Téma

ANAMNÉZA


Kazuistika dítěte

Osnova kazuistiky u dítěte

  • 1. Úvod
  • 2. Uvedení případu
  • 3. Anamnéza
  • 3.1 Rodinná anamnéza
  • 3.2 Osobní anamnéza dítěte
  • 4. Problémy (zvláštnosti) dítěte
  • 5. Návrh případné intervence
  • 6. Prognostická úvaha

Vzory

Zde můžete vidět kazuistiku dítěte s poruchou chování.

Zde můžete vidět kazuistiku dítěte předškolního věku.

Zde můžete vidět kazuistiku dítěte v MŠ.

Zde můžete vidět kazuistiku dítěte s autismem.

Zde můžete vidět kazuistiku dítěte s ADHD.

Zde můžete vidět kazuistiku dítěte s mentální retardací.

Zde můžete vidět kazuistiku dítěte s DMO.

Zdroj: článek Kazuistika pacienta

Splenomegalie

Splenomegalie je vzácně způsobena primárním onemocněním sleziny. Většinou je vstupním, průvodním a někdy i dominujícím nálezem celkových onemocnění různé etiologie.

Příčiny splenomegalie

Splenomegalie se vyskytuje u řady stavů a chorob s rozdílnými patogenetickými mechanismy:

  • při reaktivních zvětšeních bílé pulpy jako odpověď na virové, bakteriální, mykotické a parazitární infekce;
  • při proliferaci krevních elementů při akutních a chronických leukemiích, myelo- a lymfoproliferativních chorobách, při procesech histiocytárního systému;
  • při vystupňované fagocytární funkci makrofágů u hemolytických anémií (u idiopatické trombocytopenie je splenomegalie vzácná, přestože při ní dochází k destrukci protilátkami pokrytých destiček);
  • při městnavé (kongestivní) splenomegalii s portální hypertenzí: prehepatální, intrahepatální a posthepatální a při městnavé slabosti srdeční;
  • při střádacích chorobách a amyloidóze;
  • při extramedulární hematopoéze;
  • při procesech vycházejících ze sleziny nebo postihujících slezinu: hemangiomy, tumory sleziny, slezinné cysty, abscesy, tbc aj.

Diferenciální diagnóza splenomegalie

  • Zevrubné fyzikální vyšetření, uvážlivý výběr laboratorních a pomocných vyšetření.
  • Anamnéza – je založena na dotazech týkajících se výskytu žloutenky a splenektomie u rodinných příslušníků, na výskyt tuberkulózy u příbuzných a spolubydlících.
  • Osobní anamnéza se zaměřuje při podezření na infekční onemocnění na epidemiologickou situaci, na pobyty v cizině a u cizinců na oblast, ze které přicházejí. Dále se zaznamenávají B příznaky, jmenovitě horečka, její typ a trvání. Dotazy směřují i na noční pocení (TBC, Hodgkinův maligní lymfom), na úbytek na váze (maligní onemocnění), na rizikové faktory HIV infekce.

Zdroj: článek Hepatomegalie

Rizikové faktory osteoporózy

Mnoho hormonů v těle ovlivňuje proces obnovy kostí. Poruchy žláz produkujících hormony mohou znamenat vyšší riziko vzniku osteoporózy.

Mezi poruchy související s hormony, které mohou vyvolat osteoporózu, patří:

  • hyperaktivní štítná žláza;
  • poruchy nadledvin, jako je Cushingův syndrom;
  • snížené množství pohlavních hormonů (estrogen a testosteron);
  • poruchy hypofýzy;
  • nadměrná aktivita příštítných tělísek.

