Příčiny
Seboroická bradavice (verruca seborrhoica senilis, stařecká senilní bradavice) je běžný proces na kůži staršího člověka. Vzácně se objevuje u jedinců do 30 let. Vždy se tvoří na normální kůži ve vazbě na vlasové folikuly. Na dlaních a ploskách se nevyskytuje. Nachází se především na trupu, v obličeji, na krku a hřbetech rukou. Senilní veruky obvykle bývají mnohočetné a na kůži téhož pacienta mají různý stupeň vývoje. Zpočátku jsou útvary malé, ohraničené, mají barvu kůže, jsou jen lehce nažloutlé, plošně elevované, nenápadné. Později přibývá nahnědlé až šedočerné zabarvení, jejich povrch je matný, rozbrázděný, drsný až mazlavý. Upozorní na sebe především matným (opuncovaným) povrchem nebo narušením normálního kožního reliéfu.
Zvětšují se až do velikosti nehtu. Pak se jeví jako papilomatózní, rozbrázděné a mají nahnědlou nebo špinavě černou barvu. Retencí rohoviny v kryptách vznikají komedonovité načernalé keratózy (zátky), které jsou důležité v diferenciální diagnóze. Zánět se primárně nevyskytuje, přesto se může po poranění objevit. Seboroické veruky se tvoří vždy na normální kůži. Jde o benigní útvar, seboroická veruka se nikdy nezvrhne, není tedy prekancerózou. Velikost je od několika milimetrů až do 1 – 2 cm.
Zdroj: Stařecké bradavice
Pityriasis alba
Pityriasis simplex alba, lat. forma dermatitis seborrhoica, se vyskytuje zejména u dětí. Pityriasis alba jsou bělavá, mírně se olupující ložiska na trupu, horních končetinách či v obličeji. Na jejím vzniku se výrazně podílí příliš intenzivní odmašťování mýdlem. Léčbou je jeho zamezení a použití mastných krémů.
Pityriasis alba foto
Zde můžete vidět, jak vypadá Pityriasis alba.
Pityriasis alba léčba
Základem léčby je vysoušení lézí a protizánětlivá terapie. U kojenců je možné ke změkčování šupin použít olej s kyselinou salicylovou (3%) a koupele s protizánětlivým účinkem (extrakty z ovsa, olejové přísady). Lokálně lze aplikovat azolová antimykotika s obsahem flutrimazolu, etoconazolu, econazolu.
Zdroj: Druhy pityriázy
Seboreická dermatitida
Seboreická dermatitida (seboreický ekzém, seborea) je často se vyskytující vleklé onemocnění, které pacientům dlouhodobě znepříjemňuje život. Někdy je mylně uváděn název seboroická dermatitida. Postihuje oblasti kůže s vyšším výskytem mazových žlázek. Příkladem je kštice, tváře, obočí, víčka, oblast za ušima a uši, hrudník, oblast mezi lopatkami a místa kožních záhybů. Kůže je zarudlá a nacházejí se na ní mastné šupiny až krusty, které místy splývají. V některých případech drobné šupinky mokvají a může docházet k jejich olupování (deskvamaci kůže).
Seboreickou dermatitidu řadíme mezi ekzematická onemocnění, ovšem nejedná se o alergickou reakci. Příčina není dosud zcela přesně známa. Svoji roli hraje genetika a i nadprodukce mužských pohlavních hormonů (takzvaných androgenů). Kvůli nim se onemocnění vyskytuje v určitých věkových skupinách, v dospělosti pak zejména u mužů.
Vyšší sklon k onemocnění mají osoby se zvýšenou činností mazových žláz, přičemž záleží jak na množství vyprodukovaného kožního mazu, tak na jeho jakosti. Čím je produkce kožního mazu vyšší, tím snáze se oloupané kožní buňky spojují v drobné lupy a trápí pacienta nepříjemným pocitem svědění. K onemocnění se často přidružuje kvasinková infekce.
Z dalších příčin můžeme jmenovat nadměrné pocení, nedostatečnou hygienu, špatné stravovací návyky, změny v metabolismu, poruchy nervového systému a v neposlední řadě také emoční či fyzický stres nebo klimatické podmínky.
