Téma: 

vejcovody

Podvázání vaječníků

Zkušenosti s podvazováním vaječníků

Podvázání vaječníků je zákrok, který blokuje vejcovody, čímž je zabráněno průniku spermií k vajíčku. Při podvázání vaječníků nejsou ženě odejmuty žádné orgány. Zákrok nemá žádné vedlejší účinky. Pro ženy, které ještě nerodily anebo nemají ujasněno, zda se v budoucnosti stanou rodičkami, je tento zákrok nevhodný. Přerušení vejcovodů a podvázání vaječníků je jedno a totéž. To první je spíše lékařský výraz, druhé se používá běžně hovorově.

Podvázání neboli sterilizace vaječníků představuje nejspolehlivější způsob, jak předejít nechtěnému otěhotnění. V případě této antikoncepční metody se provede blokace vaječníků tak, aby byl znemožněn kontakt ženského vajíčka s mužskou spermií.

Zákrok se provádí laparoskopicky (3 malé vpichy do dutiny břišní, samozřejmě v celkové anestezii). Pro uzavření vejcovodů jsou v současné době používány speciální uzávěry – kroužky nebo svorky. Nebo je využita tepelná metoda. V některých případech lékaři použijí i chirurgický steh, žena pak pobyde v nemocnici obvykle 3 dny. Zákrok nijak zvlášť nebolí a nemá vliv na hormonální funkce vaječníků. Jde jen o „uzavření“ vejcovodů, které nemá se základní funkcí vaječníků vůbec nic společného.

Od 1. 4. 2012 je možné provést na vlastní žádost podvázání vejcovodů, nikoli vaječníků, i bez splnění určitých podmínek. Indikací k zákroku jsou rovněž zdravotní důvody. Zákon o specifických zdravotnických službách rozumí zdravotními důvody takové nemoci nebo vady, u nichž existuje vysoká míra pravděpodobnosti vážného ohrožení zdraví nebo života v důsledku těhotenství nebo porodu nebo zdravého vývoje plodu nebo zdraví nebo života budoucího dítěte. Provedení sterilizace je možné pouze za zákonem stanovených podmínek, jedná se zejména o nutnost písemného souhlasu pacienta nebo jeho zákonného zástupce před provedením samotného výkonu. Délka zákroku se pohybuje kolem 30 minut. Zákrok vyžaduje jednodenní hospitalizaci.

Zdroj: Podvázání vaječníků
Zveřejněno dne: 13.4.2016

Diskuze: Re: horvathova

Sterilizace ve formě podvázání vejcovodů je nevratný zásah, který zabraňuje přirozenému početí do konce života. Jediná možnost, jak otěhotnět s podvázanými vejcovody, je umělé oplodnění. O možnostech umělého oplodnění ve vašem případě vám více poví váš gynekolog.

Zdraví Cempírek!

Zdroj: diskuze Horvathova
Odesláno dne: 3.10.2016 uživatelem Cempírek

Neplodnost u žen

Jak se diagnostikuje příčina neplodnosti?

Neplodnost mužů se zjišťuje analýzou spermatu; test hodnotí kvantitu a kvalitu spermatu. Krevní test se používá na kontrolu hladiny testosteronu a dalších mužských hormonů. Pokud se jedná o ženskou neplodnost, lékař vás může odeslat k několika testům, včetně:

  • Hysterosalpingografie – jde o ultrazvukové nebo rentgenové vyšetření, které poskytne lékaři informace o stavu reprodukčních orgánů. Barva nebo fyziologický roztok bývají vstřikovány do děložního čípku a sleduje se jejich cesta k vejcovodům, ultrazvuk nebo rentgen odhalí, zda jsou vejcovody průchozí nebo blokované.
  • Laparoskopie – při této metodě je laparoskop (štíhlá trubička opatřená fiberoptickou kamerou) vložen do břicha přes malý řez v pupíku. Laparoskop umožňuje lékaři prohlédnout si dělohu, vaječníky a vejcovody, aby byly detekovány abnormální výrůstky (endometrióza). Lékař rovněž může zjistit, zda se vejcovody otevírají ve stejnou dobu.

Zdroj: Neplodnost u žen
Zveřejněno dne: 21.2.2013

Léčba neplodnosti

Typy léčby

Léčba pro ženy

Léčba neplodnosti u žen je samozřejmě závislá na tom, co brání otěhotnění. Někdy však nemusí být příčina známa.