Mezi další faktory, o nichž se předpokládá, že zvyšují riziko osteoporózy a zlomenin, patří:

  • rodinná anamnéza osteoporózy;
  • rodinná anamnéza zlomeniny kyčle;
  • index tělesné hmotnosti (BMI) 19 nebo nižší;
  • dlouhodobé užívání vysokých dávek steroidních tablet (ty jsou široce používány pro zdravotní stavy, jako je artritida a astma);
  • porucha příjmu potravy, jako je anorexie nebo bulimie;
  • nadměrné pití alkoholu a kouření;
  • revmatoidní artritida;
  • malabsorpční problémy, jako u  celiakie a  Crohnova choroba;
  • některé léky používané k léčbě rakoviny prsu a  rakoviny prostaty, které ovlivňují hladiny hormonů;
  • dlouhá období nečinnosti, například dlouhodobý odpočinek v posteli.

Zdroj: článek Osteoporóza

Plíseň nehtů

Většinou postihuje muže než ženy, nebo starší lidi, u mladých lidí je jen malá pravděpodobnost výskytu.

Vlastnosti nebo faktory zvyšující riziko plísně nehtů

  • snížený krevní oběh,
  • pomalu rostoucí nehty,
  • rodinná anamnéza plísňové infekce (genetika),
  • silné pocení,
  • pracovní prostředí (vlhkost),
  • ponožky a boty, které brání větrání,
  • chůze naboso ve vlhkých veřejných prostředích (bazény, tělocvičny a sprchy),
  • předchozí zranění, infekce na kůži nebo nehtech,
  • cukrovka, AIDS, cirkulační problémy, oslabený imunitní systém,
  • těsná obuv,
  • cvičení, která způsobuje opakované drobné trauma na hyponychium (kde se prst váže k nehtu)

Zdroj: článek Plíseň nehtů trápí téměř milión Čechů

Léčba artrózy

Artróza je obvykle léčena kombinací procedur: cvičení, hubnutí, léky, fyzikální terapie s cvičením na posílení svalů, horké a studené obklady na bolavé klouby, odstranění kloubní tekutiny, vstřikování léků do kloubu a používání podpůrných zařízení, jako jsou berle nebo hole. Pokud ostatní možnosti léčby nebyly účinné, může pomoci chirurgický zákrok, a to nejen k úlevě od bolesti.

Typ léčby je závislý na několika faktorech: věk, činnosti a povolání, celkový zdravotní stav, zdravotní anamnéza, umístění osteoartrózy a závažnost stavu.

Zdroj: článek Artróza

Tonarssa a kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivé látky nebo na kteroukoli pomocnou látku.

V souvislosti s perindoprilem

  • Hypersenzitivita na perindopril nebo na kterýkoli jiný inhibitor ACE.
  • Anamnéza angioedému souvisejícího s předchozí léčbou inhibitory ACE.
  • Dědičný nebo idiopatický angioedém.
  • Druhý a třetí trimestr těhotenství.

V souvislosti s amlodipinem

  • Závažná hypotenze,
  • Hypersenzitivita na amlodipin nebo na kterékoli jiné dihydropyridiny,
  • Šok včetně kardiogenního šoku,
  • Obstrukce výtokového traktu levé komory (například vysoký stupeň stenózy aorty),
  • Srdeční selhání po akutním infarktu myokardu (během prvních 28 dnů).

V souvislosti s přípravkem Tonarssa

Veškeré výše uvedené kontraindikace vztahující se ke každé jednotlivé složce platí rovněž pro pevnou kombinaci přípravku Tonarssa.


Zdroj: článek Lék Tonarssa tablety

Prestarium Neo a kontraindikace

  • Hypersenzitivita na perindopril, jakoukoli složku přípravku nebo na jiný inhibitor ACE;
  • Anamnéza angioneurotického edému souvisejícího s předchozí terapií inhibitory ACE;
  • Dědičný nebo idiopatický angioneurotický edém;
  • Druhý a třetí trimestr těhotenství.

Zdroj: článek Prestarium Neo

Rizikové faktory

Někteří lidé jsou více náchylní k tvorbě lupů, což může být ještě podpořeno některým z uvedených rizikových faktorů:

  • akné či jiné kožní poruchy;
  • konzumace alkoholu;
  • rodinná anamnéza (výskyt lupů v rodině);
  • únava;
  • nepravidelné mytí;
  • obezita;
  • mastná pokožka;
  • stres;
  • změna počasí.