Onemocnění se vyskytuje často v prvních 3 měsících života, kdy jsou mazové žlázy zvláště aktivní v důsledku nadměrné endogenní tvorby androgenů kůrou nadledvin. V období před pubertou je seboreická dermatitida vzácná. Znovu se objevuje v období dospívání, kdy se sebaceozní žlázy stávají opět aktivními.
Seboreická dermatitida u kojenců se objevuje (na rozdíl od atopické dermatitidy) většinou již v průběhu prvních čtyř týdnů života. Ve kštici se objevují ve frontální a parietální oblasti drobné žlutohnědé šupinky na bledě růžové spodině v rozsáhlých plochách. Jindy se vytváří nad velkou fontanelou popraskaný žlutošedý nebo žlutohnědý na pokožce pevně lpící nános mazlavých šupin, kterým „procházejí“ vlasy. Změny ve kštici označujeme souhrnným názvem „cradle cap“ (čepička z kolébky). Ze kštice se dermatitida často šiří na obočí a do střední části obličeje, kde vznikají ostře ohraničená světle červená ložiska, jež mají při olupování podobu jemných žlutavých mastných šupin. V závažnějších případech postihuje onemocnění intertriginózní lokalizaci (především plenkovou a tříselnou oblast, okolí pupku, oblast kožních řas − podpaží, krční rýhu a plochy za ušima), kde se tvoří infiltrovaná, ale nemokvající zarudlá „šupící se“ ložiska. Často se přidružuje kvasinková infekce. Projevy onemocnění lehce svědí.
K závažnějším formám onemocnění mají sklon děti uměle živené s nadváhou. Pokud se v plenkové oblasti objeví ostře ohraničená úporná splývající zarudlá ložiska s nánosy šupin, která nereagují na běžnou léčbu, mluvíme o takzvané plenkové psoriáze (plenková lupenka). Ta vzniká nejčastěji mezi 6. měsícem až 3. rokem života dítěte a odeznívá většinou až tehdy, když dítě přestane nosit pleny. Plenková psoriáza je pravděpodobně spíše ukazatelem dispozice k vulgární psoriáze nebo přímo jejím prvním projevem a lokalizace je dána trvalou traumatizací pokožky plenami (Koebnerův fenomen).
V dětství se projevy seboreické dermatitidy neobjevují nebo jen ve vlasaté oblasti hlavy, a to v takové formě, která je popsána dále u dospívajících, ale s lehčím klinickým průběhem. U školních dětí nacházíme někdy ve kštici ohraničená nezánětlivá olupující se ložiska, kdy se šupiny na kůži i ve vlasech střechovitě překrývají a vzhledem i barvou připomínají azbest nebo dermatomykózu.
V období dospívání se často u dívek i chlapců setkáváme se seboreickými šupinami a neostře ohraničeným erytémem různé intenzity v nazolabiálních a nazofacialních rýhách (rýhách kolem nosu a úst). Někdy pozorujeme zarudnutí a olupování, kdy se objevují nejprve malé šupinky, postupně však vznikají ostře ohraničená ložiska s výraznou tendencí ke splývání do větších chorobných ploch, někdy i se zarudnutím a infiltrací. Ložiska jsou pokryta nánosy mastných žlutavých šupin a často připomínají psoriázu, tedy lupenku (dermatitis seborrhoica psoriasiformis). Méně častá je dermatitis seborrhoica corporis, kdy na trupu a končetinách vznikají neostře ohraničená zarudlá „šupící se“ ložiska.
Zarudlá ložiska splývají do ploch, mohou mokvat a často dochází i k sekundární kvasinkové infekci. Velmi úporná forma seboreické dermatitidy, která často vzdoruje léčbě, může být přítomna u jiných lokalizací, ale může být i jediným projevem. Okraje očních víček jsou začervenalé, někdy s olupováním a přítomností krust. Subjektivně pacient cítí svědění, pálení, slzí a má pocit cizího tělesa v oku.
U kojenců řešíme často postižení vlasové části hlavy. Starším kojencům (od 6 měsíců výše) se předepisuje salicylový olej, který se nanáší na ložiska se šupinami alespoň 3 hodiny před mytím vlásků. Změkčené šupiny se pak vyčesávají jemným dětským kartáčkem a vymývají se dětským šamponem. Toto se provádí pouze 2x v týdnu, protože kyselina salicylová se dobře vstřebává do vlasové pokožky, a může tak dojít ke vstřebání takového množství, které je pro kojence toxické. Používá se proto krátkodobě.