  • Problémy s ovulací – předepisuje se medikamentózní léčba.
  • Nevysvětlitelná plodnost – když lékař nemůže zjistit příčiny neplodnosti u vás i vašeho partnera, může léčba zahrnovat buď léky, nebo hormonální injekce, či inseminaci.
  • Blokované nebo poškozené vejcovody – provádí se operace vejcovodů.
  • Endometrióza – u mírné až střední endometriózy zahrnuje léčba laparoskopickou operaci, kdy dojde k odstranění endometriální tkáně. Tato léčba však nebývá možná, pokud trpíte závažnou endometriózou.

Léčba pro muže

Lékař vám může doporučit inseminaci. Spermie jsou shromažďovány a pak zahuštěny, aby došlo ke zvýšení počtu zdravých spermií pro inseminaci.

Nefungující počáteční léčba

Mnoho párů, které mají problémy s otěhotněním, dospěje ke společnému bodu, kdy se musí rozhodnout, zda chtějí zkusit asistovanou reprodukci.

  • In vitro fertilizace je nejčastějším typem asistované reprodukce, jde o umístění oplodněného vajíčka do dělohy přes děložní čípek.
  • Intracytoplazmatická injekce spermie – provádí se v laboratoři, kde lékař vstřikuje přímo jednu spermii do jednoho vajíčka. Pokud dojde k oplodnění, lékař vloží embryo do dělohy ženy.

Zdroj: Léčba neplodnosti
Zveřejněno dne: 18.2.2013

Neplodnost u žen

Jak je ženská neplodnost léčena?

  • Laparoskopie – ženy, u kterých byl diagnostikován problém s vejcovody nebo onemocnění pánve, mohou podstoupit rekonstrukci reprodukčních orgánů nebo mohou otěhotnět prostřednictvím in vitro fertilizace. Laparoskopie může odstranit zjizvenou tkáň, léčit endometriózu, odstranit cysty na vaječnících a otevřít zablokované cesty.
  • Hysteroskopie – umístění hysteroskopu přes pochvu do dělohy může být použito k odstranění polypů a myomů, k úpravě zjizvené tkáně a k otevření blokovaných cest.
  • Lékařská terapie – ženám trpícím ovulačními problémy mohou pomoci předepsané léky.
  • Intrauterinní inseminace – odkazuje na laboratorní postupy, které shromažďují sperma, opláchnuté speciálním roztokem, a pak je umístí v době ovulace do dělohy. Spermie jsou do dělohy aplikovány přes úzký plastový katétr, který se vkládá do pochvy. Tento postup může být proveden v kombinaci s léky, které stimulují ovulaci.
  • In vitro fertilizace – vajíčka jsou oplodněna laboratorně a poté umístěna do dělohy. Ženám jsou pro stimulaci vajíček předepsány gonadotropiny; jestliže monitorování zjistí, že jsou vajíčka v pořádku, jsou vyjmuta pomocí vaginální ultrazvukové sondy s jehlou. Spermie se shromáždí, propláchnou a přidají se k vajíčkům. O několik dní později jsou embrya (oplozená vajíčka) vrácena do dělohy pomocí nitroděložního oplodňovacího katétru. Jakákoli další embrya mohou být se souhlasem páru zmražena pro další použití.
  • Intracytoplazmatická injektáž spermie se používá tehdy, když spermie nedokážou „doputovat“ k vajíčku. Spermie se injekčně vloží do vajíčka a poté se umístí do dělohy ženy.
  • Dárcovství vajíček – pomáhá k dosažení těhotenství ženám, které nemají normálně fungující vajíčka, ale mají normální dělohu. Dárcovství vajíček znamená odebrání vajíček z vaječníku od ženy, která prošla stimulací vaječníků (užívání léků na plodnost). Dárcovská vajíčka jsou pak laboratorně spojena se spermiemi partnera. Oplodněná vajíčka jsou vrácena do dělohy.

Lékařská terapie a in vitro fertilizace zvyšuje pravděpodobnost otěhotnění i u žen s diagnózou nevysvětlitelné neplodnosti.