Zdroj: článek Lupy

Co způsobuje onemocnění dásní?

Plak je primární příčinou onemocnění dásní, ale existují i jiné faktory, které přispívají k onemocnění parodontózou, mezi ně patří:

  • Hormonální změny vyskytující se v průběhu těhotenství, dospívání, menopauzy a měsíční menstruace – dochází k citlivosti dásní, rozvoj zánětu je snadnější.
  • Některé nemoci – rakovina nebo HIV, které mají vliv na imunitní systém. Také cukrovka, která ovlivňuje schopnost těla řídit hladinu cukru v krvi u pacientů s tímto onemocněním, což vede k vyššímu riziku vzniku infekce, včetně parodontózy a výdutí.
  • Léky – ovlivňují rovněž zdraví ústní dutiny, protože některé léky snižují tok slin, které mají ochranný účinek na zuby a dásně. Některé léky mohou způsobit abnormální růst dásní.
  • Špatné návyky – kouření.
  • Špatná ústní hygiena.
  • Rodinná anamnéza onemocnění dásní.

Zdroj: článek Zánět dásní a parodontóza

Zkoušky a testy na bolesti zubů

Anamnéza a fyzikální vyšetření vedou ke správné diagnóze bolavých zubů. Někdy už panoramatický rentgen zubů a čelisti zobrazí dané problémy. Pokud je příčinou něco jiného než problém s chrupem, může vás lékař poslat do nemocnice nebo k zubaři, aby provedl další kontrolu.

Zdroj: článek Bolest zubů

Diagnóza

Lékař musí změřit velikost dítěte a tuto hodnotu zadá do lineární růstové křivky, čímž porovná velikost dítěte vzhledem k jeho věku. Má-li dítě nedostatek růstového hormonu, je jeho velikost obvykle pod průměrným věkem. Lékař zjišťuje i pacientův celkový fyzický vývoj. Velmi důležitými faktory pro stanovení diagnózy jsou také stravovací návyky, zdravotní historie a jiné příznaky. Rovněž informace od rodičů (rodinná anamnéza) mají pro lékaře velký význam, potřebuje znát jejich velikost a hmotnost v dospívání, v jakém věku se objevila puberta, kdy skončila a podobně.

Dále musí být změřeny proteiny v krvi. Jsou-li tyto hodnoty příliš nízké, je to jasná známka toho, že nedochází k uvolňování růstového hormonu. Zjevně dochází k nedostatečné vazbě proteinů na krev, což pak vyžaduje další testy, jako je například stimulační test. Tímto testem je pomocí některých látek povzbuzována hypofýza, aby došlo k tvorbě růstového hormonu, poté se měří vzestup hladiny hormonů v krvi. Nedostatek růstového hormonu je zřejmý, pokud obě z těchto zkoušek dospějí ke stejnému závěru.

Při diagnostice se provádí také měření vývoje kostí, a to pomocí rentgenového snímku levé ruky a zápěstí.

Dostatečné množství testů a pohovorů je velmi důležité pro zjištění všech údajů o příčině růstové poruchy.

Zdroj: článek Co dělat, když moje dítě málo roste

Příčiny nočního pocení

Objasnit příčiny nočního pocení je těžké i pro moderní západní medicínu. Vyšetřením se často na nic nepřijde a lékaři jsou bezradní. Příčinou nočního pocení bývají mnohdy stres nebo vypjaté emocionální stavy, jež se těžko exaktně prokazují. Čínská medicína vidí příčinu nadměrného nočního pocení v oslabení ledvin, jater nebo plic. Zaměřte se proto na posílení těchto orgánů – například prostřednictvím vhodných bylinkových čajů. Jestliže je pocení doprovázeno také pocitem žízně a ráno se probouzíte s vyprahlými ústy, zamyslete se, zda příliš neholdujete alkoholu a pálivým jídlům a naopak si dopřáváte jen málo odpočinku.

