová středoušní trubice), která vyrovnává tlak ve středním uchu s tlakem v okolním prostředí. Pomáhá také čistit středoušní dutinu.

Zde můžete vidět, jak vypadá vnitřní ucho.

Zdroj: Ucho
Zveřejněno dne: 4.10.2016

Píštěl na dásni

Resekce zubu při váčku na dásni

Při zubním váčku je zub citlivý na poklep anebo na tlak. V okolí zubu se projevují bolesti, které postupně zesilují. Může dojít ke zduření v ústní dutině, což bývá často doprovázeno horečkou. Někdy mohou nastat i komplikace a zánět se stává chronickým. Ohnisko zánětu na špičce kořenu se může zapouzdřit a stát se zdrojem chronických onemocnění jiných orgánů. Může se vytvořit čelistní cysta a dojít ke zhnisání čelistních dutin.

Jde-li o pevně zakořeněný zub s neporušenými okolními tkáněmi, jehož příznivé vyhlídky potvrdí rentgenový snímek, lékař rozhodne o jeho léčbě. Někdy lékař doporučí pro zachování zubu resekci kořenového hrotu s hnisavým váčkem. Jedná se o chirurgický zákrok, při kterém se provede apikální resekce. Apikální resekce je kostní kyretáž, což znamená, že se provede řez do zubního kořenového hrotu. Při této resekci se může odstranit maximálně třetina celého kořene. Po výkonu dochází k důkladnému seznámení s pooperační péčí, která pomůže situaci výrazně zlepšit, aby se zabránilo další infekci v řezu. V některých případech jsou předepsána i antibiotika, ale nejsou nezbytná. Také protizánětlivé léky, jako je ibuprofen, se mohou vypořádat s urychlením léčby odoperovaného zubního váčku. Týden rekonvalescence pak umožní odstranění stehů, ale zotavení kosti trvá ještě trochu déle. Apikální resekce je nejlepší způsob, jak se zbavit váčku, který by jinak mohl způsobovat další problémy. Další, a to konečná alternativa je pak vytržení zubu, proto se doporučuje, aby byl váček léčen v rané etapě, díky čemuž nemusí dojít k odstranění zubu.

K domácí léčbě jsou po resekci vhodné bylinné výplachy, a to především odvarem z řepíku.

Zdroj: Píštěl na dásni
Zveřejněno dne: 22.11.2016


Sitemap | RSS