Zdroj: Neplodnost u žen
Zveřejněno dne: 21.2.2013

Sterilizace ženy

Zkušenosti se sterilizací

Sterilizace u žen spočívá v podvázání vejcovodů. Tím se zabrání transportu vajíčka z vaječníků do dělohy i jeho oplodnění. V dnešní době se díky rozvoji laparoskopických metod prakticky provádí tento zákrok jenom tímto způsobem. Znamená to zavedení tenkého optického zařízení pupeční jizvou (asi 1 cm v průměru) a dalšího pomocného nástroje těsně nad sponou stydkou (asi 0,5 cm v průměru). Vejcovod je potom přerušen tepelnou energií a nůžkami. Procedura netrvá déle než 10–15 minut. Pobyt v nemocnici je obvykle 2–3 dny. Menší procento sterilizací je prováděno v průběhu císařského řezu. V tomto případě se provádí klasické podvázání vejcovodů silonovým stehem a jejich následné přerušení nůžkami.

Jde o velice bezpečnou metodu antikoncepce s těhotenským rizikem (Pearlův index) 0,015–0,04 (počet otěhotnění na 100 žen za rok). Samotná operace je poměrně jednoduchá s minimálními komplikacemi. Pearlův index je číslo, které vyjadřuje počet nechtěných těhotenství v průběhu jednoho roku u 100 žen, které používaly stejnou konkrétní antikoncepční metodu.

Operace je ve většině případů nevratná a sterilizace je na celý zbytek života. Tím je určena i skupina žen, pro kterou je sterilizace vhodná. Jsou to především ženy s ukončenou reprodukcí.

Existuje sice možnost navrácení plodnosti, a to pomocí mikrochirurgického zprůchodnění vejcovodů. Jde však o obtížnější operaci, než je samotná sterilizace, a její úspěšnost není nijak velká, udává se 43 až 88 %, proto se na ni nelze spoléhat.

Také lze provést dočasnou sterilizaci. Jde o relativní novinku, při které jsou vejcovody ucpány gelovou zátkou, která je vyrobena ze stejné látky jako kontaktní čočky. Tyto zátky se vloží do ústí vejcovodů a po nabobtnání je ucpou. Součástí každé zátky je tenké monofilové vlákno, pomocí kterého lze zátku odstranit a vrátit vejcovodům jejich původní funkci.

Restrikce je oproti jiným zemím světa značná a nepomáhá rozšíření sterilizace. Přerušení vejcovodů bývá téměř nevratné a jejich opětovné zprůchodnění obtížně proveditelné. V současné době je snahou vyvinout takový systém (svorky, dočasné zátky), který by umožnil funkci vejcovodů po odstranění obnovit. Metodou volby proto u těch žen, které si své předchozí rozhodnutí rozmyslí, zůstává umělé oplodnění.

Zdroj: Sterilizace ženy
Zveřejněno dne: 31.3.2017

Bolest v podbřišku

Bolest v podbřišku a výtok

Právě trichomonádový zánět pochvy se projevuje bolestmi v podbřišku, hojným řídkým výtokem, bolestmi při styku a někdy i svěděním zevních rodidel. Akutní fáze rychle přechází do chronického stadia, které je obvykle bezpříznakové. Léčba spočívá v podávání antibiotik ve formě polykacích tablet. Trichomonádový zánět pochvy patří mezi sexuálně přenosné nemoci. Výskyt je přímo úměrný počtu sexuálních partnerů, které je nutné vždy přeléčit, a to současně.

Další možností je zánět děložního hrdla. Nejčastějšími původci infekce jsou bakterie zvané chlamydie, mykoplazmata a gonokoky. Ženy si obvykle stěžují na hojný výtok, tupou bolest nad stydkou sponou a v kříži. V akutní fázi zánětu může být přítomna i teplota. Chronické formy se většinou projevují bolestivou menstruací, bolestmi při styku, eventuálně neplodností. Léčba spočívá v podávání antibiotik. Je-li to infekce pohlavně přenosná, je nutné přeléčit všechny sexuální partnery.

Rovněž zánět děložní sliznice je doprovázen bolestmi v podbřišku, které mohou vystřelovat do zad, dále únavou, špiněním nebo výtokem. Při akutní formě zánětu může být přítomna i teplota. Léčba spočívá v podávání antibiotik, léků proti teplotě a bolesti.