Lékaři často slyší pacienty, jak si stěžují na noční pocení. Noční pocení způsobují návaly horka. Existuje mnoho různých příčin nočního pocení. Chcete-li zjistit přesnou příčinu, musí lékař znát vaši podrobnou anamnézu. Jen podrobná anamnéza totiž vede ke zjištění základních zdravotních okolností, které by mohly být zodpovědné za noční pocení. Níže uvádíme některé ze známých okolností způsobujících noční pocení.

  • Návaly horka může zapříčinit menopauza. Tyto návaly, objevující se obvykle v noci, jsou velmi častou příčinou nočního pocení u žen.
  • Idiopatická hyperhidróza je stav, kdy tělo chronicky produkuje příliš mnoho potu bez identifikovatelných příčin.
  • Infekce. Nejčastěji spojená s nočním pocením je asi tuberkulóza, ale i bakteriální infekce, jako je endokarditida (zánět srdečních chlopní), osteomyelitida (zánět kostí), a abscesy mohou způsobit noční pocení. Noční pocení je také příznakem infekce HIV.
  • Rakovina. Noční pocení je časným příznakem některých druhů rakoviny. Nejčastějším typem rakoviny spojené s nočním pocením je rakovina lymfatických žláz. Lidé s nočním pocením bez diagnózy rakoviny mívají jiné příznaky, jako je například nevysvětlitelné hubnutí nebo horečka.
  • Léky. Užívání některých léků může vést k nočnímu pocení (například aspirin nebo paracetamol, ale i mnohé další).
  • Hypoglykémie. Nízká hladina krevního cukru může způsobit pocení. Lidé užívající inzulín nebo perorální léky na cukrovku mohou trpět v noci hypoglykémií, což způsobuje pocení.
  • Hormonální poruchy. Pocení nebo návaly horka mohou být způsobeny hormonálními poruchami.
  • Banální příčiny. Do této kategorie lze zahrnout příliš vysokou teplotu v místnosti, teplou přikrývku a podobně. Spaní ve vyvětrané místnosti či při otevřeném okně problém rychle vyřeší.
  • Neurologické podmínky. Tyto podmínky jsou méně časté. Zejména se jedná o autonomní dysreflexe, posttraumatické stavy, cévní mozkové příhody a autonomní neuropatie. Všechny tyto podmínky mohou způsobit zvýšené pocení a projevovat se i nočním pocením.
  • Běžné infekce. Běžné infekce jako chřipka jsou obvykle spojeny s pocením, obzvláště pokud si vezmeme protizánětlivé léky (Paralen, Coldrex a podobně). Po odeznění infekce noční pocení obvykle mizí.

Zdroj: článek Příčiny nočního pocení

Pravděpodobnost depresí u žen

  • rodinná anamnéza poruch nálad;
  • výskyt poruch nálad na počátku reprodukčního období;
  • ztráta rodičů před dosažením věku 10 let;
  • ztráta sociální podpory nebo hrozba takovéto ztráty;
  • dlouhotrvající psychologický nebo sociální stres – ztráta zaměstnání, stres, špatný vztah, odloučení nebo rozvod;
  • fyzické nebo sexuální zneužívání v dětství;
  • užívání některých léků.

Ženy mohou trpět poporodní depresí po narození dítěte. Deprese je jednou z částí bipolární poruchy.

Zdroj: článek Deprese u žen

Rizikové faktory

Mezi rizikové faktory potravinové alergie patří:

  • rodinná anamnéza;
  • historie potravinové alergie;
  • jiné druhy alergie;
  • věk;
  • respirační potíže (astma).

Faktory zvyšující riziko rozvoje anafylaktické reakce jsou:

  • historie astmatu;
  • věk (dítě, mladiství nebo dospělí);
  • léčba alergie pomocí adrenalinu;
  • alergie bez příznaků (bez kopřivky nebo jiných kožních problémů).