Zdroj: Salicylový olej
Potničky versus seborea
Zda se jedná o potničky, poznáte velmi brzy, neboť se vyskytují jen krátkodobě a po vhodném ošetření mizí zhruba během 2 dnů. Takto vypadají potničky.
Máte-li pochybnosti o příčině vyrážky, navštivte lékaře, aby vyloučil jakékoliv onemocnění, například seboreu. Takto vypadá seborea.
Seboreická dermatitida, nebo taky seborea, navzdory poměrně exotickému názvu postihuje podle odhadů asi 5 % populace. A koho jednou navštíví, u toho se často zdrží po celý zbytek života. Seborea je charakteristická zarudlými šupinkami se žlutavou krustou. Seboreická dermatitida (dermatitis seborrhoica) je poměrně časté kožní onemocnění s nadměrnou produkcí kožního mazu (latinsky sebum). Jedná se o neinfekční onemocnění s chronickým a recidivujícím průběhem.
Onemocnění postihuje kojence v prvních 3 měsících života, dále mladé lidi v období puberty a pak dospělé, mezi kterými převažují muži mezi 20. a 40. rokem věku. Seborea se u kojenců projevuje nejčastěji v podobě pevně lpících žlutooranžových nánosů mastných šupin a krustiček na hlavičce, odkud se šíří na ouška, obočí a zevní oblasti víček. Zatímco u kojenců se seborea při trpělivém každodenním dodržování hygieny, ošetřování postižených míst a úpravě výživy obvykle hojí spontánně během několika týdnů či měsíců, u dospělých se často chronicky vrací.
Seborea si nejraději vybírá pro svůj výskyt kůži bohatou na mazové žlázy, která se může zapařit. Nejčastěji ji tedy najdete ve vlasech a na obličeji, kde postihuje nosoretní rýhy, ušní záhyby, obočí a okraje víček i oblast vousů. Vyskytuje se i na hrudi a mezi lopatkami, v záhybech pod prsy a v oblastech pubického ochlupení.
Nejčastějším projevem seborey jsou ploché, tečkovité, kruhové nebo oválné hnědorůžové nebo lososově růžové plošky s temnějším středem a zdůrazněným zarudlým okrajem. Ložiska místy a v různém rozsahu mapovitě splývají a často jsou potažená mastnými žlutavými šupinkami a krustami máslovitého vzhledu, které se samovolně olupují, jindy naopak spíše mokvají a úporně ulpívají.
Toto jsou charakteristické znaky, jimiž se seborea odlišuje od potniček!
Projevy seborey závisí na klimatických podmínkách a ročním období. Obecně se zlepšují v létě a zhoršují v zimě. Vliv samotného slunečního záření není jednoznačný, u některých pacientů slunce projevy seborey zhoršuje, u jiných zlepšuje. Postižená místa většinou nesvědí, ale svědit mohou. Svědění se někdy zvyšuje účinkem přímého slunečního záření. Seboreickou dermatitidu někdy není snadné diagnostikovat, její příznaky se kryjí s jinými typy kožních onemocnění. Nejsnáze ji lze zaměnit za lupénku (psoriasis) a u dětí i s atopickým ekzémem. Může také vypadat jako alergické reakce pokožky nebo alergická kontaktní dermatitida. Seboreu by však měl bezpečně poznat zkušený dermatolog, případně tricholog speciálně zaměřený na různé anomálie vlasů a vlasové pokožky.
Léčba je lokální. Pouze v případě úporné a těžké formy seboreické dermatitidy se celkově používají kortikosteroidy, antimykotika, případně antibiotika, a vše doplněné podáváním železa, selenu, zinku a vitamínů skupiny B.
Lokální léčba využívá léky ve formě šamponů, gelů, olejů či krémů. S úspěchem se využívají dermokosmetické přípravky s obsahem antimikrobiálních složek, jako je kyselina salicylová, chinolinové a imidazolové deriváty, ichthamol, dehet, selen, síra nebo zinek v kombinaci s lokálními kortikosteroidy a antimykotiky, například ketokonazol, mikonazol nebo cyklopirox.
A zde je opět vidět rozdíl mezi potničkami a seboreou – ve způsobu léčby!
Zdroj: Potničky