Hluboký pánevní zánět se obvykle šíří z dělohy do vejcovodů, dále k vaječníkům, a pokud není včas léčen, může postupovat dále do malé pánve. V malé pánvi může postihnout jakýkoli orgán včetně pobřišnice. Infekce se může rozšířit do malé pánve například i při zánětu slepého střeva. Začátek obtíží většinou navazuje na menstruaci. Objevuje se zvýšená teplota až horečka, výtok, krvácení, bolesti v podbřišku a v zádech. Mohou být i potíže s močením. Léčba záleží na celkovém stavu ženy. Jde-li o lehčí formu zánětu, může být žena léčena ambulantně podáváním antibiotik. Při závažnější formě zánětu by měla být žena léčena při hospitalizaci a nitrožilním podáváním antibiotik. Při zlepšení stavu je možné přejít na tabletovou formu.

Také kapavka se projevuje hnisavým výtokem, zánětem močové trubice a bolestmi v podbřišku. Podle charakteru pohlavního styku může být postižen i konečník, ústa a nosohltan. Onemocnění konečníku se projevuje výtokem, nucením na stolici, pálením a svěděním konečníku. Komplikovaná kapavka má vliv na plodnost, jelikož může přejít přes vejcovody až do malé pánve. Následkem mohou být potraty, předčasné porody, mimoděložní těhotenství a neplodnost. Léčba spočívá v podávání silných antibiotik a přeléčení všech sexuálních partnerů. Účinek antibiotik lze posílit podpůrnou léčbou enzymovými léky. Původcem onemocnění je bakterie Neisseria gonorrhoeae a má inkubační dobu 1–6 dní. Přenáší se výhradně pohlavním stykem.

Zdroj: Bolest v podbřišku
Zveřejněno dne: 20.9.2016

Přirození u dětí

Děti s nejednoznačným přirozením

Existuje mnoho vrozených vad, které se týkají pohlavních orgánů a močových cest. Tyto vady mohou mít vliv na ledviny (orgán, který filtruje pustiny z krve a moči), močovodů, močového měchýře, močové trubice a mužské či ženské genitálie. Mužské pohlavní orgány zahrnují penis, prostatu a varlata. Ženské pohlavní orgány pak zahrnují vagínu, dělohu, vejcovody a vaječníky.

Abnormality pohlavních orgánů a močových cest patří mezi nejčastější vrozené vady, které ovlivňují jedno dítě z deseti. Některé z těchto abnormalit jsou jen drobné problémy, které nemusejí způsobit žádné příznaky a mohou být snadno diagnostikovány. Jiné abnormality mohou způsobovat například infekce močových cest, blokády, bolesti a poškození ledvin nebo jejich selhání.

Příčiny problémů pohlavních a močových cest

Tyto problémy se dědí geneticky, tedy od rodičů. Konkrétní příčiny většinou nejsou známy. Je však zřejmé, že genetika a faktory životního prostředí ovlivňují vývoj genetických orgánů.

Diagnostika vad močových cest

Mnoho vad močových cest může být diagnostikováno před nebo po porodu, a to pomocí ultrazvukového vyšetření, které používá zvukové vlny zkoumající vnitřní orgány plodu. Po porodu jsou využívána nejen ultrazvuková vyšetření, ale i množství jiných testů.

Nejednoznačné genitálie

Děti, které se narodily s nejasnými pohlavními orgány, mají vnější pohlavní orgány, které se nedají rozeznat, ať už jde o mužské, nebo ženské přirození. Existuje mnoho příčin nejednoznačných genitálií, včetně chromozomálních a genetických poruch, hormonálních poruch, deficitu enzymu a nevysvětlitelné abnormality tkáně plodu, která se stane genitálií. Nejčastější příčinou nejednoznačných genitálií jsou dědičné poruchy nazývané jako kongenitální adrenální hyperplazie, které u těžkých forem mohou narušit funkci ledvin a způsobit tak smrt. Tato porucha zahrnuje nedostatek enzymu, který způsobuje nadměrnou produkci mužských hormonů v nadledvinách. Nadbytek androgenů u dívek způsobuje velký klitoris připomínající penis. Toto onemocnění může být diagnostikováno pomocí krevních testů a vyžaduje celoživotní léčbu chybějících hormonů. U dívek může dojít k chirurgickému zákroku, který pomůže odstranit mužský genitál.