Zdroj: článek Potravinová alergie

Peyronieho choroba

Peyronieho choroba bývá také méně přesně označována jako Peyronova choroba. Jedná se o onemocnění penisu, které sice není život ohrožující, ale může výrazně zhoršit kvalitu života a hlavně jeho sexuální stránku. Dříve byla považována za vzácnou nemoc, nyní se však ukazuje, že může postihovat až 5 % mužů starších 50 let.

Příčiny

Podstatou nemoci je nadměrná tvorba tuhého jizevnatého vaziva v měkkých tkáních penisu. Mnohdy není jasný vyvolávající mechanismus, nicméně nemoc častěji postihuje muže po úrazech penisu (nejčastěji nejrůznější úrazy při sexuální aktivitě). Proces vzniku Peyronieho nemoci se proto považuje za jistou poruchu hojení ran. K rozvoji choroby je podle všeho nutný i určitý genetický předpoklad a někteří lékaři považují tento problém za autoimunitní onemocnění. Peyronieho nemoc je nenádorová a není nakažlivá.

Projevy

Nemoc se projevuje bolestmi penisu a jeho deformací, u pokročilých forem nemoci se penis výrazně ohýbá. S tím se pojí bolest při erekci a poruchy erekce.

Diagnostika

Základem je vyšetření urologem, anamnéza charakteru a trvání obtíží a fyzikální vyšetření penisu. Dalších vyšetřovacích metod nebývá obvykle zapotřebí.

Léčba

U méně závažných případů se postupuje spíše konzervativně a zkouší se různé preparáty a léky (vitamín E, interferony, pentoxyfylin, koenzym Q10 a další). Jejich účinky jsou nicméně nepříliš přesvědčivé. Pokročilejší formy nemoci se léčí chirurgicky. Chirurgický zákrok má za úkol vrátit penis do normálního tvaru, čehož je většinou dosaženo, v určitém procentu případů bohužel na úkor citlivosti penisu a přetrvávání (nebo zhoršení) poruchy erekce.

Léčení tohoto onemocnění není standardní a výsledek se nedá dopředu odhadnout. Úprava lokálního nálezu může být i spontánní (v průběhu řady měsíců). Chirurgická úprava s vytětím postiženého vaziva a s jeho náhradou může být buď úspěšná, nebo naopak může vést k dalšímu jizvení, a tím ke zhoršování lokálního postižení. Postižení penisu, které se nemanifestuje klinickými příznaky, nevyžaduje bezprostředně žádnou léčbu. Lokální injekce vysoce účinných hormonů – kortikosteroidů – mohou být účinné, avšak podávání těchto léků ústy účinné není. Také místní léčba ultrazvukem může přinést pacientovi úlevu.

Foto

Peyronieho choroby foto

Zdroj: článek Nemoci penisu

Diagnostika aneurysmatu

  • anamnéza;
  • klinické vyšetření – neurologické příznaky;
  • zobrazovací metody – angiografie mozku – kontrastní látka se injekčně aplikuje do cév a zobrazí cévy v mozku, CT, MR vyšetření;
  • lumbální punkce – odběr mozkomíšního moku.

Vyšetření pomocí počítačové tomografie a magnetické rezonance však umožňuje výdutě odhalit včas, lékaři je prý často objeví náhodně, když těmito metodami vyšetřují jinou nemoc. U výdutí menších než pět milimetrů nehrozí vysoké riziko prasknutí, větší aneurysmata se pak zpravidla operují buď zasvorkováním, nebo zavedením speciální spirálky přímo do výdutě, díky čemuž se v ní vytvoří krevní sraženina a krev přestane vytékat. Krvácení se projevuje velmi silnou bolestí hlavy, zvracením, strnutím šíje a ztrátou vědomí.

Zdroj: článek Výduť na mozku

Autoři uvedeného obsahu

 Bc. Jakub Vinš

 Mgr. Marie Svobodová

 Mgr. Světluše Vinšová


analýza spermatu
<< PŘEDCHOZÍ PŘÍSPĚVEK
Ananas
NÁSLEDUJÍCÍ PŘÍSPĚVEK >>