Další častou příčinou nejednoznačných genitálií je androgenní syndrom necitlivosti. Postižené děti mají mužské chromozomy (XY), ale v důsledku genetických vad jejich buňky nereagují nebo jen částečně neodpovídají na androgeny (mužské hormony). Děti s kompletní androgenovou necitlivostí mají varlata a u žen to způsobuje nevyvinutí ženských orgánů, jako je děloha nebo vaječníky. Tyto děti jsou téměř vždy vychovány jako ženy a mají zcela normální ženský vzhled, ačkoli potřebují léčbu hormony, která jim způsobí pubertu. Děti s částečnou citlivostí androgenů mají buňky, které částečně reagují na androgeny a časté jsou nejednoznačné vnější genitálie.

Počet chromozomálních abnormalit také může vést k nejednoznačným genitáliím. Patří mezi ně gonadální dysgeneze, při které má dítě normální mužské chromozomy (XY), zároveň však má vnitřní nebo vnější ženské pohlavní orgány, nebo nejednoznačné zevní pohlavní orgány, a některé kombinace mužských a ženských vnitřních orgánů.

Když se narodí dítě s nejasnými pohlavními orgány, je třeba provést diagnostiku těchto orgánů. Ta zahrnuje fyzikální vyšetření, vyšetření krve, moči a někdy i ultrazvukové vyšetření nebo chirurgický zákrok.

Zdroj: Přirození u dětí
Zveřejněno dne: 27.3.2014

Anatomie břišní dutiny

Uložení orgánů v dutině břišní

Břišní dutina neboli peritoneální dutina se podle vtahu pobřišnice a orgánů dělí na:

  • peritoneální dutinu – je vystlána nástěnnou výstelkou, nachází se zde pobřišnice (jícen, žaludek, játra, slezina, tenké střevo a převážná část tlustého střeva, u žen děloha, vaječníky a vejcovody)
  • retroperitoneum – retroperitoneální dutina – leží za peritoneem, tj. za pobřišnicí (pankreas, ledviny, močovody, velké břišní tepny a žíly, mízní cévy, uzliny)

V dutině břišní se nachází fyziologicky malé množství tekutiny (50 ml).

Pobřišnice – peritoneum – je tenká lesklá a průsvitná blána, která vystýlá dutinu břišní a část dutiny pánevní a obaluje většinu orgánů. Představuje tak velkou plochu, na níž se snadno vstřebávají látky (povrch je tvořen semipermeabilní membránou), které pronikly do organismu, tedy bakterie, jedy, zánětlivá tekutina a podobně (hrozba sepse). Každé poškození pobřišnice vede k jejímu slepování a vzniku vazivových srůstů (srůsty sice zamezí šíření infekce, ale omezují pohyb některých úseků trávicí trubice). Je jen jedno peritoneum vystýlající dutinu břišní, na nástěnné a orgánové se rozlišuje pouze z praktických důvodů.

Předstěra – omentum – je pohyblivá dvojitá peritoneální řasa, která se dělí na dva základní typy:

  • malé omentum (o. minus) – rozprostírá se mezi žaludkem, duodenem a játry
  • velké omentum (o. majus) – začíná od velké žaludeční kurvatury, je duplikaturou peritonea tvořenou dvěma listy

Funkce: zvyšuje resorpční plochu pobřišnice (například pro peritoneální dialýzu – čištění krve při selhání ledvin pomocí opakovaného pravidelného napouštění dialyzační tekutiny do břišní dutiny). Podílí se na likvidaci zánětu a infekce v dutině břišní.

Dělení orgánů Peritoneální orgány: část jícnu, žaludek, játra, slezina, tenké střevo, převážná část tlustého střeva

Retroperitoneální orgány: pankreas, ledviny, močovody, močový měchýř, velké břišní tepny a žíly, u žen vejcovody, vaječníky a děloha

Jícen je svalová trubice, dlouhá 25–28 cm, která spojuje hltan a žaludek. Do dutiny břišní vstupuje otvorem v bránici, je uložen před páteří, horní část tvoří příčně pruhovaná svalovina, dolní část tvoří hladká svalovina. Sousto jím prochází aktivně – jde o koordinovanou peristaltickou vlnu vyvolanou polknutím.

Žaludek je vakovitě rozšířená část trávicí trubice, velikost i poloha je individuální, závisí například na náplni žaludku.

Části žaludku:

  • česlo (kardie)
  • fundus (formix) – vyklenutá část pod levou klenbou brániční, vyplněná vzduchem
  • tělo (corpus) a zakřivení
  • vrátník (pylorus) – zúžené místo při přechodu do dvanáctníku, podkladem je silný kruhovitý sval

Funkce žaludku: zadržení potravy, rozmělnění potravy, promísení potravy se žaludeční šťávou.

Žaludeční šťáva je produkována žaludeční sliznicí, je silně kyselá (pH 2,0–1,0) a slouží k chemickému zpracování potravy.

Tenké střevo má délku 4–6 m, skládá se v kličky, které pod játry a žaludkem vyplňují dutinu břišní a zasahují do malé pánve. Je zakryté tlustým střevem, dochází v něm k trávení a vstřebávání potravy.

Anatomicky se dělí na 3 oddíly:

  • dvanáctník
  • lačník
  • kyčelník

Tlusté střevo je pokračováním tenkého střeva, od kterého je odděleno ileocekální chlopní, což brání návratu obsahu zpět do tenkého střeva. Délka je cca 1,5 m.

Funkce tlustého střeva: posun chymu pomocí peristaltických pohybů, zahuštění obsahu, vstřebávání vody, minerálních látek, léků, produkce vitamínu K a některých vitamínů skupiny B, tvorba plynů.

Části tlustého střeva:

  • slepé střevo je červovitý výběžek (appendix vermiformis)
  • vzestupný tračník (colon ascendens)
  • příčný tračník (colon transversum)
  • sestupný tračník (colon descendens)
  • esovitá klička (colon sigmoideum) – část tlustého střeva v levé jámě kyčelní, ústící do konečníku
  • konečník (rektum) – konečná část střeva, uložená v malé pánvi, zadržuje stolici a podílí se na vyprazdňování, vyúsťuje řitním otvorem.

Játra jsou největší žlázou lidského těla, váží přibližně 1,5 kg. Jsou uložena pod pravou klenbou brániční, povrch jater je kryt peritoneem, kromě úzkého pruhu v místě, kde játra přirůstají k bránici. Poloha je zajištěna srůstem s bránicí peritoneálními závěsy a vztlakem břišních orgánů.

Části jater:

  • pravý lalok (lobus dexter)
  • levý lalok (lobus sinister)
  • jaterní branka (porta hepatis) – místo vstupu
  • tepny a vrátnicové žíly
  • místo výstupu žlučových vývodů

Cévní zásobení jater:

  • jaterní tepna (a. hepatica)
  • portální žíla (v. portae)

Slinivka je protáhlá žláza horizontálně uložená za žaludkem, má velikost cca 12–16 cm a hmotnost přibližně 60–90 g.

Části slinivky: hlava, tělo, ocas

Činnost slinivky:

  • vnitřně sekretorická (inzulín – ovlivňuje hladinu glykémie v krvi, cca 30 j/24 h, glukagon – působí proti účinkům inzulínu (antagonista inzulínu), čímž udržuje u člověka vyrovnanou hladinu glykémie)
  • zevně sekretorická (sekret s trávicími enzymy, který je vylučován do duodena – pankreatická šťáva)

Ledviny (ren, nefros) – základní funkční jednotkou je nefron. Ledviny filtrují z krve látky, které tělo už nemůže využít, filtrace probíhá v glomerulu. Každou minutu projde ledvinami cca 1 200 ml krve.

Močovody (uretery) vystupují z ledviny v podobě pánvičky ledvinné, jsou dlouhé 25–30 cm a mají průměr 1,25 cm.

Močový měchýř je dutý svalový orgán uložený za kostí stydkou, má funkci rezervoáru.

Močová trubice (uretra) je vývodná močová cesta. Je ovlivněna vnitřním svalovým svěračem, který je vůlí neovladatelný. Zevní svěrač vůlí ovladatelný je.

Velké cévy a jiné orgány v dutině břišní:

  • aorta a její odstupy (a. mesenterica)
  • dolní dutá žíla
  • pánevní tepny a žíly
  • mízní cévy a uzliny

Zdroj: Anatomie břišní dutiny
Zveřejněno dne: 12.5.2016


SiteMAP